Zdeněk Wirth : Betlemská kaple / Bethlehem Chapel / Chapelle de Bethléem à Prague

June 5, 2017 | Author: D. Uzhgorod | Category: Art History, Architecture, Architectural History, Cultural Tourism, History of Art, Prague, Medieval Prague, Prague, Medieval Prague
Report this link


Description

PAMÁTKY

ARCHEOLOGICKÉ. ORGÁN ARCHEOLOGICKÉ KOMISE PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ A ARCHEOLOGICKÉHO SBORU NÁRODNÍHO MUSEA.

MONUMENTS ARCHEOLOGIQUES. REVUE POUR L'ARCHEOLOGIE PRÉHISTORIQUE ET POUR L'HISTOIRE DES BEAUX-ARTS EN TCHÉCO SLOVAQUIE.

DÍL XXXIII. ROČNÍKY 1922 A 1923. OD ZALOŽENÍ „PAMÁTEK" (ROKU 1854) ROK ŠEDESÁTÝ DEVÁTÝ A SEDMDESÁTÝ.

HLAVNÍ REDAKTOR: Dr.

ANTONÍN PODLAHA. REDAKTOŘI: Dr.

L. NIEDERLE, Dr.

ALB. STOCKÝ, Dr. ZD. WIRTH.

V PRAZE 1923. NÁKLADEM ARCHEOLOGICKÉ KOMISE PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ A ARCHEOLOGICKÉHO SBORU NÁRODNÍHO MUSEA.

54

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

a) Průčelí hlavni a boční, jakož i půdorys prvního patra. Rozměry listu: 457 X295. Vodní značka: trojlist. Rys provedený tuší; okna a dveře vyplněny šedou tuší a stínovány černou tuší, střechy a řezy zdiva položeny karmínem. Nahoře hlavní průčelí: přízemní budova o sedmi osách s jednopatrovým risalitem o třech osách s trojúhelníkovým štítem uprostřed; dole boční strana o třech oknech a vedle pů dorys prvého patra risalitu. Nahoře nápis: »Das new zu bawn kommende Wellincker Würths-Haus, auf der Herschafft Pržerow A° 1728«. V dolejším pravém rohu: »Thomas Haffenecker«. b) Půdorys přízemí celé budovy a celého dvora s dřevěnými stájemi; uprostřed nárys dřevěné kolny na vozy s půdorysem. Dole v pravém rohu totéž označení jako na předešlém. Vodní značky: srpovitý měsíc a šestipaprsková hvězda. (Pokrač.)

BETLÉMSKÁ KAPLE.1) Napsal Zdeněk Wirth.

Jubileum husovské v r. 1915 přineslo v oboru uměleckohisiorickém obohacení našich vědomostí ve dvou směrech: v ikonografii Husa a ve stavební historii Betlémské kaple. Podoba Husova a různé typy2 jejího zobrazování od 2. pol. XV. století byly teprve nyní podrobeny vědecké revisi ) a materiál příslušný snesen takřka přes noc v husovské výstavě3) i v nově založených sbírkách 4) a stejně také podrobnosti o Betlémské kapli jako architektuře vyneseny z archivů, když nás o zboření kaple poučil Dr. V. Vojtíšek6), lokalitu její přesně zjistil Dr. Karel Guth«) a osudy její v XV. až XVIII. stol. vypsal Dr. Jos. Teige.7) Zdálo se již na ten čas definitivním, co Dr. K. Guth z části na základě materiálu literárního, spisového a nákresů a plánů, z části zcela hypotheticky zjistil o situaci a stáří Betlémské kaple a pokud rekonstruoval ze svých pramenů její architekturu, a přece během dalších několika let bylo přineseno toli k nového materiálu a otázka osvětlena z tolika nových bodů, že provisornost stadia, v níž se octla uměleckohistorická rekonstrukce původní stavby, je zřejmější než před pěti lety. Tento výsledek je zcela přirozený a pro vědu čestnější, než kdyby se chtěla spokojiti pro vždy nebo aspoň na delší čas tím, co jediný badatel vyzkoumal a odbornému foru předložil. Většina skutečných problémů — a problém Betlémské kaple je pro naši vědu důležitý a nemůže býti zařazován mezi otázky podružné — nebyla rozřešena jinak než společnou prací celé generace, ba několika generací badatelských, zcela methodickým přebíráním thematu z ruky do ruky, kde svěží, po případě methodicky lépe vyzbrojený badatel nedávaje se odstrašiti nezdarem svého předchůdce podrobuje problém novému zkoumání. Takovým postupem byly často vykonány divy methodické práce; vzpomeňme jen místo mnohých jediného případu: hledání vlasti a luštění signatury mistra E. S. I v otázce Betlémské kaple osvědčilo se vzájemné přejímáni problému. Dr. Guth podnikl kritiku bibliografie a ikonografie kaple, vyložil publikovaný materiál pramenný po odborné stránce a sáhnuv po prvé k spisovému materiálu odstranil úplně dosavadní nejistotu o skutečné situaci kaple. Výsledky jeho badání dají se shrnouti asi takto: ') Viz moji předběžnou zprávu v Nár. Listech LX. (1920) č. 184 z 6. července 1920 »Záhada Betlémské kaple«. *) Dr. V. V. Stech v publikaci Mistr Jan Hus v životě a památkách Ses. lidu (Český Čtenář 1915), 81-98. — Dr. A. Dolensky, Podoba Husova ve starší grafice. (Veraikon IV., sv. 3.) — K. B. Mádl, Husova ikonografie v Nár. Listech 4./7. 1915, Z kulturního života. — Dr. V. V. Stech, Mistr Jan Hus ve výtv. umění, (umělecké památky 4.) (Praha 1016.) — E. Edgar, Podoba Husova v Cestě I. (1919), 1409 si. — Dr. K. Chytil, Hus v umění v Kat. výstavy Husovy 1915, 35—89. 3 ) Dr. A. Dolenský, Průvodce výstavou Husovou 1915. — Dr. K. Chytil a Dr. V. Novotný, Katalog výstavy Husovy, pořádané čs. universitou, 1915. *) Sbírky Společnosti musea Husova v Praae (založ, v červnu 1920) a Husova siň v Tábore (otevřena 6. července 1920). s ) Topičův Sborník II. (1915), 482 si. Přetisk upravený v knize téhož Z minulosti naší Prahy (1919),e 121-126. ) Cas. Spol. př. Star. čes. v Praze XXIV. (1916), 1-7, 66—75, 105-122, s 10 obr. Přetisk v knihovně »Ze staré Prahy« VII. ') Dr. J. Teige, Základy starého místopisu pražského II. (1915), 795—871.

