Ladislav Hosák - Rudolf Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. (Díl 2,M-Ž) / Place names in Moravia and Silesia. (Volume 2,M-Ž) / Ortsnamen in Mähren und Schlesien. (Band 2,M-Ž) / Umieść nazwy na Morawach i Śląsku. (Tom 2, M-Ž)
zd sh zd zd sh zd zd sh sh sh zd zd zd sh sh zd sh zd zd zd zd zd sh zd zd zd zd sh sh sh zd sh zd sh zd zd sh
893 M arkfartovice ei > čes. i tj. na M ikulovů) motba Posívní Lažínky > Lažany -jb Neplachojice chyb Nyč-čaně Nýrovce tedy Plavčí pleši? podgabje F aljšh an s bylo k němuž slovanská rohož > rogozb týchž Slavíka, Slavica Rada stražkovský W -stržeň Súchov’an upraveného Svitavčči De mohlo < Slatiš -jbe želaznogo heslo V em ířovice
808
a
10
sh
snko
_í 11
40 49 76 82 108 112
M e. ČV 221; *Medlice (sg.) „m dlá voda“ (viz Med Prof —; Spal 56; Sáňka, B rno v minul, lánky). P roti druhé možnosti však m lu a dneš 1960, 247 („obyvatelé osady ví plurál ve všech dokladech, a proto u mdlých, tj. neúrodných pozemků. nelze ani doklad 1131 s. v. 2. Medlov Tekoucí voda u M edlánek není, jen dva spojovat s „Medlý újezdec“, protože menší m očály“. — Ale právě tyto mo apelativum je zde zcela jasné [a doklad čály a blízké jm. B ystrc podporují vý lze číst Medlici — újezdec (L. H.). Ne klad z „mdle tekoucí vody“.). Základ pravděpodobné (V. Sm.)]. — P atronym td l- též v rus. hydronym u Nemda, mická M J s Medl- jsou typicky m orav ZMK V 269. Eichler FINDel 28; Ma- ská a nevyskytují se vůbec v Cechách chek ES 290. 6 M arkrabství. ani ve Slezsku. Také staré doklady OJ M e d 1 e, viz Medlov (Uničovsko). Medl jsou jen z M oravy: 1201 Medl, 1. Medlice 1 Dříve ves, od 1960 část nobilis Moraviae, 1207 Media, castella obce Hořejší Kunčice, 1965 M. zanikly nus Olomucensi, 1209 M edlonis filius a jm éno zrušeno; 6 km vsv od Dvorců. Petrus, nobilis M oraviae — vše CDB II. 2 1228 dopl. T; 1249 dopl. T; 1251 de CV 103; Prof —; Svoboda StčOJ 129, Meduiz, CDM III, 166; 1283 dopl. T; 202; G ebauer Slov. stč. II 328. Viz 1408 super castro Medlycz, Lechner I, i jin á hesla na Medl-. Medličky 1 D vůr u Švábova (Třešf24; 1448 de castro Medlicz, Lechner I, 58; 1480 Medlicze městečko, ZDO VIII, sko). 2 1846 M edlitschko, Medličko; 19; 1664 Medlitz, Soupis 86; 1678, 1718 1906 M edličky; 1924 Medličky. 5 M J: dem inutivum k M J Medlice a 1751 M edlitz; 1846 M oedlitz, Medlitz, Medlice; 1872 M ódlitz, Medlice; 1881 (v. t.), o příp. -ko viz M edlánky. 1. Medlov 1 Městys 6 km sev. od Po Medlice; 1924 Medlice, Módlitz. 3 P. Karlovec. Původně biskupské léno. V 14. hořelic. 2 1222 de Medlowe, CDB II, 222; 1222 de Medelou, CDB II, 239; a 15. století hrad Medlice po rodovém 1233 de Medlow, CDB III, 53; 1234 de hradě Módlitz v D uryňsku. V 15. stol. 47
Medlov, CDB III, 97; 1235 de Medlov, 3. Medlov 1 Ves 5 km sz od ZdouCDB III, 107; 1239 de Medlowe, CDB nek, nyní část obce Zborovice. 2 1356 III, 212; 1238 ecclesiam in Medlow, villam Medlaw, ZDO I, 445; 1368 villam CDM II, 295; 1251 de M edlow, CDB IV, Medlaw, ZDO I, 978; 1412 v Medlově, 202; 1256 de Medlow, CDM III, 227; K P II, 371; 1515 vsi Medlowa, PO X, 1269 de Medelowe, CDM IV, 31; 1293 de 87; 1516 ves M edlow, ZDO XVII, 5; Medlow, CDM IV, 311; 1294 de Medlau, 1616 ves M edlow, ZDO XXXIII, 105; CDM V, 19; 1349 in Medlow, ZDB I, 2; 1670 M ydlow ; 1718 M idlow; 1720 a 1358 in Medlau, ZDB III, 244; 1371 in 1751 M edlow; 1846 Medlau, Medlow; villa M edlow, ZDB VI, 179; 1447 villam 1872 Medlau, M edlov; 1881, 1924 M ed suam Medlaw, ZDB XII, 364; 1480 puol lov. З P. Dřínov. Ces. 5 R. 1670 a 1718 píše se M ydlow, Medlowa, PB VI, 53; 1538 puol vsi Medlowa, ZDB XXVI, 4; 1574 Medlov, Ur- Midlow s hyperkorektním і, у za e na bář panství Prštice a Vlasatice, SAB; pozadí hanác. nářeční změny у > e, srov. 1673 Medlau; 1718 Modlau; 1720 Med M edlánky/M ydlánky. lau; 1751 M oedlau; 1846 Medlau, též 4. Medlov 1 Zanikl u Tří Studní (No Modlau, M edlow; 1872 Modlau, M edlov; voměstsko), kde je rybník Medlov. 1881 M edlov; 1924 Medlov, Modlau. 3 P. 2 1348 in Medlowe, ZDB I, 2; 1358 in Zidlochovice. V 13. stol. hrad, po němž Medlou, ZDB III, 461. 3 R ybník vznikl kolem r. 1500, kdy ves již byla pustá. se původně psali páni z Pernštejna. 5 Pro výklad M J M. je možné dvojí F arní již (1238) kostel sv. Bartolom ěje. pojetí: a) apelatdvní, k něm už se kloníMedlov byl nedlouho po 1538 povýšen i my, význam M J M. pak je „místo na městečko. Něm. Odtud p atrně vyšla s mdlou tekoucí vodou"; viz M edlánky; kolonizace na oblast horní S vratky, kde blízko sebe Kadov, Medlov (viz i M ar- b) přivlast. příp. -ov k OJ Medl, to šovice); Hosák Acta-UP Historica 165. z adj. mbdlb „mdlý, kraftlos, schwach". Základ m dl- typicky m oravský; viz 6 Medlovský m lýn/M odlauer Miihle. 2. Medlov 1 Městys 5 km zsz od Uni- Medlice. CV 103 (z OJ); Prof III 119, čova. 2 1131 M edii ugezdec, CDB I, V 551 (z apelat.); Svoboda StčO J 202 (z OJ); Machek ES 290; G ebauer Slov. 115; 1280 de M edlowye, CDM IV, 174; stč. II 328. 1290 in Media, CDM IV, 294; 1315 in villa 1. Medlovice 1 Dříve ves, od 1960 do Media, CDM XV, 30; 1343 Medii, CDM 1. 7. 1969 část obce Rozkvět, od 1. 7. VII, 482; 1371 Media, CDM X, 118; 1482 1969 opět sam ostatná obec; 11,5 km vsv ves Medii, PO V, 224; 1512 na tej hoře od Kyjova. 2 1351 bona M edlowycz, m edelskey, PO IX, 34; 1516 v horu m eZDO I, 202; 1355 de Medlouicz, ZDB I, delsku, PO X, 130; 1531 vsi Medle, PO 402; 1601 M ydlowicze, U rbář buchlovXV, 69; 1547 ves Medle, ZDO XXV, 83; 1551 prodávajíc mi Medle, PO XXI, ský; 1669 M ydlow itz; 1718 M idlowitz; 1720 M edlowitz; 1751 M edlowitz; 1846 297; 1564, 1588 ves Medle, úsovský urM edlowitz, M edlovice; 1872 Medlowitz, bář, SAB; 1604 na kolaturu medelskou, Medlovice; 1881, 1924 Medlovice. З P. LSA 212; 1718 a 1751 Medl; 1846 Medl, Buchlov. Ces. Media; 1872 Medl, M edlov; 1881 Medle; 4 Medlovice, do Medlovic, M edlovják, 1885 Meedl, M edlov; 1924 Medlov, M edlovjanka, m edlovský. 5 V dokla Meedl. 3 P. Úsov. 1802 povýšen na měs tečko. V 13. stol. a ještě v 16. stol. těž dech 1601—1718 se M. uvádějí pod jm. M ydlovice/M i-; střídání у, i za pův. e ba stříb rn é a železné rudy. F arní kostel nelze tu pokládat za hyperkorektní re sv. P etra a Pavla. Něm. flex nářeční změny у > e, protože ta 5 O dokladu 1131 Medii ugezdec viz je jen hanácká (srov. Medlánky, 3. MedMedlice sub 5. 48
lov) a naše obec leží mimo území této 2 1131 Meliči, CDB I, 115; 1356 de Mayzměny. Možná, že tu jde o sém antické licz, CDM IX, 39; 1365 d ecastro Mailicz přiklonění k mýdlo. Pro výklad zúžením inferiori . . . de villa Mailicz, CDM IX, é > í m useli bychom předpokládat zcela 392; 1383 de Meilicz, CDM XI, 289; 1400 M eylicz, CDM XIII, 26; 1401 na neobvyklé zdloužení. Nejspíše vznikly ale zápisy analogií podle ostatních jm en našem hradě na Meliciech, CDM XV, s Medl-, k terá leží většinou na území 407; 1403 de Melicz, Lechner I, 19; 1404 hanáckých nářečí a v nichž v té době in Meylicz, CDM XIII, 319; 1406 purzpravidla v dokladech M ydl-/M idl-. gravio de Melicz, Lechner I, 24; 1407 6 Paseky. nostrum castrum Melicz, CDM XIII, 2. Medlovice 1 Ves 7 km vých. od 490; 1410 sub castro Meylicz, CDM XIV, Vyškova, nyní část obce Medlovice-Ryb128; 1412 z Meilicz, K P II, 261; 1420 níček. 2 1490 ves Medlowicze, ZDO de Melicz, ZDO IX, 313; 1465 sub castro XIII, 15; 1537 vsi Medlowicz, PO XVII, Melicz, Lechner I, 122; 1881 Mejlice. 200; 1551 ze vsi Medlowicz, PO XXI, 3 H rad byl vystavěn biskupem po zalo 163; 1677, 1720 1751 M edlow itz; 1846 žení pustim ěřského kláštera, rozbořen M edlowitz, M edlowice; 1872 M edlowitz, za husitských válek (VM-Vyškovsko 79). M edlovice; 1881, 1924 Medlovice. 3 P. Podle rozlišování inferior a superior se Ivanovice na Hané. Čes. soudilo, že byly dva hrady toho jména, 4 Medlovice, do Medlovic, k Medlo- ale rozlišovaly se jen části téhož hradu. vicim , za Medlovicema/-ama, M edlov4 Melice, na Mélice, m élické (PJ čák, m edlovské. M edlovsko (PJ v Ryb v Pustim ěři). 5 Ač je zřejm é, že -ice níčku směrem k M.). 5 M J: příp. -ovice 1 základové M- a -l- jsou domácího pů k OJ Medl(a), o němž viz Medlice. Zn. vodu, přesto nelze jednoznačně určit ves lidí Medlových. CV 103; Prof —. původní podobu a význam jm éna. VI. M e d 1 y, viz Medlov 2. Sm ilauer (rec. posudek) soudí na *MíMedonice, též M eduňka, Nedůvka lice, opíraje se o něm. podobu Meilitz, (VM-Kroměříž 516) 1 Zanikly mezi Ra- M aylitz, jejíž ei > čes. í. Srov. Ivano tajem i, Jarohněvicem i, Šelešovicemi a vice (s dloužením po předložce v Ivan-) Drahlovem (Kroměřížsko). 2 1396 derf- —► něm. Eibenschitz, Jílovec —*■ Eilofel Menowicz, CDM XII, 330. 3 R. w itz apod. Znam enalo by to vyjít z pův. 1584 „pusté vsisko“ (VM Krom ěříž 516). *M ilice: к O J Mil < т йъ „Carus“ a 5 K spolehlivém u výkladu nedosta předpokládat zdloužení i/i (což při pře tek dokladů. Snad původně Medonice: jetí do němč. je možné; srov. substitu příp. -ice k O J Medoň, to k apelat. ci -ín/-ein, např. H něvotín/Nebotein). med „Honig“ (bylo to jm. toho, kdo ně Avšak zápis 1131 Meliči m á v graficky čím, např. barvou vlasů, připom ínal spolehlivé listině jen e, které v ní dob med); zn. ves lidí Medoňových. Srov. ře odlišuje i. Pokládám e proto jm. M. O J Lboň (viz Zboněk), Hlavoň, Trkoň zatím spíše za nejasné. CV —; Prof —; (Svoboda StčO J 161). Jakm ile ves za Nekuda 64 (Melice); Schwarz VS II 69. nikla, komolilo se i jm éno: dem inutivní M ejvald, od 1950 M ájůvka 1 Ves *M edůnky > M eduňka > N edůvky. CV 2 km sev. od Dvorců. 2 1397 Meywáld, —; Prof III 45 (MJ s Med- z apel. med-); ZDO VI, 642; 1410 M aywald, CDM XIV, Nekuda 103. 123; 1480 M aywald, ZDO XII, 19; 1510, M e e d 1, viz Medlov 2. 1531 Ves Maywald, U rbář panství štern M e i d b e r g , viz Děvičky. berského; 1546 Ves M eywald, tam že; M e i n d o r f l , viz Valteřice, Nové. 1599 Maywald, tam že; 1646—1652 M eywaldt, Soupis 86; 1652 das Dorf M eyMejlice I H rad a zaniklá ves mezi Drysicemi a Pustim ěří (Vyškovsko). waldt, U rbář panství šternberského, 49
1656 Maiwáldt, tam že; 1664 M aywaldt, Soupis 86; 1678 a 1718 M ayw aldt; 1720 M aywald; 1751 M eyw ald; 1846 Maiwald, M eyw ald; 1872 Maiwald, M ajvald; 1881 M ajvald; 1924 M ejvald, Maiwald, dříve Majvald. 3 P. Karlovec. R. 1783 tu byl rozparcelován dvůr. Něm. 5 Jako vzniklo blízké M J Herčivald (nyní Lesy) zkrácením z *Heriwaltsdorf „H eriwaltova ves“, tak M ejvald z *Maganw altsdorf „M aganwaltova ves“. Obě vsi byly založeny ve stejné době něm. kolonisty. K OJ M aganwalt Meginw alt -> Meinwa.lt —> (nář.) M ěnwált, složenému ze sthn. magan „moc“ (srov. např. M aganhart —■>-Meinhart, M enhart/ MJ Menhartice) a -w alt „vladař“ (srov. OJ Walthari -> Walter). K hypokor. zkrácení na M einwald srov. ještě Raginm uot —> R einm ut, Reim ut. Jm éno M eywald snadno dekom ponováno na May- „Mai, k v ěten“ a -wald „les“, pro tože to byly význam y zřetelné a běžné (-wald i v MJ, např. Dobeswald/Dobešov, Stachinwald/Stachovice). O dtud i nové české M ájůvka k m áj „květen“, ač náležité by vlastně bylo *Menvaldov. Viz Herčivald. ČV 259 (bez); Prof V 582,584; Schwarz VS II 313; Bach DNK 1-1, 89. Melč 1 Městys 8 km sev. od Vítkova; Sl. 2 1377 m it der Melcze, Gr-M II, 487; 1552 z Melczie, POp XII, 17; 1574 Melietsch, Soupis 58; 1590 ves Melcž, POp XXI, 362; 1591 ze vsi Melczie, POp XXII, 89; 1611 ves Melcže, P K r z 1634, 150; 1672 in pago Meltsch, Dě kan. m atrika bílovecká; 1720 Meltsch; 1736 Móltsch; 1805, 1835 M eltsch; 1870 M eltsch; 1881 Melč; 1894 Meltsch, Melč; 1924 Melč, Meltsch. 3 P. Melč. Zámek a far. kostel sv. A ntonína Pad. Obec částečně poněm čena až v 19. stol. Něm. a čes. 4 Ten Melč, do Melča, v Melču, Melak/ M elčak/ v pl. též Meleccy (Domoradovice), m elecky/m elsky (Domoradovice). 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ M elek, k teré hypokor. zkratkou k OJ Melichar. 50
MJ znělo původně Meleč, upraveno vy rovnání s nepřím ým i pády na MeZč: z Melče, v Melči —> nom. Melč; srov. Běleč/Bělč, Jeneč/Jenč, Luleč/Lulč, Teleč/Telč, Zeleč/Zelč. CV —; Prof III (s. v. M ělčany myslí na OJ Miř-, psané též stč. Mel-; к tom u však viz odm ítavě Spal 50; v našem MJ však doklady jen s -e-); Eichler LA 1962, 288 (vychází ze stč. apelat. mělčě, pol. miel „m ělčina“, avšak vzhledem к celkové toponymii Opavska i к poloze obce samé zůstává me u výkladu z OJ M elek); Zatloukalová, Vítkovsko 9/10, 1960, 31 (z OJ M ělek; uvádí i lidovou etymologii čes kou z *Měleč „mělký potok“ a němec kou — к schm elzen „tavit ru d u “). Viz Melkov. 6 Nový dvůr/Neuhof, Melecký m lýn/M eltscher M ühle, M okřinky/ Süm pfenwald, Na potoku, též V údolí/ Thalhof, V dubí/Eichenkratsch. Mělčany 1 Ves 10,5 km zsz od Židlochovic. 2 1173/falzum z poč. 14. stol., Milchan, CDB I, 400; 1538 ves M ilczany, ZDB XVI, 4; 1574 ves M ilcziany, ZDB XXX, 46; 1574 Mělčany, U rbář panství Prštice a Vlasatice, SAB; 1674 MiZťschan; 1718 M ieltschann; 1720 Milczan; 1751 M ieltschann; 1846 M iéltschan, Mělczany; 1872 M iéltschan, M ělčany; 1881 M ilčany; 1893 Mělčan, M ělčany; 1924 Mělčany. 3 P. Dolní Kounice. Ces. 4 Mělčane, do Mělčan, Mělčaňák/M ělčanščák, mělčanské. 5 M J: akuz. pl. к obyvatelském u jm énu mělčané „lidé bydlící v m ělkém m ístě nebo na mělči (stč. mělče „m ělčina“); obec leží v m ěl kém, nehlubokém údolí. Doklady jm éna jsou psány od 1720 s i: Mil-. To vedlo Profouse III 47 к výkladu M ělčany „ves lidí M ělkových“. Ja k však ukázal Ge bauer HM I 194, stč. ě bývá zaměňo váno grafém em i. Viz též Melč. ČV 219 (k adj. m ělký); Spal 50. 6 P J Jezuity (Hosák, W M X X -P 44). M e l i c e , viz Mejlice. Melkov 1 Víska, dříve sam ota s m yslivnou, třem i domy a mlýnem, nyní hájenka se zrušeným m lýnem v údolí po-
toka B ělá; sv od Okrouhlé, 6 km vsv od Boskovic. 2 Bez starších dokladů. 1881 M ělkov; 1935 M elkov. 4 M elkov, na M elkov, na M elkově, z M elkova ( = obyv. jm.), v pl. MeZkovšči, m elkovské (Kořenec). 5 Podle VM-Boskovice 150 z něm. M elkhof „dvůr, kde se dojilo“, byly zde v minul, stol. kravíny — odtud něm. Milchhoj „mléčný d v ů r“ (Skutil M SB1106). Avšak kravíny — podle sdělení z Okrouhlé — založeny až koncem století, kdy zde již stály tři fam iliantské domky, m yslivna a zrušený mlýn. Jde s nej vyšší pravdě podobností o pokus založit osadu ko lem původního m lýna. Lokace se pro nevýhodné hospod, podm ínky nevyda řila. Melkovem vedla pěší cesta z Bos kovic na Kořenec, takže pronikání kolonizačních snah podél potoka Bělá bylo snadné. Srov. i posesívní jm. blízkého vrchu M ojetín (608 m). Je proto možné, že jm. M elkov: přivlast. příp. -ov k OJ Melek, o němž viz Melč. Mělkovice 1 Dříve ves, nyní předm ěstí Zďáru nad Sáz. 2 1407 Milkowicz, Zďárs k ý u rb á ř; 1617 pusté vsi .. . Milíkovice, ZDB XXXV, 9 ed .; 1702 M ělkovská role, VM -2ďár 158; 1881 M ilíkovice; 1924 Mělkovice. 3 P. Zdar. Byl to asi starší pokus kláštera o založení osady, jejíž osadníky pak převedl jinam . V 19. stol. obnovení vsi, 1921 již 18 domů. VMZďár 146. 4 Mělkovice, do M ělkovic, M ělkovičák, m ělkovskej (Zďár-město). 5 MJ znělo pův. M ilkovice: příp. -ovice k OJ Milek, to buď substantivizací adj. m ilt „carus“ (srov. nov/N ovek, trvd/Tvrdek), nebo hypokor. podoba některého slože ného OJ s kom ponentem MiZ-, -m il (Milhost, Bohum il apod.). Zn. ves lidí Milkových. Kom ponenty Mil- a Měl- se zam ěňují stejně jako m ir a m ě r; odtud Mělkovice. Podoba M ilíkovice vznikla nejspíše sekundárně vložením i na sla bičném švu. ČV —; Prof III 81; Hosák CVSMO 1931, 33-55; Nekuda 138. Srov. Milkov, M ěrotín/M ir-.
M e 1 s, viz Nouzka. M e 11 s c h, viz Melč. M enhartice 1 Ves 3 km jjz od Jem nice. 2 1349 de M einhorticz . .. in Manhorticz, ZDB I, 70; 1351 de Menhartycz. . . . in M eynhartycz, ZDB II, 46; 1379 villam M enharticz, ZDB VI, 738; 1398 villam M eynharticz, ZDB XXXIII, 66; 1609 Menharticze, ZDB XXXIV, 27; 1671 a 1718 M enhartitz; 1751 Manhartitz; 1846 M anhartitz, také M enhartitz, Menhartice; 1872 M enhartitz, M enharti ce; 1881 M enhartice; 1924 Menhartice. 3 P. Jemnice. Čes. 4 Merhátice, do Merhátic, za Merháticama, M erhaták, m erhátickyj. Merhatice, do Merhatic, M erhatičák, m erhatické (Radotice). 5 M J : příp. -ice k OJ M enhart, které je něm. původu (sthn. Maganhart, v němž magan „moc“ a hart „tvrdý, stálý“, -> M eginhart —»• Meinhart, nář. M enhart, odtud čes. M enhart; analog, případy srov. s. v. M ejvald); zn. ves lidí M enhartových. OJ M enhart bylo mezi prvním i, které bylo z němčiny k nám přejato. Z do kladů nepoznám e bezpečně, zda MJ skutečně českého původu, nebo zda ne vzniklo adaptací nedoloženého *Meinhartsdorf „ves M einhartova“. Zápis 1349 by vzhledem k něm. nář. a > o (M einhorticz) ukazoval na přítom nost něm. živlu, o původu jm éna však neříká nic. Protože se oblast něm. jm en roz kládá mimo bezprostřední okolí Jem nice, domníváme se, že jde o osadu čes kého založení. V nářeční podobě Mer hátice disimilace n-r > r- 0 , vyvolaná zde nedoloženým m ezistupněm s asimi lací n-r > r-r (M enhartice-M erhartice); srov. i příjm . M aenhart, M enhát, M erhát, M erhart, M erhaut a nář. doklady s. v. M arkvartice, -ovice. CV 98; Prof III 50 (M enhartice), 87 (Minartice), V 582. M ěník 1 Ves 7 km záp. od Litovle, nyní část obce Rimice. 2 1358 de Myenyn, ZDO I, 506; 437 villam M eynynek, ZDO X, 52; 1564 M ěnínek, Úsov51
ský urbář; 1718 M ienekh; 1751 M ienik; 1846 M nienik, M ňenik, kdysi M ňenjk a M ňenjnek; 1872 M ienik, M něník; 1881 Mnění)c; 1924 M ěník. 3 P. Úsov. Ces. 4 M ňenik, do M ňeniko, v Mňeniko, M ňeničák, m ňenické. 5 M J původně M ěnín (v. t.), které se objevuje ještě v 15,—16. a 19. stol. ve zdrobnělém Měnínek, které při p řejetí do něm činy zre dukována na 1718 M ienekh, v němž pak -ek snadno zaměněno za nové -ík: 1751 M ienik. CV 98; Prof III 50. M ě n í k o v i c e , viz Mikovice. M ěnín 1 Městys 8 km sv od Zidlochovic. 2 1240 in Menis, CDB III, 247; 1244 in Menis, CDB IV, 39; 1248 Meneins, CDB IV, 152; 1271 in Meneis, CDM IV, 49; 1281 de Meneis, CDM IV, 191; 1285 de Menes, CDM V, 277; 1287 in Meneys, CDM IV, 246; 1321 ville Meneys, CDM VI, 184; 1333 per Meneys, CDM VI, 465; 1347 plebanus de Meneis, Mendl, knihy počtů 65; 1350 opidani in Meneis, CDM VIII, 60; 1481 v Myen ynye, PB V, 78; 1526 po gruntech na šich m ieninskych, PB V llb, 146; 1528 ke dvoru m ieninskem u, PB XIV, 70; 1528 v m ěstečku jeho Mieninie, PB XIV, 118; 1571 rybníka m ienijnskeho, PB XXVI, 177; 1583 městečko Mienin, ZDB XXX, 169; 1673 M ónnitz; 1718 M ónitz; 1720 a 1751 M enitz; 1846 Menitz, též M ónitz, M ěnin; 1872 Mónitz. Měnín; 1881, 1924 Měnín. 3 P. Zidlochovice. Měnín byl před lokací Brna vedoucím tržištěm n a již. M oravě a ještě v pol. 14. stol. odvolací soudni stolicí pro jihomor. m ěsta. Význam odtud, že se tu před lokací B rna dělila cesta z Podunají v sm ěr na Kladsko a do Poodří. Zdá se, že se při lokaci B rna část obyvatelstva M ěnína vystěhovala do Brna, jak to naznačuje starobylý název M ěnínské čtvrti v Brně. Dosud v Brně M ěnínská brána. R. 1248 trhová ves, 1250 městečko. Za třicetileté války Mě nín tém ěř zpustl. Farní (již 1347) kostel sv. M arkéty. Bývaly tu velké rybníky 52
(z těch Nesyt byl nej větší na Moravě). Ces. 4 Měnín, do Měnína, M ěniňák, v pl. též Měninšči, m ěninské. M nějin, M nějiňák, m nějinské (Blučina). 5 M J: přivlast. příp. -гп к jednoduchém u OJ Měna, to к stč. slovesu m ieniti „mínit, m einen“. Jm . přejato do němčiny velmi záhy a zařazeno mezi genitivní jm éna: Měnín —> 1248 Meneins (v němž za čes. -in náležité -ein, -s je genitivní) -> Menes. Srov. blízké M oravany —v 1315 Marweins Morbes a Tuřany —> 1275 Thurans —►Turas. CV 98; Prof III 50, V 599; Sáňka ZMK IV 328 (z OJ Aíiena); Schwarz 195; Bezlaj II 17. Srov. pol. OJ Mian(a) a M J Mianowo. 6 Rybám a, Albrechtov, Jalovisko (v. t.), Mařín (v. t.), Zerotínky. M ě n í n e k, viz Měník. M e r h o f y, viz Marefy. Měrkovice 1 Ves 6 km ssv od F ren štátu pod Rad., nyní část obce Kozlo vice. 2 1794, 1797, 1806 dopl. T; 1846 M ierkow itz; 1872 M ierkowitz, M ěrko vice; 1881 M irkovice; 1893 M ěrkow itz, M ěrkovice; 1924 Měrkovice. 3 P. H uk valdy. Osada vznikla parcelací dvora r. 1789. Ces. 4 Měrkovice, do Měrkovice, v Měrkovic (!), M ěrkovjan, m ěrkovsky. 5 M J: příp. -ovice к OJ Měrka, které buď dem inut. к Měr-, kom ponentu složeného O J Měr oslav, nebo je apelat. původu к miera „m íra“, laš. m ěrka „m íra na odm ěřování obilí“. Příjm . Měrka, Mierka je časté ve Slezsku i v přilehlé části Polska. Srov. OJ Hrstka, Mandel, O týp ka, Loket. Jm éno dán vsi podle hukvaldského purkrabí O ndřeje Měrky. CV —; P rof III 51 (Měrčín); Taszycki Rozprawy I 108; S tieber Toponom. Lemkowszczyzny 1948, 48 (uvádí sice pol. apelat. m iarki „pole odm ierzone“. s ním však M J M. nelze spojit). 6 Cesty. Dvořisko, Horečky. Podlesí. Merklingschlag 1 Zanikl v okolí Holštejna (Blanensko). 2 1349 M erhlingslag, ZDB I, 23. 3 Ves byla na němec-
kém kolonizačním ostrůvku holštejnském. Zanikla za válek husitských. 5 Složené něm. M J : M erklín + genit. -s + schlag „m ýtina“, zn. M erklinova m ýtina. OJ M erklín M ark-ilin je dem inutivum některého něm. OJ s M ark-, např. M arkvart, viz M arkvartice. V něm. zápisu je zjednodušena souhlásková sku pina -rkl- na -rl- (u Černého Ukazatel 227 s „hanáckou“ disimilací kl/tl M ertlings-) a -in upraveno analog, podle něm. M J na -ing. Jm éno patří do sku piny něm. kolonizaěních jm en na jihových. Blanensku se -schlag, srov. K o tvrdovice/Gottfriedsschlag, Vilém ovice/ Wilhelmsschlag. ČV —; P rof III 52 (M erklín); N ekuda 42. M ěrotín 1 Ves 6 km záp. od Litovle, nyní část obce Mladeč. 2 1365 M irotyn, ZDO I, 805; 1406 M yrotyn, ZDO VII, 141; 1437 M yrotyn, ZDO X, 183; 1718 M erotein; 1720 a 1751 M irotinka; 1846 Mierotein, M ěrotjn; 1872 M irotein, Mě rotín; 1881 M irotín; 1893 M erotein, M ě rotín; 1924 Měrotín. 3 P. Haňovice. Farní (již 1381) kostel sv. M artina. Čes. 4 Měrotín, do Měrotina, M ěroták, měrocké. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Mirota, hypokor. podobě některého ze složených O J s kom ponentem Mír-, -m ír (např. Miroslav, Bolemir), o němž viz Miroslav. Teprve od 18. stol. se objevují doklady M ěrotín: kom ponenty m ír /m ěr se často zam ěňují, srov. M ěrůtky, do 18. stol. Mír-. Do něm činy přejato jm. M. s běžnou substitucí -ínj-ein: Měrotein, srov. Hněvotín/Nebotein. ČV 100; Prof. III 93 (Mirotice); Svoboda StčOJ 79-101, 165 a ZMK I 109-110; Taszycki Rozprawy 108. Viz M irotínek. M ě r o t í n e k , viz M irotínek. Měrovice nad Hanou 1 Ves 4 km zjz od Kojetína. 2 1466 ad villam Mirowicz, ZDO XI, 261; 1633 M erow itz; 1720 M ierow itz; 1751 M ierowitz, 1846 Mierowitz, M ěrowice; 1872 M ierowitz, Mě rovice; 1881 Mirovice; 1893 M ěrowitz, Měrovice; 1924 Měrovice nad Hanou, dříve Měrovice. 3 P. Kojetín. Farní
kostel sv. Bartolom ěje. Příp. se již na poč. 15. stol. Čes. 4 Měrovice, do Měrovic, M ěrovák/ Měrovčák, v pl. též Měrovšči, měrovské. P J M ěrovsko ve Stříbrnících směrem k M. 5 M J : příp. -ovice k OJ Měra, které buď hypokor. podoba k OJ Měroslav (srov. O J Miroslav /Míra, Radomír/ Rada, Těchbud/Těcha u Svobody StčOJ 126), nebo to bylo stč. příjm í z apelat. miera „m íra“ (srov. O J Hrst, Loket, Opálka, M ěrka s. v. Měrkovice). Pro tože ves leží ve starém sídelním pro storu Moravy, přikláním e se spíše k vý kladu z O J Měra/Měroslav (OJ takto krácená jsou starobylá, srov. Drysice). ČV 100 (OJ Měr k m ier „mír, pax“); Prof —. M ěrůtky 1 Ves 4 km záp. od Krom ě říže, nyní část obce Lutopecny. 2 1358 villam M yrotky, ZDO I, 525; 1359 in M yrotka, ZDO I, 635; 1371 villam Mirotky, ZDO II 146; 1377 M irotki, ZDO III, 304; 1406 M yrutky, ZDO VII, 62; 1651 v M irutkach, Sum m ovní ex trak t; 1676 M iru tky; 1718 M irutek; 1720 Maru te k (\); 1751 M ierutek; 1872 Mierutek, M ěrůtky; 1881 M iroutky; 1885 Měroutky, Catal. cleri; 1885 M erutek, Mě rů tk y ; 1893 M ěrutek, M ěrůtky; 1924 M ěrůtky. 3 P. Kroměříž. Čes. 4 M ěrótke, do M ěrótek, Měročák, m ě rocké/měrócké. 5 M J je dem inutivum k Mirotice: příp. -ice k OJ Mirota, o němž viz M ěrotín; zn. ves lidí Mirotových. S tarší doklady jm éna m ají vždy Mír-, teprve od 1751 je Mier-, Měr-. Zám ěna M ir-jM ěr- je častá. Dem inutivizace typu M irotice/M ěrůtky je starší než typ Darkovice/D arkovičky a je roz šířena jen na starém sídelním areálu, na němž naše ves také leží. ČV 100; Prof III 93. Šrám ek Slavia 39, 377 sl. M ěřín 1 Městys 10,5 km zsz od Vel kého Meziříčí. 2 1402 oppidi Mirzin, CDM XIII, 157; 1409 in Myersin, CDM XIV, 84; 1436 drží m iřínské zboží, K P III, 146; 1466 v M yerzinie, LSA III, 191; 1556 městečko Mierzin, ZDB XXVII, 17; 53
1557 m ěstečko Mierzin, ZDB XXVII, 25; 1557 do m ěstečka M yerzyna, PB XXII, 64. 1559 m ěstečka M ierzyna, PB XXII, 182; 1570 na statk u m ierzynskym , PB XXVI, 127; 1570 o statek m ierzynsky, PB XXVI, 42; 1570 v m ěstečku Meržynie, PB XXVI, 66; 1625 do měs tečka Měřína, LSA 153; 1633 M iřzin; 1679 Wolein; 1718, 1720 a 1751 Wollein; 1846 Wollein, M ěřjn; 1872 Wollein, Měřín; 1881, 1924 Měřín. 3 P. Černá. Měřín stával původně v tra ti V starém městě. R. 1298 tu bylo založeno proboštství benediktinského kláštera třebíčské ho. F arn í kostel sv. Jan a K řtit. rom án ského založení. R. 1402 udělen trh, v 16. stol. těžba stříbra. Ces. 4 M ňeřin, do Mňeřina, M ňeřiňák, m ňeřinckej. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Miera, Míra, o němž viz Měrovice, Měrkovice. Doklady do pol. 15. stol. m ají vět šinou Mir-, ještě na Komenského mapě M oravy 1633 je Miřzin. Od 1409 proniká a ustaluje se podoba Měr- (psaná Mier-, Myer-, Mer-): Měřín. Kom ponenty Mir-/Měr- často kolísají, srov. jiná M J na Měr- a Mir-. Německý název pro M. byl (doložen až 1679) Wollein. Hosák Acta UP 175 pokládá jm. W. za stopu staršího, avšak nedoloženého čes. jm. Volyně, v němž buď přivlast. příp. -yně a OJ Vol (to z apelat. vól „vůl“ nebo zkratka k OJ Volimír), nebo — bylo-li jm. Volyně utvořeno analogicky — pak zn. „ves chovatelů volů“. M oravská M J na -yně však nem ají v němčině substituované -ein, nýbrž jen -in, -en (srov. Č ekyně/ Čekin, D atyně/D attin, Čechyně/Tschechen, Choryně/Choryn, Chorin). Něm. Wollein s -ein předpokládá spíše před ponu Volín n. Volina „Volova ves“ (srov. H něvotín/N ebotein, Cholina/Kóllein). Předpokládané Volyně leží také daleko vně m oravského areálu sufixu -yně. Vzhledem k něm. substituci o/ čes. a, běžné po celé Moravě, je možno uvažovat i o výchozím Val-. Defini tivní odpověď zatím podat nelze. CV 54
100 (OJ M iřě); Prof III 52, IV (Volyně, Volina). 6 Ve valše, K rálovský kopec. M e s s e n d o r f , viz Mezina. M e s s i n g h a m m e r , viz Hamry, Mosazné. Městkovice 1 Zanikly u Bojkovic, kde je trať Městkovsko. 2 1412 in villa M yestkow itz, ZDO VIII, 124; 1543 M ěst kou, LSA 484; 1594 ves pustou Miestkow sko, ZDO XXX. 281. 3 Ves byla již r. 1493 pustá. 5 M J: příp. -ovice k OJ M ěstek, to dem inut. k apelat. základu město „S tadt“, srov. OJ Hrádek. Zn. ves lidí Městkových. Jm éno pustých osad se často upravují na zakončení -sřco: Městkovsko. Nelze zcela vyloučit, že zákla dem je O J M estek, hypokor. k Námest, Bolem est (viz Náměšť). ČV —; P rof —; Svoboda StčOJ 200; Nekuda 64. 1. Město, Horní 1 Město 5 km zsz od Rýmařova. 2 1631 zu Bergkstatt, P rá sek Organisáce 172; 1672 von Pergstattel, M atrika v Litovli; 1678 Bergstadt Hangenstein; 1718 Bergstadtl; 1720 Bergstadt; 1751 Bergstadt H am m er stein (!); 1846 Bergstadt, též Bergstadt Hangenstein, Horní Město; 1872 Berg stadt, Horní Město; 1881 Bergštát; 1885 Horní Město, Kopeční Město, Catal. clěri; 1893 Bergstadt, Horní Město Bergštát; 1924 Horní Město, Bergstadt, dř. též Bergštát. 3 P. Janovice. P ři stří brných dolech u H ankštejna byly vy stavěny havířské domky, které se 1537 ustavily v obec. Ta byla r. 1580 pro hlášena za svobodné horni město. Far. kostel sv. M aří M agdaleny (fara pře nesena z Hankštejna). Něm. 5 M J něm. Bergstadt „horní m ěsto“, tj. ležící při stříbrných horách, odtud i překladové 1885 Kopeční Město. Něm. Berg- neznám, zde „hora, kopec“, ale „důl“, srov. i Bergm ann „horník“ ; po dobně i stč. hory „doly“, odtud i pří vlastek Horní „kde jsou hory, tj. doly“. O bjevují se i čes. podoby Bergštát, kom binovaně Horní Město Bergštát. V něm. též zdrobněle Bergstadtl, 1718
Pergstáttel. Podle hradu Hankštejna (v. t., dnes Skály) i jm. 1846 Bergstadtl Hangenstein, zkomoleně B. H am m er stein (jakoby H am m er „kladivo“, což bylo s hornickou tradicí m ěsta spojitelnější). O čes. město viz S taré Město. 6 Kanov./Kanau. M ě s t o , K o p e č n í , viz Město, Horní. 2. Město, Nové, na M oravě 1 Město na Českomoravské vrchovině. 2 1267 per circuitum de Botzkonow é, CDM III, 395; 1293 Nouam C ivitatem, CDM IV, 319; 1346 Nouam Civitatem , CDM VII. 633; 1409 ad opidum Nove Civitatis, K P n , 151; 1438 v N owem Miestie, Svoboda—Fiala, Novoměst. listinář I, č. 7; 1570 v m ěstečku N ow em Miestie, ZDB XXVI, 73; 1587 Nowe Miesto, U rbář panství novom ěstského; 1590 N ow j Miesto, ZDB XXXI, 65; 1603 na Nowe Miesto, PB XXXIII, 214; 1633 N ew stetl, N owémesto (!); 1674 N ew stdttl; 1718 N eustadtl; 1720 N eustattl, N ow y Miesto; 1751 N eustadtl; 1846 NeuStadtel, lépe Neustadt, Nowe Město; 1872 N eustadtl, N ové Město; 1924 Nové Město na Moravě. 3 P. Nové Město. Zá mek. F arn í (již 1267) kostel sv. K un huty. 1783 vznikla ref. obec. Čes. 4 Mněsto, do Mněsta, Mněščák, m něstskej. 5 Přívl. N ové zn. nově, tj. na kolonizační půdě založené město. Původní název byl Bočkov podle m ajitele pan ství Bočka z O břan: přivlast. příp. -ov k O J Boček, to dem inutivum k Bok, které hypokor. zkratka některého ze složených OJ začínajících na Bo- (Bo huslav, Bohum il, Bolerad, Bolemysl apod.); srov. Vojtěch/Vok/Voček, Miro slav/M ik/M iček. Hosák VVM X X -P 37; ZMK VI 121. O město viz S taré Město. 6 H orní dvůr. Na Holubce, Skrobárna, U bílisek, U chudobince. U Kazimírova rybníku, U Korsiky, U Ráčkova mlýna, Za novými domky. 3. Město, S taré 1 Ves 2,5 km sz od B runtálu, od 1967 jeho část; Sl. 2 1377 m it aldin Freidintal, Gr-M II, 485; 1405
Aldinstat, FL II, 3; 1506 Staré Miesto, ZDK I, 66; 1580 A ltstadt, Soupis 48; 1672 ecclesia in A ltenstadt, Děkan, m at rik a bruntálská; 1720, 1736, 1805 a 1836 Altstadt; 1870 A ltstadt, Staré Město, Catal. cleri; 1881 Staré město (!); 1924 Staré Město, A ltstadt, dříve jen A lt stadt. З P. B runtál. Opevněný filiální kostel P. M arie rom ánského založení. Něm. 5 J a k ukazuje doklad 1377, je třeba jm. Aldinstadt, A ltstadt „staré m ěsto“ rozumět jako názvu pro předchůdce dnešního B runtálu: aldin Freidintal „starý F reudental“ (tj. Bruntál). Wei nelt 1939, 608. 4. Město, S taré 2 Ves 2 km jjv od F rýdku; Sl. 2 1434 Staré Město, Listi nář, č. 168; 1450 Starem iesto, Listinář, č. 207; 1604, 1618, 1629 Altstadt, Soupis 43, 44; 1702 ze Starého Mista (!), M at rika F rýdek; 1709 ze Starého Miesta, tamže; 1711 Altstadio, tam že; 1736 a 1808 A ltstadt; 1881 Staré M ěsto; 1885 Staré Město; 1894 A ltstadt, Staré Měs to; 1924 Staré Město. З P. Frýdek. Osa da byla předchůdcem m ěsta Frýdku. Čes. 4 Staré Město, do Starého Města, Staroměščun/-an, staroměscky. Jm. se v nářečí užívá vždy s přívlastkem . 5 P řívlastek Staré proto, že St. M. bylo předchůdcem F rýdku (srov. předcháze jící heslo), k jehož založení bylo zvole no místo v příznivější poloze. Podobně tomu je i ve vztahu Starého Města a F ryštátu. Prásek dokazoval (bez úspě chu), že St. M. neslo kdysi jm éno Jam aica. Jeho m yšlenku obnovil O. Drobiš, Těšínsko 1967, 15. Vztah obou lokalit není dosud uspokojivě vyřešen. Viz i 3. Jemnice. 6 Dědina, Kamenec, Podvolání, Skotňa, Z bytky (U Bašky). 5. Město, S taré 1 Městys 1,5 km zsz od Uherského Hradiště, od 1955 část Uher. Hradiště, a to pod jm. S taré Město u Uherského H radiště (1955 — 26. 11. 1971) a od 1971 opět pod jm. S taré Město. 2 1131 Veligrad, CDB I, 55
115; 1220 Welegrad villa forensis, CDB II, 195; 1228 W elihrad civitas primo, modo burgus, CDB II, 321; 1250 Welerat, CDB V, 194; 1257 de ipsa forensi villa Weligrad, CDM III, 258; 1265 de Wellegrad, CDM III, 170; 1301 ville Wellegrad, CDM V, 119; 1433 v Starém Hradisczi, G III, 191 (Archív kláštera); 1453 v našem lese starom iestskem , G III, 123, 191 (Archív kláštera); 1459 v Sta rém Hradisstij . . . v Starém m iestie Hradissti, G III, 125 (Archív kláštera); 1513 z Starého M iesta za Hradissczem, PO IX, 168; 1561 z Starého Miesta, PO XXIII, 143; 1617 v Starém Miestie, PO XXXIX, 217; 1670 A lt Stadt Hradisch; 1718 A ltsta d t Hradisch; 1720 A ltstatt; 1751 A ltsta d t Hradisch; 1846 Altstadt, Stáře Město; 1872 A ltstadt, Staré Měs to; 1881 Staré m ěsto; 1924 Staré Město. 3 P. m ěsta Uh. Hradiště. Vykopávky z doby velkom oravské. Fil. kostel sv. Michala (byly tu i filiál. kostely sv. Klem enta, P. M arie a Jan a Křtit.). Patrocinium sv. K lem enta/K lim enta je velkomoravské. Kostelík sv. Víta na Spitálkách lze svým vznikem um ístit do prvé pol. 10. stol. do doby předkolonizační. Jeho patrocinium je uchováno v názvu Svatovítská ulice (kostelík zbo řen 1789); Hosák Slovácko 1968, 1969, 118, 119. — V areálu obce byl nejprve založen velehradský k lášter cisterciáků, který brzy přeložen na jiné místo. S taré Město pak náleželo klášteru, v 15. stol. přešlo do m ajetku m ěsta Uh. H ra diště. Čes. 4 Staré Město, do Starého Města, Staroměščan, staroměscký. Jm éna se užívá vždy s přívlastkem . 5 Do poč. 15. stol. byl název Velehrad, Velihrad (v. t.). P ak byla osada nazývána na roz díl od sousedního (Uherského) H radiště Staré Hradiště (prvý doklad 1433), ale pronikalo již jm. Staré Město (poprvé 1453) p atrn ě v souvislosti s rostoucím významem Uherského Hradiště. Kon tam inací obou jm en vzniklo 1459 Staré Město Hradiště, 1513 Staré Město za 56
Hradištěm a něm. 1670—1751 A ltstadt Hradisch. Od 1846 jen Staré Město. Ho sák Histor. geografie 1970, 82, č. 4. 6 P J ze St. M ěsta a okolí viz V. Richter CSPS 59, 1-26. 6. Město, S taré 1 Dříve ves, 1952—55 osada, 1960—1970 část K arviné, od 1971 část K arviné 5; 3 km zsz od K arviné; Sl. 2 Doklady do 1454 viz sub Cula. 1450 Staremiesto, Listinář 207; 1668 ex villa Staré Miasto, M atr. F ry štát; 1674 z Starego Města (!), tam že; 1679 Staromiestensis, tam že; 1681 Starom istenses, tam že; 1682 Staroměstenses, tam že; 1736 A ltstadt; 1808 A ltstadt, Staré Miasto; 1881 Staré m ěsto; 1885 Staré Město; 1894 A ltstadt, Staré Město; 1924 Staré Město, Staré Miasto. 3 P. F ryštát. Čes. a pol. Viz Cule. 4 Staré Miasto, do Starego Miasta, Staromieščun, starom iejsk’i. 5 Dokla dy do r. 1454 m ají podobu Cula, Czula, které se též opakuje na archaickém Znojemsku (viz Cule). O Staré viz S ta ré Město (Frýdecko). 6 Doly, Groble, Hlíny/Gliny, Hranice/Granica, Kozi nec/Koziniec, Luh/L^g, Olšiny/Olszyny, Podkempí, Sliny, Sovinec/Sowiniec. Šalšovka, Závsí/Zowsi. 7. Město, S taré 1 Ves 4 km sev. od Mor. Třebové. 2 1234 pro loco, qui vocatur Trebow, CDB III, 88; 1270 de Antiqua Trivovia, CDM IV, 46; 1365 oppidum A ntiqua Tribauia, ZDB IV, 225; 1398 villam A ntiquam Tribouiam, ZDO VI, 740; 1406 dopl. T; 1408 A idy Stat, CDM XIV, 6; 1490 Staré Miesto, ZDO XIII, 17; 1672 in A ltenstadt, Dě kan. m atr. Mor. Třebová; 1677 A lten stadt; 1718 A lten Stadt; 1720 A ltstatt; 1751 A ltendorf (!); 1846 A ltstadt, též Altendorf, Staré Město; 1872 A ltstadt, Staré Město; 1881 Staré m ěsto; 1924 Staré Město, A ltstadt. 3 P. Mor. Tře bová. Osada byla původně střediskem jistého území, ale pro nevhodnost po lohy nevysazena n a m ěsto a lokováno nové město M oravské Třebová (srov. S taré Město na Frýdecku). Sidliště
zůstalo pouhou vsí. Far. kostel sv. K a kem “ podle blízkého dom inantního teřiny. Něm. vrchu K rálického Sněžníku. CV 255. • M J: z apelat. m ěsto „S tadt“, které se 5 Z dokladů je zřejmé, že St. M. od pův. miesto „Státte, S ta tt" odlišilo bylo střediskovým předchůdcem Mor. Třebové, viz sub 3; proto 1234—1398 krátkostí. Mívá se za to, že k rozlišení jm. A lt Tribouia „Stará Třebová". Ješ význam u „místo" a „město“ s využitím tě n a m apě Komenského 1627 a 1633 je dvojí kvantity přispěla něm. dvojice Alt Tribaw ; 1846 vedle něm. A ltenstadt Stadt „m ěsto“ X S ta tt „místo". Nelze též A ltendorf „stará ves“ p atrn ě v pro však popřít vlastní domácí vývoj zjiš tikladu k význam u -stad t „město“, těný paralelně i v jiných slovan. jazy protože St. M. byl vsí (-dorf). 6 Staro cích. CV 219; Prof III 56-58; J. Bělič, m ěstská ulice/A ltstätter Gasse (samo Prače Filologiczne 1964, 17—37 a DTB I 35—44; H. Ludat, Die Bezeichnung fůr ta). 8. Město, Staré, dříve S taré MěstoS tadt im Slawischen. Syntagm a F riburpod Sněžníkem. 1 Město 22 km sev. od gense, F reiburg im Br. 1, 1956, 107 sl. Šum perka. 2 1325 oppidum dictum GoZ- (zákl. význam byl podle L. „Burg, gród, dek, CDM VI, 289; 1340 oppidum quon castrum “). O vývoji m ěst na Moravě dam dictum Golteke, CDM VII, 278; v. Láznička, M oravská m ěsta, Brno 1948. 6 S tarý kopec/AItenberg, K větná 1351 A ntiquum Goldek, CDM VIII, 80; 1391 A ntique Goldes, CDM IX, 34; 1437 /Blum enbach, Medvědí rokle/B árengracum oppido Goldenek, ZDO X, 11; 1448 ben. Stare Myesto, ZDO X, 797; 1504 z StaM ě s t o , S t a r é , viz Trnávka, Stará. re(h)o Miesta, PO VII, 231; 1560 AldenMěsto, S ta ré, u U h e r s k é h o stat, Alldenstat, Archív Mohelnice; H r a d i š t ě , viz 5. Město, Staré. 1575 s Starým M iestem, ZDO XXIX, Měšín 1 Ves 7 km sv od Jihlavy. 27; 1587 v Starém Miestie, PO XXXI, 2 1368 Mischingen, Petridesovy výpis 437; 1591 městečko Stare Miesto, ZDO ky; 1402 Misching, ZDVGMS XII, 122; 1678 Misching; 1718 Mischling; 1720 XXX, 139; 1633 A ltsta tt; 1672 ecclesiae Miesching; 1751 M ischnick; 1846 Mi A ltenstattensis, Děkan, m atrika šumperská; 1678 a 1718 A ltenstadt; 1720 sching, M yssna; 1872 Misching, Myšín; 1881 M ěšín; 1893 Misching, Měšín; 1924 A ltstadt, Stare M ěsto; 1751 A ltstadt; Měšín, Misching. 3 P. m ěsta Jihlavy. 1846 A ltstadt, Staré Město; 1872 A lt stadt, Staré Město; 1881 Staré Město; Ves náležela původně k Čechám, ale 1509 platila berni na Moravu, 1750 při 1924 Staré Město, Mährisch A ltstadt. pojena k Moravě. Něm. 3 P. Kolštejn. M ěstečko vzniklo před 1325 při zlatých dolech. Far. (již 1350) 4 Mněšín, do Mněšína, Mněšiňák, kostel sv. Michala. V 16. stol. těžba M něšák (Rybné), m něšinskej. Něm. Maeišing. 5 M J : přivlast. příp. -ín stříbra, p ak mědi. R. 1750 papírna. Něm. k OJ Měša, to hypokor. krácení k OJ 5 Původní byl něm. název Goldeck Mědruh, Mědrah. Něm. Misching vznik „zlatý k o u t“, k terý dán podle m ístních lo substitucí z čes. předlohy: ě/i, příp. nalezišť zlata. Po založení Kolštejna -ín upravena podle častých něm. MJ (nyní Branná) bylo m ěsto pojm enová s -ing, protože p ři přejetí nebyla v něm no A n tiq u u m Goldeck „Starý Goldek“. čině přízvučná. R. 1368 něm. Mischin Poprvé česky 1448 Staré Město, v němč. gen: i něm. plurálové -ingen analogic pak A ltstadt, Altenstadt. Od 1924 ké podle hojných něm. M J s touto pří v němč. přívl. M ährisch „m oravský“ ponou. CV —; Prof III 58 (Měšice: k OJ (na rozlišení od jiných stejnojm enných Měch); Svoboda StčOJ 95; Schwarz 184 míst). Dočasný čes. přívl. „pod Sněžní(z čes. OJ Měš). 57
Mešovice 1 Ves 10,5 km již. od Jem nice. nyní část obce V ratětín. 2 1348 zu Nespitz, CDM VII, 791; 1371 Messewicz, CDM X, 141; 1501 v Messowicziech, ZDB XVII, 53; 1528 Messowicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212; 1564 ves Mossowicze (!); ZDB XXVIII, 70; 1672 N ischpitz; 1718 N espitz; 1720 a 1751 N espitz; 1846 N espitz či Nospitz, Nošowice, také Nešpyce; 1872 Nespitz, Me šovice; 1881 Mešovice; 1924 Mešovice, Nespitz. 3 P. Uherčice. Něm. a čes. 5 M J: příp. -ovice k OJ *Meš, to hypokor. podoba některého OJ začína jícího na Me-, např. Aíedl (v. Medlice), Mečežir (k Meč- „Schw ert“ a -žir, v. Kroměříž), Mečislav (o -slav v. Miro slav) apod. Zn. ves lidí Mešových. Srov. hypokoristika Boš, Daš, Hoš, Koš apod. k složeným OJ Boleslav, Dalibor, Hodim ír, Kolislav. Do něm činy přejato s obvyklou jihomor. substitucí -šovice/ -spitz a s asimilací m > n po předlož ce in „v“: in M ešew itz —> Neschpitz, nář. Nischpets. CV —; Prof III 41 (Mečeříž), 43 (Mečov), v 556, 570; Svoboda StčO J 95, 149 (OJ Meš nem á); Schwarz VS II 138. 6 Nový dvůr/Neuhof. M etylovice 1 Ves 8 km již. od Místku. 2 1299 Mohtil, CDM V, 114; 1359 M estlieshow, CDM IX, 142; 1439 vsi M etylovic, LSA 592; 1567 fo jta m otylovských, LSA 509; 1581 ves M otylowicze, fo jt m otylow sky, Hukvaldský u rb ář; 1672 M etilow itze; 1676 M etylow itz; 1718 M ettilow itz; 1720 M ytylow itz (!); 1751 M etelow itz; 1846 Metellow itz, M etellowice; 1872 M etylow itz, M etelovice; 1881, 1924 M etylovice. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 M etylovice, do M etylovic, v M ety lovic (!), M etylovjan/ M etylovjak (Staříč), m etylo vsky. 5 Doklad 1359 je ně mecký, není však zcela jasný: je za psán v listině se zkomolenými jm ény a ani identifikace na M etylovice není zcela bezpečná. Bývá spojován s Myslíkem (starší form a prý M yslíkov). L. Hosák však na spojení s Metylovicemi 58
trvá. — M J M etylovice: příp. -ovice k OJ M etyl nebo M etýl, to nejpravdě podobněji z apelat. *m etyl „m otýl“, pro jehož výchozí podobu i Machek ES2 375 předpokládá výchozí m et- „m etat, w er fen, schleudern“ nebo „kehren“. CV 13 (srov. se jm. Metelka, k teré s m et- sou visí). Jin á možnost výkladu základního O J by byla přím o ze slovesa m eta t říd kou hypokor. příponou -yl, -ýl (srov. O J Drahýl, Nohýl, nč. apelat. m otýl, pahýl, střechýl, stč. žen kýl „zženštilec“ u Svobody StčOJ 170—171). Přikláním e se k možnosti první. M J M. zn. „ves lidí Motýlových, M etylových“. P rof —; Schwarz VS II 420 (spojuje s M. do klad 1379 Sw erm ersdorf; ten však p atří k Zwenser, v. t. Jm . M. pokládá za něm.). M e x o v i c e , viz Třebětice (sub 6: Alex ovice). Mez, Česká 1 Víska 5 km záp. od Zďáru nad Sáz., dříve část, nyní m ístní část obce Matějov. 2 1846 Čechomes, Čechomez, též Babin; 1872 Czechomes, Cechomez; 1881 Babin; 1893 Čechomes, Čechom ez; 1924 Česká Mez. 3 P. Zďár. Osada vznikla v 18. stol. n a m ístě za niklého Babina. Ces. 4 Babin, do Babina, Babák/Babiňák, babinskej (Matějov). 5 MJ je utvořeno' um ěle podle polohy: osada byla na roz hraní M oravy a Cech. Podoba Čecho m ez napodobuje starý typ složených jm en Černovír. P ro osadu se užívalo též názvu zaniklé vsi Babin (v. t.). Ho sák VVM XX-P, 4; Schwarz VS II 89. CV - . Meziboří 1 Ves 13 km jjz od B ystři ce nad Pernštejnem , nyní část obce Strážek. 2 1368 de M eziborzy .. . mediam villam M eziborzye, ZDB V, 109; 1375 m ediam villam Meziborzie, ZDB VI, 222; 1407 s véskam i Boleborze, Mezeborze, CDM XIII, 462; 1412 cum villis Boleborze, Mezeborze, ZDB IX, 268; 1447 de M eziborzie, ZDB XII, 462; 1447 puol vsi Meziborzie, K P III, 7; 1448 cum villis Boleborzie, Mezibor-
zie, ZDB XII, 854; 1460 vsi Meziborzi, K P IV, 57; 1464 z Meziborzi, K P IV, 170; 1500 v M ezyborzy, LSA III, 35; 1598 ves Meziboržj, ZDB XXXIII, 11; 1610 ves M ezyborzi, ZDB XXXIV, 66; 1633 M eziborzi; 1674 M eziboržy; 1718 M eziborž; 1720 M isliborz (!); 1751 Meziborž; 1846 Mesiboř, M ezibořj; 1872 Meziborsch, MeziboH; 1881 Meziboří; 1893 Meziboř, Meziboří; 1906 Meziboř; 1924 Meziboří. 3 P. M itrov. Čes. 4 Ta Meziboř, arch. Mezboř, do Meziboře, M ezibořák/arch. Mezborák, m ezibořské, arch. m ezborské. 5 M J: z apelat. meziboří < m ezibarvje „ves ležící mezi bořím, mezi borovým i lesy“. V nářečí a v některých dokladech po dle něho ta Meziboř: o přechodu rodu i skloňování viz Meziříčí. ČV 180; Prof —. 6 Bořky, Cihelna, Strážnice. M e z ic e 1 Část obce Náklo, 5,5 k m jv od Litovle. 2 1351 in Mezicz, ZDO I, 216; 1484 von Mesitz, Reg. m ěsta Litovle 9; 1499 v Meziczich, ZDO XVI, 31; 1606 Mezycze, Reg, panství kláš tera H radiska 17; 1630 dědiny Mezic, LSA 30; 1661 ex Mesicz, M atrika v Li tovli; 1676 M essitz; 1691 Mezicz, Dě kan. m atrika Olomouc; 1718 Messitz; 1720 M ezytz; 1751 M esitz; 1846 Mesitz, Mezice, M ezyce; 1872 Mósitz, Mezice; 1881, 1924 Mezice. 3 Díly vsi na pan ství kláštera Hradiska, m ěsta Olomou ce a m ěsta Litovle. Čes. 4 Mezece, do Mezec, Mezečák, v pl. též Mezečči, mezecké. 5 M J : příp. -ice k OJ Mez(a), to z apelat. mez(a) „hra nice, mez, lim es“ ; srov. OJ M ezník, M ezák a jm. podle m íst v přírodě Hora, Chlum, Kopec (Svoboda StčOJ 200). Zn. ves lidí Mezových. Méně pravdě podobný je výklad apelativní s význ. „ves lidí sídlících na mezi, u meze“ (srov. Zábrdovice „ves lidí za brdem “, Mezilesice „ ...m e z i lesem “); apelativní význam je vždy tvořen spojením před pony (Za-, Pod-, Mezi-) a substantivem , což u jm. M. není. ČV 98 (spojují s ape lat. med); Prof —.
