Ladislav Hosák - Rudolf Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. (Díl 1, A-L) / Place names in Moravia and Silesia. (Volume 1, A-L) / Ortsnamen in Mähren und Schlesien. (Band 1, A-L) / Umieść nazwy na Morawach i Śląsku. (Tom 1, A-L)
ACADEMIA NAKLADATELSTVÍ Če s k o s l o v e n s k é AKADEMIE VĚD PRAHA
19 7 0
OBSAH
Předmluva
7
Úvod
9
Seznam pramenů historických dokladů a historické literatury
22
Zkratky pramenů a příruček v textu
27
Seznam jazykovědné literatury
29
Zkratky jazykovědné literatury
37
Města orientační sítě
41
Seznam místních jm en (A —L)
43
PŘEDMLUVA
Práce, kterou předkládáme, je m oravskoslezským protějškem díla A n to nína P r o f o u s e M ístní jm éna v C echách, jejich vznik, původní význam a zm ěny, dokončeného Janem S v o b o d o u a Vladim írem Š m i l a u e r e m . Vznikla z pověření M ístopisné k om ise ČSA V . Jejím i autory jsou : Ladislav H o s á k , který ji zpracoval po strán ce heuristické, topografické a historické (u jednotlivých hesel bod y 1, 2, 3), a R u dolf Š r á m e k , který ji zpracoval po stránce lingvistické (body 4, 5). Oba participovali na vypracování úseku 1, 3 a 5, zejm éna však 6 . Práce heuristické b y ly započaty začátkem roku 1959, dokončeny v lednu 1963; od 1960 do 1962 probíhal sběr nářečních do kladů a některých údajů pro rubriku 3 a 6 , a to jak na základě písemné an kety, tak přím ým terénním výzkum em . Redakce prvního dílu byla ukončena v červenci 1964. Slovník bude doplněn dvěm a sam ostatným i pracem i: první z autorské dv ojice připraví studii M ístní a pom ístní jm éna na M oravě a v e Slezsku jako historický pram en (vyšla jako samostatná příloha 2. čísla Vlastivědného věstníku m oravského, roč. X X , 1968, 67 stran), druhý pak pořídí soustavu m oravskoslezské toponym ie pod obn ou soustavě VI. Smilauera v V. svazku Profousova slovníku. T oponym ické bohatství celé oblasti českého národního jazyka bude tak zachyceno a interpretováno v úplnosti a jednotně. Soustava moravskoslezské toponym ie se stane východiskem toponym ického atlasu M oravy a Slezska.
D ěkujem e všem, kteří nám byli p ři práci na materiálově tak rozsáhlém díle nápom ocni. Zvláště jsm e vděčni předsedovi M ístopisné kom ise Č SA V universitním u profesoru dr. V ladim íru Š m i l a u e r o v i , DrSc., který naši práci pozorně sledoval od samého začátku a který k n í přispěl m nohým i cen
7
ným i připom ínkam i m etodickým i i věcným i. Náš dík patří rovněž dr. Janu S v o b o d o v i , DrSc., za soustavnou pozornost věnovanou postupu práce na rukopisu. D ěkujem e dále docentu dr. Františku K o p e č n é m u , DrSc. (z Ústavu jazyků a literatur Č SA V ), dr. M iloši D o k u l i l o v i , DrSc. (z Ústavu pro jazyk český ČSAV), a dr.-habil. Ernstu E i c h l e r o v i (do centu U niversity Karla M arxe v L ipsku): všichni přispěli drobným i radami, poznámkami, bibliografickým i údaji apod. Vedení brněnského pracoviště Ú stavu pro jazyk český Č SA V ochotně a na svůj náklad um ožnilo rozm nožení a rozeslání tém ěř čtyř tisíc dotaz níků pro výzkum místních jm en na M oravě a ve Slezsku; velk ý kus adm i nistrativní práce tu vykonala D rahom íra Dušková. Při ověřování nářečních údajů b y li nápom ocni dialektologové z brněnského pracoviště Ústavu pro jazyk český Č S A V ; jsm e jim za to upřím ně vděčni. K onečně patří náš dík Academ ii, nakladatelství Č SA V v Praze, a pracovní kům tiskárny Tisk, n. p., v Brně, za péči věnovanou rukopisu a jeh o ob tížné sazbě. Brno 1966
L. H., R. S.
ÚVOD
M oravská a slezská místní jm éna nebyla dosud zpracována v takovém rozsahu, jak o je tom u pro oblast Č ech v díle Antonína P r o f o u s e , 1 do vršeném prací VI. Š m i l a u e r a O sídlení Č ech v e světle m ístních jm en, Praha 1960, a A tlasem m ístních jm en v Čechách, Praha 1969. Pro M oravu m ám e knihu Františka Č e r n é h o a Pavla V á š i M oravská jm éna místní (V ýklad y filologické), Brno 1907, která se dokonce stala na dlouhou dobu representačním dílem české lingvistické onom astiky, ale intenzívním rozvo jem toponom astiky byla postupně, zejm éna dílem P rofousovým , archaizo vána. Její filologická hodnota, poplatná vzoru M iklosichovu, je dosud v m no hém značná, třebaže podíl h istorických dokladů je v ní skrom ný. Počátek zájm u o m oravská místní jm éna se datuje od dob, k dy b y ly na psány články z pera dvou českých historiků, jejich ž zájem o toponym ii Čech přirozeně přerostl i na M oravu : b y li to František J. S 1 á m a2 a Franti šek P a 1 a c k ý .3 Za počátek vlastního studia m o r a v s k ý c h m ístních jm en bývá však považována stať V incence B r a n d 1 a, zem ského archiváře m oravského, na zvaná Rozprava o jm én ech top ických a otištěná v Obzoru r. 1885. Hledisko jazykovědn é v íce zdůrazňoval a uplatňoval již dříve A ntonín V a š e k 4 a později pak zejm éna V incenc P r á s e k , který plodně spojil všestranné
1 Ant. P r o f o u s, Místní jm éna v Cechách, jejich vznik, původní význam a změny, I—III, IV (s J. S v o b o d o u ) , 1947—1957, V (autoři J. S v o b o d a a V I Š m i l a u e r ) , 1960. 2 František J. S l á m a , (1834), 394-404.
O jm énech místních v zem i české a m oravské, ČČM 3
3 František P a l a c k ý , O jm énech m ístních v zem i české a m oravské: Rozbor etym ologický místních jm en českoslovanských, ČČM 4 (1834), 404—419; Popis království Českého, Praha 1848. 4 Antonín 25-35.
Vašek,
O povahopisných
jm énech
osad
staročeských,
ČMM
(1876)
9
vzdělání historika a filologa .5 Práce těchto dvou autorů přispěly podstatně k rozv oji m oravské toponom astiky a položily základ k e studiu místních jm en na územ í slezském. Na přelom u století pozorujem e i na M oravě a ve Slezsku zvýšen ý zájem o studium m ístních jm en, jeh ož výsledkem b y ly — krom ě studií Práškových a několika drobných článků rázu spíše vlastivěd ného a n ěk dy i odborně m ylného — jednak delší studie časopisecké, z je jich ž autorů nutno jm enovat především Augusta S e d l á č k a 6 a Kamila K r o f t u ,7 jednak první knižní dílo z české toponom astiky, totiž dílo Č e r n é h o a V á š i (viz výše). I široce pojatá V lastivěda m oravská (vychází od r. 1893, nyní chybí ještě popis dvaceti okresů) věn u je v některých svaz cích s větší nebo m enší spolehlivostí pozornost výkladům toponom astickým . Zůstává však bohatším a hodnotnějším pram enem pro studium jm en p o místních. V e Slezsku se po odchodu P ráškově pěstuje zájem o místní jm éna jen vícem éně ok rajově (soustavnější zá je m b y l o pom ístní jména). V e Věstníku M atice opavské a v jeh o pokračovateli, Slezském sborníku, ob jev u jí se pří spěvky s touto tem atikou jen ojediněle, na pozadí bádání jin ý ch vědních oborů (historie, zem ěpis rostlin, literární historie). Stranou tu stojí jed in ý pokus o sepětí topon ym ických faktů s pom ěry národnostním i a nářečním i při studiu kolonizace, otištěný dialektologem Josefem S k u l i n o u .9 A d o lf T u r e k použil při svých pracích o národnostních prom ěnách v Opavsku a Kravařsku spíše studia jm en pom ístních .10 O výklad místních jm en na T ěšínsku se pokusil V áclav D a v i d e k . 11 O bdobí m ezi dvěm a válkam i v y p lň u jí v m oravské toponom astice první práce Ladislava H o s á k a ,12 jeh ož odborný zájem o místní jm éna rostl úm ěrně s využíváním topon ym ickéh o materiálu pro poznání dějin osídlo5 V incenc P r á s e k v CCM (1894, 1904; Studie o místních jm énech 49—55, 331—340, 428—437), 1905 (Topografie zemí českých, 166—173); v časopisech Selský archiv (І—VII ročník), Komenský (1877, 1881, 1887), Opavský Týdeník (Troppauer Wochenblatt) (1872, 1875—1877, 1879, 1901, 1910), Troppauer Zeitung (1884), Kalendář Slezský (1900), ve Věstníku Matice opavské (1894) aj. 6 August S e d l á č e k , 1-15, 144-145.
Rozvržení m ístních pojm enování na M oravě, ČMM30 (1906),
7 Kamil K r o f t a , až 323.
Topografická nom enklatura zemi českých, CMM 29 (1905), 318
9 Josef S k u l i n a , 55 (1957), 518-520.
K otázce místních
jm en v M oravské bráně, Slezský sborník
10 A dolf T u r e k , Národnostní v ý v o j Opavska od druhé poloviny 19. stol., Slezský sborník 42 (1937), 171—176; Poněm čování Opavska v 16. a 17. století, Slezský sborník 46 (1948), 7-29, 302-327; 47 (1949), 33-45, 123-133, 317-333; 48 (1950), 172-199. 11 Václav 12 Ladislav
10
D a v i d e k, H o s á k,
O názvech a jm énech Těšínská, Opava 1949. H istorický místopis zem ě Moravskoslezské, Praha—Brno 1938.
vání M oravy .13 T oponom astiky vyu žívá sice jen příležitostně, ale hojně v svých topografických pracích V áclav R i c h t e r . Akadem ik Fr. T r á v n í č e k využil bohatě m ístních jm en v e své H istorické m luvnici českosloven ské (Praha 1935); podal i přehled dosavadních výkladů jm éna B rn o .14 Z d ob y celkem nedávné pochází ja zy k o v ý výklad některých místních jm en na B m ěn sku od Huga S á ň k y ;15 m ístní jm éna na V yškovsku v yložil A lois G r e g o r ,16 na Litovelsku K arel S e d l á k .17 Dialektologie M oravy a Slezska čerpala dosud z toponym ie vcelku m álo: historický m ateriál n ebyl uceleně přístupný, proto se dialektologové obraceli spíše k nářečním u znění m ístních jm e n jak o k dokladům jistých hláskových nebo slov otvom ý ch procesů (viz práce v seznamu jazykovědné literatury, položky č. 160—169). Pouze F. M a t ě j e k se pokusil vyu žít historických dokladů m ístních jm en pro výklad stáří hanáckých nářečí (položka č. 167). M oravskoslezskou toponom astiku výrazným způsobem rozhojnili a p o vznesli badatelé něm ečtí. Tradici zah ájily studie neprávem opom íjeného znojem ského gym nasiálního profesora Julia W i s n a r a,18 který navazoval na bádání B r a n d l o v o , a dosáhla vrcholu v díle Ernsta S c h w a r z e ,19 význam ném svým bojem proti antikolonizační teorii, filolog ick y obh ajo13 Ladislav H o s á k , D ějiny Hustopečská do poloviny 14. století, Praha 1948; Po známky k místnímu názvosloví M oravy, Časopis Společnosti přátel starož. 57 (1949), 129—139. Rada statí o středověké kolonizaci na M oravě: Časopis Společnosti přátel starož. 60 (1952), 64-81, 142-153; 61 (1953), 80-93, 150-157; 62 (1954), 21-27, 215-226; 63 (1955), 65—78; 64 (1956), 17—22; 65 (1957), 1—7. M oravské a slezské místní jm éno jako historický pramen, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 3 (1962), 142—182. Středověká kolonizace na B ílovecku (Bílovecko č. 14—14, 1960), 5—9. Dějiny Rýmařovska I, 1957. Místní a pomístní jm én o na Gottwaldovsku jako historický pra men, Zprávy Oblastního muzea v Gottwaldově, 3—4 (1963), 81—83. K počátkům dějin Sumperska, Severní M orava 8 (1962), 38—47. Nejstarší dějiny Ostravy a Ostravska, Ostrava I, 1963, 26—68. 14 František T r á v n í č e k , sb. Rodné zemi, Brno 1968, 302—307. O hojné literatuře k výkladu MJ Brno, Olomouc, Blansko viz u příslušných hesel. 15 Hugo S á ň k a, Pomístní názvy brněnského okolí, Rozpravy ČSAV 70 (1960) seš. 16; Názvy brněnských předměstí, sb. Brno v minulosti a dnes 2 (1960), 244—250. 16 Alois G r e g o r , Místní jm éna v okrese Vyškov, Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově 47—48 (leden 1963), 11 stran. 17 Karel S e d l á k , Místní jm éna na Litovelsku a Koníčku, Okresní vlastivědné muzeum v Litovli 1959, 23 stran.
vydalo
rotaprintem
18 Julius W i s n a r , Zur Brandls Erklärung topographischer Namen a Die Ortsna men der Znaimer Bezirkshauptmannschaft (Ein topographischer Versuch); zvláštní otisk z programu něm. gymnasia ve Znojm ě, Znaim 1895. 19 Ernst S c h w a r z , Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, Mün chen 19311, 19612; Grundsätzliches zur Verw ertung der Sprachforschung für die Sied lungsgeschichte, MGDB 69 (1931), 30-45; Deutsche Siedlung im Lichte sprachlicher Volksforschung, sb. Brünn, 1937, 19393.
11
L/
vané A ntonem M a y e r e m .20 V zorn á je m onografie Ferdinanda L i e w e h r a o místních jm énech na K ravařsku .21 Dále se něm ečtí badatelé ob šírněji zabývali také pom ístním n ázvoslovím v oblasti Sudet (Friedrich W i 1 h e 1 m ,22 Herbert W e i n e 1 1 ,23 A d o lf B r a u n e r 24 a Karl W i n t e r25), v oblasti N ovojičínska (E. S c h ü n k e26) a v okolí Jihlavy (Anton A l t r i c h t ě r27). V naší práci se dovolávám e také populární, ale vědeck y fundované a objektivn í studie Franze B e r a n k a ,28 která je vlastně pokračováním série prací něm eckých badatelů o m ístních jm énech m oravských; obrací se v ní energicky proti B retholzově teorii o kontinuitě germánského osídlení M oravy. Soupis něm eckých prací o m ístních a pom ístních jm énech Čech, M oravy a Slezska podal Gustav S c h 1 e g e l .29 •
I z našeho stručného přehledu je vidět, že se dosavadní zájem o m orav ská a slezská místní jm éna soustřeďoval buď jen na jm éna z některého m enšího úseku M oravy (méně již Slezska — krom ě práce Liew ehrovy) a na 20 Anton M a y e r , Sprachgeschichtliche Forschungen, ZDVGMS 35 (1933), 7—16; Grundsatzloses in der Verw ertung der Sprachforschung für die Siedlungsgeschichte, tamže 65—88; Sudetendeutsche Studien. Das Deutschtum auf Saarer Herrschaft im 15. und 16. Jahrhundert, tamže 33 (1931), 153—170. 21 Ferdinand L i e w e h r , Die Ortsnamen des Kuhländchens, Reichenberg 1926; viz též Maxmillian R ö m e r , Die Ortsnamen des polit. Bezirkes Landskron, Prag 1937 (rukopisná práce); starší je práce E. S a n d b a c h a , Die Schönhengster Ortsnamen (Slavica, vyd. M. Murko, 6), Heidelberg 1922. 22 Friedrich W i l h e l m , Die Flurnamen des Bezirkes Römerstadt, Sudetendeut sches Flurnamenbuch, seš. 3, Reichenberg 1939. 23 Herbert W e i n e i t , Siedlung und Volkstum südlich des Altvaters, Prag 1944; Forschungen zur Volkstum sgeographie des südschlesischen Stammesgebietes, Beiträge zur sudetendeutschen Volkskunde, sv. 15, Reichenberg—Leipzig 1940; Die Flurnamen des Bezirkes Freudenthal, Sudetendeutsches Flurnamenbuch seš. 2, Reichenberg 1937. 24 A dolf B r a u n e r , Ortsnamen des Bezirkes Mährisch Schönberg ve sb. Der po litische Bezirk Mährisch Schönberg, Hohenstadt (Záhřeb) 1938. 25 Karl W i n t e r , Einiges zur Flurnamensammlung in Sudetenschlesien, Schlesisches Jahrbuch II, Breslau 1929/30, 46—58. 26 E. S c h ü n k e , Die Ortsnamen des Kuhländchens, Neutitscheiner Volkskalender 1914. 27 Anton A l t r i c h t e r , Heimatbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1921. 28 Franz B e r a n e k , Die Ortsnamen Südmährens ve sb. Heimat Südmähren, vyd. M. Krebs, Göppingen 1955, 77—93; viz též Julius W i s n a r , Beiträge zur geographi schen Namenkunde. Die Ortsnamen des Nikolsburger Bezirkes, ZDVGM S 4 (1900), 121—131. 29 Gustav S c h l e g e l , Die deutsche Namenforschung in den Sudetenländern, Deutsches A rchiv für Landes- und Volksforschung IV, Leipzig 1941.
12
některé ty p y m ístních jm en po stránce slovotvorné, nebo na je jich využití jako prostředku argumentace (dokum entace) pro bádání jin ý ch vědních oborů, zejm éna historických. Jednotlivé studie nem ěly proto vžd y stejnou hodnotu, některé pracovaly s m inim álním historickým materiálem. Na druhé straně zůstala toponym ie některých oblastí M oravy a Slezska nepovšimnuta, ačkoli šlo o místa velm i starého osídlení anebo m ající pro dějin y osídlení našich zem í k líčový význam , jak kon ečně ukázala již archeologická zjištění (Přerovsko, dolní Pom oraví, Ostravská pánev). Dosud rovněž schází pře hledná lingvistická soustava m oravských a slezských m ístních jm en a je jich zhodnocení pro hlubší poznání dějin našeho jazyka. Nutně se tedy pociťovala potřeba souborného svodu m oravských a slez ských místních jm en (jsoucích i zan iklých 30) toho druhu, jak o je dílo P rofousovo. Poskytne se tak n ejen toponom astice (slovanské, cizí i obecné), ale i jin ý m vědním oborům (lingvistice, zejm éna při studiu staršího stavu jazyka a dialektů, historickým vědám , etnografii, geografii atd.) rozsáhlý materiál z M oravy, která během historického v ý v o je tvořila s Čechami té m ěř neustále přirozenou a všestrannou jednotu, a ze Slezska, které svým územ ním položením zaujím alo důležité m ísto v dějinách našich zem í i m ezislovanských vztahů. 2. Před m ět našeho výzkum u a) P o s t r á n c e v ě c n é : jm éna obcí, osad, význam nějších samot, důle žitých částí obcí, jm éna hradů a jm én a zaniklých sídlišť. Pro přehlednost b y lo užito názvosloví historického, tj. uzavřeného v ur čité fázi v ý v o je m ístního jm éna, konkrétně podle Lexikonu obcí z roku 1935. P o roce 1945 došlo totiž někde k v elm i radikálním prom ěnám místních jm en a po této stránce není v ý v o j posu d ukončen. T yto prom ěny přehledně zachytí dodatek v druhém svazku; u v ed en y jsou rovněž v záhlaví přísluš ného hesla. Z téhož důvodu nebyla pro orientaci volena příslušnost k dnešním politic kým okresům, n eboť po krátké době b y pro stálé zm ěny v organizaci a územním rozsahu okresů došlo ke stavu neodpovídajícím u skutečnosti. Byla volena o r i e n t a č n í s í ť z dobře znám ých větších měst, která je z prak tických důvodů totožná se sídly okresních soudů v roce 1930. Seznam míst, tvořících orientační síť, viz na str. 4 1 —42 a na rubu mapky. b) P o s t r á n c e ú z e m n í : M orava v e svých historických hranicích, Slez sko v rozsahu, v jakém bylo po znovu získání Hlučínska a po rozdělení Těšín ská, a konečně území, které b y lo p řipojen o m írem saintgermainským (Val 30 Viz též Vladimír N e k u d a, Zaniklé osady na M oravě v období feudalismu, Brno 1961.
13
ticko); tedy v m ezích staré hranice česko-m oravské a m oravsko-slovenské a dnešní hranice státní.
3. Uspořádání hesla Z á s a d y ř a z e n í h e s e l . Hesla nejsou řazena podle běžného úzu je d nak z toho důvodu, že v práci našeho druhu jsou předm ětem zkoumání v ob rovské většině jm éna podstatná, o je jich ž výklad také především jd e a podle nichž jsou hesla řazena (tedy: Lhota u K elče, Bílá Lhota, Lhota Rapotina — vše pod Lhota), jednak proto, že b líž e u rčující složky m ístního jm éna jsou nam noze původu značně pozdního, neustále se m ěnily a mění, zatím co pů vodní jm én o podléhá jen řídkým — a to velm i m alým — prom ěnám . Jinak je tom u při řazení něm eckého znění m ístních jm en, kde je v největším počtu případů původní jm én o i jeh o blíže určující složka psána jednoslovně (A l tendorf, A ltlieh e, Langendorf); pod le první složky řadíme i něm ecká jm éna typu A lt W asser, A lt Zechsdorf, je jic h ž grafická podoba ostatně často ko lísá m ezi podobou A ltw asser a A lt W asser. Jako základní podoba hesla b y lo volen o znění vyskytu jící se v Lexikonu obcí z r. 1935, tj. z doby před v elk ý m i prom ěnam i m ístního názvosloví (tedy názvosloví veskrze historické). P rom ěn y po r. 1945 i vznik jm en n ových je zachycen v přehledu v dodatku. Z praktických důvodů uvádím e však v hesle vedle jm éna historického i jeh o pod obu současnou (přejm enovanou, novou). Např.: Falknov, nyní Sokolíčko. Razení stejnojm enných obcí: 1. O bce se stejným jm énem bez blíže urču jící složky (typ: Bělá); o je jich zařazení rozh od u je abecední pořadí místa ori entační sítě. 2. O bce se stejným základním jm énem , ale s různým bližším určením (pořadí ty p ů : Bělá u Jevíčka, N ová Bělá). 3. V každé skupině se uvádějí n ejp rve jm éna osad existujících, po nich pak jm éna osad zaniklých. V iz též str. 13. V n i t ř n í u s p o ř á d á n í h e s e l . P ro přehlednost je materiál u každého hesla podle své charakteristiky rozdělen do několika bodů, zpravidla pěti (někdy šesti), označených v heslových odstavcích půltučnou číslicí. Pod je d notlivým i číslicem i se uvádí vžd y m ateriál téhož druhu. Schází-li v heslo vém odstavci některá z těchto číslic, znamená to, že nám materiál pro danou rubriku n ebyl k dispozici. B ývá tom u tak zejm éna u bodu 4 a 6, pokud jsm e údaje nezjistili vůbec nebo poku d b y ly nespolehlivé a příliš kusé. Náplň jed n otlivých rubrik: 1 a) C h a r a k t e r i s t i k a s í d l i š t ě pod le stavu z r. 1935 s případnou poznám kou, došlo-li do té doby ke změně. U žívám e tu běžné term ino logie: m ěsto, m ěstys (před 1848 „m ěstečko“ ), obec, ves, osada ,31 samota, 14
dvůr, m lýn, hájenka, skupina domů, hrad, zaniklá ves, zaniklá osada. Poněvadž pod označením ob ec se shrnuje v m noha případech i několik osad a poněvadž příslušnost osad k obcím podléhala od r. 1848 četným prom ěnám , čím ž vzniká velm i kom plikovaná situace, užívá se pro takové sídliště, které je současně samostatnou obcí nebo dává své jm é n o ob ci složené z několika osad, pouze příslušného názvu města, m ěstyse nebo vsi; tedy m ěsto, m ěstys, ves = současná politická obec (tj. stav z r. 1960). Příslušnost osady k obci je volena podle stavu z r. 1960, přičem ž je vyznačeno, došlo-li v letech 1935—1960 ke zm ěně (pro m ěny v příslušnosti k obci p řed r. 1935 jsm e nem ohli pro je jich v e lik ý počet zachytit). N apř.: K am enec 1 D říve obec, nyn í osada obce K am enec-Štem plovec. L ačnov 1 D říve osada, nyní místní část obce Štěchov. b) B l i ž š í l o k a l i z a c e udáním kilom etrové vzdálenosti a sm ěru od nejbližšího bodu orientační “sítě (o ní viz výše). N apř.: Lačnov 1 V es 5 km severn ě od Valašských Klobouk. c) Ú z e m n í p ř í s l u š n o s t o b ce ke Slezsku (zkratka Sl.) nebo k b ý valé” m oravské enklávě (enkl.). Sídliště, která byla na M oravě, nejsou zvlášť označena. N apř.: Lazce Suché 1 Ves 7 km v jv od O pavy; dílem enkl., dílem Sl. Z
H i s t o r i c k é d o k l a d y m í s t n í h o j m é n a : letopočet, způsob psaní a pram en (jd e-li o středověké falzum, pokud je uvedeno v edi cích, je označeno). N ení-li m ožn é zachytit nejstarší doklad dokum en tačně v přesném znění, je u veden o datum prvé zprávy v 3. Je to ve velm i řídkých případech a týká se to hlavně dokladů, které se sice ne zachovaly^ ale o nichž jsm e zpraveni z pozdějšího materiálu, a pak tehdy,’"jé-li pram en dnes nezvěstný, těžce přístupný (často uložený v za hraničních archívech). Školským případem prvé skupiny je nejstarší doklad o existenci N ového Jičína. Vím e, že král Jan udělil r. 1313 m ěstu právo na vybírání m ýta. Listina však r. 1503 shořela a stručný je jí obsah známe jen z pozdní kroniky. Dále jsou to celé skupiny vsí na církevních statcích, kde nejstarší zprávy nám přinášejí jen pozdní klášterní kroniky. Do druhé sk upiny náležejí nejstarší zprávy, které nejsou v edicích, ale které jsou těžko přístupné (ne v centrálních do m ácích archívech). Týká se to např. zástavní listiny na panství budišovsko-libavské z r. 1456, Valticka, pak Jesenicka a Těšínská. V p o sledních případech originální v ýp isk y m ohly b ý t nahrazeny excerpty
31 Od r. 1964 nahrazen termín „osada“ termínem „část obce“. K této terminologické — .éné jsme už nemohli přihlédnout.
15
z prací Z u b e r o v ý c h , D r e c h s l e r o v é a hlavně z P r á š k o v ý pozůstalosti, v nichž jsou m ístní jm éna věrohodně opsána. P okud se tý če výběru pozdějších pramenů, b y lo naší zásadou, aby b y lo znění m ístního jm éna zachyceno alespoň jednou v století jako svědectví, že v e znění jm éna nenastala změna. Nastala-li změna, pak se uvádí důsledně. Větší počet dokladů je z období 1669—1846, neboť pro tuto dobu existu je pro M oravu kom pjetní geznam obcí y lánských rejstřících, v seznamu obcí z r. 1718, z m apy M ú l í e r o " V y , ze sou pisu osad z r. 1751 a z top og ra fie V o l n é h o , pro Slezsko alespoň z m apy W i e l a n d o v y a z top og ra fie K n e i f e l o v y a E n s o v y . Příležitostně (tj. při práci k jiném u účelu, než je tato práce) bylo po užito i m atrik oddacích, n eboť obsahují často místní názvy v té form ě, v jaké zněly v lidové m luvě. Zásadou bylo, a b y m ístní jm é n o b y lo psáno podle znění pramene ad litteram. P roto b y lo starších nepřesných edic (A rchiv č e s k ý , K nihy poh on n é v své české části apod.) použito jen v e výjim ečn ých a pozo ruhodných případech. Z' ex cérp ce jsm e proto též vypustili edici M onum enta Vaticana, neboť tu písaři z neznalosti jazyka místní jm éna velm i k om olili; z téhož důvodu jsm e vypustili znění m ístních jm en v topo grafii S c h w o y o v ě , n eboť i tam jsou nezřídka zkom olena tak, že pro náš účel nem ají cenu. P ro úsporu místa jsm e — na rozdíl od P rofouse — upustili od cito vání celých vět. Tato citace m ěla d v ojí význam ; jednak upozorňovala, v jakém jazyce je text psán, jed n ak měla zabránit záměně dvou míst s tým ž jm énem . Pro znalost ja zy k a excerpovaného textu volili jsm e jin ý způsob: upozorňujem e zkratkami, v jakém jazyce je pramen psán, pokud to není zřejm é z n ejn u tn ějšího
citovaného kontextu (obvykle
předložky) nebo přím o z ja zy k a pram ene (viz str. 22). Zkratky jsou uvedeny za jedn otlivým i položkam i v seznamu historických pramenů. N ebezpečí záměn dvou obcí je na M oravě a v e Slezsku daleko m enší než v Cechách (prakticky je to m ožné jen v nevelkém počtu případů), neboť zem ě b y la rozdělena po stránce právní na oblast cúdy brněnské a cú dy olom oucké (ještě m arkantnější je to v e Slezsku), takže u n e jvětší části zápisů (ZD, K n ih y půhonné) je na první pohled zřejm o, o kterou část M oravy jd e ; dále je na M oravě a ve Slezsku historická topografie tak propracována, že jen m álo zápisů, pokud se týče lokali zace, je sporných (bylo tu pou žito i pro tisk připraveného II. vydání Hosákova H istorického m ístopisu M oravy a Slezská). Tu b y ovšem ne byla platná ani citace celého větn éh o kontextu. Tam, kde jd e o velm i odch yln é znění zápisu od běžně užívaného 16
m ístního jm éna, upozorňujem e vykřičníkem , aby znění n ebylo poklá dáno za tiskovou chybu. Např.: Johanové 2 1535 ves Juhanowa (!), ZD O X X IV , 4; 1751 Johanowna (!). 3 a) P ř í s l u š n o s t o b c e k p a n s t v í 1848. Zkratka P. = panství.