56

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

»Rozloha kaple je zachována v dnešní parcele čp. 255/1., byla tedy nepravidelný čtyř* úhelník bez akcentovaného kněžiště, se sakristií, zřízenou v přízemí sousedního domu Křížová; vnitřní prostor kaple byl jednotný, nečleněný; ke kapli patřil hřbitov tvaru nepravidelného lichoběžníku zaujímající většinu východní plochy dnešního betlémského náměstí a byl od ní oddělen uličkou; vchod do kaple byl ze hřbitova nebo vedle něho; s kaplí hraničily na severovýchodě domy čp. 238 a 239/L, jimiž byl přístup k zad-

Obr. 28. Betlémská kaple v Praze. Plán semináře sv. Václava před zrušením, kolem 1780. Ze sbírek Technického musea československého v Praze. Chapelle de Bethléem ä Prague. Plan du séminaire de Saint-Venceslas, vers 1780.

nímu vchodu do kaple. Pokud jde o architektonickou formu, kaple v r. 1783 zrušená měla zcela jiný vzhled než původní stavba, v niž kázal Hus; tato původní kaple byla omezena čtyřmi stěnami, jež nesly dřevěný strop, podepřený snad dřevěnými podporami, a tvořila tedy jediný sál bez zvláštního kněžiště, první kazatelský chrám ve smyslu reformačním a nejzazši mez, kam došla architektura v katolické církvi; stejně jednoduchý byl zevnějšek hladkých stěn, okny prolomených, se stanovou střechou. V XVI. století byla kaple do starých zdi sklenuta křížovými klenbami na osmi-

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

57

hranné pilíře, takže tvořila šestilodí, nepříliš vysoké, které nemá analogie v Praze, nýbrž v stejnolodních kostelech jihočeských z pozdní gotiky. Zevně byla kaple tehdy upravena renaissančně, pokryta dvěma sedly a ozdobena štítky.« Práce Guthova vyvolala v těch bodech, kde se pokoušela o rekonstrukci původní podoby Husovy kaple, odchylný názor Dra. K. Chytila,8) který podrobil znovu celý ikonografický materiál — rozhojniv jej ještě některými čísly, zejména celkovými pohledy na Prahu — analyse a dospěl k přesvědčení, že výsledky badání Guthova třeba opraviti takto: »Původní kaple byla bohatě vypravena zevně i uvnitř a byla od počátku sklenuta na sloupy; rozdělení na sudý počet lodí není v nesouhlase s tendencemi stavitelskými kolem r. 1400 a má analogie v dvojlodí (staronová synagoga, novoměstská radnice) a čtyřlodí (kostel v Žumberku s klenbou až z 2. pol. XV. století); v r. 1536 bylo by v Praze šestilodí s křížovými klenbami anachronismem a také okna by stěží se shodovala s klenebními poli. Původní kaple Husova nebyla pokusem o kazatelský chrám, ale opravdovou stejnolodní sálovou stavbou, ve své hotovosti jedinou svého druhu ve vývoji světové architektury doby gotické a representovala vyšší stadium architektonické, než pouhá prostora čtyř stěn s dřevěným9 stropem.« Ještě dříve, než byl celý Slánek Chytilův dotištěn, ) učiněn byl další, ve svém výsledku ještě významnější krok k poznání Betlémské kaple. Arch. Alois Kubíček prozkoumal znovu kriticky spisový materiál z 1. pol. XIX. století, užitý již Dr. Guthem, pokud se týče novostavby čp. 255/1. na staveništi kaple, a zjistil, že obvodní zdi10kaple zůstaly až do 2. patra zachovány a jenom 3. patro že bylo znovu vystavěno. ) Na základě tohoto zjištění zahájil nákladem Společnosti Husova musea, nedlouho před tím založené, v říjnu 1919 podrobné pátrání ve zdech zmíněného domu a skončil je prozatím v březnu 1920.u) Výsledek byl překvapující i pro zasvěcence, neboť nejenom že byly potvrzeny Dr. Guthem kombinované zprávy archivní a literární, ale získán také skutečný materiál dokladový pro umělecko-historitíkou analysu stavby. Významné nálezy Kubíčkovy přispěly sice značně k poznání kaple Betlémské po stránce půdorysné a zevního vzhledu, ale nerozřešily přece ještě hlavní záhady, totiž rázu vnitřního prostoru kostelního. Světlo do13 této otázky vnesl teprve nález ve sbírce plánů Technického musea československého. ) Důležitost tohoto nálezu vysvítá 8 ) Dr. K. Chytil, K otázce podoby kaple betlémské v Zlaté Praze XXXVII. (1919), 62, 76—78, 93—94, 109—110, 124—126, se 7 obr. *) Rukopis datován v červenci 1919, dokončení vyšlo 81. prosince 1919. 10 ) Důležitý spis, založený v registratuře magistrátu pražského, je protokol komise, konané dne 27. února 1836 politickým oddělením magistrátu společně s c. k. městským hejtmanstvím za účelem zkoumání plánů na novostavbu domu čp. 255/1. na Betl. náměstí, předložených manžely Fr. a Alžbětou Kopřivovými. Vedle zmíněných manželů a sousedů (majitel čp. 254/1. JUDr. K. Hutzelmann, majitelka čp. 256/1. Anna Příhodová, za polyteehnjcký ústav Vincenc Kulhánek a Jan Wala, úředníci prov. staveb, ředitelství) byli přítomni polic, komisař J. Gröger, mag. komisař Rud. Hiibel, stavitelé Jos. Prutzka, Václ.-Duda, tesaři Jos. Rejsek a V. Vraný a blíže neoznačený V. Kubín. Komise konstatovala, že na parcelle 255/1. stojí v právo od vjezdu přízemni budova obytná (kuchyně, předsíň, světnice, 2 komory, kolna), a v levo druhá kolna, že obvodové zdi čp. 254/1. patří k čp. 255/1., o čemž svědčí protokol o vyrovnání, zanesený v bílé knize obligací č. 70, fol. 191, a že také zadní zeď přiléhající k polytechnice a zeď proti čp. 256/1. a 238/1., vyvedená vysoko nad oba domy, k němu náleží. V návrhu na novostavbu projektuje se do náměstí trojpatrový dům, obě nádvorní příčná křídla mají býti dvojpatrová a zadní křidlo přízemní jako kolna pro vozy a komora. Hraniční edi mezi domy čp. 254/1., 256/1. a 238/1. zůstanou aš do 2. patra v starém stavu, v 3. patře budou zdi jako hraniční proti čp. 238, 239 a 240/1. zcela nově vyvedeny. Přízemí bude klenuto, patra budou opatřena rákosovými stropy, bezpečné schodiště půjde až na půdu, pavlače budou ohnivzdorná a opatřeny železným zábradlím, zachovány budou zákonem předepsané výšky a normální rozměry a krov bude kryt taškami. Majetník čp. 254/1, prohlásil, že má s čp. 255/1. společnou hraniční zeď, které je mu volno až do polovice tlouštky užíti a protestuje proti oknům do svého dvora. Majitelka čp. 256/1. vyhrazuje si podati vyjádření písemně do tří dnů. Zástupci polytechniky nemají námitek, bude-li proti technice ponechán dvůr novostavby otevřen. ") První zprávy o objevech přinesl G. Trapl ve Večeru č. 233 a 241 z.13. a 22. října 1919; dále srovnej Fr. Beneš v děln. kult. hlídce Práva Lidu »Sobota« z 28. října 1919, anonym v Tribuně 21. prosince 1919 (Po stopách betl. kaple), —g— v Stav. Listech XV. (1919), 123, Světozor XX. (1919), č. 14, Arch. Obzor XIX. (19Ž0), 17, G. Žalud v Sobotě ě. 22 z 3. července 1920. Podrobně popsány objevy AI. Kubíčkem v publikaci Betlémská kaple (Publ. Spol. Husova musea č. 2) z června 1920 na sir. 21—23 pod názvem Dnešní podoba Betléma. ") Do této sbírky byly záhy po založení musea odevzdány z různých technických odděleni pražského místodržitelství (stavby, silnice, vodní dráhy) plány bez spisového materiálu, většinou z konce XVIII. a 1. pol. XIX. století. V tomto materiálu, ceny velmi různé, bylo také 9 listů plánů jako výsledek podrobného měření semináře sv. Václava (dnešní německá technika) s okolím, provedeného prov. stavebním ředitelstvím za účelem adaptace semináře k světským účelům. Vznik listů dá se ohraničiti asi lety 1776 až 1783, poněvadž v seznamu ústavů, v semináři umístěných, je normální