Mezihoří 1 Dříve ves, nyní část obce Městečko T rnávka; 8 km jv od Mor. Třebové. 2 1318 de Mezihors, CDM VI, 16; 1316 de Mezihor, CDM VI, 98; 1547 ves M ezehorzy, ZDO XXV, 84; 1600 ves M ezyhorzi, ZDO XXXII, 34; 1672 M ezyhorž, Děkan, m atrika moravsko^ třebovská; 1677 M ezybor (!); 1718 Mezyhor; 1751 M ezihor; 1846 Mesihor, M ezihorj; 1872 M ezihor, M ezihoří; 1881, 1924 Mezihoří. З P. Trnávka. Čes. 4 Ta Mezihoř/Mezehoř, do Mezehoři, v Mezehořó, M ezehořák, m ezehořské. Silně proniká to Mezehoři. 5 M J: z apelat. mezihoří < m ezihorvje „ves ležící mezi horam i“. O přechodu Mezihoří/Mezihoř, k terý vidím e v dokladech i v nářečí, viz Meziříčí. ČV 41, 172, 174; Prof III 62-63. Mezilesice 1 Zanikly jv od Kobeřic (Slavkovsko), kde jsou zbytky tvrze v tra ti Zámčisko (Nekuda 65). 2 1210 Mezilezzitci, CDB II, 364, falzum z 13. stol.; 1237 Mecylecici, CDB III, 167; 1460 Mezilesicze, PB IV, 43; 1548 za puol vsi pusté M ezlessycze, PB XIX, 191; 1550 ku vsi pusté M ezylessoczym (!), PB XX, 53; 1575 pusté vsi M ezylessicz, PB XXVII, 103. 3 Zanikly za válek uherských. R. 1497 pusté. 5 M J zn. „ves lidí bydlících mezi lesy“. Jm . p atří k typu MJ předlož ka + apelativum + -ice, srov. Zábrdo vice, Zádveřice, Podbřežice. ČV —; P rof III (s. v. Medlešice); N ekuda 65; Eichler ZfSl X 594; ZMK V 188. Mezina 1 Ves 3,5 km jjv od B run tálu; Sl. 2 1270 Mezina, CDM IV, 34; 1334 M estendorf, CDM VII, 24; 1377 Mezno, Gr-M II, 220; 1405 M estendorf, FL II, 3; 1604, 1618 a 1629 Messendorf, Soupis 43—44; 1720 M estendorf; 1736, 1805 a 1836 M essendorf; 1870 Messen dorf, Catal. cleri; 1881 Mezina; 1894 Messendorf; 1924 Mezina, Messendorf. З P. B runtál. Něm. 4 Mezina, na M ezinu, M eziňak, m ezinsky. Něm. M esndref (Hradec 1965). 5 M J : z apelat. *mezina „místo, kde 59
probíhá mez, hranice“ n. „místo, kde jsou jen meze (tj. nerovná pole, strá ně)“, srov. nář. apelat. úbočina, žlebina, kam enina „pole samé úbočí, žleb, kam ení“. O apelat. význam u bezpečně svědčí 1377 Mezno < mezbno „mezně m ísto“. Jm . M. dokládá české osídlení na užším B runtálsku. P ři přejetí do něm činy upraveno na Mesen- + ana log. -dorj „ves“, do skupiny -sen- vlo ženo v duchu něm. sylabism u t (Mestendorf) nebo bylo s na slabičném švu zdvojeno (Messendorj). P řejaté -envlastně splynulo s něm. spojovacím -en- typu B irkendorf, Stachenwáld. Něm. lid. výklad k m este „měřice“ je pozdějšího původu. CV —; Prof III 64; Bořek ZNT 140; Hosák Acta UP III 169; Sm ilauer PST2 271; W einelt Deutsch. Arch. f. Landes- u. Volksfor. 1939, 614. 1. Meziříčí 1 Zaniklo v tra ti Mezi říčsko u Zeranovic (Holešovsko). 2 1342 Lhota M esirzietzie, CDM V II, 406; 1397 villam M ezyrzyeczie, ZDO VI, 654; 1536 ves pustou M ezrziczko, PO XVII, 17. 3 R. 1516 byla ves pustá. 5 V dokladech 14. stol. není ještě ie > í. Po zpustnutí jm éno zdrobněno na Meziříčko, v. t. 2. Meziříčí 1 Zaniklo v tra ti Mezříčko u Velkého Újezda (Lipnicko nad Bečvou). 2 1275 de Meschrrcz (!), CDM IV, 118; 1368 M ezerzycz, ZDO I, 1004; 1548 ves pustou Mezerziczko, ZDO XXV, 103. 3 Ves byla 1548 pustá. 5 Po zpustnutí jm éno zdrobněno na M eziříčko, srov. výše. 3. Meziříčí, Valašské 1 Město na Valašsku u soutoku Dolní a Horní Bečvy. 2 1297 de Meserzicz, CDM V, 75; 1392 Mezirziecz, CDM XII, 114; 1396 in oppido Mezericz, CDM XII, 332; 1504 lide m ezirziczkym , PO VII, 229; 1517 soukeníkům m ým m ezerziczkem (!), PO X, 233; 1522 v M ezrziczij PO XII, 96; 1523 m ezrziczkych lidí, PO XII, 197; 1557 na město Mezerzicz pod Roznow em , PO XVII, 66; 1570 obec m ěsta 60
M ezrzyczij nad řekou Beczwau, Stav. rkp A III, Kop. 2, 12; 1573 na Mezerzýc zy nad řekou Becžwau, PO XXVIII, 50; 1580 na M ezeržicžy pod Roznowem, PO XXX, 95; 1594 do m ěsta M ezerzycžie nad řekou Becžwau, PO XXXIII, 101; 1594 na předm ěstí m erziczkem nad řekou Becžwau, PO XXXIII, 116; 1594 do m ěsta Mezeržijcžie pod Roznowem, PO XXXIII, 178; 1610 měšťanuov m e zrziczkych, DM XXIII, 152; 1633 Mesericz; 1675 M eserytsch; 1718 a 1751 Meseritsch; 1846 Walachisch Meseřitsch, W alaský M ežeřicz; 1872 Wallachisch Meseřitsch, Valašské Meziříčí; 1881, 1924 Valašské Meziříčí. 3 P. Valašské Meziříčí. V 14. stol. město. Zámek, fa r ní kostel N anebevzetí P. Marie. Ces. 4 Ten Mezříč/Mezdříč, do M-a, v M -u, za M-em, Mezřičalc/(v okolí jen) Mezříčan, m -ický. Ten Medříč (Hodslavice, Hostašovice, P etřkovice); ten M edrýč (M ořkov); ten Mezřejč, Mezřejčák, m ezřejckej (Kladeruby — nářečí kelečské s nadm ěrným ej, ou). Slangem Valmezice, do Valmezic, Valm ezák (u železničářů v Olomouci, P ře rově). Viz dále Velké Meziříčí sub 4. 5 Město leží mezi řekam i H orní (Vse tínská) a Dolní (Rožnovská) Bečva při jejich soutoku, odtud i jm éno a pří vlastky „nad Bečvou“ (1570, 1594); pří vlastky kolísaly: 1557, 1580, 1594 „pod Rožnovem“, teprve na poč. 18. stol. (nejprve ve farní m atrice) „Valašské“, protože toto Meziříčí leží na Valašsku. Podoba Mezeříčí se spojovacím e je psána průběžně od prvního dokladu až po něm. Wallachisch Meseřitsch v 19. stol. Form a Meziříčí se spojovacím i je doložena ve starších dokladech zříd ka (poprvé 1392, 1505) a od 1872 je v úředním názvu m ěsta Valašské Mezi říčí. Vedle obou podoby (tj. Meze- a Mezi-) objevuje se od 16. stol. — zřejmě podle nářečí — form a Mezříč. Většina dokladů nem á, co se zakončení týče, podoby podle vz. znam ení (kromě zá pisů z 16. a 19. stol.). 6 Štěpánov.
4. Meziříčí, Velké 1 Město na záp. Moravě. 2 1236 de Meseriz, CDB III, 140; 1281 de Mezeriesch, CDM IV, 302; 1333 in Mesericz, CDM VI, 357; 1377 opidum Meziriecz, ZDB VI, 524; 1399 v Meziřičie, CDM XIV, 395; 1401 in Mezirziecz, CDM XIII, 99; 1447 z Meziržicze, PB III, 5; 1447 castrum cum civitate Mezirzicz, ZDB XII, 544; 1448 de Mezirziecz, Mab. univ. Prag. I, 37; 1455 ecclesiam parochoalem Mezricij apud fluuium Oslauam, StA Olomouc, ACO B 12; 1459 h rad Mezirziczi, PB IV, 29; 1464 m ezyrzieczkeho, Mor. a r chivy soukrom é 13; 1483 v M ezirzieczie, Mor. archivy soukrom é 9; 1555 město Mezerzicz, ZDB XXVII, 11; 1571 ouředníka svého m ezerzyczkeho, ZDB XXXII, 17; 1591 zámek a m ěsto Me zerzicz, ZDB XXXII, 117; 1633 Meseričz; 1649 na M ezerzičzy n ad řekou Oslawau, LSA III, 38; 1669 z města Mezdržicže, M atr. v Dol. Loučce; 1679 M eszeritz; 1718 Messeritsch; 1720 Gros Meseritsch; 1751 Gross Meseritsch; 1846 Gross Meseritsch, W elky M ezeřič; 1872 Gross Meseritsch, V elké Meziříčí; 1881, 1924 Velké Meziříčí. 3 P. Velké Mezi říčí. Původně hrad, pak zámek. Farní kostel sv. Mikuláše. Již v 14. stol. tu byla židovská obec. Ces. 4 Ta Medrič, (ojed.) ta Mezdřič, do M-če, v M-či, za M-čou/-i, Medřičák, m edřickej (podoba s hanác. -é ve měs tě zapsána nebyla). Ta Medřič, (st. gen.) ta Medrič, za M-ó/(nověji) -i (Ro hy); to Medřiči, do Medřiči, za Medřičim (Skřinářov); to Mezeřiči, do Mezeřiča, za M ezeřičem (Kuřím); to Meze řiči, do Mezeřiče (M ladoňovice); ten Velké Medřič, do V elkiho Medřiče, za V elkim M edřičem (Nárameč, Tasov). Ve m ěstě a v nejbližším okolí a smě rem na západ převládá fem ininum (ve dle n eutra, které „úřední“), směrem východním m askulinum . Od čáry Tiš nov—Náměšť n. Osl.—Mor. K rum lov na vých. je muž. rod běžný (vedle neutra, které se pociťuje jako spisovná podo
ba). H ranice mask./fem . není tak vý razná jako u jm. typu Olomouc, K uřim (viz Olomouc sub 4), protože je slovotvorně vázána na existenci kratší po doby Mezříč. Ta je ovšem v místech vzdálenějších od Vel. Meziříčí nezná má. V prostoru Bystřice n. P. — Zďár n. S. výrazně převládá podoba to Mezi říčí, to Mezdřiči; zkrácené Mezdřič, Mezdřič zapsáno jen ojediněle (Dalečín, Kadov, Vír, Věstín, Vříšť). — Podobně m á kruhovité rozšíření form a Mezříč i pro Valašské Meziříčí s nej hustším výskytem právě kolem něho. Ve vzdá lenějších místech zapsáno jen to Mezříčí, do Meziříčá, v Mezříčú (Vizovicko, Gottwaldovsko, Valašskokloboucko) ne bo to M ezyřiči/Mezřiči, do M-a, v M-u (Stram bersko), M ezyřyčy (Ostravsko, Opavsko). 5 Město leží na soutoku řeky Oslavy a říček Radostinky a Balinky, odtud i jméno. Přívlastkové určení se vyvíjelo takto: 1455 ad flu viu m Osla uam „nad řekou Oslavou“, 1649 nad řekou Oslawau, 1720 Gross „velké“, 1846 W elký (s nářeč. -ý za spis. -é), 1872 Velké — p atrn ě n a rozlišení od Meziříčka na Jihlavsku a M oravskobudějovicku, případně od Val. Meziříčí (např. v poštovním styku). Jm . M. je zapisováno v podobě Mezeříč(í) s -e r. 1236-1333, 1555, 1571, 1591, 1679, pak vždy v něm. Meseritsch, a r. 1846; v podobě Meziříč(í) s -i- r. 1377—1483 (v té době ani jednou ne s -e-), od 1872 vždy. P rvní doklad s ie > í je z r. 1455; Mezricij. Zakončení jm éna je dvojí: pů vodní -í (1399, 1455, 1483, 1649, 1872), přičemž má jm. vždy podobu Mezi-; pouhé -č, přičemž je v první části s převahou M®ze-. Podle nářeč. výslov nosti se píše 1669 Mezdržicže (s d). • M J: z apelat. meziříčí, stč. meziřiečie < meziřiečbje „místo mezi řekam i, Ort zwischen Flússen“. Podle složenin typu Vyšehoří, Velehrad vznikla podoba Mezeříčí (s e). Nelze však vyloučit asimilační tendenci vokalické řady: e-i-í-í > e-e-í-í. Napodobením typu Podhradí, 61
Předklášteří a snad i podle spřežek typu K něždub, Suchdol vznikla podoba Mezříč; ale ani tu nelze vyloučit auto nom ní hláskový v ý v o j: jakm ile bylo jm. Meziříčí slovotvom ě upraveno na Meziříč (v. dále), dostalo se první i do nepřízvučné pozice, mohlo se reduko vat a vynechat: e-i-í-í ( M e z i ř í č í ) e - i - í (Meziříč), toto vokalicky „nesym etric ké“ seskupení upraveno na „symetric k é “ e-í (Mezříč), vlastně e -0 -í-0 . V ná řečí a podle něho i v některých dokla dech dále upraveno vložením d do zř na Mezdříč, srov. nář. zdřetelný, podezdřelý, zdřídka apod. — Jm . M. změ nilo během vývoje v nářečí skloňovací typ i rod. Původní neutrum Meziřiečie se přiklonilo po ztrá tě koncového -í ke jm. typu Boleslav, Břeclav, která se z pův. m askulin stala femininy. Proto m á jm. Mezříč v nářečí n a záp. a již. M oravě rod ženský, n a střední a vý chodní M oravě ve shodě s m užským rodem u jm. typu Boleslav, Břeclav rod mužský. Podrobněji viz sub 4. Srov. Meziboří/Mez(i)boř, M ezihoří/Mezihoř, Podolí/Podol, častá P J typu Mezilesí, Mezipotočí. ČV 151, 172, 174, 120; Prof III 64-65; Hosák Acta UP III 147; Schütz GTSK 75 Trávníček HM 151; Vážný HM III 50; NR V 158, VI 191, 215. 6 Části m ěsta: Dolní a H orní měs to, K arlov (1491), N a Bezděkově (1549), Vrchovec (1541), M alá stran a (1543), Na struze (1548), N a skalce (1566), Na tá boře (1560), Nad světem, Na M uráni, B enátky (v. t.), V hliništích, Na sme tišti, Novosady (v. t.), Příkopy, Pod zámčí, Pod vochozí (v. Ochoz), Dalimi lova ulice. Z P J: Křenice, V elký lou pežník, Na m ýtě, N esm ěř (v. t.), Pobučí, Nová říše, R a kůvky, Ozámčí. Ost rů vky, R ybníčky, S vobůdky, Vrchovec. 1. Meziříčko 1 Ves 12,5 km sz od Mor. Budějovic. 2 1353 in Mezirecz, ZDB II, 61; 1718 M esseritschko; 1720 Neu M ezericzko; 1751 M eseritzko; 1846 Neu Meseritschko, Nowe M ezeřjčko; 1872 Mezeritschko, Meziříčko; 1881 No 62
vé M eziříčko; 1924 Meziříčko. 3 P. Me ziříčko. Čes. 4 Medřičko, do M edřička/na Medřičko, v M edřičku/na M edřičku, M edřičák, m edřickej. 5 M J r. 1353 nezdrobnělé. Ves leží mezi dvěm a potůčky. P řívlastek Nové dán na rozlišení od Meziříčka na Jihlavsku, jinak k m oti vaci „neu, nové“ nebylo důvodu. 2. Meziříčko 1 Ves 18,5 km vých. od Jihlavy. 2 1556 M ezerziczko, ZDB XVII, 17; 1678 Meszericžko, Meszricžko; 1718 Messreicžko; 1720 M eseritzko; 1751 Klein M eseritzko; 1846 Meseřitschko, Mezeřičko; 1872 Meseritschko, Meziříč ko; 1881, 1924 Meziříčko. 3 P. Jam ný. V 16. stol. tvrz, 1785 parcelován dvůr. Čes. 4 Medřičko/M ezřičko, do M-a, Medřičák/Mezřičán, m edřickej/m ezřickej. 5 Ves leží mezi dvěm a potoky. 6 Samotin. 3. Meziříčko 1 Ves 7 km ssv od K unštátu. 2 1316 de Mesirsicz, CDM VI, 98; 1418 in M ezirziczye, ZDO IX, 156; 1532 dílu vsi M ezrziczka, ZDO XXIII, 25; 1533 ze vsi M ezrzyczka, PO XV, 327; 1674 Messericzko, Meržiczko (!); 1718 M esericžko; 1720 M eseritzko; 1751 Mesericžko; 1846 M eseritschko, M eseřit schko, Meseřiczko, M ežeřiczko; 1872 Meseritschko, M eziříčko; 1881, 1924 Me ziříčko. 3 P. Letovice a K unštát. Čes. 4 M edřičko, na Medřičko, M edřičák/ -čán, medřické. 5 Do r. 1533 je M J nezdrobnělé. Ves leží mezi pravým bře hem Svitavy a potůčkem. 6 Nový mlýn. 4. Meziříčko, Horní 1 Ves 15,5 km zjz od Telče. 2 1361 villam Mezirziecz prope Strzem ilov, ZDB IV, 72; 1466 villam M ezirzicziczko (!) ZDB XIV, 26; 1678 M eszeritschko; 1718 M essericzko; 1720 M ezeritzko; 1751 M eseritzko; 1846 Ober M eseřitschko, H o m j M ezeřjčko; 1872 Ober Meseritsch, Horní M eziříčko; 1881 Horní M ezřičko; 1893 Ober Mese ritschko, Horní Mezeřičko; 1915 Oberm eseritschko, Horní M eziříčko; 1924 Horní Meziříčko. 3 P. Studená. Čes. 4 To Medřičko, do Medříčka, Medři-
čáře, m edřickej. 5 Ves lezí mezi potoky Dvoreckým a Studenským . V prvním dokladu z r. 1361 nezdrobněle (Mezirziecz), v druhém z r. 1466 v dvojnásob ném zdrobnění (Mezirzicziczko). P ří vlastek H orní až do 1846, p atrně na rozlišení od M eziříčka na Jihlavsku. # M J: dem inutivum k Meziříčí, o němž a tak é o podobách Mezeříčko, Mezříčko, Mezříčko, M edříčko viz tam. ČV 230; Prof. —. 6 Ovčárna, Chudobinec, Kočvarů v mlýn. M e z n í k , M e z n o v i c e , viz Ježník. Micapi 1 Zaniklo v neznám é poloze. 2 1104, falzum z 12. stol. Micapi, Kos mas 260. 5 Nejasné. M ylná grafika ne bo čtení k Tučapy? Micmanice, někdy nespr. i Ocmanice 1 D říve ves, nyní část obce Strachotice; 5,5 km sz od Jaroslavic. 2 1230 decimas in Vzmans, CDB II, 347; 1302 de Czvczmans, CDM V, 132; 1302 in Mueczmans, CDM V, 133; 1310 de Vczmans . . . in Vczmans, CDM VI, 38; 1494 na Niczmanicze, PB VII, 81; 1549 Minczmanieze, ZDB XXVI, 137; 1580 ze vsi Miczmanicz, PB XXIX. 46; 1672 M itzmanitz; 1718 M itzm ans; 1751 Mietzm ans; 1846 M itzm anns, M icmanice; 1872 M ierzmans (!), Micmanice; 1881 Micma nice; 1885 M itzm anns, Micmanice; 1924 Micmanice, M itzm anns. 3 P. Jaroslavice. Něm. 5 Od původu něm. M J: Utzmanns, tj. genit. -s k něm. O J Utzman, Ucman, které složeno z Utz-, Uc-, hypokoristické podoby k Uodo (to krácením z Uodalrich, viz Oldřichovice), a z -m an „vazal, muž". Zn. Ucmanův (m ajetek, dvůr apod.). Něm. jm éno dobře zapadá do jihozápadomor. p ru hu něm. jm en s ge nitiv. -s, tvořících se jm ény stejného typu v jihových. Cechách a přilehlých oblastech R akouska výrazný areál. Srov. i skupinu jm en typu Arnolec, Lipolec, Markvarec. — Již v němčině došlo při zápisech jm éna M. z neporozumění k různém u splývání předložek in, zu se
jm énem : zu, in dem Utzmans —y M utz manns, M úcmanns (srov. 1302 Mueczmans) nebo dokonce Cucmans, psáno Czvczmans. Něm. předloha je počeštěna na Micmanice s analog, -ice. P rvní čes. zápis je z r. 1494 Niczmanicze, v němž N- buď stopa po dekompozici předložky in Utzmanns, nebo vznikla v češt. disimilací M-m -> N-m. Příp. -ice byla sice analogická podle jiných patronym ik, nelze však vyloučit i fonetické podm ín ky p ři čes.-něm. substituci: něm. Můcmans m ohlo být českým uchem slyšeno jako M icmanec, což odpovídá něm. nář. výslovnosti -etz, které však za čes. -ice. Slo by o podobný jev, jako u jm en typu Luitbalds/Lipolec, A m olds/A rnolec. Ces. Micmanice zpětně do němč. 1672 M itzm anitz. R. 1549 M inczm anicz: sekun dární nazalizace před c, o níž viz Maříž. — Doklad 1366 Oczmanicz ze ZDB pře jal Schwarz VS II 134 od ČV 133 a spo jil jej m ylně s Micmanicemi. P atří však k Ocmanicím u Nám ěště n. O. (v. t.). Tato zám ěna v regionál. literatuře dosti častá. CV 133; Prof - ; Hosák VVM XX-P 60. Mihoukovice, někdy nespr. i Mihonkovice. 1 Dříve osada, nyní část obce Budišov; 10 km vsv od Třebíče. 2 1779 Ansiedlung M ihoukovice, far. kronika Budišov; 1802 M arie Terezie von Mihokowicz, náhrobek v Budišově; 1820 Mi houkovice, M ihoukow itz; 1881 Mihou kovice; 1893 osada M ihoukovice; 1900 M ihoukovice, katastr, m apa Budišov; 1910 M ihoukovice; 1924, 1929 M ihou kovice. 3 P. Budišov. Čes. 4 Mihókovice, do Mihókovic, Mihókovské, Hihonkovice (arch. Tasov). 5 ČV 13, 98 předpokládají starší podo bu *Mihulkovice k O J M ihulka, jehož původní l bylo prý vyslovována obalo vané [u]; *Mihuukovice — M ihúkovice (han. nář. M ihókovice —> (spis.) Mi houkovice. S plynutí -Uu-, -ou- je sice doloženo ja k ve jm. domácích (viz H luk/ Huk), tak cizích (srov. Heroltice/Herótice), ale pro naše jm. nem ám e starších 63
dokladů. Na přenesení jm. Michálkovice, nář. M ichálkovice, od O stravy nelze po mýšlet, neboť m ajitelé Mihoukovic ne měli se Slezskem nic společného. Výklad CV předpokládá existenci obalované vý slovnosti l i mimo její dnešní územ í; ně k terá jm éna by tento předpoklad pod porovala. V lite ratu ře se rovněž uvádí, že jm. M. bylo dáno po přídom ku F ran tišky z Mihoukovic, druhé manželky ry tíře Jáchym a ze Stettenhofenu. Avšak již jeho první m anželka, k terá zemřela 1802, nesla přídom ek „von M ihokowicz“. Přídom ek je tedy po vsi, nikoli obrá ceně. — Zatím jm. M. ne zcela jasné. Michálkovice 1 Dříve ves, pak měs tečko, 1907 městys, od 1941 část O stravy (1965 O stravy V, 1971 O stravy II); 4 km vých. od Slezské O stravy. 2 1703, 1736, 1808 M ichálkow itz; 1881, 1885 Michál kovice; 1894 M ichálkowitz, Michálko vice; 1924 Michálkovice. З P. Polská ( = Slezská) O strava. Od 1903 farn í kos tel P. Marie. Čes. 4 Michálkovice, do Michálkovic, v Michálkovicach, arch. v Michálkovic, Michalkovjak, m íchalkovsky, velmi arch. m ichalsky. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mi chálek, to dem inutivum k O J Michal, které v křesťanském prostředí přejato z hebrej. Michael, kde zn. „kdo je jako bůh?“. Zn. ves lidí Michálkových. Jm. Michal(ek) časté ve slez. toponymii. CV —; Prof III 67—68 (Michalovice); Ros pond RKJ-W roclaw III 53; D ějiny Ost ravy 603. M ichalov 1 Dříve ves, nyní část obce P otštát; 9,5 km sz od Hranic. 2 1846 Michelsbrunn, M ichalkow; 1872 Mi chelsbrunn, Michalov; 1881 M ichálkov; 1924 Michalov, M ichelsbrunn. З P. P ot štát. Založen před 1783. V 1. pol. 19. stol. sklárna. Něm. 5 M J pův. n ěm .: M ichelsbrunn „Michlův pram en “ napodobuje rom an ticky stará něm. složená jm. s -brunn „studna, pram en “ (např. Schónbrunn/ Svinov, v. t.). M ichel- je dem inut. k Mi chael, proto 1846, 1881 M ichalkow, 64
Michálkov. Ces. příp. -ov je analogická. O OJ Michal viz výše. CV 268 (bez); Prof III 68 (Michalovice). M i c h e l s b r u n n , viz Michalov. M i c h e l s d o r f , viz Vrbice (Husto pečsko). Michlowitz, viz Myslechovice (Olomoucko). Michnov 1 Víska 2 km ssv od Koni ce; dř. osada, nyní dílem část obce Březsko, dílem část obce Ochoz. 2 1846 Michenau, M ychnow ; 1872 Michenau, M ichnov; 1881 M ichov; 1924 Michnov. 3 P. Jesenec. Založen 1785 parcelací dvora. 4 Michnov, na Michnov, na Michnově, Michňák, m ichnovské (Ochoz). 5 M J : analog, příp. -ov k OJ (příjmení) Michna, to z OJ Michal rozšířením o sufix -na. srov. Pechna, Spěchna, Vojna, Vichna. O Michal viz Michálkovice. CV 207 (bez); Prof III 69 (Michnice, Michnovka); Svoboda StčOJ 156. 1. Míchov 1 Ves 5 km sz od Boskovic. 2 1201 Mychow, CDB, II, 352, falzum z 14. stol.; 1561, z Mnichowa, PO XXIII, 196 1571 na Michowie, PO XXVII, 280; 1578 tvrz, dvuor a ves M ijchow, ZDO XXIX, 56; 1643 z dědiny Michowa, M atrika ve Svitávce; 1674, 1718, 1720, 1751 a 1846 M ichow; 1872 Michow, M ichóv; 1881 Míchov; 1885 Michov, M íchov; 1924 Míchov. 3 P. Letovice. Ces. R. 1483 tvrz. 4 Míchov, do Míchova, Míchovčák, v pl. též Míchovšči, míchovské. 5 Název odtud, že ves pův. náležela m nichům kláštera Hradisko (Skutil MSB1 97—98). Podoba M nichov však jen 1561. 6 Pod bačovem, V křibech, Obora. 2. Míchov 1 Ves 9,5 km vsv od No vého M ěsta na Mor., nyní část obce Věcov. 2 1609 ves M nichow u Wieczowa, ZDB XXXIV, 57; 1660 z Michova, LSA 471; 1674 Mnichow; 1718 Menhow (!); 1720 a 1751 Michow; 1846 Mi chow; 1846 Michow, kdysi M nichow; 1872 Michow, M ichov; 1881 Mnichov; 1893 Michov, M íchov; 1924 Míchov.