(dom iniu) podle stavu z roku
b) N e j d ů l e ž j L U ^ j í —úJÍLajg z m í s t n í c h d ě j i n do roku 1848, pokud m ohou m ít vztah k m ístním u jm énu nebo k pom ístním u názvo sloví katastru. N ěkdy bude ta k o v ý údaj vítán i při studiu (historické) dialektologie. U vádí se zpustnutí, obnovení vsi; způsob založení, např. parcelací dvora; význam nější pok u sy o dolování, hutní podnikání, sklár ny, m anufaktury apod.; patrocinium kostela a údaje o faře. Jsou uve deny pochopitelně jen u těch hesel, pro která byla spolehlivě zjištěna. Např.: Lelekovice 3 P. Kuřim . V e 14. stol. hrad, pak tvrz. Filiální kostel sv. Filipa a Jakuba (1373); 1784 parcelován dvůr. Ces. Lenovice 1 Zanikly v m ístech n yn ější N ové Vsi (Pohořelicko). 3 Z pustly v 2. pol. 15. stol. V m ístech vsi b y ly velké rybníky, z nichž jed en se jm en oval Lenovický. j c) N á r o d n o s t o b y v a t e l s t v a obce (osady) podle stavu z r. 1930. Za jedn ojazyčn ou je považována obec (osada) s m ajoritou nad 80 % , jinak je uvedena jak o národnostně smíšená, např. čes.-něm . V ýsledky sčítání lidu z r. 1930 b y ly v za ty za základ našich údajů o národnosti obyvatelstva n ejen proto, že se naše práce opírá o Lexikon obcí z r. 1935, v němž jsou výsledky sčítání uveřejněny, ale i proto, že právě Lexikon obcí z r. 1935 naposledy udává statistiku národnostní. Zkrat k y : Ces. = česká, Něm. = něm ecká, Pol. = polská. d) U obcí n o v ě o s í d l e n é h o p o h r a n i č í uvádím e — pokud jsm e 0 tom ovšem získali spolehlivé údaje — též odkud přišlo po roce 1945 n ové obyvatelstvo. Např.: Lechovice. . . 3 . . . Něm. Po r. 1945 ves osídlena z Břeclavska a Z n o jemska. Liptáň 3 V es zcela n ově osídlena po roce 1945 převážně z F rý decka, Frýdlantská a Frenštátska, několik rodin přišlo ze Slovenska (K ysucko) a šest českých rod in z V olyně. 4 a) L i d o v á (nářeční) p o d o b a m í s t n í h o j m é n a : rod a číslo; dále uvádím e v ýb ěr ze skloňování jm én a v nářečí a jm éno obyvatelské 1 přídavné, jak jsou v nářečí od m ístního jm éna odvozena. N apř.:
3
17
Koblov 4 To K ob lovo, do, z K oblova, ku K oblovu, v K ob lově, za K ob lovem , K oblovjan ě, k ob lovsk y. M ateriál jsm e získali — k rom ě asi sta obcí, kde jsm e prováděli přím ý terénní výzkum — jednak převážně korespondenční anketou s Dotaz níkem pro výzku m m ístních jm e n na M oravě a v e Slezsku (o tom viz Z K M I 270—272, III 161—166), jednak excerpcí dotazníků pro nářeční oblast hanáckou, vých odom oravskou a lašskou, uložených v archívu brněnské p obočk y Ústavu pro jazyk český Č S A V ; obsahují též otázky na nářeční znění m ístního jm éna, na některé je v y m orfologické a slov otvorné. Cena těchto údajů tkví především v tom, že jsm e získali ná řeční podobu m ístního jm éna n e je n pro danou obec, ale zároveň též pro několik obcí sousedních; v dotaznících se totiž také zjišťuje ná řeční podoba sousedních m ístních jm en. P otvrzuje se znovu zkušenost, že v m ístě samém podléhá nářeční znění m ístního jm éna m nohem sná ze působení spisovného jazyka (prostřednictvím administrativy, úřed ního názvosloví apod.) než v o k o lí; viz např. n ov ý název pro býva lý R ogendorf, K rasová: prokazatelně vytlačil užívání staršího názvu právě v K rasové a jm én o Rogendorf, nář. Rondolf/Rundulf, se přesouvá do rov in y expresivity, zatím co v blízk ém okolí podoba Rondolf/Ru- zůstá vá běžná. — N ářeční adjektiva jsou uvedena v nom. sg. mask. P ro ce lou M oravu a Slezsko je ty p ick é odvozování od zkrácených základů (typ B učovice/bučovský); na západní M oravě — krom ě Dačicka a Te lečská — odvozován í typu B lížk ovice — blížkovický přibývá, jsou však značné m ístní rozdíly. N ěkde je starší adjektivum zachováno v okol n ích obcích, v místě sam ém pak se užívá pod oby novější, „delší“ , např. H ulín: hulinské, v okolí h u lsk é; K řetín: křetinské, v okolí křecké. M ateriál přinesl cenné, vesm ěs neznámé poznatky o tvoření o b y v a telských jm en v nářečích na M oravě a v e Slezsku, zvláště o je jich územ ním rozložení. V edle převažu jícího středo- a západomor. tvoření su fixem -ák (Brno — Brňák, H o d o v — Hodovák, L ysice — Lysičák), vých odom or. -(j)an (Kašava — Kašav’an, Boršice — Boršan, K ou ty — — Kučan) a přechodného pruhu se suf. -ja k (Lískovec u K oryčan — — Liskovják), který v různé m íře oboustranně obk lopuje izoglosu -á k f j-ja n a který zhruba svým zem ěpisným sm ěrem probíhá po tradiční hranici nářečí středom oravských (hanáckých) a východom oravských (na Slováčku, na Valašsku, za M oravskou branou a ve Slezsku), v y skytují se i m éně známé a zem ěpisně om ezené způsoby tvoření o b y vatelských jm en. Např. na Zábřežsku a ojed. i na Hranicku a jin d e sufixem -áI_(C hrom eč — C hrom ečál, Jestřebí — Jestřebál; C em otín Čemochál)', na Jimramovsku, N ovom ěstsku a Kunštátsku, ojed. i na Jihlavsku a Telečsku su fixem -án (Dalečín — Dálečán, M akov — M a-
kován, Rudka — Rudečán, T a sov ice — Tasován, Ú jezd u Kunšt. — Hóján, Olešnice — Volešán)-, pro D ačicko a Telečsko je typické vnitřní krácení jinde nedoložené (M rákotín — Mrákák) a nem ěkčící sufix -ák (Radík ov — Radkák); vyskytu jí se i su fix y jin é (-ař, -oun, -ščák, -oščák, -ovňák aj.). O becně středo- a západom oravské s přesahem na západ. Opavsko je tvoření adjektivní, užívané převážně jen v pl., pro sg. užíván opis geni tivem (Blansko: sg. z Blanska, pl Blan(en)šči; Kostelec na Hané: z K ostelca, K o stelečči; H radec u O pavy: z Hraca/Hradeccy). P odrobněji viz ve sborníku věnovaném prof. Jozefu Stolcovi (R udolf Š r á m e k , T vo ření ob yv a telsk ých jm en v n ářečích na M oravě a v e Slezsku. Jazyko v ědn ý časopis X , Bratislava 1969, str. 147—161 + mapka). N ářeční znění n ě m e c k é citu jem e jen z dostupné literatury. D o tazníková anketa přinesla jen zcela sporadické a nepřesné údaje. P ří m é zápisy z terénu jsou ozn ačeny m ístem nebo rokem zápisu. Např.: Jevíčko 4 Jevíčko, do J evíčka, k Jevíčku, za Jevíčkem , Jevičák/ /Jevičti, je v ic k é ; něm. G ěw ič. V četných případech nepřinesla anketa o jm éně bližší údaje (zejm. o jeh o skloňování). N epodařilo se doplnit m ezery ani opakováním an kety, a z časových a tech n ick ých důvodů ani přím ým terénním v ý zkum em během práce na tom to I. dílu. P řím ý terénní výzkum jsm e podnikli až v letech 1966—1968; výsledky, týkající se jm en I. dílu, budou zařazeny v dodatcích v II. dílu. Z de pak uvádím e ten materiál (i kusý), který nám b y l k dispozici. Sporné údaje vynechávám e. N ejm éně m ateriálu jsm e získali z obcí pohraničních, osídlených n ově po x. 1945. T o je ovšem s oh ledem na složitost tamních podm ínek po chopitelné. O přepisech nářečních dokladů viz sub b). Obce, uvedené sub 4 v závorkách, jsou místa výskytu nářeční po doby. b) N ě k t e r é ú d a j e o m í s t n í m nářečí, zejm éna pokud m ají vztah k nářečním u znění jm éna. Příslušnost m ístního dialektu k ně kterém u ze zem ěpisných nářečí M oravy nebo Slezska prozrazuje m noh dy již sama nářeční podoba jm én a (např. je -li adjektivum zakončeno na -é, patří ob ec do oblasti hanácké), v některých případech na to upozorňujem e poznám kou. N apř.: Krásensko 4 To Krásenku, do (z) Krásenka, v Krásenku, K rásenščák, krásenské; v místě hanácké nářečí horské se zm ěnou o > u. Jezdkovice 4 Jezdkojice, do (z) J ezd k o jic,k u J ezd k o jica m ,v (o )J ezd kojicach, za Jezdkojicam i, J ezdkovjak, jezd k o v sk y ; v místě lašské nářečí západoopavské, v n ěm ž -o v ice > -ojice. 19
U vádět charakteristiku s podrobn ějším i údaji není cílem naší práce. Z téhož důvodu nepřepisujem e nářeční doklady tak, jak je tom u v pra cích dialektologických; dbám e zásady, aby se zachovala grafická p o doba co nejm éně odlišná od spisovn ého znění. Zjednodušujem e proto přepis některých hlásek a h lásk ových skupin (jejich fonetických va riant) typických pro dané n ářečí; např. K ou ty, okr. Opava: Kučaně — vlastně K u č ’aň e; J ezd kovice: Jezdkojice — vlastně J estk ojice; neroz lišujem e varianty hanáckého e, o a é, ó apod., např. K ostelec na H ané: k e K ostelco, vlastně K ostelcó. Atd. O jediněle, a to na základě přím éh o terénního výzkum u, zazname návám e spolehlivě zjištěné m ěk ké retnice (V elk é K arlovice — K arlov ’ané, Jestřébí u Val. K lobou k — JastřaVané) a různou realizaci tvr dého l (H lučín — Hučin, Huučin). Výklad
místního
j m é n a ; uvádí se
a)přípona, je jí funkce, postupné přehodnocení a zm ěny, došlo-li k nim během historického v ý v o je ; b) základ m ístního jm éna (apelativum , osobní jm én o — se stručným údajem o něm ); c) původní význam m ístního jm éna, pokud není již zřejm ý z přípony samé (např. u posesívních M J typu B en ešov, Libušin); d) form ální a význam ové p rom ěn y m ístního jm éna (ty jsou tém ěř vždy spolu spjaty); souvislosti toponym ické, přenesení jm éna apod.; e )n ěm eck ý název, jeh o výklad a pom ěr k českém u jm énu; f) odkazy, paralely a bibliografick é údaje (viz níže a seznam zkratek). Tento postup zůstává zachován v podstatě u všech hesel, m ění se však podle charakteru dokladů zejm éna v bodě b), c), d). J e-li stejnojm enných osad v íce , pak se u každého hesla probírá v rubrice 5 to, co se týká pou ze dané obce, explicitně se pak místní jm én o vykládá u posledního z nich v rubrice 5 za značkou • . A b y byla zajištěna kontinuita s dílem C e r n é h o - V á š i a P r o f o u s o v ý m , odkazujem e na n ě průběžně značkami Č V (není-li jm éno uvedené v našem slovníku u ni ch, pak ČV —, je -li u ČV jm éno bez v ý kladu, pak píšem e např. Č V 259 [bez]) a P rof (zkratka platí i pro díl V, jeh ož autory jsou J. S v o b o d a a VI. Š m i l a u e r ) . Čtenář tak ihned pozná, vyskytu je-li se dané ety m on též v Čechách. O dchylné výklady u ČV, P rof i v jin é literatuře, citované jen v e výběru u příslušných hesel, k nim ž se vážou, v e stručnosti evidujem e. Slovanské nebo jin o jazyčné paralely uvádím e jen v nej nutnějších případech.
6 a) S a m o t y
v katastru ob ce (v textu není již dále uvedeno, že jd e o samoty), n eboť je jich názvy jsou vlastně také místní jm éna. Od je jich lingvistického výkladu js m e upustili, o m noh ých se ostatně p ojed nává přím o v textu při sh odných jm énech sídlištních. Dále tu uvá dím e
b) v ý b ě r h i s t o r i c k ý c h n á z v ů č á s t í o b c í , příp. ulic a PJ, které m ohou m ít vztah ke jm én u obce (např. při přenesení jm éna), k m ístním dějinám (např. PJ Ruda, Stříbm ice, V ýpustek) a rovněž které m ají význam pro dialektologii (např. PJ H ójezda pit., Hóvar, Lazek/Lazec). Ú daje v nářečích jsou tištěny kurzívou.
21
SEZNAM
PRAMENŮ
A HISTORICKÉ
HISTORICKÝCH
DOKLADŮ
LITERATURY
(Jejich zkratky viz str. 27—28)
I.
Prameny původní
(u jednotlivých položek uveden jazyk textu zkratkami: č. „česky“, n. „něm ecky“ , Z. „latinsky“) A.
Státní
archív
v
Brně
(zkratka: SAB)
1 Zemské desky práva brněnského od 1480; č. (zkratka: ZDB) 2 Zemské desky práva olom ouckého od 1480; č. (zkratka: ZDO) U zemských desek užíváno od r. 1480 originálů. V řídkých případech bylo nutno sáhnout k edici, tam je to výslovně uvedeno a místo citováno s číslem zápisu v edici. 3 K nihy půhonné práva brněnského; č. (zkratka: PB) 4 Knihy půhonné práva olom ouckého; č. (zkratka: PO) 5 Stavovské rukopisy, kopiář č. 2 (A III); č. 6 Lánské rejstříky; n. (zkratka: 1669—1679) 7 Odhadní kvaterny č. 5 (1681—1692); n. 8 Registra statku laškovského z r. 1638 (E 3, I, 21); č. 9 Matriky oddací ze 17. stol.: a) Pustiměř, b) Vyškov, c) Saratice, d) Ivanovice n. H., e) Kučerov, f) Luleč, g) Dědice, h) Kom ořany, ch) Klobouky, i) Ivančice, j) Znojm o, k) Jedovnice, 1) Německé Knínice, m) Dolní Loučky, n) Svitávka. Poznamenáváme, že jde o matriky, jichž bylo možno využít v souvislosti s jiným i pracemi. Všech matrik ze 17. stol. nebylo možno využít z důvodů technických; Z., č., n. 10 Diplomatář kláštera velehradského z 15. stol. ( G 10, č. 191); Z., č. 11 Pozem ková kniha kláštera Hradiska z r. 1606 ( G 10, č. 666); č. 12 Městská kniha ivančická z 15. stol. (G10, č. 329); Z., č. 13 Kniha znojem ských lozunků z r. 1421 (Bretholzův opis, G. 10, č. 1123); Z. 14 Městská kniha prostějovská z 15. stol. (G 10, č. 155); Z., č. 15 Městská kniha litovelská z 15. stol. ( G 10, č. 77); Z., n. 16 Kopiář Václava z Jihlavy z 15. stol. G 10, č. 760); Z., n. 17 Mährisches Lahnsinstrument z r. 1718 (G 10, č. 977); n. (zkratka:1718) 18 Diplomatář kláštera velehradského z 18. stol. (G 12, II, č. 119/2);Z., n., č. 19 Urbář panství m oravskokrum lovského z r. 1649; n.
22
B. M ě s t s k ý
archív
v Brně
20 Berní registra z r. 1528, č. 1212 a 1213. č. 21 Berní registra z r. 1529, č. 1214; č. Tyto archiválie byly převedeny do Státního archívu v Brně, kde posud nem ají sig naturu. C. M ě s t s k ý
archív
v Jihlavě
22 Petridesovy výpisky z m ěstských knih jihlavských; l., n. D. S t á t n í a r c h í v v Uh. H r a d i š t i ■
23 24 25 26 27 28
TJrbář TJrbář Urbář TJrbář TJrbář TJrbář
E. S t á t n í 29 30 31 32 33 34 35 36
•
-
»!*;
•-
68 H o s á k, Ladislav, M oravské a slezské místní jm éno jako historický pramen. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Historica 3 (1962), 141—182. Též zvi. otisk. (Zkratka: Hosák Acta UP.) 69 —, Poznám ky k místnímu názvosloví M oravy. ČSPS 57 (1949), 129—139. 70 —, Původní pomístní názvosloví na Hranicku. Sborník Krajského vlastivědného musea v Olomouci B, sv. 3 (1955, 1958), 189—193. 71 H u r t , Rudolf, K zaniklým osadám na K yjovsku. W M 5 (1950), 96—98. 72 I n d r a , Bohumír, Pomístní názvy u Jablunkova v 16. a 17. století. Slez. sb., 47 (1949), č. 1., 61-64. 73 J a n d l o v á , Libuše, Názvy pozem kových tratí na Těšínsku (ve vztahu člověka k přírodnímu prostředí). Slez. sb. 46 (1948), 230—235. 74 K a r a š, Mieczyslaw, recenze Davídkovy knížky O názvech a jm énech Těšínská, viz č. 12. Onomastica II, 1956, č. 2, str. 339—346. (Zkratka: Karaá Onomastica.) 75 K r a j č o v i č , Rudolf, K otázke sociálneho rozvrstvenia staroslovanského etnika na Slovensku. Slovenský národopis 4 (1956), 337—367. 76 K u b a 1 e c, Boh., Zem ěpisné názvosloví na Krnovsku. Krnovsko 1959, č. 8, 9—10. 77 Leipzig—Sofia. Beiträge der A rbeitsgruppe W est- und südslawisch der K arl-M arx Universität Leipzig anlässlich des V. Internationalen Slawistenkongresses in Sofia. Zvláštní výtisk Wissenschaft. Zeitschrift der K.-M arx-U niver. Leipzig, 3 (1963). (Zkratka: Leipzig—Sofia.) 78 L ü t t e r e r , Ivan, Psychologie pojm enování a tzv. přezdívka jm éna místní. Nft 47 (1964), 81-87. 79 O r l í k , Jaroslav, N ové pomístní n á zvy v Jeseníkách, Rychlebských horách a ve skupině K rálického Sněžníku. P řírodovědecký sborník Ostravského kraje. 13 (1952), 261-269. 80 P a 1 a c k ý, František, Rozbor etym ologický místních jm en českoslovanských. ČČM 7 (1834), 404—419 ( = Radhost I, 124—144; = Sebrané spisy II, 248—260). 81 P a l l a s , Ladislav, Souvislost Orlíků a javorů. Přírodovědecký časopis slezský 23 (1962), 112-115. 82 P a r m a , Robert, Soupis osad, samot, hor, vrchů, lesů, řek, potoků, tratí, pozemků atd. v soudním okrese frýdeckém , sestavil z výkazů katastrálních map různých a všelikých jiných pramenů Robert Parma. VMO 1893, 6—13; 1894, 17—20; totéž „z okresův bohumínského a fryštátského“ VM O 1895, 10—19; ze západního Opav ska VMO 1897, 1903, 1904. 1905, 1906, 1908. 83 P r á s e k , Vincenc, Studie o místních jm énech. CMM 1904,331—340, 428—437; CMM 1905, 41-48, 233-243. 84 —, Záhady místopisné. Místní jm éna v -sko, -ské. Kom enský 9 (1881), 124—126, 154-156, 218-220, 234-235. 85 —, Místní jm éna na Těšínsku. Kalendář slezský na rok 1900, 96—99.
32
86 R i c h t e r,V., Krajina M oravského Tfebovska. CSPS 63 (1955), 40—49. 87 R o s p o n d, Stanislaw, recenze Profousových Místních jm en (viz č. 35). Slavia 29 (1960), 281-294. 88 —, Slqskie Studia Toponomastyczne. Rozprawy Kom isji J^zykowej, W roclaw 1959, 37—64; 1961, 5—100. (Zkratka: Rospond R K J-W roclaw II, III). 89 S á ň k a, Hugo, Názvy brněnských předměstí. Brno v minulosti a dnes (Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna) II, 1960,244—250. 90 S k u l i n a , Josef, K otázce místních jm en v M oravské bráně. Slez. sb. 55(1957), 518-520. 91 S o u č e k , A dolf, K nom enklatuře potoků na Hranicku. Záhorská kronika 27 (1949/50), 77-80. 92 S p a l , Jaromír, Místní jm éna obyvatelská zakončená na - a n y . Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni I, 1958, 5—133. (Zkratka: Spal; Spal SbVSP.) 93 —, K výkladu místních jm en na -any. Nft (1955), 274—279. 94 —, Pětipsy. Sborník Pedagogického institutu v Plzni. Jazyk a literatura IV (1962), 5—13. (Zkratka: Spal Pětipsy.) 95 S t a n i s l a v , Ján, Zo slovenského sociálneho miestopisu. Jazykovědný sborník V (1951), 58-96. 96 —, Aus der altslawischen Toponomastik. Vorträge auf der Berliner Slawisten tagung. Berlin 1956, str. 103n. 97 —, Z o slovenskej historickej onomastiky. Onomastica 7 (1963), 247—260. 98 S t r n a d e l , Bohuslav, Místopis severních svahů Radhoště a okolí. Naše Valašsko 12 (1949), 162-165. 99 S v ě r á k , Frant., Výklad jm éna Lhota Rapotina a tamních jm en pomístních. Sb. Pocta Františku Trávníčkovi a Franku W ollmanovi, Brno 1949, 377—381. 100 S m i 1 a u e r, Vladimír, O jm énech našich řek. NÄ 30 (1946), 161—165. 101 Š r á m e k , Rudolf, Dva typ y pomístních jm en naHlučínsku. Slez. sb. 58(1960), 229-236. 102 —, Zur Verbreitung tschechischer Ortsnam entypen in Mähren. Wissenschaft. Zeit schrift der K.-Marx-Universität Leipzig, Gesellschaft.-sprachwiss. Reihe, sešit 2,1964, 361—364; = Leipziger Abhandlungen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte II. (Zkratka: Šrámek Abhandlungen.) 103 T u r e k , A dolf, K místopisu Osoblažská v 16. stol. Cas. Slez. muzea 13 (1964), 13-16. 104 —, České pomístní názvy v poněm čených obcích naHranicku.Záhorská kronika 27 (1949/50), 73-76, 85-88 a 97-100. 105 V a š e k , Antonín, O povahopisných jm énech osad staročeských. CČM 8 (1876), 25-35. 106 —, Výklad slovanských jm en na Opavsku. Programm des Gymnasiums zu Troppau 1872, 9-27. 107 V á v r a , Ivan, Pomístní jm éna na katastru města Ivančic. W M 10 (1955), 105-110. 108 Z a o r a 1, Prokop, K jm énům m oravských a slezských rybníků. ZM K 4 (1963), 339n. 109 W i s n a r , Julius, Die Ortsnamen der Znaimer Bezirkshauptmannschaft. Ein toponym ischer Versuch von Julius Wisnar. Programm des Gymnasiums Znaim 1895. (Zkratka: Wisnar ON Znaim.)
s
33
D. Pomůcky jazykovědné a) mluvnice 110 Jana B l a h o s l a v a Grammatika česká dokonaná l. 1571. Vydali I. Hradil a Jos. Jireček. Praha 1857. 111 C u ř í n, Frant., Pomístní jm éna na -sko a vznik jedné izoglosy. Slavica Pragen sia IV, Acta Universitatis Carolinae 1962, Philologica 3, 429—435. 112 D o k u l i l , Miloš, Tvoření slov v češtině I. Praha 1962. 113 D o l a n s k ý , Ladislav, K terak se vyslovovalo -c - a -1- v češtině staré.Rozpravy filologické věnované Janu Gebauerovi 1898, 11—17. 114 F r i n t a , Ant., N ovočeská výslovnost. Pokus o soustavnou fonetiku jazyka českého. R ozpravy CAVU, Tř. III., č. 29, Praha 1909. 115 G e b a u e r , Jan, Historická m luvnice jazyka českého. Praha I, 1963,III/l 1960, III/2 1958, IV 1929. (Zkratka: Gebauer HM.) 116 H a v r á n e k , B. - J e d l i č k a , A., Česká mluvnice. Praha 1963. 117 K o m á r e k , Miroslav, Historická m luvnice česká I (Hláskosloví). Praha 1958. (Zkratka: Komárek HM.) 118 T r á v n í č e k , František, Historická m luvnice československá. Praha 1935. (Zkrat ka: Trávníček HM.) 119 —, M luvnice spisovné češtiny I—II. Praha 1951. 120 U t ě š e n ý , Slavomír, Slovansko-něm ecké vztahy v zrcadle místních jm en. SaS 16 (1955), 112-113. 121 V á ž n ý , V áclav; Historická mluvnice česká II (Tvarosloví). Praha 1964. 122 S t a n i s l a v , Ján, D ějiny slovenského jazyka I—III. Bratislava 1956—1958. (Zkrat ka: Stanislav Dějiny.) *
123 D o r o s z e w s k i , W itold, Nomina loci jako kategoria slowotwórcza. Slavia 31 (1962), 342-347. 124 R o s p o n d , Stanislaw, Z badaú nad stosunkami jqzykow ym i polsko-czeskim i do XVI. iv. R K J-W roclaw IV, 103-215, zejm. 103-115. 125 T a s z y c k i , Witold, Zložone nazwy miejscovoe v jazyku polskim. Slavia 29 (1960), 49-64. *
* 126 B r a u n e , Wilhelm, Althochdeutsche Grammatik. 8. Auflage bearbeitet von Walter Mitzka. Halle (Saale) 1955.
*
1 2 7 V o n d r á k , Václav, V ergleichende slavische Grammatik I—II. Gottingen 1908. (Zkratka: Vondrák Vgl. sl. Gram.)
1900,
b) slovníky 128 G e b a u e r , Jan, Slovník staročeský I—II. Praha 1903, 1916. (Zkratka: Gebauer Slov. stč.) 129 J u n g m a n n , Josef, Slovník česko-n ěm ecký I—V. Praha 1835—1839. (Zkratka:. Jg; Jungmann.)
34
130 K l a r e t a j e h o d r u ž i n a I, II. Vydal V. Flajšhans. Praha 1926, 1928. (Zkrat ka: Klaret.) 131 K o t t , Frant. Št., C esko-něm ecký slovník, zvláště gram m aticko-frazeologický I—VII. Praha 1878-1893. (Zkratka: Kott.) 132 M a c h e k , Václav, Česká a slovenská jm éna rostlin. Praha 1954. 133 R y š á n e k , František, Slovník k Zilinské knize. Bratislava 1950. 134 Š i m e k , František, Slovníček staré češtiny. Praha 1947. (Zkr.: Šimek.) 135 V á š a , P. - T r á v n í č e k, F., Slovník jazyka českého. Praha 1952. 136 Příruční slovník jazyka českého I—VIII. Praha 1933—1957. (Zkratka: PS.) 137 Slovník spisovného jazyka českého I a sešity. Praha, od 1960. (Zkratka: SSJČ.) *
138 Slovník slovenského jazyka I, II. Bratislava 1959, 1961. (Zkratka: SSJ.) 139 K á l a l , M., Slovenský slovník z literatury aj nářečí. Banská Bystrica 1929. (Zkr.: Kálal.)
♦
140 L i n d e , Samuel, Slownik jazyka polskiego. L w ów 1854—1860. Wydanie III, fotoofsetowe. Poznaň 1951. 141 Slownik staropolski. Warszawa 1953 (dosud I., II. svazek). 142 Slownik jazyka p o ls k ie g o ... pod redakcjq J. K a r l o w i c z a , A. K r y ň s k i e g o , W. N i e d ž w i e d z k i e g o I—VII. Warszawa 1900—1927. (Přetisk 1953.) 143 V y d r a , V., P olsko-český slovník. Praha 19512.
* 144 M u k a , Arnošt, Slownik dolnoserbskeje rěcy a je j narěcow. Praha 1928. 145 J a k u b a š, Filip, H ornjoserbsko-něm ski slownik. Budyšin 1954.
* 146 D a 1’, Vlad., T olkovyj slo v a ť živago velikorusskago jazyka I—IV. Moskva 1880— 1882, přetisk 1955. 147 V eliký rusko-český slovník I—V. Praha 1952—1962. •
148 G r i m m, Jakob u. Wilhelm, Deutsches W örterbuch I—X V I. Leipzig 1854—1914. 149 L e x e r , M., Mittelhochdeutsches W örterbuch. Leipzig 1872—1878. (Zkr.: Lexer I . . . ) —, Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch, 31. Aufl., Leipzig 1964. (Zkratka: Lexer.) 150 M a y e r , Ant., Die deutschen Lehnw örter im Tschechischen. Reichenberg 1927. 151 V o l n ý , J., N ěm ecko-český slovník. Praha 1955.
* 152 P r a ž á k , 1948. c)
J. - N o v o t n ý ,
F. - S e d l á č e k ,
J.,
Latinsko-český slovník. Praha
etym ologické slovníky
153 B e r n e k e r , Erich, Slavisches etym ologisches W örterbuch I, II. Heidelberg 1908, 1914. (Zkr.: Berneker SEW.)
35
154 B r ü c k n e r , Alexander, Slownik etym ologiczny jqzyka polskiego. Warszawa 1957. (Zkr.: Brückner Slow, etym.) 155 K l u g e , Friedrich, Etymologisches W örterbuch der deutschen Sprache (bearbeitet von Alfred Götz). 11. Auflage. Berlin—Leipzig 1934. (Zkr.: Kluge EWD11.) 156 H o l u b , J. - K o p e č n ý , Fr., E tym ologický slovník jazyka českého. Praha 1952. (Zkratka: H olub-Kopečný.) 157 M a c h e k, Václav, Etym ologický slovnik jazyka českého a slovenského. Praha 1957. (Zkratka: Machek Etym. slov., Machek ES.) 158 V a s m e r , Max, Russisches etym ologisches W örterbuch I—III. Heidelberg 1953— 1957. (Zkratka: Vasmer REW.)
•
159 Ottův slovník naučný, Praha. (Zkratka:
OSN.)
* U I. Nářečí
160 B a r t o š , František, Dialektologie moravská I, II. Brno, 1886, 1895. (Zkratka: Bartoš Dial. mor.) 161 —, Dialektický slovník moravský. Praha 1906. (Zkratka: Dial. slov. mor.) 162 B ě l i č , Jaroslav, Dolská nářečí na Moravě. Praha 1954. 163 K e l l n e r , A dolf, Východolašská nářečí I, II. Brno 1946—1949.(Zkr.:Kellner Vých. laš.) 164 K o p e č n ý , František, Nářečí Určic a okolí. Praha 1957. 165 L a m p r e c h t , Arnošt, Středoopavské nářečí. Praha 1953. 166 —, Slovník středoopavského nářečí. Ostrava 1963. 167 M a t ě j ek, František, K otázce stáří hanáckých nářečí. SPFFBU 1956 A-4, 51n. 168 S k u l i n a , Josef, Příspěvek k historické dialektologii Hranicka.Sborník A dolfu Kellnerovi. Opava 1954, 92—111. j 169 U t ě š e n ý , Slavomír, Nářečí přechodného pásu česko-m oravského. Praha 1960. (Zkratka: Utěšený Nář. přech. pásu.) 170 A rchív nářečního materiálu Ústavu pro jazyk český ČSAV, pobočka v Brně: a) nářeční dotazníky pro oblast hanáckou (středomoravskou), východomoravskou a lašskou; b) nářeční mapy; c) lístkový lexikální materiál, zejm. pro oblast lašskou. •
171 J u n g a n d r e a s , W., Zur G eschichte der schlesischen Mundarten im M ittel alter. Breslau 1937. 172 S c h w a r z , Ernst, Unsere Mundart. Handbücherei der sudetendeutschen Heimat forscher. Reichenberg. 173 —, Jazyk něm ecký na území CSR. Československá vlastivěda III — Jazyk. Praha 1934, 542-597.
36
ZKRATKY
a)
JAZYKOVĚDNÉ
LITERATURY
knihy
Adresář Bach PN; Bach ON Bartoš Dial. mor. Bartoš Dial. slov. mor. Beneš Beranek; Beranek ON Südmähr. Berneker SEW Bezlaj Brückner Slow. etym. Černý Ukazatel ČV Davídek Těšínsko Dobiáš DS Gebauer Slov. stč. Gebauer HM Gregor Vyškovsko GTSK H olub-Kopečný Hosák Acta UP Hujer Příspěvky Jg; Jungmann Karaš Onomastica Karaš Podgóra, Zalas Kálal Kellner Vých. laš. Klaret Kluge EWD11 Komárek HM Kotík Kott Leipzig—Sofia
Vlastivěda moravská, okr. Blansko Vondrák Vgl. sl. Gram. 127 Wisnar ON Znaim 109 Zapletal-Kubalec 60
časopisy
Abhandlungen -A slPh BzN CCM CMF CMM CMusF CSIM; Cas. Slez. Mus. CSPS CVSMO JP LA Lětopis LF Nft Onomastica RKJ Rovnost SaS SPFFBU SFFUK SA Severní Morava Slez. sb. SO SP VMO Wiss. Ztsch. Leipzig
ZfSl ZONF ZM K ZslPh
38
52 53 54 55 102 57 118 169
102 A rchiv fü r slawische Philologie Beiträge zur Namenforschung. Heidelberg (od 1949) Časopis Českého museum Časopis pro moderní filologii Časopis Matice moravské České museum filologické Časopis Slezského musea (Opava) Časopis Společnosti přátel starožitností Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci Jezyk Polski Leipziger Abhandlungen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte (Viz též Abhandlungen) Lětopis Instituta za serbski ludospyt. BudySin. Listy filologické. Naše řeč. Onomastica, pismo poáwi^cone nazewnictwu geograficznemu i osobowemu. W roclaw —Warszawa—K raków (od 1955). Rozprawy Kom isji j^zykowej. deník KSC v Brně. Slovo a slovesnost Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, Brno. Sborník filozofickej fakulty University Komenského v Bratislavě. Selský archív (Olomouc, redak. V. Prásek, roč. I 1902 — IV 1905). Vlastivědný sborník muzea na Sumperském okrese. J' Slezský sborník. Slavia Occidentalis (Poznaó). Slavica Pragensia. Acta Universitatis Carolinae. Praha. Věstník Matice opavské. Vlastivědný věstník moravský. Wissenschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universität, Leipzig. Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe. Viz též Abhandlungen a L A Zeitschrift für Slavistik. Zeitschrift für Ortsnamenforschung (München 1925—1938). Zpravodaj Místopisné komise CSAV. Zeitschrift für slavische Philologie.
« ) jiné adj. akuz. analog. apelat. arch. augment. bibl. brus. bulh. csl. C. č. čes. čes.-mor. -dat. deminut. dluž.; dol. luž. dosl. enkl. expres. f.; fem. FIN gen. got. han.; hanác. hanl. hluž.; hor. luž. hypokor. char. ide. jjv jjz korup. 1. c. laš. la t lok. luž. maď. m.; mask. MJ mL gen. Mor. n.
nář. adjektivum akuzativ analogicky, -ý apelativum archaicky, -ý augmentativum biblický běloruský, -ý bulharský, -ý církevněslovansky, -ý Čechy číslo česky, -ý česko-m oravsky, -ý (přechodné nářečí) dativ deminutivum dolnoluilcky, -ý doslova enkláva expresívně, -i fem ininum Flurname = PJ genitiv gótsky, -ý hanácky, -ý (hanácké nářečí) hanlivě hornolužicky, -ý hypokoristikum, hypokoristicky, -ý charvátsky, -ý indoevropsky, -ý jiho jihovýchodně jihojihozápadně koruptela loco citáte lašsky, lašský latinsky, -ý lokál lužicky, -ý madarsky, -ý maskulinum místní jm éno mladá generace Morava nebo
partie. pas. pejor. perf. PJ Pl. PN pol. poses. příjm. příp. přip. se přivlast. psi. pův., původ. rkp. rum. rus. řec. sb. sg. Sl., Slez. slez. Slov. sloven. slovin. spis. srbsky srbchar., srbch. ssv ssz stč., staroč. stdn. s t gen. sthn. stpol. strus. středn.
nářečí, nářeční, nářečně následující novočesky něm ecky, -ý neutrum novohom oněm ecky, -ý nominativ osobní jm éno Ortsname = MJ pád participium pasívum pejorativně, -i perfektum pomístní jm éno plurál Personenname = OJ polský, -ý posesívní, -ě příjm ení přípona připomíná se přivlastňovací praslovansky, -ý původně rukopis rumunský, -ý ruský, -ý řecký, -ý sborník singulár Slezsko slezský Slovensko Slovensky, -ý Slovinsky, -ý spisovný, -ě srbsky, -ý srbocharvátsky, -ý severoseverovýchodně severoseverozápadně staročeský, -y starodolnoněm ecky, -ý stará generace starohornoněm ecky, -ý staropolsky, -ý starorusky, -ý středodolnoněm ecky, -ý
39
střhn. střv. stsl. srov. subst s. v. ukraj. vjv v. n. vsv v. t. v. v. val. vulg. výchmor.
zdrob. zjz
středohornoněm ecky, -ý středověký staroslověnsky, -ý srovnej substantivizujíci sub verbo ukrajinsky, -ý východo jihovýchodně viz níže východoseverovýchodně viz tam viz výše valašský, -y vulgární, -ě vyskytující se ve východomoravských (moravskoslovenských) nářečích zdrobňovaci západo jihozápadně
zn. zř. zsz • >
<
—>
•
znamená, znáči zřídka západoseverozápadně za # následuje expli citní výklad MJ podoba před značkou mění se v podobu za značkou; podoba za značkou vznikla z podoby před značkou podoba před značkou vznikla z podoby za značkou změnilo se, substituo valo se (kromě pravidel ných hláskových změn) podoba předpokládaná, nedoložená, rekonstruo vaná
MĚSTA
ORIENTAČNÍ
SÍTĚ
město
kraj
zem ě
m ěsto
kraj
zem ě
Albrechtice Benešov Horní Bílovec Bíteš Velká Blansko Bohumín B ojkovice Boskovice Brno Brod Uherský Bruntál Břeclav B učovice B udějovice Moravské Bystřice nad Pernšt. Bystřice pod Host. Dačice Frenštát Frýdek Fulnek Gottwaldov Hlučín Hodonín Holešov Hory Zlaté Hradiště Uherské Hranice Hrotovice Hustopeče
Opava Opava Opava Znojm o Brno Těšín Uh. Hradiště Brno Brno Uh. Hradiště Opava Brno Brno
Ivančice Jablunkov Javorník Jemnice Jeseník Jevíčko Jičín Nový Jihlava Jindřichov Karviná Klim kovice Klobouky K lobouky Valašské Kojetín Konice K rnov Krom ěříž Krum lov Moravský Kunštát Libavá-M ěsto K yjov Lipník Litovel Loučná Město Nové Město Staré Meziříčí Valašské Meziříčí Velké M ikulov Místek
A 1. Adamov 1 Ves 12 km severně od Brna, 2 1751 Adamsthal, jinak Eysenhammer; 1846 Adamsthal, Hamry; 1872 Adamsthal, Adamov. 3 P. Pozořice. V 15. stol. železné hamry, při nichž vznikla 1732 ves. Čes. 4 Adamov, do, z Adamova, o Ada mově, za Adamovem, Adamov čák/Adamovči, adamovské; ojediněle Adamstál, z A-u. 5 MJ: v 15. stol. stávaly zde hamry, proto 1751 Eysenhammer „že lezné hamry“ , 1846 Hamry. O hamr viz tam. Název Adamsthal, Adamov po dle Adama knížete Lichtenštejnského. 6 Část vsi: Dědina; samoty; Hamerský mlén, Na kolonii. 2. Adamov 1 Osada Starého Města; 3 km sv od Starého Města. 2 1718 Adamsthall; 1846 Adamsthal, Adamov. 3 P. Kolštejn; 1686 tavírna a hamr, při nichž kolem r. 1700 vznikla ves. 1930 osada obce Velké Vrbno. Něm. 5 Osada nazvána po Adamovi knížeti Lichtenštej nském. 3. Adamov 1 Osada Karlovic; 5 km vsv od Vrbna; Sl. 2 1736 Adamsthal; 1870 Neu Adamsthal, Adamovice, Catal. cleri; 1924 Adamov, Adamsthal. 3 P. krnovské komory. Ves byla v pol. 16. stol. pustá, 1725 obnovena. 1930 samost. obec. Něm. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Adam. Všechny tři osady se německy jmenují Adamsthal „Adamovo údolí“ . CV 264, 267; Prof I2 582. A d a m s t h a l , viz Adamov 1, 2, 3. A d e l s d o r f , viz Adolfovice. A d o 1 f o v, viz Jedlí. Adolfovice 1 Ves 3 km jižně od Jese níku; Sl. 2 1284 Adolcovici, A 105; 1305 Adolphi villa, A 105; 1370 Adilsdorff, A 105; 1417 Adolphsdorf, A 105; 1530 Adelsdorf, A 106; 1805 Adelsdorff, též ilitteldorf; 1924 Adolfovice, Adelsdorf.