Památky archeologické. XXXIII.

8

58

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

Obr. 29. A. Kubíček, Rekonstrukce betlémské kaple se hřbitovem a. jejího okolí v době před zbořením (v půdoryse kaple dvůr dnešního domu čp. 255 z r. 1836—37). Nálezy A. Kubíčkovy v letech 1919— 1920: A. vchod do sakristie. B. vstup na kazatelnu. C. okno. D. otvor v čelní zdi sakristie. E. zadní východ z kaple. F. okno ve východní. G. okno v západní zdi. — Vchod ve stěně severní nebyl dosud přesně zjištěn. A. Kubíček, Reconstruction de la chapeile de Bethléem ä Prague ďavant la démtflition.

Zdeněk- Wirth: Betlémská kaple.

59

z pouhého konstatování, že obsahuje zaměření Betlémské kaple z doby před zbořením, z něhož je možno učiniti si dosti přesný obraz tehdejšího stavu. A konečně uzavřen byl kruh postupných objevu zjištěním dlouho marně hledaného, Dr. J. Neuwirthem popsaného plánu kaple ze XVII. století, což se podařilo prof. Dru J. Hrejsovi v červnu 1920 w) při studiu jesuitských archiválií v archivu ministerstva vnitra (býv. místodržitelském). (Srov. obr. 27.) Tak během pěti let usilovným badáním a přejímáním thematu osvětlen problém Betlémské kaple tak jasně, že přestal býti aspoň pro pozdější období (XVI.—XVIII. stol.) záhadou. Zmatek, který vnesla do této otázky přirozená a z raethodické nevyspělosti doby plynoucí nepřesnost starých popisů,14) byl pro toto období odstraněn skoro úplně a jenom ještě schází příčný řez kaplí, abychom mohli o jejím stavu po přestavbě v XVI. století souditi s naprostou určitostí. Rozluštění otázky, jaký byl půdorys a prostor kaple v době Husově, musí býti ponechán době pozdější a další badatelské práci, zejména soustavnému ohledání domu čp. 255/1. a domů okolních, což umožní jen získání jich do veřejného majetku. 15)