3 P. Bystřice nad P em . R. 1363 svobod ná a zákupní rychta. Ces. 4 Michov, do Michova, M ichovák/ M ichovšták (Vítochov), m íchovskej. 5 M J: substantivizace jm enného adjek tiva m nichov- „Monchen-, patřící m ni chům". O m nich v. Mnich. V dokladech obou vsí, zejm. 2. M., se zam ěňují zá pisy Mnichov a Michov, Mí-, a to na pozadí rozštěpení palatalizace typu m i m o/m nim o. Srov. též M íkovice/M níkovice, Níhov/M nihov (zde hyperkorektně). Přiklonění k OJ Mich, hypokor. podobě k Michal nebo některého jiného OJ začínajícího na M i- (M iroslav, Milobud apod.), zde nepřichází v úvahu, pro tože vědomí m ajetkových vztahů ke klášterům bylo (u 2. M. dosud je) živé. ČV 99 (k OJ Michal); Prof — (ale M ni > Mi- III 112); Svoboda StčO J 146 (o jm. s -ch). M i c h o v , viz Mnichov. Mikolajice 1 Ves 10,5 km jz od Opa vy; Enkl. 2 1389 in Niclouicz, Lechner I, 17; 1403 super M ikulaiowicz, Lechner, I, 22; 1542 n a ves M ikulayowicze, DM VII, 22; 1574 N ickelw itz, Soupis 58; 1676 N ickow itz; 1718 N iklow itz; 1720 N iclowitz; 1751 N iklow itz; 1846 N iklo w itz, Mikolagice; 1881 M ikolajice: 1893 N iklow itz, M ikolajice; 1924 Mikolajice. 3 P. Štáblovice. Ces. 4 Mikolajice, do Mikolajic, v Mikolajicach, za M ikolajicama, M ikolajak, v pl. též M ikolajscy. m ikolajsky. M ikolavice (Štemplovec: hyperkorektně na pozadí nář. zm ěny -ovice > -ojce). 5 M J : příp. -ovice k O J Mikolaj, M ikulaj, domácké podobě O J Mikoláš, to něm eckým pro středím z řec. Nikdláos „vítězný v lidu“ ; -aj bylo vyabstrahováno z nepřím ých pádů (na rozdíl od -áš, které se uplat nilo p ři přejím ání z nom inativu); srov. rus. Nikolaj, pol. M ikolaj a Matouši Matěj. Zn. ves lidí Mikolajových. Pův. znělo M J Mikolajovice, což zkráceno na pozadí nář. změny -ovice > -oj(i)ce na *Mikolajovice, to na Mikolajice. ČV 99 (nemají M.); Prof —; Svoboda StčOJ
167; Rospond RKJ-W rocíaw II 54. Viz Mikulov, Mikulovice. Míkovice 1 Ves 4,5 km jv od U her ského Hradiště. 2 1258 Minogwicz, CDM III, 267; 1301 Minoguich, CDM V, 119; 1323 duabus villis, que dicuntur M enckowitz, CDM VII, S. 219; 1364 mediam villam M enykouicz Superius et M enykouicz Injerius, CDM IX, 382; 1466 M inikowicze, ZDO XI, 258; 1538 grunty mé m ijkow ske, PO XVII, 259; 1592 M ykowicze, Ostrožský u rb á ř; 1671 Mickow itz; 1718 M ykow itz; 1720 M ikow itz; 1751 M ikow etz (!) 1846 M ikow itz, M ikowice; 1881 M íkovice; 1924 Míkovice. 3 P. U herský Ostroh. V 14. stol. byly tu vsi Dolní a Horní M íkovice, pak jedi ná ves. Ces. 4 M níkovice, do M níkovic, M níkovjan, m n ík o v sk ý ; nověji Míkovice. 5 V do kladech je trojí podoba jm éna: a) R. 1258 a 1301 Minogwicz, Minoguich = Miňojovice: příp. -ovice k OJ *Miňoj, to rozšířením o příp. -oj k OJ Miň, Miňa, domácké zkratce některého z jm en začínajících na Mi- (např. Miro slav, Milodrah, srov. Václav/Vaň, Z byslav/Zbyň). Svoboda StčOJ 156 spojuje OJ Miň, M iněk s cizím M in- jako Beň/ B enedikt; M iň by mohlo být k M inhart, Menhart, o němž v. M enhartice. K -oj srov. OJ Sovoj u Svobody 168 rekon struované z M J Svojovice. b) Ve 14. a 15. stol. M ěníkovice: příp. -ovice k OJ M ěník, to dem inutivum k OJ Měna, 0 němž v. Měnín. S M ěníkovice souvisí lat. 1323 M enckow itz (redukcí z Mění kovice) a 1466 M inikowicze, v němž 1 buď z ě (srov. Prostějov, Radějov/ Prostijov, Radijov), nebo spíše grafické vyjádření silné převahy palatál. ele m entu ve slabice Mě-. S palatalizací souvisí i výslovnost M ňikovice; srov. Michov/Mnichov, v. Michov. c) Od 1538 se udržuje podoba M íkovice: příp. -ovice k OJ Mik(a), stč. Mík(a); srov. 1538 m ijkow ske. OJ Mik(a) je hypokor. zkratka buď k OJ M ikuláš, o němž v. Mikolajice, nebo — pravděpodobněji — 65
hypokor. podoba některého OJ dom á far. kostel Nanebevzetí P. M arie již cího původu začínajícího na Mi- (Milo1383. Čes. bud apod.; srov. Boleslav/Bok, Vojim ir/ 4 Mikulčice, do M ikulčic, Mikulčan, Vok. Viz Svoboda StčO J 131). Ale zdá m ikulecký, nověji m ikulčický. 5 Do se. že OJ M ik- je zde vlastně pokračo klad 1718 M ikutschitz — pokud nejde váním O J M ěník-, jak to také před 0 tiskovou chybu — zachycuje nář. vý pokládají ČV 13. Význam M J M .: ves slovnost -u u- > u. lidí Miňojových, Měníkových, Miko 2. Mikulčice 1 Zanikly u Nových vých. Mlýnů (Hustopečsko). 2 1352 municio Je otázka, zda střídání jednotlivých nem suam in Nyculczicz, ZDB I, 57; podob je náhodné, nebo zda spolu sou 1414 czu Nocilczicz, Lichtenštejnský urvisí. [První podoba Miňojovice je patrně b ář 58; 1602 s m lejnem v M ikulczyczych nejm éně spolehlivá, neboť je zapsána nebo s Noweym Mleynem, ZDB XXXIII. v zakládací listině Uh. H radiště (z 1301 69. 3 Ves zanikla snad za bojů 1619 a je jen potvrzení této listiny) a ta měla byla přeložena na opuštěné novokřtěnnekvalitního písaře. K unovice se zde ské sídliště. píší jednou Kunowicz, podruhé Kunicz. 5 M J: příp. -ice k OJ M ikulek, MiV. Sm.] S třídání Mi-/M ě-/M i-, event. kulka, dem inutivům k M ikul, domácké Mni- by se dalo pochopit na pozadí papodobě O J M ikuláš, o němž viz Mikolatalizačních procesů, které jsou posud lajice. Zn. ves lidí M ikulkových. Podle na vých. M oravě živé. Vztah M ěník/M ík N ikul, Nikol, které byly variantam i OJ by se dal vyložit redukcí (ač k takové M ikul, M ikol zvláště v němčině, pak m u krácení nem ám e jiných paralel), 1 v některých dokladech počáteční Ni-. obtížné a zatím nejasné zůstává struk ČV 99; P rof —. Viz Mikulov. tu rn í přehodnocení O J M iňoj v Měník. M i k u l č i c e , viz Nikolčice. — Ve 14. stol. tu byly načas dvě vsi, Mikulov 1 Město na jižní Moravě odtud přívlastky Superior „horní" a u rakouských hranic. 2 1173 M yculov, Inferior „dolní". ČV 13 (z OJ M ěník, falzum z poč. 14. stol. CDB I, 400; 1249 ale „výklad pravděpodobný je n “); Prof villam Niclaspurg, CDB IV, 157; 1262 —. 6 Radovy, Radůvky, Lázky. Nikolspurg, CDM III, 340; 1276 MicuMikulášov, Mikulášova low, CDM IV, 121; 1310 de NycolsL h o t a , M i k u l á š o v , N o v ý , viz purch, CDM VI, 36; 1332 zu Niclspurg, CDM VI, 438; 1362 in opido NikelsM ikulůvka. 1. Mikulčice 1 Ves 7 km jz od Hodo purg, ZDB IV, 78; 1407 do Nyklšpurga, nína. 2 1131 Miculcici, CDB I, 115; 1353 K P II, 114; 1409 in Nicolspurg, Neu mann, Nové pram eny 157; 1414 Nikols m unicionem cum villa Miculczicz, ZDO I. 300; 1355 Miculczicz oppidum, ZDO I, burg . . . Nicolspurig, Bretholz, Das U r 332; 1360 bona sua Miculczicz, ZDO I, bar; 1447 z Nicolspurga, PB III. 38; 1475 740; 1417 villa Mikulczicz, ZDO VIII, in Nicolspurga, StA Olomouc ACO 265; f. 21; 1480 in Niglaspurg, StA Olomouc 571; 1437 villam Niculczicz, ZDO X, 246; ACO B 12; 1513 v Nyklsspurcze, PB 1438 M ikulczicz u Hodonyna, PO III. 60; 1480 ves M ykulczycze, PO V, 118; 1718 Vllb, 72, 1513 n a svuoj zámek N yklssM ikutschitz (!); 1720 Nicoltschitz; 1751 purk, PB VIII, 74; 1528 z N yklsspurku, PB XIV, 112; 1557 na zám ku jeho Nickoltschitz; 1846 M ikultschitz, M ikulM yklsspurku, PB XXII, 72; 1633 Nicls czice; 1872 M ikultschitz, M ikulčice; 1881 purg; 1655 in districtum Nicolspurgena 1924 Mikulčice. 3 P. Břeclav. Bohatá sem, StA Olomouc ACO B 12; 1673 naleziště z doby Velkom oravské říše. N ickolspurgk; 1718 Nicolspurg; 1751 Ve 14. stol. jm enuje se ojediněle jako Nickolspurg; 1846 Nikolsburg, Niklasm ěstečko (omylem?); v 15. stol. tvrz; 66
burg, M ikulow , 1872 N ikolsburg, M iku Niklasdorf, A 36 1805 N iklasdorf; 1836 N icklasdorf; 1881 M ikulovice; 1894 N ik lov; 1881, 1924 M ikulov, Nikolsburg. 3 P. Mikulov. R. 1249 ještě ves, 1322 lasdorf; 1924 M ikulovice, Niklasdorf. město. Pův. hrad, pak zámek. Již 1276 3 P. Frývaldov. Od 1903 městys. Již far. kostel sv. Václava, od 1. pol. 17. 1263 far. kostel sv. Mikuláše. R. 1784 stol. kapitula a piaristická kolej. Byla parcelace dvou dvorů. Něm. 5 Dnešní čes. jm. vytvořeno až 1881 tu silná židovská obec a sídlo zemského rabína. Známé vinařství. V. R ichter zto analog, příp. -ovice. Pův. něm. Niklas tožnil P ulín z 12,—13. stol. (viz Pavlov) dorf zn. „ves N iklasova“ (téhož významu s Českou Vsí, k terá se stala částí Mi i zápisy latinské), tj. podle patronicina m ístního kostela (viz sub 3, srov. Jakulova; sb. M ikulov 63. Něm. 4 M ikulov, do M ikulova, v M ikulově, kubov, Petrovice). Zuber Jesenicko 335. 2. Mikulovice 1 Ves 6 km jjz od Tře M ikulovák, m ikulovský. M ikulov, do M ikulova, M ikulovščák (Břeclav), Mi bíče. 2 1350 in M ikolowicz рх'оре kulov jan (Radějov). 5 M J: původ, v do Trebecz, ZDB I, 166; 1390 villam kladech něm. Niklasburg, to však ne M ikulowicz, ZDB VII, 747; 1480 v Mivylučuje starší českou předlohu M iku kulowiczich, PB VIII, 14; 1672 a 1718 M ikulow itz; 1720 N iklow itz; 1751 N i lov, zejm éna existovala-li před m ěstem a hradem jen ves. Něm. Nikolsburg, kolow itz; 1846 N ikolow itz, N iklow itz, s redukcí N iklsburg „hrad N iklův“, by M ikulowice; 1872 N ikollow itz, M ikulo tedy mohlo být jméno smíšené s tím, vice; 1881, 1924 M ikulovice. 3 P. Sla že N ikol- je pokračování pův. M ikul-, více. Čes. 4 M ikolovice, do Mikolovic, za Miko-burg „h rad “ dodáno sekundárně, až zde skutečně hrad budován. Možná, že lovicima, M ikolovičák, m ikolovské. Me kolovice/M eklovice, M eklovičák, m ektu působila i dobová móda dávání něm. hradních jm en (srov. K unštát). Ces. Mi lovické (Výčapy). 5 P rvní doklad 1350 kulov, se objevuje ještě 1276, pak až zní M ikolowicz к OJ Mikol, od 1390 koncem 19. stol. Mezitím se užívá po vždy v češtině Mikulovice. 3. Mikulovice 1 Městys 12 km ssv češtěného něm. jm éna Nyklšpurg. Jm. M ikulov: přivlast. příp. -ov k OJ Mi od Znojma. 2 1314 de Niculowicz, CDM kul, o němž viz Mikulčice a Mikola- VI, 76; 1338 ecclesie in M ikulowicz, jice. Jidiš Nasch zkráceno z něm. nář. CDM VII, 204; 1338 de Miculouicz, Niklšporg. ČV 99; Prof III 71; Svo CDM VII, 705; 1338 de Miculouicz, boda StčOJ 182; B eranek 90; Schwarz CDM VII, 205; 1350 ecclesie in Nyclo113, 277 J. M atzura ZDVGMS 1927, 120 wicz, CDM VIII, 44; 1386 in villa Mi až 129 (s něm. tendencí); I. Vávra kolowicz, ZDB VII, 423; 1480 in N iklowicz, StA Olomouc ACO 265, 48; 1575 CSPS 1957, 187; Rospond RKJ-W roclaw III 54; W iesnar ZDVGMS 1900, 4. z městečka M ikulowicz, PB XXVII, 67; 1582 z m ěstečka M ikulowicz, PB XXIX, 6 Písková cihelna, M ariánský m lýn/ M arienmúhle, Na Mušlově/Muschelberg, 365; 1582 kolátory m ikulow skym i, PB Porzinsel, Rybárna/Fischhaus, U vinice/ XXIX, 365; 1672 N icklow itz, 1718 N ik B rennhůgel, U porážky/Beim Schlacht lowitz; 1720 N iclowitz; 1751 N iklow itz; haus, B růderhof. 1846 N iklow itz, M ikulow ice; 1872 N ik 1. Mikulovice 1 Městys 12 km sv od lowitz, Mikolovice (!); 1881 M ikulovi Jeseníku; Sl. 2 1263 Villa Nicolai, ce; 1885 N iklow itz, M ikulovice; 1924 CDM III, 359; 1284 Nicolai villa, A 26; Mikulovice. 3 P. Mikulovice. Již v 13. 1376 Nicolaivilla, A 27; 1382 Niklasdorf, století far. kostel sv. P etra a Pavla. Od A 27; 1414 Niclasdorf A 27; 1486 Niklas 1558 městečko. Ces. dorf, A 28; 1568 Niklasdorf, A 29; 1689 4 M ikolovice, do M ikolovic, za Mi di
kolovicima, M ikolovčák, mikolovcké. Hanácké nářečí znojemského typu s re dukcí -i. 5 V čes. dokladech se střídají podoby Nikol-, Mikol-/Nikul~, M ikul-. Němčina m á jen N iklow itz. # M J: příp. -ovice k O J M ikul, o němž v. Mikolajice a Mikulčice. Zn. ves lidí Mikulo vých. CV 99; Prof III 71-72. 6 Cha loupky. 1. M ikulůvka 1 Ves 10 km ssz od Vsetína. 2 1505 vsi pusté: ...M ik u lkowa, ZDO XVI, 67; 1535 ves pustou M ikulkow u, ZDO XXIV, 4; 1548 dopl. T; 1580 ves pustou M ikuluw ku, PO XXX, 99; 1652 a 1654 dopl. T; 1670 a 1718 M ikulassow; 1751 M ikulaschow; 1798 dopl. T; 1846 M ikuluw ka, M iku lassow; 1872 M ikuluw ka, M ikulůvka; 1881 a 1924 M ikulůvka. 3 P. Vsetín. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., kolem 1650 znovu osazena. Od 1840 hrnčíř ství. Čes. 4 M ikolúvka, na M ikolúvku, Mikolovčan/-vjan, m ikolovský. V okolí jen M ikulůvka. 5 Načas se jm enuje i Mikulášov (1670—1846; přivlast. příp. -ov k OJ Mikuláš, o němž v. Mikolajice), v 1. 1505—1535 M ikulkova ves (k OJ M ikulka, dem inut. k M ikul, Mikula). Od 1580. jakm ile se posesívní přípona -ova změnila v adjektivní -ová (o změ ně viz Machová), je M J M ikulovů dem inutivizováno na M ikulůvka (srov. R aková/Rakůvka). Jm . M ikulášov po zaniklé M ikulášově Lhotě (v. t.). 6 Čarabovská, Dědci, Galaška, Holáni, Ja n ci, Ju ři, Juřiňáci, Juřiňé, Kamaší, Kelárci, Košárecký, K uropati, Lukšé, M ar ci, Maši, Mičunci, Mikšé, Mikulé, Na pasekách, Na rolíčku, Na Solisku, Na veselé, Lázovské paseky, Piskláci, Sloveňáci, Štěpáni, V košároch, Ve Grapě, Ve Vlčí. Vrzalé, Záruby, Zelmušáci, Dolní a Horní Zemani. 2. M ikulůvka 1 Zanikla u Milenova (Hranicko), kde je trať Na kostelíku. 2 1371 Mikolaw, ZDO II, 69; 1437 Milculowka, ZDO X, 116; 1446 M ikulow ku (4. p.), ZDO X, 417. 68
5 V dokladech je jen příp. -ovka, nikoli pozdější -ůvka. R. 1371 je M J ještě nezdrobněno: M ikolaw, tj. M iku lov, a váže se s doplňujícím substanti vem v muž. rodě. • M J: dem inutivní podoba k M ikulovů, v němž původně přivlast. příp. -ova k OJ M ikul, o němž v. Mikolajice, Mikulov. Zn. M ikulova lhota, víska apod. Příp. -ova splynula s -ová v adj. M J typu Lipová, podle nichž se také zdrobňovala: M ikulovů/ M ikulůvka jako Lipová/Lipůvka. Dále viz Machová. ČV 99; Prof —; Nekuda 103. Milasín 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Bukov; 6,5 km jjz od Byst řice n. P. 2 1364, 1365 Nowawes, ZDB IV, 104, 158; 1464 Vgezd et in Nowa villa, ZDB XIII, 8; 1589 Milasin, VMBystřický okr. 136; 1596 ves Janovice, ves Milasejn, ves, kteráž slově Nová Ves Radkovská, ZDB XXXIII (XXIX), 5; 1675 Milossin; 1718 M illaseyn; 1720 Milleschin; 1751 M ilasin; 1846 Milleschin, M ilessýn; 1881 M ilasín; 1885 Milasein, M ilasýn; 1902 Milosein, Milasýn; 1915 Milasein, M ilasín; 1924 Milasín. 3 P. P ernštejn. Není jisto, zda se první dva doklady vztahují k M. Ves stávala již určitě v 16. stol. Čes. 4 Milasejn, do Milasejna, Milaščák/ -šták, m ilaskej. 5 O starších dokladech Ves viz s. v. Ves. M J M ilasín: přivlast. příp. -ín k OJ, které je hypokor. zkrat kou k některém u složenému OJ s kom ponentem Mil(o)-, o němž v. Milotice, a to příponou, k terá se z pom ěrně m la dých historických dokladů nedá přesně určit; kolísá v nich totiž mezi -oša (Miloša), -aša (Milaša) a -asa (Milasa). Toponymie centrální části Vrchoviny do kládá osob. jm éna s s-ovou a š-ovou příponou, srov. Karasín, Milešín, v č . Pelesín (Prof III 337); může tedy být původní ja k Milasín, ta k Milasín. Málo pravděpodobný se zdá předpoklad Mi lasín < *Milsín k OJ Milsa (srov. Jersín k OJ Jersa) s vloženým vókálem -a- > Milasín (není však *Jerasín), což
by ve skupině Is (a rs) bylo možné. Scházejí však paralelní případy. ČV 34 (uvádějí i podobu 1364 Milešín). M ilatice 1 Dříve ves, pak osada (nyní jen m ístní část) obce Šebkovice, s níž stavebně sp lynuly; 7 km sev. od Mor. Budějovic. 2 1366 in Miloticz, ZDB IV, 483; 1417 villam Mileticz, ZDB XI, 408; 1511 ve vsi M ileticzych, ZDB XVIII, 25; 1528 v M ileticzijch, Ruk. arch. m. B rna č. 1214, 4; 1542 ves Mileticze, ZDB XXVI, 67; 1547 ve vsi Mileticzich, PB XIX, 135; 1589 ves MiZeticze, ZDB XXXI, 31; 1672 M ilatitz; 1718 M illotitz; 1720 M ilatitz; 1751 MiZlatitz 1846 M ilatitz, lépe M iletitz, Mile tice; 1872 M iletitz, Miletice; 1924 Mi latice. 3 P. Lesonice. Čes. 4 Miletice, do Miletic, Miletičák, m iletické. 5 M J ; příp. -ice k OJ, které v dokladech zní s převahou Mileta < MiVata < Milota. Jen v r. 1366 a 1718 zní Milota/Milotice. OJ M ileta je do m áckou zkratkou některého složeného OJ s kom ponentem Mil(o) k mií-b „carus", o nichž viz Milotice. Zn. ves lidí Miletových, Milatových. Podoba MiZatice vznikla zrušením přehlásky ’a > é. MJ M. p atří do skupiny t-ových jm en na již. a jihozáp. Moravě, srov. Modletice, Slavětice, Třebětice, Zeletice. CV 99; P rof III 77; Svoboda StčOJ 164. 6 Nad Holečkem. Milavsko 1 Zaniklo v okolí Zelívska (Jevíčsko), N ekuda 43 chybně umísťu je k Mírovu. 2 1389 Milacka, Lechner I, 13. 5 M J nejspíše sekundárně upraveno po zpustnutí příp. -sko z pův. *Milatice (v. t.). Srov. Milotice a Mladecko a častá P J odvozená od M J typu Ko jetice/Kojecko, Bořetice/Bořecko „ka ta str Kojetic, B ořetic“ a L omensko, Dražovsko „kde zanikly obce Lomná, Dražovice“, CV —; Svoboda StčOJ 164; Šrám ek, Forschungen zuř slaw. u. dt. Namenk. 1971, 21-22. M i l b a n s , M i l b e s , viz Milovaný. 1. Milenov 1 Ves 5,5 km zsz od H ra-
nic. 2 1353 in villa M ylenow, ZDO I, 257; 1371 M ilenow, ZDO II, 79; 1437 M ilenow; ZDO X, 116; 1446 M ilemow (!), ZDO X, 417; 1448 m edium Milenowa, ZDO X, 784; 1480 Milenow, ZDO XII, 27; 1612 ves Milenow, ZDO XXXIII, 63; 1636 z Milenowa, M atrika v Hranicích; 1672 ves Milenow, Děkan, m atrika Lipník n. B.; 1672 M illenaw; 1684 Millenau, Soupis 61; 1709 z Mylenowa, M atrika v H ranicích; 1718 a 1751 Millenau; 1846 Millenau, M ilenow ; 1872 Millenau, M ilenov; 1881 a 1924 Míře nou. 3 P. Hranice. Čes. 4 Milenov, do Milenova, M ilenovák/ (zř.) M ileňák, m ilenovský. 2. Milenov 1 Zanikl 1 km vých. od J a r osla vic (Gottwaldovsko), kde je sa m ota M ilenov; N ekuda 65. 2 1460 drží dvě vsi pusté M ilenov a Rybničsko, KP IV, 319. 5 M J : přivlast. příp. -ov к OJ Mi len, to buď substant. příp. -en к adj. mil-ь „carus, m ilý" (srov. Krásen, Mla děn, Tichen, Tvrden), nebo — podle Šm ilauera — z part. pass. slovesa m íliti „usilovati“ (srovn. Držen, Krčen, Krščen ke slovesům držěti, krčiti, krstiti), nebo — podle Svobody StčOJ 158 — hypokor. zkratka některého ze slo žených O J s kom ponentem mil/o)-, o nichž v. Milotice. — M J 1. M. patří do skupiny kolonizačních jm en severně od Lipníka n. В. a Hranic. Něm. až od 1718 s obvyklým -ov/-au: Millenau. ČV 99 (1353 M ilanov: к OJ Milan. Zá pis však opsán chybně, zní Milenov); Prof III 76 (Milenovice). 6 Potok Milenovec. M ilešín 1 D říve ves, nyní část obce Heřm anov; 9 km ssz od Vel. Bíteše. 2 1349 super Miliczin, ZDB I, 107; 1364 cum m edia villa dieta Myleschin, ZDB IV, 104; 1366 in Milessin, ZDB IV, 390; 1376 Mileschin, CDM XI, 31; 1512 ves M elessyn, ZDB XVIII, 31; 1610 ves Mylessin, ZDB XXXIV, 66; 1674 Mi lessin; 1676 z dědiny Milessyna, M atri ka v D. Loučce; 1718 Mileschin; 1720 69
M illeschin; 1751 Milleschin; 1846 Mileschin, M ilessyn; 1872 Mileschin, Milešín; 1881 a 1924 Milešín. 3 P. Osová. Čes. 4 Milešin, do Milešina, Milešák, m ileské. M nělešin, Mnělešák, m něleské/ mnělešinské (Radňoves)/meleské (Vidonín). Milšin, M ilšák, m ilské/m ileské (Heřmanov). 5 M J: přivlast. příp. -in k O J Mileša, Milešě, k terá hypokor. zkratkou některého složeného OJ s kom ponentem m ilt „carus, m ilý“, o nichž viz Milotice. Srov. Malešě/Malomír, Radešě/Radivoj. Jm éno M. p atří do sku piny š-ových a s-ových základů na centrální Vrchovině, např. Měšín, Milasín, Jer sin, Karasín. V prvním dokla du se píše Miliczin „Miličín“ — patrně chybný zápis, protože se č později již neobjevuje. CV 99; Prof —. Milešovice 1 Ves 8 km jjz od Slav kova. 2 1131 Mileiouicih, CDB I, 115; 1349 in villa Miloschowicz, ZDB I, 95; 1366 in Milessouicz, ZDB IV, 462; 1548 za puol vsi Milessowicz, PB XIX, 191; 1675 M ileschowitz; 1718, 1720 a 1751 M illeschow itz; 1846 M illeschowitz, Milessowice; 1872 Mileschowitz, Milešovi ce; 1881 a 1924 Milešovice. 3 P. 2dánice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Milišovice, do Milišovic, Milešovák /M ilešák, milišovské. Nář. podoba by mohla ukazovat na starší existenci V, neboť není e > i, nýbrž ě > i, srov. Sněhotice > Snijotice, Soběchleby > Sobichlebe, Stavěšice > Stavišice, Pros tějov > Prostijov. Avšak v dokladech se ani jednou podoba -išovice neobje vuje. Je třeb a proto -iš- pokládat za novější a vzniklé vyrovnáním vokalické řady i-e-o-i /> i-i-o-i, k čemuž n a pomáhá i velmi úzká výslovnost e. Srov. ještě Malešovice > Mališovice. 5 M J: příp. -ovice k OJ Mileš, to hy pokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem m ilt „carus, m ilý“, o nichž viz Milotice; zn. ves lidí Milešových. Srov. Malešovice, Velešovice, Holešov(ice). V prvním dokladu 1131 70
je M ilejovice: k OJ Milěj, hypokor. zkratce k tým ž složeným OJ, srov. OJ Hoděj, Buděj, Slavěj. R. 1349 Milošovice, pak vždy Milešovice. Hypokor. OJ s š-ovým sufixem často v M J kolísají, viz i Milíčovice, Milasín. CV 99; P rof III 76 (Milešov, k tom u OSG II 11); Svoboda StčOJ 150, 152, 167; Nft VI 220 .
Milfron, od 1949 Dyje. 1 Ves 5 km vých. od Znojma. 2 1283 in Mulwren, CDM IV, 210; 1288 in M uluren, CDM IV, 279; 1363 in M ulvren, Polesný, Dě dické knihy m ěsta Znojm a 9; 1672 M üllfran; 1718 M ihlfraun; 1720 Mil frau; 1751 M iljram m ; 1846 M ühlfraun, M jljram ; 1872 M ühlfraun, M ilfroun; 1881 M ilifrón; 1904 M ilifron, Milfron, Peřinka, Znojem ský okres 384; 1924 Milfron, M ühlfraun. 3 P. Milfron. Již 1283 far. kostel, k terý byl pův. zasvě cen sv. Vavřinci, nyní sv. Jan u Nepomuckém u. Zámek. Něm. 4 Ten M ilifrón, do Milifróna, Milifróňák, m ilifronské. 5 Výklad MJ M. je dvojí: a) méně pravděpodobně z pomíst. označení „zu Mül vrouw en“, tzn. „zur M ühle gehörend, patřící, náleže jící k m lýnu“. V druhé části sthn. vrou w en „gehörend“ (Lexer 300), k teré se stalo záhy nesrozum itelným , a proto přikloněno k vrouw e „F rau“, srov. 1718 a později M ühlfraun. Koncové -n ne bylo z této podoby jm éna vyložitelné (leda lid. etymologií „Mühle der F rauen“), proto podal P eřinka VMZnojmo 387 výklad z „Mühl voran“, tj. „mlýn v před u “. Této bakalářské ety mologii odporují jak nejstarší doklady jm éna, které m ají -w ren, tak sám způ sob tvoření jm éna (očekávali bychom *Vordermühle). — b) Velmi pravděpo dobný je bystrý výklad B eránkův: Mil fron je tzv. jm. smíšené, vzniklé z něm. M ühl- „m lýn“ + Fran, které něm. nářpodoba k čes. Vranov, tedy M ilfran, nář. M ilfron „mlýn V ranov“. Čes. Vra nov poněmčeno n a Frain, ve středově ku Fren, Vřen (dále viz Vranov). K to—
m uto pojetí se kloníme i my, ač tako vé tvoření jm éna je zcela neobvyklé a nem á n a Mor. paralelu. Teprve se kundárně spojeno -vřen, jren - s Frau, odtud podoby M úhlfraun, z čehož čes. 1846 M ilfram a podle něm. nář. výslov nosti au > ó pak čes. M ilfrón, spis. Milfron. Protože hanác. 6 = spis. ou, čteme 1872 M ilfroun. Vokál i vložen až dodatečně po Z. ČV 259 (bez); Prof —; Schwarz VS II 134; Beranek 87; Lexer 145, 300; ZMK X 679. 1. Milíčov 1 Zanikl u Ponikve na Koníčku. 2 1370 villas M iliczw et Ponikew . . . ecclesie in Miliczaw, CDM X, 90. 2. Milíčov 1 Z anikl u Brodku na Přerovsku. 2 1305 Milichow, CDM V, 181. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mi lic, k teré buď hypokor. zk ratk a někte rého složeného OJ s kom ponentem Mil(o)-, o nichž viz Milotice, nebo substantivizací adj miZ-6 „carus“. ČV —; Prof III 79 (Milíčeves), Svoboda StčOJ 116, 140; Nekuda 43. Milíčovice 1 Ves 9 km vých. od V ra nova n. D. 2 1349 in villa Miloschowicz, ZDB I, 95; 1360 m ediam villam in Miliczow, ZDB III, 560; 1361 MiZiczouicz, ZDB IV, 30; 1549 ves pustou Milessowicze, ZDB XXVI, 137 (!); 1560 ves pustou Miliczowicze, ZDB XXVIII, 23; 1575 do g ru n tů m ilycziow skych, PB XXVII, 92; 1576 ze vsi Milyczowicz, PB XXVII, 190; 1582 ke vsi Milissowiczuom, PB XXIX, 441; 1672 Mulschútz; 1718 M úchtschútz (!); 1720 MiZlaschitz; 1751 M illeschitz; 1846 Milleschitz, Mljčowice (!); 1872 Milleschitz, Mlíčovice; 1881 Miličovice; 1924 M ilí čovice, Milleschitz, dříve Mlíčovice. 3 P. Vranov. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., r. 1560 znovu osazena [kolonisty ve směs z Rakous. A. T.] Něm. a čes. 4 Mlíčovice, do Mličovic, M ličovák/ Mličák, mličovské. Milčovice, do Milčovic, Milčovák/M ilčák, milčovské. Nověji Miličovice. Podoby M li-IM il- vznikly
redukcí i v hanác. nářečí znojemského typu. 5 M J znělo pův. M ilošovice: příp. -ovice k OJ Miloš, to hypokor. podoba některého ze složených O J s kompo nentem Mil(o)-, o nichž v. Milotice. Zá m ěnou hypokor. sufixu -oš-J-ič- vznik lo Miličovice, teprve 1549 Milešovice. O podobě Mlíčovice v. sub 4. ČV 99 („nyní špatně Mlíčovice“, z O J Mileš); Prof - ; Schwarz VS II 138. 6 P J jsou německá. 1. Milíkov 1 Ves 4 km záp. od Jab lunkova; Sl. 2 1577 M ilikuw , Soupis 88; 1621 M ilikuw , Soupis 84; 1674 ex pago M ilikuw , M atr. v Jablunkově; 1684 vsi M ilikowa, SA VI, 99; 1692 Mi likuw ; 1736 M ilikau; 1755 M ilikuw, Soupis 89; 1808 M ilikau, M ilikow ; 1881, 1885 M ilíkov; 1894 Millikau, M ilikov; 1924 M ilíkov, M ilików. 3 P. těšínské komory. Pol. 4 M iVikův, Mil’iko v’an, m il’iko jsk’i. 2. Milíkov 1 Část obce Černá, 13 km sz od Vel. Meziříčí. 2 1556 ves Mili kow, ZDB XXVII, 17; 1679 M ilikow; 1751 M illikow ; 1846 M ilikau, M ilikow ; 1872 M ilikau, M ilešín (!); 1881 M ilíkov; 1885 Millikau, M ilikov; 1924 M ilíkov. 3 P. č e rn á . Čes. 4 M ilikov, na M ilikov, M ilikovak, m ilikovskej. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ M ilík, to buď hypokor. podoba některých ze složených OJ s kompo nentem Mil(o)~, o nichž viz Milotice (srov. Božík, Hodík, Těšík/Bořivoj, Hodimír, Těchobud apod.), buď substantivizací adj. m ih, (srov. dobr/Dobřík, čil/Čilík), [nebo ze stč. subst. m ilík „mi lenec“. V. Sm.]. ČV 99; Prof III 81; Svoboda StčOJ 117, 123. M i l í k o v i c e , viz Mělkovice. M i 1 i n a, viz Smolín. M i l k e n d o r f , viz Milotice nad Opavou. Milkov, 1 Ves 7,5 km sev. od Koni ce, nyní část obce Ludmírov-Milkov. 2 1382 M ylkow , CDM XI, 278; 1408 M ilkow, ZDO VII, 621; 1464 M ilkou, ZDO XI, 34; 1464 ves M ilkow, ZDO 71
XV, 5; 1586 ves M ilkow, ZDO XXIX, 136; 1677 M ilkow ; 1718 M ielkow; 1720 M ilkow ; 1751 M ylkow ; 1846 M ilkow, M ylkow ; 1872 M ilkow , M ílkov; 1881 M ilkov; 1915 M ilkow, M ilkov; 1924 Milkov. 3 P. Bouzov. Čes. 4 M ilkov, do M ilkova, M ilkovák, m ilkovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ M ilek, to buď hypokor. podoba někte rého ze složených O J s kom ponentem mil-b „carus, m ilý“, o nichž viz Milotice (srov. B udek, Částek, H něvek k OJ Budislav, Castohost, Bořihnév apod.), nebo substantivizací adj. mil-b (srov. chud/Chudek, krs/K rsek, nov/N ovek, tvrd/Tvrdek). CV 99; Prof III 82; Svo boda StčOJ 134. M i 11 e n a u, viz Milenov. M i 11 e s c h i t z, viz Milíčovice. Milokošť 1 Dříve ves, nyní část (Uh.) O strohu; 2 km již. od něho. 2 1371 Nim koss, CDM X, 118; 1517 z Mikoše, CMM 1957, 338; 1592 Mimokossc, U rb ář ostrožský; 1598 ze vsi Milokosstie, PO XXXIV, 97; 1617 M ilokosst; 1718 Millolcost; 1720 M ilokoscht; 1751 Millokosst; 1846 M ilokoscht, M ilokoště; 1872 M ilokoscht, M ilokošt; 1881 M ilokošt; 1885 M ilokoscht, M ilokošt; 1924 Milo košť. 3 P. Ostroh. Ces. 4 Ten Milkošč, do Milkošča, Milkoščan, m ilkoscký; nověji Milokošč. 5 Jm éno zatím nejasné. V. Ruke-D ravinová upozornila (v diskusi n a X. svět. onomast. kongresu ve Vídni 1969), že se v rus. hydronym ii ve starém sídel ním areálu vyskytuje „nejasný form ant -kost’“ a že tvoří vždy druhý kompo nent složeného hydronym a. CV 99 (vy kládají z M ilhošt, „nespr. M ilokošt“); Prof —. Milokovice 1 Zanikly (?) patrně v okolí Brna. 2 1228 Milocowiz, CDB II, 320. 5 M J : příp. -ovice k OJ M ilok, to hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s kom ponentem mil-b „carus“, o nichž viz Milotice; zn. ves lidí Milokových. Srov. OJ M yslok/M yslibor, 72
Slavok/Slavom ěr a příjm . Radok (< Rado-slav), V ito k ( < Vito-slav). CV —; P r o f —; Svoboda StčO J 138; Nekuda —. 1. Milonice 1 D říve ves, nyní část obce M ilonice-Závist, 6 km zsz od Blan ska. 2 1346 de Milonicz, Reg. V, 87; 1358 in Milonicz, ZDB III, 201; 1550 ves Milonicze, ZDO XXV, 125; 1655 Milo nice, StA v Olomouci; ACO B 12; 1674 M ilonitz; 1718 a 1751 M illonitz; 1798 dopl. T; 1846 Milonitz, Milonice; 1881 a 1924 Milonice. 3 Díl k panství K uřim (město Brno), díl k panství Č erná Ho ra. V 14. stol. tvrz. Čes. 4 Milunice, du Milunic, za Milunicama, M iluničák, v pl. též Milunščí, m iluňské. Milonice, Miloničák, m iloňské (Černá Hora). V m ístě hanác. nářečí horské se změnou o > u. 6 Část obce Na valech v m ístech bývalé tvrze; Skutil MSB1 98. 2. Milonice 1 Ves 5,5 km vsv od Bu čovic, nyní část obce Milonice-Uhřice. 2 1327 prope Milonicz, CDM VI, 345; 1360 de Milonicz, ZDO I, 733; 1371 in Milonicz, ZDO II, 5; 1397 de M ylonycz . . . in Milonowicz (!), ZDO VI, 592; 1437 v M ylonyczich, PO III, 15; 1446 de Mi lonicz, ZDO X, 472; 1466 in Milonicz, ZDO XI, 317; 1492 tvrz a ves jm énem Milonicze, ZDO XIV, 21; 1531 do dvora svého milonskeho, PO XV, 154; 1532 na tvrzi jeho M iloniczych, PO XV, 245; 1593 na Miloniczijch, PB XXXI, 231; 1594 ze vsi Milonicz, PO XXXIII, 80; 1595 na Miloniczych, PO XXXIII, 228; 1670 Milonicz; 1718 M illonitz; 1720 Mi lonitz; 1846 M ilonitz, Milonice; 1881, 1924 Milonice. 3 P. Milonice. V 14. a 16. stol. tvrz. Již 1360 farní kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Milonice, do Milonic, za Milonicema, Milonščák, v pl. též Milonšči, milonské/-ňské. 5 M J : příp. -ice k OJ Miloň, to buď hypokor. podoba někte rého ze složených O J s kom ponentem mil-b „milý, carus“, o nichž viz Milotice (srov. Hodoň, Těchoň k OJ Hodémír, Těchoslav apod.), nebo substantivizací
adj. mil-b (srov. maVb/Maloň, m la d il m iloticzkeho, PO XIII. 68; 1552 na Mi Mladoň, suchn/Suchoň). Zn. ves lidí loticzych, PO XXI, 251; 1554 tvrz a ves Miloňových. CV 99; Prof III 83 (M-ovi- Miloticze, ZDO XXV, 181; 1588 na Mi ce); Svoboda StčO J 161. 6 Rozšťoutky loticzych, PO XXXI, 603; 1611 Milo ticze . . . p ři vsi Miloticzych, U rbář mi(v. t.). Miloňov 1 Zanikl u Sehradic (Vizo lotický; 1617 zboží m íloticzke, PO vicko), kde je sam ota Miloňov. 2 1261 XXXIX, 236; 1633 a 1670 M ilotitz; 1673 ultra Miloňov, falzum z pol. 14. stol., in M ilotitz, Děkan, m atrika veselská; 1718 M illotitz; 1720 M ilotitz; 1751 MilCDM III, 324. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mi- lotitz; 1846 Millotitz, Milotice; 1881, 1934 Milotice. 3 P. Milotice. V 14. stol. loň, o němž v. Milonice. ČV —; Prof III hrad, pak zámek. Již v 2. pol. 14. stol. 83 (M-ovice); N ekuda —. Milostovice 1 Ves 5,5 km zsz od Opa far. kostel Všech svátých. Ces. 4 M iuotice, do M iuotic, M iuovčák, vy; Sl. 2 1255 M ilhostowizi, CDM III, Nověji Milotice. 223; 1261 M ilhostowizi, CDM III, 304; m iuovský/m iuocký. 1586 ves Milostowicze, ZDOp VIII, 1; Svěrák 39. 2. Milotice nad Bečvou 1 Ves 7,5 km 1587 M ilostowicze, StA Olomouc ACO vjv od Hranic. 2 1131 Milotici, CDB I, B 12; 1587 lidí m ýlostow ských, StA 115; 1201, falzum z poč. 14. stol., MiOlomouc ACO B 12; 1647 von Milostow itz, M atrika v Opavě; 1720, 1736, 1805 lothiski potok, versus Milothicz, CDB a 1835 M ilostowitz; 1881 M ilhostovice; II, 352; 1263 in villa Milotiz, Lechner 1894 M ilostowitz, M ilostovice; 1924 M i I, 7; 1630 z Miloticz, M atrika v H rani lostovice. 3 P. dílem Melč, dílem sta cích; 1675 M ilotitz; 1718 a 1751 Millo tek johanitské kom endy v Opavě. Ces. titz; 1846 M ilotitz, Milotice; 1924 Mi 4 Milostojice, do Milostoj(i)c, o Milo- lotice nad Bečvou, dříve Milotice. 3 P. stoj(i)cach, M ilostovjak, m ilostovsky. Hustopeče. Ces. V m ístě lašské nářečí západoopavské 4 Milotice, do Milotic, k M-cám/ s -ovice > -oj(i)ce. 5 M J : příp. -ovice -cím, v M-cáchf-cích, Miločák, m ilocký k O J M ilhost, to složeno z adj. miVb ’m ilotický. 5 Vedle O J Milota v MJ „milý, carus“ a substant. gostb „host, Milotice m ají stejné hypokor. tvoření G ast“. Ve výslovnosti vynecháno -h-, i OJ Černota, Bělota ve jm. sousedního srov. Lhanice/Lánice, a jm. M. spojeno Cernotína a blízkého Bělotína. s apelat. milost „Barm herzigkeit, Gna 3. Milotice nad Opavou 1 Ves 6 km de, stč. Liebe“. Zn. ves lidí M ilhosto- sev. od B runtálu; Sl. 2 1288 M ilotnvých. CV 99 (Milhošť); P rof III 83 (Mi- dorff, CDM IV, 269; 1672 M ilckendorff, lostín), 79 (Milhostovice, M-ov, Mil Děkan, m atrika krnovská; 1736 M úlckendorff; 1805 a 1836 M ilkendorf; hošť); Svoboda StčOJ 58 (Milhost). M i l o t e n d o r f , viz Milotice nad 1881 Dochov (!); 1894 M ilkendorf, Do Opavou. chov; 1924 Milotice, M ilkendorf, dříve 1. Milotice 1 Ves 6 km jv od Kyjo jen M ilkendorf; 1959 Milotice nad Opa va. 2 1360 villa Miloticz, ZDO I, 703; vou. 3 P. kom ory krnovské. R. 1453 1369 Miloticz, ZDO I. 703; 1412 villa pusté, 1608 obnoveny. Něm. Miloticz, ZDO VIII, 36; 1452 Miloticz, 5 R. 1288 se píše M ilotndorff: smí Neumann, Nové pram eny 53; 1463 šené jm éno (Mischname), v němž první v tvrz Milotice, PO IV, 16; 1481 tvrz část čes. OJ Milota, druhá část něm. Miloticze se vsí M iloticzemi, ZDO XII, -dorf „ves“ nahrazující čes. příp. -ice. 51 1519 na tvrzi M iloticzych, ZDO XI, M ilotndorff je jedno z nejseverněji po 44; 1523 z Miloticz, PO XII, 139; 1526 ložených sm íšených jm en na horním pod Miloticzy, PO XIII, 30; 1526 fojta toku Opavy; Šrám ek Soustava 391. MJ 73
M. podle Miloty z Dědic z rodu Benešoviců; Hosák VVM X X -P 36. • M J: příp. -ice k O J Milota, zn. ves lidí Milotových. U OJ na MiZ- (MiVata, Milen, Mileš, Milíč, M ilík, Milok, Miloň) se kříží pojetí slovotvorby, neboť mohla vzniknout buď substantivizací adj.miZij „carus, m ilý“ (srov. maH/M aloň, novb/ N ovek apod.), nebo jako hypokor. po doby řady složených O J s kom ponen tem MiZ-, -m il (Milhost, Milobud, Bo humil, Damil apod.). Původně m ěly sufixy -ota, -en, -eš atd. jistě substantivizující význam, později byly však uží vány i při tvoření hypokoristik ze slo žených O J a p ři odvozování p říjm í ze substantiv (např. Břuchota, Lesoň, Sněhota, Zim eš, Strachota). ČV 99; Prof III 84; Eichler DS 19, 184: Taszycki Rozpraw y 109. M ilovaný 1 Ves 9 km jv od Města Libavé, 1947 zrušena. 2 1394 Milbans, CDM XII, 220; 1408 M ilowany, ZDO VII, 660; 1517 a 1582 dopl. T; 1607 von Milwis, Prásek, Organisace 139; 1672 Milbes, Děkan, m atrika lipnická; 1676 Múhlbes; 1718 M uhlbes; 1751 Mielbes; 1846 Milbes, M ilow any; 1881 M ilovaný; 1924 M ilovaný, Milbes. 3 P. Potštát. Farní kostel sv. Kateřiny. Ves na konci 15. stol. zpustla, v 2. pol. 16. stol. ob novena, pod jm énem Nové M ilovaný. Po 1945 neosídlena, 1947 zrušena. Něm. 4 M ilovaný, do Milován, v Milovanech, M ilovaňák, m ilovanský (Potštát). Něm. M elbes. 5 M J : pův. akuz. pl. k M ilováni „příslušníci M ilovanovy ro diny“, zn. ves této rodiny. O J Milován je part. pass, k m ilovati „lieben". Je však m ožný i výklad z OJ MiZ-, o němž viz M ilovice: M ilověné > M ilovaný „ves lidí M ílových“, srov. v C. Libochovany. [Jsem pro tento výklad. V. Šm.] P ři přejetí do něm činy bylo plurálové -y nahrazeno genitiv, -s; -ans (1394) se zkrátilo n a -as, -es: Milbes (poprvé 1607 M ilwis s častým b/w). Srov. M oravany /1315 Marweins, 1321 Morawans ->■ Morbes. — Jm. M ilovaný p ři obou vý74
kladech je jedno z nej severnějších mor. plurálových jm en obyvatelských, vysu nutých z rovinné střed. M oravy do okrajových horských oblastí, a zároveň nejseverněji ležící jm éno přejaté do němčiny bavorským způsobem, tj. s ge nitiv. -s a bez -dorf, jak je tom u časté na již. Moravě. ČV 99; Prof III 85 (Milovanice); Schwarz 197 a VS II 314; Svoboda StčO J 47; Rospond R K JWroclaw III 54 (pol. M J 1217 Milowanów); Šrám ek Soustava 389. 6 F rantiškov/Franzenhof, Dvorecký m lýn/H ofermůhle. 1. Milovice 1 Ves 6,5 km sv od Mi kulova. 2 1332 M ilw itz, CDM VI, 438; 1414 czu M iliwitz, Bretholz, Das U rbar 61; 1673 M ilow itz; 1718 M illonitz (!); 1720 M illow itz; 1751 M illonitz; 1846 M ilowitz, M ilowice; 1881 M ilovičky; 1893 M illowitz, M ilovičky; 1924 MiZovice, M ilowitz, dříve M ilovičky. 3 P. Lednice. F arn í kostel (již v 16. stol.) sv. Osvalda. Něm. 4 Milovice, do Milovic, v Milovicích, Milovčák, m ilovskej (Sakvice, nářečí dolské). Něm. M úlaw its. 5 Poprvé do loženo v něm. redukované podobě 1332 M ilwitz. V 18. stol. se objevuje i Mi lonitz, v 19. stol. dem inutivní Milovič k y 6 Panenský m lýn/Frauenm ůhle (ná ležel ženském u klášteru dolnokounickému). 2. Milovice 1 Část obce Soběsuky, 3 km vjv od Zdounek. 2 1846 Milowitz, Milowice; 1881, 1924 Milovice. 3 P. Zdounky. Založeny 1786. Čes. 4 Milovice, do Milovic, Milovščák, m ilovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mil(a), které buď hypokor. zkratka ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem mil-b „carus“, o nichž viz Milotice, nebo přím o za substantivizovaného adj. mil-b (srov. OJ Dobr, Mál, Tvrd, Zel). Zn. ves lidí Mílových. ČV 99; Prof II 85; Svoboda StčOJ 107; Schwarz VS II 136. Milovy 1 Dříve ves, nyní část obce Sněžné (dř. Německé); 11,5 km sev. od
Nového Města n. Mor. 2 1846 Milau, M ílový; 1881 M ílový; 1893 Mährisch Millau, M oravské M ílový; 1924 Mílový. 3 P. Nové M ěsto na Mor. Založeny 1731. Ces. 4 M ílový, na Mílový, na Mílovech, M ilovák/M ilán (Dalečín), m ilovskej. 5 M J: pluralizací k Milov, v němž přivlast. příp. -ov k OJ Mil, o němž v. Mi lovice. Pl. snad podle sousedního jm. Blatiny, srov. i východomor. Veletín/V eletiny, čes. K latov /K latovy. Přívlastek Moravské dáván na zemské hranici čas to, srov. Česká a M oravská Cikánka, Čes. a Mor. Herálec. CV 265 (bez); Prof III 84. M i 1 o v y, viz Valdorf. M iltschendorf 1 Zanikl u Budišova n. B. v tra ti M iltsehendorfer (Mylczen-) Wald (Libavsko). 2 1538—1585, 1774 až 1820, 1797-1803 dopl. T. 3 Viz i VMMěsto Libavá, 139. 5 Snad z pův. Mělčany. Vedle vý znam u uvedeného u jm. M ělčany (v. t.) mohl zde být i význam „ves lidí z Melče“, protože ves ležela v prostoru slo vanské kolonizace postoupivší sem z Opavska. Kloním e se k možnosti druhé. Jm éno by byl nejsevernější do klad příp. -any na Moravě. Z oblasti slezské znám e příp. -any jen ve jm. Malé Hradčance a Grussene, dnes Hrušov (v. t.). Něm. M iltschendorf je tzv. jm éno smíšené (Mischname), v němž čes. jen první část, -en a -dorf jsou něm. analogií. CV 219 (Jiné M.); Prof III 47 (vedle výkladu z OJ M ilk, což odm ítá Spal 50, spojuje jm. M., zaniklé u C. Lípy, právem s lužickosrbským kmenovým jm énem . V jeho sousedství jsou i Holany a Litice); NŘ 1956, 258 až 267. Viz též Melč. M i n k e, viz Měník. Minkovice 1 Vznikly koncem 18. stol. parcelací dvora u Kozlovic (Místecko), s nim iž stavebně záhy splynuly. 2 1798 M inkowicz, Minkovice. 5 M J: analog, příp. -ovice k příjm . Minek, to z domácké zkratky k O J Min-
hart, M enhart, o němž v. M enhartice. CV - ; Prof III 88-89 (k OJ M ink, které „asi ze stsl. (?) M ěník“, jak také CV 13); Svoboda StčOJ 135 (má OJ Minek). Miňůvky 1 Dříve ves, nyní část obce Postoupky-H radisko; 3 km sz od Kro měříže. 2 1415 de M nyeowicz, Lechner I, 34; 1438 villam Miniowicze, Lechner I, 47; 1504 ves Miňovice, LSA 327; 1651 v Miniuvokach, Summ ovní extrakt; 1718, 1751 a 1846 M iniuw ek; 1872 Miniuw k, M iňůvky; 1881 a 1924 M iňův ky. 3 P. Kroměříž. Čes. 4 M iňuvke, do M iňuvek, v M iňuvkách, M iňuvák, m iňuvské. 5 M J : deminut. k pův. Miňovice, to příp. -ovice k OJ Miň, které hypokor. zkratkou k OJ Minhart (o něm viz M enhartice), srov. HabartfHab(a), L udvík/Lud, Sebastián/ Seb a k palatalizaci srov. B enedikt/B enBeň, Michal/Mich-Miš. Zn. ves lidí Miňových. V podobě zdrobnělé od pol. 17. stol. Na Krom ěřížsku leží skupiny zdrobnělých jm en s krácením slabik a dél kou: Postupice/Postoupky, Měrotice/Měrů tky, srov. i M ašovice/M ašůvky, Popovice/Popůvky. ČV 13, 103 (vykládají OJ Miň z Meň < M bnjb); Prof III 88 (Mí níce); Svoboda StčO J 129, 130. 6 Stráž, Ve strži. M iroslav 1 Městys 11 km již. od Mor. Krum lova. 2 1222 in Mirozlav, CDB II, 238; 1234 de Mirzlay, CDB III, 87; 1239 in Myroslau, CDB III, 213; 1243 in Mirzlaus, CDB IV, 36; 1253 de Mirzelova (!), CDM III, 202; 1259 de Mirslaus, CDM III, 275; 1262 de Mirslaus, CDM III, 348; 1268 de Mirzlaus, CDM IV, 3; 1271 super villa Mirslawz, CDM IV, 56; 1275 de Mirozlaus, CDM V, S 49; 1281 in Miroslau, CDM IV, 193; 1387 villas B echm dorff et M itterdorff dictas M yroslawie ZDB VII, 522 1378 Mislabs; 1398 municionem Mislaws, ZDB VIII, 186; 1407 bona Myroslaw, ZDB IX, 2; 1446 de Myroslaw, ZDB XI, 514; 1466 in Miroslawie, ZDB XIV, 76; 1481 ve vsi Miroslavi, ZDB XV, 43; 1481 v Miroslawie, PB V, 16; 1494 ves Miroslaw řečenú 75