3 P. Frývaldov. Již v 14. stol. farní kostel. Něm. R. 1964 byly Adolfovice sloučeny s Domašovem v obec, která dostala název Bělá pod Pradědem. 4 Německy Adlsdef (Jeseník 1960). 5 MJ: příp. -ovice k OJ Adolf, zn. ves lidí Adolfových. OJ Adolf přejato z něm. Adalwolf k sthn. adal „urozenost, vzne šenost“ a -w olf „vlk“ . Doklad 1248 Adolcovici má ještě podobu nom. pl. a dosvědčuje existenci české vsi před příchodem německých kolonistů, kteří ves zvali 1370 Adilsdorff, 1417 Adolphs dorf „ves Adelova (domácká zkratka k Adolf), Adolfova“ . Doklad z r. 1248 je něm.-čes. hybridní jméno. Název 1805 Mitteldorf „prostřední ves“ odtud, že ves leží uprostřed mezi dvěma ves nicemi na říčce Bělé nad Jeseníkem. CV - ; Prof I2 3 -4 ; Schwarz 221. 6 Cha ta na Seráku (Hochscharschutzhaus, Na strouze), Mühlbach, Rauschbach (mlýn). A h o r n s , viz Javorník a Javoří. A i c h e n, viz Sukolom Horní. A i n s e r s d o r f , viz Jednov. A l b e r n d o r f , viz Bělá. Albertovec 1 Dvůr a samota u Stěpánkovic (Hlučínsko); Sl. 2 1935 Alber tovec. 4 Ten Albertovec, na Albertovec, na Albertovcu, z Albertovca, za Albertovcem, albertovsky. 5 MJ: Přípona -ovec k Albert, zn. Albertův, patřící Alberto vi. Nazván po Albertovi Lichnovském, majiteli panství Chuchelná. O OJ Al bert v. n. Příponou -ovec se dosud v lašských nářečích tvoří PJ od příjme ní majitelů, např. Janoškovec, Chamradovec. CV —; Prof —; Šrámek Slez. sb. 1960, 229 n. 1. Albrechtice-Město 1 Město na Opavsku; Sl. 2 1377 Albirchtisdorf, Gr-M II, 490, 1431 z Albrechticz, Kaprasll, 11; 1720 Olbersdorf; 1894 Olbers43
dorf, Albrechtice. 3 Status minor Al brechtice. V 15. stol. farní kostel, tvrz, pak zámek. 1492 povýšeny na město. 1817 založena továrna na plech. Po roce 1945 nově osídleny z různých míst, ze jména Opavska a Frýdecka. Osady: 1930 Město Albrechtice, Ves Albrech tice, Biskupice, 2áry; 1960 Město Al brechtice, Biskupice, Burkvíz, Nová Ves, Piskořov, Žáry. Něm. 5 Česky vždy Albrechtice; něm. OZbersdorf, viz Albrechtice 6. 2. Albrechtice 1 Osada obce Rozsoch, 5,5 km západně od Bystřice n/P. 2 1384 Albrechtice, AČ XIV, 515; 1437 de AZbrechticz, ZDB XII, 199; 1587 Albrechticze, ACO B 12; 1610 z Albrechticz, LSA III, 31; 1846 a 1872 Albrechtitz, Albrechtice. 3 P. Bystřice n/P.; 1930 samostatná obec. Čes. 4 Albrechtice, do, z Albrechtic, k Al brechticím, v Albrechticích, za Albrech ticemi, Albrechtičák, albrechtické. 5 Čes ké MJ vždy Albrechtice, německy až v lexikonech 19. století Albrechtitz. 6 PJ: Na šibenici. 3. Albrechtice 1 Ves 8 km jižně od Kar viné; Sl. 2 1447 Albrechticze, Gr-M II, 563; 1480 Olbrachtczicze, Prášková pozůst.; 1688 in Albrechhcitz, VB 594; 1736 Albrechtsdorf, Albrechtice; 1808 Albers dorf, Olbrachtzicze; 1894 Albersdorf, Albrechtice. 3 P. Karviná; 1447 far. kostel (patroc. sv. Petra a Pavla). V 17. stol. se rozeznávaly Dolní a Horní A. Pol. a čes. 4 Olbrachc’ice, do, z Olbrachc’ic, k Olbrachticum, Olbrachčan, olbrask’i. Viz též Kellner Vých. laš. I 90, 145. 5 Něm. zní MJ v roce 1688 Albrech teitz — přejato z domácího Albrechtice, vyslovované v místním nářečí s asibilovaným t, srov. sub. 4. Od 1736 AZbrechtsdorf „ves Albrechtova“ . R. 1808 Olbrachtzicze — počáteční O — podle místní nářeční výslovnosti. 6 BělehradBielehrad, Cervenky/čzerwionky, Důlský/Dólskie, Húrský/Górskie, Pardubi
44
ce, Paseky/Pasieki, Stonavský/Stonawski. Zadky/Zadki. 4. Albrechtice Lesní 1 Ves 9 km vsv od Vítkova; Sl. 2 1586 Albrechticze, ZDOp VIII, 1; 1720 Olbersdorf; 1835 Olbersdorf, Olbrachczjce; 1894 Wald Olberdorf, Lesní Albrechtice. 3 P. Hra dec. Přip. se 1574. Čes. 5 MJ původně české 1586 Albrech ticze, německy až počátkem 18. stol. Olbersdorf (o tom viz Albrechtice 6). Přívlastek Lesní, Wald až 1894, a to podle polohy v lesích. 6 Bleška (mys li vna), Bukovina (myslivna), Hradečná (myslivna), Albrechtický mlýn ímyslivna), Rozsochacký mlýn (myslivna), Mostky (myslivna). 5. Albrechtice u Rýmařova 1 Ves 5,5 km jv od Rýmařova. 2 1320 AZbrechtczdorf, Lechner I, 6 ; 1351 Albertvilla, CDM VIII, 80; 1542 Helwikow, ZDO X X V , 67; 1678 Olbersdorff; 1720 Olbersdorf, Hedwikow; 1846 Olbers dorf, Helwikow, Albrechtice; 1893 Ol bersdorf, Albrechtice, Hedvíkov. Od 1949 Albrechtice u Rýmařova. 3 P. Sovinec; již 1351 far. kostel (patroc. sv. Trojice). Na poč. 16. stol. byla ves pus tá, 1554 obnovena. Něm. 5 MJ původně německé: 1320 AZbrechtczdorf „ves Albrechtova“ , od 1678 Olbersdorff (o tom viz Albrechtice 6). R. 1542 též název Helwikow: příp. -ov k OJ Helvík, o němž viz Heltínov. Prof. I2 607, 608; ČV 259. 6 . Albrechtice Velké 1 Ves 2 km vý chodně od Bílovce; Sl. 2 1424 v AZbrechtyczich, Kapras II, 12; 1440 z Welikich Albrechticzich (!), Kapras I, 32; 1461 v Olbrachticzich pod Bielowczem, PKr I, 10; 1655 in Gross Olbersdorff, ACO B 12; 1660 z dědiny Welkych Al brechticz, PKr z 1634, nefol.; 1870 Gross Olbersdorf, Velké Olbrechtice, Catal. cleri; 1894 Gross Olbersdorf, Velké Al brechtice. 3 P. Bílovec. Far. (od 1784) kostel sv. Jana Křtit. Něm. 4 Albrechtice, do, z Albrechtic, k Albrechticum, v Albrechticach, za AZ-
brechc’icami/-ama, Albrechčani, albrechcky. 5 MJ: česky nejprve Albrechtice, 1461 Olbrachtice, v němž O- podle něm. předlohy, ve které A nář. O-. Od jiných Albrechtic a blízkých Albrechtiček (v. t.) odlišován přívlastky: 1461 pod Bielowczem, 1655 Gross, 1660 Welké A. Albrechticky tehdy zvané Klein, Malé A. • MJ: příp. -ice k OJ Albrecht přeja tému z něm. Adalbrecht, v němž sthn. adal „vznešenost“ a -béraht „skvělý“ ; zn. ves lidí Albrechtových. MJ má něm.čes. hybridní podobu. Německy se jme nují vsi Albrechtsdorf „ves Albrechto va“ n. Olbersdorf s hypokor. Albrecht/ Olber. CV 47; Prof I2 8-10; Svoboda StčOJ 32; Schwarz ON 117; DS 13, 29. 7. A l b r e c h t i c e N o v é , viz Al brechticky. Albrechtičky 1 Ves 7,5 km ssz od Příbora. 2 1437 de Nowe Albrechticze, Lechner I, 41; 1481 Antiquum Albrechticz, Lechner I, 93; 1534 Staré Albrech ticze, DM VII, 13; 1568 Male Albrechticžky, DM XV, 54; 1674 Klein Olbersdorff, Děkan matr. M. Ostrava; 1846 Klein Olbersdorf, Olbrachtice; 1872 Klein Olbersdorf, Albrechtičky. 3 P. Nelhubel. Původně tu byly dvojí Al brechtičky, Staré a Nové. 1588 tvrz a farní kostel; obojí zaniklo. Ces. 4 Albrechtičky, do, z Albrechtiček, k Albrechtičkam, v Albrechtičkach, za Albrechtičkami. 5 M J: zdrobnělina k MJ Albrechtice, viz tam. Původně tu stály dvě vsi Staré a Nové Albrechtice, jak ukazují doklady 1437, 1481 a 1534. Po sloučení byly patrně menší než blízké Velké Albrechtice u Bílovce (viz tam) a dostaly 1568 přívlastek Malé; MJ již tehdy v deminutivu. Německy až 1674 Klein Olbersdorf (o názvu viz Albrech tice 6). ČV 47. 6 Nová Horka. Albrechtov 1 Dvůr u Měnína (Zidlochovsko). 2 1893 Albrechtshof, Albrech tov. 4 Na Albertov, na Albertově, albertovské/albertské (Měnín). 5 MJ: příp.
-ov k OJ arcivévody Albrechta, maji tele velkostatku. CV —. A l e n k o v i c e , viz Halenkovice. Alexovice 1 Osada obce Ivančice, 2 km jz od Ivančic. 2 1500 z Oleksowicz, Měst. kniha ivančická z 15. stol.; 1629 z Alexovicz, Matr. Ivančice; 1846 Alexowitz, Wolexowice, Olexowice; 1872 A lexo witz, Aleksovice; 1881 Oleksovice. 3 P. Mor. Krumlov; před 16. stol. léno pánů z Lipého, v 16. stol. tvrz a středisko novokřtěncú; v 17. stol. papírna, v 1. pol. 19. stol. továrna na sukna. Ces. 4 Do, z Alexovic, Alexovák, alexovské. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Alex, zn. ves lidí Alexových. OJ A lex z lat. Alexius, stč. též Alexí, hypokor. Aleš, Olex, jak doloženo v 1500 Oleksowicze. Počáteční O- lze vyložit i vlivem ně mecké výslovnosti, srov. Albrechtice — Olbersdorf. S protetickým v 1846 W olexovice. CV 47; Prof I2 12; Svoboda StčOJ 32; Nft VIII, 21. 6 Karlov. Alinkov 1 Myslivna u H. Kounic (Hrotovicko). 2 1906 Alinkov. 5 MJ: analogická příp. -ov k demi nutivu OJ Alena, Alina: Alenka/Alinka; srov. hanác. hanlivé Alina (k Alena) a příjmení Alina, Halinka. CV —; Prof —. A l l e r h e i l i g e n , viz Vyšehorky (Vyšehoří). A l l h ú t t e n , viz Lhota (Šternber sko). A l l o d i a l E l l g o t h , viz Zpupná Lhota. 1. Aloch 1 Zanikl u Valtic (Mikulov sko) v trati Allachfeld. 2 1410 zu Aloch, Jenne; 1414 Aloch, Bretholz, Urbar; 1570 Allach, Jenne. 5 MJ: z něm. díloch „úhoří prohlubeň“ . CV —; Prof —. 2. A l o c h , viz Náloch. A l o i s d o r f , viz Alojzov. A 1o i s t h a 1, viz Alojzov. 1. Alojzov 1 Osada obce Branné, 6 km vjv od Starého Města. 2 1846 Aloisdorf, Aloizow; 1885 Aloisdorf, Alojsov; 1893 Aloisdorf, Aloizová; 1905 Aloisdorf, Alojzov. 3 P. Kolštejn; založen 1783. Původně tu byl Dolní a Horní Alojzov, 45
ale obě osady splynuly. 1819 železárna. Něm. 5 Ves nazvána podle Aloise knížete Lichtenštejnského. Vedle názvu Aloizov též 1893 Aloizová (analogická příp. -ová, ta z posesivní -ova, viz Hostišová, Franková); o něm. Aloisdorf viz A. 3! 6 Části osady: Přední Alojzov/Vorder Aloisdorf, Zádní Alojzov/Hinter Alois dorf. 2. Alojzov 1 Osada obce Určic; 5,5 km jjv od Plumlova. 2 1846 Aloisdorf, A loyzow, Aloyzy, 1872 Aloisdorf, Alojzov. 3 P. Plumlov; založen 1784. 1930 sa most. obec. Ces. 4 To Halózi, z Halózi(ho), k Halózi(mo), v Halózi(m), halóskéf-zofské. Viz sub 5! 5 Ves nazvána podle Aloise kní žete Lichtenštejnského. R. 1846 se jme nuje též A loyzy: Aloisov se počal pro střednictvím nář. Halózov spojovat s apelat. halouzí, hanácky halózi, k ně muž dotvořena podoba Aloyzy napodo bením MJ typu Kokory, Čechy. O něm. Aloisdorf v. n. 6 PJ Velké a Malé Mitrov (zaniklá ves). 3. Alojzov 1 Samota u D. Bohdíkova (Sumpersko). 2 1872 Aloisthal, Alojsov. 3 P. Ruda. Založena na konci 18. stol., v 1. pol. 19. stol. železárny. 5 Ves nazvána po Aloisovi knížeti Lichtenštejnském. Něm. Aloisthal „A loi sovo údolí“ . # MJ německé i české utvořeno analogicky příp. -dorf „ves“ n. -ov, zn. Aloisova ves. ČV 266; Prof I2 11; NR 21, 128. A 1 o j z y, viz Alojzov. A l t B u r g e r s d o r f , viz Purkarti ce Staré. A l t E r b e r s d o r f , viz Heřminovy Staré. A l t F r e u d e n t h a l , viz Město Sta ré (Bruntál). A l t H a r t, viz Hobzí Staré. A l t H ú t t e n , viz Hutě Staré. A l t K a m m e r , viz Komora Stará. A l t L a n g w a s s e r , viz Voda Dlou há, Stará. A l t M o l e t e i n , viz Malotín Starý. 46
A l t P e t r e i n , viz Petřín Starý. A l t R o t h w a s s e r , viz Voda Čer vená, Stará. A l t S c h a l l e r s d o r f , viz Saldorf Starý. A l t T ú r n a u , viz Město Staré (Tmávka Stará). A l t V o g e l s e i f e n , viz Vogelzejf Starý. A l t W a s s e r , viz Voda Stará. A l t Z e c h s d o r f , viz Těchanovice Staré. A l t e G l a s h ú t t e , viz Huť. A l t e n d o r f , viz Oldřůvky Staré. A l t e n d o r f , viz Ves Stará. A l t e n m a r k t , viz Břeclav Stará. A l t h a m m e r , viz Hamry Staré. A 11 1 i e b e, viz Libavá Stará. A l t s t a d t , viz Město Staré. A l t s t a d t , viz Ves Stará (Bílovecko). A l t w a s s e r , viz Voda Stará. A m a l i e n f e l d , Viz Amalín. Amalín 1 Osada Slezských Rudoltic, 7,5 km jjz od Osoblahy; enkl. 2 1846 Amalienfeld; 1921 Amalín, Amalienfeld. 3 P. Rudoltice; založen 1787. Něm. 5 M J: analogická příp. -ín k OJ Ama lie. Německé Amalienfeld „dvůr (do slova pole) Amaliin“ . Prof I2 12; CV 266. U Anděla 1 Samota u Svojkovic (Te lečsko). 2 1893 Engelsvoirtshaus, U An děla. 4 U Anděla, k Andělu/-ovi, za Andě lem. 5 Název podle obrázku visícího na hospodě; srov. časté názvy domů typu U lva, U sochy, čes. Anděl Strážce, Prof I2 13; CV - . ' Andělka 1 Lázně u Kladorub (Bosko vicko). 2 1893 Engélsruh, Andělka. 4 Na Andělku, na Andělce, za Andělkó, andělské (zř.). 5 MJ: přípona -ka k příjmení prvního majitele Anděla, zn. „patřící Andělovi“. Srov. Andlerka, Zavadilka. Při utvoření německého ná zvu se záměrně spojil překlad čes. an děl Engel se subst. Ruhe „klid“ ve slo ženinu Engélsruh „andělský klid“ , aby se i jménem charakterizovala přednost
lázní (srov. česká sousloví rajská poho da, božský klid). ČV —; Prof —. A n d e r s d o r f , viz Ondřejov. Andlerka, nyní Lípy 1 Ves 8,5 km severně od Prostějova. 2 1846 Andlersdorf, Andlerka; 1872 Antlersdorf, And lerka; od 1952 Lípy. 3 P. Plumlov; za ložena 1786. Ces. 4 Ples, z Pleso, o Pleso, za Plesem/ Plesov, z Plesová, Plesovské. Viz sub 5! 5 MJ: přípona -ka k příjmení Filipa svobodného pána Andlem-Wittena, po němž osada nazvána. Něm. Andlersdorf „Andlerova ves“. V čes. i něm. MJ vy necháno z Andlem koncové n, nejspíše podle něm. OJ na -er (např. v MJ Olbersdorf). Motivaci pro nářeční název Ples, Plesov je možno vidět v tom, že ves leží na potoce: pleso „tůň“ , viz Plesná. Lidová etymologie: lidé chodí vali posluhovat při plesích na Plumlově. Dnešní název Lípy podle starých lip v obci a kolem ní. CV 263, 267. 6 Větřák. 1. Annaberk, nyní Annín 1 Osada Loučné nad D., 4,5 km severně od Loučné nad D. 2 1885 Annaberg; 1893 Annaberg, Annaberk. Od 1948 Annín. 3 P. Losiny. Osada vznikla na poč. 19. stol. při sklárně, 1930 byla osadou Koutů. Něm. 5 Název podle Anny kněžny z Lichtenštejnu. 2. Annaberk, nyní Anilín 1 Osada Kobylé nad Vidn., 6 km zjz od Vidnavy; Sl. 2 1805 Annaberg; 1924 Anna berk, Annaberg. Od 1949 Annín. 3 P. Kobylá; založena 1803. Něm. 5 Nazván podle Anny svobodné paní ze Skal, majitelky velkostatku. • MJ složeno z OJ Anna + něm. berg „ko pec“, zn. „Annina hora, pak ves tam ležící“ . České MJ přejato z němčiny bez úpravy. O Annín viz tam. ČV 255. Annín 1 Osada obce Tovačova, 8 km severně od Kojetína. 2 Annadorj, Annow; 1872 Annadorj, Annov; 1924 An nín. 3 P. Tovačov. Založen 1799. Čes. 5 MJ: přípona -ín podle starých MJ
Libušin, Terezín; v Annov přípona -ov analogická, srov. Terezov, Karlov (ke Karla). ČV 266; Prof I2 14 (Annovice). 6 Chalupa (dvůr), Ludvíkův dvůr. A n n í n , viz Annaberk. A n n o v , viz Annín. A n t l e r s d o r f , viz Andlerka. 1. Antoni nov 1 Místní část města Brušperka (Místecko). 2 1846 Antoninow; 1872 Antonow; 1885 Antoňov; 1893 Antoňov, Antonínov. 3 P. Hukval dy. Založeno 1789. 4 Antoňov, na Antoňov(ě). 5 MJ: ve dle Antonínov též podle nářečního zně ní Antoňov. Nazván po arcibiskupovi Antonínu Theodoru hraběti ColloredoWaldsee; viz Koloredov. 2. Antonínov 1 Osada obce Kobema, 6,5 km jižně od Osoblahy; enkl. 2 1846 Antonsberg; 1921 Antonínov, Antons berg. 3 P. Rudoltice; založ. 1785. Něm. 5 Německy Antonsberg „hora Anto nova“ . 0 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Antonín. ČV 268; Prof I2 14. A n t o n s b e r g , viz Antonínov. Antošovice 1 Ves 8 km východně od Hlučína; Sl. 2 1736 Antoschowitz; 1870 Antošovice, Catal. cleri. 3 P. Silheřovice; založeny krátce před 1714. Čes. 4 Antošovice, do, z Antošovic, k Antošovicum, o Antošovicoch, za Antošovicoma, Antošovjan, antošovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Antoš, domácká po doba OJ Antonín; srov. Lubomír-Luboš a příjm. Antoš. ČV —; Prof —. Archlebov 1 Městys 3,5 km jjz od Zdánic. 2 1351 Arťlebaw, ZDO I, 187; 1365 de Hartlebow, Mendl, Knihy počtů, 349; 1407 z Artlebova, KPII, 7; 1437 oppidum Arklebow, ZDO X, 94; 1446 v příkopě v artlebovské, KPIII, 215; 1494 vsi Arklebowa, ZDB XVI, 67; 1513 z Arklibowa, P B X , 71; 1532 v lány arklebske, PB XV, 152; 1558 městečko Arklebow, ZDB XXVIII, 7; 1633 Arkle bow; 1673 Archlebaw; 1720 Archlebow; 1846 Archlebau, Archlebow. 3 P. Zdánice; přip. se 1349. V 14. stol. městečko s tvrzí a s far. kostelem (fara obnovena 47
1784) sv. Šebestiána a Rocha. Vinařství. Ces. 4 Archlebov | Arklebov | archaicky Harchlebov, A - \ Harchlebjáci; harchlebuvské (Bohumělice). 5 MJ: přivlast ňovací příp. -ov k OJ Archleb. Lokáto rem tu byl patrně opat velehradský. V dokladech se do 1633 píše Arklebov, 1365 ještě Hartlebow; o t/k/ch viz A rklebice. ČV 47. 6 Část osady: Kunštátská ulice. 1. Arklebice 1 Zanikly u Oponešic (Jemnicko). 2 1511 ves pustou Arklebicze, ZDB XVIII, 26. 3 U Někudy chy bějí. 2. Arklebice 1 Zanikly jv od Kožichovic (Třebíčsko) v trati Pustá ves. 2 1104 Hecleuici, falzum 12. stol., Kos mas 259. 1225 Hartlebiz, CDB II, 271; 1556 Arklebicze, ZDB XVII, 17. 3 Ves zanikla za válek uherských v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Archleb, pře jatému z něm. Hartleb (hart „statný“ a léwo „lev“) též v podobu Hartleb n. Arkleb (závěrové t nahrazeno ve skupině tl souhl. k, srov. nář. klustý — spis. tlustý, klačit — tlačit; oslabením kl v Arkleb > Archleb; srov. též alter naci chr/kr např. Chrastava-Krastava, krtek-chrtek. Trávníček HM 165, 170, Svoboda StčOJ (z CDB III, 108); CV 47; Prof IV 608 (Vorklebice); Schwarz ON 360. A r n o l d s d o r f , viz Am oštov Zadní. A r n o l d s d o r f , viz Karviná. Arnolec 1 Ves 16 km vsv od Jihlavy. 2 1407 z Am olce, KP II, 107; 1679 Ar noletz; 1846 Am oletz, Arnolec. 3 P. Ně mecký Rudolec. Ces. 4 Am ulec, do Am ulce, amuleckej. 5 MJ je odvozeno z něm. OJ Amolt/d (k sthn. arn „orel“ a walt „vladař“) buď německou genitivní příp. -s (Arn olt+ s „Arnoldův“), nebo domácí při vlastňovací příp. -jb k tomuto cizímu přejatému OJ: A m old + jb > Amolc, podle nepřímých pádů pak nominat. 48
Arnolec; podobně jako blízký Rudolec, u něhož však Smilauer ZMK III, 96 něm. původ uvedený již u CV 47 nepopírá. Něm. znění je však vždy Amoletz, nikoliv Amolz, event. Am olzhof; proto je pravděpodobnější výklad z čes. Arnolt+jb, srov. Prof I2 16. Název je tu patrně podle třebíčského opata Arnolda (1228-1239). O A m - viz Bach ON-I/1, 214; DS 1, 15; 3, 20; 16, 15; Kluge EWD11, 1. 6 Pastouška. A r n o l e c , viz Arnoltice. Arnoltice 1 Ves 10,5 km jjv od Rýmařova. 2 1320 Amoldorfer, Lechner I, 6 ; 1542 Amolticze, ZDO X X V , 67; 1678 Arensdorff; 1718 A m storff; 1720 A m s dorf, Arnulticze; 1846 Amsdorf, Arnultice; 1881 Helvíkov. 3 P. Sovinec. Ves zanikla za válek uherských v 2. pol. 15. stol.; po 1550 znovu osazena. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Arnolt, o němž viz Arnolec a přejatému z němčiny (též jako Amult). Zn. ves lidí Arnoltových. Něm. Am sdorf vznikl zkrácením z Arnoltsdorf. O 1881 Helvíkov viz Heltínov. Viz Prof I2 16b, 17; CV 47, 256. Arnoltovice 1 Ves s hradem, zanikla při Braneckém potoku nad Poličnou (Val.-Meziříčsko). 2 1389 de Arnoltowicz, Lechner I, 10; 1396 municionem Am oltowicz, CDM XII, 333; 1557 na ves Araltowicze (!), DM VII, 66. 3 Přip. se 1307, zpustly po 1447. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Arnolt, o němž viz Arnolec. R. 1557 mylně spojeno s OJ Herald. CV 47. 1. Arnoštov 1 Osada obce Oplocan, 7 km sz od Kojetína. 2 1846 Emestdorf, Arnosstow. 3 P. Tovačov; založen 1801. Ces. 4 Am oštov, do, z Arnoštova, Arnoštovák, arnoštovské. 5 Osada nazvána podle Arnošta hr. z Kůhnburka, maji tele velkostatku. O něm. Emestdorf viz Arnoštov 3. 2. Arnoštov Přední 1 Ves 7,5 km ssz od Jevíčka. 2 1258 Ernestendorf, CDM V, Suppl. 29; 1547 ves Arnosstow, ZDO X X V , 84; 1604 Przedni Arnosstow, ZDO
X XX II, 34; 1672 Omostovium, Děkan, matr. Mor. Třebová; 1718 Vordem Ehrensdorf; 1720 Vorder Emstdorf, Przednij Arnostow; 1846 Vorder Emst dorf, Emestdorf, Emsdorf, Přednj Ar nosstow; 1872 Vorder Ehmsdorf, Přední Am oštov. 3 P. Trnávka. Něm. 3. Am oštov Zadní 1 Ves 4,5 km od Jevíčka. 2 1258 Amolczdorf, CDM V, Suppl. 29; 1465 z Amoltova, LSA 63; 1547 Amultow, ZDO X X V , 84; 1600 ves Zadní Amosstow, ZDO X XX II, 34; 1677 Em sdorff; 1718 Hinter Ehrenstorff; 1751 Hinter Ehmsdorf; 1846 Hinter Ernstdorf, Zadnj Am osstow ; 1872 Hin ter Ehrensdorf, Zadní Am oštov. 3 P. Trnávka. Něm. K obci náležely 1930/60 i osady Langendony (Lípa) a Mařín. 5 Zadní Arnoštov se jmenoval pů vodně Arnoltov, v 2. pol. 16. stol. se již obě vsi nazývaly Arnoštov a rozeznáva jící přívlastky byly voleny směrem od sídla panství. Název u Zadního Arnoš tova utvořen nejprve k něm. OJ Arnolt, viz Arnolec. • MJ: přivlastňovací pří pona -ov k OJ Arnošt, to z něm. Ern(e)st ■*— nhněm. Ernst „vážnost“ . Ně mecké MJ Emstdorf zkrácením z Ern(e)stendorf „Ves Arnoštova“ . ČV 47; Prásek Úvahy 11—12; Prof I2 17 (Ar nošti ce). 4. A rn o što v 1 Část obce Klepáčova při olomučanském potoce a při silnici z Blanska do Olomučan. 5 O MJ viz výše. A rn o što v ice 1 Zanikly u Mikulovic na Třebíčsku (Nekuda 36 je klade chybně k Mikulovicím na Znojemsku). 2 1373 Amostowicz, ZDB VI, 71. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Arnošt, zn. ves lidí Arnoštových. O OJ viz Ar n oštov. C V —.
Arnsdorf, Arnsdorf,
viz Amoltice. viz Amultovice. A rn u ltov ice 1 Osada obce Jindřicho va: 4 km východně od Jindřichova, Enkl. 2 1267 Arnoldestorph, CDM III, 402; 1320 in Amoldisdorf, Lechner I, 7: 1391 Amolsdorff, CDM XV, 330; 1577 4
Arnsdorff, DM XV, 115; 1676 Arnsdorff; 1718 Andersdorff; 1720 Am sdorf; 1846 Amsdorf, Amoldsdorf, A m oštoe(l); 1870 Amsdorf, Amultovice, Catal. cleri. 3 P. Jindřichov; 1930 ještě samost. obec. Něm. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Am olt, viz Arnolec. V českém MJ Arnultovice je u až v 19. stol. Původně německy Amoldes/-ds+dorf „Arnoldova ves“ , zkrácením Amsdorf. Prof I2 18; ČV 47, 255. Schwarz 285. R. 1946 návrh na změnu v Am oštov — nerealizováno. A rtm a n o v 1 Osada obce Třemešné, 4,5 km jjv od Jindřichova; Enkl. 2 1846 Artmannsgrund; 1935 Artmanov, Erdmannsgmnd. 3 P. Jindřichov. Něm. 5 MJ: analogická přípona -ov k OJ Artman, to z něm. Hartmann, o němž viz Hartmanice. Počáteční H- vynechá no jako v nářečním Ubert-Hubert, srov. též Arklebice k OJ Hartleb. Německý název Artmannsgrund zn. „údolí Artmanovo“ . CV 266; Prof V 581. A s c h m e r i t z , viz Nasobůrky. A s c h m e r i t z , viz Našiměřice. A s p e n d o r f , viz Osikov. A u b e 1 n, viz Úblo. A u g u stin o v 1 Dvůr u Klobouk. 2 1935 Augustinov. 5 MJ: analogická příp. -ov. Nazván podle Augustina rytíře Neuvalla, maji tele velkostatku. ČV —; Prof —. A u g u sto v 1 Dříve osada obce Chvalatic (Znojemsko). 2 1854 Augustov. 5 MJ utvořeno od zkrácené podoby OJ Augustin-August; ČV —; Prof —. A u ršp erk 1 Hrad u Bystřice n/P. 2 1355 de Awersperch, CDM VII, 67. 5 Název hradu, jehož majitel měl ve znaku tura, zubra (v tomto případě p. z Pernštejna); MJ složeno z něm. slov. A uer- (ochse), to ze střhn. ur ( = tur, zubr) + berg ( = kopec, vrch); počeš těním pak Auršperk. Srov. něm. MJ Auerbach, viz W. Schenk, DS 7,13. ČV - ; Prof - . A u s p i t z, viz Hustopeče. A u s t e r l i t z , viz Slavkov. 49
B 1. Babice 1 Ves 8,5 km ssz od Mor. Budějovic. 2 1349 mediam villam Pabicz, ZDB I, 47; 1368 villam Babicz, ZDB V, 56; 1373 ad bona Babycz, ZDB VI, 98; 1387 Babiczie, ZDB VII, 540; 1520 v Bábiczych, PB XII, 104; 1606 ves Babicze, PB X XXIII, 426; 1672 Babitz; 1846 Babitz, Babice. 3 P. Lesonice. Již 1349 farní kostel (patroc. sv. Troji ce), 1528 pustá tvrz. Čes. 4 Ty Babice, do, z Babic, k Babicím, Babicum, v Babicích, za Babicema, Babičák, babické; něm. Pobets, Powets (Schwarz 308). 2. Babice 1 Ves 6 km severně od Uh. Hradiště. 2 1220 Babice, CDB II, 195; 1228 in Babiz, CDB II, 321; 1372 Pabicz, Liber negotiorum; 1504 z Babicz, PO VII, 240; od lidí svých babiczkych, PO VIII, 226; 1669, 1720 a 1751 Babitz; 1846 Babitz, Babice. 3 P. Velehrad. Ces. 4 Babičan, babický; k Babicám, Babičák, babickej (Polešovice — nářečí dolské). 3. Babice 1 Ves 11 km vjv od Hranic. 2 1270 Babicz circa Gelcz, CDM IV, 36; 1547 na ves Babicze . . . z e vsi Babicz, DM XXIII, 44; 1676 Babitz; 1846 Ba bitz, Babice. 3 P. Kelč; ves byla bis kupským lénem. 4 Ty Babice, do, z Babic, k Babicám, v Babicách, za Babicama/-ami, Babičák, babickeji-ý; v místě nářečí kelečské s nadměrným ej. 4. Babice 1 Dříve (1935) samostatná obec, pak osada a nyní místní část 0 1 bramovic, 10 km jv od Mor. Krumlova. 2 1326 Babicz, CDM VI, 304; 1330 vil lam, que dici tur Babicz, CDM VI, 397; 1671, 1718, 1720 a 1751 Babitz; 1846 Ba bitz, Babice. 3 P. Bohutice. Ves byla po třicetileté válce dočasně pustá. Něm. a čes. 50
4 K Babicum, v Babicích, za Babicama; Babičák, babické. 5. Babice 1 Ves 3 km zsz od Štern berka. 2 1339 plebano de Babicz, CDM VII, 240; 1676 Babitz; 1846 Babitz, Ba bice. 3 P. Zerotín. Již r. 1339 fara, která zanikla. Něm. 4 K Babicum, v Babicách, za Babicama; Babičák, babické. 6 Filzhaus (hostinec). 6. Babice nad Svitavou 1 Ves 12 km severně od Brna. 2 1365 Babicz, ZDB IV, 226; 1567 ves Babiczy (4. p.), ZDO XXVIII, 4; 1675 Babitz; 1846 Babitz, Babice, od 1960 Babice nad Svitavou. 3 P. Pozořice. Fara (patroc. kostela sv. Jana Křtit.) již v 16. stol., 1788 obno vena. V 16. stol. těžba železné rudy. Ves stála původ, v trati V Starých Ba bicích. Ces. 4 Babice, k Babicám, v Babicách, Babičák, babické. 6 Josefov, Lhotky. PJ Bába, Bměnka, Hrádek, Zvěřinec. 7. Babice u Rosic 1 Ves 8 km severně od Ivančic. 2 1104 Babici, falzum z 12. stol., Kosmova kron. 259; 1228 Babiz, CDB II, 320; 1410 darf zu Pawiz, CDM XIV, 163; 1412 villam Babycze, ZDB IX, 431; 1446 villam Babicze prope Rossicz, ZDB XIII, 4; 1674, 1720 a 1751 Babitz; 1846 Babitz, Babice; od 1960 Babice u Rosic. 3 P. Rosice. Ces. 4 Babice, do Babic, v Babicích, za Babicama, Babičák, babické. Něm. Pdwets, Pobets. 5 MJ: příp. -ice k OJ Baba apelat. baba „stará žena“ , pejor. také „bázlivý, nestatečný muž“ ; zn. ves lidí Babových. Protože však existuje i řada PJ Baba, Baby, Babiny apod. (většinou kopce, hůrky), nelze vždy spo lehlivě určit, zda Babice skutečně od OJ, nebo znamená-li „ves lidí bydlících pod Babou“ — to patrně u B. 6. a 7., které pod vrchem Baba. CV 9, 48; P rof
I2 20, 23; Bezlaj I 42; Schwarz 308; Sáňka 11; Smilauer PST I 33; NR 21, 120. 6 Ferdinansko, Plantáž. PJ Bába/ /Bábě (pl.). Babin 1 Zanikl u České Meze na Zďársku, kde je les a rybník Babin. 2 1353 villas nostras . . . Paweyn, CDM VIII, 239; 1436 Pabín, KP III, 146; 1481 v Babinie, PB 45; 1496 Babin, ZDB XVII, 7. 3 Ves, která byla na panství žďárském, zpustla před r. 1453 (Nekuda 53), později byla obnovena pod jm. Čes ká Mez. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Baba, o němž v. v. Do němčiny přejato již ve 14. stol. s častým obouretným b/w a -ínl-ein. CV - ; Prof I2 23. Babolky 1 Ves 12 km zsz od Bosko vic. 2 1320 Babolecz, Lechner I, 5; 1677 Babolekh; 1720 Pawólek; 1872 Babolek, Babolky. 3 P. Letovice. B. byly původ ně biskupským lénem (1320). Ces. 4 Bábolke, z Bábolek, Bábolák/Bábolán (u ml. gen. pejor.), bábolské. 5 Podle CV 170, 177 MJ utvořeno zdrob. příp. -k y od babol, znamenající i dnes živé výchmor. babulka „housátko“ nebo mé ně pravděpodobně bábolka „loutka“ (srov. sloven, bábka „loutka“ ). MJ by pak bylo přezdívkou. R. 1320 deminut. příp. -ec, 1872 -k y analog, podle jiných plurálových MJ (Bory, Hamry). MJ lze vyložit i odvozením ojedinělou hanlivou příp. -ola z OJ Bába -> Babola, pl. Baboly, deminut. Babolky; srov. příjm. Zima —>■ Zimola, Beneš 309. Srov. PJ Babáky u Bystřice p. H. (Bartoš Dial. slov. mor. 8). CV —; Svoboda StčOJ 170 (o -ola); Taszycki Rozprawy 86 ; NR 21, 120; CVSMO 1907, 75-77; Bezlaj I 42. Bačice 1 Ves 3,5 km jz od Hrotovic. 2 1310 Bachzicz, CDM VI, 40; 1671 Batschitz; 1846 Batschitz, Bačice; 1881 Batčice. 3 P. Krhov. Ces. 4 Ty Bačice, k Bačicim, za Bačicama, Bačičák, bačické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bak, Bač, hypokor. podobám některého OJ na Ba-, zn. ves lidí Bakových. CV 43; Prof I2 28 (Bakov); Svoboda StčOJ «*
131; DS 14, 19. Srov. příjm. Bak, Baka, Bakala. Viz Bačkovice, Bačov. Bačkovice 1 Ves 6 km jižně od Jem nice. 2 1294 Paczowicz, CDM V, 11; 1389 de Baczkowicz, CDM XV, 286; 1530 v Baczkowiczych, PB XIV, 185; 1571 na mlejně pod Baczkowiczy, PB XXVI, 175; 1578 z Baczkowicz, PB XXVII, 439; 1612 ves Baczkowicze, ZDB X X X V I, 56; 1720 Batzkowitz; 1846 Batschkowitz, Bačkovice; 1885 Batzkowitz, Bač kovice. З P. Police. Na poč. 16. stoL pustá tvrz. Ces. 4 Backovice, do Backovic, k B-icumT v B-icich, Backovák, backovské. 5 MJ r příp. -ovice k OJ Baček, deminutivu k Bak, Bač, o němž viz výše. Zn. ves lidí Bačkových. CV 48; Prof I2 25 (Bačkov); Svoboda StčOJ 135. 6 Šprynclův mlýn, Simkov (dvůr), Simkov (mlýn). Bačov 1 Ves 4,5 km ssz od Boskovic. 2 1358 in villa Baczkow, ZDO I, 512, nejisté; 1391 in villa Baczow, ZDO VI, 306; 1718 Bacžow; 1846 Batschow, Ba czow; 1872 Baczow, Bačov. З P. Boskokovice. Ces. 4 Do Bačova, Bačovák, bačovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bač, které je palatalizovaným protějškem OJ Bak, o němž viz Bačice. V nejistém prvním dokladu má výchozí OJ podobu zdrobnělou. CV 48 (OJ Bač); Prof I2 26; Svoboda StčOJ 138 a CMF 29, str. 20 až 29. 6 PJ: Zástraží. Bahna 1 Osada obce Dolního Smržo vá; 13,5 km ssz od Boskovic. 2 1751 Ba hen; 1846 Bachna, Bahno; 1885 Bahna. 3 P. Letovice. Ves vznikla krátce před 1711. Ces. 5 Osada pojmenována podle bahnité, močálovité půdy v okolí potoka. CV 177; Prof I2 26. Srov. Bahno. Časté PJ, též na místě rašelinišť (A. Mátl, LF 87, 218). Bahno 1 Osada města Místku, 3 km jižně od Místku. 2 1872 Bahno. З P. Hukvaldy. Ces. 5 Viz Bahna; zde v sg. V místě baži natá půda. CV 177; Prof I2 26. 51
Bahnov 1 Zanikl u Nového Přerova na Mikulovsku. 2 1360 in Bachnow, ZDB III, 489; 1366 in Wachnow, ZDB IV, 482; 1406 villam Wahnow, ZDB VIII, 506. 3 V 14. stol. tvrz. Ves zanikla v 15. stol. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov pů vodně k mužskému OJ Bachna; muž ská hypokoristika (Bach) bývají expresívně rozšířena i o jiné přípony, mezi nimi i -na (Bach-na). Nedorozuměním základu přehodnoceno na Bahnov: k apelat. bahno. V německých zápisech B/W. CV - ; Prof I2 27 (Bahnov z ape lat.); Svoboda StčOJ 147. Bala 1 Zaniklá ves na území Znoj ma. 2 1226 in vico Bala . . . de Bala, CDB II, 285. 5 Nejasné. Nedostatek do kladů, přejetí OJ za MJ je mnohem pozdější; viz Baliny. Baldovec 1 Kolonie u Rozstání (Plumlovsko). 2 1893 Wald.au, Baldovec. 4 Balduvec, na Balduvec, na Balduvco, Balduvák, balduvské; v místě ha nácké nářečí horské se změnou o > u. 5 Jméno pro tuto osadu bylo ve zdrobnělé formě přeneseno z názvu blízké zaniklé vsi Valtov (v. t.). Počáteční V/B, což bývá často. Prof I2, 28; IV, 469; Jančík, Rozstání a Baldovec, Brno 1947, 21.