Jaká fakta vyplývají z nově zjištěných plánů a z objevů v původních zdech kaple? Plán z 2. polovice XVII. století (obr. 27.) ukazuje obvodní zdi kaple s opěrnými škarpami na severozápadním nároží a mezi okny v severním průčelí, prolomené pěti okny v jižním průčelí do hřbitova, jedním v západním a dvěma v severním a dvěma vchody v jihozápadním a severovýchodním koutě. Síla zdi je poměrně stejná, jenom západní stěna je zesílena přiléhajícím domem (čp. 254) a opěrnými škarpami. Půdorysná plocha kaple je rozdělena patnácti pilíři, kruhového základu, postavenými vzhledem k nepravidelnosti půdorysného obrazce různoběžně k východní a západní stěně kaple. Obdélný prostor je orientován na kratší osu, od západu k východu, a mezi klenebními pilíři před východní stěnou volně postaveny tři oltáře se stupni; mimoto vyznačena je v pláně i studna před prvním pilířem u jižní stěny. 16J Kaple stojí celkem volně; zastavěna jest jenom z části na západě domem (čp. 254), na východě sakristií, jinak přiléhají ke kapli všude dvory nebo zahrady, přepažené zídkami, a na jihu hřbitov, oddělený od kaple uličkou, zrušenou až r. 175&17) a náměstíčko mezi hřbitovem a domy (čp. 253 a 254). Plán je zhotoven na podkladě skutečného měření a je tedy aspoň tak přesný, pokud toho bylo XVII. století schopno. Dobou podmíněná přesnost nevystačuje však škola, zřízená v Praze 1775 a přenesená r. 1804 do dominikánského kláSlera (viz J. Šafránek, .Školy české I. (1913), 139 1 40), a p oněvadž seminář, v r. 178 3 zruáený, ještě existoval. Do provedených piáno zakresleny jsou tužkou adaptace, navržené r. 1803 zvláštní komisí pro polytec hniku (viz Alb. Vojt. Velflik, Dějiny tochn. učení v Praze I. (1906—9), 92, 168-7, 197) a provedené 1804—1805 stavitelem Fr. Zelinkou; kolorované plány adaptační, značené prof. Jiřím Fischerem jako cheřem (Grundriss des ehemal. S. WenzeU Seminarium in Prag und dessen Zurichtung für die technologische Lehranstalt), jsou uloženy v archivu bývalé dv orní ko mory (C. 3 8) ve Vídni. Pl ány semináře s kaplí betlémsk ou čítají 1 list konceptu, 3 listy provedení na čisto a 5 listů kolorovaného výkresu aprobačního, ve f ormáte 42 x 43 až 57 x 48 cm, s vodovou značkou C & I. HONIG, lilií a znáčkem. V koncepte zachováno přizemí, částečně od ruky v ytaženo, s vepsanými kótami, se sáhov ým měřítkem. Provedení na čisto, kopie zhotovená průpichem, obsahuje půdorys (obr. 28.) př ízemi, 1. a 2. patra (sklepy scházejí), je vytažena tuší, zdivo vyčárkováno nebo lavírováno, koty vepsány černě a čísla červeně. Legenda p ř í z e m í o b s a h u j e 4 2 č í s l a , z t o h o 1 . — 2 6 . s e m i n á ř ; č í s . 9 j e p r ů c h o d k b e t l é m s k é k a p l i d o m e m čp. 250/1., Cis. 32 vchod do kaple, 34.-35. sakristie, 36. kostel, 41. hřbitov, 42. zvonice; v 1. patře označena čís. 3L— 32. normální škola, umístěná nad sakristií kaple. Kolorovaný výkres je také kopie, průpichem z konceptu zhotovená, položená barvou červenou, hnědou a zelenou a orámovaná, bez měřitka a bez legendy. Obsahuje půdorys přízemí a obou pater (vedle toho tužkou přízemí a I. patro v dupl.)1 S ) Dr. Jos. Neuwirth, Gesch. der bildenden Kunst in Böhmen I. (1^93), 550. Popis je zběžný, ale výstižný. Plán, tuší kreslený, 67 x 5CV5 cm, vzadu označený »Delineatio Templi Betlehem cum adjacentibus areis. Alum. Salvat. Scrin. 25, fasc 2. CXXXII.« Příslušný materiál spisový, k němuž plán patří, bude publikovati Dr. Hrejsa. 14 ) Zach. Theobald, Hussiten-Krieg (Wittenberg 1609) a J. Flor Hammerschmid, Prodromus gloriae Pragaenae (Pragae 1717), 131 a J. Schaller, Beschr. der kgl. Haupt- und Residenzstadt Prag III. (1796),15183 si. ) K popudu kulturního výboru N. Shromáždění z 6./2.1920 (Dr. J. Herben, tisk č. 2716), schvále nému plenem ve 188. sch ůzi dn e 6. dubna 19 20, uloženo min. šk. a nár. osvěty, aby jednalo o koupi domů. (Srov. AI. Kubíček v Čase Ö./7. 1920.) xe ) Neuwirth lc. 550 ji omylem považuje za kazatelnu. 17 ) Viz o ní u Gutha lc. 109—110 a srov. pohled J. V. Veselého z r. 1729 ibidem 67.

60

Zdengk Wirth: Betlémská kaple. ŘE2 NflDUDRNÍM TRflKTEM DDMU ČR 2S6.(PŘÍ2EMÍ)

ŘE2 NflDUDRMÍM TRHKTEM DGMU Č.P 255 (PŘÍZEMÍ)

MfíQUDRI DGMU C R 256

Obr. 30. Kaple betlémská v Praze. Půdorys bývalé sakristie a řez přizemím nádvomich křídel domů £p. 255-1. a 256-1. s pohledy na nálezy ve východní zdi kaple: I. portálek do sakristie. II. zadní vchod do kaple. III. okénko do sakristie. IV. vstup na kazatelnu. Chapelle de Bethléem ä Prague. Plan de l'ancienne sacristie et coupes du rez-de-chaussée des maisons 256-1. et 256-11. avec les restes du mur oriental de la chapelle.

hlavně jen T detailu; poměrně nejvíce námitek vzbuzuje schematičnost v podání půdorysu klenebních pilířů a studný, protože — jak vidíme zpřesnych výměrů pozdějších — pilíře nebyly válcové, aspoň ne v podvalech, a studna byla značně většího průměru. Přes tyto nedostatky neodporují situační údaje tohoto plánu celkem