Pehm dorf a M itrdorf, ZDB XVI, 71; 1497 ves Myroslaw, ZDB XVII, 16; 1512 statek m iroslawsky, PB X, 12; 1538 na statku m iroslaw skym , ZDB XXVI, 13; 1547 na gruntech m ijroslaw skych, PB XIX, 153; 1550 na Miroslawij, PB XX, 171; 1557 z Miroslawj, PB XXII, 38; 1572 na zám ku Miroslawi, PB XXVI, 257; 1576 statku myroslaw skeho, PB XXVII, 124; 1583 v m ěstečku Miroslawi, PB XXIX, 475; 1633 M islitz, M iroslav; 1639 in M arkt M iesslitz, M atr. ve Znojmě; 1672 M yslitz; 1718 Misslitz; 1720 M islitz; 1751 M ieslitz; 1846 M islitz, M yroslaw; 1872 M isslitz, Miroslava 1881 Miroslav; 1893 Misslitz, Miroslava; 1906 Misslitz, Miroslava; 1924 Miroslav, M isslitz, dří ve Miroslava. 3 P. Miroslav. Původně se osada skládala z hradu Miroslavě, původně slovanské osady zv. Böhm dorf a z kolonizační vsi M itterdorfu. Již 1244 far. kostel sv. P etra a Pavla. R. 1387 tvrz, pak zámek. R. 1533 povýšeno na městečko. Byla tu židovská obec a 1849 zal. reform ovaná obec. Čes. a něm. 4 Ta Miroslava, do Miroslavě, v Miroslavi, za Miroslavo (u přistěhovalců z již. Mor.) -uú/fnověji) -ví, M iroslavák/ Miroslavščák, v pl. též Miroslavščí, m iroslavské/-vý. Něm. MPslets. Jidiš Mislep. 5 M J: přivlast. příp. -j*> k OJ Mi roslav. Jm éno rodu mužského přešlo ve spis. jazyce a nářečích na záp. Moravě k fem ininům (o hranici fem./mask. viz Olomouc sub 4). Slovanská antroponym ie nepodala dosud jednotný výklad kom ponentu Mir-. Miklošič spojuje m ir a m ěr s gót ským m er „sláva, jm éno“ (srov. i Slo van. -slav). M aretič rozděluje oba na m im „pax“ a měr-b „modus, m ensura, m íra“. B rückner pokládá -m ier za shod né se -slav. Vasm er REW I 209, II 118 vykládá m ěr jako sam ostatné, přičemž -m ir vzniklo lidovou etymologií spoje ním s m i n „pokoj, svět“. Taszycki rov něž liší od sebe m ěr (pol. -miar), které prý slovan. adj. form a s paralelam i ve sthn. a řečt., a slav-b „sláva“ a oba kom76
ponenty jsou ve vztahu synonymním. V pol. OJ Mieroslaw je první kompo nent podle T. nejasný. Jin á skupina výkladů považuje m ěr za germ ánské s pův. významem „slav ný “, později lid. etymologií přehodno ceno na m ír „pax“/m ěr „měřit, m íra“ (K. H. Schmidt, R. Fischer). Důležité je, že se na počátku slovan. jm en ne vyskytuje Měr-, ale jen Mir- (pol. OJ Mieroslaw bude asi pozdější). Také typ míst. jm en Velem íř je starší než Jaro m ěř (Šm ilauer OC 56). Z toho by ply nulo, že Mir je slovanský kom ponent, kdežto m ěr p atrně ne. S kom ponentem slav, k terý zn. „jméno, nom en“ a nikoli „sláva, gloria“, byl spojen později, tak že se měř, m ir a slav staly synonymní. ftadě jm en se -slav odpovídá řada s -m ir/-m ěr (Boleslav/Bolemir, Miloslav/M iloměr apod.). Podrobněji o kom ponentech m ir, m ěr a slav a bližší lite ra tu ru viz u Svobody StčOJ 79—81, 85-86. Na M oravě leží jm éna s kom ponenty Mir- jen v úsecích centrálních, tj. na sídelních prostorách. Neleží — kromě M J Mirošov — v kolonizačních pásech (Ceskomor. vrchovina, D rahan. vrcho vina, pohraničí mor.-sloven.). Jm éna s Mir- nejsou rovněž ve Slezsku a v mor. Poodří — až na Měrkovice, které jsou ale pozdní (v. t.). Do něm činy bylo jm. Miroslav přejato záhy úpravou stru k tu rn í (1243 M yrzlaus: genit. -s k čes. MJ) i hláskovou (redukce a vynechání nepřízvučného spojovacího -o-, za koncové -av je „ná ležité" -au, retoretné v —> něm b: 1378 Mislabs, které zachováno v jidiš Mislep). Srov. Nosislav — Nuslab(s). Od 17. stol. zní něm. podoba M islitz: přiřazeno k hojným jm énům na -itz z čes. -ice, protože byla přerušena národnostní kon tinuita s raněstředověkým Mirslaus. O Pehm dorf a M itterdorf v. t. Viz i Lubom ěř/Landm ar. CV 100; Prof III 92; Schwarz 195, Beranek 92. Miroslavice 1 zanikly v okolí Jese-
n ik u ; Sl. 2 1305 Miroslai villa, CDS XIV, 14. 3 Bývá ztotožňována s nyněj ší Českou Vsí, ač to není jisté. 5 Heslová podoba Miroslavice je rekostruovaná podoba, k terá však m ohla m ít i jiné zakončení: poses. -ov nebo 1 starší -jb. Základem jm. je OJ Miro slav, o němž viz výše. CV —; Nekuda —. 1. M irošov 1 Ves 3 km zsz od Val. Klobouk, nyní část obce Val. Klobouky. 2 1522 v Mirossowie, PO XII, 93; 1526 z Mirossowa, PO XIII, 75; 1520 ves Mirossow, ZDO XVIII, 29; 1574 vsi Miressowa (!), ZDO XXIX, 19; 1670 Mirossow; 1671 Myrossow, Děkan, m atr. Uh. Brod; 1681 Mirossow, Odhad, kvaterny V, 150; 1718 a 1720 M iroschow; 1751 Mnieroschoiv (!); 1846 Miroschau, M irošov; 1881 a 1924 Mirošov. 3 P. Brumov. Bylo to m anství k hradu Brumovu. Ces. 4 Mirošov, do Mirošova, Mirošov’an, mirošovský. 6 Nový dvůr, Na zahradě, U Hrušových. 2. Mirošov 1 Ves 12,5 km jjv od No vého Města na Mor. 2 1338 de villa, que Mirzichaw nuncupatur, CDM VII, 217; 1353 in Mirossow, ZDB II, 141; 1393 Miraschaw, Miroschaw, CDM XII, 136; 1407 Mirossow, v Mirossowie. Zďárský u rb á ř; 1447 de Mirossow, CDM XII, 642; 1464 z Mirossowa, KP IV. 170; 1483 Mirossow, Zďárský u rb á ř; 1510 na vsi Mirossowie, ZDB XVII, 15; 1607 nad Mirošovem, na m irošovským , LSA III, 13; 1674 Mieroschow; 1718 Mirischkow (!); 1751 Miroschow; 1846 Miroschau, Mirossow; 1872 Miroschau, Mirošov 1881 a 1924 Mirošov. 3 P. Radešín. Byly tu dva svob. dvory. Čes. 4 Mirošov, do Mirošova, Mirošovák, arch. Mirošán, mirošovskej. 5 V prv ním zápise se ves jm. M iřýchov: přivlast. příp. -ov k OJ Miřých, hypokor. podobě k Miřa, Miřě Miro (slav, -bud apod.), O -ých a rozšíření MJ s tím to sufixem viz Maříž. • M J : přivlast. příp. -ov k OJ Miroš, to častá hy pokor. podoba některého ze složených iOJ s kom ponentem Mir(o)-, o nichž viz
Miroslav (srov. Jaromír/Jaroš, MJ Jarošov). CV 100; Prof III 92; Svoboda StčOJ 152. 6 Zábršův mlýn, P J Lhoty, Bojiště. M irotínek I Ves 10 km jz od Rýmařova. 2 1348 in M yrotyn, ZDO I, 31; 1564 ves M irotínek, Úsovský u rb á ř; 1604 z Mirotína, Prásek Organizace 238; 1718 Merotein; 1720 M erotin; 1751 Merotein; 1846 Merotein, M ěrotjn; 1872 Mirotein, M ěrotín; 1881 M irotínek; 1893 Merotein, M ěrotin; 1924 M irotínek, M erotein, dří ve M ěrotín. 3 P. TJsov. Něm. 4 M erotinek, do M erotinko, Merotiňák, m erotinské (Sumvald). 5 M J: dem inut. k pův. M irotín, v němž přivlast. příp. -ín k OJ Mirota, hypokor. podobě některého ze složených OJ s kom ponen tem Mir(o)-, o nichž viz Miroslav. Tam i o střídání Mir-/Měr~. Do něm činy pře jato ještě v podobě nezdrobnělé, za -ín náležité -ein, které bylo přízvučné, srov. Skorotín/G urtein, Hněvotín/Nebotein. Jm éna přejatá před 1300 m ají -ín/-en: Bělotín/Bólten, Hlučín/Hulczne. K dem inutivizaci srov. Ubušín/Ubušinek, Věstín/Věstínek. ČV 100; Prof III 93 až 94; Svoboda StčOJ 165; Šrám ek Slavia 39, 377—398; Hosák Dějiny Rým ařovska II, 22. 6 P J v Úsovském urbáři jsou ještě česká. Mírov 1 Městys 6 km zsz od Mohel nice. 2 1266 in castro nostro M yrowe, CDM III, 379 1359 in episcopali castro nostro Merow, Reg. VII, 349; 1373 castri M yrow, ZDO II, 349; 1387 de Meraw, CDM XI. 420; 1401 in Meraw, CDM XIII, 89; 1447 ad rivum M irowensem, ZDO X, 604; 1501 na Mírově, LSA 593; 1520 Jan Hlawa, H apm a ( = H aupt mann) aff Mere, Schwarz VS II 282; 1528 městečko Podmirowij, M írovský urbář; 1535 pod M irowem městečko, tam že; 1562 na zám ku našem M ijrowie, DM XII, 265; 1582 z městečka pod Mí rovém, LSA 433; 1633 M erow; 1672 arx Mirau, Děkan, m atrika m ohelnická; 1677 M iraw; 1718 M úrau; 1720 Mirau, M irow; 1751 M uerau; 1846 Meurau, 77
M jrow; 1872 M úrau M arkt, M írov měs tečko; 1881 M írov; 1924 Mírov, Múrau. 3 P. Mírov. N ejprve lovecký hrádek (před 1202), pak zámek. Pod hradem se vyvinula osada, k terá se stala v 16. století městečkem. Fil. kostel sv. M ar kéty. S m ěstečkem splynuly Mírovíček, M írovský G runt a Novosady (v. t.). Ces. a něm. 4 M írov/M irov, na M -rov, na M-ě, M irovák, m irovské. Něm. Mirau. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Mír, které vzniklo krácením některého ze slože ných OJ s kom ponentem Mir(o)-, o němž viz Miroslav. Např. Miroslav/ Mir, Jaromír/M ír, srov. M y slib or/Mysl, M J Myslová. K v an tita v M ír- je nepů vodní, vznikla sekundárním spojením s m ír „pax“. Do něm činy přejato — krom ě latinizujících zápisů 1359, 1387, 1401 — až v 17. stol. jako M iraw, s po němčenou grafikou Mu-, Muerau. Schwarzův zápis 1520 Mere s něm. nář. zněním je ojedinělý. ČV 100; Prof III 94 (Mírovice); Svoboda StčO J 108; Schwarz VS II 282. Mírovíček 1 Č ást obce M írov (Mo helnicko). 2 1535 ve Mirowecz, Mírov ský u rb ář; 1582 ze vsi Mír ovce, LSA 493; 1677 M éhrdórjfl; 1718 M ohrdorffl; 1751 M oehrdoerfl; 1846 M oehrdoerjel, M jrow eček; 1872 M ohrdorfel, Míroveček; 1881 M írovec; 1893 Mohrdorfel, M írovíček; 1924 M írovíček, Móhrdórfel. 3 P. Mírov. Od 1850 u Mírová. Něm. 4 M írovíček, do Mirovičko, obývat, a příd. jm. „z M irovička“. 5 M J má v 16. stol. podobu Mírovec: dem inut. k M írov (v. t.), srov. Bouzov/Bouzovec, Lukov/Lukovec, Zbraslav/Zbraslavec apod. Jm . Mírovec se v 18. stol. pře stalo pociťovat jako zdrobnělé (stejně jako se tak necítí jm. Kostelec, Dvorec, Týnec, Zbraslavec), proto dále zdrobněno na M írovíček. Srov. i L ukov/Lukovec/Lukoveček. Na zdrobňovací vý znam přípony -ec ukazuje i něm. -dórfel „víska“ v něm. M ehr-, Moehrdór78
fel, jehož první část z čes. M ír- (srov. Mírov/Merau). Protože čes. í obvykle nahrazeno něm. i, u nebo ein, musíme pro M ehr- předpokládat buď výchozí čes. podobu *Měrovec (ě/ó, e je možné), nebo — pravděpodobněji — byla zámě na ujoe, e, o provedena až v něm. ná řečí (snad přikloněním ' k m ehr „více“). CV —; P rof —; Březina Zábřežsko 258 až 259 (M. vznikl p atrně na m ístě za niklého M írová v 16. stol.). M i r w a n s, viz Věrovany. Miřín 1 Zanikl u P itína (Bojkovic ko). 2 1522 ves pustou Mirzin, ZDO XIX, 15; 1525 ves pustou slově M iřínsko . . . z tej pustej vsi M ěřínska, LSA 312; 1550 ves pustou M yržyn, PO XXI, 122; 1594 pustou ves M irzynsko, ZDO XXX, 281. 3 Ves zanikla za válek uher ských v 2. pol. 15. stol. v tra ti M iřínky a Podmiřínky. 5 M J : přivlast. příp. -ín k O J Míra, Miřě, které bylo hypokor. zkratkou ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem Mir(o)-, o nichž viz M iroslav; srov. Blahoslav/Blaža, Prosiměř/Proša. J a k mile ves zanikla, m ěnilo se i jm éno: Miřínsko, M ěřínsko, P J M iřínky. Příp. -sko se s oblibou dávala m ístům po za niklých vsích, srov. Milavsko = M ilat sko/Milatice. K OJ Míra v. též 2. Mirošov. ČV —; Prof III s. v. M ěřín; Nekuda 133. M i s c h i n g , viz Měšín. M i s p i t z, viz Míšovice. M i s s 1 i t z, viz Miroslav. Misslowitz, viz Myslechovice (Olomoucko). Místek 1 Dříve město, nyní část m ěstské obce Frýdek-M ístek. 2 1267 Frideberch, C D M 'lII, 402; 1288 Vridberg, CDM IV, 266 1389 oppidum Fridberg, Lechner I, 16; 1404, 1416, 1434, 1522 dopl. T; 1524 k m iesteckým h ra nicím, LSA 560; 1536 dopl. T; 1580 M isskaw jinak Friburk, Soupis 47; 1583 knězi m isteczkem u StA v Olomouci, ACO B 12; 1633 M istko; 1646 m ěsteč ko M istko, U rbář z r. 1581; 1659 z M ist-
ka, M atr. v Prostějově; 1669 ex civitate M istko, M atr. ve F ry štátu ; 1676 M istko; 1714 Mistecensis, M atr. ve F rýdku; 1718 a 1751 M istek; 1771 Misteca (!); 1846 M istek, M istko; 1872 Mis tek, M istek; 1881, 1924 M istek. 3 P. Hukvaldy. Již 1267 trhová ves, 1389 město. Far. kostel sv. Jan a a Pavla. V 18. stol. soukenictví. Ces. 4 M istek, do M istka/-u, v M istku, Mistečun, nověji M istečan/-ak, m ístec ky. 5 Do konce 15. stol. se pro M. uží valo jm. Friedberk, o němž v. Frýdek. Jm. M istek, zaznam enané poprvé 1434, je dem inut. k stě. miesto „Statte“ —> M istko, z čehož morfolog. analogií vy rovnáním s nepřím ým i pády do M ístka, v M istku nový nom. M istek. N eutrum a m askulinum v 16,—18. stol. kolísají. Něm. N eustetil „nové m ěstečko“ se na poč. 15. stol. užívalo poté, kdy M. po výšen na město. O město viz Staré Město. CV 149, 169; Prof III 95; Hosák VVM X X -P 57 a sb. 700 let F rýdku Mistku, 39—47. Za okupace 1939—45 Friedeberg. 6 Zádvoří, Zámostí. M i s t e r s i n g e n . viz M istřín. M i s t k o , viz Mistek. M istřice 1 Ves 5,5 km vsv od Uh. Hradiště. 2 1247 de M ysteriz, CDB IV, 107; 1301 de M istrzicz, CDM V, 117; 1376 in villa Mistricz, ZDO III, 242; 1406 super villis M ystrziczich . . . ZDO VII, 47; 1505 v M istrziczich, PO VII, 248; 1522 z M istrzicz, PO XII, 89; 1616 přes g ru n ty naše m istrzicke, PO XXXIX, 73; 1670 M istrzicz; 1718 Mistržitz; 1720 M istritz; 1751 M istržitz; 1846 M istritz, M istřice; 1872 M istritz; M istřice; 1881, 1924 Mistřice. 3 P. m ěs ta Uh. Hradiště. Čes. 4 Mistřice, do Mistřic, M istřičák, m istřický. 5 M J: příp. -ice k OJ Mistr, to redukcí z lat. apelat. m agister „uči tel, rádce“. Zn. ves lidí Mistrových. Ve staré češtině apel. m istr i m istř, není proto možné stanovit, zda ř v Mistřice z r + -ice, nebo z OJ Mistř. CV 100; P rof III 95 (M istrovice); Svoboda
StčO J 192; G ebauer Slov. stč. II 370; Machek ES 298; Bach DNk 1-1, 279 (OJ Meister „nach dem A m t“); Kluge EWD11 385. M istřín 1 Ves 5 km jjz od Kyjova, nyní část obce Svatobořice-M istřín. 2 1228 M istrin, CDB II, 321; 1250 M iste rin, CDM III, 155; 1261 M istersinghen, CDM III, 316; 1265 de Mistersingen, CDM III, 370; 1286 plebani de M ystrzin, CDM IV, 231; 1528 ves M istrzin . . . na vsi M istrzinie, ZDO XXII, 9; 1531 na ves M istrzin, ZDO XV, 50; 1539 ves N ow y M istrzin, ZDO XXV, 19; 1670 M istrzin; 1673 ex M istržyn, Děkan, m atrika Veselská; 1718 M istrzin; 1720 M istrim (!); 1751 M istrzin; 1846 Mistřin; 1872 M istřin, M istřín; 1881, 1924 Mistřín. 3 P. Milotice. Far. kostel Na vštiv. P. Marie. Ves stávala pův. v mís tech zvaných S tarý M istřín, ale v 15. stol. přeložena na nynější místo. Odtud i 1539 přívlastek N ový M. Čes. 4 M istřín, do M istřína, M istřiňák, m istřinský. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Mistra, to hypokor. v arian ta k OJ Mistr, o němž v. Mistřice. Srov. dvojice Červ/Červa, K opist/Kopista, V lk/V lka. Na poč. 13. stol. v M. stopy něm. ko lonizace, ja k ukazují podoby M istersinghen, -gen: čes. jm . M. začleněno do skupiny něm. plurálových jm en s -in gen, srov. Měšín/Misching(en). Tento typ substitucí není na Mor. častý. ČV 100 P rof —; Svoboda StčO J 127; Schwarz 184—185 (z OJ Mistř). 6 Palánek. M istřovice 1 Ves 3,5 km záp. od Ces. Těšína; Sl. 2 1431 dopl. T; 1588 z Mistrzowicz, SA VI, 100; 1621 Wes Mistržowicze, D avídek U rbář; 1665 ex Mistrzowicz, M atr. ve F ryštátě; 1671, 1692 Mistržowicze, Soupis 88; 1736 M istrzow itz; 1755 M istržowicze, Soupis 89; 1808 M istrzow itz; 1869 M istrzowice; 1881 a 1885 M istřovice; 1894 M istrzo w itz, Mistřovice; 1924 Mistřovice, Mis trzowice. 3 P. kom ory těšínské. Ves stávala již v 15. stol. Pol. a čes. 79
4 M istřov’ice, do M istřov’ic, Mistřov ’an, m istřovsk’i. 5 M J: příp. -ovice k OJ Mistr, o němž v. výše. Zn. ves lidí Mistrových. Apelat. m istr „m istr“ bylo jak ve staré češt., tak v polšt.. kde zachováno dosud. K r. 1313 je z Tě šínská znám Stephan M ystrsek. ČV —; Prof —; Bořek OSG II 80; Šrám ek Sou stava 381. 6 Doly, F ibakůvka (hospo da), Hory, Nad hájem , Podlesí, Toboly. Míškovice 1 Ves 6,5 km jjz od Hole šova. 2 1397 villam Nyezkowicze, ZDO VI, 654; 1518 z Nizkowicz, PO X, 347; 1589 ves M nisskowicze, ZDO XXX, 19; 1672 Misskowicze, Děkanská m atr. ho lešovská; 1675 M ischkow itz; 1718, 1751 M ischkowitz; 1846 M ischkowitz, M iskowice; 1924 Miškovice. 3 P. Holešov. Ces. 4 M iškovice, do Miškovic, k Miškovicom, v M iškovicách, M iškovják, m iškovské. 5 M J znělo pův. Nížkovice: příp. -ovice k O J N ížek, o němž v. Nížkov. Zn. ves lidí Nížkových. Počáteční M- vzniklo hyperkorektně na pozadí nářeční palatalizace M ’-, které rozlože no na Mni-, Ni-; srov. Níhov, nář. Mňihov, a kolísání M nichov/M ichov. CV 44 (..bez dokladů“, nejasné); P rof III 95 (Miškov/Mniškov). 6 V hliníku. Míšovice 1 Ves 10 km jjz od Mor. Krum lova, nyní čás obce Hostěradice. 2 1308 villam nostram in morauico M issewitz et in theutonico M ispitz dieta, CDM VI, Suppl. 19; 1319 villam M ispitz, CDM VI, Suppl. 23; 1379 M yspicz, ZDB VI, 644; 1407 v Nyšpicích, KP II, 89; 1528 Nysspicz, Ruk. archívu m ěsta B rna č. 1212; f. 7; 1643 Niespicz, U rbář Mor. K rum lova; 1672 N ischpitz; 1718 N iespitz; 1720 a 1751 N yspitz; 1846 Nispitz, Nešpice; 1881 Míšovice; 1893 N ispitz, Nišpice, též Nišovice; 1924 Míšovice, Nispitz, dříve Nišpice též Nišovice. 3 P. Mor. Krum lov, Něm. 4 Mišovice, do Mišovic, M išovák/ -ják, mišovské. Nešpice, do Nešpic, Nešpičák, nešpické (Rešice. Dobelice). Něm. Nišpets. 5 M J : příp. -ovice k OJ 80
Miš(a), které hypokor. podoba k OJ Michal, M ikuláš n. D im itr (D m itr -> M itr -> Miš, Prof III 96—97). Zn. ves lidí Mišových. Do něm činy přejato s pravidelnou jihomor. substitucí -šovice/-spitz (srov. M ašovice/Maispitz, Malešovice/Malspitz, Jevišovice/Jaispitz) a s pozdější úpravou počátečního M- na N-, vzniklou disimilací ve spojení zem M ispitz zem Nispitz. O dtud i čes. Nišpice, vyslovované N y-, jak svědčí nář. hanác. Ne-. CV 15, 99; Svoboda StčOJ 130; Schwarz 246 a VS II 135; Beranek 79. 1. Mitrov 1 H rad (nyní zřícenina) a zámek u Strážku (Bystřičko n. P.). 2 1357 de M itraw, Reg. VI, 530; 1358 in castro Mitrow, ZDB III, 231; 1366 de M itrow, ZDB IV, 396; 1407 hrad náš M itrov, CDM XIII, 462; 1412 cast rum M ittrow , ZDB IX, 268; 1448 cast rum M itrow, ZDB XII, 854; 1466 dvuor m itrow sky, PB IV, 172; 1481 hrad M it rov, K P V, 320; 1598 hrad pustej M it row, ZDB XXXIII, 11; 1610 hrad pustý a ves M itrow ; 1633 M itrow ; 1696 z M itrowa, M atr. v Dol. Loučce; 1751 Mitrow; 1872 M ittrow, M itrov; 1881 M itrov (hrad a ves); 1924 M itrov. 3 P. M itrov. H rad vznikl v 2. pol. 13. stol., zámek z poč. 17. stol. Ces. 5 H rad byl pojm enován podle Dem etra, D m itra z Bukové (kolem 1270). 6 Podm itrov (samota náležející k S tráž ku). 2. Mitrov 1 Ves, k terá zanikla u U r číc (Prostějovsko) v tra ti M itrov a Mitrůvky. 2 1386 villam Mitrowicz, ZDO IV, 761; 1391 villam M ytruowky, ZDO VI, 256; 1881 Dmitrov. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Jm . M itrov, pod nímž bývá 2. M. uváděn, je převzato z P J M itrov, které na katastrál. m apách konce m inul, sto letí doloženo jen jednou (odtud asi i Semberovo D m itrov 1881). Jin ak je jen trať M itruvke „M itrůvky“, tj. „ma lé M itrovice“, což by mohlo vést k do mněnce, že zde stály pův. dvě osady.
A le podoby rgíst. jm en pustých vsí čas to po zpustnutí kolísají v zakončení i v čísle, často jsou přenášena i na jm é na sousedních tratí. Tento případ mohl právě zde nastat. Zdrobnění M itrovice/ M itrů vky je v časovém i územ ním sou lad u se jm ény toho typu n a střední Moravě. Viz Šrám ek Slavia 39, 377 až 398. 9 M J: přivlast. příp. -ov k OJ D m itr — M itr, to z D im itr ■< — řec. Dém ětrios, což adj. ke jm. bohyně úrody Démétér. CV 100; Prof III 97; Svoboda StčOJ 129; Hosák VVM X X -P 66. 1. M itrovice 1 Část obce Doubravice (Mohelnice), 6 km jv od Mohelnice. 2 1778 M itrowice, M ittrow itz; 1846 M itt rowitz, M itrowice; 1872 M itrow itz, M it rovice; 1881, 1924 Mitrovice. 3 P. Doub ravice. Založeny 1786 parcelací doubravického dvora. Čes. 4 Mitrovice, do M itrovic, m itrovské, obývat, jm. v pl. Mitrovšči, v sg. „z M itrovic“. 5 Jm . p atrně podle Jan a K řt. hr. M itrovského z Nemysle, m a jitele blízkých Zádlovic. 2. M itrovice 1 Dříve víska, pak osa da Nové Bělé, s níž splynuly; 10 km jjz od Mor. Ostravy. 2 1788 M itrow itz; 1793 Mitrovice; 1846 M ittrow itz, M itro wice; 1872 M itrow itz, M itrovice; 1881, 1924 Mitrovice. 3 P. Paskov. Založeny na konci 18. stol. Ces. 4 Mitrovice, do M itrovic, v M itrovic .(!), M itrovjak, m itrovsky (Proskovice). 5 Nazvány podle m ajitele panství Jo sefa hr. M itrovského z Nemysle. • M J: příp. -ovice u obou jm en analogická. O jm. M itr viz Mitrov. CV 100; Prof III 97. M i t t e l w a l d , viz Středolesí. M itterdorf 1 Kolonizační ves pod hradem Miroslaví, splynula s městem M iroslav (Mor. Krumlovsko). 2 1387 villas Boehm dorf et M itterdorf dictas Myroslawie, ZDB VII, 522; 1446 in villa M itterdorff, ZDB XI, 514; 1466 in villa M ittendorf, ZDB XIV, 76; 1494 M itrdorf, ZDB XVI. 71; 1497 M ittrdorf, ZDB XVII. 16. 3 Viz Miroslav.
5 MJ něm.: z něm. adj. m a ter „střední, in der M itte“ a -dorf „ves“, zn. prostřední ves (tj. ležící mezi Pemdorfem a Václavovem), CV —; Prof III 98 (M itterberg, -wald). M i t t e r d o r f , viz Bezděčí u Trnávky. M i t z m a n n s , viz Micmanice. Mizerov 1 Statek, k terý už 1749 spo jen s Fryštátem , s nímž po 1945 sta vebně splynul. Od 1971 část: K arvi ná 7 -M izerov. 2 1618 Mizerow, Mize rov; 1720 Miserau; 1850 Mizerów. 4 M’izerův, na M ’izerův, na M’izerov’e. 5 Apelat. MJ k zákl. mizer„špatný, nedobrý, obtížný“, zn. místo, kde se špatně hospodaří. Jm . M. patří k typům Hladov, Bídov, Elend, H un gerlied — názvy pro samoty, dvory apod. ČV —; Prof —. Mladcová 1 D říve ves, pak osada, nyní část m ěsta Gottw aldov (viz Zlín); 2,5 km sz od centra Gottwaldova. 2 1365 Mladerzow (korupt.), ZDO I, 855; 1397 villam Mladczowa, ZDO VI, 704; 1437 Mlaczow, ZDO X, 227; 1490 Mlaczow, ZDO XIII, 5; 1596 ves Mladžiow u, ZDO XXXI, 23; 1661 z Mlatczowa, Matr. v Ivanovicích na H ané; 1670 Mlacžow; 1672 Mlaczow, Děkan, m atri ka holešovská; 1718 a 1751 Mlaczow; 1846 Mlatzow, Mlacow; 1872 Mlatzow, Mlacov; 1881 Mladcová; 1906 Mlatzow, Mlatcov, též Mlatcová; 1915 Mlatzow, Mlatcov; 1924 Mladcová, dříve Mlatcov též Mlatcová. 3 P. Zlín. Ces. 4 Mlacová, na Mlacovú, na Mlacově (!), z Mlacovy (!), za Mlacovú, Mlacovjan, mlacovský. Arch. Mlacov, na Mlacov, nověji n a Mlacovéj, Mlacovják. 5 Původně Mladcova: přivlast. příp. -ova k OJ Mládec, to substantivizace adj. mlad-b „mladý, ju n g “ (srov. OJ maln/Malec, suclvb/Sušec, jum>/Junec). Zn. Mladcova ves, lhota, osada. O pře hodnocení na adj. Mladcová a o rozší ření tohoto typu jm en v. Machová. V dokladech 15.—18. stol. se objevuje i Mlacov (c foneticky z -dc-): byl to 81
jeden ze způsobů prom ěny jm éna po ztrátě přivlastňovacího významu, srov. 1 M ikulůvka, dř. i M ikulova) M ikulov, M ikulášov. Příp. -ov je zde analogická. CV 101; Prof Svoboda StčO J 49, 142. 6 O strá horka, Mezihoří, Na d ra hách, N a Kabálce, V oboře, U rybníků, V Orlových pasekách. Zbožensko. Mladecko 1 Ves 15 km zjz od Opa vy; Sl. 2 1250 M ladotsderf, CDB IV, 194; 1265 de Mladotiz, CDM III, 370; 1270 Mladoziz, CDM IV, 34; 1464 de M ladkow, ZDO XI, 111; 1540 n a MZadoticze, POp X, 102; 1610 ves pustá slo vě Mladotycze, ZDOp X, 3; 1720 Mlad etzko; 1736 M ladetzko; 1805 a 1836 M ladetzko; 1870 Mladecko či Mladostko (!), Catal. cleri; 1881 M ladotsko; 1894 M ladetzko, Mladecko či Mladotice; 1924 Mladecko, dříve t. Mladosice. 3 P. Mladecko. Ves byla v 16. stol. pustá, 1622 osedlá. Něm. 4 Mladecko, na Mladecko, na Mladecku, Mladečak, v pl. též Mladeccy, mladecky. 5 Ves se do zpustnutí jm e nuje Mladotice, ojed. M ladkov — viz tato hesla. Po zpustnutí upraveno jm é no na Mladot-sko, z něhož buď pro střednictvím adj. m ladecký, nebo ana logií podle jiných jm en n a -ecko dnešní Mladecko. Dávám e přednost možnosti první: adj. m ladecký bylo známé i teh dy, když ves byla pustá, substantivizací vzniklo M ladetsko, graficky zjed nodušené Mladecko. Srov. i jm. zpustlé vsi M ilatice/Milacko s. v. Milavsko a častá P J typu ko jetínský (katastr)/K ojacko, Bolatice/Bolacko. — P rvní do klad 1250 M ladotsderf je tzv. smíšené jméno. Ta jsou charakteristická pro záp. okraje Opavska směrem proti toku Opavy a Hvozdnice na Bruntálsko, srov. i B ratříkovice, Jelení, Milotice nad Opavou. CV —; Prof —; Šrám ek Soustava 390. 6 M ladecký dvůr/M ladetzkoer M aierhof, K ašparův m lýn/ K asperm ůhle. Mládec 1 Ves 4 km záp. od Litovle. 2 1350 in Mladcze, ZDO I, 170; 1371 82
Mladcz, CDM X, 118; ,1408 dopl. T ; 1446 vyplatil ves Mladči, LSA 303; 1457 a 1465 dopl. T; 1516 v Mladczi, PO X, 170; 1516 u Mladcze PO X, 125; 1547 ves Mladssye, ZDO XXV, 83; 1552 pro dávajíc mi Mládeže, PO XXI, 297; 1564 Ves Mladče, Úsovský u rb ář; 1574 ze vsi Mladcžie, PO XXVIII, 372; 1588 Ves Mladče, Úsovský u rb ář; 1718 a 1751 Lautsch; 1735 a 1798 dopl. T; 1846 Lautsch, Mládce; 1872 Lautsch, Mládce; 1881 Mládce; 1885 Mladče, Catal. cleri; 1885 Lautsch, Mlač, též Mládce; 1893 Lautsch, Mlač; 1924 Mladeč dříve Mlač. 3 P. Úsov. R. 1828 objev jeskyní. Ces. 4 Ten Mlač, do Mlače, v Mlačo, Mladečák, v pl. Mladečči, mladecké. 5 M Jr přivlast. příp. -jb k OJ Mládec n. Mlá dek, které substantivizace adj. m ladv „jung“ (viz i Mladcová); srov. OJ Bělec, Čemec, Malec a Bělek, C em ek, Má lek. M orfologickým vyrovnáním s ne přím ým i pády do Mladče, v Mladči vznikl nový nom. Mladč, Mlač, o čemž podrobněji v. Telč. M J M. p atří do sku piny M J s -ek + jb rozšířených v širo kém pruhu v podhůří D rahanské v r choviny sm ěrem k střed. M oravě (viz Luleč, Zeleč, Chromeč). — Do němč. přejato z podoby Mlač dekompozicí zem Mlatsch zem Latsch, přízvučné a zdlouženo a diftongizováno (Latsch > Lautsch), v nářečí opět monoftongizováno (Lotsch, 1965 v Olomouci). Srov. M ladoňov/Blodensdorf, M ladějov/Bio sdorf. CV 101; Prof —; Svoboda StčOJ 141. 6 M ladečská myslivna. M ladějov 1 Ves 9,5 km sz od Mor. Třebové. 2 1365 M ladiksdorf, ZDB IV, 225; 1372 de Mladiegow, CDM X, 170; 1398 M ladiekow, ZDO VI, 740; 1406 dopl. T; 1408 Pladiksdorff, CDM XIV, 6; 1490 Mladiegow, ZDO XIII, 17; 1677 a 1718 Blossdorff; 1720 Blosdorf, Mladegow; 1751 Blosdorf; 1846 Blosdorf, Mladěgow; 1872 Blosdorf, M ladějov; 1881 M ladějov; 1924 Mladějov, Blos dorf. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 4 Mladějov, do Mladějova, M ladějo-
vák, m ladějovský. Něm. Blóstof. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Mladěj, to substantivizací adj. mlad-b „jung“ (srov. O J Bělej, Hrděj, Prostě) a M J Hrdějov, Prostějov). Do němč. přejato již 1365 jako M ladiksdorf: z této hybridní po doby lze soudit, že vedle M ladějov existovalo i M ladíkov (srov. i 1398 M ladiekow), odtud i -řc- v něm. dokla du. Tento typ přejím ání jm en byl v 14. století častý, srov. Bratříkovice/Bratrigsdorf, Milotice n. O./Milotndorf. Ze smíšeného jm. M ladiksdorf se v něm. nářečí vyvinulo Pladiksdorf se střídá ním retnic m /p, b (podle Schwarze VS II 245 jde o n áhradu hláskového počátku v něm čině neobvyklého -m í- za skupi nu obvyklou -bí-), z čehož další nářeční změnou a > o Plodiks- a redukcí nepřízvučných slabik pak Blosdorf. Viz i Mladějovice. CV 100; P rof III 99; Svoboda StčOJ 167. M ladějovice 1 Ves 5,5 km zsz od Šternberka. 2 1131 Mladeiouici, CDB I, 115; 1295 Bladowiz, CDM V, 25; 1296 de M ladowitz, CDM V, 54; 1320 Mladicowicz, Lechner I, 6; 1409 M ladyeyowicz, CDM XIV, 113; 1443 in Mladiegowicze, Lechner I, 62; 1448 in villa Mladieyowicz, L echner I, 58; 1480 Mladiegowicze, ZDO XII, 19; 1515 v Mladiegowiczych, PO X, 70; 1531 ze vsi Mladiegowicz, PO XV, 154; 1599, 1646, 1652, 1662, 1669 Bladewitz, Soupis 85, 86; 1678 Bladew itz; 1718 Bladowitz; 1720 Bladewitz, M ladow itz; 1751 Bla dow itz; 1846 Bladowitz, Mladowice; 1872 Bladowitz, Mladějovice; 1881 Mla dějovice; 1924 Mladějovice, Bladowitz dříve Mladovice. 3 P. Š ternberk. Něm. a čes. 4 Mladovice, do Mlaďovic, Mlaďovák, m ladovské (Hnojíce). Něm. Bladawitz. 5 M J: příp. -ovice k O J Mladěj, o němž viz M ladějov; zn. ves lidí Mla děj ových. Do něm činy přejato v podo bě Bladow itz: o MI-/BI- viz Mladějov, nepřízvučné -děj zredukováno, ač zde předlohou m ohlo být čes. nář. Mlaďo-
vice. Tato redukce je u čes. jm. s -ejovice častá, srov. Budějovice/Bučovice, Hodějovice/Hodovice, Blaže jovice/Blašovice. Jako u jm. Mladějov, i zde do ložena podoba s O J M ladík — Mladíkovice, v níž příp. -ik- nahrazuje po někud m éně produktivní sufix -ěj-; srovn. i střídání hypokoristik oš/eš/iš. CV 100; Prof III 99; Svoboda StčOJ 167; Schwarz VS II 313. 6 H arta, Bou da, Dolní M ladějovice/Unter Bladowitz, R ybám a/Fischhaus. M l a d i k s d o r f , viz Mladějov. M ladkov 1 Ves 3 km záp. od Bosko vic. 2 1512 na ves M ladkow, ZDB XVIII, 27; 1525 ze vsí . . . M latkowa, LSA 165; 1547 v M ladkowie, ZDO XXV, 83; 1569 ves M ladkow, ZDO XXVIII, 29; 1585 do M latkowa, Poz. kn. Chrudichrom , StA Brno, č. 3608, F. 87; 1590 z Mladtkoša (!), tam že 179; 1677 M ladkow; 1718, 1720 a 1751 Mlatkow ; 1846 M ladkow ; 1872 M latkow, M ladkov; 1881 M ladkov; 1924 M ladkov dříve M latkov. 3 P. Boskovice. Přip. se 1418 (VM-Boskovice 144). 4 M ladkov, do Mladkova, v M ládko vě, M ladkovák, m ladkovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mládek, o němž v. Mladeč. CV 101; P rof III 100; Svo boda StčOJ 135; Skutil MSB1 99-100. Mladkovice 1 Zanikly někde na Třebíčsku. 2 1104 Mladcouici, Kosmas 259. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mládek, o němž v. Mladeč. Zn. ves lidí Mládko vých. ČV —; Prof —; Nekuda 43. Mladoňov 1 Ves 9,5 km vjv od Šum perka. 2 1351 Bladavisvilla, CDM VIII, 80; 1371 Mladenowicz, CDM X, 118; 1500 z Mladieowa . . . z Mladieyowa, PO VII, 69; 1547 ves Mladoniow, ZDO XXV, 83; 1552 Mladoniow, PO XXI, 297; 1588 Mladonov, Úsovský u rb ář StA v B rně; 1718 Blodensdorf; 1720 Pladensdorff, M ladegow; 1751 Blodensdorf; 1846 Bladensdorf, M laděnow ; 1872 Bladensdorf, M laděnov; 1881 Mladoňovice; 1893 Bladensdorf, Mladoňov i Mladoňovice; 1924 Mladoňov, Bladensdorf, 83
d říve M laděnov t. Mladonovice. З P. Úsov. Již 1351 farn í kostel sv. M iku láše. Něm. 5 MJ je doloženo nejprve v lat. 1351 Bladavisvilla, k teré nepochybně vychá zí z hybridní čes.-něm. form y *Bladonsdorf (v p atrn ě chybný zápis), v němž Blad- z čes. Mlad- (o tom viz Mladějov), něm. -dorf a lat. villa „ves“ za čes. -ovice, něm. -s-, lat. -is- je geni tivní. Předlohou tohoto smíšeného jm é na m ůže b ý t čes. Mladenovice, Mladěnovice, Mladonovice/M laděnov . . . Do klad 1371 ukazuje na výchozí Mladěn-, Mladenovice. O tom to jm éně viz Mladoňovice. Od poč. 16. stol. česky Mladoňov: střídání -ovice/-ov je doloženo, srov. Holešov, Prostějov, Tišnov/Hole šovice, Prostějovice, Tišnovice. I ve jm. M lad-ov kolísá oň, ěn, en. R. 1846 ob novena hist. podoba s -ovice, od 1893 opět jen Mladoňov. — P řejetí jm. M. do něm činy proběhlo dvakrát: poprvé 1351 (viz výše) — přítom nost něm. živlu se tehdy zdá být jen dočasná; podruhé až v 18. stol. (Mladěn v Bladens- -> něm. nář. Blodensdorf). CV 101 (k OJ Mladěn); Prof III 101. 6 Sejpské údolí /Seifenthal (v. t.). Mladoňovice 1 Ves 5 km vých. od Jemnice. 2 1319 villam nostram Blado now itz, CDM VII, suppl. 198; 1348 ze Pladnawitz, CDM VII, 791; 1464 v Mladonyowiczich, PB IV, 117; 1500 v Mladionovicích, K P VII, 199; 1510 lidem svým m ladionow skym , PB V llb, 59; 1514 ve vsi M ladionowiczych, PB X, 102; 1520 z Mladionowicz, PB XII, 74; 1528 Mladionowicze, Ruk. arch. města B rna č. 1212, 3; 1534 z Mladionowicz, PB XV, 229; 1571 n a Mladionowiczich, PB XXVI, 215; 1581 na Mladoniowiczych, PB XXIX, 326; 1588 ves Mladoniowicze, ZDB XXXI, 8; 1671 a 1718 M ladonowitz; 1720 M ladenowitz; 1751 M ladonowitz; 1846 Ladoniowitz, vlast ně M ladoniowitz, Mladoňowice; 1872 Ladonowitz, Mladoňovice; 1881 Mlado ňovice; 1893 Ladonowitz, Mladenovice; 34
1924 Mladoňovice. 3 P. Budkov. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Mladenovice, do Mladěnovic, Mladěňák, m laděnovickyj, ojed. mladěnovskyj. Mladěňovice (Třebelovice), Mladějovice (Dědice). 5 M J: příp. -ovice k OJ, které z adj. mlad-b „jung“ odvo zeno substantivizující příp. -oň (Mla doň), -ěn (Mladěn), -en (Mladěn). Srov. OJ K rutěn, Hladěn, Maloň, Miloň, Suchoň. Zn. ves lidí M-ových. Je pravdě podobné, že pův. podoba byla Mlado ňovice a že střídání hypokoristických přípon oň/ěn/en bylo vyvoláno vlastně disimilační tendencí samohláskové řady a-o-o-i-e > a-e-o-i-e, přičemž měkkost z ň přešla n a předcházející souhlásku (ď). Kontam inací Mladoňovice a Mladěnovice vzniklo Mladěňovice, z něhož disimilací ď-ň > ď-j pak Mladějovice; srov. i kolísání M ladějov / Mladoňov, Mladěnov. — Do němč. přejato jednak ve středověku s MI-/BI- (o tom viz Mladějov), jednak v 18.—19. stol., kdy pro něm činu obtížné MZ- zjednodušeno na L- (srov. M lýnice/Lentz). CV 100; Prof III 101; Svoboda StčOJ 159 (-ěn), 161 (-oň). 6 Dobrá Voda, U tří korop tví. Mladotice 1 Zanikly sloučením se Slavičínem (Valašskokloboucko) již r. 1850, ačkoli do 1920 měly sam ostatné číslování domů. 2 1131 Mladotici, CDB I. 115; 1671 Mladoticze; 1718 a 1751 Mladotitz; 1846 Mladotitz, Mladotice; 1881 Mladotice; 1924 Slavičín-M ladotice. 3 P. Slavičín. Byly tu dvě nesouvi sející osady: Dolní a H orní Mladotice. Ces. 4 Mladotice, do Mladotic, Mladočan, mladocký. 5 M J: příp. -ice k OJ Mla dota, to substantivizací z adj. m la d t příponou -ota, srov. Bělota, Černota, Skorota. Zn. ves lidí Mladotových. Jm. Mladotice (s t-ovým sufixem v OJ) tvo ří na U herskobrodsku značně na vý chod um ístěný bod tohoto typu jmen a dosvědčuje pom ěrně staré osídlení ně kterých úseků horního Poolšaví. — Po
zaniklých Mladoticích název dnešní nové části m ěsta Slavičína — Mladotického nábřeží. CV 101; Prof III 102; Svoboda StčOJ 165. M 1 a d s s e, viz Mladeč. 1. Mlýn, Bájovský 1 Sam ota jz od Uherského B rodu blízko tra ti Nad Bajovcem. 2 1881 Bajovec; 1893 Bajowetzer M ühle, B ajovský m lýn; 1924 Bajo vský M lýn; 1935 U Bajovca, Bajov ský M lýn. 4 P J U Bajovca, Nad Bajovcem. 5 Mlýn nazván po m ajiteli. Příjm . Baj(a), Bej(a), Bajar, Bejar se n a Uherskobrodsku vyskytují dosud. Jsou známa i z Ceskotěšínska a z Cadecka. Odvo zena snad z OJ Baltazar, Barnabáš stejně, jako Karel/Kaja, Jaroslav/Jaja, Stanislav/Staja. P J k tom uto m ístu do ložena už v Tereziánském i Josefín ském k atastru (1787—1789): Ober Bajow etz, Bei Majowec Mühle, Bajowec Mühle, v Josef. kat. navíc i P J Nad B ajow skym stawem . — [Srov. i ukraj. MJ Bajkivci u Tarnopole. V. Šm.] Svo boda StčOJ 167; Z. Novotná, P J na Uherskobrodsku, Brno 1972 (rkp.). 2. Mlýn, Bernovský 1 Sam ota u Sta rého Ptení (Plumlovsko). 2 1893 Bernow er Mühle, B ernovský m lý n ; 1924 B ernovský M lýn. 5 Přívlastek po za niklé vsi Bernov (v. t.). 3. Mlýn, H am erský 1 Sam ota u Ho lice (Olomoucko). 2 1906 K upferham m erm ühle, K uprham erský m lýn; 1924 H am erský M lýn, dříve K uprham erský M lýn; 1935 H am erský m lýn. 5 Přívlas tek podle ham ru na m ěděnou rudu. 4. Mlýn, Hamerský 1 Sam ota u Prosetína (Kunštátsko). 2 1893 H am erský m lýn. 5. Mlýn, H am erský 1 Sam ota u Ví ru (Bystřičko n. P.). 2 1893 Dolní Ha m erský m lýn ; 1906 Ham m erm ühle, Ha m erský m lýn; 1924 Dolní a Horní Ha m erský M lýn; 1935 Dolní a Horní Ha m erský m lýn. 4 Hamry, na Hamrech, z Hamru, Hamerák, hamerskej. 5 Ham erské Mlý
ny dostaly přívlastek podle ham rů, kte ré při nich stávaly. Viz Hamr. 6. Mlýn, Kamenný 1 D říve osada, nyní m ístní část Zabovřesk v Brně II. 2 1365 m olendinatrix sub Lapide, Mendl, K niha počtů 383; 1846 Stein m ühle; 1893 Steinm ühle, K am enný m lýn; 1924 K am enný M lýn, Stein mühle. 4 K am eňák, na K am eňák, na K am e ňáku, kam enom lénské. 5 M lýn leží u bývalého kam enolom u pod skalnatou strání. K drcení kam ene se užívalo vodního m lýna. 7. Mlýn, Kobrštejnský 1 Sam ota u Horního Údolí (Zlatohorsko, býv. C ukm antelsko); Sl. 2 1924 W urzlův Mlýn, též K oberštejnský m lýn, W urzel m ühle t. Kobersteinm ühle. 5 P řívlas tek podle m ajitele a podle blízkého hradu K obrštejn (v. t.). 8. Mlýn, Křeslický 1 Sam ota u Sta rého P etřína (Vranovsko n. D.). 2 1893 Grösing Mühle, K řeslický m lýn ; 1924 K řeslický M lýn, Grösingmühle. 5 P ří vlastek podle dvora Křeslík (v. t.), u něhož leží. 9. Mlýn, Kuprový 1 Sam ota u Nové Ulice (Olomouc-město). 2 1906 K upfer mühle, K uprový m lýn. 5 Viz 3. Hamer ský Mlýn. 10. Mlýn, Lhotecký 1 Sam ota u Litostrova (Ivančicko). 2 1906 Lhotecký m lýn ; 1924 L hotecký M lýn. 5 P řívlas tek podle zaniklé Lhotky (v. I, str. 521). 11. Mlýn, Libuňský 1 Sam ota u Pod hradí nad Dyjí = F rejštejna (Vranov sko n. D.). 2 1893 Loibing M ühle; 1906 Loibing Mühle, L ibuňský m lýn; 1924 L ibuňský M lýn, dříve L ibánský M lýn, Loibingmühle. 5 P řívlastek podle blíz kého dvora Libuň, něm. Loibing, jehož Loib- o. 5 Název podle řeky M orávky, její jm é no zdrobnělina k Morava (v. t.). O jm é ně několik lid. etymologií: Mikoláš (Těšínsko 1963, č. 6—7, s. 25) vykládá z m orovka k m or (opírá se jen o nář. znění, v němž á > o), Davídek (O ná zvech a jm énech Těšínská, s. 14) podle toho, že „M orávka určitě nese jm éno po Moravcích nebo M oravských b rat řích “ (odm ítnuto již L. Novákem, Tě šínsko 1963, č. 19-20, s. 29-31). 6 Byčinec, Dolinky, Ježánky, Kocuří, Kotly, Malý Lipový, Velký Lipový, Lúčka (sg.), Nytrová, Psárky, Skalka, Slavíč, Uspolka, Vlaský, Vojvodina, Vysutý. 2. M orávka 1 D vůr u Dolního Be nešova (Hlučínsko). 2 1924 M oravka; 1935 Morávka. 5 Podle ústní inform ace z D. Be nešova jm enoval se p rý šafář tohoto dvora na zlomu století Morava; pak by MJ utvořeno příp. -ka k OJ Mo rava (to z názvu řeky nebo země M.), srov. Bum bálka, Zavadilka, Baška, Rez ka, Přibýška apod. Ale v nářečí na Hlučínsku bychom spíše očekávali sufix -ovec: *Moravovec jako Albertovec, Janoškovec, Kocurovec apod. — Vzhle dem k poloze na arch. sídelním prostoru 96
nelze vyloučit i starý původ apelativní (viz i Přehyně!), který je pravděpo dobný, protože šafář jm énem Morava není z archívních dokum entů pro tento statek známý. Šrám ek SlezSb 1960, 226 až 336. 3. M orávka, M alá 1 Ves 11 km zsz od B runtálu; Sl. 2 1604 K lein Mohr, Soupis 43; 1605 des Dorfes Klein Mokra, FL VIII. 3: 1605 zur Klein Mohr, FL VIII, 3; 1614 K lein Mor, FL VIII, 3; 1629 K leine Mohraw, FL V, 75; 1661 zur Kleine Maare, FL VIII, 3; 1661 K lein Mährisches, FL VIII, 3; 1661 aus der K leinen Moraw, FL VIII, 3; 1672 ecclesiae K lein M ohrensis . . . in K lein Mohra, Děkan, m atrik a b ru n tál ská; 1714 M ikro Mohrenses, FL VIII. 3; 1716 a 1805 K lein Mohrau; 1836 Klein Morau; 1870 K lein Mohrau, Ma lá Morávka, Catal. cleri; 1881 M. Mo rávka; 1924 Malá Morávka, K leinMohrau, dř. jen K leinmohrau. 3 P. B runtál. Ves založena mezi 1524—1605. F arní kostel sv. Trojice. Byla tu těžba želez, rudy, železárny, ham ry, od 1833 papírna. Něm. 5 Pův. je něm. jm. K lein Mohra, ač Mohra přejato z čes. Morava (v. t.). K lein Mohra zn. tedy „Moravice, malá M orava“. 9 Jm. M orávka: zdrobnělina k Morava (v. t.), srov. Jihlava/Jihlávka, Svitava/Svitávka apod. ČV —; Prof —. 6 Křížový dom ky/K rischhäuser, Svatý H ubert/H ubertskirch (v. t.), M orgendland (v. t.), O včám a/Schaferei, Rozhledna na P radědu/A ltvaterw arte. M o r b e s, viz M oravany (Brněnsko). M ordovna 1 Hospoda u Židenic (Brněnsko). 2 1906 Rosahof, M ordovna; 1924 M ordovna, nyní Růženin Dvůr. 4 Mordovňa, na M ordovňo-/u, za Mordovňó, obývat, a příd. jm. „z Mordovňi“. 5 M J : z apelat. m ordovna „místo, kde se m orduje, vraždí“ — hy perbolický název pro hospodu ležící na odlehlém m ístě a pověstnou rvačkam i. Něm. Rosahof „růžový d v ů r“ p rý podle růží v hospodské zahradě (sdělení ze
Židenic). Spíše šlo o romantizující, re klamní jméno. CV —. M orgenland 1 Sam ota u Malé Morávky (Bruntálsko). 2 1662 Morgen land, Soupis 44; 1881, 1894 a 1924 Morgenland. 5 M J : z něm. Morgenland „východ, orient“. Jm éna samot, kolonií apod. mí vají často názvy exotických krajin, zemí a město, srov. Am erika, Afrika, Habeš, Čína, M exiko, Korea (po 1953, často pro nová sídliště), Bombaj, Sanghaj (v Brně) apod. Možný je i výklad k něm. Morgen „polní m íra, jitro “. Morkovice 1 Městys 8 km zsz od Zdounek, nyní část obce MorkoviceSlížany. 2 1222 de M orckwycz, CDB II, 222; 1238 de Morcoviz, CDB III, 174; 1348 villam M orkowicz, ZDO I, 4; 1350 de Morcowycz, ZDO I, 179; 1355 municionem in Morcouicz, ZDO I, 387; 1389 de M orkowicz, CDM XI, 374; 1389 opidum Morkouicz, ZDO VI, 4; 1438 v Morkowiczich, PO III, 67; 1511 v měs tečku mém M orkowiczych, PO VIII, 274; 1520 na tvrzi jeho M orkowiczych, PO XI, 130; 1522 lidé jeho m orkow sstij, PO XII, 57; 1527 z městečka z M orkowicz, PO XIII, 236; 1633, 1718, 1720 a 1751 M orkow itz; 1846 M orkow itz, M orkowice; 1881 a 1924 M orko vice. 3 P. Morkovice. V pol. 14. stol. městečko, v 14. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Jan a K řtít. Již v 18. stol. košikářství. Ces. 4 M orkovice, do M orkovic, v Morlcovicích, za M orkovicama, M orkovčák, m orkovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Morek, v němž příp. -ek k nějakém u cizímu OJ, snad něm. M oritz (-«— lat. Mauritius), čes. Mořic, k něm už hypokor. podoba M orek (viz Mořkov) i Mo rek. Zn. ves lidí Morkových. [OJ Mo rek se pokládá za cizí; m á tak i Svo boda. Ale je to jm éno staré a lidové: M orek venator de Belsk (Bílina) vystu puje už 1169 (CDB I 218), Stephan M orkovic 1188 (CDB I 294). V Polsku jsou Morkowice, M orkowo, M orków.