Balina 1 Skupina domů u Svibice (Těšínsko); Sl. 2 1935 Balina. 5 Viz Balinka. Balinka 1 Ves, která splynula s Balinami (v. t.), nyní mlýn v západní části vsi. 2 1358 in Balynca, ZDB III, 219; 1406 z B alinky v Balince, KP II, 5. 5 MJ: deminutivum k Balina, to přivlast. příp. -ina k OJ Bala, o němž viz Baliny. Baliny 1 Ves 5 km zjz od Velkého Meziříčí. 2 1385 in Palyn, ZDB VII, 253; 1437 in villa Balyn, ZDB XII, 258; 1459 v Balině, KP IV, 7; 1481 zboží Balinu, KP V, 340; 1555 ves Balynu, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Balyna, ZDB X X X II, 117; 1679 Balyny; 1846 Ballin, 52
Baliny; 1885 Ballin, Baliny, též Balín. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Bala, zn. Balův majetek. Od konce 15. stol. v ženském rodě Balina podle doplňují cího slova ves, lhota. Název Baliny (pl.) po splynutí s Balinkou, viz tam. OJ Bala lze vyložit jako l-ové participium k báti podobně jako OJ *Přel, *Sel a čas tá příjm. Běhal, Kvapil; *Bal rozšířeno o -a, srov. polské přezdívkové Ogorzala, Krzykala (Taszycki Rozprawy 86). Srov. i srb. OJ Bao, Bala, Balin, Baleta, stpol. Bal. CV 48; Svoboda StčOJ 168. Bánov 1 Městys 6 km východně od Uher. Brodu. 2 1294 Banoue castrum, CDM V, 11; 1339 in Banow, CDM VII, 233; 1464 drží mi hrad Bánov, KP IV, 389; 1492 k Bánovu, KP VI, 261; 1505 ves Banow, PO VIII, 20; 1512 v Banowie, ZDO XVII, 35; 1520 z Banowa, PO XI, 105; 1538 šenkéře svého banowskeho, PO XVII, 263; 1571 statku banowskyho, PO XXVII, 267; 1671 parochia Banouiensis, Děkan matr. Uh. Brod; 1872 Banow, Bánov. 3 P. Uh. Brod. Již v 13. stol. hrad, který stával nad kostelem, pak tvrz. Již v 15. stol. farní kostel (patroc. sv. Martina), fara 1753 obnovena. Ces. 4 Bánov/Banov, na Bánov/-ě, bánovský; Bánovjaňa (Březová). 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Ban, to z maď. ban „pán, vládce“ , což je na historic kém pomezí moravsko-uherském prav děpodobné. Srov. i sloven. Bánová, Bánovce. Výklad Bánov *Bojanov jako je Sváno v -í—Svojanov není opřen o do klady. CV 48 (OJ Ban — slovan. půvo du); Borák VVM 1949, 1-24 (z maď.); Stanislav, Slovenský juh v středověku II, 27 (maď. ban < - slovan. bán -ouce typická pro jihočeská nářečí, viz Voráč, Česká ná řečí jihozápadní, Praha 1955. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Báňa, domácké podo bě OJ Bartoloměj, zn. ves lidí Báňových. R. 1327 počáteční B W : obě hlásky si byly ve výslovnosti blízké. CV 48; Prof I2 29 (Banín), V 578. Bantice 1 Ves 10,5 km vsv od Znoj ma. 2 1046, falzum z 12. stol., Bantich, CDB I, 382; 1513 z Panticz, PB X, 72; 1514 ve vsi Panticzich, PB VIII, 75; 1672 Banditz; 1751 Panditz; 1846 Panditz, Pandice; 1885 Panditz, Bantice. 3 P. Lechovice. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Banta, které z hypokor. Ban rozšířeno o -ta; zn. ves lidí Bantových. České znělé B přejímá no do něm. jako nenapjaté P, srov. Bartošovice — Partschendorf. CV 9, 48 (z OJ Banota, „nejisté“); Prof V 619; Svoboda StčOJ 163; ZfSl 12, 683. B á r n, viz Beroun Moravský. Barnov, nyní Olověná 1 Dříve ves, která byla po r. 1945 zrušena, 11 km východně od Libavé. 2 1394 Bemau, CDM XII, 220; 1408 Bernow, ZDO VII, 660; 1554 ves Barnow, ZDO X X V , 185; 1676 Bernhaw; 1672 ecclesia Bernhauensis, Děkan. matr. Lipník; 1946 Bárnhau, Bamowa; 1872 Bernhau, Barnov. Od 1950 Olověná. 3 P. Spálov. Již 1408 íara (patr. Všech sv.). Fara 1785 obno vena. V 17. stol. těžba železné a olověné rudy. Něm. 4 Něm. Berná. 5 MJ složeno z něm. Bar „medvěd“ , v kmenové podobě Bá~en-, střhn. OJ Bar, a -hau „paseka“ ; m. ..medvědí paseka“ . MJ patří do sku
piny tzv. Hau-namen na jihovýchod od Mor. Berouna (srov. Schmidsau, Gepperstau, Lindenau; podobně v Jesení kách Frietzenhau, Frankenhau. Schwarz 135). Počeštěno 1408 na Bernow, 1554 Barnov, 1846 Bamowa. V českém pro středí bylo spojována s něm. OJ Berno/ lBero, tak ČV 50. Dnešní jm. Olověná podle těžby olověné rudy v 17. stol. Prof I2 62 (Bernov); Schwarz 135. 6 Bamovský mlýn/Bernhauer Mühle, Schneckenmühle, PJ: Stollgrund. B ä r n s d o r f , viz Bemartice nad Odrou. B a r t e l s d o r f , viz Bartoňov, Bartovice, Bartultovice, Partutovice. Bartoltovy 1 Zaniklá ves u Radímku (Krnovsko); Sl. 2 1377 Berchtoldisdorf, Gr-M II, 485; 1494 dvuor Bartholtowj s jejich vsiskem, ZDK I, 55. 3 R. 1503 byla ves pustá a zbyl jen dvůr. 5 MJ: z *Bartoltov (přivlast. příp. -ov k OJ Bartolt, o němž viz Bartovice) přechodem do pl. Pro kmovsko-bruntálskou oblast je tento přechod častý, srov. Hoštálkovy, Heřminovy, v přileh lé části Polska Zopowy, Radoszowy. Doloženo též z již. Cech (Klatovy, Radíkovy). Něm. Berchtoldisdorf „ves Berchtoldova“ . ČV —. Bartoňov 1 Ves 7 km západně od Šumperka. 2 1558 Bartoniow, ZDO XXVII, 27; 1569 na mlýně Bartoniowie, PO XXVII, 100; 1578 fojtu bartoniowskemu, PO X X X I, 312; 1677 Barttelsdorf; 1846 Bartelsdorf, Bartoňow. 3 P. Ruda. Ves stála již kolem r. 1411. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Do, z Bartoňova, Bartoňovák, bartoňovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bartoň, domácké podobě k Bartoloměj. to z lat. Bartholomaeus. Německý název složen z domácké podoby téhož OJ Bartel a -dorf „ves“, zn. Bartlova ves. CV 48; Prof Svoboda StčOJ 161. Bartošovice 1 Ves 6 km sz od Příbora. 2 1392 Parsdorf, CDM XII, 456; 1437 villam Barthossowicze, ZDO X , 112; 1438 z Barthossowicz, Po III, 58; 53
1512 na Barthossowiczych, PO IX, 41; 1526 gruntóm mým barthossowskym, PO XIII, 73; 1585 gruntů barthossowskegch, PO X X X I, 152; 1582 ke vsi Barťhossowiczym, PO X X X I, 124; 1676 Bartschendorff ; 1718 Partschendorf; 1846 Partschendorf, Bartossowice; 1885 Partschendorf, Bartošovice, Bartočovice. 3 P. Bartošovice. Něm. 4 Bartošovjane, bartošovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bartoš, domácké po době OJ Bartoloměj, které latinského původu. Německé 1392 Parsdorf a od 17. stol. Bartschendorf, Partschendorf je složeno z OJ Bartsch, něm. zkratky k Bartholomäus, a -dorf „ves“ ; zn. Bartschova ves. Liewehr ON Kuhländchens 75 sice uvádí, že při výkladu něm. podoby MJ nelze vycházet z čes. Bar tošovice, ale hláskoslovných potíží tu není. CV 48; Prof I2 48. 6 Zámeček/ /Schlössel. Bartovice 1 Dříve ves, nyní část Os travy VII, 12 km severně od Frýdku; Sl. 2 1305 Bertoltovice, Prášková poz.; 1388 von Bertelsdorff, Prášková poz.; 1636 skrz Bartultovice, LSA 25; 1701 z Bartutowicz, Matrika Senov; 1736 Bartelsdorf, Bartulovice, Bartovice. 3 P. Senov. Ces. 4 Do Bartovic, v Bartovic (!), Bartovjane, bartovsky. 5 Dnešní MJ je zkrá ceno ze staršího Bertoltovice (1305), které utvořeno příp. -ovice k OJ Ber tolt (z něm. Bertholt, Bartolt, v němž sthn. berath „skvělý“ a wált „vladař“). Zn. ves lidí Bártových, Bertoltových. V něm. Bartesldorf je OJ Bartl- zkrat kou jak slož. OJ Bertholt, tak cizího Bartolomaeus, viz Bartoňov. 6 Křivec, Paseky, Podlesí, Podvrší/Podzámčí, Zá řiči. Bartultovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Vysoká, 6 km vsv od Jindřichova; enkl. 2 1267 Bertoldesdorph III, 402; 1320 in Pertoldisdorf, Lechner I, 7; 1389 Bertoldi villam, Lechner I, 17; 1391 Bertolsdorf, CDM XV, 330; 1529 Bartultowj54
eze, DM VII, 16; 1595 ze vsi Bettsdorffu, DM XXI, 82; 1587 ex Bettelsdorff, ACO B 12; 1676 Paltzdorff; 1718 Pfaltzdorff; 1720 Bartzdorf; 1751 Bartzdorf; 1846 Bartzdorf, kdysi Bartholsdorf a Bethlehemsdorf, též Bettelsdorf, Zebrotice; 1870 Batzdorf, Bartultovice, Catal. cleri, 1872 Bazdorf, Bartelsdorf, Bar tultovice, 1921 Bartultovice, Bartels dorf. 3 P. Jindřichov, Ves bývala bis kupským lénem. Něm. Kolem 1542 pusté, brzy však znova osazeny. Turek, CS1M 1964, 14. 5 MJ významem i tvořením stejné jako Bartovice, viz tam. Německé MJ Bartoldesdorf „ves Bartoldova“ . Z Bart(e)lsdorf vzniklo Bartzdorf: před sou hláskou v nepřízvučné pozici vypadlo l; disimilací upraveno na Páltzdorf, ne porozuměním na Pfaltzdorff a též na Bettelsdorf, z čehož pak překladem české Zebrotice (betteln „žebrati“). CV 50, 256; Schwarz 241. Viz Bartoňov. Bartultovice, viz Bartovice (Frýdecko). Barut, Barutswerde 1 Hrad u Bohu mína; Sl. 2 1282 de Baruth, CDM IV, 205. 5 Z něm. názvu Barutswerde „ostrov patřící Barutovi“ mohli by chom předpokládat, že v názvu hradu je OJ Barut (domácká podoba k Bar toloměj, srov. Bar-och); Nekuda 36 uvádí Barutov. Snad tu šlo o dva názvy (pro hrad a pro ves u něho). Nedosta tek dokladů. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 166; Lexer 314. B a r z d o r í , viz Bartultovice a Ber nartice. Bařice 1 Ves 6 km vjv od Kroměříže. 2 1228 Baňce, CDB II, 321; 1320 vil lam Barzicz, Lechner I, 6 ; 1555 ves Barzycze, DM VII, 55; 1523 z Barzicz, PO XII, 104; 1575 poddaným barzyczkym. PO X X IX , 25; 1872 Barzitz, Bařice. 3 P. Těšnovice. V 15. stol. tvrz. Ves byla biskupským lénem. Ces. 4 Do, z Bařic, k Bařicím, v Bařicích, Bařičák, bařický. 5 MJ: příp. -ice k OJ *Bara, to hypokoristik. k Bartoloměj;
zn. ves lidí Barových. Může být i apelat. původu s významem „lidé sídlící na bažině“, k psi. bara „bažina“ . CV —; Prof —, V 598 (o -a v OJ); Smilauer Vodopis 469; Vasmer REW I 43; Bartoš Dial. slov. mor. 12 (bara „ne bezpečná bažina“). Baška 1 Ves 4,5 km jjv od Frýdku; Sl. 2 1450 Bassku (4. p.), List. 207; 1636 ve vsi Basstcze, Prášková poz.; 1641 Baška, LSA, 412; 1885 Baška; 1894 Baschkau, Baška. 3 P. Frýdek. 4 Boška, do Bošky, v Bosce, Boščan, boščansky. V místě lašské nářečí hornoostravské se změnou a > o. 5 MJ: příp. -ka, k OJ Baš, zn. Bašova ves. OJ Baš může být domáckou zkratkou k OJ Bavor „Bayer“ (Svoboda StčOJ 32: Bašek — Bavor), nebo hypokor. po dobou slož. OJ Badohost, doloženého na Pomořansku (MJ Badegast, Trautmann I, 59). K tvoření MJ srov. Andlerka, Bumbálka. Zavadilka, v C. Přibýška Prof III 475; CV—; ZMK V 174. 6 PJ Obecnik. Batelov 1 Městys 7 km sz od Třeště. 2 1279 de Patelow, CDM IV, 164; 1325 Patluna, Reg. III, 1094; 1361 de Batholouicz, ZDB IV, 56; 1412 de Bathalow, ZDB IX, 306; 1517 Patlaun, Leupoldova kron., 29; 1534 v městečku jeho Bathelowie, PB XV, 239; 1678 Battelau, Batelow. 3 P. Batelov. Již 1279 far. kostel sv. Petra a Pavla; 1534 již měs tečko. V 14. stol. tvrz, pak zámek (vy stavěn na poč. 17. stol. a slul Nový Ba telov). V 17. stol. hamry, v 1. pol. 19. stol. železárny. Byla tu silná židovská obec. Cs. 4 Batelov, do Batelova, Batelovák, hanl. Baták (Hodice), batelov skej. 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Bat(e)l, to z něm. OJ Bato, Batto, rozšířeného o deminut. ~(e)l. R. 1381 analog, příp. -ovice: Batholouicz. CV 45; Prof —. 6 Hamr (továrna), Mukařka, Mejto, Na vobci, Pazderny. Batlsdorf 1 Zanikl mezi Starou Vo dou a Voj novicemi (Libavsko). 3 Jme
nuje se jen 1585 v libavském urbáři jako pustá ves; tiskovou chybou ozna čován jako Bastldorf. 5 Něm. MJ utvořeno z genit. něm. domácké podoby OJ Bertold: B ertl—»Bartl — Bati a -dorf „ves; zn. ves Bartollovu. MJ se často od tohoto OJ vzdalo vala: Bertold-, Battel-, Paltz-, Bazdorf; viz Bartultovice. Podobně i zde. Nekuda 88 ; CV - . Batouchovice 1 Dříve osada Rudíkova, nyní osada Bochovic; 10 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1381 in villa Bathuchouicz, ZDB VI, 876; 1674 Batauchowitz; 1720 Patauchowitz; 1751 Batochowitz; 1846 Batauchowitz, Batuchowice; 1872 Batouchowitz, Batouchovice. 3 P. Batouchovice. V 14. stol. tvrz; 1570 byla ves pustá a zbyl jen dvůr, po tři cetileté válce obnovena. Ces. 4 Batóchovice, do Batóchovic, Batóchov(č)ák, batóchovskél-ické. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Batúch Batouch, to pa trně rozšířením o hypokor. příp. -úch k OJ Ba-ta patřícímu jako OJ Baťa k brat-b „bratr“ ; zn. ves lidí Batouchových. Srov. OJ Bratrúch u Svobody StčOJ 148. CV 48; o bata, baťa viz Prof I2 31; DS 4, 12 a 16, 16; Miklosich ON 129; Machek Etym. slov. 26; Vas mer REW I 62. B a f o v, název pro Otrokovice r. 1946 zrušen. 5 Nazvány po J. Baťovi, zakla datelovi obuvnického velkoprůmyslu v bývalém Zlíně. O jm. Bata v. v. B a t z d o r f , viz Bartultovice. Bavory 1 Ves 3 km ssz od Mikulova. 2 1332 Pairdorjj, CDM VI, 438; 1414 Payrdarjj, Bretholz, Das Urbar 30; 1573 u . . . Pardorffu, ZDB X X X , 89; 1673 Payrdorjj; 1717 Parstorff; 1720 Pardorf; 1881 Bavorov; 1893 Pardorf, Bavory. 3 P. Mikulov. Far. (od 1764) kostel sv. Kateřiny. Něm. 5 Nelze jednoznačně stanovit, zda něm. Pairdorff, které je původní a k ně muž čes. Bavorov, Bavory jen překlad jeho první části (-ov a -y analog.), zn. „ves Bayerovu“ (k OJ Baier „Bavor“ ), 55
nebo „ves Bavorů, lidí z Bavorska“ . K pojetí prvnímu se přiklánějí histori kové a vidí jméno jako přenesené z Hor ních Rakous, srov. i blízké Bulhary — homorak. Pulgam; je-li však východis kem OJ Baier, očekávali bychom *Pairsdorf, srov. něm. Parschdorf. Z tohoto důvodu se kloním spíše k pojetí dru hému; tak i Schwarz 79. V něm. dokla dech monoftongizace ai>á před r. ČV 43, 249 (z národního jm.), Beranek ON Sůdm. 88 ; Prof I3 35. B a u m o h l , viz Podmolí. B a u s c h i t z , viz Bohušice. B a u t s c h, viz Budišov nad Budišovkou. B e c k e n g r u n d , viz Pekařov. 1. Bečva Dolní 1 Ves 3,5 km východ, od Rožnova. 2 1633 Beczwa; 1675 Under Beczwa; 1846 Unter Beczwa, Dolnj Beczwa; 1872 Unter Beczwa, Dolní Beč va. 3 P. Rožnov. Přip. se 1597. V 18. stol. sklárna v údolí Rozpité. Far. (od 1786) kostel sv. Antonína Pad. Ces. 4 Dolnobečv’ané, bečv’anský. 6 Ka menné, Pod Skalkou, Polana, Radhošt, Dolní Rozpití, též Pod horami, Horní Rozpití, též Ferencky, U fojtství, U Hajdů, U Klímů, V Bílovém dvoře, V chalúpkách, V Rozpitém. PJ: Grúň. 2. Bečva Horní 1 Ves 10,5 km vsv od Rožnova. 2 1675 Ober Betzwa; 1712 z Horných Becžwysk, Matr. Hranice; 1718 Ober Beczwa; 1846 Ober Betschwa, Hom j Beczwa; 1872 Ober Betschwa, Horní Bečva. 3 P. Rožnov. Ves vznikla na konci 17. stol. V pol. 18. stol. tu byly sklárny. Far. (od 1774) kostel sv. Jana a Pavla. Ces. 4 Hom obečv’ané, hornobečv’anský. 5 O 1712 Bečvisko viz Bečvice. 6 Bečvice (v. t.), Jeníčkova Beneška, Benešky, Bukovina, Červenec, Citalnica, Grapa, Gruň, Fiurý Gruň, Hadač, Hlu boký, Humenec, Charbulák, Jasenice, Jeřábkový, Jezerné, Kladnatá, Kněhyně, Kobylská, Kotelnice, Horní Kršky, Kršle, Kubiška, Kudlačena, Kyčera, Kyvňačka, Liščí, Louckého Kyčera, Ja-
56
ninova Louka, Mečová, Mečůvka, Mšadla, Na Bolfově louce, Na Bukoryšce, Na fojtství, Na Jurajděně, Na kopečku, Na Kubánce, Na Lopůnce, Na Měrčici, Na Ocase, Na planiskách, Na příhonech, Na Radlickém, Na rovénkách, Na Vaničeně, Nad korytem, Na Zubčeně, Noclehový, Okrhúlanka, Pod Humencem, Pod Kyčerou, Pod Kyvňačkou, Pod opále ným, Pod Sorštýnem, Pod Vysokou, Podlízená, Polana, Prostá, Radimov, Rališka, Rozsoší, Skalka, Stavinožka, U blata, U dolních Bártků, U Dorňáků, U horních Bártků, U Kneblů, U kostela, U Macešků, U Martiňáků, U Štěpánů, U Závorků, V Bůčkovém, V kasárně, V ohradě, V Ondrových, V ráji, V ryb níku, V uj miskách, Vašútky, Za skal kou. 3. Bečva Prostřední 1 Ves 7,5 km vý chodně od Rožnova. 2 1718 Mittl Becz wa; 1846 Mittel Betschwa, Prostřednj Beczwa. 3 P. Rožnov. Ves vznikla na konci 17. stol. Ces. 4 Na Pro'stredni, prostředňanský, Prostředňan, nověji -ňák. 5 Všechny tři vsi leží na řece Bečvě, pojmenovány podle ní a navzájem rozlišeny přívlast ky podle polohy na toku. Wolný ve své Topografii I 316 uvádí, že D., H. a P. Bečva vznikly až okolo r 1650, ale Ko menského Mapa Moravy 1627 i 1633 za znamenává Beczwa ( = patrně Dolní). Jméno řeky spojováno obvykle s psi. b •&č-, které v b ■&či „bečka, sud, Faß“, gen. btčbve —v nom. Bečev, Bečva s přechodem k a-kmenům. Vzhledem k tomu, že jde o říční jméno, nelze vy loučit i spojení s b t č b „ryk, hluk“ , srov. výchmor. beč, bek „ryk, bekot zvířat, naříkavý pláč“ a Stonava, je-li „sténa jící“ (v. t.); očekávali bychom však spíše *Bečava. V Bulharsku říčka Bečva. O jméně bohatá literatura. CV 153, 263; Prof —; Bezlaj I 51 (název „ne zcela jasný“); Liewehr ZfSl I 15; Hosák ZMK II 215; NR 25, 90; DS 8 , 69; P. Beneš SbFFBU 1957 E-2, 129-133 (z kelt. beč„horská voda“). 6 Adámky, Bácov, Bú-
řov, Galka, Hakovský, Humenec, JežoX X , 5; 1720 Bedržikowitz (!); 1751 Bevec, Kněhyně, Kopeček, Kršlený, Kubíč držichowitz; 1846 Bedřichau, Bedřichov. ky, Kyčera, Skalíkova louka, Na ská 3 P. Lysice. Farní kostel sv. Mikuláše le, Nořičí, Podstupně, Poskla, Požisko, již 1392; fara 1785 obnovena. Ces. Pustevny na Radhošti, Suchá, U Smoč4 Do Bedřichova, Bedřichovští, bedřiků, V huti, V jámě. chovské, Bedřichovák/Bedřichán/BedřeBečvice 1 Samota obce Horní Bečvy, cháč (Lysice, hanl.). 5 R. 1720 zkomo Rožnovsko. 2 1893 Bečvice. 1924 Beč leně Bedržikowitz. 6 Obecní pazderna. vice, Bečvisko. 2. Bedřichov 1 Dříve samostat. obec, 4 Ta Bečv’ica, z Bečv’ice, na B ečv’icu, nyní osada Oskavy; 8 km západně od Bečv’ičané, bečv’ ický. To B ečv’isko. Rýmařova. 2 1718 Fridrichsdorff; 1720 5 MJ utvořeno analogickou příp. -ice Friedrichsdorj; 1846 Friedrichsdorf, k názvu řeky B ečvy (v. v.). Přípona Bedřichow; 1881 Fridrichov; 1893 Fried může mít deminutivní význam, jaký je richsdorf, Bedřichov, Fridrichov. 3 P. dosud v nářečí živý: Bečvice „malá Janovice. R. 1620 tu vznikl hamr a ko Bečva“ . Srov. Morava/Moravice, Ostra lem něho osada nazvaná podle V olfva/Ostravice. V Bečvicko je příp. -isko, ganga Fridricha z Grynpychlu. S touto jm. zn. „místo, kde protéká Bečva“ , osadou později splynul Nový Bedřichov, *Bečviště. založený 1660. Patroc. farního kostela Bedihošť 1 Ves 4,5 km jv od Prostě sv. Fridricha (Bedřicha). Něm. jova. 2 1249, střv. falzum, Bedihosci, 5 Viz sub 3. Něm. Friedrichsdorf „ves CDB IV, 171; 1275 de Bedihotz, CDM Friedrichova, Bedřichova“ . Česky též IV, 118; 1399 de Bedyhost, CDM XII, ke konci 19. stol. Fridrichov. 6 Rab524; 1437 v Bedyhossty, PO III, 24; štej n/Rabenstein, Rýžovna/Goldwásch, 1480 mezi Bedihoštcem a Hrubčicemi, Véska/Dorfel. PJ: Bárenloch. AC XVI, 216; 1720 Bediehoscht; 1846 3. Bedřichov 1 Zaniklá ves 3 km se Bedohoscht, Bedihosst, Budihošt(l); 1893 verně od Dačic, kde je myslivna Bed Bedihošt, Bedihošt. 3 P. Vřesovice. R. řichov. 2 1881 Fridrichov. 3 Ves vznikla 1786 tu parcelován dvůr. Ces. 1789 parcelací Zahrádeckého dvora a 4 Ten Bedihošč, z, do Bedihošča, pojmenována podle majitele dačického v Bedihoščo, za Bedihoščem, Bedihoščák, panství Jana Bedřicha hr. z Osteina. bedihoscké. Ojed. Beďhošč, Bedhošča. R. 1862 byly usedlosti zakoupeny vel 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Bedihošt, kostatkem a ves zrušena. které se nenormálním vývojem vyvi 5 Viz sub 3. 0 MJ: přivlast, příp. -ov k OJ Bedřich, přejatému z něm. Frie nulo v Bdihost, k b^di- „bdíti, wachen“ a gostb „host“ ; Svoboda StčOJ 94; Tadrich, Friderich „kníže míru“. CV 49; szycki Rozprawy I, 48. Po změně šč > št: Prof I 2 41; Nft 17, 47. Bedihošt. R. 1846 Bědohošt, v němž Bedřichovice 1 Ves 8 km vjv od Brna. o podle MJ typu Jaroměř. ČV 48; 2 1306 in villa Bedrichowicz, CDM V, Prof I2 36 (Bděněves, Bdín). Vzhledem 190; 1369 in villa Bedrzychowicz, ZDB k pol. Bydgoszcz bychom měli předpo V, 240; 1392 in villa Bellowitz, CDM kládat dva kořeny: bbdi- X bibdi-. 6 PJ XII, 84; 1517 z Bedrzichowicz, PB X, 17; 1555 Bedržechowitz, ACO B 12; Bezděkov. B e d r o v i c e , viz Vedrovice. 1673 Wellowitz; 1718 W elikowitz; 1846 1. Bedřichov 1 Ves 6,5 km jz od Kun- Bellowitz, Bedržichowice. 3 P. brněn šíátu. 2 1390 in Bedrzichowe, ZDB VII, ské kapituly. Ces. 852; 1464 kostela bedrzichowskeho, PO 4 Bedřechovice, do Bedřechovic, 'JI. 63; 1517; na vsi Gedrzichowie (!), Bedřechovščí/Bedřecháč, bedřechovské. ZDO XVIII, 11; 1525 Bedrzichow, ZDO 5 M J: příp. -ovice k OJ Bedřich (o němž 57
viz výše), zn. ves lidí Bedřichových. R. tvrz. Ces. 4 Bila/Běla, do, z Bělej, Bil1555 poprvé s hanáckou změnou i > e: čan, bilsky. Bedřechovice. Něm. MJ Bellowitz, 1673 2. Bělá 1 Ves 12 km východně od Wellowitz je přejato z názvu vsi VeloŠternberka. 2 1448 Biela, Lechner I, 58; vice, která splynula s Bedřichovicemi. 1480 Biela, ZDO XII, 19; 1678 Seiffersdorf; 1718 Seybersdorj; 1720 SeybersZ Wellowitz vzniklo neporozuměním r. dorj, Hauczowetz; 1751 Seibersdorf; 1718 Welikowitz, jako by z OJ Velík. CV 49; Prof I2 42; VVM II 69. 1846 Seibersdorf; Haučowice; 1893 Sei Běhanov 1 Zaniklá ves u Podhoří bersdorf, Hučovice; 1935 Bělá, Seibers (Hranicko), kde je lesní trať Běhanov. dorf. 3 P. Šternberk. Ves byla původně 2 Přip. se 1617 jako pustá ves. biskupským lénem. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Běhán, 5 R. 1678 německy Seiffersdorf, což je nepochybně pokračováním dokladu které z příčestí trpného slovesa běhati „laufen“. Na severním Hranicku ještě uvedeného u Schwarze 284 k 1292 villa MJ Obranice, Vyhnanov, Milovaný, Sifridi „ves Sigfridova“ . O Hučovice, která také z příčestí. CV 49; Šrámek Haučovice viz tam. Slez. sb. 1965, 384; Prof I2 41 (Běhán3. Bělá 1 Zanikla u Tršic (Lipnicko), kde je trať Bělá. 2 1371 in villa Byele, ky). Běhařovice 1 Městys 12 km jižně od ZDO II, 192; 1517 ves pustou Bilu Wes, ZDO XVIII, 12. Hrotovic. 2 1046 Betharintich (!), falzum z 12. stol., CDB I, 382; 1349 de Pyehar4. Bělá 1 Zanikla u Kladek na pan zowicz, ZDB I, 147; 1412 in Beharzoství mírovském (Mohelnicko). 2 Přip. se wicz, ZDB IX, 333; 1466 v Bieharzojen 1581 v mírovském urbáři; Nekuda wiczych, PB, 172; 1481 ves Bieharzo88 . 5. Bělá u Jevíčka 1 Ves 4 km západ wicze, ZDB XV, 24; 1520 na grunty mé ně od Jevíčka. 2 1258 Alberndorf, CDM bieharzowske, PB Vllb, 99; 1575 farářóm bieharzowskym, PB XXVII, 40; V, Suppl. 29; 1408 villam dietám Byela, ZDO VII, 596; 1677 Biela; 1720 Alben 1609 městečko Bieharžowicze, ZDB dorf; 1718 Biela; 1782 Albendorf, Bělá. X X X IV , 36; 1633 Biharowitz; 1671 Biharžowitz; 1846 Biharowitz, BihařowiOd r. 1960 Bělá u Jevíčka. 3 P. Bělá. R. 1796 parcelován dvůr. Ces. ce, lépe Běhařowice; 1934 Běhařovice. 4 Bělák |Bělovščák, bělovské. 5 Něm. 3 P. Tavíkovice. Již 1349 farní kostel jméno Alberndorf „ves Alberova“ ; Al sv. Václava, později sv. Trojice. Mezi ber je zkratkou k Adalbero, Adalbrecht, 1528—1548 povýšeny B. na městečko. Ces. o němž viz Albrechtice 6 . Od 18. stol. německy Albendorf, v němž disimilační 4 Bijařovice, do Bijařovic, Bijařovák, zánik jednoho r. 6 Sanatorium. bijařovské; Bihařovice (Medlice). 5 MJ: 6. Bělá Nová 1 Ves 9,5 km jjz od příp. -ovice k OJ Běhař, to z vojenské Mor. Ostravy. 2 1389 Nouam Byelam, ho běhař „běhoun“ ; zn. ves lidí BěhaLechner I, 15; 1437 de villa Bilow Nořových. Ke změně ě > i v Bihařovice, wa, Lechner I, 43; 1534 ves Nowu Bie Bijařovice srov. Prostějov — Prostijov, lau, DM VII, 13; 1539 vsi Nowey BieRadějov — Radijov. CV 49; Prof I2 42; ley, DM IX, 114; 1548 ves Nowu Bielu, Svoboda StčOJ 48, 192. 1. Bělá 1 Ves 9 km ssz od Hlučína; ZDO X X V , 99; 1580 ves Nowau Bilu, ZDO X X IX , 85; 1672 Neobiela, Děkan, Sl. 2 1349 Belau, Cas. Sl. muzea 1963, matr. Mor. Ostrava; 1676 Newbiela; 34; 1426 ves Bielu, PK I, 26; 1533 na 1846 Neu Biela, Nowá Bielá. 3 P. Pas tvrzi a vsi Bieleg, ZDK II, 9; 1837 Bielau, Biela, Catal. cleri; 1910 Bielau, Bě kov. Ces. lá, Catal. cleri; 3 P. Benešov. V 16. stol. 4 Nova Běla, na Novu Bělu, (Novo)58
Bělák, novobělsky; arch. N. Bila, novobilsky. 5 Založena po Staré Bělé, proto Nová. 6 U Hrabové. 7. Bělá Purkrechtní 1 Kolonie Jablunkova; Sl. 2 1736 Biola, 1808 Biala; 1894 Biala Burgrecht. 3 P. těšínské ko mory. 5 Osada vysazena na právu zákupním, purkrechtním. 8. Bělá Stará 1 Ves 9,5 km jz od Mor. Ostravy. 2 1272 in villa de Bela, CDM IV, 64; 1474 de Biela Maiori, Lechner I, 90; 1524 tvrz Stáru Bielu, DM VII, 7; 1532 tvrze Starey Bieley, DM IX, 40; 1536 z Starey Bieley, PO XVII, 68 ; 1608 z Stare Biele, DM XXI, 213; 1673 Altbiela; 1846 Alt Biela, Sta rá Bělá. 3 P. Stará Bělá; v 16. stol. tvrz a far. kostel (novější patroc. sv. Jana Nep.). Ces. 4 Stara Běla, na Stáru Bělu/do Stare Běle, (Staro)bilak/Bělák, (staro)bilskyl /bělsky. 5 Přívlastek Stará na rozli šení od sousední Nové Bělé (mladší). 9 MJ: z adj. běl-a „bílá, weiß, hell“ . Místa tak bývala nazývána nej častěji podle bělosti potoční nebo říční vody. Obecněslovanský toponymický základ. CV 177; Prof I2 44—47; Smilauer Příruč ka 38; DS 13, 37; Nft 35, 109. 9. B ě l á p o d P r a d ě d e m , viz Adolfovice. Bělčovice 1 Ves 6 km jz od Jemnice. 2 1348 von Bielizwitz, Reg. V, 274; 1353 de Wyspycz, ZDB III, 28; 1376 villa Byelczowicz, ZDB VI, 231; 1437 villam Byelczowicze, ZDB XII, 415; 1547 ve vsi Bielczowiczych, PB IX, 71; 1570 z Bielcziowicz, PB XXV I, 55; 1718 Wispitz; 1846 Wispitz, Wišpice, též Blegčowice; 1872 Wispitz, Bělčovice; 1885 Wis pitz, Vyšice, Bělčovice. 3 P. Staré Hobzí; v 14. stol. tvrz, 1787 parcel, dvůr. Něm., čes. 4 Něm. Wlaspets. 5 M J: příp. -ovice pův. k OJ Bělič, to z apelat. bělič „kdo bělí, bílí plátno“ , srov. příjm. Barvíř, Kvasič, Lepič, Palič; zn. ves lidí Běli čových. Do němčiny přejato s redukcí druhé slabiky a -čovice/-spitz, srov.