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

61

dřívějším nebo pozdějším záznamům archiválním, zprávám literárním, ani plánům a úředním spisům, jak je Dr. K. Guth v citované práci sestavil. Jenom18jediný objekt na pláně nesouhlasí s výsledky badání Guthova, totiž dům čp. 256. j Guth klade na toto městiště přední dům Křížův, darovaný synem Křížovým Václavem r. 1419 kazateli a žákům betlémské kaple, 19) a popis z toho roku, zachovaný u Tomka, s.e dobře hodí na jeho situaci i na detaily pozdějších stavebních plánů z 18. a 1. polovice 19. století. Proti tomu ukazuje tento plán prázdné městiště (area), ohraničené do Betlémské ulice plnou zdí. Že je plán v tom přesný, vidíme z toho, že risalitový výstupek čp. 256, o nějž bylo tolik sporů v letech 1841—1845, ao ) jest zde zakreslen. Ze zpráv o domě vidíme, že po ohni v r. 1446 až do r. 1661 není o něm archivních dokladů vůbec. Zdá se, že dlouhý čas21 nebyl vůbec vystavěn, a kdybychom snad skombinovali s tím zprávu z r. 1558, ) že nebylo pro22 zvonici uznáno za vhodné místo v pobořeném zádušnim domě, a zprávu z r. 1690, ) že do domu vede zazděné okno z bývalého kostela,s mohli bychom dojíti k vysvětlení rozporu mezi plánem z 2. polovice XVII. století a stavem z konce století v tom smyslu, že dům čp. 28 256 byl po celý ten čas pobořen až na výstupek, o němž se zmiňuje již zpráva z r. 1419 ) a jenž měl jakési oprávnění existence, jsa vstupem do uličky mezi hřbitovem a kaplí, a že byl znovu vystavěn až někdy po koupi kaple Jesuity, při čemž okno kostelní, na něž dům přilehl, bylo zazděno. Zdánlivý rozpor, že si Kříž při stavbě kaple nevymínil24stejně do tohoto předního domu světlo, jako to učinil s domem zadním (sakristií), ) lze vysvětliti tak, že okno (v r. 1690 ve smlouvě uvedené jako zazděné) bylo proraženo až při pozdní gotické úpravě kaple v letech 1536—1539, když již dům ležel v ssutinách. I když všechny tyto dohady a kombinace budou pozdějšími archiválními objevy vyvráceny, vždy bude třeba vysvětliti, proč na pláně jinak přesném přední dům kněžský (betlémská fara) není zakreslen; sotva bude to možno sváděti na pouhé opomenutí rýsovače. Nepoměrně bohatším pramenem pro poznání kaple betlémské, jaký byl její stav na konci XVIII. století, těsně před zbořením, je úřední plán provinciálního stavebního ředitelství v Praze (obr. 28.). Je to úplné zaměření semináře sv. Václava ve všech úrovních budov, ve velkém měřítku, se všemi stavebními detaily, kótované a kolorované; pro konec XVIII. století nemáme ani pro jiné důležité architektury pomůcek přesnějších. V první řadě může nám býti tento plán měřítkem pro přesnost měření z 2. polovice XVII. století a tím i důkazem jeho věrohodnosti. Srovnáváním obou zjistíme, že stav kaple samé se skoro nezměnil a že jenom v okolí, zejména v semináři sv. Václava, bohatá stavební činnost 1. polovice XVIII. století přinesla značnější změny, že dále vypuštěním uličky hřbitov přilehl až na jižní průčelí kaple a vystavěním domu čp. 256 celá východní stěna kaple byla zastavěna a že konečně dům čp. 254 byl někdy v 2. polovici XVIII. století přestavěn tak, že průjezd, disponovaný v XVII. století ve střední ose domu, byl přeložen do poslední osy k východu, těsně na hraniční zeď betlémské kaple.26) Betlémskou kapli samu, se sakristií, hřbitovem a zvonici, můžeme poznati z tohoto plánu velmi podrobně, protože v té době již ustálené označování stavebních detailu dovoluje spolehlivější úsudek, ba hypothesu. Pokud jde nejprve o stavební těleso kaple, vidíme tytéž obvodové zdi, téže asi síly a s týmiž renaissančními škarpami jako v XVII. století. Za to je změna v některých otvorech: ve zdi severní je otvor k západu posunutý označen jako třetí vchod do kaple,2*) ve zdi jižní je hlavní vchod značně rozšířen a okenní otvory seskupeny jednak po páru do dvou interkolumií, jednak poslední k východu posunuto až do samého kouta, ve zdi západní je stav nezměněn, kdežto ve zdi východní jsou jasně ") Sr o vnej rek o ns tru kci ka ple a její h o ok ol í na obr . 29 .! ») Guth lc. 111—114. 2 °) Guth lc. 113—114. *») Guth lc. 3. **) Guth lc. 112, pozn. 94. 23 ) cum commo do su pra valvam. (Guth lc. 111, pozn. 90.) 24 ) Guth lc. 111, pozn. 88. 25 ) Guth lc. 117—118, pozn. 125, předpokládal přestavbu domu až kolem r. 1800. '•) Byl asi proražen až v XVIII. století pro chodce z Liliové ulice, kteří uživali průchodu domem čp. 250/1. Na pláně Veselého z r. 1729 (Guth lc. obr. 8.) je zakreslen.

62

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

vyznačeny vedle zadního vchodu do kaple tři otvory a7 ) do sakristie, z nichž jeden jako portál. Pilíře, jež nesou sítovou klenbu kaple, tvořenou soustavou šesticípých hvězd do sebe vzájemně zasahujících, rozdělují ve směru jeho orientace prostor na čtyry lodi o dvou klenebních polích; nepravidelnost půdorysného obrazce ponechává ovšem kolem celého prostoru mezi obvodovou zdi a klenebními pilíři lichoběžné plochy, sklenuté nestejnými cípy hvězd. Pilíře jsou zaměřeny v půdoryse jako osmiboké; z nárysu v tomto měřítku ovšem ne vysvítá přesvědčivě, jsou-li založeny na pravidelném osmihranu jenom podvaly a pře-cházejí-Ií dříky pilířů do válců. Několik pilířů je svázáno s obvodovou zdí vyzdívkami o značné síle. Je nesnadno zjistiti, jde-li tu o motiv ' - 10 6 -

XV.—XVI. století, zároveň umělecký i kon-

— 59 -----

struktivní, totiž o zatažení opěrných pilířů dovnitř stavby a tím o detail, s klenbou současný. Spíše však se zdá, že vyzdívky měly — ačkoliv je nejisto, jak vysoko sahaly a vystupovaly-li až nad klenbu — význam jenom konstruktivní a že byly provedeny jako prostředky z nouze buď v r. 1593 nebo později na zamezení rozestupování klenby;28) zejména svázání pilířů v nejohroženějším koutě severozápadním a u obou vchodů ukaPovanu tohoto opatření, kdežto vy-

Obr. 31. Kaple .betlémská v Praze. Řezy ostěním otvorů, objevených ve východní zdi kaple: I. portálek do sakristie. JI. zadní vchod do kaple. III. okénko do sakristie. IV. vstup na kazatelnu. Chapelle de Bethléem ä Prague. Jambages des ouvertures du mur oriental: I. du petit portail de la sacristie, II. de 1'entrée de derriěre de ia chapelle. III.. de la fenétre de la sacristie, IV. de 1'entrře de la chaire.

zdívky U obou pilířů v podélné ose postave", x, v, K x n cft me Y M nepocnyDne Úlohu podepříti dvojsedlový krov, jehož

úžlabí bylo položeno právě v podélné ose. Mimo klenbu zachycuje plán stavebního ředitelství v prostoru kaple také studnu, schodiště na kruchtu a oltáře.