Je přinejm enším možné, že jde o zá klad slovanský. V. Šm.] K m ořiti „quä len“? CV 102 (z OJ Morek); P rof III 134 (Mořičov); Svoboda StčOJ 135. 6 Pančocha, Skavsko (v. t.) M orkůvky 1 Ves 3,5 km jižně od Klobouk. 2 1356 in M orkowicz, ZDB III, 121; 1528 z M orkuw ek, PB XIV, 61; 1544 ves M orkuow ky, ZDB XXVI, 83; 1560 ves M orkuow ky, ZDB XXVIII, 22; 1570 ves M orkuow ky . . . ze vsi M orkuowek, PB XXVI, 94; 1595 ves M orkuw ky, ZDB XXXII, 172; 1609 ves M orkuw ky, ZDB XXXIV, 62; 1673 a 1718 M o rk u w k y; 1720 M orkuw ek; 1751 M orkuw ky; 1846 M orkuw ek, M orkuivky; 1872 M orkuw ek, M orkůvky; 1881 a 1924 M orkůvky. 3 P. Hodonín. Ces. 4 M orkůvky, do M orkuvek, v Morkuvkách, M orkovčák, m orkovskej/m orkuvské (K lobouky)/m orkovské (Boleradice). V m ístě tzv. dolské nářečí s -ej. 5 M J: dem inutivum k M orkovice (v. t.). Proces zdrobnění lze sledovat: 1385 in m inori M orkowicz „v m alých Morkovicích“, 1412 M orkow iczky, v dalších zápisech jen M orkůvky. Srov. Mašovice/M ašůvky, K unovice/K unůvky i K u novicky, Popovice/Popůvky. CV 102; Prof - ; Hosák JM 1973, 145; Šrám ek Slavia 39. 377—398. 6 P J Topolany (za niklá ves, v. t.), M orkovský mlýn. Mořice 1 Ves 8 km zjz od K ojetína. 2 1238 de Moriz, CDB III, 202; 1348 villam Moricz, ZDO IV, 426; 1389 cum Morzicze, ZDO VI, 24; 1397 in villa Morzicz, ZDO VI. 552; 1437 in Morzicz, ZDO X, 215; 1438 Morzicze, PO III, 45; 1447 v Morziczich, PO III, 151; 1480 za ves Morzicze, PO V, 94; 1493 v Morziczih, ZDO XIV, 35; 1569 m lejnu m oržyczkem u, PO XXVII, 82; 1571 na Moržycze, PO XXVII, 346; 1573 v Moržyczych, PO XXVIII, 40; 1576 statek muoj m orzyczky, PO XXIX, 123; 1580 na M orziczych, PO XXX, 45; 1593 tvrz, dvůr a ves Morzicze, ZDO XXX. 236; 1676, 1718 a 1751 M oržitz; 1846 Mořitz, Mořice; 1881 a 1924 Mořice. 3 P. Mo97
řiče. V 14. stol. tvrz, pak zámek. V 14. stol. fara, k terá zanikla. Čes. 4 Mořece, do Mořec, v Mořecich/ (zř.) -ách, Mořečák, mořecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Mora, Móra, n. Mořa, o nichž v. Morkovice a Mořkov. Zn. ves lidí M-ových. CV 101 (k OJ Mor-); Prof —. M ořkov 1 Ves 7 km jjv od Nového Jičína. 2 1411 M oržkow, VM-N. Jičín 246; 1437 M orzkow, ZDO X, 98; 1481 M orzkow, ZDO XII, 41; 1517 z Morzkowa, PO X, 261; 1517 z M arkova (!), CMM 1957, 349; 1524 ves M orzkow, ZDO XX. 3; 1531 na ves M orzkow, PO XV, 21; 1558 M orsskow, Soupis 64; 1676 M urckh; 1718 M urk; 1751 Murck; 1846 M urk, M ořkow; 1872 M urk, Moškov (!); 1881 M ořkov; 1885 M urk, Moř kov; 1924 Mořkov. 3 P. Nový Jičín. Zpráva 1274 M uritz (v. t.) se netýká Mořkova, neboť ten nebyl biskupským lénem. Ces. 4 M ořkov, do M ořkova, M ořkovjan /M ořkovjal (!) (nověji) M ořkovák, mořkovsky. O nářečí se zvláštním fonolog. systém em v. A. Lam precht, sb. Rodné zemi, Brno 1958, 290. Něm. Muek (N. Jičín 1965). 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J M ořek, o němž v. Morkovice. K možnému domácímu původu základ. OJ M ořek srov. deverbativa Dřem ek, Lazek, Letek, Pišček, Plaček atd., po dobně by mohlo být m ořit „quálen, hu bit, ničit“/M ořek, snad i Mora, Móra (v M J Mořice, srov. OJ Kráha, Muka, Šimrá). — Z jediného dokladu 1517 M ařkov usoudil Prásek SA 1-4, 239 omylem, že pův. jm. je M aříkov a Moř kov zkomolenina. Pom ěr je však ob rácený: z pův. M ořkov vzniklo Mařkov přikloněním k častějším jm énům Mařa, Mařík, Mařata apod. — Do němč. pře jato až v 17. stol. v podobě M urck: koncové -ov odpadlo (srov. H. Benešov /Benisch, Hluzov/Leiss) a -o- > -u(srov. Skorotín (1672 G urtendorf, MuglinovjMohyl-). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 127; 136; G ebauer Slov. stč. II 98
400; Severa VM-N. Jičín 246 (z OJ Ma řík podle Praska); Schwarz VS II 346; ZfSl X II 679; Šrám ek OSG III 209 n. M o s a z o v, viz Ham ry, Mosazné. M o s k e l l e , viz Mostkov. M o s k o w i t z , viz Mackovice. M o s t e č n é , viz Dětřichov. Mostiště 1 Ves 3 km se v. od Vel. Me ziříčí. 2 1317 de Mosticz, CDM VI, 124; 1349 de Mostiz, ZDB I, 52; 1351 de Mostycz, ZDB II, 37; 1355 de Moschczycz, ZDB II, 86; 1358 m edium cas trum Mosticz, ZDB III, 430; 1370 cas trum Mosticz . . . villam Mosticz, ZDB V, 296; 1376 in villa Mosticz, ZDB VI. 267; 1390 in villa Mosticz, ZDB VII, 807; 1401 de Mossczicz, CDM XIII, 99; 1406 z Mostišť, KP II, 105; 1417 Mosticze, ZDB XI, 414; 1447 M ostystze, ZDB XII, 544; 1455 Mosstist, StA Olomouc ACO B 12; 1495 do Mosstisst, LSA III, 88; 1555 ves Mossczysscze, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Mosstisscze, ZDB XXXII, 117; 1679 Mosstisstie; 1718 Mostiesste; 1720 Mosstesst; 1751 Moschtischt; 1846 Moschtischt, M osstjsst; 1872 Mosch tischt, M oštiště; 1881 M ostiště; 1885 Moschtischt, M ostiště; 1893 Mosch tischt, M ostiště; 1924 Mostiště. 3 P. Velké Meziříčí. V 14. stol. tu stával hrad, Fil. (1351 farní) kostel pův. sv. Prokopa, nyní sv. M arka. Čes. 4 Ty Mostišče/(arch.) ty Moščišče, do Mostišč, v Mostiščich, M ostičák/M ostiščák/( arch.) Moščák/Moščičák, mostišské, silně proniká m ostišskej. Ve vzdá lenějším okolí i sg. to M. 5 M J : pl. k stč. apelat. mostiščě, m ostiště „místo, kde stojí most, m osty". Jm éno dáno podle soustavy m ostků na zemské stez ce. Srov. Lučiště, dnes Lučice, Repiště, M lýniště (PJ). ČV 153, 219. 6 Bohatý mlýn. Mostkov 1 Dříve ves, nyní část obce Oskava (Uničovsko); 12 km sev. od Uničova. 2 1344 Mostrob (korupt.), CDM VII, 572; 1431 Moschna, Memo rialb u ch ; 1500 z Mostkowa, PO VII. 69; 1547 ves Mostkoiv, ZDO XXV, 83;
1553 M ostkuov wes, VM-Uničov 182; 1551 M ostkow, PO XXI, 297; 1718 Moskelle; 1720 M osketz, M oskow; 1751 Moskele; 1846 Moskelle, M oskow; 1872 Moskelle, M oskov; 1924 M ostkov, Mos kelle, dříve Moskov. 3 P. Úsov. Podle Hrubého, Sev. M orava v dějinách 182, ještě r. 1500 český, od 1564 něm. 5 M J: jm enné adj. k stč. adj. mostkový, to k m ostek „m ůstek, B růcklein“, zn. místo, kde je nebo byl mostek. Zá pis 1344 Mostrob je německý, přičemž -ov/-ob (víb je časté, srov. H livice/H ly bicz) a c „k“ písařem zaměněno na r. Pozdější něm. Moskelle m á dem inutivizující příp. -elle. V čes. M oskov v 18. až 19. stol. zjednodušeno stk > sk, srov. M ostkovice/M osk- CV 102 (z OJ Mostek); Prof III 140 (Mostov); Ge bauer Slov. stč. II 401; Schwarz VS II 311. 1. Mostkovice 1 Ves 3 km vsv od Plumlova. 2 1131 Mostcaz, CDB I, 115; 1225 in villa M ostkow ich nuncupata, CDB II, 69; 1353 plebanus ecclesie in M ostkowicz, CDM VIII, 28; 1494 skrz M ostkowicze, PO VI, 126; 1519 z Most kowicz, PO XI. 27; 1602 ves M ostko wicze, ZDO XXXII, 70; 1672 parochia mostkovicensis, M ostkouicz, Děkan, m atr. prostějovská; 1677 M osskowitz; 1718 M osskow itz; 1720 M oskow itz; 1751 Moskowitz;- 1846 M oskowitz, M oskowice; 1881 M ostkovice; 1885 Moskovice či Mostkovice, Catal. cleri; 1893 Mostkow itz, Mostkovice; 1924 Mostkovice. 3 P. Plumlov. Již 1353 far. kostel Na nebevzetí P. Marie. Čes. 4 Mostkovice, do M ostkovic, M óstkovák, m ostkovské/M oskovice . . . 6 Části vsi: Dědina, Salatke, Holečke („ulič k y “), K ukov, Na valše. 2. Mostkovice 1 Zanikly mezi V altrovicemi, Hodonicemi. Krhovicem i a Křídlovicemi (Jar osla vičko), kde byla trať Moskowitz. 2 1228 M azouitz CDB II 313; 1527 ves pustú Moskovice u R ausnpruku, ZDB XXII, 3 ed .; 1546 ves pustú M oskwicze podle Dj?ge proti
R aysnpruku ležící. ZDB XXVI, 122. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Není jisté, zda se 2. M. jm enovaly od původu Mostkovice. Zápis 1228 by ukazoval na Mazovice, Macovice n. Mašovice (v. t.). • M J : příp. -ovice k OJ Mostek, to buď z apelat. m ostek „Brůcklein“, nebo dem inut. k OJ Most. Zn. ves lidí Mostkových. U 1. M. doloženo 1131 Mostcaz = Mostčás „v Most(e)čanech“ : podle Prof V 635 se jm éna na -any odvozují i od OJ. srov. Libochovany, Vraňany, zde Boleslavany. Most(e)čany je proto varianta k Mostkovice, druhá z paralelních fo rem převládla, protože -any se speci fikovalo na vyjádření jiného obsahu („lidé někde bydlící, odněkud přišlí“). Lze však chápat jm éno M. též apelativně s význ. „ves lidí bydlících u m ost ků“, srov. v Č. obyvatel, jm éno Troskovice „ves lidí bydlících pod Troska mi“. Oslabením výslovnosti -stk- vznik lo 1677—1872 a v nářečí Moskovice, srov. M ostkov/M oskov a stklo/sklo. ČV 102 (k OJ M ostek); Prof —; Spal —; Gebauer HM I 397. 1. Mosty, od 1949 Mosty u Jablunkova. 1 Ves 6 km již. od Jablunkova. od 1951 část obce Jablunkov; Sl. 2 1573 Mosti, Zukalova poz.; 1577 Novoosadníci na Mostech jablunkovských, Soupis 88; 1623 ze vsi M ostuw, SÁ VI, 100; 1674 de Mosti, M atr. v Jablunkově; 1677 de Moste, tam že; 1683 de Mosty, tam že; 1720 M osty hinter Jablunkau; 1726, 1808, 1828, 1881, 1885, 1894. 1906. 1924 M osty. 3 P. komory těšínské. Pol. a čes. 4 M osty, do M ostuv, Mostoř, v pl. Mostoře/Mostarscy, m ostarslťi (Kellner Výchlaš. nář. I 120, 131; K aras Onomastica 1956, 344). 6 B artkov, Filůvka. Fojtství, H ůrka, Klokoč, Lísky, Vel ká louka, M otyčanka, Na hoře, Podlesí, Skalka, Sťaté, Studničná, Šance (v. t.), Stecovka, Viščořonka, Zátoka. 2. Mosty, od 1949 Mosty u Českého 99
Těšína. 1 Ves 2,5 km záp. od Ces. Tě šína, nyní část obce M istřovice; Sl. 2 1495 Mosti, PP; 1575 v Mostích, SA VI, 100; 1676 u M ostuw od Tiessyna, M atr. ve F ry štátu ; 1684 ex Mosti prope Teschin, M atr. v Senově; 1736, 1808, 1881 a 1885 M osty; 1872 M osty kolo Cieszyna; 1894 M osty u Těšína; 1924 Mosty. 3 P. komory těšínské. Ves stá vala již v 15. stol. (Slez. sb. 1959, 68). Pol. a čes. 3. Mosty 1 Zanikly u Kněžic (Jih lavsko), kde je trať Mosty. 2 1364 villam totam Moschiech, ZDB IV, 151; 1464 M osty, ZDB XIII, 12. 3 Ves za nikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: pl. k apelat. m ost „Brúcke“, zn. osadu u mostu, mostů. Vsi ležely zpravidla na obchodních stezkách při říčních přechodech, např. 1. M. v Ja b lunkovském průsm yku, 2. M. na staré cestě Č. Těšín—O strava—Opava, 3. M. na silnici z Jihlavy do Znojma. Nemu sel zde vždy stávat most. Ve středo věku se slovem m ost označovaly i h a těm i zpevněné přechody přes močálovité úsky cest. Viz Hať a Moštěnice. CV 219 (nemají Mosty); P rof III 136; Šm ilauer PST 287, 2124 a OC 300-301; Honí ZMK IV 128-134; Pošvář SlezSb 1964, 54-63. M o s t y u J a b l u n k o v a , viz 1. Mosty. M o s t y u Č e s k é h o T ě š í n a , viz 2. Mosty. Mošnov 1 Ves 5,5 km sev. od Příbora. 2 1351 dopl. T; 1374 Engeleswald, Lechner II 55; 1436, 1464 a 1470 dopl. T; 1481 Mossnow M agnum et Mossnowecz Paruum Lechner, I, 93; 1517 z Mošňova Velikého, z Mošňova Ma lého, CMM 1957, 350; 1518 faráři v Mossnowie . . . z Malého Mossniowcze, DM VI, 44; 1534 Mossnow, Mossnowecz, DM VII, 13; 1568 ves Mossniow, ves Mossniuwelc, DM XV, 54; 1584 vesnicím Malému a W elkem u
Mossnowu, POp XXI, 11; 1605 ve dvo ře m ossnow skem , DM XXIII, 39; 1605 V elký Mošnov, M alý Mošnov, Soupis 53; 1608 z W elikeho Mossnowa, DM XXI, 191; 1608 z Malého M ossnuwka, DM XXI, 191; 1628 dopl. T.; 1628 Gross Engelswaldt, K lein Engelswaldt, Soupis54; 1672 Engelswaldt, Děkan. m atr. ostravská; 1676 a 1718 Engelswaldt; 1751 Engelswald; 1771 dopl. T; 1846 Engelswald, Mossnow; 1872 Engels wald, M ošnov; 1881 M ošnov; 1924 Moš nov, Engelswald. 3 P. Nelhuble. F ar. kostel sv. M arkéty. S M. splynul Mošnovec, Mošnůvek. Čes. 4 Mošnov, do Mošňova, v Mošnové, Mošnovjan, nověji M ošnovjak, m ošnovsky. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Mošna, to z apelat. mošna ,,Beutel, Tasche“. Náležitě bychom očekávali *Mošnín. — Sídelní pom ěry na m ístě Mošňova byly složité: vedle Mošňova existovala i menší osada se jm. M alý Mošnov, Mošnovec, M ošnůvek (ke zdrobnění jm éna srov. Bítov/Bítovec a H odov.Hodůvek), k terá r. 1850 sply nula s Mošnovem. Něm. jm. Engels wald „andělský n. Andělův les“ se vy skytuje v dokladech paralelně s Moš novem. Spolu s Schwarzem VS II 417 předpokládám e srůst dvou lokalit, čes ké (se jm. Mošnov) a německé lánové (se jm. Engelswald). [Podvojnost je dosud vidět na půdorysu vesnice. V. Sm.] Malý Mošnov, Mošnovec nemohl být identický s Engelswaldem, protože se v dokladech vždy jasně oddělují; bylo to nejspíše drobné sídlo patřící k Mošnovu. Postupným sídelním splý váním se počínají (v 16.—17. stol.) jm é na mást, po úplném splynutí Mošnovce s Mošnovem jm. Mošnovec zaniklo. V lid. tradici však udržováno dosud jako název části Mošňova, tak i v něm . Klein Engelswald = Mošnovec. CV 101 (z OJ Mochbna, OJ Moch jako Mach, Vach k M ojslav); P rof III 140-141 (o apelat. mošna); Liewehr ON K uhl. 71—72 (z O J Mošna „Dummkopf, H ohl-
kopf, Plum sack“); Nft XII 187; Bezlaj 4 Ta Moščenica, do Mošěenice!na II 36. Moščenicu, za Moščenicú, mošcenský. Mošnovec 1 Viz Mošnov. 2 Krom ě 5 Přívlastek až 1846 na rozlišení od dokladů s. v. Mošnov viz ještě 1437, Horní M. 1433. 1476. 1481, 1554, 1565 a 1628 2. Moštěnice, Horní 1 Městys 4,5 km dopl. T. již. od Přerova. 2 1131 Moscenica, CDB 4 Mošnovec, na Mošnovec, na Moš- I, 115; 1274 Mosniz, CDM IV, 85; 1290 novcu. 5 Viz Mošnov. Moschnicz, CDM IV, 291; 1294 Musniz, Mošovec 1 Viz Hradčance. 5 Pojm e CDM V, 19; 1320 de Moscenicz, Lechner nování podle m ajitele dvorů Mošů I, 16; 1515 z rybníka svého mosczenz Biťtendorfu (kolem r. 1700). Příjm . skeho, PO X, 88; 1516 z Moczenicze, Moš zkráceno z Mošna (v. v.) nebo paPO X, 135; 1518 n a všech . . . Mossczelatalizací z Moch ■ Moščenice, Moštěnice, zn. vodní leté války. 101
tok protékající pod mosty, pod mostem. Adj. moščený je particip. k m ostiti „opatřiti m ostem “, srov. stč. klestit/kleščený, P J Kleščenica (Nýrov). Ke zpev nění předm ostí se užívalo hatí, v náře čích dosud m ísty (ve vých. Cechách) zvaných moštěnice. P roto také Prásek SA 1—4, 236 (a tak é lid. etym.) z tohoto význam u vycházejí, ač slovo samo dnes z m oravských nářečí není doloženo. Do poč. 16. stol. se píše -šč-, 1516 poprvé šč > št, v nářečích šč zachováno. ČV 219; Prof Smil PST2 124; Bezlaj II 35; srov. pol., rus., srbch. Moščenica, řec. M ostenitsa (Vasmer, Die Slawen in Griechenl. 143). 6 Hanácká kyselka, M arkrabina, Štolbach, V Bříšti, Vrbovec/Vrbák, Záhatí, Trsaly, Tršalky. M o t i c h o v , viz Zavadilka (Šumpersko). Mouchnice 1 Ves 10,5 km vjv od Bu čovic. 2 1350 in M uchnyez, ZDO I, 162; 1373 in villa M uchnicz, ZDO II, 289; 1376 in villa Muchnicz, ZDO III, 292; 1409 villam M uchnyez, ZDO VII, 733; 1482 na Múchnicích, K P VI, 243; 1604 na půl vsi Mauchniczych, ZDO XXXII, 98; 1614 vsi Mauhnicze (!), DM XXIII, 270; 1670 Mauchnicze; 1673 M auchnitz; 1718, 1720 a 1751 Mauchnitz; 1846 Mauchnitz, Mauchnice; 1872 Mauchnitz, Muchonice; 1881 Mouchnice; 1885 Mauchnitz, Mauchnice (!), též Mucho nice; 1906 M auchnitz, Mouchnice; 1924 Mouchnice. 3 P. Bučovice a Koryčany. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Móchnice, do Móchnic, Móchničák, móchnické. H raniční obec hanáckého nářečí. Múchnice, do Múchnic, M úchničák, m úchnický (Jestřabice). Múchněce, do Múchnicf-ěc, v Múchněcích, Múchněčák, m úchněcký (Blišice). 5 M J : příp. -ice k OJ Muchna, zn. ves lidí Muchnových. OJ Muchna je hypokor. podoba k stč. nesloženému O.J M utyně, Mutina, Mutěj, M utiš, o nichž viz Moutnice; utvořena analogicky podle krácených složených OJ typu Boleslav Bolechna, Radoslav Radochna. Doklady do 15. stol. 102
m ají jen -u-. Vzhledem k neurčitosti středověké grafiky lze číst i jako -ú-, tj. Múchnice, pak by OJ Múchna bylo možno vyložit z OJ Múcha múcha „m oucha“ rozšířením o -na. Zápisy s ú se objevují už kocem 15. stol. Je však obtížné spolehlivě stanovit, zda základ ní OJ patří k M ut- < m gt- nebo k „mú cha“, neboť i jm. s m gt- se vyskytují s kvantitou (srov. Moutnice). V době vrcholné intenzity diftongizace stč. ú > au, ou (15. stol.) byl cit pro etymologickou původnost ú < ó a ú < o značně oslaben a vznikly podoby vývojově nenáležité. Také tendence zkracovat na Mor. kvantitu v 1. slabice dvouslabičných slov (typ bláto/blato, jám a/jama) mohla k záměně M uch-/M úch- přispět. CV 103 (z Moch-); Prof —; Svoboda StčOJ 81 (OJ k mot-), 158 (Muc.hen z hypokor. základu), 156 (o -ná), 146 (o -chn-), 195 (příjm. Múcha) ; G ebauer HM I 251; K om árek HM I 147-149); Lam precht Vývoj 74—75. 6 Nový revír, Posvátný (v. t.), K řivósy (v. Křivousy). N em otínek (v. t.), Nenkůvky. Na hradiščku. M ouřinov 1 Ves 3,5 km jjz od Bučo vic. 2 1365 M ureyn, Mendl, K nihy počtů 346; 1381 M urzinow, ZDO IV. 14; 1398 villam M urzinow, ZDO VI, 839; 1406 villam M urzynow , ZDO VII, 189; 1464 v M urzinowie, PB IV, 94; 1522 na M urzinowie, PB X, 19; 1534 z M urzinowa, PB XV, 220; 1534 na gruntech mých m aurzinow skijch, PB XV, 233; 1557 z Maurzynowa . . . lidí svých m urzynow skych, PB XXII, 63; 1673 Morschinow; 1718 a 1751 M orein; 1846 Mo rein, M ůřinow; 1872 Morein, Mořín; 1881 M ouřinov; 1885 Morein, M ouřinov; 1924 M ouřinov. 3 P. Zdánice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Móřinov, do Móřinova, M óřinovák, móřinovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ M uřín, M úřín > Mouřín, to z apelat. m uřín „černoch“ (srov. výchm or. a laš. m uřín, m uřyn „černoch, m ouře n ín “). Srov. i stč. příjm í z etnických a
národ, jm en Engliš, Frank, Polák atd. Do němč. přejato se ztrátou toponym. sufixu -ov (srov. Benešov/Benisch, Hlu zov/Leis) a s í/ei, takže koncové -ein splynulo s něm. příponovým -ein, -eins, o němž v. Měnin a M oravany. CV 101; Prof III 142 (s. v. M ouřenec — jiné!); Svoboda StčOJ 194. Moutnice 1 Ves 9 km vých. od Zidlochovic. 2 1300 M uthenicz, CDM VI, Suppl. 9; 1339 villam nostram Mutnicz, CDM VII, 251; 1355 a 1365 plebano de Mutnicz, Mendl, K nihy počtů 229, 337; 1377 iuxta villam M utnicz, CDM XI, 76; 1550 ze vsí M autnicz . . . fa ráři m autniczkem u, PB XX, 83; 1551 M outnicze, PB XX, 146; 1583 ke dvoru m autniczkem u, PB XXIX, 544; 1673, 1718, 1720 a 1751 M autnitz; 1846 M autnitz, M autnice; 1872 M autnitz, M outnice; 1881 a 1924 Moutnice. 3 P. Šitbořice. Far. kos tel sv. Jiljí. Čes. 4 Ta Mótnica, (nověji) ty Mótnice, do Mótnice, v Mótnici, za Mótnicó/ (no věji) do Mótnic, v Mótnicich, Mótničák, mótnické. 5 M J : substant. příp. -ica > -icě, -ice k adj. m utná < motbna „kal n á “. Byl to pův. název říčky s kalnou n. kalicí vodou. Dále v. M utná. 6 Ba žantnice. M o d l a u , viz Medlov (Pohořelicko). M o d 1 i t z, viz Medlice. M ó d r i t z , viz Modříce. M o h r d o r f e l , viz Mírovíček. M o 11 s c h, viz Melč. M ó s n i g, viz Ježník. Mrákotín 1 Městys 5,5 km záp. od Telče. 2 1385 Mracotin, ZDB VII, 35; 1399 M rakotyn, ZDB VIII, 224; 1662 z dědiny M rakotina, M atrika v D. Louč ce; 1678, 1718. 1720, 1751 a 1846 Mrakotin; 1872 M rakotin, M rakotín; 1881 Mrá kotín; 1890 M rakotin, M rákotín; 1924 M rákotín. 3 P. Telč. Od 1684 městečko. F arní (již 1385) kostel sv. Jiljí. Ces. 4 M rákotín, do M rákotína, Mrákoťák M rákotiňák, m rákockej/m rákotinskej. M rákotin, do M rákotina, M rákák, mráckej (Hodice). Brákotin, do Brákotina,
Brákoták/Brákák, brákockej (Telč)1, O M r-/Br- viz sub Mramotice. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ M rákota stč. apel. m rákota „tem nota zraku, přene seně i m ysli“ p atří k stč. m rak „Wolke“. CV 192; P rof II 144, V 592; Svoboda StčOJ 166. 6 Městečko (část), Ham ry, Na pasekách. Na papírně. U Nekolova, V kam enných lomech. P J Horní a Dolní Vůbec. Mramotice 1 Ves 6,5 km sz od Znoj ma. 2 1190 in M ravitic, CDB I. 326; 1222 villam quandam , que Bragotiz vocatur CDB II. 233; 1223 villam de Brawatiz, CDB II, 253; 1672. 1718, 1720 a 1751 M ram otitz; 1846 M ramotitz, Mra motice; 1881 M ravotice; 1924 M ramoti ce. 3 P. Přím ětice. Kdysi těžba železné rudy. Ces. 4 Bramotice, do Bram otěc, Bram oťák/ Bram otěčák, bramocké. V m ístě hanác ké nářečí znojemského typu s redukcí i, i. 5 M J: příp. -ice k OJ, které, jak ukazují doklady 1190, 1222, 1223, znělo nejpravděpodobněji Pravota, MJ pak *Pravotice. Zn. ves lidí Pravotových. OJ Pravota: substant. příp. -ota k adj. pravb „pravý, echt“, srov. Němota, Prudota, Pustota atd. MJ Pravotice/ Mramotice patří do skupiny jihozápadom oravských jm en s -tice, srov. Zeletice, Třebětice, Strachotice, Přísnotice, Pří mětice, Modletice. Zn. ves lidí "’ravotových. —Ve skupiny retnice + r (podob ně jako u jiných jm en s M + l) došlo k záměně retnic m /b/p/v, což se uplat nilo zvláště při čes.-něm. substituci: *Pravotice -> něm. Brav- (pravidelné přejetí čes. neznělé něm. nenapjatou), které střídáno s M rav-: Braw otitz, Mra votice. Srov. M rákotín/Brákotin, Mrlínek/B rlínek, P J M ram orka/Bram orka (Kunštát), nář. bramor, brabor/spis, mramor; k čes.-něm. přejetí srov. pří klady na MI-/BI- u hesla Mladějov. Střední -v- asim ilováno k počátečním u Mr- na m, to upevněno významovým spojením s apelat. mramor. Tak i v lid. etymologii (stál tu prý m ram orový kos 103
tel). Teoreticky by bylo možné vyjít i z OJ *Mramota „kdo něčím připo míná m ram or“, např. barvou vlasů, leskem. tvrdostí apod. Původní -or by pak bylo přehodnoceno na sufixální ele ment, takže ke spojení s -ota by nebylo překážek (srov. u Svobody StčO J 198 OJ Mramor), avšak starší doklady uka zují spíše na OJ Pravota, jehož vývoj v M ram ot- je jednodušší a snazší než v případě obráceném. Proto ČV 14 p rá vem odm ítají výklad „od M ram or“ a spojují jm. M. s Pravot- (str. 111). Ko lísání m /v ještě 1881: Mravotice, v něm ž -v- pokládáno Sem berou za původnější. Prof —; Svoboda 1. c. 166. Mrhov 1 Zanikl u Mostiště (Velkomeziříčsko), kde je trať M rhov. 2 1376 in villa Mosticz, Mrhow, ZDB VI, 267; 1390 in villa Mrhow, ZDB VII, 807; 1417 M rhov, ZDB XI, 414. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Mrh, to z kořene slovesa m rhati „verschwen den“ ; srov. stč. OJ Mrha, S trk, Střež a příjm . Mrhal, M rhoň, Mrhač. ČV —; Prof III 145; N ekuda 134. M rlínek 1 Ves 3 km sev. od Byst řice pod Hostýnem. 2 1365 Mirlyn, ZDO I, 932; 1368 super villa M yrlyn, ZDO I, 1001; 1405 de M rlyn, K P I, 125; 1520 tvrz a ves Mrlin, PO XVIII, 27; 1523 na ves Dolnij Mrlin, PO XII, 126; 1551 ze vsi M rlijnka, PO XXI. 211: 1672 M rlýnek, Děkan, m atr. holešovská; 1675 M rlynek; 1718 M rlinekh; 1751 M ietinek (!); 1846 M rlin ek; 1872 M rlinek, Mrlínky; 1881 a 1924 M rlinek. 3 P. Bystřice p. H. Byly tu původně dvě vsi: Dolní a Horní Mrlin. V 16. stol. tvrz. R. 1552 byla ves pustá, krátce později obnove na. Čes. 4 M rlínek, z M rlínku, M rliňák, m rlinské. Brlínek . . . M rlének, Mrleňák, m rlenské (v okolí). 5 M J: dem inutivum k M J Mrlin, to přivlast. příp. -in k OJ *Mrla, k teré p atří k mřieti „m říti, ster ben“ — mr"ola „člověk mdlý, pom alý“, antonym um k O J Skor, Prud. Srov. 104
vřieti/Vrla. Po dočasném zpustnutí ves obnovena se jm énem v dem inutivu. K tvoření srov. N em o tín N em o tín ek, Ubušín/Ubušínek. R. 1872 plurálové M rlínky: na vých. M oravě se některá jm éna, zejm. PJ, pluralizují (srov. Veřetín/V eletiny, P J Zerotín Zerotiny v Radějově). — Není jisté, m ám e-li ve jm. M. vidět zápslovan. variantu k jihoslovan. brl- „m okřina, bažina, S um pf“, které v srbchar. M J Brlevo, Brlenič, Brljevo a ve starosrb. P J Berleinfeld (Eichler FINDel 10; Namen dt. St. 84. s. v. Berlin). Vzhledem k možné fone tické záměně retnic M r-/Br-/Pr- (srov. Mramotice Pravotice) bylo by možné připustit i výklad z *Brl-in(ek) „potů ček s bahnitým řečištěm, bažinka“, srov. B rlinky — část B rušperka v údolí u po toka, Brlínek/M rlínek — část Chropyně u potoka. U M J M rlínek je však zdrobnělá podoba doložena až ze 16. stol. ČV 102 (z OJ Mrla); Prof —; Frydrych ZMK VI 49 (hydronym. Mrlina k m rlý, k tom u Schwarz 98); Schútz GTSK 64: Jurkow ski U krajinská term inol. hydro graf. 150 (borlo). 6 Nový dvůr. M rsklesy 1 Ves 10,5 km vých. od Olo mouce. 2 1364 M yrkless CDM IX, 336; 1365 super villis .. . Mrzklesch, ZDO I. 870: 1365 in Murklesch, ZDO I, 910; 1381 de Mrskles, CDM XV, 218; 1447 villam M rsklesy, ZDO X. 746: 1480 ves M rsklesy, ZDO' XII. 35; 1492 ves M rsk lesy, ZDO XIV, 5; 1519 ve sM rsk le k y (!), ZDO XVIII, 23; 1589 ves M rsklesy, ZDO XXX, 13; 1671 N ierklow itz (!); 1691 M rsklicz, Děkan. m atr. olom oucká; 1718 N icklow itz (!); 1720 N ierklow itz; 1751 N irklow itz; 1846 N irklow itz, M rsklice; 1872 N irklow itz, M rsklice; 1881 M rsklesy; 1924 M rsklesy, N irklow itz, dříve Mrsklice. 3 P. Velká Bystřice. Něm. a čes. 4 M rsklice, do Mrsklic, v Mrsklicách, za Mrsklicama, M rskličák, m rsklické. Mrsklece, do Mrsklec, m rsklecké (Přáslavice). 5 M J: obyvatel, jm éno složeno ze slovesného kořene m rsk- „m rskati,
peitschen“ a -les „W ald“. Bylo to buď plurálové jm éno osady v lese těžko pří stupném pro jeho hustotu, takže větve „m rskaly“ člověka při průchodu, nebo přezdívka „kladrubů“, kteří m rskají, práskají lesy (srov. Praskolesy; [souhla sím s druhým pojetím. V. Šm.]). Jm éno bylo přejato do něm činy nejprve ve 14. stol., kdy stč. f —> něm. -ur-, pak opět v 17. stol., kdy čes. e v -les— > něm. i, takže -lis se snadno mohlo přiklonit k -litz, které však jakoby z čes. -lice. Zpětně čes. Mrsklice, jednak něm. um ě lé 1718 N icklow itz; 1671 a 1720 N ierklowitz. ČV 14. 219; Prof. III 148; Fischer-Eichler OSG II 11; Eichler DS 19, 106. Srov. v. Č. Zámrsk. 6 M arián ské údolí/M arienthal. M rzatec 1 Zanikl 1 km sz od M rákotína (Telečsko), kde jsou rybníky Dolní a Horní Mrzatec. 2 1385 Muzatecz (!), ZDB VII, 35; 1399 Mrzatecz, ZDB VIII, 224. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 4 Mrzatce, na Mrzatce, na Mrzatcich, m rzateckej (M rákotín, Řasná). 5 M J: substantivizující příp. -ec k adj. m rzatý „garstig, abscheulich“. zn. místo nepěk né, škaredé, tj. špatně přístupné, za padlé, jak tom u odpovídá i poloha dneš ních rybníků. K slovotvorbě srov. Lu kavec, Hlubočec, Modřec. Jm . M. patří do skupiny jm en hodnotících terén, srov. v Č. Planá, Pustina, Darebnice, S tekn ík — vše z adjektiv. V prvním dokla du M rz-/M ur-, srov. M rsklesy/M urk-. K m ístu se váže řad a folklór, hist. po věstí o osídlení a zániku vsi. CV —; Prof V 552—553; Nekuda 134; G ebauer Slov. stč. II 410. M stěnice 1 Zanikly 4 km již. od Hro tovic p ři soutoku Mocly a Bačického potoka. 2 1190 Vm stinici, CDB I 326; 1392 villam M styenycze, ZDB VII. 1071: 1407 m unicionen in M styenycz, ZDB IX, 153; 1498 ves pustou Mstienicze. ZDB XVII, 33; 1550 po gruntech pus tých vsí M sstienicz a Lipnian, PB XX, 68; 1573 pusté vsi Mstienicz, PB XXVI,
312. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. Byla tu tvrz. Rozsáhlý průzkum tu provádí M oravské zemské muzeum (ved. V. Nekuda). 5 M J : příp. -ice k OJ Mstěn, o němž viz Mštěnoviee; zn. ves lidí Mstěnových. Na jm. M. upom íná dnešní P J Křtěnice. CV —; Prof —; Nekuda 65; Šrám ek Sla vica Slovaca 1970, 313 n .; VM-Hrotovice 175. Mšice 1 Dříve ves, pak část obce Oleksovice, s níž 1946 stavebně splynu ly; 15,5 km vsv od Znojma. 2 1846 a 1872 Mausdorf; 1906 Mausdorf, Mšice-, 1924 Mšice, Mausdorf. 3 P. Lechovice. Založeny 1788 parcelací dvora. Něm. 4 Myšice, do M yšic (Oleksovice). 5 Jm . Mšice bychom sice m ohli poklá dat za české, odvozené příp. -ice od OJ Mech +- apelat. mech, gen. mcha „Moos“ s význam em „ves lidí Mechových“, ale ves založena koncem 18. stol. v tehdy čistě něm. prostředí. Proto je něm. po doba M ausdorf „myší ves“ původní; šlo patrně o vyjádření m alosti vsi. Odtud i čes. Mušice, z čehož redukcí i ( = y) ve znojemském nářečí Mšice, a to skrze Myšice > Mešice !> M ešice? CV 268 (bez); Prof —; Svoboda StčOJ 197. 6 Karlshof. Mštěnoviee 1 Ves 4 km ssz od Val. Meziříčí. 2 1374 Missenowicz, CDM XV, 160; 1505 z Msscenowicz, PO VIII. 2; 1505 M sstienowicze, ZDO XXIV, 4; 1517 z Mštěnovic, CMM 1957, 326; 1535 ves Msscženowicze, ZDO XXIV, 4; 1675 M sstienow itz; 1718 M sszienow itz; 1720 a 1751 M czenow itz; 1846 M čzenowitz; 1872 M tschenowitz, Mčenovice; 1881 Mstenovice; 1893 Mčenowitz, Mčenovi ce; 1924 M štěnoviee, dříve Mčenovice. 3 P. Rožnov. Čes. 4 Čenovice, do čenovic, Čenovjan, čenovský. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mščen, to z particip. slovesa m stíti ..rächen“ ; zn. ves lidí Mščěnových. Sku pina šč > šf, v nář. uchováno šč, ve skupině Mšč- dále zjednodušeno na pouhé Č-. ČV - ; Prof III 149 (Mště105
tice, M štětin); Svoboda StčOJ 158; Ge bauer Slov. stč. II 412. 6 Cupka, Ma riánský dvůr, Paseky. M u d 1 a u, viz Modletice. Muglinov 1 Dříve ves, od 1941 připo jena k O stravě (1965 část O stravy VI, 1971 O stravy II); 3 km sev. od Slezské O stravy; Sl. 2 1332 villam Muglin, Listin á ř 44; 1508 a 1534 dopl. T.; 1736 a 1808 M uglinau; 1881 M uglinov; 1885 M uglinov; 1894 Muglinau, Muglinov; 1924 M uglinov. 3 P. Polská ( = Slezská O strava. Čes. 4 M uglinov/M uglinovo (Koblov, P etř kovice), do Muglinova, v Muglinově, Mugliňok, m uglinsk’i. 5 M J M uglinov je něm. adaptace slovan. Mogylbn-, ad jektiva k apelat. mogyla, o němž viz Mohelnice, srov. Mohelno. Jihových. od O stravy byla m alá něm. kolonizační ob last (srov. MJ Rychvald, Petřvald, Šenov, Šum bark), do které zařazujem e i M uglinov. Je jen otázka, zda bylo Mo gylbn- adaptováno přišlým i něm. kolo nisty na m ístě samém, nebo zda bylo již jako upravené jm éno přeneseno od jinud. Je-li v něm. M uglin ještě g, pak to zn., že kolonisté si jméno M. přinesli buď z těch oblastí, kde bylo s g přejato (např. ze sev. M oravy, kde Mohelnice/ M úglitz, [nebo ze Saska, kde je Miigeln, okr. Oschatz, 1161 M ugelin, v okr. P irna 1347 Mugelin. V. Sm.], nebo adaptovali jm éno na m ístě samém předlohu s -g-, k terá se na čes. pol. pomezí m ohla udr žovat déle. Nejm éně pravědpodobná je možnost první, protože není jinde do ložen kolonizační vztah O stravska a sev. Moravy. Předpokládá se však p ří chod něm. kolonistů na širší Ostravsko ze sev. Německa (viz heslo Pudlov). Proto nemůžem e o pův. příponě nic jiného říci než to, že bvla -bn-ová, jak ukazuje zápis 1332 M uglin, pro který také třeb a předpokládat přesm yk Mogylbn- > M uglyn-, M uglin-. Něm. příp. -au (Muglinau), z čehož čes. -ov, je ana logická. CV —; P rof —; D ějiny Ostravy 605. 6 Mexiko.
