Václav Mencl : Architektura předrománských Čech / The architecture in the pre-Romanesque Bohemia / Die Architektur im vorromanischen Böhmen

A R C H I T E K T U R A PŘEDROMÁNSKÝCH ČECH Václav M encl

soustavné objevy našich nejstarších staveb Poslední z doby Velké Moravy, výkopy stavebních děl, v jejichž existenci si ještě nedávno nikdo z nás ani netroufal doufat, otevřely na jedné straně nové pohledy na vývojové počátky architektury na Moravě, na její technickou a výtvarnou vyspělost, avšak na druhé stra­ ně nás zároveň také donutily poohlédnout se znovu po začátcích stavební tvorby v Čechách a zrevidovat, co se tu zatím o nich pozitivně vědělo. Takového pře­ zkoušení bylo pak třeba hned po dvojí stránce: jednak pokud šlo o její slohovou příslušnost, protože nadále se již nemůžeme spokojovat s tím, že ji prostě ozna­ číme za „předrománskou“ , a jednak z hlediska jejího stavebního materiálu, tedy samotného zdivá, poněvadž jeho poznání u architektur tohoto typu začasté také pomáhá odkrývat památky dosud neurčené. *

Není jistě náhodou, že na začátku české vývojové řady stojí stavba veliká a složitá, jež se celým svým zjevem opírala ještě o antiku. Jak právě před čtvrt­ stoletím ukázal Dr. Josef Cibulka,1 sahají totiž vývo­ jové počátky zděné architektury v Cechách ještě do nej poslednějšího údobí karolinského v ěk u : a skutečně, dosud se v Čechách nepodařilo nalézt kamennou stav­ bu, která by byla starší než známá pražská rotunda sv. Víta, založená v letech 926— 930 knížetem V ácla­ vem .2 Tato rotunda, jejíž zdivo postupně vykopával architekt K. Hilbert od r. 1911, měla však dosud vše­ chny základní znaky karolinské kultury: vznikla v pro­ středí dvorském a z požadavků vládnoucího knížete jako kostel sloužící osobní potřebě jeho i jeho družiny, měla proto pravděpodobně tribunu povýšenou nad přízemním okružním ochozem, a byla to stavba okrou­ hlá, tedy centrální, zcela tak jako její původní inspi­ race, palácová kaple Karla Velkého v Cáchách. Spo­ lečenská funkce této stavby byla tedy karolinská a vznikla z popudů západních, kde takové kostely vyrůstaly z politických potřeb dvorské karolinské re­ nesance, obnovující i po této stránce stavební a sociální útvary pozdně římské, s jakými se Karel Veliký setká­ val nejen na levém břehu dolního Rýna, ale i v sa­ motné Ravenně (palácová kaple S. V itale). Stejně tak jako cášská kaple neměla ani naše svatovítská rotunda tvarovou předlohu v severní zaalpské E vropě: měla-li být cášská kaple jakýmsi opakováním kaple ravennské, navázala totiž kaple pražská, jak ukázal rovněž Dr. J. Cibulka, na některý okrouhlý prostorový útvar římské antiky, jaké v oblasti Adriatického moře dožívaly dlou­ ho do X I. století; ochozová rotunda v dalmatském Zadaru z doby kolem r. 800 stála z nich pražské ro­

tundě tvarově nejblíž. T o by tedy znamenalo, že karolinskou byla pražská rotunda pouze svou sociální funkcí a způsobem, kterým byla — cestou renesance — její forma vyvozena z antického dědictví; tvarově byla však nekarolinská, protože její předlohou nebyla ně­ která severská stavba francká, nýbrž antická centrála dožívající na půdě nejspíše chorvatské. Zdá se, že mladé české křesťanství navazovalo ještě za knížete V áclava na tytéž kulturní zdroje, z kterých čerpalo tvarové předlohy pro své stavební potřeby také křes­ ťanství Velké M oravy; alespoň to, co známe z velko­ moravských výkopů na M oravě i privinovských na již­ ních březích Blatenského jezera, mělo rovněž blízko k památkám z pobřeží Jaderského moře. Třetina X . století, kdy pražská rotunda vznikla, ne­ byla už ovšem ve střední Evropě dobou karolinskou. Svatovítská rotunda vyrostla v době, kdy se v říši už dostal v čelo panovnický rod Sasů, tedy onoho kmene, který byl pro křesťanský program získán násilně a z ně­ meckých nejpozději, teprve Karlem Velikým ; z tohoto prostředí vycházely tedy ještě tenkrát i dlouho potom v otónské i románské době některé staré tendence pre­ historické, které byly opakem renesančního zaměření dvorské kultury francké. Bylo to saské prostředí, z ně­ hož kníže V áclav vyvodil zasvěcení své rotundy svá­ tém u V ítu, a byl to zásah tohoto z antického stano­ viska primitivnějšího slohového cítění, které ještě (nebo z hlediska dalšího vývoje snad lépe — už) individuali­ zovalo prostorové i hm otné prvky antického stavebního organismu, oddělovalo je od sebe a tvarově tak roztrhávalo každý architektonický prostor i hmotu, jem už pražská rotunda byla poplatná za slohové otónské podbarvení své karolinské prostorové koncepce. Z toho důvodu netvořily apsidy pražské rotundy půlkruhem vytčené nyky, jako v antice, nýbrž se zavíraly pod­ kovovitě do sebe, jen úzkým krčkem se připojujíce k ústřednímu prostoru lodi; získaly tím na vlastní individualitě, význam ově se osamostatnily a tvarově izolovaly. Tento znak pražské svatovítské rotundy byl tedy jejím historicky „nejmodernějším“ rysem. Povaha této saské kultury, jíž podle panovnického rodu říkáme otónská, byla totiž zcela jiná, než tomu bylo u Franků v dobách karolinských. D oby politické­ ho vzestupu již minuly a desáté století znamenalo pro evropskou vzdělanost období veliké krize; není divu, že se tu a tam objevovaly i hlasy, jež spojovaly s jeho sklonkem i sám konec světa. Ze západu ohrožovaly tehdá Gallii nájezdy Vikingů stejně jako z jihu Saracénů Pyrenejský ostrov, střední Evropa až po Sasko tonula v strachu před vpády maďarskými; Podunají se vylidnilo, život se zastavoval, um ění téměř všude

331

)■ 0

., I 5

I

10

Vývoj české rotundy. a) b) c) d) e)

Praha, rekonstrukce svatovítské rotundy, 9 2 6 — 30. Krakov, rotunda P. M a r i e na W a w e lu , sk lonek X . stol. S ta rá P lz e ň , hra d n í rotunda, druhá p olovina X . století. T ě šín , h ra d n í rotunda, X I . století. Oskii, h ra d n í rotunda, sklo nek X I . století.

stagnovalo, a co m ělo kde je n sebem enší cenu, bylo n u tn o opevňovat. Sasko d oby J in d ř ic h a I. (919— 936) se rychle m ěnilo ve velikou pevnost o p řen o u o zá ­ p a d n í b řeh L ab e a Sály: v zn ik ají tu teď prvé k am en n é h ra d y a n a nich sice také paláce a kostely, ale zcela

332

jin é h o v ý tv a rn é h o p o jetí, než byly staré karolinské. P ro ti dvorském u u m ěn í doby K arlovy, je ž se rozvíjelo n a o tevřených falcích, stojí tu n ajed n o u k u ltu ra pevně sevřených h ra d ů a hradišť, m n o h em syrovější a hrubší, b a lze říci té m ěř lid o v á: v ý tv a rn á form a ztrácí zde teď rychle o n u funkci, k tero u m ěla ještě od antiky, sm ěřu jíc d aleko níž, k m ystičnosti, k u m ěn í kultické­ m u , v áz an é m u h ieraticky a nakonec až k ab strak tn ím u o rn a m e n tu p ln ém u p rim itiv n í ta jem n é symboliky. L i­ dovém u p o jetí křesťanství, je h o víře v zázraky a v ča­ ro d ě jn o u m oc o b řa d u vyhovovaly prostory k ry p t stejně ja k o in te riéry ja k o b y v y d la b an é ve tv aru d u tin y v m o­ n o litu n eprodyšné h m o ty nebo tv ary prim itivní, geo­ m etricky jed n o d u ch é , sp jaté prostou v azb o u aditivního ry tm u . T ep rv e v těch to otonských d o b ách ja k o by se od p o čá tk u byl znovu rodil skutečný středověk. V C ech ách se toto zlidovění, jež i tu ch arak terizo ­ valo je jic h „ h ra d ištn í“ k u ltu ru , projevovalo stejným způsobem ja k o v sousedním Sasku. K dyž po bitvě n a L ech u (955), k tero u byly střed n í E vropě znovu zjed ­ n á n y m ír i klid od m aď arských n ájezd ů , začín ají také u nás stav eb n í p am átk y v y tv á ře t souvislou historicky p ly n u lo u řa d u , p ro jev u je se v n í i tu h n ed od počátku ten d en ce, k te ré zde v karolinské době ještě nebylo: složité prostory se n a je d n o u zjed n o d u šu jí („ re d u k u jí“ ), ro zm ěry staveb se n á p a d n ě zm enšují, o d p ad a jí složité k onstrukce jm e n o v itě klenební a m asivnost zdi a celého h m o tn éh o těla stavby n a d m ě rn ě vzrůstá. D o b a nem á už p o ro zu m ěn í a n i pro ty an tick é prostorové celky, k teré už je d n o u prošly cen zu ro u karolinského se v eru : n ec h áp e ony zbytky tv aro v é rafinovanosti nebo jen form ální logiky, k teré ještě z an tik y zůstaly v karo lin ­ ské a rc h itek tu ře , a protože p o d stato u každé lidové tv o rb y by la o d jak živ a stro h á fu nkcionalita a účelnost, red u k u je tv ary , k teré z m inulosti p řejím á, jen na ty zá k la d n í funkčně n ezb y tn é a obsahově aktivní, jež již d ále o d straň o v a t nebylo m ožné. T ím to způsobem byla v X . století, ja k již vím e, v českém prostředí vytvořena z ro tu n d y václavské ro tu n d a českých hradišť, a tím to způsobem z p řed lo h zatím je n m álo znám ý ch vznikala také, ja k ještě ukážem e, p rv á česká po d éln á jed n o lo d í. P okud jd e o karolinskou ce n trálu , lze z p o čátk u ten ­ to tran sfo rm ačn í proces sledovat s p o m ěrn o u úplností a n a historicky dosti zřetelných skutečnostech. H rad n í kaple, p o stav en á n a sklonku X . století, snad ještě za Boleslavova českého p an stv í n ad K rakovem , n a k ra­ kovském W aw elu a zasvěcená pů v o d n ě P. M arii, vznikla z pražské tím , že se je jí m ěřítko skoro tro j­ n áso b n ě zm enšilo: v n itřn í p rů m ěr z 13 m etrů klesl n a 4.80 m , u v n itř v lodi o d p ad l ochoz i trib u n a a vše­ ch n y čtyři apsidy, p řev zaté z P rah y , avšak rovněž p ří­ slušně zd ro b n ělé, se p řip o jily p řím o k válcové střední lodi. A p sid ám zůstaly konchy, kdežto střed n í loď m ěla už je n plochý d řev ěn ý stro p ; přes zd ro b n ěn í m ěřítka zů stala však p ů v o d n í tlouštka zdi (1.20 m = 4 římské stopy p ro ti 5 stopám v P raze), takže se stav b a zd á teď relativ n ě d aleko m asivnější. Co do m ěřítka poloviční p ro ti pražské je ro tu n d a n a Hradišti v S taré P lzni; pro to že m á p ů v o d n í klen b u je n v apsidě (dosavadní tv rzen í starší lite ra tu ry o je jím pozdějším vzniku n e­ jso u sp ráv n á ), k dežto v lodi je je n rovný strop — ač ta to věc sam a o sobě n en í ještě kriteriem velkého stáří — a pro to že tak é n esm írně štíhlý tv a r trium fálního

Krakov, rotunda P. M a r i e na W a w e lu , konec- X . století. Snímek V. Mencla.