Studna byla kruhová a měla kvádrovou ovrubu, což plán podrobně naznačuje. Dřevěné jednoramenné schody, položené při západní stěně kaple, vedou na kruchtu, která asi byla dřevěná a zabírala celou šířku kaple, kdežto její hloubka sotva byla 2 ') 28

Byly zazděny až v r. 1802. (Srov. Guth lc. 116, pozn. 111.) ) Srov. Guth lc. 3.-4.

63

Zdenek Wirth: Betlémská kaple.

vetší než vzdálenost klenebních pilířů od DKHD UE 2DI

ZflPflDMI.

----- 218 západní stěny. Z několika údajů v popise kaple u J. Flor. Hammerschmieda z r. 1717 a v licitačním protokole z r. 1786 dovídáme se o druhém, tak řečeném modlitebním kůru, na němž byly postaveny menší varhany.29) Symmetrické vyzdívky^ mezi stěnou a pilíři klenebními při severní a jižní stěně přímo však nutí k domněnce, že mezi ně byl na obou stranách vložen kůr a že tedy kolem stěn obíhala kruchta na všech třech stranách, což v XVI. století je motiv zcela obvyklý. Oltářů je vyznačeno v kapli na pláně deset a částečná jich identifikace je možná na DKMD IJEZDI UÚCHDDhl. základě výše zmíněného popisu a lici-tačního protokolu, které ovšem znají jenom devět oltářů. Mimo hlavní oltář, který je v ose kaple a vyznačen jako takový dvěma stupni a trojbo-kou mřížkou, spojující dva klenbové pilíře, je možno oltář u vchodu v koutě severovýchodním mezi prvním a druhým pilířem označiti jako oltář sv. Václava, u něhož stály malé varhany a kde kněží ze semináře mše sloužili, oltář následující mezi druhým a třetím pilířem jako oltář sv. Barbory, další mezi čtvrtým a pátým jako oltář Maří -10 Magdaleny, oltář u studny jako oltář sv. Kříže, JO oltář mezi okny u stěny CAW. jižní jako oltář P. Marie (novum altare ad murum), oltář, vestavěný k vyzdívce mezi pilířem a jižní stěnou jako oltář sv. Kateřiny (penes portám maiorem) a Obr. 82. Kaple betlémská, v Praze. Řez ostěním okna ve zdi zapadni východní (VI.), zastavené domem konečně oltáře u volných (V.) do dvora domu čp. 254-1.öp.a 256.-I. pilířů klenebních Chapelle de Bethléem ä Prague. Jambages de la fenétre du mur přistavěné jako oltář sv. occidentál (V.) et de celle du mur oriental (VI.). Anny a oltář Krista trním korunovaného (altare in medio templi ad columnam). Desátý oltář, naznačený v pláně u posledního pilíře ve střední ose směrem k severu, není jmenován ani v licitačním protokole v r. 1786 a je možno, že je vyznačen jen omylem kreslíře. *") Otištěny u Gutha lc. 6, pozn. 23. a 66., pozn. 31.

64

Zdeněk Wirth.: Betlémská kaple.

Kazatelna, ač se o ní mluví při každé příležitosti, vyznačena není. Patrně byla s visutým řečništěm, jež se tehdy do půdorysu nezaznamenávalo. Hřbitov, od r. 1768 regulovaný na jihovýchodní straně, přiléhal na celou jižní stranu kaple a byl ohrazen silnou zdí; v jihozápadním koutě stála jednopatrová zvonice se vchodem v přízemí k severu a oknem k východu, do patra, kde visel jediný

Obr. 33. Betlémská kaple v Praze. Portá,lek z kaple do sakristie, objevený v r. 1919. Přední strana s-profilovaným ostěním. (Srov. obr. 29. — A., obr. 30. a 31. — I.) Chapelle de Bethléem ä Rrague, Petit portail de la sacristie, découvert en 1919; C6té avant.

zvon, vedlo volné, jednoramenné, snad dřevěné schodiště na severu. Vchod na hřbitov byl od západu a byl opatřen třemi schůdky, což znamená rozdíl mezi niveau náměstí betlémského a věky narostlou půdou >zahrady mrtvých«. Z původní uličky mezi kaplí a hřbitovem zůstal nepatrný zbytek zdi naproti druhému oknu kaple, počítáme-li od jižního portálu; z plánu není možno vyčísti příčinu, proč byl tento

65

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

zbytek ponechán, ale je možno aspoň se domnívati, že v tom místě buď byl výklenek malovaný nebo sousoším vyplněný, buď náhrobek rodiny dosud žijící a na její náklad udržovaný. Také nejasný je účel přístavku v koutě mezi kaplí a risalitem betlémské fary; nápadná je zejména síla jeho zdi čelní, takže svádí k domněnce, že je to opěrný

Obr. 34. Betlémská kaple v Praze. Portálek ze sakristie do kaple, objeveny v r. 1919. Zadní strana s hladkým ostěním. (Srov. obr. 29. A., obr. 30. a 31. — I.) Chapelle de Bethléem ä Prague. Petit portail de la sacristie. Cdté arriěre.

pilíř, postavený v XVI. století v ohrožené části jižního průčelí a v přízemí vchodem prolomený, pokud existovala shora zmíněná ulička mezi kaplí a hřbitovem. Podle plánu nebyl přístavek na konci XVIII. století vůbec ze hřbitova přístupen a jenom z risalitu betlémské fary vedl sem vchod; tato okolnost vylučuje asi, že přístavek Památky archeologické. XXXUI.