Jevišovice/Jaispitz, Cvrčovice/Urspitz. Změna Běličovice/Bělčovice mohla pro běhnout spíše na pozadí čes. sklonění typu Beneš/Benše než napodobením re dukce Běličovice/něm. Wyspycz 1353, vzniklého redukcí z něm. *Bielitschwitz: časté B/W, -šovice, -čovice -spitz. CV 49; Prof I2 48 (Bělčice: k OJ Bělec!); Schwarz 246. Svoboda StčOJ 140. Běleč 1 Ves 10 km ssz od Tišnova. 2 1447 vsi Byelcze, PB III, 42; 1481 drží Bielcze, PB V, 69; 1659 ze vsi Bielcze, Matr. D. Loučky; 1674 Bielicž; 1718 Bielitz; 1720 Biletsch; 1751 Bieltsch; 1846 Bieltsch, Bělč; 1924 Běleč. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Ten Bělč, v Bělčo, za Bělčem, Bělčák, bělečské. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Bělek, o němž viz Bělkovice. Po dle nepřímých pádů z Bělče, do Bělče pak analogický nový nom. Bělč (z čehož něm. Bieltsch); srov. Telč, Melč a nář. doklady u Jeneč, Luleč. CV 49; Prof I2 48. B ě l i c e (Nekuda 153) nezanikly, ale jsou totožné s Bílskem. 1. Bělidla 1 Dříve ves, nyní část měs ta Kroměříže. 2 1676 Bielydlo, Bleych; 1720 Bielidlo; 1872 Bleich, Bělidlo. 3 P. Kroměříž. 2. Bělidla 1 Dříve ves, nyní osada města Olomouce; 2 km východně od Olomouce. 2 1304 in Bielidlo molendino circa Olomucz, CDM V, 167; 1515 na Bielidle, PO X, 48; 1621 z Pleych, Prá sek Organisace, 70; 1676 Alte Bleich; 1718 Alte Bleich, Neu Bleich; 1846 Bleich, Blegch, kdysi Bělidlo; 1881 Blejch; 1893 Bleich, Bělidla. 3 Ves byla zrušena za budování olomoucké pevnosti, 1790 opět založena na jiném místě. P. města Olomouce. Ces. 5 Od konce 17. a poč. 18. století pří vlastky Alte, Neu proto, že ves byla z původního místa přeložena na místo nové, viz sub 3. 9 M J: z PJ Bělidlo, pl. Bělidla z apelativa bělidlo „místo, kde se bílilo plát 59
no“ : Německé Bleich zkráceno z Bleich stätte „bělidlo“. CV 177. Prof I2 50. Bělkovice 1 Ves 9,5 km severně od Olomouce. 2 1254 de Byelcowicz, CDM III, 205; 1269 villam Belkowici, CDM IV, 30; 1323 in Bielkowicz, CDM VI, 226; 1355 in Byelcowycz, ZDO I, 472; 1518 v Bielkowiczych, ACO 265, 303; 1676 Bielkowitz; 1846 Bielkowitz, Bělkowice; 1881 Bílkovice. 3 Arcibiskup ský stolní statek. R. 1439 parcelován dvůr. Ces. 5 MJ: příp. -ovice к OJ Bělek, které substantivizací z adj. bielý „bílý“ příp. -ek, srov. Tvrdek, Mládek к tvrdý, mladý; může však být i domáckou zkratkou OJ Bělboh, Neběl. Zn. ves lidí Bělkových. R. 1269 má MJ ještě nominativní příp. -ovici. CV 49; Prof I2 48 (Bělčice); Svoboda StčOJ 49 (z adj.), 94 (slož. OJ), 134 (-ek). Srov. Běleč. B e l l o w i t z , viz Bedřichovice. Bělotín 1 Ves 5,5 km sv od Hranic. 2 1201, falzum 14. stol., Belotyn, CDB II, 352; 1356 de Beloczin, ZDO I, 477; 1405 de Byelotin, KP I, 129, 1612 ves Bielotin, ZDO XXXIII, 63; 1628 z B ylotina, Matr. Hranice; 1628 z Belotina, Matr. Hranice; 1633 Beltin; 1672 Belotinensis parochiae, Děkan. matr. Lipník; 1672 Bölten; 1709 z Bielotina, Matr. Hranice; 1718 Pölten; 1720 Bölten, Bie lotin; 1872 Bölten, Bělotín. 3 P. Hrani ce. Již v 16. stol. farní kostel (patroc. sv. Jiří); fara 1690 obnovena. Něm. 4 Bělotín, do, z Bělotina, Běločani\BělovčácUBělovčáci, bělocký. Něm. Bélt 5 MJ: při vlast. příp. -ín к starému jed noduchému OJ Bělota. Blízko leží Cernotín: obě jména tvoří jedinou antonymní dvojici na severovýchodní Moravě. V českých dokladech se objevuje též podoba Bilotín: podle adj. bílý < stč. bielý, srov. i Bělkovice 1881 Bílkovice. Německy nejprve 1633 Beltin s pouhou redukcí nepřízvučného -o-, od 1672 Böl ten s analog, -en. CV 49; Prof I2 52 (jiného původu); Schwarz 175; Svoboda 60
StčOJ 165. 6 Bělotínský mlýn/Boltner Múhle. Bělov 1 Ves 11 km jv od Kroměříže. 2 1131 Nabeloue, CDB I, 115; 1365 Byelow, ZDO I, 823; 1490 na Bielow, ZDO XIII, 23; 1571 ves Bielow, ZDO XXVIII, 55; 1573 pod B ě lo v é m ... Bělovským, LSA, 234; 1846 Bielow, Bě loto. 3 P. Kvasíce. Ces. 4 Bělov, do Bělová, Bělovják/Bělovčák, bělovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Běl, které vzniklo buď z adj. bělb, stč. bielý „bílý“, nebo hypokorist. krá cením složeného OJ Bělboh, Neběl jako např. Chval z Chvaliboh (v MJ Chvalov). Nelze rozlišit od apelat. Bělov: jmenná podoba adjektiva bělov- k psi. bělb, stpol. biel „mokrá louka“ Vasmer REW I 85 (bil’). CV 49; Svoboda StčOJ 94 (slož. OJ), 107 (krácení). Prof —. 1. Benátky 1 Skupina domů u Lipníka nad Bečvou. 4 Do Benátek, hanl. do Venediku (podle něm. Venedig „Be nátky“). 2. Benátky 1 Část města Příbora. 2 1881 Benátka. 3. Benátky 1 Osada Moravské Huzové, 8 km jjz od Šternberka. 2 1397 Be nátky. ZDO VI, 642; 1498 v Benátkách. PO VI, 234; 1678 Benatekh; 1720 Benatka; 1846 Benátek, Benátky. 3 P. Šternberk. Ces. 5 Něm. MJ z českého předložkového spojení z Benátek Be nátek. 4. Benátky 1 Zaniklá ves mezi Protivanovem a Bukovou (Boskovsko), kde je trať Beňátky. 2 1568 Benátky, ZDO XXVIII, 44, ed. 3 Ves byla 1568 pustá na panství boskovickém. 5 MJ vzniklo přenesením názvu ital ských Benátek do českého prostředí, kde označovala jako apelativum mok řiny a bažinatá místa. Stejnojmenná trať v Lobodicích (leží u břehu Moravy). Lazce (26 km sv. Olomouce) se jmenují od r. 1846 Benátky. Benátky byly v celé Evropě známy jako významné politické a obchodní středisko. CV 47; Prof I2
55; Šmilauer OČ 147; o názvu B. u Slo vanů viz souhrnně P. Skok Mélanges . . . Henri Hauvette, Paříž 1934, 13—14. 1. Benedín 1 Zanikl u Č. Rudolce (Slavonicko). 2 1399 Benedyn, ZDB VTII, 224; 1466 Benedin dessertam, ZDB XIV, 28. 3 Ves byla 1466 pustá na panství bílkovském. 2. Benedín 1 Zaniklá ves u Oslavičky (Velkomeziříčsko), kde je samota Bene dín. 2 1376 in villa Benedin, ZDB VI, 311; 1406 super villa tota Benedyn, ZDB VIII, 397; 1464 villam Benedin, ZDB XIII, 53. 3 Ves byla ještě 1482 osedlá; tehdy tu byla tvrz. Ještě 1560 se jme nuje dvůr Benedín, ale jako pustý, Nekuda 88. 5 MJ: příp. -ín k OJ Beneda (k lat. Benedictus), zn. majetek Benedův. Prof I3 56; Svoboda StčOJ 182; ČV - . 1. Benešov 1 Ves 8 km vsv od Bosko vic. 2 1362 de Beneschow, ZDB IV, 79; 1667 Beneschaw; 1709 ex pago Benes sow, Matr. Svitávka; 1720 Beneschow; 1846 Beneschau, Benessow. 3 P. Sebetov. 1634—1715 sklárny. Od 1786 far. kostel (patroc. sv. kříže). Čes. 4 Benešov, na Benešov, Benešovák, benešovské. 2. Benešov Dolní 1 Městys 6 km zsz od Hlučína; Sl. 2 1337 penes Nowum Benessow, CDM VII, 164; 1441 zboží benessowske . . . ves Benessow, Kapras II, 47; 1476 z Benessowa, Kapras I, 100; 1561 polovici městečka a zámku Be nessowa, POp XIV G l l ; 1598 městečko Benessow, ZDOp VIII, 22; 1672 ecclesiae Benessouiensis, Děkan, matrika Hlučín; 1737 Beneschau; 1830 Bene schau, Beneschowo, Knie; 1870 Bene schau, Benešov, Catal. cleri; 1924 Dolní Benešov. 3 P. Benešov. V 14. stol. tvrz, pak zámek; 1493 povýšen na městečko. Patroc. far. kostela sv. Martina. Čes. 4 To Benešovo/Benišovo, do B—a, Benešovjan, benešovsky. 5 Jméno podle Beneše ze Cvilína (zemřel 1265), za ně hož osada vznikla. Přívlastek Dolní dán teprve po připojení k ČSR na rozdíl od
Horního B. 6 Moravka (dvůr, v. t.), Přehyně. 3. Benešov Horní 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1252 civitatem, que nuncupatur Benesch, CDB IV, 267; 1267 Benesch, CDM IV, 267; 1271 circa Benessow; CDM IV, 54; 1288 in Beneshow, CDM IV, 269; 1302 de Benessow, CDM V, 129; 1377 mit Beneschaw der stat, Gr-M II, 485; 1427 zu Benesch, FL XII, 7; 1507 stattlein Beneschau, FL XII, 9; 1524 městečko Benessuow, Urbář komory krnovské; 1566 Stadt Bennisch, Prásek, Organisace 272; 1736 Bennisch; 1835 Bennesch, Benisch, (česky) Penitsch; 1894 Bennisch, Benešov; 1924 Horní Be nešov, Benisch. 3 P. komory krnovské. Benešov založen 1253 Benešem ze Cvi lína jako městečko a již 1267 tu byly doly na stříbro. V 16. stol. těžba zlata, stříbra, mědi a železné rudy. Již 1288 far. kostel (patroc. sv. Kateřiny). Něm. 5 Jméno podle majitele panství Be neše z Cvilína. Přívlastek Horní dán teprve, když Dolní B. byl připojen k ČSR. Do němčiny jméno přejato se ztrátou čes. toponymické sufixace, srov. Hluzov/Leis, a se substitucí e/i, srov. Neplachovice/Nipla-. 0 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Beneš, domácké české podobě cizího OJ Benedikt. ČV 49; Prof I3 56—67; Svoboda StčOJ 151. 6 Luh/Aue. Benetice 1 Ves 9 km severně od Tře bíče. 2 1556 ves Benedicze, ZDB XXVII, 17; 1678 Benietitz; 1718 Benetitz; 1846 Benetitz, Benedice; 1872 Benetitz, Be netice; 1881 Benedice, Catal. cleri. 3 P. Třebíč; již v 16. stol. far. kostel sv. Marka; 1785 fara obnovena. Čes. 4 Benetice, do Benetic, za Beneticema, Benečák, benecké. 5 Ves náležela klášteru sv. Benedy, podle toho i MJ s analog, příp. -ice, zn. lidé příslušející k tomuto klášteru. Vedle OJ Beneda a Beňada byla i k Benedikt stč. hypokor. podoba Beneta, Beňata, odtud střídání t/d v dokladech. ČV —; Prof I2 58; Svo boda StčOJ 165. 61
B e n i s c h , B e n n i s c h , viz Bene šov (Horní). B e n k e, viz Benkov. 1. Benkov 1 Dříve samost. obec, nyní osada Dlouhomilova; 9 km jjv od Šum perka. 2 1385 Benkow, ZDO IV, 543; 1397 Wenkow, ZDO VI, 720; 1447 W enkow, ZDO X, 560; 1510 Wenkow, ZDO XVII, 19; 1677 Bentke; 1672 Benke, Děkan. matr. Mohelnice; 1846 Benke, Benkow. 3 P. Zábřeh. Něm. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Benek, zdrobnělina k Ben (z Benedikt). Do němčiny přejato s B—W, což bývá často. Příp. -ov oslabena na -e: Benkov — Benke, s interkalací t 1677 Bentke. Srov. Bludov/Blaude, Hluzov/Hleise, Sudkov/Zautke. O zakončení -e srov. níže. 2. Benkov 1 Dříve samost. obec, ny ní osada obce Střelíc; 3 km západně od Uničova. 2 1343 Sbinkow, CDM VII, 482; 1371 Pinkow, CDM X, 118; 1492 z Bínkow, LSA 352; 1547 ves Benkov, ZDO X XV , 83; 1551 ze vsi Binkov, LSA 355; 1565 v Binkovách, LSA 358; 1718 Pincke; 1846 Pinke, Benkowa; 1872 Pinke, Benkov; 1885 Catal. cleri. 3 P. Úsov. Něm. 4 Benkov, do Beňkova, Beňkovák, beňkovské. Něm. Pii]ka. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Zbyněk, Sbyněk, jak ukazuje první doklad. OJ Sbyněk utvo řeno příp. -ek ze zkráceného základu složeného OJ Sbyhněv apod. (Svobo da StčOJ 135). Dekompozicí počáteč ní skupiny Zb- v předložkovém spo jení z Z b in kova-y z Binkova vznikl nový nom. Binkov/Bynkov, jehož základ přiřazen k OJ Benek nejspíše na pozadí nářeční hanácké změny y > e (1547 Ben kow, 1846 Benkowa). Nebo dala dekomponovaná podoba z Binkov podnět ke vzniku nominativu pl. *Binkov, tak 1565 v Binkovách. Plurálová MJ typu *Binkovy se v oblasti našeho jména nevyskytují, častěji jsou doložena pro oblast krnovsko-bruntálskou, kde tvoří součást širšího prostoru slezského. Jsou 62
známá i z Cech (Klatovy, Radíkovy). V něm. Pinke je Pi- za čes. Be-. Příp. -ov oslabena na něm. -e : Benkov/Pinke, Benkov l/Benke (s interkalací t 1677 Bentke), srov. Bludov/Blaude, Sudkov/ Zauťke. CV 32; Prof —; Schwarz 330. 6 Alej/Allee (myslivna), Cerlinka (mys li vna), Nový dvůr/Neuhof. Benkovice 1 Ves 9 km jjz od Opavy; Sl. 2 1574 Benkowicze. ZDOp VIII, 1; 1736 Benkowitz; 1835 Benkowitz, Benkowjce. З P. Hradec. Přip. se 1414. Ces. 4 Ty Benkojce, do, z Benkoj(i)c, k Benkoj(i)cam, v Benkoj(i)cach, za Benkoj(i)cama, Benčák, benskylnověji Benkojičak, benkovsky. V místě lašské nářečí západoopavské se změnou -ovice > -ojce. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Be nek, které domáckou podobou OJ Be nedikt. Zn. ves lidí Benkových. CV —; Prof. —. 6 Meleček, deminut. k Melč (v. t.). Beňov 1 Ves 5,5 km jv od Přerova. 2 1318 de Binow, CDM VI, 141; 1365 Bynow, ZDO I, 803; 1447 Benyow, ZDO X, 732; 1480 na Benowie, PO V, 83; 1481 v Beynowie, LSA III, 1; 1568 de Beynova, SA IV, 19; 1568 lidé beynovští, LSA 3; 1675 Beyniow; 1718 Beniow; 1751 Begnow; 1872 Beniow, Béňov; 1893 Beňov. З P. Přerov. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Béňov, do Béňova, Béňovák, běňovské/Beňov. . . 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Byň, které hypokoristickou po dobou některého OJ s by- „býti“, např. Zbyslav, Uby rad. Na staré у ukazují doklady 1318 Binow, 1365 By now a rovněž 1481 Beynow (zdloužené ý > ej), z čehož podle hanácké ná řeční změny ej > é: Béňov (poprvé 1447). Doklady s n vznikly patrně při kloněním k Ben- z OJ Benek, Benedikt. CV 57; Prof I2 59; Svoboda StčOJ 155; Prof V 615. 6 Kocanda (v. t.). Benýška 1 Zaniklá ves mezi Protivanovem a Bukovou (Boskovicko), patrně identická se zaniklými Benátkami (Nekuda 88 , 153 obojí rozlišuje). 3 Ves
nova, Velkoberanovák/Beranovák/Berabyla 1755 zrušena a na jejím místě zří zen Pavlovský dvůr. Snad tu šlo o do ňák/Velkoberanovští, beranovskej. 5 MJ časné obnovení zpustlých Benátek. (Nemá v nejstarších dokladech podobu Ba kuda 153 připomíná u Pavlova trať ranov: stč. baran bylo variantou k be Na huti. Je rozpor mezi lokalizací Beran (Gebauer Slov. stč. I 40); srov. výnýšky do prostoru Protivanov—Buková chodomor. baran „skopec“ . Přívlastek a mezi Pavlovem, který leží od Bukové Velký až po založení Malého Beranova. Německy nejprve 1376 Paranaw s -aw na západ, kdežto Protivanov na jjv. za čes. -ov, 1413 Parans s genit. -s pře Nekudovo rozlišení se zdá pravděpodob jatým z MJ typu Arnolds, 1558 Pora nější; Smilauer.) Viz však AI. Ferulík, nauer brukhen „Beranovské mosty“ Sklárny a skláři na Drahanské vrcho vině . . . , sb. Rodné zemi, Brno 1958, (srov. U mostu pro Malý Beranov — 148. viz tam), v němž něm. o za čes. a. • M J: 5 MJ: příp. -ka k OJ Beniš n. Benýš, přivlast. příp. -ov k OJ Beran, to z apehypokoristickým podobám lat. Benedikt; lat. beran „Widder, Schaf“. CV 49; zn. ves Benišova. K tvoření srov. Baška, Prof I2 59; Svoboda StčOJ 196. Bera v C. Přibýška, nověji Bumbalka, Andnov též jm. pro Malou Lhotu. j Beranovec 1 Dříve samostatná obec, lerka, Zavadilka. CV —; Prof —; Svo boda StčOJ 151, 153. nyní osada obce Vílanec; 9 km jižně od 1. Beranov 1 Zaniklá ves někde /Jihlavy. 2 1257 Pořez, CDM III, 253; v okolí hradu Hlubokého (Olomoucko). \J 1678 Porentz; 1718 Pom itz; 1846 Po2 1447 villas desolatas. . . Beranow, renz, Beranec; 1925 Beranovec. 3 P. ZDO X, 665; 1490 vsi pusté . . . Beranow, Jihlava. Něm. 5 Jméno je doloženo jen v několika ZDO VII, 35; 1589 ves pustou Beranow, ZDO X X X , 13. 3 Ves zanikla za husit dokladech, které jsou až do 1846 ně ských válek. mecké: Pořez, Porentz. Altrichter (Dor 2. Beranov Malý 1 Dříve osada, nyní ferbuch der Iglauer Sprachinsel 137) místní část obce Velký Beranov; 4 km odmítá výklad z čes. OJ Beran a spo výqhodně od Jihlavy. 2 1846 Klein Bejuje jméno s něm. OJ B o r a n B o r a n s ranau, též Beranauer Brücke, Malý „Boranův“ ; něm. jm. na -s jsou v okolí Beranow, též U mostu; 1872 Klein Be Jihlavy častá: Am olec, Rudolec, Víla ranem, Malý Beranov. 3 P. Beranov. nec, Heralec. Na základě zvukové po dobnosti prý pak vzniklo 1846 Beránec. Ves vznikla 1760 parcelaci beranovskéNic však nebrání tomu, abychom něm. ho dvora. Ces. 5 Názvy Beranauer Brücke a U mostu Porentz pokládali za adaptaci české předlohy Baran-ov: za Ba- je očeká podle toho, že osada byla založena u mostu přes řeku Jihlavu. Něm. Brükvané Po-, posesívní -ov nahrazeno něm. genitivním -s, srov. blízký Rehořov —>• ke „most“. 3. Beranov Velký 1 Ves 6 km vý Regens, zde s analog, formantem -ens. chodně od Jihlavy. 2 1318 in Baranow, Srov. doklad 1413 Parans pro Velký CDM VI, 143; 1376 de Paranaw, CDM Beranov. Proto výklad jm. viz tam. Je však možné i rekonstruovat *PoXI, 36; 1413 Parans, Petridesovy vý řěč „pořečí, poříčí“ - r něm. Pořez a pisky; 1558 Poranauer Brukhen, Leusekundární nazalizaci Porentz (srov. poldova kronika, 114; 1678 Baranaw; Maříž z Marýš —v Mairentz) ; viz Eich1846 Gross Beranau, W elky Beranow. 3 P. Beranov. Původně manství p. z Liler Lětopis 1963, 61. Podoba Beranec zajisté podle soused pého. V 16. stol. tvrz, v 18. stol. těžba ní osady Vílanec a na rozlišení od osad stříbra. Ces. Malý a Velký Beranov. Teprve 1925 Be4 Velkej Beranov, do Velkýho Bera63
ranovec. Beranovec též část Slezské Ostravy. CV 49; Prof I2 59. B erg 1 Zaniklá obec u Skalice (Mo ravskokrumlovsko), Nekuda 52. 2 1490 pustá ves. 5 MJ: z něm. apelativa Berg „hora, kopec“ . O -berg viz ZMK III 65—66. B e r g a u, viz Bergov. B e r g b a u, viz Havíma. B e r g e n , viz Perná. B e r g h o f , viz Hory. B ergov 1 Osada obce Vlčice; 7 km jv od Javorníku; Sl. 2 1836 Bergau; 1924 Bergov, Bergau. 3 P. Vlčice. Ves zalo žena 1804. Něm. 5 MJ napodobuje stará něm. jm. s -au: složeno z Berg „kopec, hora“ a -au(e) „niva, luh“ ; zn. osada na lučině ležící na vrchu. Do češt. -au přejato jako -ov (podle MJ Bukov n. Tasov). CV - ; Prof - . B e r g s t a d t , viz Město Horní. B e r 1 a u, viz Prlov. 1. Bernartice 1 Ves 5,5 km východně od Javorníku; Sl. 2 1284 villa Bernardi, A II, 180; 1291 Bertoldivilla, A II, 180; 1410 Bertoldisdorf, A II, 182; 1466 Ber telsdorf, A II, 183; 1805 Batzdorf; 1836 Barzdorf, původně Berdolsdorf; 1924 Bernartice, Barzdorf. 3 P. Janský Vrch. Již 1305 farní kostel, zasvěcen původ. P. Marii, pak sv. Petru a Pavlu. Něm. 5 Německé doklady pro B. jsou od vozeny buď od OJ Bernard (1284; Ber nard též východiskem českého jména), nebo od OJ Bertolt, přičemž 1410 a 1291 doložena podoba plná (Bertoldivilla „Bertoldova ves“ , Bertoldisdorf „totéž“), později v podobě zkrácené (1466 Bertels dorff, od poč. 19. stol. Barzdorf). Srov. Barzdorf pro Bartultovice. 2. Bernartice 1 zanikly u Náměště na Hané (Olomoucko). 2 1590 ves novou Bernartice, ZDO X X X , 65, ed. 3 Ves vznikla teprve v 16. stol. a záhy zanikla, patrně za třicetileté války. 3. Bernartice nad Odrou 1 V es 5,5 km zsz od Nového Jičína. 2 1397 de Bern hartsdorf, CDM XII, 445; 1397 super 64
villis . . . Bemarticz, ZDO VI, 641; 1497 ves Bernarticze, PO VI, 210; 1563 na dvoře bematiczkem. PO XXII, 305; 1584 ze vsi B em articz. . . při vsi Bernarticzich. .. lidí bemartskych, ZDO X X IX , 123; 1616 nade vsí Bernarticzy, PO XXXVIII, 87; 1676 Bernsdorff; 1676 Bernsdorff; 1720 Bärnsdorf; 1846 Bärns dorf, Bemsdorf, Bematice (!); 1872 Barnsdorf, Bematice. 3 P. Nový Jičín. Od 1797 fara (patroc. Navšt. P. Marie). Ces. 4 Bamatice, do Bamatic, Barnačane, bamacky. V místě východomoravské ná řečí staro jičínské. 5 Německé Bamsdorf vzniklo zkrácením staršího 1397 Bern hartsdorf „ves Bemhartova“ . MJ dolo ženo česky 1846 a v nářečí jako Barnatice: disimilační zánik jednoho r, srov. dosud lašské Bamat pro Bernard. 9 MJ: příp. -ice k OJ Bemart přejaté mu z něm. Bernard, Bernhard, které slo ženo ze sthn. bero, bem „medvěd“ a hart „statný“. Zn. ves lidí Bernartových. CV 9, 50; Prof I2 62, V 581; Schwarz 285; Liewehr ON Kuhländchens 74; DS 3, 25. B e r n h a u, viz Bamov. B ernov 1 Zanikl u Ptení (Plumlovsko), kde je Bemovský mlýn. 2 1359 in Bem ow, Reg. VII, 268; 1498 ves pus tou Bernow, ZDO XVI, 9. 3 Ves za nikla patrně za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ složeno z něm. bem „Bär, medvěd“ a ze střhn. ouwe „Au, luh“ ; zn. medvědí n. Bérův luh. Do češtiny přejato s analogickým -ov. CV 50; Prof I2 63. Viz Barnov. B e r n s d o r f , viz Bernartice nad Odrou. B eroun M oravský 1 Město na O lo moucku. 2 1339 bona Beronensia. . . oppidi nostri Bern, CDM VII, 240; 1406 super Castro Werona, KP I, 145; 1410 o držení Berúna, CP I, 367; 1410 in mei nem Städtlein Bährn, CDM XIV, 121; 1480 Berun městečko, ZDO XII, 19; 1559 pod Beraunem, PO XXIII, 50;
1575 v městečku jejím Beraunie, PO X X IX , 59; 1601 zu Behren, Prásek Organisace 61; 1633 Bern; 1672 Báhm, Beraun; 1846 Bdm, Beraun; 1924 Mo ravský Beroun, Bám. 3 P. Šternberk. Již 1339 horní město, v 16. stol. železné hamry, v 18. stol. tkalcovství. Patroc. farního kostela P. Marie. Hrádek stával nad městem. Něm. 5 Původní je název německý Bárn/ Behm/Bem. Vznikl úpravou názvu ital ského města Verona; srov. i doklad z 1406 Werona. Česká podoba Beroun vznikla snad kontaminací podoby ně mecké a italské. Prof I2 65 předpoklá dá přímé přejetí z ital. Verona —> Be rtin —v Beroun. Přívlastek Moravský až 1924 na rozlišení od Berouna v C. (Prof I2 63). ČV 256 (bez). K něm. jménu srov. Bern ve Švýcarsku. Srov. Benátky. B e r t h o l d e s d o r f , viz Bartultovice, Novošice, Rychaltice. B e s k y d , viz Bezkyd. Bešť 1 Mlýn u Zábeštné Lhoty (Pře rovsko). 2 Znám z konce 19. stol. a do ložen jen jako PJ. 4 Béšč i Bešč. 5 MJ je patrně starší PJ. Je odvozeno od OJ *Beček přivlast, příp. -jb: *Bešeč. Podle nepřímých pádů do Bešče, v Bešči vznikl nový nominativ Bešč, který po šč > št dal Best. Lze však pomýšlet i na výklad z *Býšt: OJ Býšek, přivlast. příp. -jb -> Býšeč —>■analog. Býšč -> Býšť. Podobu Best pak vyložíme nářeční změnou ý > é. Tento výklad se zdá pravděpo dobnější, zejm. je-li v C. Býšt, lidově Bejšt. Prof I2 263; ČV —; Svoboda StčOJ 149, 150. Srov. Bášt v Č. (OJ Bašek + jb), Byška na Slovensku. Viz Zábeštní Lhota. B ěškovice 1 Zanikly severně od Beňova (Přerovsko), kde je trať Běškovska. 2 1131 Biscouicih, CDB I, 115; 1349 in Byescouicz, ZDO I, 111; 1406 Byezko■wicze, ZDO VII, 1078. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 M J: příp. -ovice k OJ Běšek, které domáckou podobou některého složeného OJ počínajícího na bě- (např. Bělboh),
nebo snad i k OJ Době-stoj —>■ Běšek, nebo Běch —s- Běšek. Avšak vzhledem k prvnímu dokladu 1131 Biscouicih by mohlo být i Byšek Sbyhněv apod. (viz Benkov). Přechod Byš-/Běš- by byl nejasný, zůstáváme proto u původního Běš-. MJ zn. ves lidí Běškových. V do kladu 1131 má MJ ještě příponu nominativní. ČV —; Prof I2 69—70; Svoboda StčOJ 150; Nekuda 88 . B e z c e, viz Vesce. B e t l s d o r f , viz Bartultovice. 1. Bezděcí u Trn ávky 1 Ves 7,5 km ssv od Jevíčka. 2 1258 Mitterdorf, CDM V, S 29; 1408 villam Bezdyeczie, ZDO VII, 551; 1408 villam Bezdeczyn, ZDO VII, 552; 1446 Bezdyeczij, PO III, 82; 1600 ves Bezdiecži, ZDO X XX II, 34; 1672 ex pago Mitterdorjf, Děkan, mat rika Mor. Třebová; 1846 Mitterdorf, Bezděčy; 1893 Mitterdorf Bezděcí. 3 P. Trnávky. Čes. 4 To Bezděěi, do, v, z Bezděči, za Bezděčim, Bezděčák, bezděcké. 5 Něm. Mitterdorf zn. „prostřední ves“ , srov. v Č. Mitterberg, Mitterwald u Prof III 98. Ves leží mezi Unerázkou a Vraž ným. 2. Bezděcí u V elkých Opatovic 1 Ves 7,5 km zjz od Jevíčka. 2 1320 Bezdecz, Lechner I, 5; 1544 ves Bezdeczij, DM VII, 28; 1588 na ves Bezdiečij, DM XV, 163; 1720 Wesdietschi; 1846 Besdietsch, Bezděčy; 1872 Bezdietsch, Bezděči. 3 P. biskupské léno Svitavy. Čes. 4 Ten Bezděč, z Bezděča, v Bezděčo\-ó, za Bezděčem; nověji též za Bezděčó, Bezděčák\Bezděčtí, bezděcké. Arch. ten Bezděč\Vezděč. 5 MJ: původně přivlast. příp. -jb k OJ Bezděk —»- Bezděč, pak analogicky podle dvojic Meziříčí — Meziříč i Bezděči. Vzorem tu mohla být 1 adj. typu vlčí, liščí. Změnu podoby doprovázela i změna rodu. O OJ Bezděk viz Bezděkov. ČV 67; Prof I2 71. Bezděčice 1 Zanikly v okolí Blanska. 2 1320 Besdecicz, Lechner I, 4, 1554 pus tá ves Bezdieczky, DM VII 47. 3 Ves 65
byla biskupským manstvím a zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bezděk, o němž viz Bezděkov. Zn. ves lidí Bezděkových. Po zpustnutí jm. v deminutivu: 1554 Bezděčky. 1. Bezděkov 1 Ves 6 km ssz od Velké Bíteše. 2 1353 Bezdyecow, ZDB II, 124; 1355 de Wezdichow, ZDB III, 109; 1846 Enkenfurt; 1935 Bezděkov. 3 P. Náměšť. Ves v 2. pol. 15. stol. zanikla, r. 1737 obnovena pod názvem Enkenfurt. Ces. 4 Bezděkov /Bezdekov, Bezděkovák, bezděkovské. Arch. Ingrfurt. 5 MJ En kenfurt podle majitele panství Václava Adriána hr. Enkenvoirt; -furt zde podle zvukové podobnosti s -voirt a převzato z něm. MJ, např. Klagenfurt, v nichž znamená „brod“. V zápise 1355 je časté B/W : Wezdichow; r. 1355 Wezdichow; k střídání ěli srov. Prostějov, Hodějov — Prostijov, Hodijov, k B/W srov. Bez děcí 2 . = nář. Vezděč. 2. Bezděkov 1 Ves 6 km jv od Třeště. 2 1390 Bezdyekow, ZDB VII, 949; 1415 Bezdyekow, ZDBX, 88 ; 1496 v Bezdiekowie, ZDB XVII, 13; 1678 Steinkeller; 1846 Steinkeller, Bezděkow. 3 P. Třešť. Ces.