Kostelec P. M a r i e ( dnes D o ub ravk a , sv. J i ř í ) , 992. S ním e k Z roku 1912.

oblouku a ú p ra v a je h o ostění (bez řím s) jso u velm i archaické a typicky otonské, p řijím ám e názor, že tato ro tu n d a vznikla ještě v d o b ác h boleslavských. Byla by pak je d n ím z nejstarších p řík la d ů dalšího zlidovění a otonského zjednodušení půvo d n íh o pražského vzoru, poněvadž ze všech je h o čty ř form álně n a sebe v á z a ­ ných apsid ponechali v Plzni už je n je d in o u , účelově nezbytnou, totiž východní, kde m ěl své m ísto h lav n í oltář. V znikla tím ze svatovítské tzv. česká ro tu n d a , jež se p ak od X . století stáv ala typickým článkem stavebního zařízení tém ěř všech přem yslových hradišť (rotu n d a n a Budči, p ro ti pražské asi polovičních roz­ m ěrů, a n ezach o v an á ro tu n d a sv. J a n a n a V yšehradě, svěcená sv. V ojtěchem ). V pražském p o d h ra d í, jeh o ž uliční půdorys, nav azu jící n a vltavský m ost či b ro d v m ístech dnešního S m etan o v a nám ěstí, se v ytvářel už v otonské době X . stolel í, by la taková ro tu n d a (sv. V alentina) přím o ve vidlicovém východisku je h o ko­ m unikační sítě; o je jím velkém stáří svědčilo i to, že ji už ve 12. století přestavěli n a p odélný rom ánský kostel. M ožná, že i pův o d n í kostel na Ř íp u , n a h ra z e n ý p otom r. 1126 novostavbou, byl už také ro tu n d o u , postavenou ještě n a sklonku X . století, protože je h o pozdější zasvěcení sv. J iř í d á v á tušit, že tu šlo o z á ­ m ěnu s p ůvo d n ím věnováním sv. V o jtě ch u — ja k p rav í tzv. kanovník vyšehradský, světívala se zpočátku p am átk a obou těch světců v týž den , 23. d u b n a . Byly-li skutečně tyto ro tu n d y ještě z boleslavských dob, je ovšem třeb a u těch, je ž se zachovaly, přezkoušet ještě n a stru k tu ře je jic h zdivá — jin é h o bezpečnějšího k ri­ teria v tom sm ěru zatím nem ám e.

D o téhož otonského, po česku spíše řečeno „ h r a ­ d ištn íh o “ X . věku sp a d a jí u nás tak é vývojové p o čátk y po d éln éh o je d n o lo d í. N azn ačili jsm e již , že bylo p řím o v povaze teh d ejší k u ltu ry , že vyvozovala své stav eb n í ú tv a ry ze složitějších ty p ů p řed ch o zí d o b y red u k c í; lze skutečně u k áz at, že to m u ta k bylo i v to m to p ří­ pad ě. Přem yslovská část C ech ovšem red u k o v a la už za tím tv a r svého c e n trá ln íh o p ražského ko stela: n en í jistě n á h o d o u , že české ro tu n d y X . a X I. století vy­ p lň u jí (krom ě přem yslovských h ra d ů n a M o rav ě) je n tu část zem ě, k te rá tv o ří p o m ě rn ě úzké pásm o o d d o ln í S ázavy přes P ra h u až po R íp , n eh led íc k izolovaném u přem yslovském u m ocenském u ostrů v k u n a S taré Plzni. Lze ted y teoreticky p ře d p o k lá d a t, že vývoj jed n o lo d n íh o p o d éln éh o kostela je tře b a h le d a t především m i­ m o m ocenskou oblast přem yslovskou: totiž ta m , kde, analogicky, n a h la v n ím knížecím h ra d ě n estála ja k o p řed n í kostel ro tu n d a , ale p o d éln á b azilika. J e m ožno, že p ráv ě to je p říp a d L ibice X . století a teh d ejšíh o slavníkovského p anství n a střed n ím L ab i. D ok u d dr. R . T u re k n ev y k o p al libický h lav n í kostel, n em o h ly b ý t p o zn án y jeho red u k ce n a slavníkovských h rad ištích , tak iako česká ro tu n d a b yla n ev y světlitelná p řed H ilb erto v ý m i nálezy p rv o tn íh o p ražského kostela svato­ vítského; situace se však zm ěn ila r. 1949 p o d sta tn ě , když jsm e dík T u rk o v u výkopu p o zn ali, že h lav n í S lavníkův kostel na L ibici, p a trn ě P. M arie, postavený někdy kolem r. 950— 970 a zn á m ý p o to m ja k o dějiště slavníkovské trag ed ie z r. 995, byl ve skutečnosti nikoli ro tu n d o u , ja k se myslilo dříve, ale stav b o u podélnou, o pů d o ry su latinského kříže, s trib u n a m i v tran se p tu

338

a n a východě s podélným chórem před půlkruhovou apsidou, o v n itřn í šířce lodi 6.60 m, s v n itřním rozpětím tran sep tu 18 m a o vnitřní celé délce 25.35 m .3 Avšak ukázalo se hned, že ani tento libický kostel nebyl ú tvarem prim érním . V znikl totiž sám otonskou re­ dukcí, zjednodušením , a to z předlohy některé tro j­ lodní baziliky s východním transeptem a s čtverhranem chóru, jakých jsm e z um ění karolinského sice znali několik (např. typu Corvey), která však již v otonském Sasku prošla intenzivním redukčním pro­ cesem, jen ž ji ochudil ja k o obě boční lodi, tedy o je jí nejpodstatnější bazilikální znak, tak i o transeptové apsidy. Stalo se tak již n a zděném h radě Jin d řic h a I. ve W erle, v jehož nejvnitřnějším , palácovém ohražení byl r. 1939 vykopán kostel pocházející z Jindřichov y doby, který již projevoval všechny výsledky této reduk­ ce a jehož tv a r byl pak n a Libici je n prostě opakován. N a slavníkovské půdě v C echách pokračovalo pak toto otonské redukční úsilí dále a libická předloha byla znovu tvarově zjednodušována. V m okřinách pod svahy pozdějšího K aň k u , n a sam ém okraji stří­ b rné oblasti kolem dnešní K u tn é H ory, měli totiž Slavníkovci n a táhlém vyvýšeném ostrově h rad M alin a n a něm m incovnu, která pracovala za jednoh o z b ra tří biskupa V ojtěcha, Soběslava (981— 995), n á ­ čelníka jejich rodu po sm rti Slavníkově. V západní akropoli tohoto h rad u je dosud kostel, zasvěcený sv. J a n u K řtiteli, je n ž podle ch arak teru zdivá, ja k ještě uvidím e, p atří do předrom ánského o b d o b í; a skutečně jen o m působením Libice lze si vysvětlit jeh o valené sklenutý obdélný chór, vložený mezi loď a půlkruh o ­ vou apsidu. N a svém vnějším plášti si jeh o apsida zachovala tam , kde se přip o ju je k chóru, zbytky pilastrů ; m ěla již p atrn ě otonský obloučkový vlys. T v a r tohoto kostela vznikl z libického prostým vynecháním příčné lodi a zm enšením předlohy z vnitřní lodní šířky 6.60 m n a 6 m, což je ovšem zdrobnění tak ne­ p atrné, že je možno je přeh léd n o u t; redukce se tu tedy týkala pouze užitých architektonických forem, č tv e rh ra n n ý chór m alínského kostela jin a m než na sklonek X . století položit nelze, a také pregnantn ě v y jádřený tv a r apsidy, který ještě souvisí s libickou předlohou, i pom ěrně velké rozm ěry kostela nasvěd­ čují, že tu šlo o doznění kultury, jejíž povaha byla ještě do jisté m íry dvorská. Jin a k bylo tom u u drobných kostelíků po vsích a venkovských hrádcích n a slavníkovském venkově. V y p lň u jí dodnes kraj rozprostírající se mezi Libicí a K ouřim í a zdá se, že ani n a západě nepřekračovaly h ran ici slavníkovského zboží, jež šla někde kolem Čes­ kého B rodu: obce Bříství a V ykáň, darované bisku­ pem V ojtěchem Břevnovu, byly ještě před ní, H radešín s pozdější rotu n d o u pak patřil už do oblasti pře­ myslovské. Jsou tu soustředěny po bocích sevřeného údolí, jím ž K ouřim ka protéká dosti strm ou h radbo u hor do labské roviny, a sahají n a východ až po ona stříb rn á naleziště kolem K u tn é H ory, kde leží M alin ; k jih o z áp a d u lze je pak sledovat až do okolí potom ­ ního kláštera n a Sázavě, je jž tu založil v pustých po h raničních hvozdech Prokop, nejspíš někdejší h ra d ­ ní kněz kouřim ský a rodák ze slavníkovské C hotouně, z k raje n a sam ém dolním toku oné K ouřim ky. U ž Dr. V. B irnbaum tušil existenci takových kostelíků,

334

když hovořil o někdejších drobných stavbičkách, jež se později stávaly sakristiem i větších kostelů; datoval je sice celkem dosti správně dobou od založení praž­ ského biskupství až do poloviny 11. století, avšak ve skutečnosti žádný z nich sám — kromě hosínského — nepoznal, poněvadž ty, jež uvedl, v Blatné, K uněticích a v Z ásm ukách, nejenom že jsou nebo byly určitě nejm éně o dvě století m ladší, ale jsou i svou polohou tak roztříštěny po celých Č echách, že by jejich exis­ tence n edávala smyslu. Ja k tedy rozeznám e jejich stavby od ostatních kos­ telů rom ánských? K rom ě těch, které bychom měli přím o určeny historickým i zprávam i do svatovojtěšských dob, přišly by tu v úvahu hlavně takové kostely, které byly ještě v rom ánské době nějak nově ad ap to ­ v á n y : v tom by byla jistě do b rá záruka jejich velkého stáří, ale ta by nás ještě nezbavovala povinnosti přezkoušet je také prostředky slohové kritiky a znovu i z hlediska struktury užitého zdivá. Ze se v době knížete Boleslava II. takové kostely stavěly i po ven­ kově, n a zboží jeh o velmožů, tedy m im o P rahu, víme především z kroniky Kosmovy, kde se přím o hovoří 0 tom , že je tam světil biskup D ětm ar; D ětm arův nástupce slavníkovec V ojtěch pak sám v jejich zaklá­ d án í pokračoval, a lze m ít zato, že se za něho tak dělo ne-li hlavně, tedy alespoň také na území slavníkovském. Avšak n a tom to místě n ám především pom ohla, ja k už to někdy i ve vědě bývá, příznivá náhoda. Oficielní kronikář K arla IV ., Přibík Pulkava z Radenína, rek to r školy u sv. Jiljí v Praze, zachoval — p a­ trn ě z tradice, kterou znal z Břevnova — zprávu, ja k se r. 992 biskup V ojtěch vracel z Ř ím a a připravoval se založit prvý mužský klášter v C echách, n a Břev­ nově; vypravuje, ja k z Ř ím a došlo d v anáct bratří (v apoštolském počtu, ja k to m á být při takovém úmyslu) a ja k je V ojtěch zatím usadil v plzeňské provincii, kde jim dal vystavět chrám ek P. M arie, je jž pak nazvali „kostelcem “ . T en to chrám ek spolu s příbytkem konventu se tak tedy vedle svatojiřského stal nejstarším , i když je n provizorně zamýšleným klášterem n a naší půdě. J e opravdu šťastnou náhodou, že se p ak tento „kostelec“ dosud zachoval. Střediskem starého Plzeňska byl te ld a h rad Plzeň, který stál na H ů rce v dnešním S tarém Plzenci n ad řekou Úslavou, asi hodinu cesty n ad jejím vtokem do spojených zápa­ dočeských řek pod dnešní Plzní. A přím o n ad tím to soutokem , tedy n a místě geograficky m arkantním , na nízké skalce, obtékané vodou, v poloze opravdu libické, stojí dosud hřbitovní kostelík sv. Jiří, bez vlastní vesnice, v něm ž již ve X IV . století (1361) měl podací právo V ojtěchův břevnovský klášter. Je h o zasvěcení sv. J iř í dává opět tušit gotickou zám ěnu s původním kultem sv. V o jtěch a — ještě r. 1475, kdy šlo o odpustky n a jeh o přestavbu a jeh o nové vybavení, se uvádí pod obojím titulem sv. J iří a sv. V ojtěcha. Avšak co víc, tento stavební ú tv a r se dosud celý dobře zachoval, 1 když m u jeh o poslední op rav a z r. 1912 také trochu ublížila. Co m u však do úplnosti chybělo, bylo tehda alespoň dobře vy kopáno6, byť i ne dobře vysvětleno. Z toho, co tu dodnes stojí, poznávám e s vyloučením jakékoli pochyby, že tu jd e skutečně o onen V ojtě­ chův nejstarší klášteříček. D nešní kostelík tvoří rozlehlá a tém ěř čtvercová

Jednolodní kostely v Čechách z X . století, kreslené v po m lrn é velikosti. Kreslil V. M encl,

loď, krytá rovným stropem , k níž po východní straně přiléhá jed n ak krátké gotické polygonální presbyte­ rium , vysunuté z je jí osy k severu, je d n ak drobná, zevně půlkruhová apsida, n a níž zčásti stojí zeď onoho presbyteria. V této podobě vznikl někdy kolem či krátce po roku 1300, ja k soudím e z tvaru klenebních žeber ve výbězích i z toho, že presbyterium nem á zevně opěrných pilířů. K vádříkové zdivo apsidy, s po­

délným okénkem v je jí ose a s původním okrouhlým p růd u ch em po severní straně, přechází vazbou do vyšší lodi, takže n ad je jí konchou, proti plném u k ruhu trochu stlačenou, stál dosti vysoký štít; apsida je 170 cm hluboká při 160 cm šířky, je tedy u v n itř zn ač­ ně p ro táh lá, protože střed je jíh o vykroužení leží nikoli n a vnitřním , nýbrž na vnějším lícu štítové zdi. Výška záklenku konchy, jež ústí do lodi prostou h ran o u ,

335

Vysoká u K u tn é Mory, dnešní sakristie. Konec X . století. S n ím e k V. M encla.