M u r c h n o v i c e , viz Marchanice. M urizt 1 Zaniklá ves na vých. Mo ravě (Hukvaldsko?). 2 1274 villam Murizt, CDM IV, 80. 3 Léno olomouc kého biskupství. Snad totožné s 1364 M urzinz, CDM IX, 336. V žádném pří padě není totožné s Mořkovem, s nímž M urizt bylo identifikováno. 5 P roti shodě s M ořkovem mluví i -izt ( = -itz, to z čes. -ice). Vzhledem k o/u by mohlo jít o Mořice, věcné okolnosti listiny však s tím nesouhlasí. Zatím nejasné. V M urzincz sekundární nazalizace, o níž v. Maříž. M u r k , M u r c k , M ů r k a u, viz Mořkov. M u s c h a u , viz Mušov. Muschel 1 Zanikl v m ístech nyněj šího Damašku (Osoblažsko), kde je po tok M uschelbach a m lýn Muschelmühle; Enkl. 2 1320 in Müschen. Lechner I, 7; 1389 in Muschil, Lechner I, 17; 1408. 1412. 1432 dopl. T; 1917 M uschelmühle: 1924 M uschelmühle. 5 M J: zatím nejasné, ani slovan. pů vod není jistý. Může být zprostředko váno něm. prostředím jiným , srov. M uschlewitz/M yšecy, okr. Budyšín. ČV —; Prof —; Nekuda 31. M u s s 1 a u, viz Muzlov. Mušov 1 Městys 10 km ssz od M iku lova. 2 1270 Mussa, CDM IV, 42; 1276 Moschan, CDM IV. 121; 1332 Muschau, CDM VI. 438; 1362 in villa nostra Muschow, ZDB IV, 78; 1414 Muschaw, Bretholz, Das U rbar 33; 1512 od Mussowa, PB Vllb, 69; 1607 z m ěstečka Mussowa, PB XXXIII, 369; 1633 Muscha, M ussow; 1673 M uschaw; 1718, 1720 a 1751 Muschau; 1846 Muschau, Mussow; 1872 Muschau, Mušov; 1881 Mošov; 1924 Mušov, Muschau. 3 P. Mikulov. Na kopci B urgstall znám á řím ská loka lita. Byl tu přechod přes Dyji. Již v 14. stol. městečko. F arní (již 1276) kostel sv. Leonarda. Něm. 4 Mušov, do Mušova, M ušovák, m ušovské (Ivaň). Něm. Muši. 5 Jak uka zuje první doklad, jm enoval se městys
1276 Mošany; toto jm éno nepřím o do kládá i zápis 1276 M oschank u následu jícího hesla. M ošany je jm. obyvatelské. Z jediného dokladu je obtížné stanovit spolehlivý původ. Je možné trojí pojetí: a) akuz. pl. k moščěné — Moščany, Mošta n y „ves lidí bydlících u m ostu“. Vzhle dem k tomu, že Mušov leží u starého přechodu přes Dyji (viz sub 3), je toto pojetí nej pravděpodobnější. Zjednodu šení šč na š bylo provedeno v něm. prostředí, v němž také substituce o/u (Mo-/Mu-). b) M oš-any „ves lidí při šlých z m ísta jm énem Moš“ (M oš: příp. -jb k OJ Moch, Moš, které hypokor. po doba některého O J začínajícího na Moj-, např. M ojmír, Mořislav apod.). K tvoře ní srov. Olomučany/Olomouc, Hodolany/ Hodonín, O světim any/O světim . Avšak na Mor. se jednoslabičná M J typu Moš nevyskytují, c) M ošan-y „ves příslušní ků M ošanovy rodiny“. O J Mošan vznik lo z Moš rozšířením o další hypokr. sufix -an, srv. OJ Václav/Vach/Vaš Vašan, Bojslav/Bok -*■ Boksa -*■ Boksan. K tvoření srov. M J Těšany/OJ Těšan, M ilovany/O J Milován, Drahany/OJ Drahan (z apelat. draha by bylo *Dražany). Dnešní podoba Mušov, doložená s M unepřetržitě od 14. stol., vznikla něm. substitucí čes. o —^ něm. u, srov. Mořkov/M urk, Skorotín/G urtein, v C. Močerady Muscherad; něm. -au je analo gické, ač bychom z *Mošany očekávali Muschan + genit. -s: Muschans -> M uschas, Musches (srov. M oravany/M or bes). Avšak na již. a záp. M oravě v p ře jím ání čes. přípon často nepravidelnosti, srov. M utischov/M utischen. Něm. -au je pravidelně za čes. -ov, proto Muschau/ M ušov (poprvé 1362). CV 103 (neznají doklad z 1276, proto vykládají z OJ M uš, které „stejného tv aru a původu jako B uš“ z Mqch + jb > M aš); Prof Svoboda StšO J 149, 157; Spal Hosák Mikulovsko 1956, 28; H urt JM 1969, 6; Richter, sb. M ikulovsko 49 (pokládá za možné, že Moschan je pův. čes. jm. pro Frélichov); Rospond R K J-
Wroclaw III 79 (M uszow k OJ Moš M ojmir); Schwarz VS II 162. 6 Svobodnický dvůr/Freisassenhof. M ušůvky 1 Zanikly u B ulhar (Mi kulovsko). 2 1276 Moschank, CDM IV, 121. 3 R. 1276 tu byl farní kostel, 1414 byly pusté. R ichter sb. M ikulovsko 22 o existenci M. pochybuje. 5 Jediný doklad Moschank — Mošánky ukazuje na zdrobnělinu k MJ Mošany, o němž viz Mušov. Podoba M ušůvky vytvořena napodobením de m inutiv M ašůvky, P opůvky k Mašovice, Popovice ač *Mušovice nedolože ny. Srov. i D olany/Dolánky. CV —; Prof —; Nekuda 43. M utěnice 1 Městys 9 km sz od Ho donína. 2 1368 de M utenycz, ZDO I, 968; 1466 v tvrz M utienicze, PO V, 45; 1480 ves M utienicz, PB VIII, 69; 1571 ze vsi Mutienicz, PB XXVI, 204; 1596 ve vsi M utieniczych, PB XXXI, 439; 1595 ves Mutienicze, ZDB XXXII, 172; 1609 ves Mutienicze, ZDB XXXIV, 62; 1633 a 1673 M utenitz; 1718, 1720 a 1751 M utienitz; 1846 M utenitz, Mutienice; 1872 M utienitz, M utěnice; 1881 a 1924 Mutěnice. 3 P. Hodonín. V 15. stol. tvrz; farní kostel sv. K ateřiny. V inař ství. Bývaly tu velké rybníky. Od 1869 městečko. Ces. 4 Mutěnice, do MiLtěnic, M utěňákl -ňačka, m utěnský. 5 M J: příp. -ice k OJ Mutina, to domácká podoba ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem M ut-, o němž v. Mutišov, a odvo zena příp. -ina; srov. Prosimír/Prosina, Skorobuď Skořina, Vyšeslav/Výšina. Pů vodní OJ M utina a MJ M utinice m u síme předpokládat proto, že odvozová ní z OJ *Mutěn není hláskově možné: OJ *Mutěn by bylo participium k stč. m útiti, avšak muselo by znít *Múcen. MJ M utinice brzy disimilací změněno na Mutěnice, což .u jm en na* -enice, -ěnice časté, srov. Hostinice/Hostěnice. MJ M. zn. ves lidí M utinových. ČV 103 (mají doklad k 1251 M utinitz a i/ě po kládají za nářeční změnu); Prof III 158 107
(Mutěnice < M utin); Svoboda StčOJ 160. M u t i s c h e n , viz Mutišov. M utišov 1 D říve ves, nyní část obce Slavonice; 2 km sv od Slavonic. 2 1365 in villa M uthissouicz, ZDB IV, 294; 1369 von M utischen, CDM X, 74; 1379 de M utyschow, CDM XI, 133; 1386 in Mutyessowicz, ZDB VII, 473; 1420 de Mutyssow, ZDO XII. 47; 1437 Z M utišova, KP III, 186; 1547 za ves M utyssow , PB XIX, 167; 1610 ves M utišov, ZDB XXXIV ed, 45; 1678 M utischin; 1718, 1720 a 1751 M utischen; 1846 Mutischen, M utissow; 1872 M utischen, M utišov; 1881 M atišov; 1924 M utišov, Mutischen. 3 P. Dačice. R. 1386 tvrz. Něm. 4 Něm. Mudašen (Schwarz VS II 139). 5 M J: pův. příp. -ovice k OJ Mutiš, zn. ves lidí Mutišových. Ke stří dání -ovice/-ov srov. Holešovice, Tišnovice/Holešov, Tišnov. OJ M utiš: k psi. m otiti, stč. m ú titi „m outit, betriiben“ ; bylo původně buď jm éno nesložené (srov. Diviš, Jeviš, Kojiš) jako byla ne složena jm éna M utěj, Mutina, M utyně, nebo hypokor. zk ratk a k M utim ír (srov. Bořislav/Bořiš, Slavibor/Slaviš. Tak CV 103.). Od 16. stol. něm M utischen: oče kávali bychom spíše Mutischau (-ov/ něm. -au je pravidelné), avšak na již. a jihozáp. M oravě často výjim ky, srov. Muschau/M ošany (v. Mušov). P rof V 592; Svoboda StčOJ 81, 151; Hosák Acta UP 176. M utkov 1 Dříve ves, pak samota, víska, nyní část obce Paseka; 8 km sev. od Šternberka. 2 1317 Muchochov (!), Lechner I, 6; 1371, 1578, 1606, 1613, 1676 dopl. T; 1718 M autzendorf; 1720 M autzendorff; 1771 M utkow a; 1846 M autzendorf, M olkow ; 1872 M autzen dorf, M olkov; 1881 M utkov; 1893 Mau zendorf, Molkov, M utkov; 1924 M ut kov, M autzendorf. 3 P. Něm. Huzová. R. 1606 ves byla pustá, koncem 17. stol. osedlá. Něm. 5 Nehledíme-li ke zkomolenému 1317 Muchochov, pak jm. vždy zapisováno
čes. M utkov (jen v 19. stol. chybně Molkov), něm. M autzendorf (jen 1613 Mauth). M utkov: přivlast. příp. -ov k OJ M utek, patřící k řadě jm en s M ut< m ot-, o nichž v. Mutišov. Do něm činy přejato s u < au (srov. Bludov/ Blaude) a s analog, spojovacím -en + -dorf „ves“ : M autzendorf (srov. Mladějov/Blosdorf). Potíže činí výklad něm. -tz-: vývoj byl pravděpodobně takový, že čes. M utkov přejato nejprve s vyne cháním toponym. sufixu -ov (tedy M ut kov/M aut, srov. Hluzov/Leis, Benešov! Benisch), k něm už přidáno analog, něm. genit. -s (tedy M aut + Mauts, to dále rozšířeno na M autzendorf). Podoba Mol kov vznikla bez hist. kontinuity. CV —; Prof —. M utná 1 Ves 4.5 km vsv od Slavo nic, nyní část obce Cizkrajov. 2 1672 M utten; 1692 Motten, Odhad, kvaterny V, 195; 1718 a 1720 M utten; 1751 Muthen; 1846 M utten, M uthen, M utna; 1872 M utten, M utná; 1881 Mutice, M ut ná; 1893 M utten, M utná; 1924 Mutná, M utten. 3 P. S taré Hobzí. Něm. a čes. 5 M J: adj. m utná < motba k mot-, které ve stč. m ú titi „trüben, k a lit“, srov. psi. m utu „trübe Stelle im Fluss“, rm u t „kal“. Bylo to jm. pro říčku kal nou n. kalící, srov. rus. M utnaja, slovin. Motnica, M otnik, pol. Mqtna. Viz i M utkov, M utišov, Mutěnice, která však z O J. P ři přejetí do něm činy za řazen čes. -n-ový sufix do řad y něm. plurálových -n-ových přípon (srov. Hö fen, Essen apod.): M utten. CV 220; Prof —; Borke ZNT 149; B eranek 92; Bezlaj II 36—37; G ebauer Slov. stč. II 419; Machek ES 419; Preobraženskij ES 572; Sm ilauer PST2 124; Vasm er REW II 179 a Die Slawen in Griechenl. 100; Im enik 170. 6 M ont-S errat (v. t.), Ja n ské údolí/Johannesthal. Muzlov 1 Dříve ves, po 1945 sloučen s obcí Česká Dlouhá, ta nyní pod jm. Dlouhá částí obce Březová nad Svita vou; 10 km již. od Svitav. 2 1535 ves Mozolow, Svitavský u rb á ř; 1672 de
Muslauia, Děkan, m atrika Svitavy; 1677 M uschelle; 1718 M usslau; 1720 Moslau; 1751 Muschele; 1846 Musslau, M uzlow; 1893 Musslau, M uzlov a Motelov; 1906 Musslau, M uzlov; 1924 Muzlov, Muss lau, dříve též Muzelov. 3 P. m ěsta B ře zové. Něm. 4 Něm. Mjousla. 5 M J: původ, přivlast. příp. -ov k OJ Mozol apelat. mozol „mozol, Schwiele“. Jm . přejato do něm činy s Mo-/M u- (srov. Moš-/Mušov, M ořkov/M urk- apod.). S třední o v nepřízvučné pozici vynecháno. Příp. -ov r. 1672 polatinštěna na -avia, po zději od r. 1720 nahrazena náležitým něm. -au. Jen 1677 čteme Muschelle: -elle je něm. dem inut. příp., k terá upom íná na čes. -zl-, jehož z —► něm. š, což ukazuje na pozdněstředověkou sub stituci. ČV 44 (neznají starší doklady, proto „nejasné“, „snad z osobního M u sil“); Prof III 142 (Mozolín. Mozolov), V 542; Beneš 227, 306; G ebauer Slov. stč. II 404; Schwarz VS II 245. Příjm . Mozol, Mozolek. M ů g 1 i t z, viz Mohelnice. M ú h l f r a u n . viz Milfron. M ú h l g r a b e n , viz Lichtentál. M ů r a u, viz Mírov. M ů r a u - N e u s t i f t , viz Sady, No vé (Mohelnicko). M ů r a u - G r u n d , viz G runt, Mírovský. M ydlovary 1 Zanikly v tra ti Mydlovary v k atastru Prosenic (Přerovsko) mezi Grymovem, Lýskam i a Oldřichovem, kde je trať M ydlovarka. 2 1360 de Midlowarz, ZDO I, 782; 1373 in villa Midlowar, ZDO II, 277; 1382 de M ydlouar, ZDO IV, 267; 1386 de Mydlowar, ZDO IV, 809; 1506 kusy pole m ydlovarské LSA 371. 3 Ves zanikla za vá lek uherských v pol. 15. stol., r. 1498 byla pustá. 5 M J : obyvatelské jm éno zam ěstna necké p ro ves, v níž sídlili m ydláři, lidé, k teří vařili mýdlo. Z dokladu 1360 bychom mohli usuzovat i na nom. Mydlovaře vzniklý napodobením typu
Krav ary/Kravaře, V inary/Vinaře (ty leží blízko!): v nich příponové -ař, zde však km enové var. K tomu, abychom stanovili bezpečně, zda jde skutečně o -vaře a nikoli o nahodilý zápis vznik lý analogií, jediný doklad nestačí. ČV —; Prof III 160; Nekuda 65. Srov. Mukoděly v Č. Myslechovice 1 Dříve ves, nyní část obce Haňovice; 4 km jz od Litovle. 2 1131 Mizlechouicih, CDB I, 115; 1234 Misslochouici, CDB III, 89; 1256 M yzlochowich, CDM III, 234; 1291 in Misslechowycz, CDM XV, 20; 1517 v Myšlechovicích, ČMM 1957, 110; 1631 in Michlowitz, M atr. v Cholině; 1632 Mysslochowicze, M atr. v Cholině; 1671 M ichlowitz; 1718 a 1751 M ichlowitz; 1846 M ichlowitz, M islichowice; 1872 Michlowitz, M yslichovice; 1881 M ysle chovice; 1906 M ichlowitz, M yslichovi ce; 1924 Myslichovice. 3 P. Haňovice. Čes. 4 Meslechovice, do Meslechovic, v Mešlechovicich, M eslechovák, mešlechovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Myslech, hypokor. zkratce některého ze slo žených OJ s kom ponentem M ysl-, -m ysl (Myslibor, Bolem ysl apod.). Zn. ves lidí Myslechových. Hypokor. přípony se sa m ohláskam i e, o bývají často zaměňo vány, proto čteme v 13. stol. i Myslochovice. V nářečích a v některých po zdějších dokladech m á jm. M. podobu Myslechovice, M eslechovice: jm éno spo jeno s nářečním im perativem k m yslit — mesli, mešle, což bylo poté, kdy ve jm éně y > hanác. e, velmi snadné. A protože nář. mešle = spis. mysli, bylo M J v 19. stol. upraveno na do mněle spisovné Myslichovice. ČV 102 (z OJ Myslích-); Prof —; Svoboda StčOJ 81. 147. 6 Hliník, Kluzov (v. t.). Ovčín na Rampachu. Myslejovice 1 Ves 7 km již. od Plum lova. 2 1267 de M yzlagwiz, CDM III, 402; 1368 in M ysleyouicz, ZDO I, 1071; 1391 villam nostram M ysleyowicz, CDM XIII, 52; 1391 villam M isleywycze, 109
ZDO VI, 294; 1602 ves Milegowicze (!); ZDO XXXII, 70; 1677 M yslyow itz; 1718 M isslowitz; 1720 M isliowitz; 1751 Misligowitz; 1846 Misliowitz, též Misleiow itz, M ysliow ice; 1872 M isliowitz, M yslijovice; 1881 M yslejovice; 1893 Mysliow itz, Mysliovice i M yslejovice; 1924 Myslejovice, dříve Mysliovice. 3 P. Plumlov. F arní kostel Zvěstování P. Marie. Čes. 4 Meslejovice, do Meslejovic, Meslejovák, m eslejovské. Mesléovice, do Mesléovic, mesleovské. Meslehovice (Kobyl nice, Dětkovice). Podoba Mesle-, vznik lá krácením z Meslé- < M yslej-, u p ra vena vložením hiátního h až po ej > é: Meslehovice. 5 M J : příp. -ovice k OJ Myslej, to hypokor. zkratka některého složeného OJ s kom ponentem Mysl-, -m ysl (např. Myslibor, Dalemysl), srov. Prostěji M J Prostějov, Raději M J Radějov. Zn. ves lidí Myslejových. Od 17. stol. se v dokladech střídají nejrůznější podoby, které vznikly v důsledku ha náckého vokalismu, zejm. změny ej > é. Srov. sub 4 a také předcházející hes lo. CV 102 (Mysliovice); Prof —; Svo boda StčOJ 81, 167. Mysletice 1 Ves 6,5 km jz od Telče. 2 1385 villam Misleticz, ZDB VII, 71; 1417 villam Misleticze, ZDB XI, 338; 1678 M yslotitz (!); 1718 M ischletitz; 1720 M yslotitz; 1751 M isletitz; 1846 M isletitz, M ysletice; 1881 a 1924 M ys letice. 3 P. Kostelní Vydří. Čes. 4 Mysletice, arch. Myslotice, do Mysletic, v M ysleticich, M y slečák/(arch.) M yslák, m ysleckej. 5 M J : příp. -ice k OJ M ysleta < MysVata < Myslqta, to hypokor. podoba některého ze slo žených O J s kom ponentem Mysl-, -m ysl (např. Myslibor, Dalemysl). Zn. ves lidí Mysletových. Protože zám ěna zá kladních osob. jm en se sufixy et-jotbyla častá, čteme i zde 1678 a 1720 Myslotice, srov. Myslochovice/M ysle chovice. Jm éno M. patří do výrazné jihozápadomor. skupiny jm en s -tice, srov. Slavětice, Třebětice, Kojetice, Že110
letice, M odletice atd. CV 102; Prof III 161; Svoboda StčOJ 81, 164. Mysliboř 1 Ves 3,5 km sv od Telče. 2 1366 Myslibors, ZDB IV, 433; 1678 M ysliborž; 1718 Misslieborž; 1720 M yslyborž; 1751 M yslyborž; 1846 Misliboř; 1872 Misliborsch, Myslibořice (!); 1881 M ysliboř; 1885 Misliborsch, M ysliboř; 1924 Mysliboř. 3 P. Telč. Čes. 4 Ta Mysliboř, v Mysliboři, M ysliborák, m ysliborskej. 5 M J: přivlast. příp. -jb k O J Myslibor, které složeno z m ysl „cogitatio“ a -bor „boj, pugna“. Jm éno p atří do širokého p ruhu jbových jm en v podhůří Českomor. v r choviny, srov. Ratiboř, Touboř, Veleboř a jm éna typu Telč, Plavec, Jeneč, Běleč. ČV 102, 37; Prof - ; Svoboda StčOJ 81. Myslibořice 1 Městys 6 km záp. od Hrotovic. 2 1234 de Mizliboriz, CDB III, 74; 1259 de Miselboritz, CDM III. 275; 1260 de Miszelboritz, CDB III, 289; 1265 de Mizelbaritz, CDM III, 374; 1271 ecclesie in Mizelboriz, CDM IV, 56; 1298 de Mizelbariz, CDM V, 98; 1328 de Myselworzicz, CDM VI, 365; 1343 H artlebum de Misselboricz, M endl K ni hy počtů 15; 1350 de Mistelboricz, ZDB I, 165; 1357 de Missliboritz, CDM XV, 76; 1360 de Misliborzicz, ZDB III, 489; 1373 M issilworitz, CDM X. 184; 1464 blíž Misliborzicz, PB IV, 120; 1531 ryb níkem m yslborskym . . . rychtáře m yslborske(h)o, PB XIV, 265; 1535 v M ijsliborziczijch, PB XV, 293; 1547 V M yslyborziczich, PB XIX, 37; 1571 z vobilnic m ysliborszkych, PB XXVI, 151; 1583 z m ěstečka M ysliborzicz, PB XXIX, 541; 1597 ouředníka m ysliborziczkyho, PB XXXI, 583; 1633 Misiiboritz; 1672 M ysliboržitz; 1718 Misliboržitz; 1720 M islibořitz; 1751 Misliboržitz; 1846 M islibořitz, Myslibořice; 1872 M isliborzitz, M yslibořice; 1881 a 1924 Myslibořice. 3 P. Myslibořice. V 15. stol. tvrz, pak zámek. F arní (již 1271) kostel sv. Lukáše. R. 1538 pový šeny na městečko. Čes.
4 Meslibořice, do Meslibořic, v Meslibořicich, Meslibořák, -borčák, meslibořské. V okolí jen: Meslborce, do Meslborc, meslborcké (redukce i v hanác kém nářečí znojemského typu). 5 M J: příp. -ice k OJ Myslibor, o němž v. výše. Zn. ves lidí Mysliborových. Z re dukovaného Myslborce, Myslbořce (viz sub 4) vzniklo M ystlbořice vložením -t-, srov. nář. stlóp „sloup“. ČV 102; Prof —; Svoboda StčOJ 81; Schwarz VS II 154. 6 Jiříkov, Myslibořický mlýn, Ostrý. Části: Holca „ulice“, Chalope, Na kocandě, Stříbrná hora, P J Daskabát (les!, v. t.). Myslík 1 Ves 9,5 km již. od M ístku. 2 1581 ves M yslyk, H ukvaldský u rb ář; 1635 z dědiny M yslyku, M atriky ve F rýdku; 1672 M yslik, Děkan, m atrika ostravská; 1672 M ysslikh; 1718 Misslik; 1751 M islik; 1846 M islik; 1872 Mislik, M yslík; 1881, 1924 M yslík. 3 P. Huk valdy. Podle některých badatelů se M yslíka týká doklad 1359 Mesthlieshow, CDM IX. 142, k terý u hesla Metylovice. Čes. 4 M yslik, do M yslíka, v M ysliku, Mysličan, m yslicky. 5 Za M J přejato OJ M yslík, to hypokor. podoba někte rého ze složených OJ s kom ponentem Mysl-, -m ysl (např. Myslibor, Bolemysl apod.). Tento typ vzniku M J je na Mor. a ve Slez. vzácný, jsou ještě tato jm .: Moravec, Šach, Š išm a; hojný je však v pol. Slezsku (typ Jqdrysek, Ozimek). Je typický pro menší osady, samoty, mlýny, hospody, srov. i jm. některých sam ot v Beskydech (Třeštík, Čurda, Uspolka — k příjm . U.). ČV 102; Svo boda StčOJ 137; Prof —; Bořek R K JWroclaw V 141—145. 6 Východní a Zá padní hůrky. Rybí. Myslivna, Strálecká 1 Sam ota u Těchanova (Rýmařovsko) 2 1906 Straleker Jägerhaus; 1924 Strálecká m ysliv na, Straleker Forsthaus; 1935 Strálecká m yslivna, Straleker Forsthaus. 5 M J : z něm. apelat. Jägerhaus, Forsthaus „hájenka, m yslivna“. P ří-
vlastek podle blízkého hradu S trálek (v. t.). Mysločovice 1 Dříve ves, nyní část obce Mysločovice-Machová; 8 km již. od Holešova. 2 1397 villam Mysloczowicze, ZDO VI, 654; 1446 villam Misloczowicz, ZDO X, 416; 1500 u m ysloczowskeho rybníka, PO VII, 63; 1505 rybníkem svým m ysloczow skym , ZDO VIII, 16; 1524 fa rá ři svém u mysloczowském u, PO XII, 295; 1528 z Myslossowicz, PO XIII, 254; 1589 ves Mysloczowicze, ZDO XXX, 19; 1672 Misloczowicz, Děkan. m atr. holešovská; 1675 M yslytzow itz; 1718 M isslutschow itz; 1720 M islotschow itz; 1751 Myslocžow itz; 1846 M islotschowitz, M isločowice; 1872 M ysloczowitz, Mysločovice; 1881 Mysločovice; 1893 M isloschowitz, M yslošovice; 1906 M isloschowitz, Myslošovice i Mysločovice; 1924 Mysločovice, 3 P. Holešov. Far. kostel sv. Trojice. Čes. 4 Myslačovice, do Myslačovic, Myslačák, v pl. též Myslaccí, myslacké. No věji Mysločovice. H raniční obec hanác kého nářečí. Myslacovice, do M yslacovic, Myslacák, m yslacké;m yslocké (Lechotice). 5 M J: příp. -ovice k OJ M ysloč, hypokor. podobě některého ze slo žených O J s kom ponentem M ysl-, -m ysl (např. Bolem ysl, Myslibor). Zn. ves lidí Mysločových. V některých dokladech se píše Mysločovice napodobením něm. M ysloschowitz, v němž š za čes. č. ČV 102; Prof —; Svoboda StčOJ 140. 6 P J Tetór. 1. Myslová, Horní 1 Ves 3 k m jz od Telče. 2 1385 M isslowka, M isslowka se cundum , ZDB VII. 35; 1528 v Mislowie Hornjm, Ruk. archív m ěsta B rna č. 1213, 2; 1678 Ober M yslau; 1718 Ober Musslau; 1720 a 1751 Ober Mislau; 1846 Ober Mislau, Hornj M jslowa; 1872 Ober Myslau, Horní M yslová; 1881 a 1924 Horní Myslová. 3 P. Telč. Čes, 4 Myslová, do M yslový, M yslovák, m yslovskej. P řívlastku se užívá jen po dle potřeby. 5 V prvním dokladu má 111
jm. podobu zdrobnělou M islóvka (bez Myslůvka 1 Dříve ves, nyní část ob stč. ó > ů); předpokládám e, že musela ce Cerníč; 6 km již. od Telče. 2 1385 existovat dříve již podoba nezdrobně- M isslowka, ZDB VII, 35; 1415 in villa lá, srov. Machová 'Machůvka, Raková/ dieta W yerdunkow a M yslowka, ZDB Rakůvka. Přívlastek Horní 1528 na roz XI, 21; 1580 MaZd Myslová, Tiray, Telišení od blízké M yslůvky (v. t.). Tehdy lecký okres 246; 1678 K lein Myslau; nese ves jm. M yslov: analog, přivlast. 1718 K lein Muslau; 1720 a 1751 Klein příp. -o ř, srov. i kolísání u jm. typu Mislau; 1846 Klein Mislau, Malá M jslo Machová/Machov, M ikulůvky/M ikulov wa; 1872 K lein Myslau, M yslovka; 1881 na Gottwaldovsku, Vizovicku. Něm. M yslůvka; 1885 Klein Myslau, Malá Meysslabs je substituováno z češt.: p ra M yslová; 1890 Klein Myslau, Malá videlné změny y/ei a v/b, genitiv, -s je Myslová, též M yslůvka; 1921 M yslův analogické; srov. Slavonice/Zlabings. ka; 1924 M yslůvka, dříve Malá M ys Schwarz 194. 6 Hanzálkův mlýn, Chvá lová též M yslovka. 3 P. Telč. Bývala talův mlýn, Vospělův mlýn, U Síšů. tu tvrz. Ces. 2. Myslová, Kostelní 1 Ves 4 km jjz 4 M yslovka, do M yslovky, v M yslovod Telče. 2 1253 in villa Mislowicz, ce, Myslák, m yslovskej (Radkov). 5 MJ: ZDB IV, 283; 1529 fa rá ř m islaw sky, zdrobnělina k Myslová, o kterém viz Ruk. archív m ěsta B rna č. 1214, 33; Myslová. Srov. Machová!Machůvka, Ra1557 farářóm m yslow skym , PB XXII, ková/R akůvka. R. 1415 přívlastek Věr42; 1678 Kirch M yslau; 1718 Kirchen duňkova M. podle m ajitele Tomáše Věrmusslau; 1720 K irch Mislau; 1751 Kirch duňka z Myslové (k r. 1351, ZDB II Mislau; 1846 K irch Mislau, K ostelnj 13). R. 1580 Malá Myslová, odtud něm. Klein Myslau. Mjslowa; 1872 Kirch Myslau, Kostelní Myslová; 1881. 1924 Kostelní Myslová. M ý t i n k a , viz Ficová. 3 P. Telč. Již 1253 farní kostel sv. Vác 1. Mýto 1 Sam ota u Batelova (Třešťlava. Ces. sko). 2 1906 M ejto; 1924 Mýto. 4 Myslová, v M yslově, do M yslovy 4 Mejto, na Mejto, na Mejtě, Mej(!), M yslovák, m yslovskej. P řívlastku se ťák, m ejtskej (Batelov). užívá jen podle potřeby. 5 Pův. Mys2. Mýto, Grešlové 1 Ves 10 km jv od Mor. Budějovic. 2 1718 Neu W irts lovice: příp. -ovice k OJ Mysl, zn. ves haus Dórffl; 1751 Hausdorfel či Neu lidí Myslových. Sufix -ovice nepřešel v -ov, jak tom u na Mor. obvykle bývá W irtshaus; 1846 Groschelmauth, Greš(srov. Holešov, Prostějov, Tišnov z Ho lowe Megto; 1872 Groschelmauth, Greš lešovice, Prostějovice, Tišnovice), ale lové M ýto; 1881 Grešlové M ýto (Krá lovské M.); 1924 Grešlové Mýto. 3 P. v -ova, adj. -ová, a to podle rodu do plňujícího slova ves, lhota apod. P ří Boskovštejn. Ves vznikla na konci 17. vlastek Kostelní, něm. Kirch proto, že stol. p ři královské silnici ze Znojm a do Prahy. Ces. zde je význam ný kostel (již od 1253). 4 Grešlovy Méto, do Grešlovýho # M J : původ, přivlast. příp. -ova k OJ Meta, ku G rešlovým u Métě, o GrešloMysl, to hypokor. zkratka některého vém Métě, Grešlovométák, grešlovoze složených OJ s kom ponentem Mysl-, m étské. P řívlastku se užívá jen podle -m ysl (např. Myslibor, Dalemysl), srov. Stanislav Stan, Slav, M ojm ír1M ír. Zn. potřeby, převládá jinak podoba Méto Myslová lhota, ves. Posívní -ova se . . . 5 Ves vznikla kolem hospody na přehodnotilo na adj. -ová, o tom viz silnici ze Znojma do Prahy, odtud nej dříve jm. Neu W irtshaus Dórffel „Vís Machová. CV 102; Prof —; Svoboda ka Nová Hospoda“, později HausdórStčOJ 108; Tiray VM-Telč 242. 6 Lukfel „víska s dom ky“ (tj. nikoli se selšův mlýn. 112
skými statky, které pozdější). Za uží vání hospody se platilo nepatrné („gro šové“) mýto, něm. Grósch(el) „groš, grošík“, proto přívlastek Grešlové M. Původní hospoda dosud stojí. Volný Znaim er Kreis 234 uvádí, že m ýto bylo postaveno za poslední grošík — to však lid. etymologie. # M J z apelat. m ýto ..Maut, Zoll“, zn. místo, kde se vybí
ralo mýto. Apel. m. přejato do slovan. jazyků ze sthn. m uta „clo“, to z got. mota „clo“. P řejetí proběhlo v 8.-9. stol. snad v Hor. Rakousích, kde je řa da starých M J s M aut- (M auten, Mau tenberg, M authausen atd.). ČV —; Prof III 167; G ebauer Slov. stě. II 427; K lu ge EWDU 383: M achekES315; Schwarz 88; ZMK IV 81.
113
N Načeratice 1 Ves 6 km jv od Znojma. 2 1222 villam quandam Nasseratiz die tám, CDB II, 232; 1252 Nazeratize, CDM III, 184; 1327 de villa nostra Naschraticz, CDM VI, 347; 1426 in Nascgraticz, Neumann, Nové pram eny, 194; 1483 Nasseraticz, U rbář žďárský; 1672 Naschetitz, pustá ves; 1718 a 1751 Nasseticz, pustá ves; 1846 N aschetitz; 1872 Naschetitz, Našetice; 1881 Načeratice, 1885 Naschetitz, Našeratice, též Našeti ce; 1893 Naschetitz, Načeratice, Našeti ce; 1924 Načeratice, Naschetitz, dříve Načeratice t. Našetice. 3 P. Jaroslavice. Ves v 2. pol. 15. stol. zpustla, pak někdy částečně osídlena, 1780 obnove na. Od r. 1830 far. kostel P. M arie Bo lestné. Něm. Po r. 1945 osídleny vět šinou z Nové Lhoty na Strážničku. 4 Načeratičák, načeracký/načeracké (v okolí); něm. O šaťts. 5 M J: příp. -ice k O J Načerat, stě. Načěrat, zn. ves lidí Načeratových. OJ složeno z kořene slovesa načati, stě. načieti „načíti, an fangen“ (srov. v OJ Nače-pluk, Načechval) a psi. ratb „bitva“ (srov. v OJ Ratiboř, Ratimír). Jm éno přejato záhy do němčiny, přičemž č -> něm. š a nepřízvučné e vynecháno: Načeradice 1426 Naschratitz. O dtud i pozdější čes ká podoba Našeratice. Další něm. re dukce N aschratitz —► N aschretitz N aschtitz dala vzniknout nesprávném u českému Našetice jakoby od OJ Našata. V něm. nářečním Ošať’t z splynul počátek jm éna s předložkou in a A > O: in Naschetitz > in Oschatetz. CV 61; Prof III 169 (Načerac); Svob. StčOJ 73. 83; Vasmer REW II 496; Beranek 79; N ít X 295, Schwarz VS II 133. Nadějov 1 Ves 13 km vsv od Jihlavy. 2 1427 z Nadiejowa, LSA III, 138; 1466 ves naši klášterskou Nadiegow, PB IV, 171; 1533 v Nadiegowie, LSA III, 139; 114
1546 ze vsi Nadiegowa, LSA III, 137; 1679, 1718, 1720 a 1751 Nadiegow; 1846 Nadiejow, chybně Nadiow, Naděgow; 1872 Nadiejow, N ádějov; 1881, 1893 a 1924 Nadějov. 3 P. Německý R udolec. C. 4 Nadijov, do Nadijova, N adijovák, nadijovskej (Rybné, Rehořov). 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Naděj, které ze stč. ab strak ta naděj „H offnung“. R. 1872 se píše Nádijov: á přikloněním к nářečním u naděje, ač bylo i stč. O J Náděj, jehož kv an tita se však ve star ších dokladech nereflektuje. I zm ěna dě > di je nářeční, srov. Prostijov, Radijov, Prostějov, Radějov. — Nadějov nazván podle třebíčského opata Naděje (1160), neboť náležel původně ' třebíč skému klášteru (Hosák VVM XX-P. 38). CV 103; Prof III 171 (Naděje, Nadějkov), V 550 (z apelat.), 570 (pro střednictvím OJ); Svoboda StčOJ 36. 204. Nádosné 1 Zaniklá ves u hradu Neu haus (Sumpersko). 2 1417 Nadosne (?), Sedláček, Zbytky register, 105; odjinud neznámé. 5 Snad koruptela z Nad Osné, к os+bn- „brusné“. O základu os- viz Oslava. Srov. v C. Osná, Osné. CV —; Prof III 292-3, IV 609; Bořek ZNT 166; Sm ilauer PST2 135. Nahorach 1 Zaniklá ves n a H ranicku blíže neurčitelná. 2 z poč. 14. stol. Nahorach, CDB II, 352 (falzum z XIV. stol.). 5 M J : pl. к hora „Berg“, v. Hory. Nahošovice 1 Dříve ves, nyní část obce Dřevohostice, 9,5 km vjv od P ře rova. 2 1365 in Nahussowicz, ZDO I, 872; 1398 in villa Nahassowicz, ZDO VI, 758; 1523 na ves Nahassowicze, PO XII, 120; 1672 Nahossowicz, Děkan, m atr. lipenská; 1718 N ahossowitz; 1726
Nahoschowitz; 1751 Nohaschowitz; 1846 Nahoschowitz, Nahossowice; 1872 Na hoschowitz, Nahošovice; 1881, 1924 Na hošovice. 3 P. Dřevohostice. Čs. 4 Nahašovice, do Nahošovic, k Nahošovicom, v Nahošovicích, Nahašovják, nahašovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Nahuš, jak ukazuje první doklad z r. 1365 Nahussowicz; zn. ves lidí Nahušových. OJ N ahuš utvořeno substant. příponou -uš k adj. nah, nag-o „nahý, n a k t“; srov. OJ Levuš, Pravuš, Prkuš. Od 17. stol. m á jm éno podobu Nahošo vice: buď hanácká nářeční změna u > o (proto předpokládám e v N ahuš k rá t ké u), nebo bylo jm éno Nahušovice při kloněno k jm. typu Jarošovice. Kloní m e se však spíše k postupu prvním u; doklady Nahašovice s a vznikly asi m ilací nepřízvučného o, event. u k a v první slabice. CV 103, Prof III 174 (Nahošovice); Svob. StčOJ 150; Machek ES 317; ESSJ 43. Nahradov 1 Zanikl n a Třebíčsku (snad u Šťastného mlýna). 2 1104 Nagradouo, Kosmas 259; 1556 ves pustá Nehradow, ZDB XXVII, 20, f. 10; 1558 ves pustú Nehradov, ZDB XXVIII, 2, f. 2. 3 Připom íná se v falzu zakládací listiny kláštera třebíčského. Trať nad řekou Jihlavkou u Třebíče západně od Podklášteří se jm enuje „N ehradov“ (CMM 1891, 233, m apa katastru). 5 M J : přivlast. příp. -ovo k OJ Ná hrad, to složeno z předložky na- a slo vesného km ene hrad- „hradit, einfrie den“ ; srov. častá stč. OJ Nachval, Nam ysl a dnešní příjm ení Návrat, Nástoj. Zn. N áhradův m ajetek. Jakm ile zbyla po vsi jen pustina, změněno i jm éno přikloněním k MJ s Ne-. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 102; N ekuda 104. Najdek 1 Víska, pak osada obce Ham ry nad Sázavou, s níž po 1965 sí delně splynula; 3,5 km zsz od Zďáru. 2 1454 ham r N aydek, VM -2ďár nad Sázavou, 242; 1846, 1872 Neudek; 1881 N eudek (Peklo); 1915 Neudek, Najdek, 1924 N ajdek. 3 P. Zďár. Původně tu
byl železný ham r, u něhož v prvé po lovině 18. století vznikla osada. Čes. 5 viz Nýdek. N ajfunk, od 1949 S tříbrné H ory. 1 Dříve ves, nyní část obce Horní Měs to; 3,5 km od Rým ařova. 2 1540 Neu fang, K. Berger, Gesch. d. S tadt Rom erstadt 25; 1570—1618 dopl. T .; 1584 N eyfunk, později N ew fangk, VM-Uničov a Rým ařovsko 32; 1586 Neufang, P rá sek, Organisace, 81; 1678 N ew jangkh; 1718 N eufang; 1720 a 1751 Neufang,1749 Neifanger Gemein Sigill, pečeť; 1754 Neufang, G ubernium B 1, M 41, SAB; 1846 Neufang, N aifunk; 1872 N eu fang, N ejfank; 1881 N aufunk; 1885 Neu fang, N eifank; 1893 Neufang, N eu fu n k; 1924 N ajfunk, N eufank, dříve N a ifu n k. 3 P. Janovice. Ves vznikla asi v pol. 16. stol., kdy se tu těžilo stříbro. Něm. 5 M J : z něm. N eufang „nový začátek“, tj. „dílo, sídlo nově započaté“, neboť tu šlo o nově otevřené doly na stříbro. České jm éno adaptací německé předlo hy, přičemž Neu- > Naj-, ojedinělé též Nej-, srov. N eudeck > N ejdek (ač jde zde o něm. N eu- sekundární, v. t.), za fang je neporozum ěním -fu n k. ČV —; Prof —; Fr. Stowitschek, Unsere Orts nam en, R—L XI 38. N áklady 1 Zanikly severně od Uh. Brodu, kde je les a pozemky N áklady; Nekuda, 155. 5 M J pluralizací z P J Náklad -eapel. náklad užitého v toponym ii ve vý znam u „co se dává navíc, co se přidá vá“ ; srov. P J N ádavky, Přídavky. P J Náklady je z povodí Olšavy doloženo velmi často, srov. např. N áklady v H avřicích a ve Vlčnově. N áklady v P rakšicích jsou v Tereziánském k atastru uve deny dokonce pod jm. N ataw ky. ČV —; Prof —; Nekuda 155; M atějek ZMK IX 487-492; Hlaďáková, P J v k atastru Uherského Brodu, U herský Brod — mi nulost i současnost slováckého m ěsta, Brno 1971,13, 397; Novotná, P J na U herskobrodsku, dipl. práce Brno 1972, 60. Náklo 1 Ves 6,5 km jv od Litovle. 115
2 1078 Nákel, CDB I. 79; 1160 Nákel, CDB I, 208; 1235 de Nackel, CDB III. 128; 1249 Nákel, CDB IV, 171; 1250 de Naklis, CDB IV, 197; 1275 Nákel, CDM IV, 118; 1276 Nákel, CDM IV, 125; 1374 de Nakls, KP I. 3; 1388 de Nakla, K P I, 6; 1508 z Nakla PO VIII, 122; 1531 ze vsi své Nakla, PO XV, 75; 1596 fa rář nákelský . . . dědiny N ákla . . . obec nákelská, LSA 17; 1606 Naklo, Reg. kláštera Hradiska, 13; 1633 N aklo; 1635 z Nakla, M atriky v N ákle; 1677 Nákle; 1718 Nackle; 1720 N aklo; 1751 Neckl; 1846 N akl, Nákel, N ákly; 1872 Nákel, Náklo; 1881 Náklo; 1924 Náklo. 3 P. K lášterní hradisko. Již 1250 far. kostel sv. Jiří. R. 1786 parcel, dvůr. Ces. i To Náklo (velmi arch. ten Nákel), do Nákla, za N áklem , Nákelščí nákelské. 5 M J : z apelativa nakblh > nákel „vlhké, naplavené místo poblíž řeky, porostlé vrbam i, kde se klije vrboví; m it Weiden bew achsener Sandbank m it A bschw em m ung“. D everbativum ke klíti „klíčiti, keim en“. Morfologickou analogií vznikl nom inativ Naklo, čímž také změněn rod z původního fem. v neutrum . Ze základního význam u vy vinula se i označení přenesená pro růz ná m ísta u řek : písčiny, přístaviště lodí, vrboví, bažiny, ostrovy. Jm éno Náklo časté ve slovanské toponymii, na M ora vě leží ve staré sídelní oblasti n a širším Olomoucku a v jižním Pom oraví, např. vršek Náklo u Milotic, trať Náklo u Vnorov. O jm éně Náklo je bohatá li teratu ra, ve starší z ní je nesprávný výklad z nákolí „stavby na kůlech“. CV 222 (se starší liter.); Prof III 175 (Nákle); V 536; Smil. OC 311 a P říruč ka 297; Schwarz ONSud 91,193 aN o rd ostbayern 287; Schütz GTSK 71; Bezlaj II 48; Machek ES 317; B randl CVSMO I 7 5 -7 6 ; Prásek SA IV 64; ZMK IV 75; Gregor Sb. K. Tihelkovi, B rno 1964, 244; Sedláček Snůška 11; Svoboda StčOJ 200. P J Nákle, Náklí, Náklov z centrální M oravy kolem řeky Moravy. 6 Sam ota Hráč. 116
Nákvasov 1 Zanikl u Červeného Hrádku na Dačicku. 2 1353 Naquassow, ZDB II, 72. 5 M J: přivlast. pří. -ov k OJ Nákvas, to buď ze stč. apelat. nákvas „kvas, S auerteig“ nebo — pravdě podobněji — deverbativum k stč. kvasiti „hodovati“ s prefixem na-. CV —; Prof III 176 (Nákvasovice), V 569 Prof I I I 176 (Nákvasovice), V 569 (-kvas, „G etränk“), 559, 591 („Schmaus“); Svo boda StčOJ 95, 102 (s Miklosichem ke kvas „hostina“); Geb. Slov. stč. II 966; Nekuda 43. Náloch 1 Zanikl u Milešovic na Bučovicku (často omylem kladen na Klo boucko). 2 1447 v Nalochach, PB III. 6; 1511 ves Nálochy s jejím příslušenstvím (pusté), ZDB XVIII, 73, f 14. 3 Ves za nikla v druhé pol. 15. stol., 1511 byla pustá. 5 M J: viz Aloch; zde počáteční N- dekompozicí něm. předložky zen aloch. CV —; Prof —; Hosák, Od Ho ráčka k Podyjí IX, 95—96; N ekuda 134. N á 1 o h, viz Dzbel 2. Naloučany 1 Ves 3 km ssz od N á měště n. O. 2 1238 Naluschan, CDB III, 180; 1240 Naluschan, CDB III, 260; 1360 in villa Náluczan, ZDB III, 563; 1437 villam Naluczani, ZDB XII, 188; 1672 N alutschan; 1718 Nalucžian; 1720 Nalaucžan; 1751 Nalaucžan; 1846 Nalautschan, Nalaučany; 1872 Nalouczan, Naloučany; 1881 Naloučany; 1893 Naloučan, N aloučany; 1924 Naloučany. 3 P. Náměšť n. O. (Fil. v 16. stol. farní) kostel sv. Jakuba. Ces. 4 Nalóčane, za Nálóčanama, Nalóčák, nalócké. 5 M J: akuz. pl. k stč. nálúčěné „lidé bydlící n a louce“. Ves leží na loukách u řeky. V dokladech do 1437 není ještě stč. ú > ou. CV 154, 212; Prof - ; Spal 43; DS 8, 57. 6 Cíkovská m yslivna, Jasinka (myslivna), M anka (mlýn). Naluce (Louka?) 1 Blíže neurčitelná ves na Znojemsku. 2 1046, falzum z 12. stol., Naluce, CDB I, 382). 1. Náměšť na Hané 1 Městys 13 km záp. od Olomouce. 2 1131 Namesci,