4 Bezděkovák/arch. Bezděkák, bezdě kov skej/(arch.) bezděckej. 5 Německé MJ poprvé 1678 Steinkeller, dosl. „ka menný sklep“ , tj. jméno pro studené a kamenité místo. 6 PJ: Na zámku, Vostrážka. 3. Bezděkov nad Třebůvkou 1 Dříve samostatná obec, nyní osada Bouzova; 8 km jz od Mohelnice. 2 1382 Besdiekow, CDM XI, 278; 1398 Bezdyekow, ZDO VI, 741; 1494 ves Bezdiekow, ZDO XV, 5; 1846 Bezdiekow, Bezděkov; 1924 Bez děkov nad Třebůvkou. 3 P. Vránová. Ces.
4. Bezděkov u Csova 1 Ves 8,5 km sv od Mohelnice. 2 1378 Bezdyechow, CDM X, 118; 1552 Bezdiekow, PO XXI, 297; 1718 Bezdiek; 1846 Bezdiek, Bezdě kow. 3 P. Osov. Ves se skládá z Velké ho a Malého Bezděkova. Ces. 66
4 Bezděkovák, bezděkovské. 5 Pří vlastek až 1960 na rozlišení od Bezdě kova nad Třebůvkou. 6 Malý Bezděkov (samota). 5. Bezděkov 1 Zanikl mezi Předínem, Stěměchami a Chlístovem v trati Na Bezděkově. 2 1353 de Bezdiecow, ZDB II, 144; 1492 in villis desertis. .. Bezdieckow, XVI, 135, ed. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bez děk, složeného z prefixu bez „ohne“ a kořene děk-, který např. v děkovat „danken“ . K tvoření srov. OJ Bezstryj (v MJ Bystročice), Bezdruh, Bezdom, Bezuj. CV 67; Prof I2 73-75; Svoboda StčOJ 94, 100, 101; Šmilauer OC 132; Nft 11, 135. Bezdínek 1 Dvůr u Německé Lutyně; Sl. 2 1935 Bezdínek. 4 Beždžynk. 5 M J: substant. příp. -ek k jmennému adj. bezden < bezdtwb „bezedný“ , tj. močál, rybník apod., srov. slovan. hydronyma luž. srb. Bjezdnica, rus. Bezdna, podkarpatské Bezďanka, srbch. Bezdan (Smilauer Vodpis 461) a mor.-slez. PJ Bezednik (Luková u Gott waldova), Bezedník/Bezedínek (Rosice), které i hanác. Bezedének s ý > é, Bezednica (Vizovice), Bezedz’inek (Stará Ves nad Ondřejnicí), Bež’dFynek (Kra vaře). MJ leží v oblasti slezských ná řečí, v nichž by d"bno nemohlo dát palatalizované Beédz-. Za východisko této palatalizace bychom museli leda poklá dat variantu apelativa bvz-b > bez „Ho lunder, sambucus“ — bezd, best, která je známá z pol. nářečí (Machek ES 31; Bríickner SE 22; Vasmer REW 1 100): PJ *Bezdí —> Bezdínek jako jsou slez. PJ Olšinek, Vrbinek. Slezské nář. apelativum k bez a dno zní bezdynka (Bar toš Dial. slov. mor. 16). Je však přesto třeba vycházet při výkladu MJ Bezdí nek i ve Slezsku z apelat. spojení bez a dno, a to tak, že MJ Bezdínek se substant. příp. -ek k spojení bezbdbm> (nikoli bezr>d-bnbm>) přehodnoceno na jméno s deminutivním měkčícím sufi-
Bezmirow; 1718 Bezmierow; 1846 Besxem -ínek, zatímco v bezdynka je sufix mirau, Bezmierow; 1872 Bezmirau, Bez -eměkčící (srov. i mor. nář. studénka/ měrov. 3 P. Kroměříž. 1791 parcel, dvůr. srudýnka). Odtud i „nenáležitá“ měk Čes. kost ve slez. PJ k bezden-o. Nář. podoba 4 Bezměrovčák, bezměrovské. 5 V do Beždžynk má místní náležitou změnu - e i > -yn : Beždžynek, z Beédéynka —> kladech do 18. stol. je -mir-, které se nom. Beždžynk. ČV —; Prof —; Geb. s -m ěr často střídalo nebo zaměňovalo. 2. Bezměrov 1 Zanikl jz od Bažant Slov. stě. I, 46; DS 15, 12; Berneker SEW 245. nice u Bystřice p. H .; Nekuda 53. Bezkov 1 Ves 8 km zsz od Znojma. 2 1466 Bezmirow, ZDO XI, 243. 3 Za 2 1252 Bescowe, CDB IV, 244 (střv. nikl před 1466. falzum); 1672 Weskowa; 1720 Weskau; 5 Podle jediného dokladu by se ves 1846 Weskau, Bezkow; 1885 Weskau, měla vlastně jmenovat Bezmirov k OJ Veskov; 1906 Weskau, Veskov i Bez Bezmir. 9 MJu přivlast. příp. -OJ k OJ kov; 1924 Bezkov. 3 P. Hradiště sv. Bezměr, na základě dokladů obou jmen Hypolita. Čes. však k OJ Bezmir. Rozborem českého 4 Be-/Vezkov, Bezkovák, bezkovské. antroponymického i toponymického ma 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bezek, teriálu dospěl Svoboda StčOJ 79—81 k názoru, že komponent -mir je starší to z původního Bzek „malý bez“ , gen. Bezka -> nom. Bezek. Střídání B/V je a že -m ěr je pozdější druhotná přípona, časté, vyskytuje se i v nářečích, srov. vzniklá cizím vlivem (např. z got. mer Vřesice/Břesice, Bezděčí/Vezděč. ČV 32, „sláva“ nebo got. -měrs „velký“, sthn. 58. Prof —. máři „slavný“), anebo přikloněním Bezkyd 1 Místní část obce Ostravi k slovu miera. ČV 100; Prof I 77 (Bezce (Místecko). 2 1846 Beskid; 1872 míř); Šmilauer OČ 56. Beskyd. 3 P. Hukvaldy. Osada založena Bezuchov 1 Ves 8 km sz od Bystřice 1790. p. H. 2 1365 super villa Bedrzichow 5 Osada pojmenována podle horstva (sic !), ZDO I, 885; 1371 in villa BesuBeskydy. V místním nářečí se vysky how, ZDO I 39; 1373 villam Besuchow, tuje i arch. apelat. beskyd, -a, m. „hor ZDO, 408; 1412 in villa Bezuchow, ZDO ský předěl, zř. sedlo“ . O názvu bohatá VIII, 215; 1437 villam Bezuchow, ZDO literatura, viz podrobně u Fr. Kopečné X, 49; 1473 v Bezuchowie, PO III, 18; 1675 Bezuchow; 1718 Bezuhow; 1720 ho, O záhadě jména Beskydy ve Sbor níku Adolfu Kellnerovi, Opava 1954, a 1751 Bezuchow; 1846 Bezuchov (!); str. 158—173. Jde o slovo neslovanské, 1872 Bezuchow, Bezuchov. 3 P. Bystři přejaté buď z germánštiny, nebo z thráčce p. H. Čes. tiny, srov. albánské, bjeshke „horská 4 Na Bezuchov, Bezuchovščák, bezupastvina“ . ČV —; Prof —; Brúckner chovské. 5 MJ: přiví. příp. -ov k OJ Slavia III 193 n.; Schwarz 33; OnomasBezuch, to buď hypokor. podoba někte tica 1956, 340; VMO X 41 n.; NU roč. 9, rého slož. OJ s Bez- „ohne“ (Bezpráv 22, 26, 27; ZMK III 349 a X 435. apod., srov. Bratroslav-Bratruch, Zdi1. Bezměrov 1 Ves 5 km sz od Kro slav-Zduch u Svobody StčOJ 148), nebo měříže. 2 1078 Bezmirow, CDB I, 79; je samo takovým slož. OJ s -uch „ucho“ . 1160 Bezmirov, CDB I, 280; 1280 BezSrov. příjm. Bezuch(ov). ČV 134; Prof —. mirow, CDM IV, 172; 1405 de BezmyB i b e r t e i c h , viz Bobrovník. rxrw, PO XII, 50; 1522 Bezmirowsstij, Bídov 1 Kolonie Staré Rovně (JevíčPO XII, 73; 1589 z šenkhauzu bezmisko). 2 Kolonie založena na místě vy- owskeho, PO X X X II, 103; 1615 obec klučeného lesa r. 1824. 5 MJ: analogic zezmirowska, Urbář chropyňský; 1676 ká příp. -ov k apelat. bída „Elend“ , zn. 67
místo chudobné, bídné, kde je těžké živobytí. Srov. Hladov v C.; Prof I2 625. Bídov — bývalá čtvrť chudiny v Konici. B i e 1 a, viz Bělá, Bílov. Bílá 1 Dříve místní část vsi Ostra vice (Místecko), nyní obec. 2 1893 BíZá. 3 P. Hukvaldy. 4 Bila, do Bile, na Bilu, BiVani, bil sky/bilansky (H. Bečva). 5 MJ: adj. bílá, tj. voda, říčka, Původní jm. říčky přeneseno na osadu. ČV 54 177. V. Bělá. Bílany 1 Ves 3 km sv od Kroměříže. 2 1267 de Belen, CDM III, 402; 1517 z Bi lan, PO X, 273; 1651 v Bilanech, Summární extrakt; 1676, 1718 a 1720 Bilan; 1846 Bilan, Bílany; 1872 Bilan, Bílany; 1893 Bilan, Bílany; 1924 Bílany. 3 P. Kroměříž. Ces. 4 Bílany!Bělaný, Bilaňáci (Kotojedy), bílanské. 5 MJ: jméno obyvatelské utvořené příp. -jan- k názvu potoka, říčky Bělé: Bělané „obyvatelé osady za ložené u Bělé“, srov. Oslavany. Při vý kladu lze pomýšlet i na sídlo „na bielach“ : biel, biela „močál, mokrá louka“, viz Bělov. CV 154, 166, 177; Prof V 142 (Bylany); Spal 47. 6 Zámeček (mys li vna). Bílavsko 1 Ves 2,5 km jz od Bystřice p. H. 2 1364 in Bylawska, CDM XV, 95; 1373 villam Bílewsko, ZDO II, 203; 1524 z Bylawska, PO XII, 283; 1675 Beylawsko; 1718 Beylawsko; 1751 Bylawko (!); 1846 Bilawsko; 1872 Bilawsko, Bílavsko. 3 P. Bystřice p. H. Patroc. kostela sv. Bartoloměje. Ces. 4 To Bélavsko/Bě-/Bylavsko (Rusava), Bélavčani/-áci, bélavské. 5 M J: příp. -sko k apelat. býlava „místo porostlé býlím “ . Blízko je Hlinsko! Kontaminací s biel, bílý pak i v MJ -í~. Srov. PJ Šířava. CV 171, 178; Prof I2 254 n. (Bylany, Bylochov, Býlov, -ice). 6 PJ Bos na, Chlum (dvůr), Ochozy. Bílčice 1 Ves 4 km ssv od Dvorců. 2 1410 villa Bilczicze, CDM XIV, 123; 1480 Blczicze, ZDO XII, 19; 1678 Piltsch; 1718 Heydenpiltsch; 1751 Heidenpiltsch; 68
1846 Heidenpiltsch, Bylčice; 1872 Hei denpiltsch, Bělčice; 1893 Heidenpiltsch, Bělčice, Bílčice. 3 P. Karlovec; far. kos tel sv. Markéty. S Bílčicemi byla totož ná domněle zaniklá ves Blučí. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bílek, Bílec „kdo je bílý“, zn. ves lidí Bílkových; srov. Bělkovice. V 1480 Blczicze je Z (vlastně Z) za -il-. Něm. MJ 1678 Piltsch je zkráceno z čes.; upraveno 1718 na Heydenpiltsch (Heyde „vřesoviště“). CV 49; Prof I2 48. 6 Tovární kolonie/Fab rikskolonie, Bílčický mlýn/Heidenpiltscher Mühle, Dvorecký mlýn/Hofer Müh le, Rohrichův mlýn, t. Frankův mlýn/ /Röhrichmühle či Frankmühle; Roudenský mlýn, též Grogrův mlýn/Rautenberger Mühle, též Gröger Mühle. B í 1n i c e, viz Bylnice. Bílkov 1 Ves 3 km vsv od Dačic. 2 1238 de Belchowiz, CDB III, 202; 1250 (střv. falzum) de Belcouic, CDB IV, 184; 1253 de Belkow, CDB IV, 287; 1399 castrum Byelkow, ZDB VIII, 224; 1447 hrad muoj Bielkow, PB III, 38; 1466 castrum ruptum Bielkow, ZDB XIV, 28; 1678 Bilkaw; 1718, 1720 a 1751 Biel kau; 1846 Bilkau, Bylkow; 1872 Bilkau, Bílkov. 3 P. Dačice; hrad stával již v pol. 13. stol., v pol. 15. stol. pobořen. Kostel sv. Jana Křt. z 14. stol. byl pů vodně farní. 1817 zrušen dvůr. Dříve rybníky. Ces. 4 Bylkov, Bylkovák/Bylkán, bylkovský. 5 MJ: příp. -ov k OJ Bielek, Bí lek; v. výše. Znam. ves Bílkova. CV 49. Prof I2 82. 6 Karlov (dvůr). PJ: Hrad. B í l k o v i c e (Nekuda 36) nezanikly, ale jsou v sv Cechách. Bílov 1 Ves 2,5 km jižně od Bílovce; Sl. 2 1437 z Bielow a. . . dvuor bielowsky, Kapras I, 26; 1416 ves Bielow, PO X, 129; 1520 Biljow, PO XI, 77; 1655 in Bilow, ACO B 12; 1672 in pago Bie low, Děkan. matr. Bílovec; 1720 Bila; 1736, 1805 a 1835 Bielau; 1870 Bielau, Bílovo (!), Catal. cleri; 1894 Bielau, Bilov; 1917 Bielau, Bílov. 3 P. Bílovec; far. kostel sv. Martina. Něm.
4 Bilov i to Bilovo, Bilovjan |hanl. Bilovjak, bilovsky. 5 MJ: příp. -ov k staroč. OJ Biel, zúžením ie > í; znamená osada Bielova. Srov. Bělov, příjm. Bil, Bili. ČV 49; Prof I2 83. V městských knihách bíloveckých se někdy uvádí jako Dürre Biel a odtud v češtině Suchá Bělá; Ad. Turek, Slezský sborník 1954, 182. 6 Bliicherův dvůr/Blticherhof. Bílová 1 Samota u Rajnochovic (Bys třičko p. H). 2 1893 Bilowa. 5 MJ: původ ně přivlast. příp. -ova k OJ Bil, zn. Bilova ves, lhota. Po vynechání dopl ňujícího substantiva přehodnoceno homonymicky na adj. Bílová. Srov. Hostišová, Janová, Filipová. Bilová — PJ u Mokré Hory, Sáňka 84. Viz Bílov. Bílovec 1 Město na Opavsku; Sl. 2 1324 de Woogstadt, Ad. Turek, Fulnec ko, 238; 1424 v městě Bielowczy, Kapras II, 12; 1434 od Bielowcze, Kapras II, 31; 1439 u Bielowcze, Kapras I, 33; 1475 na Bilowczi, Kapras II, 12; 1486 pod Bielowczem, ZDOp III, 14; 1498 na Bielowczy, ZDOp III, 22; 1498, de Wogstat, ACO 265, 102; 1546 zámek Bylowecz, ZDOp VI, 7; 1554 město Bilowecz, ZDOp VI, 14; 1552 s měšťany svými bilowskymi, POp XII, 43; 1589 na Bilowczy, PO X XX II, 102; 1600 zá mek a město Bylowecz, ZDOp VIII, 26; 1660 k panství bilowskemu, PKr z 1634, nefol.; 1661 nedaleko města Bilowcza, Matr. v Hranicích; 1672 decanatus Wagstadiensis, Děkan. matr. Bílovec; 1720 Wagstadt; 1738 Wagstadt, B ilow es(i); 1805 Wagstadt, Bilowes (!); 1870 Wag stadt, Bílovec, Catal. cleri; 1894 Wag stadt, Bílovec. 3 P. Bílovec. Město zalo ženo krátce před 1320; v 16. stol. těžba stříbra, v 1. pol. 19. stol. soukenictví, 1845 soukenická továrna. Zámek; far. kostel sv. Mikuláše. Něm. a čes. 4 Bílovec, do -ca, Bilovčak, bilovecky nemůže být bilovsky: kolidovalo by s adj. blízkého Bílova, v. t.). 5 MJ: buď přiví. příp. -ovec k OJ Bil, stř. Běl. Biel i: Bil; zn. ves lidí Bělových, Bílových. OJ je adjektivního původu: běl, biel „bílý“ . Je buď z adj. odvozeno přímo, nebo vzniklo krácením složeného OJ Bělboch, Neběl. CV 49; Prof I2 83; Svoboda StčOJ 94, 129. 6 U Moravské ho Zižkova. Část obce: Tabačov. PJ: Hradišťsko. Bílsko 1 Ves 8 km jz od Litovle. 2 1602 Bílsko, ZDO X XX II, 41, ed.; 1718 Bilsko; 1720 Birlitz(I), Bilsko; 1745 z dědiny bílský, LSA 243; 1751, 1846 a 1872 Bilsko; 1893 Bilsko, Bílsko. 3 P. Chudobín. Ces. 4 To Bilsko, do Bilska, Bilčák, bilské. 5 MJ: substant. příp. -sko základu běl70
„bílý“ (snad zn. „vese na potoce jmé nem Bílý“), nebo k psi. bělb „bláto, mokrá louka“, které později s běřb „bí lý “ splývá. Viz Bělov. CV 171, 177; Prof I2 83; Smilauer Vodopis 469. Binarovec 1 Samota obce Dětmarovice (Karvinsko); Sl. 2 1894 Binarowetz; 1917 Binarowetz, Binarovec. 5 MJ: přivlast. příp. -ovec k příjm. Binar významem nejasnému. Tvoření PJ příp. -ovec od příjmení je dosud v lašských nářečích živé, srov. Albertovec, Janoškovec, zde MJ Kajlovec. Šrá mek Slez. sb. 1960, 229—236. B i r n b a u m , viz Hrušky. B i r n b a u m h o f , viz Dvory Hruš kové. B i s e n z, viz Bzenec. B i s c h o f k a , viz Bučávka. B i s c h o f s w a l d e , vizBiskupice 1. B i s c h o f s w a r t , viz Hlohovec. Biskoupky 1 Ves 6 km ssz od Mor. Krumlova. 2 1131 Biscupici, CDB I, 115; 1281 Pyspiz, CDM IV, 202; 1320 Byscupicz, Lechner I, 4; 1379 villam Byskupicz, ZDB VI, 644; 1500 z Biskupowicz, Městská kniha ivančická z 15. stol., 64; 1582 v Biskupkach, PB X X IX , 426; 1649 Bisskopka, Urbář moravsko krumlovský; 1672 Byskopka; 1718 Byskaczka(!); 1720 Piskopka; 1751 Biskoupka; 1846 Biskupská; 1872 Biskupsko; 1885 Biskoupka, Biskupsko; 1893 Biskoupka, Biskoupky; 1924 Biskoupky. 3 P. Mor. Krumlov. Ces. 4 Biskopke, biskopské. 5 MJ znělo 1131—1379 Biskupice, krátce kolem 1500 i Biskupovice s analogickou příp. -ovice: obojí zn. ves lidí poddaných biskupovi. Zdrobněním jm. Biskupice vzniklo 1582 Biskúpky, 1646 v sg. Bisskopka, 1718 zkomoleným zápisem Byskaczka. R. 1846—1885 i příp. -sko |ska. Dnešní ná zev od r. 1893. Srov. Popovice/Popůvky. CV 50, 179; Prof I2 85. 1. Biskupice 1 Osada obce Albrechtic, 3 km sv od Města Albrechtic; Sl. 2 1736 Bischoffwalde; 1805 Bischofwalde; 1836 a 1894 Bischofswalde. 3 P. Albrechtice.
Osada založena krátce před 1736. Něm. 5 MJ původně něm. Bischof(s)walde zn. „les patřící biskupovi, popříp. Bi schofovi, OJ Bischof“ , pak osada tam založená. Schwarz 140. t 2. Biskupice 1 Ves 8 km ssv od Uh. Brodu. 2 1131 Biscupici CDB I, 115; 1256 Biscopiz, CDM III, 332; 1274 Pyschopyz, CDM IV, 83; 1446 de Biskupicz, ZDO X, 434; 1520 z Biskupicz, PO XI, 136; 1544 vsi Biskupicz, DM VII, 29; 1671 Biskupitz; 1718 Byskupicz; 1720 a 1751 Biskupitz; 1846 Biskupitz, Bisku pice. 3 P. Biskupice, biskupské léno. Ces.
4 Viskupice/Vi-, Vískup’ané, viskupský. 5 R. 1131 má MJ ještě nominativní příp. -ici. 6 Podlipský mlýn. 3. Biskupice 1 Městys 8,5 km jjz od Hrotovic. 2 1131 Biscupici, CDB I, 115; 1320 in Biscupicz, Lechner I, 4; 1528 Biskupicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; 1633, 1671, 1718, 1720 a 1751 Biskupitz; 1846 Biskupitz, Biskupice. 3 P. Biskupice (biskupské léno). R. 1398 far. kostel sv. Martina, 1570 pustý hrad. R. 1570 vysazeny na městečko. Ces. 4 Biskopice, Biskopčák, biskopské. 5 R. 1131 má jm. ještě nominativní příp. -ici. 6 Peklo, též Na závisti. 4. Biskupice 1 Ves 4 km sv od Jevíč ka. 2 1262 villa Biscopiz sita iuxta Ghewicz, CDM III, 332; 1361 ville Biscupicz, CDM IX, 235; 1371 cum villis . . . Biscu picz, CDM X, 118; 1412 villam Byskupicze, ZDO VIII, 35; 1672 in Biscupitz, Děkan. matr. Mor. Třebová; 1677 a 1718 Biskupitz; 1720 Biskup (!); 1751 Bisku pitz; 1846 Biskupitz, Byskupice; 1872 Biskupitz, Biskupice. 3 P. Biskupice. Ves nál. do 1262 olomouckým biskupům. Již v 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Petra a Pavla). Zámek. Ces. 4 Biskopice, Biskopšták, biskopské. 6 Na Bělidle, U zastávky. PJ: Hradisko, Starý zámek, Klášterské. t 5 Biskupice 1 Ves 9 km v jv od Pros tějova. 2 1131 Biscupici CDB I, 115; 1:29 ves naši Biskupicze, ZDO XXII,
14; 1590 ves Biskupicze, ZDO X X X , 73; 1672 Biskupicz, Děkan. matr. Pros tějov; 1678, 1718, 1720, 1751 Biskupitz; 1846 Biskupitz, Biskupice. 3 P. Tovačov. Ves nál. do 1524 olomouckým bis kupům. Ces. 4 Biskopice, Biskopšták, biskopské. 5 MJ utvořeno příp. -ice a znamenalo ves lidí poddaných biskupovi. CV 50; Prof I2 85; Schwarz ON 88 ; DS 15, 20. 6 B i s k u p i c e, viz Biskoupky, Bis kupství (1403). Biskupství 1 Dříve samost. obec, nyní míst. část obce Náměště na Hané, 14 km západně od Olomouce. 2 1403 in Bis kupicz, Lechner I, 21; 1499 z Byskupstwa, PO VII, 48; 1502 z vsi Biskupstwa, PO VII, 157 do Biskupstwa, PO X, 350; 1553 puol vsi Bijskupstwa, ZDO X XV , 177; 1567 rychtáře biskup ského, Prásek, Organisace 134; 1587 pod dané své biskupské . . . s dotčenou obcí biskupskou, LSA 51; 1591 obec dědiny Biskupství, LSA 52; 1629 ouřadu dědiny Biskupstva, Prásek, Organisace 229; 1677, 1718, 1751 a 1846 Biskupstwo; 1872 Biskupstwo, Biskupstvo; 1915 Bis kupstwo, Biskupství. 3 P. Náměšť. Ves byla do poč. 16. stol. majetkem olomouc kého biskupství. Ces. 4 To Biskopství, za -im, Biskopšti, biskopské. 5 MJ znamená osadu, místo patřící biskupovi a je utvořeno příp. -ství (—bcstvbjo). Také Biskupstvo. Pův. název byl Biskupice (1403). Je to prav děpodobně ona část Náměště, která r. 1131 náležela kostelu olomouckému. Srov. pol. MJ Opoctwo, Plebaňstwo, Popowstwo. CV 168. Schwarz ON 88. B i t e r n, viz Pitárné. Bíteš Velká 1 Město v Znojemsku. 2 1240 in Bytes, quod eciam Heynrichs dicitur, CDB III, 259; 1252 in Heinriches, qui moravice dicitur Bitesche, CDB IV, 259; 1255 in Bites, CDM III, 219; 1259 in Bytess seu Heinrichs, CDM III, 274; 1266 in Vitis, CDM III, 382; 1294 in Heinrichs, CDM V, 17; 1346 Heinrichs, CDM VII, 633; 1361 prope 71
Bitess, ZDB IV, 2; 1379 de Bytesch, ZDB VII, 602; 14. stol.: Sigillum civi tatis Heiureichs, vyobr. pečeti Tiray-Zavadil, Bítešský okres, 35; 1386 de Bit hess, ZDB XII, 188; 1481 pod Bytessy, ZDB XV, 40; 1498 de Bytess, Monum hist. univ. Prag. I, 183; 1509 Bytessensis, Monum. hist. univ. Prag. I, 228; 1510 měštěnína byteskeho. PB Vllb, 57; 1522 z Welike Bytesse, PB Vllb, 111; 1531 měštěnín z Welike Bijtesse, PB XV, 64; 1534 farář bijtesskij, PB XV, 220; 1538 puol města Welike Bytesse, ZDB XXVI, 14; 1596 z města Welike Bytesse, PB X X X I, 508; 1633 Bytesch; 1672, 1718, 1720 a 1751 Gross Bittesch; 1846 Gross Bitesch, Biteš Welká; 1872 Gross Bit tesch, Velká Byteš; 1881 Velká Biteš; 1924 Velká Biteš. 3 P. Náměšť (původ ně zeměpanské město). Již 1240 far. kostel sv. Jana Křtit., od 1784 pošta. Čes. 4 Ta Biteš/Beteš, do B-e, o B-i, za B -ó; Betešák, betešské/Bi-. 5 MJ: příp. -jb k OJ Bietech odvozenému z OJ Biet, které Miklosich ON 130 spojuje se slo vesným kořenem bit- (biti). Pozoruhodné však je, že MJ Biteš a Bitýška mají do klady jen s i/y nikoli s ie, to jen u MJ Bítov, Bítovánky, Bítovčice. Zdá se tedy, že tu opravdu jde o dvě OJ: 1. Vít (zkráceno z Vítoslav, -rad, Prof V 594 a I2 86) v Biteš, Bitýška; střídání po čátečního b/v možné, viz zde 1266 Vitis a 1366 u MJ Osová Bitýška. 2. Biet > Bít v MJ Bítov, Bítovánky, Bítovčice. OJ Biet nebylo časté, splynulo zejm. po ie > í s OJ Vít/Bít. Může však být i zkráceno z Radobyt, Chotěbyt > B yt; to vzhledem k dokladům s y u Bitýška velmi pravděpodobně. Přechod MJ do rodu ženského je pozdější (viz ten Olomouc — ta Olomouc). Svoboda StčOJ 72; CV 26; Prof V 589 (OJ By teš); Eichler Slavia 1966, 242. Příjm. Bytešník. Viz Bítov, Bitýška. Něm. MJ Heinrichs: genitivní s k OJ Heinrich, zn. Heinrichův, Jindřichův majetek, hrad. Zřejmě podle jména mo ravského markraběte Jindřicha Vladi 72
slava. Názvu Heinrichs se přestalo uží vat po dobytí města husity. Schwarz 305. 6 Janovice (samota), Večeřova ci helna, Dolní mlýn, Prostřední mlýn. Části města: Kostelní, Hrnčířská ulice, Malá strana, Ve zmole, Za loukami, Lánice, Růžová ulice; předmostí Janovice (v. t.). PJ Za valy, Spimberky, Loučka (zaniklá ves), Pod spravedlností. 1. Bítov 1 Ves 6 km ssv od Bílovce; Sl. 2 1377 Bettaw, Gr-M II, 487; 1432 na Bietowie, Kapras II, 26; 1546 vsí Bytowem, ZDOp III, 7; 1554 ves Bitow, ZDOp VI, 14; 1600 ves Bytow, ZDOp VIII, 26; 1673 ex villa Bittowiensi, Dě kan. matr. Bílovec; 1736, 1805 Bittau; 1835 Bittau, Bittow; 1870 Bittau, Bitowo, Catal. cleri; 1894 Bittau, Bítov; 1917 Bittau, Bítov. 3 P. Bílovec. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Bitov |to Bitovo, Bitovjan, bitovský. 5 O něm. Bittau viz Bítov 2 sub 5. 6 Bitovský dvůr, Bitovský mlýn. 2. Bítov 1 Městys 8 km sz od Vrano va n. D. 2 1046, falz. 12. stol. Bethow, CDB I, 382 1195, falz. z poč. 14. stol., in castro Betow, CDB I, 411; 1222 de Wetow, CDB II, 232; 1222 provincia Betowiensis, CDB II, 234; 1227 provinciae Betouensis, CDB II, 305; 1233 de Be thow, CDB III, 38; 1238 camerarius Bethowensis, CDB III, 88 ; 1239 camerarius Betowensis, CDB III, 212; 1256 burgravius Wetoensis, CDM III, 227; 1283 camerario Vethouiensi, CDM IV, 213; 1294 in Vetoviensi districtu, CDM V, 11; 1331 von Wettaw, CDM VI, 414; 1343 de Vetouia, Mendl, Knihy počtů, 31; 1355 in Wethau, ZDB III, 82; 1363 von Vettaw, CDM IX, 203; 1372 de Byethow, CDM X, 143; 1483 na Biethowie, CDM XIV, 24; 1409 in Vethoviam, Neumann, Nové prameny, 157; 1424 v Bietowczi, LSA 582; 1441 ad Vethoviam, Neumann, No vé prameny, 201; 1494 z Bitowcze, PB Vllb, 26; 1513 na hrad Bijtow, PB Vllb, 72; 1547 v lesích bijtowskych . . . úřed ník byťhowsky, PB XIX, 42; 1576 zá mek Bijtow, ZDB X X X , 89; 1633 W et-
taw, Bjtow; 1718 Vottau; 1720 a 1751 Vóttau; 1846 Voettau, Bjtow ; 1872 Vot tau, Bítov; 1893 Vóttau, B ytov; 1906 Vóttau, Bítov. 3 P. Bítov. Již v 11. stol. knížecí hrad; 1498 městečko s far. kos telem sv. Václava. Za stavby přehrady byl Bítov přeložen na nynější místo. Čes. 4 Bítov, Bitovák, bitovské. Něm. F&dau. 5 Městečko proti hradu bylo v 15. a 16. stol. nazýváno Bítovec. • MJ je utvořeno příp. -ov k OJ Biet, zúžením Bít; znamená hrad BitiIv. Viz Bíteš. Něm. MJ Bittau (u Bílovce) je pozdější než Vottau (u Vranova), obě obměňují hláskoslovně českou předlohu, Bítov/ Vottau však starším způsobem (B/V, i/o). CV 137; Prof I2 87; Schwarz 305. 6 Comštejn, viz též u sv. Trojice (myslivna), Peksův mlýn, Popelná, Vraneč (dvůr). PJ Hradiště. Bítovánky 1 Ves 17 km vjv od Telče. 2 1386 villam Byethowanky, ZDB VII, 508; 1540 Bitowanky, ves půstů, ZDB XXVI, 45; 1672 Bytowanky; 1718 Bito wanky 1720 Bittowanky; 1751 Byto wanky; 1846 Bittowanky, Bitowanky; 1872 Bittowanky, Bitovánky; 1924 Bíto vánky. 3 P. Bítovánky. V 2. pol. 15. stol. zpustly, v 1 . 1584—1617 obnoveny. Ces. 4 Bitovánky, Bitovaňák, bitovanckej. 5 MJ: zdrobnělina k MJ Bítovany, tj. ves lidí z Bítova, staroč. z Bietowa; zdrobnělina pro dočasné opuštění. Patří k OJ Biet, viz Bíteš. CV 137; Prof I2 87, V 634; Spal 100; DS 15, 31; Schwarz 305. Bítovčice 1 Ves 11 km vjv od Jihlavy. 2 1360 de Byetobczicz . . . in Bietobczicz, que nominatur Vliczka, ZDB III, 508; 1557 ze vsi Bytowczicz, PB XXII, 55; 1585 ves Bitowczicze, ZDB X X X , 192; 1592 ze vsi Bitowcžicz, PB X X X I, 60; 1678 Bitowcžitz; 1718 Bittowžitz; 1720 Unter Bitowizitz (!), Ober Bitowititz (!); 1751 Bitweschitz; 1846 Bittowtschitz, Bitowčice; 1872 Unter - Ober Bittow tschitz, Dolní - Horní Bitovčice; 1893 Unter - Ober Bitowtschitz, Dolní - Horní
Bytovčice; 1924 Bítovčice. 3 P. Brtnice (Dolní В.) a Luka (Horní B.). Ces. 4 Bitovčice Bitovčičák\Bitovčák, bitovčickej. 5 MJ příp. -ice к jménu Bí tovec, tj. příslušník rodu Bítova a zna mená osadu jeho lidí. O OJ Bít v. Bí teš. Rozlišení na Dolní a Horní od 1720. R. 1360 se zvaly též Ulička. CV 137; Prof —. 6 Dolní Bítovčice, Horní Bítov čice (dříve osady), Vilémovský mlýn, Rozseč. 1. Bítovec 1 Zanikl u Dolní Bobrové (Novoměstsko) v trati Bítovce. 2 1407 a 1487 Bytowecz, Urbář žďárský. 3 Ves byla 1439 pustá, 1483 osazena, ale pak opět zpustla, Nekuda 53. 2. Bítovec 1 Zanikl u Oslavy (Velkomeziříčsko), kde je les Bítovec. 2 1493 les Bítovec, ZDB XVI, 195, ed. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 MJ: příp. -оиес к OJ Bít, zn. Bítův majetek. O Bít viz Bíteš. CV 137. B i t t a u , viz Bítov. 1. Bítýška Osová 1 Městys 6 km sz od Velké Bíteše. 2 1349 super oppido Vitis, ZDB 1 ,107; 1364 cum medio oppi do Bytesska, ZDB IV, 104; 1366 Vitis oppidum, ZDB VI, 129; 1373 medium oppidum in Parua Bythezka, ZDB VI, 129; 1376 Bytesska, CDM XI, 31; 1415 super oppido Bytesska, ZDB XI, 119; 1458 z Osowsky Bytessky, LSA III, 101; 1460 z Osové Bytečky, KP IV, 64; 1493 na puol městečku Bytesscze, ZDB XVI, 65; 1581 v městečku Bytesscze, ZDB X X X , 150; 1590 s městečkem Bitissku Osowskau, ZDB X X X I, 38; 1612 měs tečko Osowskau Bytyssku, ZDB X X X IV , 99; 1671 z Bytyssky Osowsky, Matr. Dolní Loučka; 1674 Ossowa Bietischka; 1718 Ossowa Bytischka; 1720 Bitischka; 1751 Osowa Bitischka; 1846 Bitischka, Bitischka Ossowa, Bytisska, Bytisska Osowa; 1872 Ossowa Bitischka, Osová Bytyška; 1881 Osová Bitéška; 1885 Os sowa Bitischka, Osová Bytiška; 1906 Ossowa Bittischka, Osová Bytyška; 1924 Osová Bítýška. 3 P. Osová. Již 1349 městečko s far. kostelem sv. Jakuba V. 73
1798 parcel, dvůr. Od 1805 továrna na příp. -ov k OJ Blahoň, to hypokor. po kůže. Ces. doba některého ze slož. OJ s kompo 4 Betýška, Betyšták, betýšcké/Vosová, nentem blah- „blahý“ , např. Blahoslav, na Vosovo, Vosovák, vososké. 5 Od pol. Blahoměr apod. CV 50; Prof —; Svobo 15. stol. přívl. Osová (podle příslušnosti da StčOJ 161. k panství). 6 Tři dvory (dvůr), Maňkův Blahutovice 1 Ves 10 km západně od Nového Jičína. 2 1499 Blahustowicze mlýn. PJ: Šibeník. 2. Bítýška Veverská 1 Městys 8,5 km ZDO XVI, 12; 1612 Blahautowicze, ZDO jižně od Tišnova. 2 1376 de Bytysch, XXXIII, 63; 1628 z Lahutowicz, Matr. ZDB VI, 448; 1475 Bytéška městečko, Hranice; 1672 Blattendorf; 1718 Blattendorff; 1720 Blatendorf, Blatutowi PB V, 61; 1481 v Bietesscze, PB V, 35; 1538 městečko Wewersku Bytessku, ZDB tze (!); 1751 Blattendorf; 1846 Blatten XXVI, 12; 1573 městečko Wewersku dorf, Blahutowice; 1872 Blattendorf, Bytessku, ZDB X X X , 9; 1633 Byteschka; Blahutice; 1893 Blattendorf, Blahuto 1674 Klein Bitischka; 1718 Bitisska; vice. 3 P. Hranice; 1772 parcel, dvůr. 1720 Bitiska; 1751 Klein Bitiska; 1846 Něm. Eichhorn Bitischka, Wewerská Bitýška; 4 Blahutovice, k B-am, v B-ach, Bla1872 Bitischka, Veverská Bytyška; 1881 hutovjan, blahutovicky |-tovsky. 5 M J: Veverská Bitéska; 1885 Eichhorn Bi příp. -ovice k OJ Blahut(a), domácké tischka, Veveří Bytýška; 1893 Eichpodobě některého slož. OJ, o nichž viz hom Bitischka, Veveří Bytyška, Ve Blahoňov. Zn. ves lidí Blahutových. verská Bytyška; 1906 Eichhorn BittischDo němčiny přejato s vynecháním h a ka, Veverská Bytýška; 1924 Veverská analog, spojovacím -en a -dorf: Blat Bítýška. 3 P. Veveří. Na poč. 15. stol. tendorf. CV 51; Prof I2 87 (Blahotice); městečko s far. kostelem sv. Jakuba V. Svoboda StčOJ 166. 6 PJ na -ovo: Svih1716 vystavěny železné hamry na Bí lovo, Masařovo. lém potoku. Čes. Blanné 1 Ves 9 km jv od Mor. Bu 4 Betýška, do Betýšky, Betyšák, bedějovic. 2 1846 Blann, Blaný; 1872 teské. 5 MJ: přivlast. příp. -ka k OJ Blann, Blány; 1915 Blann, Blané; 1924 Bíteš/Byteš/-ch, o nichž viz Bíteš. Něm. Blanné. 3 P. Hostim; 1591 tu stával Eichhorn „veverka“ podle příslušnosti Blanský mlýn, 1669 bylo místo pusté k hradu Veveří. CV 23, 137; Prof - . a lesem porostlé; 1738 založena ves. Ces. 6 Nový dvůr (dvůr), Dolní mlýn, Pra4 To Blaný, k B-ymo, o B-ym, za chovna (mlýn), Veveří (hrad). PJ B-ym, Blaňák, blanenské. 5 MJ: neu U vlčích jam, Na stráži, Královka (les), trum adjektiva k staroč. apelat. blana, Ho Bratrské zahradě. bláně — trávník, pastvina, zvláště na B l a d e n s d o r f , viz Mladoňov. místě vykácených lesů (Machek, Etym. B l a d o w i t z , viz Mladějovice. sl. 22 ) a na kamenité půdě, někdy Blahoňov 1 Ves 8,5 km západně od i v obecním majetku (Wisnar 18 aj.). Tišnova. 2 1390 Blahonow, ZDB VII, Pův. název byl Blanský/Blanný mlýn. 816; 1415 villam Blahonow, ZDB X, Srov. Blansko, v Cechách Blaníce, Bla 101; 1504 Blahoniow, ZDB XVII, 65; ník; PJ Bláně (Bartoš, Dial. slov. mor. 1720 Blahnow; 1751 Blahanow (!); 1846 18), Blaňov (u České, Sáňka 31). PJ Blahoniow; 1872 Blahoniow, Blahoňov. Bláně v Jarošově u Uh. Hrad. a v Blat3 P. Kuřim. Ces. nici. CV 179; Prof I2 89. 4 Blahoňov, do Blahoňova, BlahoBlansko 1 Město na Bměnsku. 2 1131 Blansko, CDB I, 115; 1267 apud Planňovšči, blahoňovské. Blahuňuv, Blahucek, CDM III, 402; 1270 Blanzk, CDM ňuvák, blahuňuvské (Deblín, hanácké IV, 41; 1277 oppidi nostri Plancek, CDM nář. horské s o > u). 5 MJ: přivlast. 74
IV, 132; 1349 castro Blansk, CDM VII, 913; 1353 de Plancz, Mendl, Knihy poč tů, 201; 1360 plebanus de Blanczk, Reg. VII, 465; 1396 castrum nostrum Blanczk . . . oppidum Blanczk, CDM XII, 302; 1400 z hradu našeho Blanska s městeč kem Blanskem, CDM XV, 401; 1434 z Blanska . . . na tom hradě Blansce, KP III, 95; 1435 v Blansce, KP III, 118; 1437 ad castrum Blanssk, Lechner I, 45; 1437 v Blanště, KP III, 214; 1444 in Blansk, Lechner I, 52; 1466 k blanen skému zboží, KP IV, 219; 1492 za Blan sko, KP VI, 301; 1527 na B lan sk u ... zboží blaneczkeho, PO XIII, 118; 1531 do kostela blaneczkeho, PB XV, 57; 1554 na starý hrad pustý, tvrz Blansko, městečko Nowe Blansko, Staré Blansko, DM VII, 47; 1576 lidé blanensstij, DM XV, 103; 1633, 1675 Blansko; 1687 z Blanska, Matr. Jedovnice; 1718, 1751, 1846 a 1872 Blansko. 3 P. Blansko (bis kupské léno). Vedle původního (Staré ho) Blanska založil v pol. 13. stol. bis kup Bruno městečko (Nové Blansko) a hrad Blansko, který stával východně od Těchova. Po zboření hradu byla v 16. stol. vystavěna tvrz v městečku (pak zámek). Již v 17. stol. železné hu tě, od poč. 19. stol. silný železářský prů mysl. 1905 bylo Blansko povýšeno na město. Již 1131 far. kostel sv. Martina. Ces. 4 Blansko, Blan(en)ščák, blanenské; v okolí: Blansku, (hanácké nářečí hor ské se změnou o > u). Arch. Blanščí. 5 MJ utvořeno substantivizací jmenného neutra blan-sko ( < boln-bsko) od stč. apel. blana, bláně ( < boln) a značí osa du založenou na blanách; význam slova v. u MJ Blanné. Příp. -s/co označuje příslušnost k něčemu, charakterizaci místa. R. 1437 Blanště: arch. 6. p. sg., viz Cuřín, Slavica Pragensia IV, 1962, 429 n. O MJ Blansko četná literatura. CV 171; Prof I2 91; Mikl. Apel. II, 225; Saňka 31 a CMM 1951, 212-217; Pra cek, Komenský 1881, 124—126; Brandl, Obzor 1885; Gregor VVM 7, 44—45 aj.