činí 3.20 m. N a ose této apsidy by la r. 1912 v y kopán a loď m aléh o kostelíka, z h ru b a 4 m široká a 6.70 d louh á, je jíž severní i z á p ad .ií zdivo, 85 cm silné, bylo p ak v yznačeno v d lažbě d tešního kostela. O b v o d n í zdi této lodi byly stejně vysoké ja k o dnešní, protože se v nich ve zn a čn é výšce po již n í stran ě p ro ti dnešní věži nalezlo p ů v o d n í okénko, p o d o b n é onom u v apsidě. A však p ů v o d n í sta v b a sa h ala ještě d á l k zá p ad u , za zá p ad ní zeď n alezeného m aléh o kostelíka; je h o severní zeď běžela totiž dál k z á p a d lim u štítu dnešního kos­ tela, v to m to d nešním štítě se p ak rovněž nalezlo okénko podo b n é o k énka apsidy. T ak é všechno zdivo je tu v dn ešn ím z á p a d n ím prů čelí opět kvádříkové; je z to h o p a trn o , že p ře d kostelíkem ležela kdysi stejně s n ím vysoká p ro sto ra, snad n ějaké o rato ře. N ež v d n ešním z á p a d n ím štítu p o k rač u je kvádříkové zdivo i d ál k severu, n evytvářejíc n áro ží nebo spáry ta m , kde se p řip o ju je v y k o p an á severní zeď p ů v o d n íh o koste­ lík a; běží dokonce beze zm ěny kolem celé dnešní lodi i po severní stran ě. Z toho je ja sn ě p a trn o , že po celé severní stran ě p ů v o d n íh o kostelíka a o rato ře, tedy přesně v celé severní polovině dnešní lodi b y la už od p o čá tk u s nim i stejně stará, stejně d lo u h á a stejně široká i vysoká velká m ístnost, jakou u obyčejných farních kostelíků n en ach ázím e a k te rá tedy sloužila za p ů v o d n í p říb y te k V o jtě ch o v u d v an á ctičlen n ém u k o n v entu. C elá V o jtě ch o v a stav b a se ted y kdysi jev ila ja k o veliký p ů dorysný čtverec v rozsahu dnešní kostel­ ní lodi, rozdělený po délce v konvent a v kostelík s o rato ří. T o to u sp o řád á n í p ak skutečně nelze vysvětlit jinak než ja k o p rv o tn í V o jtě ch ů v klášter, je h o ž kostel nesl z po čátk u titul P. M a rie a který byl postaven, ja k přesně vím e, roku 992.

336

T o to zjištění n á m p řin áší h ned několikeré poučení; v této chvíli nás b u d e n a p ů v o d n ím kostelíku zajím at především tv a r je h o apsidy. Ačkoli i je jí zdivo m ěří jen 80 cm v tloušťce, v y p ad á její v n itřn í prostora jako p rim itiv n í d u tin a v y d la b a n á z m onolitu h m o ty ; je úzce sevřená, p ro tá h lá , v p řed u s prostým i h ran am i bez ú stu p k ů a řím s, s konchou, do níž řádkové zdivo p o k raču je v klenácích, jež v p atk ách nesm ěřují rad i­ álně, ale spíše leží nežli se klenou. T ak o v é p ro táh lé tv a ry apsid v y cházejí z p ráv hm o­ ty, nikoli z p o žad av k ů p ro sto ru ; šlo tu o to, aby se ap sid a je v ila p ů lk ru h o v o u zevně, tedy ja k o hm otné půlválcové těleso, a jen ta m , ve svém vnějším h m o t­ n ém tv a ru ab y ted y b yla p reg n a n tn ě geom etricky v y já d ře n a ; v n itřn í p ro sto r se musil to m u to požadavku přizp ů so b it. Leží-li střed p ů lk ru h u ve vnějším líci š ítu , p ak ovšem je ten to rozdíl tím n áp ad n ější, čím je síla štítové zdi relativ n ě k dim en zím apsidy větší; u velkých apsid (n a L ibici a v M alině) ten to nepom ěr zaniká, u d ro b n ý ch n ao p a k zcela u rču je ch arak ter je jic h v n itřn íc h p ro sto rů . Bylo to m u ovšem tak už i v p ro v in ciáln í řím ské arc h itek tu ře (srov. připojené nákresy dvou řím ských staveb, vykopaných r. 1936 až 1937 d r. J . E isnerem n a D čvíně, z nichž každ á m á jiný tv a r niky u svého c a ld a ria ), avšak nyní, v otonské době, k te rá si v tom sm ěru ještě nedovede vypom oci an i p rav o ú h lý m i ú stu p k y n a v n itřn íc h stran ách apsidy, jako p o to m a rc h ite k tu ra rom ánská, ani vyjád řen ý m triu m fáln ím obloukem , jako v n ěk terých případech (v A kvinku) už a rc h ite k tu ra řím ská, stává se takové p rosté řešení p rav id lem . A p ráv ě takové tv ary apsid n ac h áz ím e u lidových kostelíků n a K o u řim ce i jin d e

S tará P l z e ň (S ta rý Plzenec), rotunda sv. Petra, druhá po­ lovina X . století. Sn ím e k V. M encla.

n a slavníkovském územ í a jako zde, i tam si je sp o ju ­ jeme se stav ebním dílem V o jtěch o v ý m ; jso u však ta m ještě prostší a m enší, podléhajíce další redukci a prim itivizaci, až nakonec apsida s lodí splynou v je d e n společný plášť půdorysně i výškově a za k rn í natolik, že n a je jic h vnější okapy a do vrcholů je jic h koncil všude dosáhnem e rukou. Šířka zdivá tu všude v zrůstá až n a 4 řím ské stopy, prostor lodi se zm enšuje, apsida se stále víc a víc p ro ta h u je , až nakonec stačí je d in é okénko v je jí ose, ab y v n itřk u poskytlo sdostatek světla. P rim itivněji a lidově prostěji si už křesťanský kostel p řed stav it n e lz e : jsm e tu n a sam ém konci otonského redukujícího procesu, n a p ó lu opačném dvorské k u ltu ře karolinské. N a řece K ouřim ce, kudy se z Libice chodilo na K ouřim , p latí to především o kostelíku v D obřichově, jenž od třicátých let X IV . století vytváří sakristii většího gotického kostela. Jeho loď je u v n itř 720 cm dlouhá při šířce 3,70 m, tvoří tedy obdélník 1 : 2. A psida je n áp a d n ě elipticky p ro táh lá, protože zeď m ěří 120 cm , 4 řím ské stopy; k o ncha se o tv írá do půvo d n ě plochostropé lodi prostou h ran o u . K ostel p atřil k h rád k u nějakého slavníkovského družin ík a, po něm ž tu zbyly p ro h lu b in y okrouhlého v a lu ; stál n a vysoké stráni, s níž bylo m ožno o b zíra t široké údolí L ab e od Sadské až k Libici. T ak é při dnešním ran ě gotickém kostele ve Vysoké, z doby kolem r. 1275, těsně p řed K u tn o u H orou, v p o dobně povýšené poloze ja k o v D obřichově, se zachoval, v y tvářeje je h o sakristii, kostelík z konce X . století, jeh o ž loď je ta k n e p a trn á (3 6 5 x 4 4 0 ), že ji bylo m ožno už původně o p a třit valen o u klenbou. Síla

Krakov, rotunda P. M a r i e na W a w e lu , konec X . století, struktura zdivá. S ním e k V. M encla.

R avenna, tzv. Theodorichův palác. Cihelné zdivo. S ním e k M . Reicherta.

zdi m ěří o p ět 4 řím ské stopy (113 c m ), p ro sto r apsidy je p ro to velm i p ro táh lý (170 cm h lo u b k y n a 195 cm šířky), a pro to že p ři ta k úzké lodi nestálo zato apsidu zevně odlišit, za tá če jí se teď zdi lodi svým vnějším lícem p řím o do o b louku apsidy. T ak é po výšce se ap sid a n a p o ju je p řím o n a loď, ja k o v D obřichově, i tu je p ak je jí osa p ro ti ose lodi p o n ěk u d p o su n u ta stran o u (k severu). Č elní o blouk konchy v apsidě n a ­ sazuje tak nízko, že d o p ln ěn o svou sp o d n í polovinu dotkl by se zem ě. P ro sto r stejn ě kouzelně prostý a plný sugestivního obsah u , v něm ž účel ta k in ten ziv n ě a s tak o v o u m agickou p rim itiv n í n aléh av o stí d o m i­ nu je n a d form ou, ja k o ve V ysoké, zapůsobí n a nás tak é v kostelíku ve V ran o v ě (nedaleko L štění už na levém b ře h u S ázavy), o je h o ž velkém stáří svědčí i to, že se k rátce p řed polovinou X I1 1 . století stal sakristií větší rom ánské novostavby. I on p a tří do ro d in y otonských kostelů ze svatovojtěšské doby, je však z nich m yslitelně nejprostší, ja k o kostel ve V ysoké; i jeho loď, k te rá u v n itř m ěří je n 3 3 0 x 2 4 7 cm , je sk len u ta v alené, i je h o ap sid a se po délce p ro ta h u je (160 cm h lo u b k y n a 150 cm šířky), i tu síla zdi činí — při stavbičce ta k m in ia tu rn í — celé 4 stopy (110 cm ). V ýška v rch o lu konchy je 280 cm . K ostelík zn ačn ě p o d o b n ý do b řich o v sk ém u tvoří konečně tak é d nešní sakristii větší stavby v H osíně v okrese českobudějovickém , ted y v k raji, je n ž ležel m ezi slavníkovským i p o h ran ič n ím i h ra d y C hý n o v em a N eto licem i; stojí ta m tak é v p o d o b n ě d o m in a n tn ím v ztah u ke k rajin ě. N a je h o starý p ů v o d u p o zo rn il už V . B irn b au m , k terý je j z a řa d il m ezi stavby z konce X . a z prvé poloviny X I. sto letí; je h o velkém u stáří

337

Děvín, římská stanice, výkopy dvou budov s lázněmi. Z a m ě ř il V. Mencl.

nasvědčuje i to, že už v X I I I . století byl nahrazen stavbou sousedního raně gotického kostela. Je h o loď tvoří obdélník 3 .8 5 x 6 .9 0 m veliký, apsida 3 m široká a 320 cm vysoká se opět připojuje pouhou hranou, jsouc při tom m írně p ro táh lá — hloubka při šířce zdi 110 cm m ěří 175 cm. K ostelík svými rozm ěry, d ro b ­ nou apsidou a tvarem neodstoupené konchy, v patkách bez řím s, dobře za p ad á mezi stavby z konce X . století, je ž znám e z cen tra slavníkovských C ech; je-li skutečně tak starý, p ak by ospravedlňoval dom něnku, že se tím to středočeským stylem stavělo i v slavníkovském pohraničí. Ž ádný z těchto kostelíků nem ěl ovšem ještě ani panské tribuny, ani věže; nebylo tu zvonů a velmož nem ohl tu sedět v pyšné nadřazenosti povýšen nad svým lidem , protože se zde sám ve stoje m álem n e­ dotýkal hlavou klenby nebo stropu. Z d á se tedy, že to vůbec nebyly kostely soukrom é, povahy „vlastnic­ ké“ , jakým i byly v té době kostely n a přemyslovských hradištích nebo později všechny venkovské kostely rom ánské; jak o by tyto kostely ani nebyly vybudovány n a starém p ráv u zemském, z doby pohanského km e­ nového zřízení, nýbrž n a práv u kanonickém , jež — ve smyslu clunyjského hnutí, jež V ojtěch tak horlivě a důsledně proti svému knížeti vyznával — staví již církev n ad m oc světskou. V ím e totiž o tom to svéhla­ vém biskupovi, že zakládal kostely sám svým nákla­ dem a sám v nich vybíral desátek, vytvářeje tak proti kostelům zem anským a zem ěpanským vrstvu kostelů svých, biskupských. K níže, zdá se, m u zprvu, ja k do ­ vodil už dr. R. H olinka, odpíral v tom sm ěru podporu, povolil m u však po r. 992, po je h o n á v ra tu z prvého exilia: tom uto sm ěru tedy nejspíše p atřily také ony kostely v D obřichově, Vysoké a ve V ranově, ležící na soukrom ém zboží V ojtěchově, kde se m u jeh o clunyjské a v Sasku pochycené novoty snáze zaváděly