tij, PB XXIX, 13; 1580 úředníku naCDB I, 115; 1249 versus Namescz, CDB IV, 171; 1261 de Namesch, CDM III, m iesstskym u, PB XXIX, 50; 1633 Ná 325; 1269 de Namescz, CDM IV, 30; m ěst; 1672 N am iest; 1718 Namiesst; 1279 de Namyessz, CDM IV, 170; 1297 1720 a 1751 N am iest; 1846 Namiescht, de Namescz, CDM V, 68; 1337 de Na Naměšt; 1872 Namiest, Náměšt; 1881 Náměšť; 1924 Náměšť nad Oslavou. mescz, CDM XV, 44; 1347 de Namescz, Reg V, 154; 1348 de Namyescz, ZDO I, 3 P. Náměšť. 1632 povýšena na městeč 28; 1351 in Namescz, ZDO I, 185; 1365 ko. Hrad, pak zámek. Již 1345 far. kos tel sv. Ja n a K řt.; 1759—84 kapucínský de Namyesscz, ZDO I. 786; 1366 in bonis Namiescz, ZDO I, 945; 1428 de Na klášter; 1795 založena soukenická to myesscz, Sigut listinář III, č. 20; 1466 várna. Ces. hrad Namiescz, PO IV. 116; 1499 z Na4 Ta Námněšč, do Námněšče, za Nám iesstye, PO VII, 49; 1509 na Namiesmněščó, Námněščák, námněsské. 5 Pro sczi, PO VIII, 152; 1512 z Namiesscze, výklad z apelativa nám ěstie „místo, PO IX, 135; 1513 z Namiesstie, PO IX, O rt“, srov. stsl. nám estije „locus“ (Ge 249; 1519 od fojta mého namiestskeho, bauer Slov. stč. II. 474) by svědčilo, že PO XI, 27; 1522 na Namiesstie, PO XII, obě m ísta byla od nej starších dob stře 84; 1536 tvrz a městečko Namiesst, disky dominií, obě m ísta ležela na vý ZDO XXIV, 18; 1553 puol městečka značných starých obchodních kom uni Namiesscze, ZDO XV, 177; 1575 ze dvo kacích a lze předpokládat, že v obou se ru svýho nam iesstczkyho, PO XXIX, 86; před lokacemi m ěst konaly trh y (Hosák, ZMK VII, 371). Také např. Místek 1580 z m ěstečka Namiesstij, PO XXX, 155; 1580 na Nam iessty, PO XXX, 138; (k miest-) byl už 1267 trhovou vsí. Sta 1589 dopl. T.; 1595 na Namiessti, PO rá čeština však apelativum náměstie XXXIII, 305; 1633 Nam ést; 1718 Na ..místo. Ort, R ing“ nezná; Slovník Gem iesst; 1751 Namiescht; 1846 Namiescht, bauerův cituje jen m ístní jm éna Náměšť N am ést; 1872 Namiescht, N ám ěst; 1881 a paralelu staroslověnskou, k terá ne Náměšť; 1893 Namiescht, Náměšť; 1924 znamená, že apelat. nám ěstie ve staré Náměšť. 3 P. N ám ěšť; 1319 povýšeno na češtině skutečně existovalo, ačkoliv městečko. R. 1371 tvrz, později hrad a mohlo být právě m ístním jm énem ucho pak opět na jiném m ístě zámek. Far. váno. Nesnáze apelat. výkladu si uvě kostel sv. Jindřicha a K unhuty. V 18. domili i ČV (viz níže). stol. m anufaktura. Ces. Pokládám jm éno N ám ěšt za posesív4 Ta Náměšč, do Náměšče, za Náměš- ní: příp. -jb k OJ Nám est, v němž pre čó, Náměščák, náměščcké/náměscké. fix Na- a slovesný kom ponent -m est 6 Trať Na hradě, kde stával hrad. patřící k m stíti „rachen“, srov. OJ Bole2. Náměšť nad Oslavou 1 Městečko. m est, Bohum est, Bolemsta, Bohumsta, 2 1234 de Namez, CDB III, 99; 1345 in Zamsta u Svobody StčOJ 81. K tvoření Namyescz ecclesiarum, CDM VII, 603; prefixací Na- srov. (tamtéž 101) OJ Ná 1358 prope Namiescz, ZDB III, 218; chod, Nachval, Náčat, Nahlas, Náhod. 1408 hrad u našeho Náměšče, CDM XIV, Srov. i sloven. Námestovo a Tvrdom esti29; 1448 zboží nam yestszke, PB III, 71; ce. CV 39,89 vykládají jm éno Náměšť 1448 na hrad Nam yesst, PB III. 91; 1464 z OJ složeného z Na- a OJ M ěšek: Náhrad Namiesscz, PB IV, 123; 1480 k h ra m ěšek + jb > Náměšeč > Náměšč. Po du Namiessti, ZDB XV, 10; 1481 na stránce filologické je tento výklad mož všech N am iesstzy, ZDB XV, 40; 1515 ný. odporuje mu však vážně nemožnost na Namiesstzy, PB VII b, 81; 1512 na zařadit N ám ěšek do stč. antroponym ické Namiessczij, PB X, 6; 1531 n a Namiess soustavy, k terá (ani žádná jin á slovan tie, PB XV, 90; 1580 na zám ku Namiess ská) kom ponent -m ěšek nezná. Kompo 117
n en t Na- se spojuje se slovesnými zá klady, což v případě jm éna Náměšť ■ Náměšč/ští se p atrně cítila v takovém vztahu, jako byla jm éna Bezděč — Bezděcí, Meziříč — Meziříčí. Kdybychom vycházeli z toho, že do klady s e: typu Namescz je třeba čisti s ě: Náměšč, bylo by třeba výklad Ná m est „m stíti“ odm ítnout. Snad bychom m useli v N á-m ěst vidět stč. „namiesti sě nam ásti se“, ale tu bychom spíše oče kávali form u OJ Ná-mast. V dnešních m oravských nářečích m á jm éno Ná m ěšť rod m užský až po čáru kryjící se s m alým i odchylkam i s rozšířením m as k u ! a fem. u jm. Olomouc (v. t. sub. 4). P ro f —; Na Slovensku (na Oravě) Nám estovo; Schwarz VS II, 75; Hosák VVM XX-P, 61. 6 Sam oty Červené domky, Obora, Valcha. N apajedla 1 Město na levém břehu řeky M oravy u Uher. H radiště. 2 1371 castrum Napagyedl cum opido Napagyedl, CDM X. 118; 1388 opidum no strum Napagedl cum m unitione. CDM XI, 385; 1446 z Napagedl, PO III, 73; 118
1463 z Napagiedl, PO IV, 22; 1495 za Napagedla, PO VI, 145; 1506 na Napagedlech, PO VIII, 26; 1513 na m ýtě svém napagedlskem, PO IX, 155; 1515 na tvrz Napagedla, PO X, 40; 1517 u napagedlskeho m lýna, PO X. 234; 1519 úředník m ůj napagedlsky, PO XI, 34; 1520 na tvrzi Napagedlach, ZDO XVIII, 25; 1522 v m ěstečku Napagedlich, PO XII, 76; 1523 na tvrzi jeho Napagedlich, PO XII, 174; 1523 z Napagedl. PO XII, 207; 1546 z Napagedl, PO XIX, 287; 1550 nad m lýnech jich napagedlskym, PO XXI. 52; 1551 k Napagedlom, PO XXI. 212, 1552 z Napagedl, PO XXI, 279; 1580 na Napagedlich, ouředníkem napagedlskym, PO XXX. 125; 1612 Na pagedl, N otizen-Blatt 1876, 76; 1633 Napagedla; 1667 panství napagedelskeho . . . městečko Napagedl . . . měs tečko Napagedl, U rbář napajedelský; 1671, 1718, 1720, 1751 Napagedl; 1846 Napagedl, Napagedla; 1872 Napagedl, Napajedly; 1881 Napajedla; 1885 Napajedl, N apajedly; 1893 Napajedl, Napa jedla; 1924 Napajedla. 3 P. Napajedla. Již 1371 městečko s hradem , pak se zám kem. Far. kostel sv. Bartoloměje. Od r. 1898 město. R. 1838 zřízen cukrovar; odtud byla v 17. a 18. stol. řeka M orava splavná. Čes. 4 Napajedla, z Napajedel, k Napajedlom, o Napajedlích, za Napajedlama, Napajedlan/-ák (nověji), napajedelský. Napajedelsko (PJ v Oldřichovicích). 5 M J: pl. k stč. apelat. napajedlo „mís to, kde se napájelo, T ränke“. M J N. je doklad o středověké cestě přes Napa jedla. R. 1551 nářeční dativ Napaged lom. CV 153, 229; Prof III 178; G ebauer Siov. stč. II 479; Hosák a kol., N apa jedla, m inulost a současnost m ěsta, 1972, 15. 6 Pod Dubovou, P rusínky (dvůr na místě zaniklé vsi), Za Moravou, Žabinec (část obce). N apsdicari 1 Zaniklá ves v okolí Hradce na Opavsku. 2 1224 Napsdicari, CDB II, 265; 1241 . . . osad . . . zaniklých „N apsdikar“, „Napsdikary“, Prásek, Dě
jin y k raje Holasovského .. . , 40, 42. 5 Snad koruptela z na Štikary, Ščikary, zv. „ves lovců, chovatelů štik “. Tako véto obyvatelské jm éno vyjadřující za m ěstnání se dobře hodí do toponym ie starého sídelního prostoru opavsko-hradeckého, kde leží i Kravaře a Z latníky (vzdáleněji i Bobrovniky). Jin ak ne jasné. Nárameč 1 Ves 9 km sv. od Třebíče. 2 1104 Naramce, Kosmas 259 (falzum z 12. stol.); 1349 in vilis Naram.cz . . . ZDB I, 146; 1371 in Naramcze, ZDB V, 378; 1373 villam Naramcz, ZDB VI, 26; 1379 villam Narancze, ZDB VI, 682; 1480 tvrz Náramče, ZDB XV, 56, edice; 1561 ves Náramčí s pustou tvrzí, ZDB XXVIII, 50, edice; 1573 ves Naramczy, ZDB XXX, 15; 1674 a 1718 Narametz; 1720 a 1751 Narametsch; 1846 Narametsch, Narameč; 1872 Narametsch, Ná rameč; 1881 Nárameč, Náramieč (ko ruptela); 1935 Nárameč. 3 P. Budišov. Již ve 14. stol. tvrz. Čes. 4 Ta Nárameč, z Náramče, v Náramči, za Náramčó, Náramčák/Náramečák, náramecké. 5 M J: přivlast, příp. -jb к OJ N áramek, to z apelat. náram ek „A rm band“, srov. stč. OJ z názvů osob P entlík, Rúbenie, Sponka u Svobody StčO J 198. Jm éno Nárameč patří do skupiny jb-ových M J v podhůří Vrcho viny např. (Běleč, Jeneč, Telč). Podoba Náramč, vyskytující se v některých do kladech 18.—19. stol., vznikla morfologickým vyrovnáním s nepřím ým i pády, srov. nář. Bělč, Jenč, Telč. CV 115; Prof —; Dvorský VM-Třebíč, 291; Ge bauer, Slov. stč. II 488. 6 Obora (dvůr), Topol (dvůr). Narožinky 1 Zanikly někde v okolí Vranova nad D. 2 1516 vsi pusté . . . N arožinky, ZDB XIX, 3; 1560 ves pus tou N aruczniky, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou N aruczniky, ZDB XXXI. 31. 3 Ves zanikla p atrně za válek českouherských v 2. pol. 15. stol. 5 M J : dem inutivum к obyvatel, jm énu *Nárožany „lidé sídlící na rohu, na ohbí
např. cesty, toku, pole apod.“ O apelat. základu roh „Ecke, Winkel, ohbí“ není pochyb: pojm enovávala se jím m ísta buď ležící na ohbí, nebo nápadná roho vitou podobou, srov. častá P J Roh, Ro zina, Rohy, Růžek, Nárožina, M J Rohov, Rohany, Rohatec. K dem inutivizaci srov. blízké L ažínky (3 km jv. od Mor. Bu dějovic) > Lažany s nářečím á > i. CV —; Prof III 603 (Rožany); Spal 38 (prá vem odm ítá výklad z rož- ,,růže“); Smil. PST2 153; Sedláček Snůška 149. 184. Narvice 1 Zanikly u Ivaně (Zidlochovice), kde trať Narvické louky. 2 1276 Nawrowicz, CDM iV, 121; 1459 v Naurwicziech, PB IV, 15; 1519 ves půstů Narwicze, ZDB XIX, 20. 3 Ves zanikla za válek česko-uherských v 2. pol. 15. století. 5 M J : snad z Navarovice (příp. -ovice k OJ Navara, v němž stč. apelat. navara „jídlo jen trochu povařené, pučálk a “, přeneseně „člověk m rzutý, hněvi vý, m rzout“, zn. ves lidí Navarových). Jm éno při přejetí do něm činy silně re dukováno: Navarovice -> N aw rw itz -> Narwitz. CV —; Prof III 180 (Návarov, Návary); Svoboda StčOJ 127; Nekuda’ 104. Násedlovice 1 Ves 8 km jz od Zdánic. 2 1327 pro villa Nassedlowicz, CDM VI, 348; 1353 in villa Nasedlowycz, ZDB II, 119; 1415 in villa tota Nassedlowicz, ZDB I, 137; 1446 villam Nasyedlowicz, ZDB XII, 450; 1447 in villa Nasedlowicze, K P III, 419; 1464 Nasedlowicze, PB IV, 98; 1519 z Nasedlowicz, PB VII b, 86; 1601 z Nasedlowicz, PB XXXIII, 72; 1673 Nasedlowitz; 1718 Nassedlowitz; 1720 a 1751 N asedlowitz; 1846 N asedlowitz, Nasedlowice; 1872 Nasedlowitz, Násedlovice; 1881 Násed lovice; 1924 Násedlovice. 3 P. Ždánice. V 15. a 16. stol. tvrz. 4 Násedlovice, do Násedlovic, Násedlovják, násedlovský, Násedlovňák (Dambořice). 5 M J znam ená ves lidí usídle ných na sedle, terénním prohýbu. Srov. 119
Zábrdovice „lidé za brdem “. O sedlo viz Sedlec. ČV 119 (z OJ Násedlo); Prof III 179 (Násedlnice, sg.). 6 H altýř (uka zuje na bývalé rybníky), K arlov (dvůr), P J B rněnky (ukazuje na bývalé spojení s Brnem ; JM 1973, 145), P J Kostelisko. N a s c h e t i t z , viz Načeratice. Naschmeritz, viz Našiměřice, Nasobůrky. Nasobůrky 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Haňovice; 2 km jz od Litovle. 2 1373 in villa Naschiborek, ZDO II, 423; 1385 Nasoborki, ZDO IV, 625; 1408—1672 dopl. T .; 1438 v Malých Nasoburkach, PO III, 48; 1494 v Malých Nasoburkach, PO VI, 112; 1490 von Nasmeritz, Registra m ěsta Litovle; 1660 ex Osmaritz, M atriky v Litovli; 1677 A schm eritz; 1718 O schm eritz; 1720 a 1751 A schm eritz; 1846 Aschm eritz, Assm eritz, Nasoborek, Nasoburek; 1850 Assm eritz, Nasoborky, R affay; 1872 Assm eritz, Nasoborky; 1881 Nasoborky; 1885 A ssm eritz, N asobůrky i N asoborky; 1893 A ssm eritz, N asobůrky; 1924 Naso bůrky. 3 P. m ěsta Litovle. R. 1781 p ar celován dvůr. Ces. 4 Nasoburke, do Nasoburek, za Nasoburkama. Obyvatel, jm éno „z Nasobů rek “, nasoburské. Arch. Nasoborke, ta Nasoburka (Chudobín). 5 M J: deminutivum p atrn ě k M J Našibořice, které utvořeno příponou -ice k OJ Našibor, v němž zájmeno náš „noster“ a slovesný kořen bor „bojovati“ ; znam ená ves lidí Našiborových. K tvoření srov. OJ Našiměr u násl. hesla. K deminutivizaci srov. Měrotice —> M ěrůtky, Žerotice —> Z erůtky. Na překážku výkladu z OJ Našibor je to, že se Naši- (s -š-) vysky tu je pouze v dokladu 1373, v ostatních je vždy jen -s- (Naso-). Snad došlo k zá měně š/s podle němčiny, k terá ves po jm enovala N asm eritz (1490): něm. jm é no adaptováno z čes. Našibořice, při čemž -bořice přejato s redukcí o/e a změnou retnice b/m jako -m eritz. Srov. v C. Nasetin (< Naš-, Prof III 179). Je otázka, zda česká předloha něm. 120
podoby Nasm eritz nezněla *Našiměřice. Doklady to nepotvrzují, očekávali by chom rovněž zdrobnění Našiměřice > *Našim írky (jako Sudom ěřicelSudom írky) nebo *Našiměřičky. Nejpravděpo dobněji vzniklo něm. Nasm eritz z čes. Našibořice: N aš-!Nas~, obvyklá redukce střední nepřízvučné hlásky, a b/m (srov. K ladrub/K ladrum a časté střídání b/w) oslabení koncového -oritz na -eritz. Výklad M J N. z event. dem inutiva *Nosobory, posměšného názvu pro lidi bojující nosem, je málo spolehlivý hláskoslovně (Noso Naso-?). Motivačně i typologicky by jm éno Nosobory od povídalo M J Kosobody „bodali kosami nebo kose“. Trnobrany „bránili se tr ním “. CV 54 (pl. k OJ Nasoborek), Prof —. 6 Část vsi sluje K o trflek (viz tam). Našim ěřice 1 Ves 10 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1236 de Nasmeriz, CDB III, 140. 1252 de Naschmiritz. CDB IV, 244: 1259 de Nasmeritz, CDM III, 275; 1260 de Naschmeriz, CDM III. 286; 1278 de Nasmariz, CDM IV, 149; 1301 de Naschmaritz, CDM V, 126; 1314 de Nassymiricz RB III, 192, 83; 1349 in Nasmaricz, ZDB I, 67; 1355 in Naslimarycz, ZDB III, 113; 1408 v Našeměřicích, KP II, 128; 1464 z N asymyerzicz, PB IV, 147; 1466 fa rá ř z N assym yerzycz, K P IV, 181; 1480 plebano in Nasmericz. ACO 265; 1522 s rychtářem nassym ierziczkym , PB XII, 262; 1528 fa rá ř nassym ierziczky, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1213, 25; 1643 Aschm eritz, U rbář pan ství m oravsko-krum lovského; 1672,1718, 1720 a 1751 Aschm eritz; 1846 Aschm e ritz, Našoměřice; 1850 Aschm eritz, Na šiměřice, R affay; 1872 Aschm eritz, Na šiměřice; 1881 Našiměřice; 1924 Naši měřice, Naschmeritz. 3 P. Mor. K rum lov. Již 1361 farní kostel sv. Jiljí. Něm. 4 Něm. Ošmarets. 5 M J: příp. -ice k OJ Našiměř, v němž naš- „noster“ a -m ěr, o němž viz M iroslav; srov. O J se zájm enným kom ponentem m oj-
..meus“ M ojmír, Mojdrah. Zn. ves lidí va bylo základem našeho jm éna: od Našiměrových. Do němčiny přejato vel osobních jm en se m ístní jm éna příp. mi záhy: 1259 N asm eritz s redukci ne- -bn- netvoří, leda ve značně mladých případech, a to jen analogicky, jak uká přízvučného spojovacího vokálu i, od 17. stol. v podobě A schm eritz: in Nasch- zal Bořek, S tJ 273n. Také původní rod m eritz —=►in A schm eritz (splynutí dvou jm éna Návojná (neutrum Návojné) n). Srov. Načeratice Ošatets. CV ukazuje na apelativní původ, neutrum 104; Prof Svoboda StčOJ 95; DS 4. nahrazeno až v 19. stol. fem ininem na 78; Beranek 79; Schwarz 212, 333 a VS podobujícím blízká jm éna Střelná, II 135. Smolná. Pozoruhodné je, že Návojná N a š i m ě ř i c e, viz Nasobůrky. a Nedašov (v. t.) tvoří stejnou dvojici N auram ie 1 Blíže neurčitelná ves na jako Nedašovice a Navojovice sz. od Znojem sku. 2 1046. falzum z 12. stol., Prievidze na Slovensku. Německé 1885 Nauramie (identifikuje se s Narvicem i Friedenthal znam ená „klidné údolí“ a v. t.), CDB I. 382. 5 Nejde-li o Nar- je odvozeno od jm éna svobodných pánů vice, pak zatím nejasné. v on Friedenthal, kteří v prvé polovině Navarovice 1 Zanikly u Lubnice 19. stol. Návojnou drželi. CV 116, 249 (Jemnicko) 2 1399 Nauarowicz, ZDB (z apelat. navoj-bna k viti); Prof —; VIII, 269. 5 Viz Narvice. V 545 (MJ z názvů staveb a výroben); N ávojná 1 Ves 5 km jv od Val. Klo Prásek ČMM 29, 237 („křivolačina“, bouk. 2 1503 .. . Návojné, ZDO XVI, „vinoucí se“); Geb. Slov. stč. II 516 (na 196, f. 29 v.; 1517 z Návojného, CMM vo j, W eberbaum “); Smil. Vodopis 492 1957. 352; 1520 ves Nawogne, ZDO (tam hydronym um z OJ Návoj); Jelí XVIII, 29; 1537 z Návojného, LSA 169; nek. Tvoření slov II 606—7. 1575 ves Nawoyne, ZDO XXIX, 39; 1. Návsí 1 Dříve ves, pak osada, nyní 1584 pode vsí Návojném , Sborník Mus. část obce Jablunkov, 1,5 km ssz od Jabspol. ve Val. Meziříčí 1905, 36; 1670 lunkova; Sl. 2 1621 Nawszij, Davídek. Nawogne; 1718 Nawognie; 1720 Ne- U rbář těšínského knížetství. 27; 1629 ivoigna; 1751 N ew ogne; 1846 N awoyregistra dedinna N awejska, SA VI, 100; na, Nawogna; 1872 Nawojna, Navojna; 1647 von Nawsy, U rbář těšínský; 1675 1881 N ávojná; 1885 Nawojna, N ávojná; de Nawse, M atriky v Jablunkově; 1692, 1885 Navojna, Friedenthal, Návojná, 1755 Nawszij, Soupis 88, 89; 1736, 1828 Catal. cleri; 1924 Návojná. 3 P. BruNawsy; 1881 Návsí; 1885 Návsí; 1894 mov. Ces. Nawsy, N ávsí; 1906 Nawsi, Nawsie; 1917 Návsí, N awsi; 1924 Návsí, Nawsie. 4 To Návojné, do Návojného, nověji ta Návojná, do Návojnej, N ávojanlNá- 3 P. těšínské komory. Osada, založena vojňan, návojský. 5 M J : z původního 1435 (Slez. sb. 1959. 68); 1791 se tu adjekt. návojné k stč. apelat. návoj ustavila luterská obec. Pol., čes. „tkalcovské vratidlo, W eberbaum “, zn. 4 To Nofši, z Nofšo, na Nojši, nofmísto, kde toto zařízení stojí nebo je šunski, N ofšun (Kellner, Vých. laš. I zhotovováno. Je složeno z prefixu na- 131; K aras Onom astica 1956, 344. Adj. nov’ejsk’i (Tyra). a verbál. kořene -voj patřícího k viti „w inden“ ; srov. nápoj k pití. M J mo 2. Návsí 1 Bývalá osada obce Lazy, hou b ý t utvořena z názvů výroben a se kterou splynula a s níž je pod jm é staveb: Jistebno, K letna, Slupno, Slupnem Lazy nyní částí obce Orlová (K ar vinsko); Sl. 2 1924 Návsí, Náwsie; 1935 ná. Viz i sousední MJ Studlov. Ve staNávsí, Nawsie. 5 M J: z apelat. návsí ročešt. bylo sice OJ N ávoj (Ná-voj „náves, prostranství uprostřed vesnice, k voj „vojín“, Svoboda StčOJ 92, 102; Taszycki, Rozprawy, 112), jež však sot D orfplatz“. O ves viz Ves. ČV —; Prof 121
III 180 (Náves); Téma Těšínsko 1967, č. 2, 20 („neobydlené části obce sloužící za pastviny a obecní pole patřící pů vodně asi k Jablunkovu nebo H rádku“ — mylné). N á v s í u J a b l u n k o v a , viz 1. Návsí. Nazoholi 1 Zaniklo v neznám é po loze na Třebíčsku. 2 Nazoholi, Kosmas, 259 ( = Sokolí, CMM 1911, 198-199). 5 Nejasné. Snad: na Sokolí? N e b e s , viz Nedvězí. Nebory 1 Ves 8,5 km jižně od C. Tě šína; Sl. 2 1425 Neborovice, Prásek. Dějiny kníž. Těžínského, 178; 1425 zu Neborowitz, Listinář, 156; 1503, 1692 dopl. T .; 1687 na Neborech, Listiny k dě jinám Těšínská, WAP Cieszyn, 16; 1688 Niebory, VB 575; 1736 a 1808 Niebory; 1881, 1885 N ebory; 1894 Niebory, Nebo ry; 1907 Nebory, Niebory; 1924 Nebory, Niebory. 3 P. Nebory. Pol. 4 Něbory, do Něbor, v Náborech, Ná borovou, něborsky/něborovsky (Kell ner Vých. laš. I 120). 5 Ja k ukazuje první doklad 1425 Neborowitz, je MJ utvořeno příp. -ovice k OJ Neboř, kte ré vzniklo negací -bor, kom ponentu ně kterého složeného O J (Cstibor, Dalebor atd.), srov. Nechval — Chvalimír; zn. ves lidí Neborových. Kdy a proč jm éno přešlo k typu plurálových jm en, která jsou ve Slezsku u menších osad častá (např. G uty, Jasénky, M alánky, Mušálky), nemůžeme pro nedostatek dokladů z 15.—17. stol. určit. Snad lze uvažovat o řadě Neborovice —>■ N eborůvky N ebůrky —> Nebory, srov. Sobolovice -> Sobůlky. Jm éno N ebory je jediné jméno s negací na východ od Ostravice a jedno ze tří jm en toho typu na vý chod od M oravské brány (vedle Neplachovice a Chlebovice < Nemašchleby). CV - ; Prof - ; Svob. StčOJ 103-4; Šrám ek OP I 97; Téma Těšínsko 1971, 1—2, str. 13; Davídek Těšínsko 11 (z Ne bory „kde nejsou bory“ ; DS 13, 142 (Neborovici). N e b o š t i c e , viz Hněvošice. 122
N e b o t e i n , viz Hněvotín. Nebovidy 1 Ves 7 km jz od Brna. 2 1104 Nebouidi, Kosmas 260 (falzum z 12. stol.); 1366 in Nebouid, ZDB IV, 466; 1381 in villa Nebouidi, ZDB VI. 824; 1392 in villa Nebowicz, CDM XII, 84; 1604 z Nebowyd, C hrlický u rb á ř; 1673. 1718, 1720 a 1751 N ebow itz; 1846 Nebowid, N ebow itz, Nebowidé; 1881 N ebovidy; 1885 N ebow id; 1893 Nebo wid, N ebovidy; 1924 N ebovidy. 3 P. brněnské kapituly. Již 1366 far. kostel sv. kříže. Ces. 4 Nebovide, do Nebovid, k N ebovidum , v Nebovidách, za N ebovidam a, nebovidské, Nebovičák. 5 M J : obvvatelské, označující lidi, kteří vidí nebe. Původní motivace byla snad ta, že síd lem Nebovidů bylo m ísto buď získané klučením hustého porostu, nebo ležící na vrcholu. Významovou paralelou je jm éno Hořehledy v Čechách. Srov. v Čechách Nebočady, M lékovidy. R. 1846 Nebovidé — zakončení vychází z nářeční podoby jm éna. Do něm činy přejato s analog, -itz: Nebowitz. Ve středověkých dokladech kolísání Nebo /N evo-, v němž častá záměna b za obouretné v. K pojetí N ebovidy „ves rodiny Nebovidovy“ (tak Palacký, ČV 138, L utterer Nft 1964, 84), viz Snovídky; Prof III 183, V 629; Šmil. OČ 76; Spal Pětipsy 6; Onomastica 1956. 266. 6 P J Nad M unkovským (podle M unků z Ejvančic, Hosák, VVM XX-P. 39). Nebštych 1 Zanikl v okolí Otaslavic (Prostějovsko). 2 1351 N eu fstýft, ZDO I, 185; 1583 puol vsi pustej slově Nebsstich, ZDO XXIX, 115. 3 Ves byla 1406 pustá, 1593 byla osedlá, ale 1635 opět pustá, Nekuda 32. 5 M J z něm. N eustift „nové založení, nová lhota“ ; -stift z bavorsko-rakouského S tift „vrchnostenské právo na ob sazování statku, nájem statku na k ra t ší dobu za p lat“ — tedy naše lhota. MJ patří do okruhu lesních jm en se -stift přesahujícího z Rakous na M oravu a
do jižních Cech. CV 259 (bez); Prof III 516, 519, 552, IV 147; Schwarz 133; Kluge EWD11 594; Hosák, VVM XXP, 58. N e b š t y c h , viz Blatiny. N e b š t y c h , viz Sady Nové. Nectava 1 Ves 6 km vsv od Jevíčka, nyní část obce Březinky (Jevíčsko). 2 1513 nad N edstavú (řeka), ZDO XVII, 124; 1661, 1713 s Nectavou, VM-Jevíčko, 102; 1718 Necztau; 1751 N etzlau; 1846 Netz, Nectawa; 1872 Netz, Necta va; 1881, 1924 Nectava. 3 P. Biskupice. Založena krátce před r. 1660. Čes. 5 MJ zatím nejasné pro nedostatek starších dokladů. Snad souvisí s OJ Nečsta (1718 něm. Necztau -e- Nectov?). Příp. -ava se zdá bý t tu sekundární nebo hydronym ická. Toponymie boskovicko-jevíčské brázdy by pro své stáří výklad z Nečta (s prefixem Ne-) při pouštěla, protože ten v ní není doložen. CV 204 (bez); Prof III 187 (Netiny). 6 U Nectavy potok Nectavka. Nedachlebice 1 Ves 10 km vsv od Uherského Hradiště. 2 1209 villam, que Nedaclebiz vocatur. CDB II, 86; 1349 de Nedachlebicz, ZDO I, 47; 1368 in Nedachlewicz, ZDO I, 982; 1406 in Ne dachlebicz, ZDO VII, 321; 1447 z Ne dachlebicz, PO III, 141; 1480 ze vsi Nedachlebicz, PO V, 96; 1517 z Nedachlevic, ČMM 1957, 341; 1591 od hranic nedachlebskych, Registra vsi Bílovic; 1671, 1718, 1751 N edachlebitz; 1846 Nedachlebitz, Nedachlebice; 1872 Nedachlebitz, Nedachlebice; 1881, 1924 N e dachlebice. 3 P. U herský Brod. Ces. 4 Do Nedachlebic, k Nedachlebicovi, Nedachlebjan, nedachlebský; Nedachlevice (Dobrkovice, Svárov). 5 M J : příp. -ice k OJ Nedachleb, které bylo patrně přezdívkou člověku závistivém u a bylo utvořeno podle OJ N edamír; zn. ves lidí Nedachlebových. Se jm énem Nera díce a Nezdenice tvoří skupinu Neových jm en v údolí Olšavy. CV 75; Prof —; Šrám ek OP I 97. Srov. Chlebovice -e- N emašchleby (k OJ Nemaš-
chleb). 6 Dubovský mlýn, Pod vinohrádky, Větřák. Nedakonice 1 Ves 7 km jz od Uh. Hradiště. 2 1220 Naconice, CDB II, 195; 1228 N enakuniz, CDB II, 321; 1238 Nachoniz, CDM II, 296; 1250 Naconiz, 1265 de Naconiz, CDM III, 370; 1320 Nacanycz, CDM VI, 162; 1441 N edakunycze, D iplom atář kláštera z 15. stol., G III, 191; 1512 z Nedakunicz, PO IX, 115; 1526 v Nedakuniczych, PO XIII, 71; 1544 na nenakunskych gruntích, PO XIX, 206; 1669 N edakaunitz; 1718 a 1720 Nedakonicz; 1751 N edakunicz; 1846 N edakonitz, Nedakonice; 1881, 1924 Nedakonice. 3 P. Velehrad. Zda byl u Nedakonic tábor m oravských hu sitů, je sporné. Ces. 4 Ledakunice, k Ledakunicom , Ledakuňák, ledakunický/-ej (v m ístě východom oravské nářečí dolské s nadm ěr ným ej, ou). Ledakonice (Ořechov); nedakoňácký, N edakoňan/-ák (Mor. P í sek). 5 M J znělo původně, jak je dobře doloženo doklady z 13. — poč. 14. stol., Nakonice: Příp. -ice k OJ Nakon, v němž prefix Na- a verbální kompo nent kon- „konati, machen, tu n "; srov. OJ Nachval, N akvas u Svobody StčOJ 102 (na str. 100 uvedena i dom něnka Nakon < na kóň, to však vzhledem k OJ prefix + slovesný elem ent velmi nejisté). Podoba Nedakonice doložená poprvé 1228 se vyvinula takto: původní Nakonice rozšířeno předsunutím nega ce na Nenakonice (srov. Nenakonice u Olomouce, kde podoba bez negace doložena není; Slavíce — Neslovice, Svojovice —> Nesvojovice, v C. Pom uk, -*■ N epom uk, Pěkošice —>- Nepěkošice, Prof. s. o.), odtud disimilací n-n > n-d: Nedakonice. Disimilace m ohla proběh nout i v důslednějším odstranění artikulační blízkosti: n-n > n-d > l-d,. srov. nář. Ledakunice. Jm éno N. patří do výrazného areálu jm en s Ne- v pro storu Uh. H radiště — Uh. Brod (Šrá mek OP I 97). CV 14 (z *Ninakonice„ k N in- viz Jinačovice); Prof —. 12S
Nedašov 1 Ves 6 km jv od Val. Klo bouk. 2 1520 ves Nedassow, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Nedassow, ZDO XXIX, 39; 1670 Nedassow; 1681 Nedaschow, Odhad, kvaterny V, 91; 1718 N edassow; 1720 a 1751 Nedaschow; 1846 Nedaschow, Nedašow; 1872 Neda schow, Nedašov; 1881 Nedašov; 1885 Nedášov, Catal. cleri; 1924 Nedašov. 3 P. Brumov. Ces. 4 Nedašov, do Nedašova, nedašovský, Nedašov’an. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Nedáš, k teré spíše hypokor. po doba k OJ N edamír (srov. Bohuš ■*— Bohumír, tak také CV 63, Svoboda StčO J 149). než deverbativum k nedati (srov. OJ Neznáš ve jm éně Neznášov, Prof III 226). Se jm énem Nevšová tvoří hranici Ne-ových m ístních jm en v údolí Olšavy a Vláry. Sousední ves Nedašo va Lhota. O vztahu k N ávojná viz Návojná. Prof III 190 (Nedošov); Šrám ek OP I 97; Eichler DS 4, 80; OSG I 50; W itkowski SBS VIII 352. 6 Lazy, Na koutech, Na ohradě, Pod chrástkam i. Přítěž. Redkovee. Stráně, V Nedašovcách. jin ak Na kopanicách. N e d ů v k a. viz Medonice. Nedvědice 1 Městys 14 km ssz od Tišnova. 2 1350 ville M edwidicz, ZDB I, 151; 1407 z Nedvědice, K P II, 25; 1487 z Nedvědice, AC XVI, 315; 1633 N edw editz; 1674 z m ěstyse Nedwiedicze, M atr. v D. Loučkách; 1675 N ed w ieditz; 1702 po m lynáři nedwiediczkym , M atr. v D. Loučkách; 1718 Nedw ieditz; 1720 N ediviesdirtz; 1751 a 1846 Nedwieditz; 1872 N edw ieditz, N edvědi ce; 1881. 1924 Nedvědice. 3 P. P ern štejn; již v 15. stol. městečko. R. 1401 far. kostel sv. K unhuty. Dříve těžba proslulého m ram oru. Ces. 4 Ta Nedvědice, v Nedvědici, za Nedvědicó, nedvěské, Nedvědičák. 5 M J: substant. přípona -ice k adjekt. m ed vědí. Ves vznikla pod hradem Pernštej nem < něm. Bárnstein „medvědí ká men, h ra d “, odtud i motivace jm éna Nedvědice „medvědí ves“. O m edvěd > 124
nedvěd viz Nedvězí. CV 98 (z apelat. •b plurálové -ici); P rof III 191 (tam z OJ); Šmil. Vodopis 483; Bezlaj II 15; Fischer-Eichler OSG II 11; NR X II 185; Hosák, VVM XX-P, 14, 62. 6 Kalná. Klečany (dvůr na m ístě zaniklé vsi). 1. Nedvězí 1 Ves 5 km jz od Olo mouce. 2 1234 Nedweze, CDM II. 284; 1256 Medweze, CDM III, 234; 1389 de Medmeze, K P I, 14; 1399 in Medwiesie, CDM XII, 527; 1407 M edweys, CDM XIII, 491; 1410,1595 dopl. T.; 1574 z M edwezy, PO XXVIII. 375; 1596 in Nedweis, U rbář olomoucké kapituly, opis; 1671 Nedweiss; 1691 Nedweis, Dě kan, m atrika olomoucká; 1718 N edw eys; 1720 Nedw eis; 1751 N edw eys; 1846 N ed weiss, N edvězy; 1872 Nedweis, Nedvězí; 1881 M edvězí; 1893 Nedweis, Nedvězí, M edvězí; 1924 N edvězí, Nedweis. 3 P. olomoucké kapituly. Ces., něm. 4 To M edvezi, do M edvezi, za Medvezim , m edveské, M edvezák. 5 Dokla dy do 16. stol. m ají na počátku vždy M-, tak i v nářečí. 2. Nedvězí 1 Ves 11 km východně od Zábřehu. 2 1385 Nedwesie, ZDO IV, 543; 1397 N edw yezye, ZDO VI, 720; 1447 M edwyezie, ZDO X, 560; 1510 ves N edw iezij, ZDO XVII, 19; 1601 ze vsi Nedvězího, Prásek, Organisace, 204; 1672 Edhes, Děkan, m atrika mohelnic ká; 1677 Nedwies; 1718 Nebes; 1720 Nebes, N edw ezy; 1751 Neebes; 1846 Nebes, N edw ězy; 1872 Nebes, Nedvězí; 1881 M edvězí; 1885 Nebes, Nedvězí; 1893 Nebes, Nedvězí, M edvězí; 1924 Nedvězí, Nebes. 3 P. Zábřeh. Něm. 4 Něm. N ebes. 5 V 15. stol. se stří dají zápisy Ned- Med-. Od 17. stol. do loženo něm. Nebes ■ Ne je rovněž staročeská: asimilace místo artikulace m k násle dujícím d — d. Srov. K obylí, Hovězí, Jestřebí, Krahulci, Vrábí, Zaječí, P J Kančí, Liščí důl, Soví les apod. CV 190, 175, 218 (z OJ i z apelat.); Prof III 192 (z ap elat.); Machek ES 291; Smil. PST2 119 a OC 141; Březina Zábřežsko 245; Zubatý St. I2 107; NŘ VII 236, XV 69. Nedvězíčko 1 Ves 11,5 km sev. od Bystřice n. P., nyní část obce Nedvězí, která v Čechách (Prof III 192, N. 6). 2 1360 in M edwiedyczko, Reg. VII, 373; 1390 in N edw yediczko, ZDB VII, 809; 1500 z N edw iezyczka, M oravské archi vy soukromé, 71; 1601 ve vsi N edw iediczku, PB XXXIII, 52; 1674 Nedwedicžko; 1718 Nedwiedicžko; 1720 Klein N edwieticze; 1751 N edw iedicžko; 1846 N edw iezy, též Ew itz; 1872 K lein Nedwiesitz, N edvězíčko; 1881 N edvězíčko; 1893 K lein Nedwěsitz, N edvězíčko; 1924 Nedvězíčko. З P. K unštát. Nedvězíčko bylo 1921 osadou obce U bušínku; 1924 však připojeno k politické obci Ned vězí v okrese Polička a tím se dostalo do Čech. Čes. 4 To N edvězíčko, do Nedvězíčka, nedvějckej, Nedvědičán. 5 M J : dem inut. k N edvězí (v. t.), a to skrze nedoložený stupeň *Nedvědíce „malé Nedvězí“, srov. Javoří/Javoříce/Javoříčko, Dubí/ Dubíce/Dubíčcko (v M J Dubicko) a Vrbí iVrbice (v M J Vrbice). O kolísání Med!Ned~, k teré v dokladech doloženo do 18. stol., viz Nedvězí. Tam i o významu základního jm éna. Něm. 1846 Ew itz z čes. Nedvěz(íčlco), přičemž počáteční N- splynulo s něm. in: in Ned- — in Edwitz, srov. 2. N edvězí -> 1672 Edbes, později Nebes se ztrátou -d- jako zde
r. 1846. Příponové -íčko vynecháno, -ěz hodnoceno jako „sufixální“, odtud něm. -itz. ČV - ; Prof - . N e d w e i s, viz Nedvězí. N e h r a d o v , viz Nahradov. N echutín 1 Osada obce Zdětín 4,5 kilom etru ssz od Plum lova. 2 1846 Nechutein, N echutjn; 1872 Nechutein, Ne chutín; 1881 Nechutín; 1924 N echutín. 3 P. Ptení. Založen 1785 parcelací zdětínského dvora. Čes. 4 Nechotin, do Nechotina, nechocké, Nechoťák. 5 M J: příp. -ín к OJ Nechuta, to z apelat. nechuta, které substantivizací adj. nechutný „nelibý, ne milý, nevlídný“, srov. lašské pozitivní chutný „milý, vlídný.“ P říjm ení Nechu ta a apelat. nechuta často na Moravě. Protože jm éno je m ladšího původu, očekávali bychom spíše sufix -ov (Nechutov); -ín je analogické (N echutín leží blízko Zdětína a Služína). Osada nazvána p atrně podle vrchnostenského úředníka Nechuty. ČV 266 (bez); Prof III 194 (Nechutnov); Šrám ek OP I 97; Bartoš Dial. slov. mor. 123; Geb. Slov. stč. II 550; Hosák. Zprávy Prostějov 1966. č. 1, 11. Nechvalín 1 Ves 4 km vjv od Zdánic. 2 1261 penes Nechvalin, CDM III. 324; 1368 villam Nechw alyn, ZDO I, 978; 1376 de Nechwalin, ZDB VI, 374; 1530 dvuor a ves N echwalijn, DM V, 9; 1551 na ves Nechwalin, DM VII, 38; 1601 na Nechwalinie, DM XXIII, 5; 1611 na Nechwalynie, DM XXI, 279; 1611 na statek m ůj nechw alynsky, DM XXIII, 169; 1673, 1720, 1751, 1846 Ne chwalin; 1872 Nechwalin, N echvalín; 1881 a 1924 Nechvalín. 3 P. Nechvalín. Čes. 4 Ten Nechvalín, do Nechvalína, nechvalské, Nechvalák. H raniční obec ha náckého nářečí. Nechvalén (v hanác kém okolí). 5 M J: přivlast. příp. -ín к OJ Nechválu, které je negací к OJ Chvála, které m á hypokor. podobu slo ženého OJ s kom ponentem chval (Bohu-chval apod.). Je však možný i vý-
klad přím o ze slovesa, srov. OJ Nelepá, Neruda. CV 77; Prof III 195 (Nechvá líce); Svoboda StčO J 126. 1. N ejdek 1 Ves 7,5 km ssv od H ra nic. 2 1499 N ajdek, ZDO XVI, 72, e d .; 1520—1530 Naidek, Soupis 60; 1548 ves N ajdek, ZDO XXV, 186, ed., 1553 ves Najdek, ZDO XXV. 279, ed.; 1569 Nai dek, Soupis 61; 1626 dopl. T .; 1638 z N egdeku, M atr. v Lipníku; 1798 dopl. T .; 1846 Neudeck, N iedek; 1881 Neud e k ; 1924, 1935 N ejdek, N eudek. 3 P. Hranice. Fil. (v 16. stol. farní) kostel sv. U rbana. 6 H raničný m lýn/G renzmiihle. 2. N ejdek 1 Ves 10 km vých. od Mi kulova. 2 1244 Nideke, CDB IV, 56; 1292 castrum nostrum N eidekke, CDM IV, 306; 1310 N eidek, fotokopie č. 17, G 124; SAB; 1414 czu N eydek Neudek, Bretholz, Das U rbar, 66, příl. m apka XXV II; 1602 s m lejnem v N eydeku, ZDB XXXIII, 69; 1673 N eydeck; 1718 N eudek; 1720 N eidek; 1751 Neudek; 1846 N eudeck; 1872 N audek, N ejdek; 1881 N eudek; 1924 N ejdek, Neudek. 3 P. Lednice. S ta rá slovanská lokalita. V 13. stol. hrad. Něm. 5 Viz Nýdek. 6 P J : Pohansřco/Heidenstátte, H ájenka/ Hegerhaus. V 16. stol. tu stával mlýn Rohrmiihle. N e j d e k , viz Nýdek. N e j f u n k, viz N ajfunk. Nelepeč 1 Ves 3,5 km záp. od Tiš nova. 2 1390 Nelepczie, ZDB VII, 816; 1415 villa Nelepcze, ZDB X, 101; 1504 Nelepcze, ZDB XVII, 65; 1655 Nelepezy, ACO B 12; 1674 N eylepssy; 1718 Neglepssy; 1720 Neilepsi; 1751 N eylep ssy; 1846 Nellepetsch, Nelepecz; 1872 Nelepetsch, Nelepeč; 1881 Nelepče; 1924 Nelepeč. 3 P. Kuřim . Čes. 4 Ten Nelepeč, z Nelepče, o Nelepči, za Nelepčem, Nelepčák; nelepečské/nelepecké. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Nelepek, to buď negací k OJ Lepek, které substantivizací adj. lepý „pěkný, hezký“ (srov. OJ Dobrek, Starek k dob rý, starý), nebo substantivizací přímo 126
z adj. nelepý „nehezký“. V dokladech čteme i podobu N ejlepší: vznikla tak, že nepřím é pády jm éna Nelepeč — v Nelepči, o Nelepči byly s výslovností pč považovány za nářeční realizaci ná ležitého pš (podle lepší, vyslov lepčí). Přehodnocení napom ohlo i to, že počá teční Ne- mohlo být považováno za ha nácké N e- Né- < Nej-. Protože však nářečí na širším Tišnovsku výslovnost lepčí nem ají, je třeba spíše pomýšlet na dvojici Nelepeč — Nelepči jako je Bezděč — Bezděčí. Se jm énem Nevěřín tvoří poslední jm éna s negací v pod hůří Česko mor. vrchoviny sm ěrem od nitra M oravy. V podhůří patří do typu posesívních jm en s příp. -jb (Béleč, Jeneč, Telč). ČV 39, 91; Prof - ; Svob StčOJ 95, 163; Šrám ek OP I 97. Nelešovice 1 Ves 8 km sz od P řero va. 2 1234 in Nelessouich, CDB III, 89; 1256 in Nelessouich, CDM III, 234; 1276 de Nelesowicz, CDM IV, 129; 1399 in Nelessowicz, CDM XII, 524; 1466 v Nelessowicziech, PO IV, 56; 1497 ze vsi Nelesowicz, PO VI. 203; 1501 v Nelessowiczich, PO VII. 112; 1515 z Ne lessowicz, PO X, 110; 1584 v Nelessowiczich, PO XXV, 68; 1584 na týmž dvoře nelessowskim , PO XXV, 73; 1590 k dvoru m ém u neleschowskem u, PO XXXII, 196; 1718 Nelleschow itz; 1751 Neleschow itz; 1846 Nelleschowitz, N e lešovice; 1872 Neleschowitz, Nelešovi ce; 1881, 1924 Nelešovice. 3 P. olo moucké kapituly. Ještě v pol. 18. stol. tu byli 4 půhončí. Čes. 4 Nelešovice, nelešovské, N elešák; na Nelešovsku (trať v Kokorkách). 5 MJ: příp. -ovice k OJ Neleš, to negací k Leš ■*— levý „links“, srov. Daš dali, Buš buditi, Roš ■*— rósti a k nim Nedáš/M J Nedašov, NebušjM J Nebušice v č . apod. Zn. ves lidí Nelešových. M J N. p a tří do skupiny jm en s N e- na Olomoucku a Přerovsku. ČV 92 (k Iqch„lícha“); Prof III 197 (Nelechov), V 604; Svoboda StčOJ 149 (Leš, Neleš); Š rá mek OP I 97.