Klamovka (továrna), Na mošnách, Nýtárna, též Pavlínská huť, Horní Palava (cihelna), Sloupečník, U mlýna, též Trávníky (mlýn), V huti (myslivna), Zborovec (cihelna). PJ: Strážná, Šibe nice, Palava (potok). B l a s c h d o r f , viz Lhotka (u Bí lovce). B l a s c h k e , viz Vlaské. Blatec 1 Ves 7 km jižně od Olomou ce. 2 1369 de Blaczcze, ZDO I, 969; 1493 z Blatce, KP VI, 314; 1511 ze vsi Blatcze, PO VIII, 299; 1517 z Blatcze, PO X, 241; 1587 Blatcze (1. p.), АСО В 12; 1660 z Blatcze, Matr. Prostějov; 1676 Blatcze; 1691 Blatze, Děkan. matr. Olomouc; 1718 a 1751 Blatcze; 1846 Bla tze, Blatec. З P. města Olomouce. Ces. 4 Blatec, do Blatca, v Blatco, za Blatcem, Blatečák, blatecké. Cuhácké nářečí. 5 MJ je deminut. k apel. bláto: blatce podle nepřímých pádů a slov dvorec, týnec, pak nom. Blatec. Něm. MJ Blatze je z čes. genit z Blatce vynecháním předložky z. Srov. Blatnice. CV 180; Prof I2 92. Podle V. Nešpora (Dějiny roboty na panství olomouckém, 20 ) slul Blatec 1131 Tázaly (v. t.). 6 Kocanda (hospoda), Blatecký mlýn. Blatiny 1 Ves 10 km severně od N. Města. 2 1768 obce naisstiftski, Svobo da, Novoměstský okres 261; 1846 Neu stift, Nové Sady; 1885 Neustijt, Novosady; 1915 Neustijt, Novosady či Bla tiny; 1924 Blatiny. З P. Nové Město; založeny krátce před r. 1768. Čes. 4 Blatiny, na Blatiny, Blatiňák/Blatiňář, blatinskej. 5 MJ: příp. -ina k apelat. bláto, zn. místo blátivé. Plurál podle MJ Slatiny, Bažiny. Časté jako PJ. CV —; Prof I2 92. Něm. Neustijt = No vosady, tj. nově založená ves; viz Nebštych. 1. Blatnice 1 Ves 5 km vsv od Mor. Budějovic. 2 1046 falz. z 12. stol., Blat nice, CDB I, 382; 1466 Blatnicze (2. p.), PB IV, 191; 1481 v Blatniczy, PB V, 45; 1512 nad Blatniczkym rybníkem PB X, 53; 1530 ze vsi Blatnicze, PB XIV, 257; 6
75
1528 Blatnicze, Ruk. arch. města Brna 4 Malá Blatnica, častěji v okolí Ma č. 1212; 1570 ze vsi Blatnicze, PB XXVI, la Jaša JJoša \Aša, které vzniklo sekun 45; 1573 k vsi jeho Blatniczy, PB XXVI, dárně z nář. obyvatelského jména Má 314; 1671, 1718 Blatnicz; 1720 Platnitz; lojašé a příd. jména malojašský (Blat 1751 Blattnitz; 1846 a 1872 Blatnitz, nice, Louka). V nář. výsl. I [u]. Blatnice. 3 P. Jaroměřice n. R. Čes. 5 M J: demin. k MJ Blatnice, v. t. Pří 4 Ta Blatnica, o B-i, za B-ó, Blatnivlastek Malá (1371 Stará) Blatnice na rozdíl od sousední Velké Blatnice. ČV čák, blatnické. 2. Blatnice 1 Ves 6 km jv od Uh. 179. Ostrohu. 2 1371 (in) Blatnicz Maiori, B l a t t e n d o r f , viz Blahutovice. CDM X, 118; 1372 Platnicz, Liber; 1511 B 1 a u d a, viz Bludov. B l a u e n d o r f , viz Bludovice. z W elikey Blatnicze, PO VIII, 293; 1515 v blatniczkych horách, PO X, 68 ; 1523 Blazice 1 Ves 5 km ssz od Bystřice z Welike Blatnicze, PO XII, 225; 1551 p. H. 2 1358 villam Blazicze, ZDO I, 568; 1365 in Blazicz, ZDO I, 869; 1406 z Welike Blatnicze, PO XXI, 199; 1598 z hor blatniczkeych, PO XXXIII, 160; villam Blassicze, ZDO VII, 169; 1447 1598 při vsi W elkey Blatniczy, PO z Blazicz, PO III, 158; 1480 Blazycze, X XX III, 161; 1598 z Welike Blatnicze, PO V, 83; 1494 ves Blazicze, ZDO XV, PO X X X IV , 98; 1633 Blatnice; 1671 7; 1504 lidí mých blasiczkych, PO VII, 232; 1506 z Blazicz, PO VIII, 44; 1520 Gross Blatnicz; 1718 Gross Platnicz; 1720 Gross Blatnitz; 1726 Pečet obecní z Blazycz, PO XI, 90; 1526 v BlazyHrvbe Blatnicze, CMMZ V, 32; 1751 czych, PO XIII, 65; 1532 za ves Blazy Gross Blattnitz; 1846 Gross Blattnitz, cze, PO XV, 254; 1536 fojt blazyczky, PO XVII, 80; 1675 Blažitze; 1751 BlaBlatnice Hrubá čili Welica (!); 1872 Gross Blatnitz, Velká Blatnice; 1924 žitz; 1846 Blaschitz, Blažíce; 1872 Bla Blatnice. 3 P. Uh. Ostroh. Již v 16. stol. žíte, Blasice (!); 1893 Blasitz, Blazice. far. kostel sv. Ondřeje, později poblíže 3 P. Bystřice p. H. Čes. vsi poutní kostelík sv. Antonína Pad. 4 Ty Blazice, k B-ím, o B-ách; BlaziV 16. a 17. stol. byla B. proslulá vinař čáci, blazické. 5 MJ: do 17. stol. má stvím a byla hrazenou vsí. Čes. MJ B. jen podobu Blazice se z, teprve 4 Hrubá Buatnica, za B-ú, Hrubopak Blazice nepochybně přikloněním buatničané |Hrubjané, hrubobuatnický. k Blažej lat. Blasius. Na rozdíl od 5 MJ: příponou -ice se substantivizuje ČV 50 pokládáme zápisy Blazice za příd. jméno blatné, za místo buď blá správné, nikoli za mylné zápisy podoby tivé, nebo ležící u kalné vody. Také jako Blažíce (ta by mohla vzniknout příp. PJ. ČV 179; Prof I2 94. Přívlastek Hru -ice jak k OJ Blaž, zkratky z Blažej, bá = Velká poprvé 1511 k rozlišení tak — pravděpodobněji — k OJ Blah, od blízké Blatničky; v. t. 6 PJ Bláně. Blaž, hypokor. podobám slož. OJ typu Blatnička 1 Ves 11 km jv od Uh. Blahomir, Blažibor s blagi, „dobrý, bo Ostrohu. 2 1371 (in) Latnicz Antiquo, nus“ ; Svoboda StčOJ 69). Protože však CDM X, 118; 1512 z Male Blatniczky, OJ Blaz nelze spojit ani s Blažej (před PO IX, 183; 1592 Blatniežka Mála, Urpokládat zkrácení bezprostředně z lat. bář ostrožský; 1598 z Mále Blatniczky, Blasius je zcela nejisté), ani s blaga, PO XXXIII, 428; 1671 Klein Blatnitz; (-g + jb > Blaží), je třeba vyjít z ta 1718 Klein Blatznitz (!); 1720 a 1751 kového jména, v němž -z, (< -d + jb) Klein Blatnitz; 1846 Klein Blatnitz, původní. Na pozadí palatalizovaných Mala Blatnice; 1872 Klein Blatnitz, Ma OJ typu Hrz -(r-hrd+jb, Raz něm. au viz Bludov. O pří 1. B obrová D olní 1 Dříve městys, ny vlastku Nižní z r. 1461 viz Nižní Lhoty. ní místní část obce Bobrová, 10 km jjv 3. B ludovice H orní 1 Ves 9,5 km sv od Nového Města. 2 1267 per circuitum od Frýdku; Sl. 2 Přip. se 1573; 1688 in de Boberowe, CDM III, 395; 1277 BoSuperioři Bludowitz, VB 561; 1736 Ober berow, CDM VI, Suppl. 7; 1283 de BobBludowitz; 1894 Ober Bludowitz, Horní rowa, CDM IV, 215; 1293 Bobrow, CDM Bludovice. 3 P. Horní Bludovice. Ces. IV, 319; 1338 in Bobrauia Inferiori, 6 Spluchov. CDM VII, 217; 1393 in Bobrowia In 4. B ludovice Prostřední 1 Dříve sa feriori, CDM XII, 133; 1407 Bobrowa, mostatná obec, nyní osada obce Horní in Bobrouia, Urbář; 1462 Bobrouia, Bludovice, 10 km sv od Frýdku; Sl. z Bobrowa (!), Urbář; 1528 v Dolny Bob2 1808 Mittel Bludowitz; 1884 Mittel rowy, LSA III, 17; 1674 Vnter Bobro Bludowitz, Prostřední Bludovice. 3 Ves wa; 1718 Unter Obrawa; 1751 Unter vznikla 1711 oddělením od Horních Blu Bobrowa; 1846 Unter Bobrau, Dolnj dovic. Zámek. Ces. Bobrowa; 1872 Unter Bobrau, Dolní 4 Bnendovice Dulne, Gurne, Prostřed Bobrová. 3 P. Radešín. Již 1338 far. ně. 5 M J: příp. -ovice k OJ Blud, o němž kostel sv. Markéty; v 15. stol. městeč v. Bludov; zn. ves lidí Bludových. Blu ko. Fara 1516 zrušena. Ces. dovice 2., 3. a 4. pojmenovány patrně 2. B obrová H orní 1 Dříve městys, podle Bluda z Jičína, který byl na kon nyní místní část obce Bobrová, 10 km ci 13. stol. ve službách knížete opolskéjjv od Nového Města. 2 1338 de Supe ho. Přívlastky Horní a Dolní jsou starší rioři Bobrauia, CDM VII, 217; 1393 in než přívlastek Prostřední, který zave Superioři Bobrovia, CDM XII, 233; 1446 80
na městečko Horní Bobrovu, KP III, 246; 1478 v Horní Bobrové, AC XVI, 205; 1514 Bobrovštie, LSA III, 61; 1633 Bobrowa; 1674 Ober Bobrowa; 1718 Ober Obrowa; 1720 Obrawa; 1751 Ober Bobrowa, 1846 Ober Bobrau, H om j Bobrowa, též Obrowa; 1872 Ober Bob rau, Horní Bobrová. 3 P. Radešín. Již 1368 městečko. Farní kostel sv. Petra a Pavla. Ces. 4 Bobrová, z Bobrový, za Bobrovou, Bobrovák, bobrovskej. Arch. Vobrová. 5 MJ je možno vyložit dvojím způso bem: buď přivlast. příp. -ova k OJ Bobr apel. bobr „Biber“, zn. Bobro va ves, lhota. Po vynechání doplňují cího slova přehodnoceno posesívní jmé no na adjektivní Bobrová, srov. Hostišová, Franková apod.; nebo z adj. spojení bobrová říčka, tj. říčka, kde jsou bobři. Doklad 1514 Bobrovštie: arch. 6 . p. sg., zn. „v Bobrové“ , srov. Blansko — Blanště. Původně byla jen jedna Bobrová, když však byla osada rozdělena mezi dvě panství, vznikly z jedné obce dvě: Dolní a Horní. CV 164 (z apelat.); Prof —; Svoboda StčOJ 196; Smilauer Vodopis 472; M. Nieder mann ZONF III 213 a L. Niederle Život III-l, 169 — o jm. bobr v toponymii; Trávníček HM 141; Machek ES 36. 6 PJ: Strážní kopec, Dlouhé stráže. Bobrovany 1 Zanikly jz od Domašova (Ivančicko) při říčce Bobravě. 2 1464 villam Bobrowany, ZDB XIII, 4; 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: 4. p. pl. k stč. Bobrověné „lidé usedlí při říčce Bobravě“ . Podobně utvo řeno blízké MJ Oslavany k hydronymu Oslava. Viz též Bílany. Nekuda 89; ČV —; Spal —; Prof —. B obrovník 1 Osada Dolní Lipové, 2.5 km jižně od Jeseníku; Sl. 2 1622 im Bieberteuch, Jesenicko 320; 1805 Bie~-:neich; 1924 Bobrovník, Biberteich. 3 P. Frývaldov. Založen 1723. Něm. 3 MJ: substant. příp. -nik k adj. bob rový (rybník). Předlohou čes. MJ však
e
bylo něm. Biberteich „bobří rybník“ . CV - ; Prof - . 1. B obrovníky 1 Ves 2,5 km jv od Hlučína; Sl. 2 1377 Bobemig, Gr-M II, 487; 1518 ves Bobrowinky (!), ZDOp III, 52; 1547 ves Bobrowniky, ZDOp VI, 8 ; 1672 Bobrowniky, Děkan, matrika Hlučín; 1736 a 1837 Bobrownik; 1870 Bobrownik, Bobrovníky, Catal. cleri. 3 P. Hošťálkovice. Ces. 4 Ty Bobrovníky, do Bobrovník, no věji na Bobrovníky, ku Bobrovnikum, v Bobrovnikoch, za Bobrovnikoma, Bobrovjaně \-i, bobrovsky. Něm. Brobrovnik (!, zjištěno výzkumem, Hlu čín). Hanl. Uhry (Hošťálkovice, Lhotka). 5 Něm. 1377 Bobem ig z čes. gen. pl. z Bobrovník, v němž redukována druhá, nepřízvučná slabika. B. tvoří spolu se jm. Kravaře a Zlatníky skupinu zaměst naneckých jmen na širším Opavsku. 6 Starý dvůr, Malánky (v. t.). 2. B obrovníky 1 Zanikly na Mohelnicku, patrně poblíž řeky Moravy. 2 1131 Bobrounici, CDB I, 115. 5 MJ: původ. 4. p. pl. k apelat. bob rovník „lovec, chovatel bobrů“. CV —; Prof —. B obrůvka 1 Ves 13 km jižně od No vého Města. 2 1262 villam dietám Cappilbobrowe, CDM III, 336; 1393 von Bobrobka, alias in Kapilbobr, CDM XII, 133; 1393 de Bobrowka, alias in Kapilwobra, CDM VII, 136; 1434 z Bobruowky, KP III, 87; 1444 Bobruovku Malú, Svoboda VM — Nové Město 293; 1483 Bobruowka, Zďárský urbář; 1674 Bobruwka; 1718, 1751 a 1846 Bobruwka; 1872 Bobruwka, Bobrůvka. 3 P. Ra dešín. Již 1393 fara (kostel patroc. sv. Bartoloměje), zanikla za třicetileté vál ky. Ces. 4 Vobruvka/Bo-, Vobruvák, vobruské/vobruvecké. 5 MJ: deminutivum k MJ Bobrová, v. t. Doklady do konce 14. století mají též podobu Kapilbobre: polatinštělá podoba české předlohy Bob růvka n. Maíá Bobrová. Užití lat. capillje tu v moravské toponymii zcela oje 81
dinělé. ČV 179. 6 Klímův a Strakův mlýn. Bocanovice 1 Osada obce Jablunkov, 2 km jz od Jablunkova. 2 1633 na Boczanowiczach, Prášková poz.; 1647 Boczonowitz, Urbář komory těšínské; 1675 de Boczoniwicz, Matr. Jablunkov; 1736 Boczanow; 1808 Botzonowitz, Boczonowitz; 1885 Boconovice. 3 P. komory tě šínské. Pol. 4 Bocunovice, bocunovsk’i. 5 M J: příp. -ovice k OJ Bočan, které z apelat. bo čan „čáp“ , srov. lašské nář. botaň, bo čan, pol. bocian a lašská příjm. Botaň, Bočan a také čes. příjm. Čáp. Podoby s Boco- proti Boča- jsou podle místního nářečí. ČV —; Prof —; Smil. PST I 50. 6 Bílkov/Bilków, Bockov/Bocków, Do lina, Hřanov/Grzanów, Husařov/Husarzów, Kurajka, Lesničůvka/Leniczówka, Pod břehy/Pod brzegy, Vytopec/Wyto piec. B o č k o v, viz Město Nové. B o d e l s d o r f , viz Bohdalov. B o d e n s t a d t , viz Potštát. Bohdalec 1 Ves 10 km jižně od No vého Města. 2 1348 Pohdalau, CDM VII, 815; 1462 Bohdálczy (!), Zďárský urbář; 1483 Bohdalecz, Zďárský urbář; 1667 in Bohdalecz, Svoboda VM — Nové Město 306; 1674 Bohdalecz; 1718, 1720 a 1751 Bohdaletz; 1846 Bochdaletz, Bochdalec; 1872 Bohdaletz, Bohdalec. 3 P. Radešín. Čes. 4 Boudalec, Boudalák, boudalskej. 5 M J: původně přivlast. příp. -jb k OJ Bohdalek, Bohdalec, deminut. k OJ Bohdal, o němž viz Bohdalice, jak ukazují doklady z r. 1462, 1667, 1674. Dnešní zakončení s -ec je podle něm. Bohda letz, které ovšem vzniklo adaptací z čes. Bohdalec, nebo je čes. -ec analogické podle MJ Amolec, Rudolec, Vílanec. Německé 1348 Pohdalau má -au patrně analogické, neboť bezprostřední před loha *Bohdalov není doložena. ČV 52; Prof I2 108 (Bohdalov, Bohdaneč). Bohdalice 1 Vec 7,5 km ssv od Bu čovic. 2 1337 de Bochdalicz, CDM XV, 82
48; 1401 in Buohdalicz, CDM XV, 48; 1464 v Bohdaliczich, PO IV, 96; 1544 0 rychtáře bohdaliczkeho, PO X X IX , 165; 1576 k faře bohdáliczky, PO XXVII, 128; 1580 to zboží bohdaliczke, PB X X IX , 38; 1591 tvrz a ves Bohdalicze, ZDO X X X , 194; 1672 z Bohdalycz, Matr. Šaratice; 1718 Bochdalitz; 1751 Bohdalitz; 1846 Bochdalitz, Boh dalice; 1872 Bohdalitz, Bohdalice. 3 P. Bohdalice. Již 1401 far. kostel Nanebe vzetí P. Marie. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Fara obnovena 1784. Čes. 4 Bohdalece \Bódalece, Bódalák, bódalské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bohdal, složenému z komponentu boh-, pův. „úděl, štěstí, dárce blahobytu, bůh“ a -dal k dáti „geben“ . Zn. ves lidí Bohdalových. V některých dokladech a v ná řečí zaniklo před -d -h-: Bódalice, srov. nář. Boudalov, Boudalec k Bó-, které diftongizováno jako náležité stč. ú. ČV 52; Prof I2 108 (B-ovice); Svoboda StčOJ 70, 74; Miklosich PN 247; Vasmer REW 1 327. 1. Bohdalov 1 Ves 8,5 km východně od Mor. Třebové. 2 1365 villam Boblud M inor villam Boblvd Maius, ZDB IV, 224; 1398 (in) Bohdalowek Maiori et Minori, ZDO VI, 740; 1408 Gross Bohdalss, W enyk Bohdalss, CDM XIV, 6 ; 1490 Bohdalow Wietssi a Bohdalow Menssy, ZDO XIII, 7; 1672 Bohdelsdorjensis . . . ex pago Bohdelsdorff, Dě kan. matrika Mor. Třebová; 1718 Wodelsdorf; 1720 Bohdelsdorj, Pohdalow; 1846 Bodelsdorf, Bochdelsdorf, Bochdalow; 1872 Bodelsdorf, Bohdalov. 3 P. Mor. Třebová. Čes. 4 Bohdalov, Bohdalák, bohdalovské. 5 Jméno vsi bylo původně odvozeno od OJ Bohoblud, jak ukazují první dokla dy; *Bohoblud-ov, k blgd- „bloudit“. Avšak již koncem 14. stol. se objevuje jm. Bohdalov, zdrobněle Bohdalůvek — k OJ Bohdal. Snad lze při změně Boho blud- na Bohdal- uvažovat i o meliorační tendenci. Od 1490 jen Bohdalov. Doklady do konce 15. stol. mají přívlast
5 M J: příp. -ice k OJ Bohdánek, Bohky Maius, Gross, Wietssi a Minori, We danec, deminutivům k OJ Bohdan, nyk, Menssy, ještě 1517 se píše Vrchní 0 němž viz násl. heslo. Zn. ves lidí a Dolní Bohdalov (CMM 1957, 321). To B-ových. ČV —; Prof I2 109 (Bohdaneč); vše ukazuje na existenci dvou původ Nekuda 89 (Bohdanice). ních vsí, které po 15. stol. splynuly. Bohdanovice 1 Ves 8,5 km jjv od Německé MJ vzniklo adaptací české Horního Benešova; Sl. 2 1265 de Bopředlohy a vyvíjelo se 1408 Bohdalss danovitcz, CDM III, 370; 1413 de Bodas genitivním -s (Schwarz 193 uvádí do nowicz, Kapras I, 3; 1542 vsi Bohdaklad Bohdals už k r. 1360 — Libri connowycz, POp XI, 10; 1720 Boinsdorf; firmationum . . . Praha 1865, 116), 1672 1736 Boinsdorf; 1736 Boydensdorf; 1805 Bohdelsdorf s -dorf „ves“ za -ov, 1718 Boidensdorf; 1836 Boidensdorf, BodanoWodelsdorf s častým B/V, 1872 Bodelswitz(\); 1870 Boydensdorf, Bohdanovi dorf. Významem se rovná českému MJ. ce, Catal. cleri; 1894 Boidensdorf, Boh Německý přívlastek 1408 W enyk se jen danovy; 1924 Bohdanovice, Boidensdorf. velmi vzácně vyskytuje za lat. Minor, čes. Malé, Menší. Srov. jen Wenyk 3 P. Heraltice. Něm. Kuntschitz pro Kunčičky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bohdan, slo 2. Bohdalov 1 Městys 11,5 km jjz od ženému z komponentu boh-, o němž Zďáru n. S. 2 1349 Buchdalow, ZDB I, viz Bohdalice, a z -dan, participia k dáti 107; 1366 Bochdalow oppidum, ZDB IV, „geben“ ; zn. ves lidí Bohdanových. Něm. Boidensdorf je hybridní jm. s vý 398; 1490 u Bohdalova, KP VII, 19; 1500 městeček . .. Bohdalova, LSA III, 35; znamem „ves B.-ova“ : čes. Bohd- pře 1538 k Bohdalowu, ZDB XXVI, 7; 1674 jato jako Boid- (srov. měkkost v Poidl z městečka Bohdalowa, Matr. D. Louč z Podolí), spojovací -en a -dorf „ves“ ka; 1679, 1718 a 1751 Bohdalow; 1846 jsou analogické, což bylo při poněmčoBohdalau, Bohdalow; 1872 Bohdalau, vání českých MJ v 17.—18. stol. časté. Bohdalov. 3 P. Německý Rudolec. Již Do r. 1720 se německé doklady nevy ve 14. stol. městečko s farním kostelem skytují. R. 1894 česky též Bohdanovy: sv. Vavřince. Tvrz stávala u rybníka plurálové -ovy analogicky podle blíz Perfrýt. Ces. kých MJ Heřminovy, Hošťálkovy. CV 4 Boudálov, na Boudalov, Boudalo—; Prof —; Schwarz 219. 1. Bohdíkov Český, nyní Bohdíkov uá/c/arch. Boudalák, boudalov skej/bou 1 Ves 7,5 km sz od Šumperka. 2 1351 dalskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Martinivilla, CDM VIII, 80; 1579 tvrz Bohdal, o němž viz Bohdalice. CV 52; a ves Bohdikow, PO XXIX, 81; 1594 Prof I2 108; Svoboda StčOJ 70. 6 Dolní Bohdikow, ZDO X X X , 289; 1672 Mertzmlýn, Horní mlýn. dorff; 1767 obce bohdíkovckef, LSA 73; Bohdalůvka 1 Zanikla u Molenburku 1846 Mdrzdorf, Budíkov; 1872 Bohmisch (Blanensko), kde je trať Bohdalevsko. Marzdorf, Český Bohdíkov. Od 1946 2 1463 d rž í. . . Bohdalůvku, KP IV, 268. Dolní Bohdíkov, od 1960 jen Bohdíkov. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 3 P. Ruda. Již 1351 farní kostel sv. 5 MJ: deminutivum k *Bohdalová Petra a Pavla. V 16. stol. tvrz. Ces. *—Bohdalova, tj. ves, lhota. CV —; Prof 4 Bodikov, do Bodikova, Bodikovál, —: Nekuda 53. bodikovské. 5 C něm. Marzdorf -s—*MarBolidančice 1 Zanikly u Brodců (Jih tinsdorf viz níže. R. 1846 česky také lavsko), kde byly v 16. stol. louky „na Budíkov; mylné pospisovnění nářečního Bohdančicích“ . 2 1590 s pustým dvo Bodikov, které však vzniklo synizesí rem bohdancžiczkym, ZDB X X X I, 52. z Bohdíkov a nikoli změnou u > o 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. z *Budíkov. 6 Alojzov, Alojzovský dvůr. poL 15. stol.