.338

než n a územ í jin ý ch velmožů, otvírajíce tak onen d ějinný zápas, který o sto let později znám e pod jm én em sporu o investituru. N a dolní K ouřim ce leží ještě dva kostely, o kterých lze uvažovat v těchto souvislostech; u obou je totiž prokázán jejich starobylý původ je d n ak tím, že už v pozdní rom ánské době (po 1200) ustupovaly novo­ stavbám , je d n ak proto, že stojí uprostřed hlubokých valů n a m alých okrouhlých hrádcích „saského“ typu. O b a byly r. 1937 prozkoum ány výkopem Státního archeologického ústavu. Prvý z nich, v Žabonosích, stojí v podobně d o m in an tn í poloze jako kostel v D ob­ řichově; pod sloupkem pozdně rom ánské tribuny dnešního kostela (z něhož se zachovala kromě západní části lodi jen o m polovina přízem í jeh o někdejší věže) se tu přišlo n a úsek snad protáhlé prim itivní apsidy; loď, která by k ní p atřila, by pak ležela celá pod dnešní západní věží kostela. D ruhý, kostel ve V rbčanech, určil a publikoval dr. V. W agner.7 N a místě vykopa­ ného většího pozdně rom ánského kostela stával tu v otonské době kostel starší, jehož loď, neznám é délky, byla 4.60 m široká; apsida, ja k se zdá, byla tu však jin éh o typu, s přesně půlkruhovým v nitřním lícem. O tonské stáří tohoto kostelíka, obklopeného od počát­ ku prstencem valu, je zaručeno i zm ínkou tzv. kanov­ níka vyšehradského, uvedenou k r. 1126, kde se říká, že tu v jeh o dobách na stěně visíval praporec sv. V o jtěch a (který sí tehdy v nouzi odtud vyzdvihli za Soběslava T. do boje u Chlum ce proti Lotarovi Sas­ kém u) . T ak é n a přemyslovském územ í českého státu druhé poloviny X . století nacházím e krom ě rotund několik podélných kostelíků, avšak jejich povaha byla již zřejm ě poněkud jin á . Jestliže ro tu n d a v léto části Cech představovala typ kostela farního, bylo by přiro­ zené se dom nívat, že podélný kostel byl tu spojován s jin ý m i funkcem i než farním i. A skutečně, stavby, které o d tu d znám e, tento předpoklad úplně potvrzují. Jin é je tu však také výtvarné utváření těchto staveb; ne že by tu nebylo tendencí redukujících, avšak sám tvarový základ těchto kostelíků je poněkud jiný a také stupněm zlidovění, jehož se tu dosáhlo, se liší od těch současných kostelů, které m ůžem e spojovat s působe­ ním biskupa V ojtěcha. J d e tu zřejm ě o stavby repre­ zentativnější a celou svou povahou bližší kultuře dvorské. N ejstarší z nich byl účelu zatím neznám ého: je to kostel P. M arie n a Budči, zbořený kol. r. 1820, nale­ zený pak znovu Píčem a posléze vykopaný r. 1929— 31 S tátn ím archeologickým ústavem . D r. K . G uth jej podle d en áru Jin d řic h a 1. bavorského (948— 55), na nějž se přišlo v je d n o m ze stratigraficky závažných hrobů, kladl ještě do dru h é čtvrtiny X . století,8 tedy před vznik pražského biskupství: protože jd e o podél­ nou stavbu na hradě, kde farní potřeby obstarávala již ro tu n d a, která opět zase sam a nem ohla vzniknout dřív než ro tu n d a svatovítská, je tím d án a i horní časová mez pro vznik tohoto podélného kostela. Bylo to prosté jednolodí bez věže, s v n itřn ím prostorem 4 .0 0 x 6 .2 0 m a s apsidou, jež vyrovnávala svůj tva­ rový konflikt m ezi v n itřním a vnějším pláštěm prostě tím , že byla u v n itř podkovovitá. Je jí půdorys p řed ­ pokládá však krom ě toho buď vyjád řen á ostění trium -

falního oblouku, což by bylo n a tu dobu ještě ne­ pravděpodobné, nebo — spíše — alespoň pravoúhlý ústupek n a styku apsidy s lodí, takový, jaký nalezl H ilbert u apsid rotundy pražské. T en to tvar apsidy i jejího nasazení by tedy spojoval stavbu budečskou s pražskou rotundou do jed n é dílenské skupiny a potvrzoval by je jí datování tak, jak jsme shora slyšeli. O statní podélné kostely z kulturního prostředí pražského knížete jsou teprve z doby po založení pražského biskupství r. 973, zčásti s ním přím o souvi­ sejíce. Jde tu především o nejstarší část klášterní bazi­ liky u sv. J iří na Pražském hradě, totiž o je jí západní chór jeptišek a pod ním ležící kryptový prostor, jež spolu s dr. J . Cibulkou m ůžem e ještě dato v at sklon­ kem X . století.9 Šlo tu zřejm ě o trojlodní otonskou baziliku saského typu, v jejíž ose před hlavní apsidou byl r. 999 pochován je jí zakladatel Boleslav TI. T o byl ovšem stavební podnik prostředí dvorského a vy­ soké výtvarné úrovně, který počítal s křížově klenutý­ mi kryptam i, i když okrouhlým i průduchy ve zdech západní krypty připom ínal podobné okénko součas­ ného kosteleckčho kostelíka V ojtěchova. V souvis­ lostech, které sledujeme, zajím al by nás proto spíše onen kostelík, který podle K osm y r. 1100 dala abatyše od sv. Jiří, W indelm uth, postavit přestavbou ze star­ šího na statcích svého kláštera a zasvětit sv. P e tr u : to proto, že onen původní byl prý již pro stáří od základů pobořen. Než v tom to případě bohužel ani nevíme, o kterou lokalitu vlastně jde. Z pražského dvorského prostředí vznikla dále stavba biskupského paláce n a Pražském h radě a jeh o trib u ­ nového kostela sv. M ořice, který tu v barokní přestav-

Vranov u Lšlění, dnešní sakristie, konec X . století. Snímek V. Mencla,

Tihan y na B latenském jezeře {Panonie), š tít lidového stave­ ní. Snímek V. Mencla.

bě stál až do r. 1880, kdy je j teprve n ed o p atřen ím zbořil J. M ocker; je h o základy jsou tu dnes ukryty pod betonovou deskou. 1 tu šlo o stavbu výtvarně náročnou, která m ěla rep rezen to v at pražského bis­ k u p a: s velkou podélnou lodí (4.40 X 7.60 m) a s přesně půlkruhovou apsidou, n a obvodu s plochým i lesénam i, jež v podřím sí spojoval obloučkový vlys, n a západě pak asi už od počátku s n orm ální panskou tribunou. O stáří tohoto kostelíka rozhodují dv a m om enty: vznikl zřetelně pod m agdeburským vlivem (sv. M ořic byl ta m uctíván od r. 961) a stál ještě dříve než sou­ sední svatovítská bazilika, založená r. 1061, neboť ta se m u polohou své záp ad n í příčné lodi již uhýbala. Z dá se tedy, že tu šlo o součást nejstaršího biskupského paláce, který si postavil v poslední čtvrtině X . století buď již prvý pražský biskup, Sas D ětm ar, nebo alespoň jeh o prvý nástupce, v M ag d eb u rk u vychovaný V o j­ těch. Z té doby vykopal K . F iala také půdorys vlast­ ního biskupova obydlí.10 Podélný tv a r u obou těch posledních staveb byl tedy d án tím , že tu šlo je d n ak o kostel klášterní, je d n ak o tribunovou o rato ř při paláci. Podobně tom u bylo u nejstaršího kostela benediktinského kláštera sv. J a n a n a O strově u Davle, který založil pražský kníže m ezi r. 999— 1000. S tav b a náležela podunajském u benediktinském u okruhu, protože prvým opatem byl tu L am berk z kláštera A ltaichu u Pašova, tedy z poz­ dější oblasti bogenské; m ůžem e tu tedy již očekávat některé osobité znaky podunajského vývoje, jím ž se už v otonské době začínala slohově odlišovat arc h i­ te k tu ra řezenské oblasti od forem saských. Z A ltaichu dostala se sem i ú cta k p atro n ů m u nás v té době zatím neznám ým , k irském u benediktinu sv. K ilián u a k al-

339

Dobřichov, dnešní sakristie. Konec X . století. Sním ek V. M encla.

taišském u o p a tu G o th ard o v i, k te rá se potom z O stro v a šířila všude, kde se z něho zak lád aly další kostely. N ejstarší — p a trn ě provizorní — kostelík kláštera, v y k o p an ý s celou osratní dispozicí r. 1933— 34 S tátn ím archeologickým ústavem , je d ro b n á p o d éln á stav b a o v n itřn í šířce lodi 3.50 m , te d y veliká asi jako ve V o jtěchově K ostelci u Plzně, op ět se zá p ad n í orato ří a n a východě s apsidou o vnějším tv a ru půlkruhovém , v n itřn ím p ak p ro táh lém , avšak zkráceném m a rk a n t­ ním p rav o ú h lý m ústupkem n a styku apsidy s lodí. T e n to ústupek lem oval celý triu m fáln í oblouk a jistě n ep řeru šen řím sam i sbíhal po jeho ostční až tém ěř k zem i, kde se končil vodorovnou ploškou ve výši lidského pasu. T o bylo ovšem řešení, které již p řip o ­ m ín alo ony tvary, k teré si z těch dob dlo u h o u trad icí pak u chovala lidová a rc h ite k tu ra v P odu n ají. Z bývá z pražské oblasti konečně poslední kostel, který se klade ještě do X . století: je to n á h ro b n í m au zo leu m některéh o pražského knížete, je ž r. 1950 vykopal n a sta ré m h řb ito v ě p řed z á p a d n ím válem P ra ž ­ ského h ra d u D r. Iv. Borkovský. P roti je h o ztotožnění s n ejstarším pražským kostelem , je jž n a P ražském h rad ě ke cti P. M arie postavil ještě v IX . století kníže Bořivoj, jso u ovšem vážné nám itk y , je ž se je d n a k o p íra jí o jeho situaci m im o vlastní h ra d (leda že by k n ěm u bylo p řip o čten o i veliké p ře d h ra d í n a m ístě dnešního h r a d ­ čanského nám ěstí) a na starším h řb ito v ě v p o d statě již křesťanském a je ž je d n a k v ycházejí z jeho nalezené funkce (n á h ro b n í m au zo leu m bez volného v n itřn íh o p ro sto ru pro lid) a slohového tv a ru . V souvislostech, k teré tu sledujem e, nás u p o u tá především v ý tv a rn á strán k a věci. J a k bylo zjištěno, šlo tu vlastně nad společným půdorysem o d v a kostely rů zn é h o stáří, z nichž d ru h ý rušil stav b u p rv éh o ; d ru h ý se pak od

340

p rv éh o lišil h lavně je n tvarem apsidy. A psida spod­ n íh o kostela p řesah o v ala n a východě zevně o 40 cm plášť apsidy sv rch n í: byla tedy užší a protáhlejší, to je st otónštější než h o rn í stavba, jejíž apsida již vychá­ zela z p řed stav y přesného v n itřn íh o p ů lk ru h u . S ta­ kovým tv a re m jsm e se až dosud setkávali je n výji­ m ečně, vlastně je n v biskupské kapli na Pražském h ra d ě ; u kostela tak m alého, jako zde (šířka lodi měří asi 4.5 m) p ak takový tv a r vede k vnějším u půdorysu o n á p a d n é m segm entu. T en to h o rn í, m ladší kostel m ůžem e ted y s Borkovským klást až do posledního d v acetiletí X I. století, do doby, kdy se již na Vyše­ h ra d ě tvořily p řed p o k lad y p ro další vývoj románský. Jestliže však spodní kostel m ěl apsidu p ro táh lejší (ji­ stě je n o tloušťku východní štítové zdi), za p ad a l zcela do o noho slohového p ro u d u , k terý jsm e sledovali v d ru h é polovině desátého století; ta m , k je h o konci, m íří tak é te n to kostel v azb o u svých základů, v nichž se již o b jev u je řím ské ,,opus sp ic atu m “ ja k o prostře­ dek pro ti p o d éln ém u ro ztláčen í n ad m ěrn ě zatížené zdi. S takovou specielní v azb o u se totiž v Praze setkávám e u d ato v ateln ý ch p řík la d ů p oprvé až po r. 973 p ři stavbě zák lad ů biskupského p alác e; je jí zn a­ lost p řich ází sem však rovněž až z otonského Saska (p aláco v á kap le p ři v alu n a h rad ě T o d en m an n z doby kolem r. 930, v y k o p an á r. 1897). M yšlenku, že jd e 0 kostel velkom oravské k u ltu ry (který by jistě vyzna­ čovala ap sid a ravenského ty p u , n ad m ěrn ě p ro táh lá 1 n a v nějším plášti), p řijm o u t proto u tohoto pražského n álezu sotva lze. M ám e-li konečně u za v řít k ap ito lu , je d n a jíc í o um ě­ ní X . století, zb ý v á ještě všim n o u t si způsobu a rázu te h d a u žív an éh o zd iv á; slyšeli jsm e již, že se tak m o­ ho u i d o tv rd it soudy o jeho stáří. V této souvislosti je

Kostelec P. M a r i e (dnes D o ubra vka, sv. J i ř í ) , 922. S n ím e k V. Aiencla.