Němčj, též Dolněm čj; 1872 DolN e 1 h u b 1 e, viz Horka. Nová. niemtsch, Dolněmčí; 1881 Dolní Němčí; Nemášchleba, Nemášchle1924 Dolní Němčí, dříve Dolněmčí. 3 b y, viz Chlebovice. 5 Výklad viz Chlebovice. Spojení ‘dokladu 1320 Nemas- P. Uh. Ostroh. F arní (od konce 18. stol.) klebe CDM VI. 171 s Chlebovicemi není kostel sv. Filipa a Jakuba. Ces. 4 To Dolněmčí, v Dolněmčí, za Dolzcela jisté: ves N. m ěla být podle lis tiny založena v bezprostřední blízkosti něm čím, dolněm čanský, Dolněmčan, B rušperka, zatímco Chlebovice leží Dolněmčí (Strání). 5 Přívlastek až stranou u Fryčovic. Schwarz VS II 418. r. 1505 na rozlišení od sousedního Hor 1. Němčany 1 Ves 3 km vsv od Slav ního Němčí, které bylo založeno až v druhé pol. 15. stol. Ojediněle v 16. kova. 2 1497 ves Niem czany, ZDB XVII, 20; 1673 Niemcžian; 1718 N iem - stol. též Němčíce. 6 Táborsko (PJ). cžan; 1751 Niebschan; 1846 Nemtschan, 2. Němčí, Horní 1 Ves 18 km vjv od N em czaný; 1872 Niemtschan, Němča Uh. Ostrohu. 2 1447 in Н о т ує N yem ny; 1881, 1924 Němčany. 3 P. Slav pczie, ZDO X, 571; 1497 ze vsi Hornij kov. Ves za třicetileté války zpustla, Niemczy, PO VI, 191; 1513 o ves Horni 1673 opět osedlá. Ces. Niemczij, PO IX, 185; 1517 z Horní 4 Němčane, do Němčan, němčanské, Němčí, CMM 1957, 338; 1531 o ves Něm čaňák/Nem čák, zřídka Němščák. Hornj Niemczij, PO XV. 52; 1592 N iem czj Horní) Ostrožský u rb á ř; 1617 6 Lutršték. 2. Něm čany 1 Zanikly u Kobeřic v dědiny Hornij Niemcj, PO XXXVII, (Slavkovsko), kde je trať Němčany. 2 378; 1671 Horni N iem cžy; 1718 Horný 1574 s pustou vsí N ěm čany, ZDB XXX, N iem cžy; 1751 Н от і N iem tschy; 1846 64, edice. Ober Niemtschi, Hornj Němčj, Hor5 M J: akuz. pl. k stě. Němčěné, němčí; 1872 H om iem tsch, Horněmčí; Němčané „lidé přišlí z Němčí (v. t.)“, 1881 Horní Němčí; 1924 Horní Němčí, srov. Olomučany „lidé z Olomouce“. dříve Horněmčí. З P. Uh. Ostroh. Ves CV 223. 104 (z OJ); Prof III 198 (z OJ), založena v 2. pol. 15. stol. Far. kostel sv. P etra a Pavla (fara od konce 18. V (ze jm éna lidí); Spal 97. 1. Němčí, Dolní 1 Ves 13,5 km vých. stol.). Ces. •od Uh. Ostrohu. 2 1358 Nyem czie, 4 To Horněmčí, v Horněmčí, za HorZDO I, 573; 1359 partem ville Nem - němčím, horněm čanský, Horněmčan. 5 pczi, ZDO I. 685; 1381 m edium N yem Přívlastek Horní dán vsi při založení cie, ZDO IV, 58; 1407 villam N yem - na rozdíl od sousedního Dolního Něm c.zye, ZDO VII, 346; 1437 Nyemczie, čí. 9 M J: přivlast. přípona v určitém ZDO X, 87; 1447 Nyem pczicz, ZDO X, tv aru středního rodu -jo buď k OJ Ně 711; 1505 z Dolni(h)o Niem czij, PO m ek (o němž viz Němčíce), nebo k ná VIII, 13; 1510 puol N iem czy Dolni, rodním u jm énu Něm ec „D eutscher“. Zn. ..Němkovo místo, sídlo“ nebo „ně ZDO XVII, 21; 1513 v Dolnij Niemmecká ves“. V tom to případě jde o ves czij, PO IX, 185; 1532 z Niemczijho Dolnijho, PO XV. 248; 1548 na vsi osídlenou Němci, neboť Němčí, Suchov, Dolnij Niemcžy, ZDO XXV, 101; 1569 Boršice a Slavkov byly výsledkem ko z Dolnijch Niemcžicz, ZDO XXVII, 73; lonizace pánů z R ýznburka v polovině 13. stol. (Hosák, Slovácko 1968—1969, 1592 N iem cžy Dolnj, Ostrožský u rb ář; 1617 ze vsi Dolního N ěm cžij . .. obec 129; ČMM 1972, 328). K slovotvorbě srov. Černčí u Prof I 322. Ojedinělý dolnij niemcžanska, Strážnický u rb ář; v m oravské toponym ii je vznik korup1671 Dolni N iem cžy; 1718 D olny Niemcži; 1720 Unter N iem tži; 1751 Dolni tel Dolněmčí a Horněmčí — napodobe N iem tschy; 1846 Unter N iemtschi, Dolnj ním spřežek Černvír, Suchdol? (srov. 127
i slangové Valm ezák „obyvatel Valaš ského M eziříčí“, Krpole „Královo Pole“ v Brně). Jm éno Něm čí je p atrně vý chodiskem ke jm énu N ěm čany (v. t.) ČV 223 (z apelativa); Prof III 198. 6 Trať L hotky, N adelhotky. N ě m č í , S u c h é , viz Suchov. 1. Němčíce 1 Ves 11 km ssv od Blan ska. 2 1378 cum villa N yem czycz, ZDO III, 408; 1391 N yem czycze, ZDO VI. 136; 1418 Nyempczicze, ZDO IX, 171; 1675 N iem tschitz; 1718 N iem tschitz; 1720 N em schitz; 1751 N iem bschitz; 1846 Niem tschitz, N ěm číce; 1872 N iem tschitz, Němčíce; 1881 Nemčice; 1924 Němčíce. 3 P. Rájec. Fil. kostelík sv. M ikuláše (1844 rozšířen), farnost Sloup (od r. 1750). Ces. 4 Do Němčic, něm čické, Němčičák (v pl.) Němčičči. 5 V dokladu 1418 N yem pczicze vloženo při exponované výslovnosti m hláska p, srov. Lomnice Lompnice. Podobně při pozdějším pře jetí do něm činy 1751 Niembschitz. 2. Němčíce 1 Osada obce Ivančice, 1 km jjz od Ivančic. 2 1355 in villa Nempchiz, CDM VIII, 312; 1547 na ves Niemczycze, PB XIX, 92; 1674 N iem b schitz; 1718 N iem tschitz; 1751 N iem b schitz; 1846 N iem tschitz, Niemczice; 1872 N iem tschitz, Němčíce, 1881 N ěm číce; 1924 Němčíce. 3 P. Oslavany, 1355 nál. klášteru oslavanskému. Ces. 4 Němčece, do Němčec, Němčečák, v pl. Němčičšči, něm čecké (Hlína). 6 M alovaný mlýn. 3. Němčíce 1 Ves 11 km sv. od Kro měříže. 2 1261 N em eziz, CDM III, 323; 1267 de Nem ziz, CDM III, 402; 1320 Nemczicz, Lechner I, 6; 1542 ves Niemczicze, DM VII, 23; 1651 v Niemcžiczjch, Summ ovní ex trak t; 1676 N iem 1751 N iem bschitz; 1846 N iem tschitz; 1751 N iem bschitz; 1846 N iem bschitz, 1872 N iem tschitz, Němčíce; 1881 N ěm číce; 1924 Němčíce. 3 P. Kroměříž. Ces. 4. Němčíce 1 Zanikly u Sebrova (Blanensko). 2 1349 in Nemczicz, ZDB I. 112; 1373 villam Nyempczicze, ZDB 128
VI, 104; 1437 villam N yem pticze, ZDB XII, 318, 1499 ves pustou Niemczicze, ZDB XVII, 38. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. století. ' 5. Němčice 1 Zanikly u Micmanic (Jaroslavicko). 2 1190 Nemchichi, CDB I, 326; 1513 pobrala desátek v Nicmczitzich, kterýž přísluší spravedlivě do Horních Dyakowicz, PB Vllb, 75; 1542 vsi pusté Niemczicz, ZDB XVI. 62; 1547 že nám drží vsi pusté Vnczndorff a Niemczicze, PB XIX, 117; 1549 ves pus tou Niemczicze, ZDB XXVI, 137. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. v tra ti Oedung Niemtschitz u Micmanic. 6. Němčice 1 Zanikly u Střelíc na Znojemsku, kde je sam ota Němčický dvůr sz od Černína. 2 1416 villam Nyem pczicze prope Snoymam integram cum m unitione. ZDB XI, 239; 1448 vil lam Nyem pczicze, ZDB XII, 865, 3 V 15. stol. tu stávala tvrz. 7. Němčice nad Hanou 1 Městys 7 km západně od Kojetína. 2 1406 Niemczicz, CDM XIII. 439; 1633 Něm czicz; 1720 N em tschitz; 1751 Niem bschitz; 1846 Niem ptschitz, Němčice; 1872 N iem tschitz, Němčice; 1881 Nemčice; 1915 N ěm čitz in der Hanna, Němčice na Hané; 1924 Němčice nad Hanou, N ěm čice na Hané. 3 P. K ojetín; od 1563 městečko. Far. kostel sv. Magdaleny. Bývaly tu rybníky. Ces. 4 Němčece, do Němčec, Němčečák/ Němčák, němčecké. 5 Přívlastek 1915 na Hané a 1924 nad Hanou na rozli šení Němčic u Kroměříže. D říve též Zelené Němčice (podle barvy kostela neb jiné význačné budovy?): Peczet czechu zameznik v Niemcziczich zelena nad Hanu. Peřinka VM-Kojetín, 91. 8. Němčíce, Dolní 1 Ves 3,5 km sz od Dačic. 2 1366 prope villam N yem pczicz, ZDB IV, 432; 1466 servitium in feodali curia in Miemczicz, ZDB XIV, 28; 1610 tvrz a ves Němčice Dolní s dvorem, ZDB XXXIV. 45, ed.; 1678 V nter Niem cžycz; 1718 Unterniem tschitz; 1720 Unter N em schitz; 1751
Unter N iem tschitz; 1846 Unter Niemtschitz, Dolnj Němčíce; 1872 Unter N iem tschitz, Dolní Němčíce; 1881, 1924 Dolní Němčíce. 3 P. Dačice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Do Němčíc, za Němčicema, Němčičák, něm čickej. 5 P řívlastek Dolní až 1610 na rozlišení od Horních Němčíc. 6 B rázdův mlýn. 9. Němčice, H orní 1 Ves 13,5 km zjz od Telče. 2 1365 bona sua in N em pczicz, ZDB IV, 383; 1407 villam N yem czicz totam cum curia et molendino, ZDB IX, 110; 1446 in bonis N yem pczicz, ZDB XII, 457; 1610 ves Horní Němčice, ZDB XXXIV, ed.; 1678 Ober Niemcžycz; 1718 Ober N iem bschitz; 1720 Ober N iem bschitz; 1846 Ober N iemtschitz, H ornj Němčice; 1872 Ober Niem tschitz, Horní Němčice; 1881, 1924 Horní Němčice. 3 P. Dačice. Čes. 4 Do Němčíc, za Němčicama, Němčičák, něm čickej. P řívlastek až na roz lišení od Dolních Němčic. 6 Chalupy. 10. Němčice, Velké 1 Městys 6,5 km jv od Zidlochovic. 2 1228 Nemshice, CDB II, 321; 1247 Nemsciz, CDB IV, 128; 1265 de Nempschiz, CDM III, 370; 1350 Nempschicz, Mendl, K nihy počtů, 175; 1353 Nempczhicz, tam též, 249; 1448 de Nyempczicz, PB III, 81; 1480 WeZike Nyemczicze, PO V, 114; 1558 z měs tečka Niemczicz W elkych, PB XXII, 136; 1578 m ěstečko W elike Niemcžicze, ZDB XXX, 104; 1655 in Maiore N iembschiitz, ACO 12; 1673 Gross N iem tschitz; 1751 Gross N iem btschitz; 1846 Gross Niem tschitz, W eliké Niemčice; 1872 Gross Niem tschitz, V elké Němči ce; 1881 Němčice; 1924 Němčice, dříve Velké Němčice. 3 P. Velké Němčice. 1549 povýšeny na městečko. V 16. stol. tvrz, pak zámeček. Far. kostel sv. Vác lava a Víta. Na poč. 17. stol. tiskárna. Ces. 4 Velké Němčice, do Velkéch N ěm čic, za V elkém a Němčicema, Němčičák, němčické/němčičácké. Hrubé Němčice, Hruboněmčičák, hruboněm čickej (Šakvi-
ce, nářečí dolské s ej, ú). 5 Přívlastek V elké až v 2. pol. 15. stol. na rozdíl od několika blízkých Němčiček. 0 M J : přípona -ice k N ěm ek nebo Němec, to substantivizující příp. -ec, -ek z adj. něm-b „stum m “. Protože jm éno Němec nabylo významu „D eutscher“, je třeba při stanovení význam u jm éna vedle „ves lidí Němcových, Něm kových“ po čítat i s významem apelativním . Vsi mohly např. p a třit feudálovi německé národnosti (tak p atrn ě Velké Němčice, které byly na počátku 13. století pa trně m ajetkem K onráda, hraběte z Hardeku). V některých starších dokladech, zejm éna německých, objevují se podo by Niembczice, N yem bzitz, N iembschiitz apod.; o nich viz 1. Němčice sub 5. MJ Němčice a N ěm čičky jsou n a Mo ravě rozložena na jihozápadě, na vý chodě nejdále u K ojetína a Kroměříže. (Nejsou znám a ze Slezska.) To by uka zovalo na kolonizační infiltraci z Ra kouska. Podobně v Cechách, kde MJ N. jsou většinou v Pošumaví (Smil. AMJC 117). O jm éně Němec, Němčice bohatá literatura. CV 15, 104; Prof III 199-200 (17X); Svob. StčOJ 194 (jen význam „Němec“); Schwarz Nordost bayern 280 („Deutscher“), Rospond OSG II 66; DS 4,79 („Deutscher“); DS 13, 146 („stum m “ i „D eutscher“); Ulaszyn ZfslPh 1929, 368-372 („Deu tscher“, literatura); Hosák Acta U P 154 („poddaní něm eckého feudála“), VVM XX-P, 46, 47; Skutil MSB1 100-101; Smil. PST2 128. 6 Boudky (dvůr), Nová Ves (bývalá ves, nyní dvůr), Zeleňák (dvůr). 1. Němčičky 1 Ves 6 km vých. od Hustopečí. 2 1349 de Nyem pczicz, ZDO, I 110; 1350 in Paruo Nemczicz, ZDB I, 155; 1365 in Parvo Nempczicz, Mendl, Knihy počtů, 311; 1368 de Nemczicz, CDM XV, 121; 1407 v Němčičkách, KP II, 78; 1412 villam N yem cziczky, ZDB IX, 243; 1412 z třetin y Němčiček, KP II, 272; 1417 z Malých Němčic, K P III, 129
17; 1418 z Horních Němčíc, K P III, 26; Přívlastek dán na rozlišení od blízkých 1437 N yem cziczky, ZDB XII, 130; 1494 Velkých Němčic (v. t.). Od 1893 jedno ke vsi naši P rassyw ym N iem czyczkam , slovně Něm čičky. 6 Moučkův mlýn/ PB VIII, 31; 1562 ves Nembschiczka bei Breinmiihle, Brůderwiese. Panowitz, VM-Hustopeče, 113 (J. Beck, 3. Němčičky 1 Ves 10 km ssv od Die W iedertäufer); 1592 ves Niemcži- Znojma. 2 1360 in Nemczicz, ZDB III, czky Hornij, ZDB XXXII, 172; 1609 ves 547; 1447 villam Nyem czicze, ZDB XII, N iem cziczky, ZDB XXXIV, 62; 1670 790; 1578 ve vsi N iemčziczych u Plawz Horžegssich Nemczicz, M atr. v Klo čze, PB XXVII, 406; 1671 Klein N iem boukách; 1673 Ober N iem tschitz; 1690 czycz; 1718 K lein N iem bschitz; 1751 při cestě něm čické, LSA 519; 1718 Ober K lein Nebschitz; 1846 K lein N iem N iem tschitz; 1720 K lein N em schitz; tschitz, N ěm čičky; 1872 K lein N iem 1749 K lein Niem tschitz, Horní Němčič- tschitz, N ěm čičky; 1881 N ěm čičky; 1893 ky, VM-Hustopeče, 104; 1751 Ober Klein N ěm čitz, Malé Němčíce; 1924 N iembschitz; 1846 K lein Niem tschitz, N ěm čičky, dříve Malé Němčíce. 3 P. N iem ciczký, Malj N ěm czize; 1872 Klein Plaveč. Čes. 4 Němč'ce, v Němč'cich, za Něm&caN iem tschitz, Malé Němčíce; 1881 Horní N ěm čičky; 1893 K lein N ěmčitz, N ěm - ma, N ěm ěčák, něm čcké. V m ístě h a čičky; 1924 N ěmčičky. 3 P. Velké P av nácké nářečí znojemské s redukcí i. 5 lovice. F arn í (od 1785) kostel N avští Do 1846 jen Němčíce, od té doby jen vení P. Marie. Ves byla proslulá vinař N ěm čičky; 1893 ještě Malé Němčíce. stvím. Ces. 4. Němčičky 1 Zanikly u Pohořelic v tra ti N iem tzitzer Feld. 2 1349 in villa 5 P řívlastek Horní či Hořejší patrně odtud, že větší část vsi, která náležela Nemczicz prope Pohrlicz sita, ZDB I, původně k M orkůvkám , se označovala 42; 1372 in villa N yem pcziczky prope jako Horní, m enší část vsi, k terá nále civitatem Pohrlicz sita, CDM X, 177. žela klášteru zábrdovickém u, jako Dol 3 Ves zanikla za česko-uherských vá ní či Prašivé N ěm čičky. Přívlastek lek v 2. pol. 15. stol. 5. Němčičky, Dolní 1 Splynuly s 1. Horní byl pak přechodně převeden na Němčičkami na Hustopčesku. 2 1418 označení celé vsi. 6 P J Toufarky. 2. Němčičky 1 Ves 8 km ssz od Po ves jeho Dolní N ěm čičky, K P III, 26; 1491 ke vsi naši Dolním Niemcziczkam, hořelic. 2 1349 in Nemczicz, ZDB I, 19; 1417 m ediam villam Nyem pczicz prope PB V llb, 16; 1492 ke vsi naši Dolním Němčičkám, K P VII, 34; 1496 ke vsi Prawlow, ZDB XI, 421; 1538 ves Niemczicze, ZDB XXVI, 4; 1562 ves Niem- naši Prassyw ym N iem czyczkam , PB Vllb, 31; 3 Byla to ona část vsi, která czicze, ZDB XXVIII, 51; 1674 Klein N iem btschitz; 1718 K lein N iem tschitz; náležela do počátku 15. století klášteru 1720 N em schitz; 1751 K lein N iem b zábrdovickému. 5 M J: zdrobnělina ke jm énu N ěm schitz; 1846 K lein N iem tschitz, Malé Němčicze; 1872 K lein N iem tschitz, Ma číce, o němž a o něm. podobách Niem pschitz viz tam . lé Němčíce; 1881 N ěm čičky; 1893 Klein N ě m č i č k y , P r a š i v é , viz Něm Niem tschitz, N ěm čičky; 1924 Němčičky, K lein-N ěm čitz, dříve Malé Němčíce. 3 čičky, Dolní. Německé, od 1948 Sněžné. 1 Městys P. D. Kounice. V 16. stol. středisko 10 km ssv od Nového Města. 2 1392 novokřtěnců, na něž upom íná název super villam N yem eczka, ZDB VII, tra ti Brüderwiese. Něm. 4 Němčičke, do Němčiček, Němčičák, 1069; 1587 N iem eczky, U rbář novo městský; 1674 N em eczky; 1718 Nieněmčické. 5 Do 17. století nesly jm éno nezdrobnělé, do 1872 Malé Němčíce. m cezky; 1720 N em etzky; 1751 N iem e130
tz k y 1846 N iem etzky, N em ecky; 1872 N iem etzky, N ěm ecké; 1881 N ěm ecké; 1893 N ěm etzky, N ěm ecký; 1924 Němec ké; 1948 Sněžné. 3 P. Nové Město. Osada vznikla zřejm ě jako hornická obec a osazena německým i horníky; na počátku 19. stol. městečko. F arní (již v 16. stol) kostel sv. Kříže, původně sv. Kateřiny. R. 1783 vznikla reform ovaná obec. Čes. 4 To N ěm ecký, v N ěm eckým , do Něm eckýho, Němečář/Němečářka, něm ěouskej (Krátká). Nověji: to Sněžný, obyv. jm. ze Sněžnýho/zř. Sněžeňák, sněžeckej. 5 M J: z adj. něm ecká „Deu tsche“ ; od 16. stol. v n eu tru Německé, nář. N ěm ecký —y něm. N em etzky. Po 1945 přejm enováno na Sněžné: adj. k sníh „Schnee“. Prof —, IV 122—123 (Sněžná — Sněžné); Schwarz 77; CV 223. Němetice 1 Ves 10 km zsz od Val. Meziříčí. 2 1131 Nemitci, CDB I, 115; 1328 in N em ytecz, CDM VI, 369; 1408 super villa N em eticz, Lechner I, 25; 1437 Nem iticz, VM-Val. Meziříčí, 442; 1476 Němetice, tam též; 1476 Nemetice DM IV, 28; 1445 in N em icz ( = N iem eticz), Lechner I, 101; 1445 Nemicích, VM-Val. Meziříčí, 442; 1463 Nyem icze, Lechner II, 182; 1532 v gruntech mých nem eticzkych, PO IX, 16; 1542 ve dvo ře nem eticzkym , PO IX, 137; 1538 na g runty m é nem yticzke, PO XVII, 256; 1545 gruntem jeho niem eczkym (!) . . . v Niem eticzych, PO XIX, 194; 1557 na ves Niemeticze, DM VII, 66; 1676 a 1718 N iem etitz; 1720 N em etitz; 1751 N iem etitz; 1846 N iem etitz, Niemetice; 1872 N iem etitz, Němetice; 1881 N em e tice; 1924 Němetice. 3 P. Kelč. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Němetice, v Němeticích, za Něm eticemi, n ěm etic kýl(arch.) něm ecký, Něm etičák. 5 M J : příp. -ice k OJ Něm eta < N ěm ’ata; to substant. příp. §ta > ’ata k adj. něm n „stum m “. Zn. ves lidí Němetových. Nepřehlasované a není v dokladech sice doloženo, ale zá-
pis 1131 N em itci a 1328 N em ytecz uka zují již svým і, у na ě ( < ’a); ě se dále ve jm éně nedrží, bylo depalatizováno jako ve jm éně Vaceta, Veleta, Valeta. Jm éno N ěmetice patří do skupiny jm en v Pobečví na H ranicku s í-ovým sufixem v základě: Milotice, Bělotín, Cernotín. ČV 104; Prof III 201 (Němetice); Svob. StčOJ 165. 6 Pod Doubravou, Ve včelárně. Nem ilany 1 Ves 4 km jižně od Olo mouce. 2 1131 Nemilaz, CDB I, 115; 1347 de N em ylan, CDM VII, 734; 1386 Nym lans, Saliger 18; 1386 dopl. T .; 1402 z Nym laus, CDM XIII, 160; 1402 M ym lans, CDM XIII, 164; 1407 villa N em y lan, CDM XIII, 488; 1410 Nimlans, Sa liger 43; 1438 von N ym lans, Saliger 33; 1444 Nim lau, J. Kuks, Die deutschen Siedlungen um Olmútz, 269; 1447 v Nemylanech, PB III, 21; 1529 de Nemilano (lat.), ACO 265, 337; 1562 ze vsi Nemilan, PO XXIII, 252; 1602 Niemle, Prásek, Organisace, 30; 1676 Nim blaw; 1691 N im law , Děkan. m atr. olomouc ká; 1718 N iem blau; 1720 Nimlau, Ne m ilany; 1751 Nimlau; 1834 Nimlau, Ne m ilany; 1872 Nimlau, N em ilany; 1881 Nem ilany, 1924 Nem ilany. З P. města Olomouce. Něm. a čes. 4 Nemilane, k N em ilanum , nem ilanské, N emilaňák. 5 M J: akuz. pl. k Nemilané, stč. Nem ilěné „lidé Nemilanovy rodiny“. OJ N em ilan vzniklo negací OJ Milan, které buď hypokor. zkratka k některém u složenému OJ s kompo nentem m iln „carus“ (Milobud, Doma mil) nebo substantivizací adj. т іїь (srov. OJ Drahan, Dobřan, N em ojan ve jm. Drahany, Nemojany). Není však zcela vyloučen ani výklad z Nem ilěné „lidé z Nem ile“ (v. t.). Jm éno p atří jednak do centrálněm oravské skupiny jm en s negací, jednak mezi tam ní jm éna obyvatelská. Podle Rosponda OSG VI 20 však „raczej naležy przyjgč podstawg topograficzng ps. *měl- z negacj^“. Výklad z OJ je však jistý. ČV 100, 220 („kdo bydlí v nem ilení“); P rof III 201 131
až 202 (Nemilkov); Svoboda StčO J 103; Šrám ek OP I 103; Spal Abhandlungen III 162 (výklad z adjektivního apelativa). 6 Pančocha. Nemile 1 Ves 2 km záp. od Zábřehu. 2 1374 in Nemil, K P I, 40; 1464 villam Nemile, ZDOX I, 61; 1510 na vsi Nemili, ZDO XVII, 19; 1672 Nemile, Děkan, m atr. m ohelnická; 1677 a 1718 Nemile; 1751 N eum uehle; 1846 N em uehle, N e m ile; 1872 Nemile; 1881 Nem ile; 1924 Nemile. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Ta Nemil, v Nemili, nem ilské, Nemilák. 5 M J : přivlast. příp. -jb k OJ Nemil, o němž viz Nemilany. N emilja vbsb > Nemilé ves > Nemile, srov. Lubě. Jm éno p atří do p ru h u posesívních jm en v širokém podhůří D rahanské vrchoviny (Běleč, Chromeč, Luleč, Zeleč) a tvoří důležité m ísto přesahu jm en s Ne- z centrální M oravy na Zábřežsko. Při přejetí do něm činy při kloněno k N eum úhle „nový m lýn“. CV 100 (Nemile = plurál k N em ilý s h a náckým y > e, což však odporuje do kladům ); Prof —; Bezlaj II 50; Ros pond RKJ-W roclaw III 19 (Niemil); Březina Zábřežsko 296; Šrám ek OP I 103. N ěm kyně 1 Zanikla v okolí Bohdalova (Zďársko). 2 1464 super villa eciam vocata N yem kynie, ZDB XIII, 34; 1552 ves pustú N ěm kyni, ZDB XXVI, 274. 3 Ves byla 1552 pustá. 5 M J: přivlast. příp. -yně k OJ Ně m ek, o němž viz Němčice; N ěm kynja vbsb > N ěm kyně. Srov. Čekyně, Datyně, Chropyně. Jm éno je jediné z Českomor. vrchoviny, k teré je utvořeno příp. -ynja. CV —; Prof —; Nekuda 105. Nemochovice 1 Ves 10 km vsv od Bučovic. 2 1353 in Nemochouicz, ZDO I, 305; 1360 in Nemochouicz, ZDO I, 703; 1373 Nemohowicz, ZDO II, 316; 1382 in villa Nemochouicz, ZDO IV, 254, 1408 villam Nemochowicz, ZDO VII, 548; 1678, 1720 a 1751 Nemochow itz; 1846 Nemochowitz, Nemochowice; 1872 Nemochowitz, Nemochovice; 132
1881, 1924 Nemochovice. 3 P. Nemo chovice. Čes. 4 Do Nemochovic, nem ochovské, Nemochovčák; Nemuchovice, nem uchovské, N em uchovčák/-ák (v okolí). 5 M J: příp. -ovice k OJ Nemoch, které ch-ová hypokor. podoba OJ Nem oj, v němž prefix Ne a mojb > m áj > m ůj „m eus“ ; zn. lidí Nemochových. Jm éno patří do výrazné skupiny jm en s Nena Bučovicku. Viz Nemojany. CV 101; Prof - ; Svob. StčOJ 81, 103 (OJ Ne moj), 147 (OJ Nemoch); Šrám ek OP I 97. N em ojany 1 Ves 7 km zjz od Vyš kova. 2 1131 N em yiaz, CDB I, 115; 1320 Nem oy, Lechner I, 5; 1350 in W nemoyan, ZDB I, 214; 1371 in villa Nemoiany, ZDB V, 372; 1406 in villa Nemogyan, ZDB VIII, 376; 1447 villam N em oyany, ZDB XII, 765; 1520 o ves . . . N em oyany, PB XII, 79; 1522 lidí . . . nem oyanskych, PB XII, 239; 1523 ves Nem oyanij, ZDB XXI, 2; 1574 ves N emoyany, ZDB XXX, 39; 1650 ex Nemogan, M atr. v Lulči; 1673 Nemoyan; 1685 z Nemogan, M atr. v Dě dicích; 1718 Nemogan; 1720 Nemojan; 1751 Nemogan; 1846 Nemojan, N em ojany; 1872 Nemojan, N em ojany; 1881, 1924 Nem ojany. 3 P. Habrovany. Ces. 4 Nemojane, do Nemojan, nem ojské/ nem ojanské, N em oják/N em ojaňák. Něm. Muja. 5 M J: akuz. pl. k Nemojané, stč. Nem ojěné „lidé Nemojanovi, rodiny Nemojovy“ ; k OJ Nemoj, o němž viz Nemochovice. Jm éno patří do výrazné skupiny jm en s Ne- na Vyškovsku a Bučovicku; viz Nemochovice. V dokla du 1131 čteme lokál N em yiaz „v Nem ojanech“, srov. Turas „v T uřanech“, Radlas „v R adlanech“. CV 101; Prof III 202—3 (Nemojov); Šrám ek OP I 103; Spal A bhandlungen III 162 („obyvatelé Nemojic“), Górnowicz Onomastica XII 10 (pol. N iem ojki); Schwarz VS II 62. 6 Hranáč, Chobot, Na Jezovitské, Val cha.
Nemojovice 1 Zanikly v neznámé poloze někde na Třebíčsku. 2 1104 Nemoyouici, Kosmas 259; falzum z 12. stol. 5 M J : příp. -ovice k OJ Nem oj; zn. ves lidí Nemojových. Ves byla ně kde v oblasti Ne-ových m ístních jmen. CV Prof III 202-203 (Nemojov < Nemojovice); Nekuda 43; Šrám ek OP I 98 (areál jm en s Ne-). Nemotice 1 Ves 9 km vjv od Bučo vic. 2 1371 villam Nemoticz, ZDO II, 66; 1376 in Nemoticz, ZDO III, 141; 1397 villam Nemoticz, ZDO VI, 639; 1437 de Nemoticz, ZDB XII, 124; 1495 na Nemoticích, K P VII, 121; 1515 tvrz a ves řečenou Nemoticze, ZDO XVII, 49; 1531 tvrz Nemoticze, PB XV, 107; 1532 k tom u dílu nem otickém u, PO XV, 221; 1575 ve vsi Nemoticzych, PB XXVII, 91; 1673 Nemoticze, 1718, 1720 a 1751 N em otitz; 1846 N em otitz, N em o tice; 1881, 1924 Nemotice. 3 P. Bučo vice. V 14.—16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Václava. Čes. 4 Do Nemotic, nem otické, Nemotičák. 5 M J : příp. -ice k OJ Něm ota; značí ves lidí Nemotových. ČV 15 vykládají z OJ Němota (něm-b „stum m “ + ota, srov. Běl-ota, Dobr-ota k běVb, d o b n ). Všechny doklady jm éna m ají však na počátku Ne-, což by pro raný středo věk nem uselo být ještě rozhodující. Dů ležité však je, že se ve středověkých a mladších dokladech neobjevuje nikde Ně-, jak je tom u např. ve jm éně Němetice. Vykládám e proto OJ Němota z prefixu Ne- a verbálního kom ponen tu m ot- „m otat, drehen; m otati se, w anken“ : Něm ota = jm éno toho, kdo překáží. Srov. m oravská apelativa ne ohraba, neokop, nespřata „kdo se nesp řátelí“ u B artoše Dial. slov. mor. a příjm ení Neboja, Neskoča, Nevřela, Ne vrla. Jm éno p atří do výrazné skupiny Ne-ových jm en na Bučovicku. Prof —; DS 13, 141 (k němý); Rospond OSG II 70 (k něm ý); Geb. Slov. stč. II 402. Nemotínek 1 Zanikl u Nemotic (Bučovicko), kde je kopec Nemotínek. 2
1408 villam N em oczynky, ZDO VII, 682; 1437 N em otyenek, ZDO X, 118; 1464 villam desertam N em otínek, ZDO XI., 177; 1515 ves pustou •N em otínek, ZDO XVII, 49. 3 Ves zanikla za hu sitských válek. 5 N ejstarší doklady jm éna znějí Nem o tín ky; dem inutivum k Nemotěnice „ves lidí Nemotěnových“ (o N ěm ot- viz Nemotice, zde OJ rozšířeno o hypokor. sufix -ěn). Srov. dem inutivum N ezdenky (v. t.) k Nezdenice. Podoba N em o tínek, jakoby dem inutivum k N em otín (posesív. -ín k OJ Němota, srov. Ubušín — Ubušínek), se vyskytuje až po zpustnutí vsi. P usté vsi nesou často zdrobnělá jm éna. Zám ěna N em otínek (sg.) za N em otínky (pl.) byla patrně provedena v kanceláři (podle „z Nemo tínek“ ?). CV —; Prof —; N ekuda 66. Nemrlov 1 Ves 13 km sev. od Uničova, splynul s obcí Oskava. 2 1588 ve vsi Nevrlově jinak N ovej Vsi . .. Ves Nová, jinak Nevrlov, Úsovský urbář, SAB 1595 opis; dopl. T. 1601 v N evrlo vě jinak N ovej Vsi n a T rávníku (pozn. v Úsov. u rbáři 1588); 1618 v Nevrlově, VM-Uničov, 183; 1718 Elendt; 1720 Elend; 1725 Elendt, Úsovský urbář, SAB, opis; 1734 In dem Dorf Ellend, tam též; 1751 Elend, tam též; 1751 Elend; 1771 Nebielovia (lat.), J. R adim ský-M . T rantírek, Tereziánský k atastr m orav ský, 367; 1771 dopl. T.; 1946 Elend, N e m rlov; 1847 dopl. T .; 1872 Ehlend, Nemolov (!); 1881 N em rlov; 1893 Ehlend, Nem rlov; 1915 W aldheim ; 1924 N em r lov, W aldheim. 3 P. Úsov. Ves vznikla před rokem 1588 na kolonizované lesní půdě panství úsovského. V 17. a 18. stol. železná ham ry. Něm. 5 Původně založeno pod čes. jm. Nová Ves jinak N evrlov: analog, příp. -ov k O J Nevrla „kdo je nevrlý“. Osada záhy poněmčena, od Němců dostala jm. Elend, Ehlend, z něm. apelat. das Elend „bída, nouze“, zn. m ísto bídné, chudob né; srov. něm. jm éna pro m ladší a m en ší osady: Hunger „hlad“, B ettel „žeb-
ro ta “, Dreck „špína“ i české přezdívky Bída, Nouze pro m alé osady. Teprve 1846 obnoveno české jm éno v podobě Nemrlov (se změnou retnice v > m, což bylo před r snadné). Něm. jm. 1915 W aldheim „lesní domov“ m ělo po tlačit záporný význam jm. Elend. ČV 269 (bez); Prof I2 528, V 550; DS 13, 387. Nenakonice 1 Ves 13,5 km jižně od Olomouce, nyní m ístní část obce Věrovany. 2 1131 Nenacunicih, CDB I, 115; 1260 Nenacuniz, CDM III, 288; 1359 Nenakunicz, Reg. VII, 334; 1399 in Nenakunicz, CDM XII, 524; 1494 z Nenakonicz, PO VI, 136; 1517 v N enakunicích, CMM 1957, 308; 1671 a 1751 Nenakonitz; 1846 Nenákonitz, Nenaconice (!); 1881, 1924 Nenakonice. 3 P. Nena konice. Zám ek R. 1786 rozparcelován dvůr. Čes. 4 Do Nenakonic, N enákoňák, nenakonské. 5 Viz Nedakonice. 1. Nenkovice 1 Ves 7 km jižně od Zdánic. 2 1227 Nenkow ici, CDM II, 178; 1244 Nenchouich, CDU IV, 42; 1341 cum villa N yncow itz, CDM VII, 346; 1349 Nyncow itz, CDM VII, 839; 1368 N ynkow itz, ZDO I, 963; 1373 villam N ynkow icz, ZDO II, 433; 1376 villam N ynkouicz, ZDO III, 47; 1437 versus Ninkowicz, ZDO X, 94; 1512 lidem mým n yn ko w skym , PB X, 43; 1514 z N ynkow icz, PB X, 97; 1516 ves řeče nou N ynkow icze, ZDB XIX, 4; 1532 na gru n tu ninkow skem , PB XV, 156; 1538 ves Nijnkowicze, ZDB XXVIII, 7; 1669 kovář nunko w skey . . . z Nunkow icz, M atriky v Kloboukách; 1673 a 1718 N inkow itz; 1720 a 1751 N enkow itz; 1846 N enkow itz, N enkowice; 1872 Nen kow itz, N enkovice; 1881 N inkovice; 1924 Nenkovice. 3 P. Zdánice. Ces. 4 Do Nenkovic, v Nenkovicích, za Nenkovicama, nenkovský, N enkovják; trať N enkovsko v Sobůlkách. 6 Trati Nenkůvky, Senstráž, Brněnky. 2. Nenkovice 1 Zanikly v Haluzickém polesí u Mouchnic v tra ti N enkův 134
ky. 2 1446 villas desolatas . . . N inkowicze, ZDO X, 484. 5 M J: příp. -ovice k OK N inek, to domácká zkratka slož. O J jako Ninoslav, N inohněv apod., o jehož N in- viz Jinačovice; zn. ves lidí Ninkových. Po doba N en- až do 18. stol. CV 15, 104; Prof —; II 124 (Jeníkovice < Nenko vice); Svoboda StčOJ 82. N e n n o w i t z , viz Ivanovice, B rněn ské. Neplachov 1 Zanikl u Dolního Újezda (Lipnicko), kde je lesní trať Nepla chov. 2 1374 villa Neplachow, ZDO II, 501; 1447 Neplachow, ZDO X, 575; 1545 na pustých všech našich, totiž n a Neplachově a Lomni, LSA 361. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Neplach, o němž v. Neplachovice. Jm éno tvoří jedno z posledních m íst Ne-ových jm en před M oravskou branou. ČV —; Prof III 204; Nekuda 105; Šrám ek OP I 103 a Soustava obr. 7; Eichler SBS VIII 82. Neplachovice 1 Ves 9 km sz od Opa vy, část obce Holasovice; Sl. 2 1257 ecclesia de Niplawiz, CDM III, 144; 1301 z Neplachovic, Prásek, Dějiny kraje Holasovského čili Opavského, 115; 1301 dopl. T; 1377 m it dem kirchleen zu Neplachowicz, Gr-M II, 484: 1377 m it Neplachowitz, Gr-M II, 485; 1422 de Neplachowicz, K apras I, 12; 1475 de Neplachowicz, ACO 265, 15; 1491 ves Neplachowicze, ZDK I, 51; 1524 ze vsi Neplachowicz, U rbář krnov ské kom ory; 1531 ves Neplacho(wi)cze, ZDK II, 7; 1533 na vsi Neplachowiczich, ZDK II, 9; 1586 v Neplachowiczych, POp XXI, 82; 1611 na statku neplachow skeym , ZDK III, 8; 1619 dopl. T. 1655 N eplachouiensis (!) parochia, ACO B 12; 1701 zu Nehlachwitz, M atr. v Opavě; 1720, 1805 a 1836 Neplacho w itz; 1881 Neplachovice; 1894 Nepla chowitz, Neplachovice; 1924 Neplacho vice. 3 P. Neplachovice. Zámek. F ar. kostel sv. Ja n a K řtit. Čes. 4 Něplachojice (arch.)/Neplachovice,
do Neplachojic/-ovic, k u N-am , v N-ach, za N-ama, něplachovsky, Něplachovscy. 5 M J : příp. -ovice k OJ Neplach, které buď negací k O J Plach plach-b „ostý chavý, plachý“, nebo přím o z adj. neplach-b. Zn. ves lidí Neplachových. Jm é no je jediný doklad JVe-ového jm éna v Opavském Slezsku, jeho nej bližšími protějšky n a M oravě jsou Neplachov u Dolního Újezda na Lipnicku a Nemašchleby Chlebovice u Příbora, na Těšínsku pak Neborovice —=► Nebory, v polském Slezsku Niekazanice, Nieboczowy, Niedobczyce, Nierodzim. Zdá se, že zápis 1531 ves Neplachocze v ZDK II 7 je třeba čisti se západoopavskou nářeční změnou -ovice > -ojce jako Neplachojce (viz sub 5). Do něm činy pře jato již v 13. stol. v podobě Niplawiz. České e substituováno jako i (srov. H. Benešov-Benisch), v n itřn í nepřízvučné slabiky redukovány. Od 18. stol. něm ec ky N eplachowitz — bez redukce slabik. CV —; Prof III 204 (Neplachov); Svob. StčOJ 202 (Plach); Šrám ek OP I 103, OSG III 2*12; Soustava obr. 7; Gebauer Slov. stč. II 579. Nepomuky 1 Osada obce S tará ftíše, 8,5 km vsv od Telče. 2 1846 Nepom uk, také Wesela a W esely; 1872 N epom uk, N epom uky; 1881 Veselí; 1924 Nepom u ky. 3 P. Brtnice; založeny 1756 na m ís tech zpustlé vsi Veselí. Ces. 5 Osada nazvána podle toho, že vznikla při kapli sv. Jan a Nepomuckého. Jm éno napodobuje stará plurální jm éna obyvatelská typu Drahany, Kokory. Ve jm éně N epom uk slovesný ko řen -m u k, k terý v m ukati „m ucksen“, dvojí prefixace Nepo- jako v Nepomysl. Jin ý výklad podal Spal SP VIII 195n: substant. pom uk „prudký chyb“, ke ko řenu -m k-, k terý v sem knouti, pom knouti, m y ka t, a k terý se též vyskytuje v polských hydronym ech Vodomča (k m bk-, m y k -; Prajew ski, Onomastica XI 122-127). Spojení s m-bk, m y k však hláskově obtížné. CV P rof V 573; Svob. StčO J 95 (mukati).
Nepřivaž 1 Ves 15 km vsv od Olo mouce, 1947 zanikla. 2 1364 Neprzywas, CDM IX, 336; 1406 Neprzyw azie, ZDO VII, 106; 1447 Neprzewazi, ZDO X, 665, e d .; 1447 N eprziwazi, ZDO X, 707, ed.; 1480 ves N eprziwazy, ZDO XII, 35; 1492 ves N eprziw azy, ZDO XIV, 5; 1589 ves Neprziwazij, ZDO XXX, 13; 1601 Epperswagen, Prásek, Organizace, 239; 1602 Mepperswogen, tam též, 69; 1640 Operswag, tam též, 57; 1718 Epperswagen; 1720 Eperswagen, N epriw azy; 1751 Eperswagen, 1846 Epperswagen, N epřýw azy; 1850 Epperswagen, Nepřívazy, Raffay; 1872 Epperswagen, N epřivazy; 1881 N epřivazy; 1885 Epperswagen, Nepřívazy; 1924 Nepřivaž, Epperswagen, dříve Nepřivazy. 3 P. Velká Bystřice. Něm. 4 Něm. Ep°ršwein. 5 M J: přivlast. příp. -jb к OJ Nepřivad, v němž po dvojí prefixaci (Ne-při-), slovesný ko řen vad- „zanken“, k terý je též v jm é ně Rozvad, pol. Rozwad(owski). Ke slovotvorbě srov. OJ N epřívět, Neporad. Vedle m askulina N epřivaž vyskytuje se ve středověku i podoba n eu tra Nepři váží, srov. dvojice Bezděč/Bezděčí, Nelepeč/Nelepčí. N epřiváží psáno též Ne přívazy, tím jm éno přikloněno к slo vesném u kořeni vaz- „vázati“ (jakoby к O J Nepřivaž, „ves rodiny Nepřivazov y “ ; z O J N epřivad by m uselo bý t Nepřívady). Z N epřivazy mohlo dále vznik nout dem inutivum 1406 Nepřivazce (srov. Lazy — Lazce). Jm éno tvoří se jm énem Neplachov hraniční linii Neových jm en z n itra M oravy před Mo ravskou branou. Do něm činy přejato až počátkem 17. stol. Počáteční N - splynulo s něm. před ložkou in (1609 zum), do skupiny -přbylo pro snazší výslovnost vloženo e, české -vaz nahrazeno tak, že bylo při kloněno významem к wagen „vůz“ ; roz šířené př > peř, něm. psané pers a vy slovované p erš, způsobilo, že s bylo po kládáno za genitivní jako ve jm éně Geppertsau „G eppertova n iva“ : in Ne-
;p řivaž - y Epperswagen (1609 M epperswogen s něm. nář. a > o). CV 135; Prof III, 207 (Nepřivázka k apelat. nepřivada „H indem is“ podle K otta II 1110), V 559 (k vad- „zanken“); Svob. StčOJ 90, 202 (Nepřívět); Pauliny Vý vin 57 (paralelní OJ Neporad)-, Šrám ek OP I 103 a Soustava m apa 7. 6 Uhu stein, Schwedenkoppe. N erad 1 S tatek sev. od Dětmarovic (Bohumínsko). 2 1798 Nerad (č., n.); 1850 Nerad (pol.); 1881 Nerad; 1924 Nerad (č., pol.). 3 P. K arvinná. Ces. 4 Nerůd. 5 Vzhledem k nář. podobě by m ělo jm éno znít Nerod (v. 1. Lutyně, Německá, sub 6): ne-rod-it. Bylo-li by to staré jm éno (doklady k něm u nejsou), p atřilo by do skupiny jm en s Ne-, kterých na našem Slezsku jinak málo. 1. Neradíce 1 Kdysi ves, nyní před m ěstí Uh. Brodu. 2 1131 Vneradici, CDB I, 115. 5 Doklad je třeb a číst Unéradici „ves lidí U něradových“. O OJ Uněrad viz Unerázka. 2. Neradíce 1 Zanikly v nejbližším okolí Blanska. 2 1320 in Neradicz, Lechner I, 4; 1554 pustá ves Neraczko, DM VII, 74. 3 Ves zanikla ve válkách česko-uherských v 2. pol. 15. stol. 5 R. 1554 má jm éno Neraczko: p ří pona -sko se s oblibou dávala jm énům zaniklých vsí. M J: příp. -ice k OJ Ne rad, to negací z OJ Rad k rad?, „gern“, nebo přím o z nerada „ungern“ ; zn. ves lidí Neřadových. Jm éno p atří do sku piny Ne-ových jm en, spolu se zaniklý mi Nezbedicemi je typické pro B lanen sko. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 103; Nekuda 43; Šrám ek OP I 103 W itkowski SBS VIII 351-2. N eratov 1 Sam ota u Priova (Vizovic ko). 2 1893 Neratov; 1924, 1935 Nera tov. 4 Na Neratov, Neratov’an, neratovský. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Nerat, v němž prefix Ne- a slovesný kořen rat- „bojováti“, který v OJ Rati boř, Ratimír. Ač znám e jen doklad z r. 1893, lze jm éno Neratov pokládat za
starší: leží totiž na hranicích Ne-ových posesívních jm en v údolí Dřevnice na Vizovicku (srov. jm éno Neubuz). ČV —; Prof III 208; Šrám ek OP I 103. Viz i následující heslo. N e r e t i n, viz Neředín. N eředín 1 Ves 2,5 km západně od Olomouce, část Olomouce. 2 1234 Neredin, CDB III, 89; 1249 N eredyn, CDB IV, 171; 1256 Neredeyn, CDM III, 234; 1291 in N eredyn, CDB V, 20; 1328 in N eretyn, J. Kuks, Die deutschen Sied lungen um Olmütz, 534; 1587 ex villa Nerzedin, ACO B 12; 1596 in Neredin, U rbář, kapitula Olomouc, SAB, opis; 1601 N eretheyn, Prásek, Organisace, 239; 1601 Neredein, tam též, 30; 1616 in Neredein, Neredin, U rbář, kapitula Olo mouc, SAB, opis; 1616 ze vsi Neržedina, PO XXXIX, 144; 1617 z Neředína, Prásek, Organizace, 215; 1627 Neredein, tam též, 47; 1671 Neredein; 1718 Neretein, 1751 N eretein; 1798 dopl. T .; 1846 Neretein, N eřetjn; 1850 Neretein, Neřetín, R affay; 1872 Neretein, Neřetín; 1881 N eředín; 1893 Neretein, Neředín; 1924 Neředín, Neretein. 3 P. olomouc ké kapituly. Něm. a čes. 4 Do Neředína, Neřeďák, neřecké, nověji neředinské. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Neředa, stč. Neřěda < Neruda, v němž prefix Ne- a deverbativum k rqd- > řěd- „řediti“. OJ Neředa m oh lo také vzniknout negací hypokor. zkrat ky složeného OJ Redihost. Ředivoj -> Red(a) Neřěd(a), srov. Ratiboř —>• Rat -> N erat u jm éna Neratov. Jm éno patří do skupiny Ne-ových jm en na Olomoucku. Do něm činy přejato s ř > r (srov. Třebom — Thröm) a i > ei (srov. Skorotín^> Gurtein). CV 119; P rof —; Svob. StčO J 96; Schwarz 341; Šrám ek OP I 98. Nesachleby 1 část obce Oblekovice, 3 km vjv od Znojma. 2 1243 Nesaglebe, CDB IV, 21; 1252 in Nestahleb, CDB IV, 244; 1348 in Neztachleb, Reg. V, 68; 1396 Nessenchleb, CDM XII, 321: 1437 de Nessachleb, ZDB XII, 221; 1672,
1718 E szekle; 1720 a 1751 Essekle; 1846 1562 ves Nespoyowicze, ZDB XXVIII, Essklee; 1872 Esseklee, Nejeschleb (!); 51; 1674 Neslow itz; 1718 Nesslowitz; 1881 N estachleby; 1885 Essklee, Nesa- 1751 Neslow itz; 1798 N eslow itz auch chleb; 1893 Esseklee, Nesechleb; 1906 N estlow itz, Nesliowicže; 1846 Neslowitz, Esseklee, N esechleby; 1924 Nesachleby, Nesleowice; 1872 Neslowitz, Neslovice; 1881 Nesvojovice (Neslijovice); 1924 Esseklee, dříve Nesechleby. 3 P. Louka. Neslovice. 3 P. Dolní Kounice. Far. (od Něm. 4 Něm. Eseklě. 5 Soudíc podle prv 1787) kostel Nar. P. Marie. Ces. 4 Neslovice, arch. Neslejovice, do Neního dokladu, je třeba vyložit jméno jako původní posesívum Nesachleb+jb, slovic, v Neslovicich, za Neslovicama, Neslovčák, neslovské, Neslejovice (Ro které pak přiřazeno k plurálovým jm énům obyvatelským typu Kokory. sice), Neslojovice (Hlína, Kratochvílka, Nelze však vyloučit, že právě nejstarší Zbýšov), neslovské/neslejovské/neslojovdoklad vznikl přeřazením jm éna Nesa ské/'neslojovické (nověji), N eslovčák/Nechleby v plurálu k posesívním u Nesa- slovičák, Nesluvšči (Tišnov). 2. Neslovice 1 Zanikly u Derflic, kde chleb (podle genitivu z Nesachleb a po dle němčiny?). O J Nesachleb složeno byla trať Neslowitzer Gebirg a samota z kom ponentu verbálního nes- „nésti“ Neslowitzer Můhle (Znojemsko). 2 1252 a substantivního chleb* „chléb“. Srov Nesulowic, CDB IV, 244; 1506 pustou ves O J Nemašchleb ve jm éně Nemašchleby Noslowicze, ZDB XVII, 72; 1672 Nesl(dnes Chlebovicé) na F renštátsku, které w itz, pusté; 1718 Neslow itz, pustá ves. leží rovněž ve starém sídelním jádru. 3 Ves zanikla za válek česko-uherkých v 2. pol. 15. stol. Paralelou slovotvornou k OJ Nesachleb jsou jm éna Nedachleb, Litochleb. Spo 5 Zdá se, že výchozí podobou jm éna jovací vokál a v OJ Nesachleb je ana Neslovice je Neslavíce, to buď negací logicky podle jm éna Nedachleb, původ ke Slavíce (srov. Nakonice/Nenakonice, ně bylo Nesechleb. P ři přejetí do něm Sojovice/Nesojovice), nebo již odvozeno činy splynulo počáteční N- s něm . před od O J s negací Slav; Neslav (srov. Leš/Neleš v MJ Nelešovice, P om uk/N e ložkou in a cM > kl, což obojí je časté: Nesechleb > Essekle, koncové v odpad pom uk v M J N epom uky). Zn. ves lidí lo; jm éno Essekle pak významově při Neslavových. O kom ponentu Slav- viz Miroslav. kloněno ke Klee „jetelina“, jak také Obě vsi ležely v m ístech s něm. kolov něm . lidové etymologii („jez jetelinu“). CV 40, 75; Prof —; Schwarz 212; Be nizační činností, je proto podoba Neslo ranek 84; W isnar 15 (mylně z apelati- vice počeštěná form a něm. *Neslowítz, va). 6 K atharinenhof, Gucketal, Tabor- to však s něm. nář. a > o z čes. Nesla ácker. více. Nesklovice 1 Zanikly u Dambořic, U 2. N. čteme 1252 Nesulovic. D ruhá ač není zcela vyloučeno, že tu jde verze této listiny (CDM III 178—CDB o existující Násedlovice. 2 1420 villam IV 244) m á Nozlowitz. Je tedy spojení Nesklovicze, ZDB XII, 74. 5 M J ne se základem sul-, Nesul-, o němž viz jisté, nejspíše koruptela z Násedlovice Silůvky, nemožné. Jm éno p atří do sku (v. t.). piny jm en s Ne-, k terá leží v širším 1. Neslovice 1 Ves 4,5 km ssv od Podyjí a Pojihlaví na již. M oravě stra Ivančic. 2 1368 villam Neslauicz, ZDB nou areálů s hustším výskytem jmen V, 101; 1464 ves Neslowicze, PB IV, s Ne- na Bučovicku, Olomoucku, P ře 104; 1466 ves Neswoyowicze, PB IV, rovsku a v Poolšaví (Šrám ek OP I 98). 175; 1481 ves Neslowicze, PB V, 34; CV 126 (k sul-); P rof - ; Svoboda StčOJ 103—104 (OJ Neslav nemá, v redaktor. 1538 ves Neswojowicze, ZDB XXVI, 4; 137
posudku pokládá IV. 1. k OJ Neslav, N. 2. k OJ Nesul). Nesm ěř 1 Zanikla u Osové (Velkomeziříčsko), kde je trať Nesměř. 2 1361 de Nesm yerzie, ZDB IV, 178; 1371 de Nesmirze, ZDB V, 441; 1407 z Nesmíře, KP II, 111; 1417 v Nesmíří, K P III, 9; 1444 o N esm irz . . . v N esm irzi LSA III, 82; 1452 zboží nesm yrské, LSA III, 83; 1477 prodal Nesmierz, LSA III, 84; 1490 k tej svrchupsanej N esm ierzy, ZDB XVI, 11; 1881 N esm ěř (PJ). 3 Ves za nikla v 16. století. 5 M J : přivlast. příp. -jb k OJ Ne sm ěř/Nesmiř, jak ukazuje doklad 1361 N esym erz. OJ složeno z verbálního kom ponentu nes- „nésti“, srov. Nesimír v Nesměřice (Prof III 210), o -m ěr a -mír, které bývají často zaměňovány viz Miroslav. M J s -m ěr+ jb jsou typic ká pro V rchovinu (Číměř, Radiměř) a tvoří část skupiny posesívních jm en v jejím podhůří; srov. Mysliboř, Touboř, Jeneč, Telč apod. CV —; Prof V 556, 558; Sm ilauer OČ 56. Nesovice I Ves 6 km vých. od Bu čovic. 2 1131 Nezabicih, CDB I, 115; 1385 m ediam villam Nessowicz, ZDB VII, 341; 1390 villam Nesobicz, ZDB VII. 781; 1401 de Nesobicz, K P I, 121; 1417 villam suam Nesobicz, ZDB XI, 464; 1498 na Nesobicze, ZDB XVII, 23; 1527 za zástavu vsi Nesobicz, PO XIII, 155; 1558 za ves Nesobicze, PB XXII, 104; 1590 ves Nesabicze (!), ZDO XXX, 71; 1670 N esow itz; 1846 Nessowitz, Nessowice, též Nessobicze; 1872 Nessowitz, Nesovice; 1881 Nesobice; 1924 Nesovice. 3 P. Nové Zámky. 4 Do Nesovic, za Nesovicama, nesovské, Nesovák. 5 V yjdem e-li z dokladů Nesobice s b, k teré jsou v středověku častější (1131, 1390, v 15. a 16. stol. jen s b), pak je M J utvořeno příp. -ice k OJ Nesob, to negací kom ponent Sob So běslav k sobě „sibi“ : zn. ves lidí Nesobových; srov. OJ N em ó),N esvój,N enáš. Podoba Nesovice s v je pak analogická, je doložena jen 1385, později až od 17.
stol. Pokládám e ji za sekundární, ač by se dala vyložit z OJ Nes (
Comments
Report "Ladislav Hosák - Rudolf Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. (Díl 2,M-Ž) / Place names in Moravia and Silesia. (Volume 2,M-Ž) / Ortsnamen in Mähren und Schlesien. (Band 2,M-Ž) / Umieść nazwy na Morawach i Śląsku. (Tom 2, M-Ž) "