9

66

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

sloužil za kostnici. Ze nebyl příliš vysoký, vyplývá z toho, že okno kaple nad ním není zazděno. Celý hřbitov byl porostlý stromovím a keři, což je zjev na městských hřbitovech zcela běžný, zejména v barokní a empirové době. Jak viděti, poskytují oba plány řadu poznatků, jež by byly samy o sobě velmi cenné a pro poznání betlémské kaple rozhodující, i kdyby nám byly jediným dochovaným pramenem. Ale k těmto výsledkům přistoupily ještě cennější nálezy Kubíčkovy, jež dokázaly existenci všech obvodových zdí kaple mimo stěnu průčelní až do druhého patra nynějšího domu čp. 255/1. a mimo to odkryly řadu skutečných stavebních detailůso) kaple a její sakristie, zachovaných pod pláštěm pozdějších přestaveb a adaptací (srov. obr, 29.-36.). Zevně na budově na straně severní a na severozápadním nároží zachoval se jen jeden ze dvou pilířů, o nichž mluví zpráva z r. 157231), že je vystavěl zedník Faltýn v rohu farní zahrady na 4 lokty výšky a které byly asi při některé z pozdějších oprav v letech 1582, 1584, 1593 zvýšeny až pod hlavní římsu. Jako nouzové opatření jest zcela prostý, vyzděn hladce z cihel a ukončen lišenou. Na venek také se projevuje jediné okno ve stěně západní, vedoucí do nádvorního prostoru domu čp. 254/1. (obr. 32. a 36.), které má hrotitý oblouk značně stlačený a pískovcové, z kvádrů vyzděné ostění, profilované šťavnatým profilem půlkruhového výžlabu mezi dvěma šikmami. Patří rozhodně pokročilému století XV., ačkoli definitivní soud o jeho stáří bude možný až po ohledání celé západní stěny kaple. Ostatní všechny detaily stavební, různého stáří a různého provedení řemeslného, jsou dosud zastavěny v domech 255. á 256/1. a správné jich datování — kde stylová forma není nade všechny pochyby jasná — umožní také teprve úplné prozkoumání všech tří stěn kaple od sklepů až do 2. patra nynějších domů a soustavné prokopání celého dvora, ba celého přízemku domu čp. 255./I. Z profilace některých objevených detailů v přízemí na východní straně kaple dá se souditi, že z původní kaple Husovy máme dochovánu aspoň částečně stěnu, na niž přiléhala sakristie a kněžský dům.32) Z této doby pocházejí dva portály (obr. 30. a 31., 33—35., obr. I. a II.), oba s polokruhovým obloukem, stejně vysoké, stejným způsobem z kvádrů pískovcových vyzděné, stejné v kamenořezu a jenom na zevní straně ostění profilované. Prahy obou portálů jsou níže než dveřní podlaha. Portál k severu posunutý, bývalý postranní vchod pro věřící, přicházející průchodem od koleje nazaretské, má ostění zevně prostě okosené. Skosení sbíhá na levé straně až na 80 cm. nad prahem, kdežto pravá část ostění byla snad znovu vyložena, když na severovýchodním nároží byl v XV. století vyzděn opěrný pilíř a jeho ošikmený sokl zalomen kolem rohu až na hranu ostění tohoto portálu. Druhý portál, na jihu, jenž sloužil za vchod do sakristie, je profilován zevně typickým článkováním z doby Václava IV., složeným z dvou prutů, dvou mělkých a jednoho hlubokého výžlabu a jedné šikmý; profil vytrácí se na skoseném vysokém soklu. O okně, které bylo objeveno ve východní zdi v 1. patře, je zatím těžko rozhodnouti, které stavební periodě náleží; profil (obr. 32., čís. VI.) je zřejmě nevýrazný, na zevnější straně jen šikmá, na vnitřku nezjistitelný, protože otlučen, oblouk hrotitý, stlačený. Vedle portálů nalezen ve východní zdi ještě vchod, povýšený asi 1*70 m. nad původní dlažbou kaple (obr. 30., profil obr. 31., čís. IV.), polokruhem sklenutý, dovnitř kaple profilovaný (okosená hrana do pravoúhlého rámce, v rozích zalomená) a vedle něho okno skoro Čtvercové, se skosenou lavicí a profilované na rámci hlubokými dvěma žlábky, položlábkem a dvěma hruškovci a šikmou. Profilace ukazuje na pokročilé XV. století 33) a účel otvorů dá se z popisu Theobaldova konstatovati tak, ^ že portál vedl přímo na kazatelnu 84) a okno do pokojíka před bytem administrátorovým. 30 ) Nálezy byly v r. 1919—1920 vyměřeny pro Státní fotoměíický ústav (Pam. archiv.) arch. AI. Masákem (obr. 30.—32.). Fotografie nálezů zapůjčil arch. A. Kubíček. sl ) Guth 1c. 3.-4. M ) Dosud nebylo možno zjistiti, byla-li sakristie — mimo východní zeď kaple — zbořena v r. 1855, jak tvrdí Guth 1c 100, pozn. 107. Pravděpodobné je, že je zachována aspoĎ boční zeď k jihu, na níž v mezistropí objevil arch. Kubíček práh úzkého vchodu; snad jeto vchod z bytu administrátorova po schůdkách do pokojíku před kazatelnou, jak popisuje Theobald. (Srov. obr. 30., řez nádvorním traktem domu čp. 256/1., zeď u portálu čís. í.) ss ) V kapli se opravovalo v r. 1451. M ) Podle Guthova výkladu tohoto popisu (lc. 111—112, pozn. 92.) byl by býval vchod na kazatelnu v předním (kněžském) domě; nález Kubíčkův ukazuje, že musíme byt administrátora, sakristii a ložnici Husovu nad ní klásti do zadního domu a nejvýše jenom pokoj s šatem Husovým do domu předního, ačli nebyl Uhdy přední dům v ssutinách.

Zdeněk Wirth: Betlémská kaple.

67

Obr. 35. Betlémská kaple 7 Praze. Zadní vchod do kaple ve východní zdi. Pohled zevní s profilovaným ostíním. (Srov. obr. 29. — E., obr. 30. a 81. — II.) Chapelle de Bethléem ä Prague. L'entree de deriěre dans le mur oriental. Vue du dehors.

Na západní stěně kaple uvnitř objeveno ve výši 1. patra, tedy na kruchtě, torso minuskulního latinského nápisu z písma svatého z XV. století a ve sklepě domu čp. 255/1. zjištěna studna, původně vyzděná válcovým pláštěm až nad dlažbu kaple. Dalším zkoumáním mohla by býti objevena ostatní okna a portálek na severu, zjištěny výška a tvar klenby a základy pilířů klenebních 86) a snad také další nápisy s citáty z bible, po případě existence jedné nebo dvou postranních kruchet.

Zbývá mi ještě konstatovati, jaké závěry uměleckohistorické plynou z objevů, zde popsaných. Vyhýbám se při tom úmyslně hypothésám, pokud jde o nejstarší periodu stavební, konec XIV. století, poněvadž objevené dva portály dokazují pro tuto ss

) Arch. Kubíček objevil, jak se zdá, aspoň podezdívku jednoho pilíře v nádvoří domu čp. 2B6./I.