si třeb a především uvědom it, že už v karolinské době severský vývoj navazoval n a onen dvojí způsob zdění, jehož se v těch k rajích užívalo už za časů řím ských provincií: n a lom ovou stav b u o m ítan o u a n a režnou stavbu cihelnou. K v ádříkové zdivo, v y hovující blo­ kovém u stadiu otonského vývoje a zd ů ra z ň u jíc í v a ­ zebnou stru k tu ru hm oty, bylo vlastně nap o d o b en ím a p okračováním řím ského zdivá z režn ý ch cihel; ideálem X . století byla tedy stru k tu ra co m ožno hustá, pravidelná, ro v n o m ěrn á a hlavně d ro b n á , tak, ja k to odpovídalo prehistoricky — lidovým zá k la d ů m o to n ­ ské k u ltu ry , jež se o píraly o stru k tu ru m a teriá lu a o způsoby je h o zpracování. T ak o v é byly také otonské kostely v Sasku i s nim i současné v pokarolinské Francii. H u sto tu stru k tu ry řádkového zdivá však lze nejlépe v y jád řiti p o čtem kvádříkových řád k ů , je ž p řip a d a jí n a 1 m výšky, přičem ž zák lad em je pražská a libická oblast opuková, je ž k to m u poskytuje nejvhodnější m ateriál. V ýsledky d a jí se sestavit do této ta b u lk y : P ra h a , sváto1 1 v rstev n a o p u k o v é k v á d řík y v ítská r o tu n d a 1 m výšky ,, 2. č tv rt. X . B udeč, P. M a ria století 9 ,, L ib ic e, P. M a ria 950— 970 pískovcové i ru M a lin , sv. J a n 1 1 98 1 — 995 lové k v á d řík y pískovcové K o stelec u 7— 10 ,, 992 k v á d řík y Plzně opukové P ra h a , sv. J i ř í , 9 ,, po 973 k v á d řík y z á p . k ry p ta k ře m e n co v é Plzenec ro tu n d a 7 — 8 ,, k v á d řík y o m íta n é n ízk é D o b řic h o v lom . zd iv o ,, H osín ,, V ysoká opukové P ra h a , sv. M o- 11-12 ,, po 973 k v á d řík y řic b iskupského p a lá c e lom ový kolem 1000 O stro v , p rv ý o m íta n ý kostel opukové P ra h a , k n ížecí 10 ,, m a u z o le u m k v á d řík y 9 2 6 — 30

P atrno, že v X . století h u sto ta zdivá neklesne pod 7 a p rů m ěrn ě činí kolem 10 kvádříkových vrstev n a 1 m výškv. U žívalo se vesměs opuky, ru ly i křem ence tak, ja k se je podařilo vylom it v lom u, povrch byl nanejvýš kladivem p řip ra co v á n , a to je n z h ru b a , takže retuše jsou spěšné, h ru b é a svědčí je n o řídkých a tu p ý ch ú d ere ch ; povrch zdivá vychází p a k miskovitý, ja k se m ateriál p řirozeně odštěpuje, h u ň a tý a s nestejně širokým i sparam i, poněvadž k vádříky n em ají ani rovné h ran y , an i stejné form áty. V n itřek zdivá kvádříky obloženého h n e d od počátk u našeho vývoje byl je n n ep rav id eln ě o pukou n a m a ltu „v y ­ tlo u k án “ . R ovněž už od d ob svatovítské ro tu n d y se také v okolí P ra h y setkávám e ve sp á rá ch s m a lto u zbarv en o u červeným pískem (zbraslavským ) do h n ěd á. N ejp rim itivnější zdivo, je n z h ru b ě lá m an é štěp­ n é ru ly v podobě nízkých desek, je ž přiro zen ě m u ­ silo b ý t zevně om ítáno, m ají o b a kostely „nejliclovější“ , ve Vysoké a v D obřichově. H ru b ě lá m a n á opuka d ala základ k v ád řík ů m pražského kostela sv. M o řice; sp áry jsou tu prostě z a třen y a nepřesně líco­ vány. Široké spáry za třen é do líce s m alto u , je ž se z nich vytlačila, rozestřenou p řitla če n ím lžíce či

Z n ojm o, h ra d n í rotunda, konec X I . století. S n ím e k V. M encla.

p rk én k a zp ět ke k am en i bez p o d řez áv án í sp ar, n a ­ ch ázím e v M a lin ě ; okénka zevně p řelo žen á m ísto klenby jen kusem k am en e jso u u sv. J iř í v Plzni, o k ro u h lá a je n v y d la b a n á v k am en i u sv. J iř í v Praze. V M alin ě se zachoval tv a r z á p a d n íh o š tí tu : nebyl n ičím olem ován, řád k y d ro b n éh o zd iv á se tu p řím o p ro tín a jí s je h o šikm ým i ram e n y tak , ja k o dodnes v lidové a rc h ite k tu ře krasových územ í P an o n ie kolem B latenského je ze ra . N ejp ečliv ěji byly vyzdčny v n itřn í stěny z á p a d n í k ry p ty u sv. J iř í: setk áv ám e se u kvádříků, je ž jso u tu p o m ě rn ě velké, již tak é se snah o u o dosažení přesných h ran o lo v ý ch fo rm átů , jic h ž se dosahovalo jem n ý m šarý ro v án ím pásků n a h ra n á c h ostrým d lá tem , k dežto v n itřn í plochy se zp raco v áv aly h ru b ěji, lastu ro v itě, je n ú d ery k la d iv a v rů zn ý ch sm ěrech. S p áry se ani tu d o su d n ep o d řezáv aly , nýbrž je za tíraly do h lad k a. S n ejstarším p o d řez áv án ím sp a r se ted y setkávám e tep rv e n a ro tu n ě v Plzenci, o níž dou fám e, že je ještě z X . století. Z divo je tu sice řád k o v é, avšak z m a te riá lu dosti n ep o d d a jn é h o a skelně tv rd éh o , je n ž neposky­ tu je k v ád řík y an i stejn é velikosti, an i p ře sré b o tv a ru ; ve sp á rá ch je p ro ío m n o h o bílé m alty , do široka ro zm áčk n u té v dosti veliké skvrny. A by se zdivo zp ravidelnilo a p řip o d o b n ilo p ře s ré m u řád k o v ém u , jsou v m ístech skutečných v o dorovných i svislých sp ar

vyznačeny v této měkké m altě spáry um ělé, se šikmo (střechovitě) vytlačeným i ploškam i, a to nejdřív vo­ dorovně (klopené v zh ů ru sm ěrem do spáry) a potom přes to i svisle (lžicí vedenou pravou rukou, tedy klopené sm ěrem do prava). T akové zdivo se však u nás udom ácnilo teprve v X I. století; v plzenecké ro tu ndě nacházím e jeho zbytky uv n itř v již n í části apsidy, a zde také vidím e, ja k se přes takto upravený povrch m alty nanášela (později) vrstva om ítky, na niž se p atrn ě m alovalo. O m ítá n byl uvn itř také celý kostelík na O strově, a to silnou, dobře utaženou a h la­ zenou vrstvou vápenopískové om ítky; snad i zevně byl tento nejstarší kostelík celý om ítán, ja k je p atrn o ve spáře tam , kde k něm u v X I I . století přistavěli tro jlodní baziliku. Podle H ilbertových zjištění om ít­ n u ta byla původně i pražská svatovítská rotunda, a to zevně i u v n itř om ítkou n a povrchu bohatě pro­ sycenou v ápnem a do hladka „vypálenou“ . Z toho by se dalo soudit, že režného a pečlivě drobně řádkova­ ného zdivá u nás přibývalo teprve, když od karolinských dob vývoj postupoval k um ění otonském u a do X I. století; teprve n a sam ém sklonku století se proto také objevuje snaha zvýraznit řádkové zdivo podřezáváním spar. * * * Spád stavebního dění, které se kolem r. 1000 tak úspěšně rozběhlo, jak o by se náhle zastavil na začátku století jed en áctéh o : a skutečně, od p ád u boleslavské říše až po renesanci české moci za Břetislava nem ám e u nás jed in o u pam átku, jež by je n trochu stála za řeč. N a Pražském hrad ě se snad ani nic nestaví, Libice je

342

vyvrácena, K rakovsko ztraceno a M orava je odlou­ čena od Cech až do r. 1029, kdy — nejpozději — ji Břetislav opět odňal Polákům . T eprve v souvislosti s boji o ni slyšíme u nás o nových velkých stavbách: prvou z nich byla výkupná bazilika (za ukrutnosti, spáchané českými vojsky v Polsku) kapituly v Staré Boleslavi (1039— 46). J e jí přestavba, k níž došlo v polovici X II . století, sice značně znejasnila její původní dispozici, avšak původní jsou tu je d n ak dosud velmi volný proporční pom ěr šířek střední a bočních lodí á podkovovitý tvar bočních apsid (jako v Praze u sv. Jiří), je d n ak také snaha vytvořit pravidelný čtverec chóru za trium fál­ ním obloukem . V kry p tách se tu v té době poprvé u nás setkávám e s hlavicem i krychlovým i (bez abaků a bez prsténců, tak jak o nedlouho předtím , kolem r. 1020 u nejstarších něm eckých hlavic tohoto tvaru u sv. M ichala v H ildesheim u) a také s takovými, jež b arb arizu jí předlohy korintské (tak jako n ap ř. v předrom ánském um ění burgundském kolem r. 1020 v Dijonu) nebo palm etové (z L om bardie, kde dožívalo dědictví byzantské R av en n y ).11 T varový rejstřík archi­ tektonických článků se teď tedy n ajednou nesmírně rozšiřuje a přibližuje ostatním u evropskému okolí, a i když v dispozici stavby ještě dožívají mnohé otonské prvky a velký důraz se dosud klade na pod­ zem ní prostory, krypty, hlavní znaky trvajícího m a­ gického v ztah u k věcem kultu, přece tu již otonská rustikalizace postihuje spíše je n tyto drobné plastické články než vlastní pojetí sam otné stavby. Bazilikou v Staré Boleslavi, stavebním dílem sam otného knížete, se tedy český vývoj poprvé zase od dob knížete V ácla­

Týnec nad Sázavou, rotunda, sklonek X I . století. Snímek V. Mencla.

va vzpíná do poloh m onum entální architektury vy­ spělého prostředí evropského. Roku 1025 světili v K rakově velkou otonskou bazi­ liku, kterou tam podle saských předloh (N aum burk) pro nové biskupství založil Boleslav C hrabrý, a také v U hrách dílem krále Š těpána vyrůstal v těch dobách jeden biskupský dóm za druhým , a to ani nepřihlíží­ me k přilehlým částem říše, kde se po r. 994 zakládají hned tři takové veliké biskupské katedrály, v Augs­ burku, R ežně a v B am berku (1004), všechny sice ještě na otonském dvouchórovém půdorysu, ale všechny dlouhé, s příčným i loďmi, věžem i n ad křížením i a s bohatým i kryptam i. Pražský d v ů r byl tedy v tom to prostředí poslední, jen ž svému biskupovi pořídil ta ­ kový kostel: jeho stavba byla výrazem toho, že to byla stále ještě světská moc, která v těchto vrcholných otázkách církve rozhodovala. O d roku 1060 až do r. 1096, Břetislavovými syny knížetem S pytihněvem II. založena a králem V ratislavem I I. v podstatě dokon­ čena, vyrůstala tedy n a místě někdejší V áclavovy rotundy obrovitá stavba pražského dóm u, jehož půd o ­ rys vykopali pod dnešní k atedrálou a z části i m im o ni v letech 1877— 1928 oba je jí dovršitelé, architekti Mocker a H ilb ert; je jí rekonstrukci podali X. M cncl

a D r. J . C ibulka.12 S tav b a postupovala od východu k zá p ad u tak, že celá východní část byla hotova v le­ tech 1062— 65, kdežto až kolem 1090 dokončili její záp ad n í transept a chór. S tojím e tu n ad ú tv arem nesm írně složitým, jen ž ve své skladbě i v tvarosloví svých článků mísí a spojuje hned několik různorodých tendencí i vlivů. Ovšem , že základní rozvrh hm oty je tu dosud otonský: z vel­ kých otonských dóm ů z doby kolem r. 1000 je tu pro­ táhle „ležící“ h m o ta i dvouchórová dispozice, jež ještě nepřipouští an i záp ad n íh o průčelí, an i osového vchodu, poněvadž střední prostor pro věřící tvoří tu dosud p ro h lu b eň mezi povýšeným východním a zá­ p adním chórem . N ěm ecká stavba skupinová, jež k u m uluje h m otné ú tv ary do statických dom inant, vyvrcholuje tu v u sp o řád án í záp ad n í části kostela, tam , kde se v čtverci křížení p ro tín á p říčn á loď s lodi h lav n í; n ad křížením je si tu třeb a s D r. Cibulkou před stav it velikou h m otnou věž, kterou po stranách doprovázely dvě věže štíhlé. O tonské jsou tu konečně i n ad m íra sloupkových k ry p t i volný pom ěr šířek lodí. Avšak n a d ru h é straně jsou tu i důležité znaky po ­ krokové: počínající se tektonické úsilí, jež sm ěřuje jak k postupné artikulaci v n itřn íh o prostoru, tak i k vy­

343

tvoření hm otných článků v těle stavby se tu již p rojevuje v tom , že prostor křížení již vym ezují kle­ n u té pasy, naznačující, že tu jd e o skutečný pronik obou hlavních prostorů, střední a příčné lodi, jen ž p ak zanedlouho vtiskne m íru všem proporčním vzta­ h ů m v celém půdorysu stavby. V bočních lodích nacházím e tu při stěnách stopy pilastrů, které se zdají nasvědčovat, že tak jako od dvacátých let v západním N ěm ecku (K olín, sv. Apoštolově, 1021— 36, a E chter­ nach, sv. W illibrod, 1016— 31), i tu byl již jejich prostor rozčleněn v p řih rád k y polí příčným i klenutý­ mi pasy, i když m ěl stále ještě je n plochý strop. Pilíře byly už všechny je n čtverhranné, vytvářejíce arkády v podobě hrubých výřezů v hm otě zdi, tak jak o stavby p odunajského okruhu v Ř ezně; z řezenských staveb jsou také rad iáln í nikové výklenky v apsidách obou krypt. T varoslovně je pak dóm zajím avý tím , že p atrn ě už všude se v patk ách pasů užívalo je d n o ­ d uchých řím s; hlavice byly ještě otonské krychlové a je jic h kůlovité sloupky v k ryptách pokrýval ještě, tak jako v K rakově, lom bardský pletenec; východní apsida m ěla zevně ploché pilastry, spojené v podřím sí obloučkovým vlysem, tedy tvarem , který se teď všude v architektuře X I. století stává prvkem velm i oblí­ beným . S tavbou tohoto d h n u se tedy pražský dvůr vyrovnal se soudobým středoevropským prostředím , a to právě již v té době, kdy se v říši vývoj otonské architektury vítězstvím církve n ad císařem v boji o investituru právě uzavíral. K otonské m inulosti i k rom ánské budoucnosti m á se ta to stavba právě v takovém po ­ m ěru jako je jí předchůdkyně, V áclavova rotunda, k um ění karolinském u a po něm následujícím u otón-

344

ském u: ze staršího vychází a nové otvírá. Ale také co do m onum entality koncepce i co do výtvarné úrovně se d ru h ý pražský k ated ráln í kostel podobal prvém u: dosáhl beze zbytku těch m et, které si vytkla středo­ evropská arch itek tu ra každé z jejich dob. Bylo to konečně jen o m p řiro z en é: vždyť tu šlo o jed en a týž hlavní kostel v zemi, na kterém záleželo vždycky v prvé řad ě a jehož stavba m ěla b ý t tedy v obou těch velkých dobách m ěřítkem kulturních i mocenských m ožností celého českého státu. Spytihněvova a V rati­ slavova svatovítská bazilika byla tedy proto také jed in o u a nej větší českou novostavbou X I. století, k terá nebyla p ak an i potom ještě dlouho ve svém význam u p řek o n án a: musilo m inout celých tři sta let, než doopravdy zastarala, avšak ustoupila ještě i potom způsobem čestným : ničem u m enším u než Arrasově a Parléřově katedrále doby císaře K arla. O statn í architektonické dění v zemi, pokud je dnes znám e, se odehrávalo m im o přím ý vliv a dosah dvora a zůstávalo dlouho n a otonské úrovni. Otonské je na něm i to, že se tu se svými přím ým i datovacím i mož­ nostm i ještě stále pohybujem e n a stejně nejisté půdě jako p řed tím ve století d esáté m : se stavbou stroze blokovou se skoupými, nem luvným i a vývojově neteč­ ným i články lze se ve všech dobách dohovořit jen v hru b ý ch rysech. J a k m ůžem e datovat jem něji, jestliže zdivo zůstává stále stejně drobně řádkové, jestliže je d n y a tytéž sloupky v galeriích zvonic a tri­ bun, bez hlavic a patek, je n s prostým i náběžníky, nacházím e stejně tak n a ro tu n d ách doby kolem r. 1100, jak o r. 1126 v ro tu n d ě n a Ř ípu, 1131 na věžích biskupské baziliky v O lom ouci, 1165 ve Svatém Ja­ k ubu u K u tn é H o ry a koncem dvanáctého století na

Praha, klášterní kostel sv. J i ř í . K re slil V. M encl.

kostele ve Skvrnově. J a k se možno snažit o přesnost na základě tvaroslovného znaku, jestliže nás zrazují tvary stejně tak slibující jako ošidné, jako je liséna a obloučkový vlys n a pláštích apsid, pravoúhlý ústu­ pek v ostěních otvorů, krychlová hlavice sloupků nebo potom, po r. 1130, švábský nárožní drápek v jejich patkách. Pokud architektonický vývoj tkví v otonských kategoriích tvořivého procesu, nelze jeho památky datovat tvaroslovně; pro český venkov to pak ovšem znam ená, že se situace obrátí к lepšímu teprve od počátků švábsko-hirsauských vlivů v tři­ cátých letech X II . století, aby se teprve od poslední jeho čtvrtiny zam ěnila za relativní jistotu. Pro mimodvorské prostředí českého X I. století jsme tedy stále ještě odkázáni dato v at z týchž vedle j­ ších, m im ovýtvarných, společenských nebo technic­ kých znaků jako v době plného otonského slohu: ze znaků výtvarných zůstává i teď naším hlavním po­ mocníkem jenom zdivo, Je h o ráz pom áhá však rozli­ šovat spíše směrem к století dvanáctém u než n a z a d : li některých rotu n d např. se nám stává, že je tato metoda shrnuje v podivně přehuštěnou skupinu, datovatelnou „krátce před a kolem 1100“ , neponechávajíc vývoji ani z daleka tu rovnom ěrnost, kterou bychom rádi teoreticky předpokládali alespoň pro celou d ru ­ hou polovici X I. věku. Protože však analýza podél­ ných kostelů z té doby vede к výsledkům podobným , jsouc tu kontrolovatelná již i jiným i prostředky, nezbý­ vá než se oné představy o rovnom ěrném rozestření sta­ vebních děl po celé druhé polovici století vzdát a p řij­ mout bez odporu, co strohá skutečnost pozitivně nabízí. Před časem ukázal už Dr. V. B irnbaum ,13 že od druhé poloviny X I. století lze n a našem venkově očekávat zvláštní skupinu kostelů „vlastnických“ , jež své společenské poslání vy jad řu jí tím , že ve své západní části m ají panskou trib u n u : jsou to jakési soukromé oratoře a farní kostely zároveň, stavěné při panských sídlech a přístupné z jejich obytných pater visutou lávkou. Jistě, že soukrom é kostely vzni­ kaly už i předtím na zboží velm ožů a také stavební

typ, kterým se řídily, byl vypracován už dříve, ještě v plné otonské době — v Praze n ap ř. u biskupské kaple sv. M ořice — teď se však za účelem spojení obou těch funkcí zřizují i u venkovských kurií, a to tím častěji, čím rychleji stoupá politická váha zem anů, ja k v Břetislavově době u stu p u jí i n a venkově přežitky pohanství a ja k s pokračující organizací diecéze vzrůstá p o třeb a far i m im o hrady. Dr. V. Birnbaum pokládal za nejstarší znám ý p říp ad takové stavby nezachovaný už kostel v Bílině, který si na svém zboží v p o d h rad í založil r. 1061 kastelán tam n íh o h rad u Mstiš, předtím , do r. 1061, správce knížecího h rad u v Lštění n a Sázavě. Takovým byl také kostel, jejž postavil — stále podle Kosmy — r. 1070 na svém novém dvoře v Žerčiněvsi u D obrovic biskup Ja ro m ír. T aké n a Slovensku m ám e několik staveb tohoto typu a tam se rovněž počínají dobou knížete Ladislava a K olom anovou, ja k ukazují jm enovitě nálezy mincí u poh řb ů n a jejich řadových hřbitovech. U nás vy­ plň u jí p ak panské tribunové kostely jm enovitě celé století d v an ácté; klade se tedy otázka, které z nich jsou v Č echách nejstarší a ja k je lze po tom , co jsm e již slyšeli, poznat. Z přím ých zpráv, a to ještě origi­ nality dosti pochybné, totiž z tzv. zakládací listiny kladrubského kláštera z r. 1115, víme pouze o jednom z n ic h : je to kostel sv. H avla n ad Z braslaví, který se ten k rát z knížecího d aru dostal klášteru i s pěti hlídači v D rahelčicích a s dušníkem T ěn em v L ip an ech ; býval tu tedy p atrn ě knížecí dvorec. Z kostela dosud stojí věž a záp ad n í část lodi, avšak i apsida byla r. 1931 za B irnbaum ova vedení vykopána, takže vlastně zn á­ me celý jeh o půdorys. K podélné lodi o rozm ěrech 5 . 2 5 x 8 .2 0 m, tedy již pom ěrně veliké, se p řip o ju je apsida zevně půlkruhová, u v n itř přím očaře protažená o sílu zdi lodního štítu, vpředu bez ústupku, jen s prostou h ran o u ; záp ad n í čtvrtinu lodi vyplňovala dřevěná trib u n a , p řístu p n á portálkem v 1. patře v severní zdi. Boční stěny kostela m ají hustý a drobný obloučkový vlys, tak jak o u současné baziliky na V yšehradě, sevřený n a nárožích lisénam i. Poprvé se

345

tu však u našich venkovských kostelů setkávám e s věží, p řipojenou před záp ad n í průčelí k tělu vlastní stavby: zde visely zvony, ja k bylo nutno u kostelů s funkcí farní, a zvonit se sem chodilo portálkem z lodi; jin a k byla věž úplně uzavřená, všude je n s rovným i stropy. K ostely X . století m ívaly p atrn ě ještě pro zvony sa­ m o statně stojící dřevěné konstrukce (zvonice), stavba kam enné věže přesahovala tehdejší možnosti. Zbraslavský kostel představuje tedy nový typ ven­ kovského kostela, ú tv a r vlastnický a farní zároveň, v něm ž se stavba s tribunou spojuje v je d en architek­ tonický organism us se zvonicovou věží; trib u n a a věž jsou tu dosud odděleny a zároveň také pojaty v mysli­ telně nejjednodušší formě. N a dolní Sázavě m ám e však také kostely, v nichž se už oba tyto útvary spojují. N epřím o d ato v at dovedem e je n dva z n ic h : kostel sv. Petra v Poříčí n ad Sázavou a kostel v N eustupově, který s ním byl ostatně velm i příbuzný; jsou-li pak oba ještě z doby „k rátce před a kolem 1100“ , jak o zbraslavský, pak p atří této době i kostely v Pyšelích a v Jankově a době je n o třicet let mladší, tedy již X II . století, také kostel v N esvačilech, protože s kos­ tely v Poříčí a v N eustupově jsou si všechny tak po­ dobné, že lze přím o m luvit o replikách.

Kostel sv. P etra v Poříčí se zachoval celý tak, jak byl původně postaven; zde již vidím e, ja k byl tehdejší kostel už vysoký, ja k se strm ě vztyčoval a ja k přitom apsida zůstávala nízká a drobná. Je h o loď měří již 9 .2 0 X 5 .7 0 m ; apsida se svým m írným vnitřním pro­ tažením podobá zbraslavské, m á však na hranách sm ěrem do lodi krátké úseky prim itivních říms — je vidět, že tu již působil příklad novostavby svatovítské baziliky z P rahy. V stupní p ortál byl v západní čtvrtině lodi po jižn í straně, ještě bez ústupků v ostění a skle­ nutý širokým půlkruhem . V lodi nebylo původně trib u n y : ta byla v prvním patře přím o v západní věži, přístu p n á ze severu klenutým portálkem , takže plochostropý prostor prvého p a tra věže se tu otvíral velikým klenutým pasem , v p atkách opět s úseky říms, naplno do kostelní lodi. Přízem í věže bylo zavřené, přístupné je n dveřm i z lodi, a trib u n u tu nesla prostá v alená klenba. S tavbu lze d ato v at tím , že v poslední čtvrtině X II. století, když věžní trib u n a už vlastníku nedostačovala, vložili před věž do je jí lodi další tri­ bunu, klenutou, jež se podobala tribuně kostela v Tožicích; tato nová trib u n a pak zčásti zakryla starý velký jižn í portál, i bylo třeb a do jeh o otvoru vložit nový menší. Byl-li kostel už v X II . století takto adap-

N eustupov u Votic, sklonek X I , století. Snímek V. Mencla.