68

Zdengk Wirth: Betlémská kaple.

dobu nejvýše existenci východní zdi kaple z doby Václavovy a snad i to, že orientace prostoru od západu k východu je až dílem pozdější doby, kdy pTostor kaple snad byl zvětšen. Spíše možno určitěji se vysloviti o charakteru betlémské kaple v XVI. století, kdy byla přestavěna a nově sklenuta, poněvadž plány XVII. a XVIII. století zachycují

Obr. 36. Betlémská kaple v Praze. Okno v západní zdi kaple, vedoucí na dvůr domu čp. 254.-I., objevené v r. 1920. (Srov. obr. 29. — G, obr. 32. — V.) Ghapelle de Bethléem ä Prague. Fenétre, découverte en 1920, dans le mur occidental de la chapelle.

tento ráz jasně a spolehlivě. Vidíme, že zde nejde o půdorysný problém dvojlodí, jak se domnívali Guth i Chytil, který je v celkovém vývoji středoevropské architektury výjimkou, nýbrž že jde o nový prostorový pojem pozdní gotiky. Patnácté století vy tváří od 2. polovice v jižním Německu a Sasku stále dokonaleji jediný, stejnolodn

Jeäek Hofman: Pražské novogotické stavby profánní.

69

prostor, dělený pokud možno nejtenšími válcovými36nebo polygonálními pilíři a to i za cenu zmenšení, zploštění nebo úplné ztráty kněžiště. ) Běžné třílodí zprvu ještě zůstává, ale časem mizí rozdíl mezi střední lodí a bočnými loděmi, a počet lodí, af lichý či sudý, stává se jen otázkou technickou podle různé šířky chrámového tělesa. Prostor unifikuje se ještě dále tak, že bočné stěny chrámové prolamují se pod okny otvory a zevně kostela mezi opěráky vyzdívají se kaple, že se dále postupně opěráky zatahují dovnitř chrámu a kaple sklenují mezi nimi a konečně že opěráky mizí úplně. Dokonalé vyvinutí jednotného prostoru nastává na přechodu z XV. do XVI. století a tehdy již nevadí, je-li prostor orientován na širší neb užší stranu půdorysu. Česká architektura, zejména na jihu, přispěla k vývoji sálovitého interieuru četnými, ovšem kompromisními činy a vyúsťuje nakonec v 1. polovici XVI. století v nejskvělejší interieury chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a děkanského kostela v Lounech. Betlémská kaple byl také jediný prostor, bez kněžiště, orientovaný na širší stranu, sklenutý na 15 pilířů s osmibokými sokly a pravděpodobně válcovými nebo též osmibokými dríky, sítovou klenbou žebrovou a snad opřený v podélné ose dvěma zataženými opěráky. Pilíři byl prostor rozčleněn ve směru podélné osy, dané hlavním vchodem, ve dvě lodi, ve směru příčné osy, dané orientací oltáře a kazatelny, na čtyry lodi. Pilíře byly postaveny do lichoběžného prostoru v pravidelných intervalech, takže zejména u stěny východní a západní vznikly nepravidelné úseky klenební i prostorové, z nichž západní užit za kruchtu a východní za prostor za oltářem, oddělený buď dřevěnou stěnou nebo látkou, nebo dokonce za řadu kaplí po způsobu kostelů severočeských a saských, které byly odstraněny až barokem. Není také vyloučena v XVI. století možnost empor nebo malých kůrů na severní a jižní straně a to buď v celé jich délce nebo aspoň v části. Na takový prostor správně pak zevně přiléhala dvojitá sedlová střecha s ozdobnými štítky nad okapní římsou na volné stěně západní. Jest jisto, že betlémská kaple byla ve stavu, v jakém byla zbořena, typický prostor z nejposlednějšího období gotiky, zbudovaný v intencích své doby a bez odlišnosti vzhledem k vývoji současné architektury ve střední Evropě. Jakýkoliv závěr zpětný z tohoto prostoru na prostor původní kaple Husovy je vyloučen, dokud nebude získán další důkazový materiál, dosud snad ukrytý ve zdech domu ťp. 255./I. a sousedních.

PRAŽSKÉ NOVOGOTICKÉ STAVBY PROFÁNNÍ. Napsal Ješek Hofman.

I. V Praze rok 1493 ) anebo přesněji řečeno třicátá léta XVI. století (protože rok 1493 jest sám o sobě jen daleko vysunutým, střední Evropu předbíhajícím a na čas tedy isolovaným datem) nejsou počátkem vlády nového slohu, nýbrž počátkem slohové paralelity. Po celé století XVI. až na práh století XVII. postupuje3 gotická domácí tradice jako druhý proud vedle nově pronikající kultury jihoevropské. ) Ovšem století XVII. a XVIII. jeví se slohově již téměř jako jednotný blok, ale i jím prodírá se projev staré kultury domácí. Jest to v prvé třetině XVIII. století soubor děl >barokní gotiky«8) v Čechách, jejíž representace je vedle jména Bayerova*) a Brogiova6) 6 soustředěna ve 7jménu Giovana Santiniho. ) V Praze je stopa tohoto zjevu v detailu výzdoby na okně ) staré radní síně v jižním průčelí staroměstské radnice. Jsou to štukové motivy nad oběma postranními poli tohoto trojdílného okna (okno je z konce XVI. stol.) Oba krajní pilastry měly jistě stejnou funkci architektonickou jako oba střední, t. j. nésti kládí; dnešní stav jest si podle toho v představě rekon struovati tak, že zachované kládí nad středním oknem bylo protaženo i s vlysem x

S6

) Srov. E. Haenel, Spätgotik und Renaissance (Stuttgart 1899.) ' ) Datu m na ren esanční m okn ě Vladi s la vsk éh o s á lu. ) S v. R oc h u s n a St ra h ově s t aví s e r. 1 60 3 -1 61 1. Sv. Sa lvá tor v Du s n í u lic i 1 611 — 161 4 . ' ) Dr. Wi rt h v P a m . Arc h . XX III. 4 ) Sedlec. 5 ) Roudnice. •) Želiv. Kladruby. 7 ) Dle kresb y Kořenskébo v »S tar. Rynku « I., str. 12.

s



Comments

Copyright © 2024 UPDOCS Inc.