346

ja k lejší tom

již ЗГО -

ách - je tské :ině Idedně éži, )loiral T IS ,

né, stá dní 'ku :ri7oirý žit ip-

Poříčí nad Sázavou, kostel sv, Petra, sklonek X I . století. Snímek V. Mencla.

tován, lze jej právem pokládat za jeden z nejstarších z této tribunové skupiny. Pro zvony byla vysoko ve věži zřízena dům yslná otevřená galerie, vytvořená v každé stěně ze dvou sdružených arkád n ad seb o u : tak vznikla u nás prvá sdružená „okénka“ . Zcela stejné řešení věžní tribuny, jež se také otvírá plným obloukem do prostoru lodi, je v kostele v sousedních Pyšelích z doby kolem r. 1100 a také v něco mladším kostele v nedalekých Nesvačilech (kolem 1130), kde se ve věži zachovaly zbytky podobných sdružených trpasličích arkád. K ostel v N eustupově, od Sázavy nejdále vysunutý к jih u , se poříčském u podobal hlav­

ně tvarem zvonice, jin a k se utv ářen ím trib u n y p ři­ bližoval spíše zbraslavském u. M ěl totiž rovněž dřevě­ nou trib u n u v původní úzké lo d i; chodilo se však na ni nikoli přím o z věnčí, jak o n a Z braslavi, ale prostorem prvého p a tra věže, jak o v Poříčí, takže v severní i v záp ad n í zdi věže je tu po klenutém p o rtálu ; pod jejich slepými oblouky najd em e tu plně vyzděné půlkruhy ty m panonů, jež spočívají n a dřevěném n a d ­ praží obdélného rám u vlastních dveří. S podobnou trib u n o u se setkávám e také ve věži současného kostela v nedalekém Jan k o v ě (kolem r. 1100). N eustupovský kostel lze konečně krom ě jeh o shod s ostatním i kostely

34 7

Týnec nad S áza v ou, rotunda. S tru k tu r a zd i v á z konce X I . století. Sn ím e k V. M encla.

této skupiny d a to v a t také tím , že je h o apsis i velká část lodi už v prvé polovině X I I I . stol. ustoupily p o zd n ě rom ánské novostavbě, ja k lze p o zn a t podle sp áry v zá p a d n ím štítě, jíž se tu nová část lodi p řip o jila k p ů v o d n ím u kostelu; sta rá loď byla totiž půvo d n ě je n 4.30 m široká. T ře tí, a to už nejvyspčlejší typ panské trib u n y n a ­ ch ázím e p ak p řím o v P raze, a to u kostela sv. F ilipa a J a k u b a , je h o ž p ů dorys v souvislosti s prů zk u m em Betlém ské kaple vykopal r. 1948— 9 S tátn í archeo lo ­ gický ústav. T e n to kostel d a tu je m e do d oby kolem r. 1100 je n podle je h o d ro b n éh o zdivá, a snad také i podle toho, že m ěl již p ro sto r pod trib u n o u rozčle­ něn p říčným i pasy ve tři pole, z nichž každé pokrý v ala křížová k le n b a ; trib u n a , je ž byla je n v zá p ad n í části lodi — kostel sám nem ěl zděné věže — p řip o m ín a la tedy již tv ary , které se u nás p oprvé objevily n a sam ém konci X I. století n a V yšehradě. V esnice s těm ito trib u n o v ý m i kostely m a jí již ves­ měs „ v lastn ick á“ jm é n a . P ro ti V ysoké, V rb č an ů m , Z ab o n o sů m či K ostelci d o b y V ojtěch o v y stojí tu nyní panské d v o rce: Z braslav ů v , N eostupňv, Ja n k ů v , ro ­ d in y N esvačilovy. N abízí se tedy také otázka, za ch y ­

348

cu jem e-li těm ito stav b am i zároveň také nejstarší v rstvu je jic h vlastníků, ted y k onkrétně onoho Z braslava, N eo stu p a neb o J a n k a , kteří těm to vesnicím vtiskli svá osobní jm éna, neb o jde-li o vesnice m nohem starší a o osoby v té době už d áv n o neznám é. Těžko o d p o v ěd ět u rč itě ji: o dlehlé polohy n a dolní Sázavě a n a „české S ib iři“ p řip u stily by ovšem d om něnku, že tu o p ra v d u nešlo o vesnice tak staré, ja k é byly v pše­ ničných ro v in ách střed n íh o Polabí, a že to tedy mohli b ý t skutečně tito lidé, kteří v nich stavěli ony nejtarší trib u n o v é kostelíky. T ak é svou velikostí a m o n u m en talito u , polohou i věžem i ty to kostely p ro k azu jí, že vznikaly už z docela jin ý c h společenských i k u ltu rn ích p řed p o k lad ů než je jic h p řed c h ů d ci ve století desátém . T o již nejsou ty p rim itiv n í, nízké a prosté lidové kostelíky, ja k o ve svatovojtěšských d o b ác h , n ý b rž stavby pevně a jasně u tv ářen é, veliké, um ělecké výtvory z téhož ro d u jak o velké baziliky klášterů a biskupských d ó m ů : není tu již ja k o stn íh o rozdílu mezi nim i a stavbam i z dvorské­ ho p rostředí. T rib u n o v é kostely se tedy zřejm ě šířily z ce n tra, k terý m již b y la P ra h a. K ostely tak to u tv ářen é si však také už nelze p řed stav it ve vesnici složené ze

P oříčí nad Sázavou, kostel sv. Petra. Z m ě n a j i ž n í h o portá lu. S ním e k V. M encla.

zem janek; je jic h existence p o tv rzu je, že nejenom panský dvorec, k něm už p atřily , ale i celé vesnice, v nichž stály, byly již skutečným i architektonickým i útv ary a že to tedy byly již opravdové p řed ch ů d k y n ě našich dnešních vesnic. Jestliže se m ěla venkovským vlastnickým a zároveň farním kostelem stá t h ra d n í ro tu n d a , nebylo k tom u p a trn ě p o třeb í žádn ý ch velkých zm ěn, protože tu to funkci m ěla už n a h ra d ě v otonské době. N evím e ovšem, kde m ívala teh d y zvony: zd a n a sam ostatně stojící dřevěné zvonici, ja k o otonské kostely podélné, nebo na dřevěné vížce někde n ad krovem lodi. K dyž se však n a venkově počal u p la tň o v a t nový ty p farního kostela se zděnou zá p ad n í věží, otevřenou v nejvyšším patře galerií trpasličích ark á d , následovala i ro tu n d a tento vývoj a tv a r a pro své zvony si v y tv ářela zvláštní kulatou vížku, stojící přím o n ad lodí ve vrch o lu ko­ p u le: byla to tzv. lucerna. Protože by la vždy je n o m zm enšenou zvonicí, m ívala opět sdružené ark ád y , ale sm ěrem dolů do lodního prostoru se u za v írala plným d n em ; nelze ji tedy srovnávat s lu cern am i staveb renesančních a b arokních, jic h ž úkolem bylo n ao p a k poskytovat in te riérů m kostelů um ěle řízené osvětlení.

V e v rch o lu kupole bývalo p roto v takové ro tu n d ě je n tolik úzkých d ě r pro p ro taž en í p ro v azů , kolik v je jí lucerně viselo zvonků. Jso u -li ty to ded u k ce správné, pak by n ejstarší ro tu n d y s lu c ern am i (jež si pak ovšem vždy vynuco v aly k lenby a působily ta k zp ětn ě svým vlivem i n a stav eb n í typ) sp a d aly u nás do téhož údo b í ja k o ony n ejstarší kostely s věžem i, do doby „k rá tce p řed a kolem r. 1100“ . P ro to te p rv e až do této d o b y klad em e ro tu n d u ve Z n o jm ě (d om něnky o její d v o jí stavbě či o d o d ateč n ém za k len u tí n eb u d o u správné) a n ao p a k už do této d o b y p o su n u jem e také vznik ro tu n d y v D o b řich o v icích (K a rlík u ), sv. K říže m enšího v P raze a sv. M a rtin a n a V yšehradě. Ze staveb v z a h ra n ič í p a tří m ezi ně ro tu n d a n a hrad išti v O sků nedaleko V esp rém a, ovšem s apsid o u již panonského ty p u . K o p u lem i v lodi k len u té, ale beze stop po lu cern ách , jso u ro tu n d y n a těšínském h ra d ě (kde se trib u n a p ro zraz u je schodištěm vloženým do síly zdivá) a na b ývalém o p ev n ěn ém dvorci v T ý n ci n ad S ázav o u ; to rza v P ustim ěři a v Podolí u Je m n ic e jso u zbytky, p atřící k přem yslovským d v o rců m n a M oravě, stejn ě ta k ja k o v Č echách n a L evém H ra d c i (výkop z r. 1940). V ětšin a z nich setrv áv á při otonský prostém

349

Praha, Svato vítská rotunda, 926— 30. Struktura zdivá. Snímek V. Mencla.

řešení prostupu apsidy s válcem lodi jed n o d u ch o u h ran o u bez řím sy v patce konchy: tak ve Z nojm ě, v T ýnci, v D obřichovicích, Pustim ěři a asi i n a Levém H radci. Řešení pravoúhlým ústupkem , který zm írňuje podkovovitost apsidy a rozvírá tak je jí prostor do lodi, n acházím e zatím je n u nej pokročilejších příkladů v P raze: u sv. K říže (bez římsy) a u sv. M a rtin a na V yšehradě, s řím sou po celém obvodu apsidy v patce konchy, což je n a V yšehradě vysvětlitelné je n vlivem ostatních V ratislavových staveb. O blib a rotu n d y i je jí neklesající životnost však ukazují, že i tato doba „kolem 1100“ byla n a našem venkově stále ještě dobou otonskou. Avšak nebylo tom u tak už všude a jm enovitě ne na pražském dvoře. N ěkdy po r. 1091, kdy vyhořela rozestavěná svatovítská bazilika, přestavovali znovu také trojlodí sousední baziliky svatojiřské, a třebaže se při tom stále ještě drželi půdorysného typu staré stavby, s podkovovitým i apsidam i, přece je n už p ro ­ jevili v severní lodi snahu rozšířit je jí prostor ;u v a r ­ kádách při tom užili všude již je n hranolových pilířů s řím sam i v patk ách oblouků a v již n í kapli, kterou te h d a ke kostelu nově přibudovali, zvolili typ apsidy ústupkové s úseky řím s n a okraji konchy. P ři této přestavbě rozdělili opět prostory bočních lodí na jed notlivá, i když ještě nezaklenutá pole, a to tím , že mezi pilíře a obvodní zdi vložili příčné klenuté pasy, podložené řím sam i, n a kterých pak spočívala podlah a tribun. I když se tedy přestavba ještě stále říd ila vzorem otonského klášterního kostela v saském G ernrode, p řija la z novostavby svatovítské baziliky přece je n o m všechny ty nové znaky, které již směřovaly k rom ánském u pročlenění stavebního organism u a jež tak vybočovaly z rám ce blokového myšlení otonského. Avšak skutečně rom ánským způsobem byl postaven

35 0

teprve n a konci X I. století druhý pražský hrad, V yšehrad. K jeh o výstavbě povolal král stavitele, který p řed tím n a Pražském hradě nikdy nepracoval: stavby, zachované n a V yšehradě, nem ěly u nás nikde p ředchůdců. Nikoli n a Pražském hradě, nýbrž zde, u kostela sv. V avřince, a není vyloučeno, že i v sou­ časně budované svatopetrské k apitulní bazilice (z níž se však zachoval asi je n zbytek tří sloupů v zahradě p řed k ap itu ln ím děkanstvím , který by svědčil o ra­ ných švábských vlivech) je tedy třeb a h ledat skutečnou kolébku rom ánského um ění v Cechách. O statn ě již sam a přestavba V yšehradu byla vedena v přím é oposici vůči tom u, co se právě tehdy dělo na Pražském h rad ě. Došlo k ní proto, že mezi českým panovníkem a jeh o biskupem se kolem r. 1070 chýlilo k p ru d k ém u sporu, který byl tím houževnatější, že tu šlo o b ratry Přem yslovce: knížete V ratislava, potom od r. 1085 českého krále, a Jarom íra, jen ž byl od r. 1067 pražským biskupem . V ratislav se teh d a rozhodl svůj h rad opustit, i dal se do důkladné přestavby V yšehradu, v něm ž zřídil novou akropoli, obehnanou do čtverce příkopem , s klenutým , dosud zachovaným m ostem , a n a je jím obvodě postavil dvě nové baziliky, k ap itu ln í a d ru h o u menší zasvěcenou sv. Vavřinci, jejíž původní určení dnes už neznám e; víme však, že ostatky sv. V avřince se v té době (1074) právě dostaly papežským d arem do Čech. K ap itu ln í kostel n a V yšehradě nepodřídil pak kníže svému biskupovi, ale přím o Ř ím u. V yšehrad se tak až do Soběslavových dob (1125— 40) stal rezidencí pražského knížete. K ostel sv. V avřince nalezl r. 1884 A nt. Wiehl a vykopal r. 1903 B. M atějk a; znovu jej pak odkryli a pod betonovým krytem zpřístupnili r. 1924, kdy tu při již n í zdi také nalezli hrob s mincí knížete V rati­ slava.16 J d e tu o trojlodní kostel pom ěrně drobného

M a l i n u Kutné Hc Snímek V. Mencla.

m ěřítka (šířka střední lodi 5.20 m, bočních 2.40 m), v něm ž už nebylo — n a rozdíl od otonských staveb — podzemních krypt; vstupujem e tedy do lodi v zá p ad ­ ním průčelí a na téže hladině také přistupujem e k oltáři v hlavní apsidě. T rojlodí je krátké a křížení s příčnou lodí, v půdorysu ještě podélné, m á pevně utvářené klenuté pasy; před hlavní apsidou, která navazuje mělkým ústupkem , leží obdélník chóru. U ž tím to svým uspořádáním , logicky jasným a důsled­ ným, otvírá tato stavba nové historické období, tak jako současný kostel sv. A urelia v H irsau (1059); tím spíše to pak platí o tektonizaci jejíh o hm otného těla. Všude v bočních lodích i v koutech transeptu tu totiž nacházím e zbytky hranolových příložek, jež svou polohou (i v koutech) naznačují, že tu již nešlo jenom o prosté příčné pasy, jako ještě ve svatovítské bazilice, nýbrž o prostory sklenuté křížovým i klenbam i. T o je již značný pokrok sm ěrem k prostoru rom ánském u, jak se právě vytváří v současném švábsko-hirsauském umění. Avšak také celý vnějšek kostela, a to nejen n a stěnách hlavní lodi, ale i u čel lodi příčné a po stěnách lodí bočních, byl již pokryt systémem plochých lesén a obloučkových vlysů; jejich rytm us a členění neod­ povídaly sice ještě vnitřní tektonice stavby, avšak přece je n snahu po ní naznačují. T u všude lze si také už představit n a pilířích, pilastrech i v patk ách konch jednoduché římsy, podobné těm , které znám e ze sousední a současně budované rotundy. Stavba, která se již nespokojovala (mimo hlavní loď) s rovným i stropy, stala se od té doby i v C echách program em rom ánského vývoje: násilně proto pak klenby vtahovali do bočních lodí svatojiřské baziliky stejně tak, jako je zaváděli do m enších prostorů jednolodních. Kosm as alespoň vypravuje, ja k byl u pražské svatovítské baziliky r. 1100 pohřben V rati-

Praha, bazilika sv. Víta, struktura zdivá východní apsidy, 1060— 65. Snímek V. Mencla.

Neustupov, portálek z věze na tribunu kostela, sklonek X I . století. Snímek V. Mencla.

slavův nástupce, Břetislav I I.: jeh o sestra L udm ila m u tam na hřbitově venku přede dveřm i vlevo, ja k si sám určil, postavila klenutou kapli n a pilířích ke cti sv. T om áše apoštola. K osm ova přesná lokalizace ztotožňuje tu to kapli se stavbou, kterou při severním portálu svatovítské baziliky, hned po levé ruce v stu p u ­ jících, vykopal K . H ilb e rt; a skutečně, byla to čtver­ cová prostora s m írně protaženou apsidou (typu Z braslavi), avšak v koutech lodi s podobným i příložkam i pro křížovou klenbu, ja k é jsm e poznali u sv. V avřince n a V yšehradě. Shodně s Borkovským teprve do této doby kladem e také p řestavbu podobného knížecího m auzolea, které vykopal v trak tu mezi prvým a d ru h ý m nád v o řím n a Pražském hradě. T ěm ito kostely se již tedy otvírá p rů h led do nového výtvarného světa, do rom ánské epochy českého X II . století; otonská rezidua sice ještě tím zcela z naší architek tu ry nevym izela, jm enovitě ro tu n d se i potom ještě postavilo několik a také trib u n a jak o typický znak karolinského a otonského v ztah u k církvi se ještě i pak vyvíjela do tv arů stále bohatších a složi­ tějších, avšak to všechno už tehdy p atřilo je n setrvač­ nosti tradice. K dyž od čtyřicátých let X II . století se k n ám dostávají ze zá p ad u prem o n stráti a cistercité a také benediktini p řijím ají šm ahem hirsauskou re­ form u, bylo o vítězství nového sm ěru rozhodnuto trvale. Způsoby zdění u staveb z X I. století navazovaly n a zdivo z předchozího věku do té doby, dokud trval otonský zájem o stru k tu ru hm oty. Proto se i v X I. století všude setkávám e s vazbou kvádříkovou, drobně vrstvenou a pravidelně u spořádanou, jak o už předtím , v níž se mezi vázané líce já d ro zdivá „v y b ijí“ ; počet vrstev, je ž p řip ad a jí na 1 m výšky zdivá, podává opět tato tab u lk a:

351

P rah a, sv. J iří, prvé rozšířen í o portikus, p rvá p o l. 11. stol. P rah a, sv. V ít, v ý ­ c h o d n í k ryp ta 1061-65 P rah a, sv. V ít, z á p a d ­ n í tran sep t, a krypta, k o lem 1090 V y šeh ra d , sv. V a v ř i­ n e c , k olem 1080 V y šeh ra d , m ost ak rop ole V yšeh ra d , ro tu n d a sv. M a rtin a , k olem 1080 P rah a, sv. J iří, p ř e ­ sta v b a , k on ec 11. stol. Z b raslav, sv. H a v e l, k on ec 11. stol. P oříčí n . S á z a v o u , sv. P etr, k on ec 11. st.

N e u stu p o v , k on ec 11. stol. P yšely, k on ec 11. st.

P rah a, r o tu n d a sv. K říž e, k on ec 11. stol. D o b ř ic h o v ic e , r o tu n ­ da, k o n ec 11. stol.

T ý n e c n. S á za v o u , r o tu n d a , k o n ec 11. st.

9

op u k o v é k vád řík y s p o d ­ ř ez á v a n ý m i sp aram i

11

op u k o v é k vád řík y s p o d ­ řez á v a n ý m i sp aram i op u k o v é k vád řík y s p o d ­ řez á v a n ý m i sp aram i

10

13

op u k . kvád řík y, pů v. ú p ra v a spar se n e z a c h o ­ v ala opu k. k vád řík y s p o d ře ­ 10 z á v a n ý m i sp aram i 10— 12 op u k . k vád řík y s p o d ře z á ­ v a n ý m i sp aram i 9 opu k. k vád řík y s p o d ř e ­ zá v a n ý m i sp aram i 11— 13 op u k . k vád řík y s p o d ře­ zá v a n ý m i sp aram i 8 n e p r a v id e ln é kvád řík y s m n o ž stv ím m a lty v širo­ k ých sp árách , p o d ř e z á v á ­ ní rýsován o do m a lty 9 9 — 11

10 9

p ra v id el, k vád řík y se sp a ­ ram i h la d ce zatřen ým i b e z p o d ře z á v á n í opu k. k vád řík y s p o d ře ­ zá v a n ý m i sp aram i n ep rav, k vád řík y s m n o ž ­ stvím m a lty v širokých sp árách , p o d ře z á v á n í rý­ so v á n o d o m a lty z d iv o o v e lm i n e r o v n o ­ m ěrn é str u k tu ř e : vrstvy s ž u lo v ý m i k vád ry až 110 x 70 c m v e lk ý m i p r o ­ k lá d a jí z d iv o o výšce ř á d ­ ku j e n 13 cm ; m ezi k a m e ­ n y m n o h o m a lto v ý ch p lo c h s p o d ře z á v a n ý m i sp aram i.

V pražské opukové oblasti jde stále o kvádříky tvarované přirozeným lom em kamene, nanejvýš jen několika údery kladiva a zřídka — v kostele sv. Jiří a u západního transeptu svatovítské baziliky — také dlátem retušovaným; spáry jsou tu poměrně úzké, takže střechovitým podřezáváním se malta vmáčkla do zdivá v plné šířce spáry. V oblasti posázavské žuly je tom u jinak: v Poříčí, v Neustupově a v Týnci n. Sázavou, ale i v Dobřichovicích na Berounce se setká­ vám e s kvádříky formovanými nepřesně a o nestejné

1 J o s e f C i b u lk a , V áclavo v a ro tu nda svátého V íta. V P r a ­ ze, 1933. 2 B e z e j m e n n ý k ostel, v y k o p a n ý r. 1 950 na P r a ž s k é m h r a d ě A r c h e o l o g i c k ý m ú stav em Čsl. a k a d e m ie v ě d a z t o t o ž n ě n ý D r . B o r k o v s k ý m s B o ř i v o j o v ý m k o stelem P. M a r i e , j e ve sk u te č n o sti sta v b o u z p o k ro č iléh o X . století, j a k j i ž ta ké u k á z a l D r . J . C i b u lk a (K n i h a o P r a z e , 1958, str. 38n.). 2 R . T u r e k , A rc h e o lo g ic k é ro z h le d y I I , 1950, seš. 1— 2, str. 9 3 — 9 8 a I V . , 1 9 5 2 seš. 6, str. 4 9 0 — 96. 4 D r . V. C h a lo u p ec ký v Časop. Sp ol. p ř á t e l starož. čsl. 1951, str. 26. 5 D r . V- B ir n b a u m , R o m á n s k é u m ě ní, D ě j e p i s výtvarného u m ě n í v Čechách / . , P r a h a 1931, str. 25. 6 L . L á b e k , P a m á t n á m í s t a našeho kra je. O d S p r a v e d l­ no sti k u k o ste lu sv. J i ř í p o d P ec ih r á d ke m . P l z e ň , 1926. S p i s y o o p r a v ě z r. 1 9 1 2 j s o u v m ě s t s k é s p i s o v n ě p l z e ň s k é , n e g a tiv y p ů v o d n íh o z d i v á z a c h o v a l L . L á b e k v N á r o d o ­ p i s n é m m u z e u P lz e ň s k a .

352

velikosti, takže povrch zdivá tu tvoří také velké plochy nazpět zamáčknuté nebo i lžicí miskovitě zatlačené malty. Protože však i tu šlo o docílení pravidelných vrstev, jež zřejmě byly všude slohově podmíněnou normou, rýsuje se do těchto omítkových skvrn a ploch uměle rovněž podřezávaná, to jest sklopená vodorovná i svislá spára, takže se žádané kvádrování alespoň naznačuje; svislice bývají přitom někdy i zřetelně šikmé. Pouze v Pyšelích uvnitř věže je pouhé zatření ploch omítkou bez rýsování spar, jinak se věže rýsují i uvnitř. N a nárožích věží, lodí a v ostění portálů a oken drobné řádkové zdivo buď vybíhá až k hra­ nám, nebo se sem kladou na stojato větší kvádry, vždy jeden na výšku 2— 3 vrstev normálních řádků; takové vyztužení hran jsm e nalezli už k r. 992 u sv. Jiří v někdejším Vojtěchově Kostelci u Plzně, nyní pak přichází běžně kolem r. 1100 na Zbraslavi a v Pra­ ze u sv. Jiří stejně tak jako v Poříčí a v Neustupově. V těchto dvou posledních kostelích jsou i zevně na zdivu vynechány otvory po lešení (na hranách věže šikmo k stěnám, jak je tu lešení obcházelo), jež se posunovalo po vrstvách 130 (v Poříčí) a 150 (v Ne­ ustupově) cm vysokých. Vrstevnatosti zdivá se s po­ kračující dobou podřizovaly i jeho kamenné vložky, jako např. přístěnné polopilíře: ve východní kryptě u sv. V íta v Praze tvoří ještě monolitické kusy na zdivu nezávislé, v kryptě západní se už vytvářejí po vrstvách vázaných souhlasně s ostatním zdivém; je tu tedy dobře patrné, jak v otonském umění blok hmoty pohlcuje individualitu tektonického článku, převza­ tého z římsko-karolinského dědictví, a to tak, aby celé hmotné tělo stavby reagovalo strukturálně jednotně. Šikmé podřezávání spar převzalo však otonské umění z cihelného zdivá z Byzance, kde se objevuje jako charakteristický znak rovněž v IX . století, když se i tam šířka m altových spar zmenšovala ze dvou na výšku jedné cihly; průměr hustoty řádek na 1 m výšky je pak u nás i v X I. století devět až deset. Proti zdivu X . století se tedy ráz tohoto zdění odlišuje jenom důsledným podřezáváním spar — v předchozím sto­ letí jsme je mohli prokázat, a to ještě nikoli bez roz­ paků, jenom pro plzeneckou rotundu; směrem do románské doby je však rozdíl v hustotě vrstev poměrně příkrý, takže pro datování máme v něm oporu alespoň směrem do budoucna.

7 D r . V. W a g n e r , K o s t e l ve Vrbčanech. S b o rn ík , , Cestami u m ě n í “ . P ra h a , 1949, str. 4 8 n. 8 D r . K . G uth, P ra h a . B u d e č a B o le sla v . Sva továclavský sb orn ík , P ra h a , 1934, str. 6 8 6 n. 9 V. M e n c l , K o s t e l sv. J i ř í na h r a d ě p r a ž s k é m , P A M , n. ř. I X — X V I I . , d í l X X X X I I , 1 9 3 9 — 46, str. 1 n. 10 K . F i a l a , B ý v a l ý d ů m b isk u p ů v na h r a d ě p ražsk ém , Р А М X X X I V , 1 9 2 4 — 25, str. 4 1 8 n. 11 V. M e n c l , ž f b y tk y nejstaršíh o kostela v S ta ré Boleslavi, Z p r á v y p a m . péče V I I , 1947, 47 n. 12 V. M e n c l , P r a h a p ř e d r o m á n s k á a rom ánská, Osmero k n i h o P r a z e , P r a h a 1948. D r . J . C i b u lk a . T e m p l ů m San cta e M a r i a e , K n i h a o Praze, P r a h a 1958, str. 2 5 n. 13 D r . Vo jtěch B ir n b a u m , R o m á n s k é emporové kostely v Čechách. S b o r n í k k se d m d e sá tým n a ro z e n in á m K . B. M á d l a , P r a h a 1929, str. 49 n.

14 D r . J . C i b u l k a . K o s t e l sv átého J i ř í na h r a d e P r a ž s k é m , P r a h a , 79^6". 15 B. M a t ě j k a , r o m á n s k é h o c h r á m u . objevené na V yšehradě. P A M X X . 1 9 0 2 — 3. str. 5 2 5 n.

K o ste le c P. M a r i e ( dnes D o u b r a v k a , S n í m e k V. M e n c l a .

J . H e r a in , O V yšehrade starém i n ovějším . Vykopané z b y tk y r o m á n s k é sv. V a v ř in c e n a V y š e h r a d ě . Z v i . o t i s k z Časop. s p o l . p ř á t e l s t a r o í . ěes. v P r a z e , ^ / , P r a h a . 1904.

J i ř í ) , 9 9 2 , o k é n k o a p s id y .

353