83
2. B ohdíkov N ěm ecký, nyní B oh díkov Horní. 1 Dříve osada obce Nové Vsi. nyní osada obce Žárové, 7 km západně od Loučné nad Děsnou. 2 1677 a 1718 M ertzdorff; 1751 Mertzdorj; 1846 Maerzdorf, Březinec; 1872 Märzdorf, Bohdí kov; 1885 Märzdorf, Německý Bohdíkov. Od 1947 Horní Bohdíkov. 3 P. Velké Losiny. Založen před 1677. Něm. 5 Němec. Mertzdorf, Märzdorf vznik lo zkrácením z *Martinsdorf, srov. u B. 1. 1351 Martinivilla; podobně Bertoldesdorf - Barzdorf. Mylným překladem něm. März- vzniklo 1846 české Březinec (něm. März „březen“). • MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bohdík, to hypokor. po doba některého složeného OJ s kompo nentem Boh-, o němž viz Bohdalice (např. Bohdan, Bohdal). CV 52; Prof —; Svoboda StčOJ 137. B ö h m d o r f 1 Názvy osad, případ ně ulic, v Blučině, v Hustopečích, v Mi kulově, v Miroslavi a v Rosicích. 5 MJ znamená osadu českých obyvatelů. Vy skytuje se u měst a městeček, do nichž přišlo později německé obyvatelstvo a u nichž původní sídliště dostalo název Böhmdorf (Pendorf, Pendrov), poněvadž se odlišovalo národností. Viz i Pendrov. CV 256 (jiné). B ö h m i s c h d o r f , viz Ves Česká. B&hmisch Grillowitz, viz Křídlovice České. B ö h m i s c h L i e b a u , viz Libina Moravská. P .ö h m is '-c h M a r k e r s d o r f , viz Leskovec Moravský. B ö h m i s c h M ä r z d o r f , viz Boh díkov Český. Bohučovice 1 Ves 8 km jižně od Opa vy; Sl. 2 Přip. se 1413; 1586 Bohuczowicze, ZDOp VIII, 1; 1736 Bohutschowitz, 1835 Bohutschowitz, Bohutcowjce; 1870 Bohutschowitz, Bohučovice, Catal. cleri. 3 P. Hradec. Ces. 4 Bohučojice, v Bohučojcach, Bohučan, bohucky. Změna -ovice > -ojice ty pická pro západoopavský úsek lašských nářečí. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bohuč, 84
domácké podobě některého OJ na Bohu (-slav, -mil); zn. ves lidí Bohučových. Možná, že je tu východiskem OJ Bohuš a š-^ -č nastalo ažsvývojem MJ. Avšak nedostatek starších dokladů. CV —; Prof —. 6 Lipová, Vršák. 1. Bohumilice 1 Ves 3,5 km sv od Klo bouk. 2 1210, falzum z 13. stol., Bohumilici, CDB II, 364; 1237 Bohumilíci, CDB III, 167; 1298 Bohumilicz, CDM V, 95; 1459 Bohumilicze, PB IV, 26; 1577 k pusté vsi Bohumiliczym, PB XXVII, 296; 1673, 1718 a 1751 Bohumielitz; 1846 Bohumielitz, Bohumělice; 1924 Bohumilice. 3 P. Klobouky. Ves zanikla v 2. pol. 15. stol., krátce po 1668 byla obnovena. Ces. 4 Bómělece, do Bómělec, Bómělčák/ Bómělščák, bómělské. 5 Podoba Bohumělice analog, podle kolísání OJ s -mir/ -měr. 2 . Bohumilice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Oblekovice, 3 km jv od Znojma. 2 1195, falzum z poč. 14. stol., Bohmelicz, CDB I, 411; 1347 in Bachmálicz, Reg. V, 361; 1672 Pumblitz; 1720 Pumlitz; 1872 Pumlitz, Bohumělice; 1924 Bohumilice, Pumlitz. 3 P. Louka. Něm. 5 O něm. Pumlitz v. níže. 6 PJ: Alte Thaya. 3. Bohumilice 1 Zanikly mezi Bavory a Mušovem (Mikulovsko). 2 1332 Pachmalicz, CDM VI, 438; 1414 darff Pochamlicz, Bretholz, Das Urbar 33. 5 Německé Pochmalitz přejato z čes. Bohumělice: za B je P, u v nepřízvučné pozici vypadlo; u B. 2 upraveno pak vynecháním nepřízvučného a na Pum litz. Střídání vokálů a, o, u (zde v první slabice) bývá při něm. přejímání čes. jmen časté. • MJ: příp. -ice k OJ Bo humil, zn. ves lidí Bohumilových. CV 9, 52; Prof I2 113. 1. Bohumín, nyní Starý Bohumín 1 Město v Těšínsku; Sl. 2 1256 Bogun, Listinář 11; 1292 in Oderberg, Listinář 26; 1446 z Bohynyna, Kapras I, 44; 1533 Oderburg, Prášková poz.; 1543 purkrabí
bohuninskeho, Prášková poz.; 1600 pan ství bohuminskeho, DM XXI, 140; 1654 z města Bohunina, Matr. Hranice; 1660 z Bohunjna, Matr. Hranice; 1688 in oppido Oderberg, VB 450; 1736 Oderberg, Bohumín; 1881 Bohunín; 1894 Oder berg, Bohumín. Od r. 1959 Starý Bohu mín. 3 Status minor Bohumín. B. nále žel původně ke kastelánii ratibořské. Již 1264 farní kostel P. Marie, v 14. stol. město, v 15. stol. tvrz, pak zámek. Ces. a něm. 4 Bohumín, Bohumiňok \Bohumjok, bohuminsky, ojed. bohunsky; Bogumin, Bogumiňok, bogumski. 5 MJ: nejprve se B. jmenuje Bohuň: 1256 Bogun, tj. OJ Bogun/Bohun s přivlast. příp. -jb, srov. Raduň na Opavsku. R. 1446 po prvé uvedeno jm. Bohunín: přivlast. příp. -ín k OJ Bohuně (rovněž Bohun), hypokoristické podobě některého OJ s komponentem Boh-. Disimilací dvo jího n pak Bohunín — Bohumín, tak poprvé 1600. Paralelně vedle jm. čes kého se vyskytuje i něm. jm. Oderberg, „vrch u Odry“ . U jm. Bohumín předpo kládáme původně česko-německou dvoujmennost. CV 51 (Bohuňov); Prof I2 115 (Bohuňovice); Svoboda StčOJ 162 (o -uně). 6 PJ: Lípa. 2. B o h u m í n N o v ý , viz Sunychl. B o h u n , viz Bohumín. 1. Bohunice 1 Osada města Brna, 4 km jz od Brna. 2 1237 Bounici CDB III, 167; 1376 villam Pohnycz, ZDB VI, 257; 1392 in villa Bohonicz, CDM XII, 84: 1550 ze vsi Bohonicz, PB X X , 126; 1612 dědiny Bohavnicz, CMMZ VI, 16; 1673 Bohonnitz; 1718 Bohunitz; 1720 Bohanitz; 1751 Bohonotz; 1846 Bohonitz, Bohonice; 1872 Bohonitz, Bohuni ce: 1881 Bohounice. 3 P. brněnské ka pituly. Čes. 4 Bohónice |arch. Bohánice, Bohóniiák, bohónské. Báníce Báníce (Mora vany). O -á- viz sub 5. 5 Doklad 1237 má ještě nominativní příp. -íci. Již od icn ce 14. stol. je jm. doloženo v podobě 3 : honíce se změnou nářeční u > o. O se
zřejmě prodloužilo synizesí Boho- > Bó-, takže se počalo hodnotit jako nářeční reflex stč. ú, proto r. 1612 Bohavnicz, tj. Bohaunice. A proto také nářeční Bohánice (též 1720 Bohanitz), kde á velmi otevřená výslovnost hanáckého ó < stč. ú; tato výslovnost je typická pro jižní Brněnsko; srov. kohout — kohát (Hlína), Kohátovice (Moravany). 2. Bohunice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Prosiměřic, 11,5 km sv od Znojma. 2 1349 in villa Pohnicz, ZDB I, 20; 1437 villa Bohunycz, ZDB XII, 329; 1846 Bonitz, Bohunic. 3 P. Bohu nice. Něm. 5 Něm. Bohnitz je zřetelně z čes. Bohunice. • M J: příp. -ice k OJ Bohuň, 0 němž viz Bohumín. Zn. ves lidí Bohuňovýeh. ČV 51; Prof I2 115. B o h u n í n , viz Bohumín. 1. B ohuňov 1 Ves 6 km sv od Byst řice n. P. 2 1384 Bohunow, AC XIV, 515; 1500 z Bohuniowa. Mor. archivy soukr. 71; 1587 Blahunow (!), ACO B 12; 1609 Bohauniow, ZDB X X X IV , 57; 1674 Bohauniow; 1751 Bohaumow (!); 1846 Bohuniow, Bohuňow; 1893 Bohu now, Bohuňov. 3 P. Bystřice n. P. Ces. 4 Bohouňov, na Bohouňov, Bohouňáci, bohouňovskej \Bohuňov, Bohuňáci, bohuňovskej I arch. Bohuňov, Bohunovští, bohunskej. 5 Některé doklady 1 znění nářeční ukazuje na kolísání kvantity v Bohuň/Bohúň, které však je sekundární. Nejstarší doklady mají -u a OJ v podobě Bohun. 2. B ohuňov 1 Ves 8 km ssz od Kunštátu. 2 1382 Bohunyow, ZDO IV, 221; 1519 za ves Bohuniow, PB Vllb, 94; 1672 in Bognau, Děkan. matr. Svitavy; 1674 a 1718 Bohuniow; 1720 Bigenau (!); 1751 Bogenau, Bohunow; 1846 Bogenau, Bohoňov. 3 P. Křetín. Již 1391 farní kostel patroc. sv. Jiljí. Ces. 4 Bóňov, do Bóňova, Bóňovák, bóňovské |Bohňov, Bohňovák (Křetín). 5 Něm. podoba Bog(e)nau vznikla adaptací čes ké předlohy, přičemž -au za čes. -ov a g překvapivě za h jakoby z *Boguňov. 85
0 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bohuň, Buslawice, Catal. cleri; 1910 Buslawitz, které hypokor. podoba OJ s komponen Buslavie, Catal. cleri; 1924 Bohuslavice. tem Boh- (Bohuslav, Bohurad). ČV 51; 3 P. Benešov. V 15 stol. farní kostel Prof I2 112; Svoboda StčOJ 162; Schwarz patroc. sv. Trojice. Rybníky. Ces. 298. 6 Pod skalami. PJ: Stráž. 4 Buslavice, do Buslavie, ku BuslaBohuňovice 1 Ves 9 km jižně od vicum, v Buslavicoch, za Buslavicoma/ Šternberka. 2 1078 Bunowiczi, CDB I, v Buslavicach, za Buslavicami, Buslav79 1126 Bunovicze, CDB I, 110; 1160 janě, buslavsky. 6 Velký dvůr, Kafárňa Bunouici, CDB I, 208; 1201 Bunouvich, dvůr, v. t. CDB II, 21; 1275 Bunowici, CDM IV, 2. Bohuslavice 1 Ves 6 km sv od Ko 118; 1304 de Bunyouicz, CDM V, 167; nice. 2 1318 Bohuslawicz, CDM VI, 141; 1585 ze vsi Buniowicz, PO X X X I, 63; 1384 cum oppido Bohuslawicz, ZDO IV, 1611 Bohuniowicze, Reg. kláštera Hra 433; 1447 Bohuslawicze, ZDO X, 764; diska; 1629 Bauniowicze, Reg. kláštera 1677 Bauslawitz; 1718 a 1751 BohuslaHradiska 257; 1677 Bauniowitz; 1718 witz; 1846 Bohuslawitz, Bohuslawice. Bohuniowitz; 1720 Bauniowitz; 1751 3 P. Krakovec a Konice; v 14. stol. měs Bohuniowitz; 1787 Boňovice, SA I, 133; tečko s tvrzí a s far. kostelem (patroc. 1846 Boniowitz, Bouniowitz, Bohuňosv. Filipa a Jakuba), pak klesly na ves. wice; 1881 Buňovice; 1893 Boňowitz, Ces. Bouňovice, Bohuňovice; 1915 Bonio 4 Bohoslavice, Bohoslavičák, bohoslawitz, Bohuňovice. 3 P. Klášterní Hra vické/Bóslavice (Konice). 6 Na Bukovci disko. Ces. (myslivna). 4 Bóňovice, k Bóňovicam, za Bóňovi3. Bohuslavice 1 Ves 4,5 km severně cema, Bóňovčák, bóňovské. 5 MJ: příp. od Kyjova. 2 1356 in Bohuslawin (!), -ovice nejprve k OJ Buň, jak ukazují ZDB III, 159; 1408 munitionem Bohu doklady do 1611, pak k OJ Bohuň. Zn. slawicz, ZDB VII, 682; 1437 in Bohusla ves lidí Buňových, Bohuňových. OJ wicz, ZDO X, 118; 1495 nad BohuslaBuň (původní hypokoristická podoba vici, KP VII, 121; 1673, 1718 a 1751 Bo některého složeného OJ s Bu-) mohlo huslawitz; 1846 Bohuslawitz, Bohusla být považováno za vzniklé synizesí vice. 3 P. Bučovice. 1446 hrad a farní z Bohuň, srov. nář. doklady pro Bohukostel sv. Bartoloměje. Ces. slavice (Hlučínsko) Buslavice a stě. Bú4 Buslavice, Búslavjáci, búslavský; šě ■*—Bohuše. Proto MJ Buňovice —>■ Bó- (Nechvalín). 5 R. 1356 příp. -ín 1611 Bohuňovice, což v hanáckém ná nejspíše analogická; blízký Nechvalín! řečí Bóňovice (srov. Bóslavice u Litov 6 PJ Hrad. le). Mylným pospisovněním han. ó pak 4. Bohuslavice 1 Ves 9,5 km vjv od Bouňovice. ČV 51; Prof I2 115; Svo Telče. 2 1353 in Bohuslawycz, ZDB III, boda StčOJ 155, 162. 6 PJ Prlov, kde 106; 1573 ze vsi Bauslawicz, PB XXVI, zanikla ves Prlov v. t. 324; 1678, 1718, 1720 a 1751 Bohusla 1. Bohuslavice 1 Ves 6 km sz od Hlu-witz; 1846 Bohuslawitz, Bohuslawice, čína; Sl. 2 1288 de Bohuslawicz, CDM chybně Bouslawice; 1872 Bohuslawitz, IV, 219; 1349 Bouslawicze, Cas. Slez. Bohuslavice. 3 P. Nová Říše. Ces. muzea 1963, 34; 1545 faráři bohuslaw6 V borovičku (myslivna). PJ: Za voskemu, POp XI, 114; 1561 vsi Bohu strážkou. slawicz, POp XIV, G 11; 1584 dvoru 5. Bohuslavice 1 Ves 15,5 km jjz od bohuslawskeho, POp XXI, 34; 1598 ves Zábřehu. 2 1358 villam Bohuslauicz, Bohuslawicze, ZDOp VIII, 22; 1672 ec ZDO I, 581; 1360 ville Bohuslauicz, clesia Bohuslauiensis, Děkan. matr. HluZDO I, 709; 1371 in Bohusslawicz, ZDO čín; 1736 Buslawitz; 1837 Buslawitz, II, 86 ; 1447 Bohuslawicze, ZDO X, 592;
1489 v háji bohuslavském, LSA 81; 1508 z Bohuslawicz, PO VIII, 73; 1510 ves Bohuslawicze, ZDO XVII, 19; 1672 Bohuslawitz, Děkan, matr. Mohelnice; 1677 Bauslawitz; 1718 Bohuslawitz; 1720 Bohuslowitz (!); 1751 Bohuslawitz; 1846 Bohuslawitz, Bohuslawice. 3 P. Zábřeh. Ces.
4 Bóslavice, Bóslavák, bóslavské/bóslavické (okolí). 6. Bohuslavice nad Vláří 1 Ves 8 km jz od Val. Klobouk. 2 1365 in Bohusla wicz, ZDO I, 854; 1481 na ves Bohusla wicze, ZDO XII, 51; 1533 z Bohusla wicz, PO XV, 329; 1551 do Bohuslawicz, PO X XI, 119; 1598 ves Bohuslawicze, ZDO X X X , 225; 1670 Bohuslawicze; 1718 a 1751 Bohuslawitz; 1846 Bohusla witz, chybně Bauslawitz, Bohuslawice; 1872 Bohuslawitz, Bohuslavice. 3 P. Brumov. Ces. 4 Búslavice, do B-ic, k B-com, v B-och, za B-ama, Búslav’an, búslavský. 5 Pří vlastek až po 2 . svět. válce podle po lohy na říčce Vláře. 6 Láz, Niva, Rokytenka, V dílech. 7. Bohuslavice u Gottwaldova. 1 Ves 7 km jjz od Gottwaldova. 2 1372 Bohu slavice, Liber negotiorum; 1406 villam Bohuslawiczie, ZDO VII, 74; 1490 ves Bohuslawicze, ZDO XIV, 15; 1670 Bo huslawicze; 1672 Bohuslawitz, Děkan, matrika Holešov; 1718 Bohuslawitz; 1751 Bouslawitz; 1848 Buslawitz, Bohu slawice; 1872 Bohuslawitz, Bohuslavice. 3 P. Malenovice. R. 1783 parcelován dvůr. Ces. 4 Búslavice, do B-ic, v B-cách, za Bcama, Búslav’an, búslavský. 5 Přívlas tek dán až po r. 1948 podle blízkého města Gottwaldov, býv. Zlín. 6 Balkán též Brda; PJ Búslavsko, patmě v mís tech, kde stávaly původní Bohuslavice. 8. Bohuslavice 1 Zanikly u hradu Tempelštejna (Moravskokrumlovsko). 2 1279 in Bohuslauicz, CDM IV, 166; 1281 in Bohuslaus, CDM IV, 188. 3 V pol. 13. stol. tu byl farní kostel.
5 MJ: příp. -ice k OJ Bohuslav, slo ženému z komponentů boh- „deus“ (např. Bohdal, Boholub, Bohumil, Bohovlad) a -slav, pův. „jm éno“ , později spojováno se „sláva“ . Zn. ves lidí Bohu slavových. U některých jmen v dokla dech a v nářečí synizese Bohu- > Bú-, hanác. Bó-. CV 52; Prof I2 116; Svo boda StčOJ 70 (o jiných pojetích vý znamu bohu-), 85—86; Komárek HM 117. Bohuslávky 1 Ves 3,5 km ssz od Lipníka. 2 1371 Bohuslauicz, ZDO II, 13; 1406 Bohuslawice nad Lypnykem, KP I, 185; 1437 Bohuslawky, ZDO X, 116; 1447 Bohuslawky, ZDO X, 417; 1672 Bohuslawka; 1672 Bohuslawky, Děkan, matr. Lipník; 1718 Bohuslawitz; 1751, 1846 Bohuslawek; 1872 Bohuslawek, Bo huslávky. 3 P. Lipník. Ces. 4 Bóslávky, do Bóslávek, Bóslavčák/čan, bóslavské. 5 MJ: deminut. MJ Bo huslavice, tak 1371, 1406; od poč. 15. stol. Bohuslávky. Srov. Hostěradice/Hostěrádky. CV 52; Prof —. 6 Obora (myslivna). PJ Odončí po zaniklé vsi (v. t.), Vlčí jámy. 1. Bohušice 1 Ves 5 km sv od Mor. Budějovic. 2 1355 de Bohuschycz, ZDB III, 175; 1381 in villa Bohussicz, ZDB VI, 888 ; 1448 villam Bohussicze, PB III, 89; 1481 na Bohusssicze, ZDB XV, 26; 1526 v tvrz a ves Bohussicze, ZDB XII, 165; 1528 na statek bohussyczky, PB XIV, 75; 1532 v Bohussijczich, PB XV, 144; 1609 ves Baussycze, ZDB X X X IV , 27; 1671 Bausitz; 1718, 1720 a 1751 Bauschitz; 1846 Bauschitz, Baussice; 1872 Bauschitz, Bohušice. 3 P. Jaroměřice n/R. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Bohošice |Bohošce, Bohošák, bohošcké |Bóšice, bošické (Jaroměřice n/R .); v nářečí redukce i (hanác. nářečí Zno jem. typu), srov. Rudlice/Rudlce apod. 5 Něm. Bauschitz z čes. 2. Bohušice 1 Zanikly u Rašovic (Slavkovsko) v trati Bohušky. 2 1373 villam Bohussicz, ZDB VI, 125; 1497 ves pustou Bohussicze, ZDB XVII, 16. 87
3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bohuš/Bohušě, domácké zkratce některého ze slož. OJ s komponentem Boh-, o němž viz Bohuslavice. Zn. ves lidí Bohušových. CV 52; Prof I2 118; Svoboda StčOJ 153. B o h u š í n, viz Bousín. B o h u š o v, viz Fulštejn. 1. Bohutice 1 Ves 7 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1253 de Bochticz, CDM III, 202; 1346 de Pochticz, Reg. V, 29; 1351 Pochtitz, CDM VI, 181; 1529 v Bohuticzych, Ruk arch. města Brna č. 1214, f. 17; 1531 na Bohuticzijch, PB XV, 105; 1633 Bohutitz; 1671 Buchtitz; 1718, 1720 a 1751 Bochtitz; 1846 Bochtitz, Bo hutice, Bohotice; 1872 Bochtitz, Bohu tice. 3 P. Bohutice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Již 1253 far. kostel P. Marie. Na poč. 19. stol. továrna na sukna. Ces. 4 Bótice, do Bótic/Bóťc, Bótičák, bótické/bóťcké. Bótěce, Bótěčči (Miroslav, vznik ě souvisí s redukcí i). 5 Do něm činy přejato s obvyklou redukcí druhé slabiky Bohutice -> B/Pochtitz. 6 PJ Leskoun/Miskogel. 2. Bohutice 1 Zanikly jižně od A rchlebova (Zdánicko) v trati Bohutska. 2 1368 villam Bohutitz desertam, ZDO I 966; 1437 iuxta Bohuticz, ZDO X, 94; 1477 in Bohuticz, ZDO X, 570; 1511 pustou ves Bohuticze, ZDB XVIII, 21; 1558 s pustou vsí Bohuticzy, ZDB XXVIII, 7. 3 Ves byla v polovině 14. stol. pustá, pak načas osazena, ale za uherských válek v 2. pol. 15. stol. opět zpustla. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bohuta, do mácké podobě některého složeného OJ s komponentem Boh- (viz Bohuslavice); zn. ves lidí Bohutových. Viz Bohutín. Bohutín 1 Ves 6,5 km zjz od Šumper ka. 2 1371 Engelsdorj, ZDB VI, 4; 1492 z Bohutinka, PO V, 278; 1545 z Bohutina, PO XIX, 185; 1572 v gruntech bohutinskych PO XXVII, 450; 1677 Bohudin; 1718 Bohuttin; 1720 a 1751 Bohutin; 1846 Bohutin, Bohautjn; 1872 88
Bohutin, Bohutín; 1881 Bohotín; 1893 Bohutín. 3 P. Chromeč. čes. 4 Bótin, do Bótina, bócké/bótinské (Chromeč). 5 MJ: při vlast. příp. -ín k OJ Bohuta, o němž viz výše. R. 1492 Bohutínek — deminut. k Bohutín, srov. Ubušín — Ubušínek; ves patrně zpustla a byla před 1492 nově osazena. Její předcházející něm. kolonizační název Engelsdorf „Andělova ves“ byl zapo menut. ČV 51; Prof I2 118; Svoboda StčOJ 166. Bochence 1 Zanikly u Pavlova (Bos kovicko) v trati Dědina. 2 1568 Bouchence, ZDO XXVIII, 44, ed. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ patrně pl. k OJ Bochenec něm. -spitz. Z něm. úpravy pak nové české MJ 1502 Fran špice, 1528 Pranšpice, z toho něm. 1672 Franspitz, které mylně 1718 spojeno se slovem freuen „radovat, těšit se“ Freuenspitz, 1846 podle nář. výslovnosti něm. diftongu eu: Frainspitz. Ale 1872 opět české Branišovice. ČV 54; Schwarz 246, 305; Beranek 79. 1. Branka 1 Ves 6 km jižně od Opa
vy; Sl. 2 1257 villa, que Branka nuncupatur, Reg. VI, 612; 1586 ves Branka, ZDOp VIII, 1; 1587 dvůr bransky, ACO B 12; 1720 Branek; 1736, 1805 a 1835 Branka; 1870 Bránka, Catal. cleri; 1894 Branka. 3 P. Hradec. Čes. 5 Ves leží na výhodném místě: chrá ní vstup staré obchod, cesty do hra deckého údolí; odtud název. 6 Macalka, Trňák, Dolní dvůr. 2. Branka 1 Zanikla u Domaželic (Přerovsko). 3 1669 pustá ves. 5 M J: z apelat. branka, deminut. k brána. Viz Branky. Brankovice 1 Městys 9 km východně od Bučovic. 2 1348 in Brancowiz, ZDO I, 12; 1351 de Brancowycz, ZDB II, 1; 1355 circa Brankouicz, ZDO I, 409; 1397 in Brankowicz, ZDO VI, 515; 1406 su per villam Brancowicz, KP I, 146; 1464 in villam Brankowicz, KP IV, 355; 1548 z Brankowicz, PB XIX, 208; 1633 Bránkowitz; 1718 a 1751 Brankowitz; 1846 Brankowitz, Brankowice; 1872 Branko witz, Brankovice. 3 P. Bučovice. Již v 14. stol. far. kostel sv. Mikuláše. 1899 B. povýšeny na městys. Čes. 4 Bránkovice, do Bránkovic, Bránkovščák/Bránkovšči (pl.), bránkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Branek, které hypokorist. zkratka některého ze slo žených OJ s komponentem Bran(i)(viz Bránice). Zn. ves lidí Brankových. Kvantita v á analogická podle branka/ /bránka „malá brána“ . L. Hosák vychá zí z apelativního významu a považuje MJ B. za stopu obchodní cesty (viz Brá nice). ČV 54; Prof I2 164; Svoboda StčOJ 134. 6 Hrádek. 1. Branky 1 Ves 6 km zjz od Val. Meziříčí. 2 1270 nouam villam Branech, CDM IV 36; 1307 de Branek, CDM VI, 9; 1392 Branky . . . ad villam Bran kám, CDM XII, 114; 1412 super villa Branky, Lechner I, 29; ,1546 na Bran kách . . . na tvrz a veš Branky, DM VII, 31; 1554 na tvrz a ves Branky, DM VII, 44; 1675 a 1718 Branky; 1720 Branek; 1751 Branky; 1846 Branek, 105
Branky; 1872 Branek, Branky; 1935 Bransuzy, vzniklému patrně analogicky Branky. 3 P. Branky. V 16. stol. tvrz, podle paralelního Bransudy k Bransúz < Bransúd-jb „Bransúdův majetek“ . pak zámek. Far. kostel P. Marie. Ces. 4 Bránky |Bra-, Brančané \Brančáci Ovšem tvoření příp. -jb bylo v té době již neproduktivní. Možná, že tu půso (pejorat. Police), bránecký. 5 V. Bran bila i asibilace stč. ď v *Bransúdi, lok. ka, zde v pl. MJ je zde důležitým svě dectvím staré obchodní cesty (Hosák, v Bransúdiech (např. 1448). Změně pod Acta UP-Historica III 147). CV 158. lehla i skupina -ns- > -nc-, tak i něm. 1846 Branzaus nebo 1718 Vrantzaussen, 6 Dolní dvůr, Zavadilka. PJ: Vachníky. 2. Branky 1 Původně ves, nyní část v němž navíc B/W a analog, příp. -en. Blanska. 2 1277 Branekesdorp, CDM CV 54; Prof I2 166; Schwarz 306. V C. IV, 143. Bransudov. 5 U tohoto jm. spíše než na apelativBransudice 1 Zanikly u Břežan (Janí výklad z branka „malá brána“ po roslavicko) v trati Branswitz. 2 1190 mýšlíme na pův. *Brankov(ice) „ves Bransudici, CDB I, 326; 1228 BransoBrankova, lidí Brankových“ —> něm. diz, CDB II, 313; 1522 z pustých vsí . . . Branekesdorf „ves Brankova“ . O OJ z Pronspicz, PB XII, 173; 1522 z PronsBranek viz Brankovice. CV —. spicz, PB Vllb, 120; 3 Ves zanikla v 2. B r a n o w i t z , viz Vránovice. pol. 15. stol. B r a n s d o r f , viz Brantice. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bransúd, zn. Bransouze 1 Ves 18 km sz od Třebí ves lidí Bransúdových. Do němčiny pře če. 2 1234 Branchewess, CDB III, 88 ; jato Bran— > Pron-, -spitz je analog, 1373 super villa Bransud media, ZDB podle MJ, kde čes. -šovice, srov. BraVI, 54; 1373 in villa Bransued, ZDB VI, nišovice — Frainspitz. O Bran- viz Brá 127; 1376 in villa Bransud, ZDB VI, 277; nice. CV —; Prof —. 1407 v Bransudyech, ZDB VIII, 573; Brantice 1 Ves 7 km jz od Krnova; 1407 z Bransus, KP II, 96; 1415 in villa Sl. 2 1377 Bronsdorff, Gr-M II, 485; Bransudy, ZDB XI, 170; 1448 v Bran1413 de Branticz, Kapras I, 4; 1466 sudiech, PB III, 69; 1481 ve vsi Branz Branticz, PK I, 35; 1491 Branticze, sudech, PB V, 47; 1528 Branczauzy, ZDK I, 49; 1540 ves Branticzy (4. p.), Ruk. arch. města Brna c. 1212, 4; 1590 ZDK II, 17; 1655 Bransdorfensis eccle ves Branczauze, ZDB X X X I, 52; 1678 sia, ACO B 12; 1672 Bravnsdorf, Dě Brantzsozen; 1718 Vrantzzaussen; 1720 kan. matr. Krnov; 1720, 1736, 1805 a 1836 Bransdorf; 1874 Bransdorf, BránBrantzause; 1751 Brantzosen; 1846 Branzaus, Brancouze; 1881 Bransuze; tice; 1924 Brantice, Bransdorf. 3 P. 1893 Branzaus, Bransuze; 1906 Bran Brantice. V 15. stol. tvrz; 1782 parce zaus, Bransúze; 1915 Branzaus, Bran lován dvůr. Far. kostel Navštiv. P. Ma souze. 3 P. Brtnice. Čes. rie. Něm. 4 Brancouze, z Brancouz, k B-ům, 4 Brantičák, brantický. 5 MJ: příp. o B-ích; Brancouzák, brancuskej. 5 MJ -ice k OJ Branta, hypokorist. podobně má v prvním dokladu 1234 podobu OJ Branimír, Bransúd; zn. ves lidí Branchewess složenou z přivlast. adj. Brantových. Něm. 1377 Bronsdorf lze k OJ Branek: Brance a ves, zn. Bran s větší pravděpodobností vyložit jako kova ves. OJ Branek je hypokoristikum tzv. Mischname: Bran— > něm. Bron-, k OJ Bransud. Srov. MJ Kněževes. V do gen. -s- a -dorf „ves“ , zn. „Brantova kladu 1407 je již Bransudy „ves Branves“ . Něm. Bronsdorf však může být sudovy rodiny“ (srov. Kokory). Název i zkráceno z *Brabantsdorf, viz Brase drží ještě 1415, 1481. Ale již 1407 vantice. Pak bychom museli uvažovat se poprvé objevuje Bransus (gen.) k nom. o původní dvoujmennosti. V prostoru 106
krnovsko-bruntálském se však tzv. smí šená MJ vyskytují, proto se spíše klo ním k pojetí prvnímu. Svoboda StčOJ 163 a Prof V 619 (o příp. -ta). ČV B r a š e n , viz Vražné. B r a s l a v e c , viz Zbraslavec. Bratčice 1 Ves 7,5 km zjz od Zidlochovic. 2 1551 z Bracžycz, PB X X , 250; 1579 ves Bracžicze, ZDB X X X , 46; 1580 z Braczicz, PB X X IX , 163; 1720 Pratschitz; 1872 Bratschitz, Bračice; 1881 Bratčice; 1893 Bračitz, Bračice; 1924 Bratčice. З P. Zidlochovice. Far. kostel sv. Trojice. Fara od 1873. Ces. 4 Bračice, do Bračic, Bračičáci, bračické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bratek, hypokor. zkratce složeného OJ Bratslav, v němž bratr, „bruder“ a -slav „jm éno“ . Zn. ves lidí Bratkových. Bylo i složené OJ Bratroslav (v. násl. heslo), podoba bratrr, je pokládána za starší než bratr, (Moszyňski, Z pol. stud. slawistycznych, Varšava 1958, 26). CV 54; Prof I2 168; Svoboda StčOJ 71, 134. Srov. MJ Bratrušín, Bratrušov, Bratřejov, Bratříkovice. B r a t e l s b r u n n , viz Prátlsbrun. Bratroňovice 1 Zanikly u Skleného (Novoměstsko) v lese Bratroňovice (Nekuda 37). 2 1353 Bratronouicz, ZDB II, 69. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bratroň, hy pokor. zkratce složeného OJ Bratroslav (viz Bratčice). Zn. ves lidí Bratroňových. CV —; Prof I2 169; Svoboda StčOJ 161. Bratrušín 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Bystřice n. P., 1 km jv od Bystřice n. P. 2 1384 Bratrazsyn, AČ XIV, 515; 1476 véskám Bratrussynu a Dworzisstiem, LSA III, 62; 1500 z Bratrussina, Mor. archivy soukromé, 71; 1609 Bratrussin, ZDB X XX IV , 57; 1674 a 1718 Bratruschin; 1720 Pratruschin; 1751 Bratroschin; 1846 Bratruschin, Bratrussjn; 1872 Bratruschin, Bratušin (!); 1881 Bratrušín. З P. Bystřice n. P. Čes. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Bra-
trušě, hypokor. zkratce složeného OJ Bratroslav, o němž viz Bratčice. MJ patří do skupiny posesívních jmen na -šín na Čes.-mor. vrchovině (srov. Milešín, Radošín). ČV 55; Prof —; Svobo da StčOJ 153. O něm. Bratersdorf viz Bratříkovice. Bratrušov 1 Ves 5 km ssz od Šum perka. 2 1371 Bratersdorf, CDM X, 118; 1568 na ves Bratrssow, PO XIV, 20; 1672 ecclesia Bratersdorffensis, Děkan, matr. Šumperk; 1677 a 1718 Brattersdorff; 1720 Bratersdorf, Bratressow; 1751 Bratersdorf, Bratressow; 1846 Brattersdorf, Bratrošow; 1872 Brattersdorf, Bratrošov; 1893 Brattersdorf, Bratrušov. 3 P. Bludov. Již v 16. stol. farní kostel Všech sv. Něm. 5 MJ: příp. -ov k OJ Bratrušl-ě, vý znam stejný jako Bratrušín, v. t. V něm. „Mischname“ 1371 Bratersdorf je -erza čes. tr obtížné pro něm. výslovnost, s pak něm. gen. příp. přivlastňovací. ČV 53 citují i něm. 1391 Bradruschendorf. Doklad 1846 Bratrošov: han. u > o. Prof —; Svoboda StčOJ 152. Bratřejov 1 Ves 4,5 km východně od Vizovic. 2 1464 Bratřejov, KP VI, 172; 1578 ves Bratiegow (!), ZDO X X IX , 57; 1670, 1672 (Děkan. matr. Uh. Brod) i 1718 Bratržegow; 1720 Bratrzeow; 1751 Bratržegow; 1846 Bratřejov, Bratřegow; 1872 Bratrzejow, Bratřejov. 3 P. Vizovice. Far. kostel sv. Cyrila a Met. Čes. 4 Bratřejov, do Bratřejova, Bratře jov’an, bratřejovský. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bratřej, domácké zkrat ce složeného OJ Bratroslav, o němž viz Bratčice. Srov. Pustějov k Pustěj -au na Je senicku pravděpodobnější. Do češtiny přejato s obvyklým -au n. -hau —>- -ov (1506 Braytnow), v 19. stol. podle něm. nář. Breit- > Brět- i Bretnov, Bretnovice (s analog, -ice podle okolních
MJ Dětřichovice, Karlovice, Skrbovice). 1371 Bmyeczko, CDB X, 118; 1397 cu CV Prof 6 Cech/Zach. riam Pem yk, ZDB VI, 642; 1397 PyerB rň an y 1 Dříve ves, nyní část Vyš nyk, Pyernik, CDM XII, 563; 1480 Per kova. 2 1267 in vila de Brennan, CDM níku puol vsi, ZDO XII, 19; 1482 ves II, 402; 1277 villam Brunnaz, CDM IV, Pemiczek, na vsi Pemiczku, PO V, 220; 143; 1389 in Biman, Lechner I, 11; 1403 1582 ze vsi P em íčka . . . lidí pemických, ante Wissawiam 6 laneis, quod dividiLSA 436; 1619 z dědiny Pemíčka, Prá tur Brnyny, Lechner I, 20; 1405 in sek, Organisace, 197; 1677 Pim ijkh; 1678 Bman, ZDVKMS V, 282; 1405 in Bru Pim igk; 1718 Piimickh; 1751 Pemik, Pim ik; 1846 Pimik, P em ik; 1872 Pimik, natíš, Lechner I, 26; 1437 in Bmian, Lechner I, 42; 1465 in villa Brnyany, Bmičko (!); 1885 Pimik, Brníčko. 3 P. Lechner I, 121; 1652 de Bmian, Děkan, Šternberk a Litovel. Něm. matr. Vyškov; 1675 Bmian, Prendlytz; 4 Perníček, do Pemíčka, Perničák, 1718 Brindlitz; 1720 a 1751 Brindlitz; pernické. Brníčko, Bmíčkář, brnické. 1846 Bruendlitz, Bman; 1872 Brindlitz, 5 MJ znělo od původu jistě *Bmník: Brňany. 3 P. Vyškov. Pův. farní kostel substant. příp. -ík k adj. bm ný (vrch, sv. Michala; fara zanikla za třicetileté les) k bm -, o němž viz Brno. Ces. *Brnválky. Čes. ník->- něm. Pemyk/Pimyg, to zpět do 4 Brňane, do Bman, v Brňanech, češt. Perník, deminutivizací pak Per Brňanské, pl. Brňanščí, braňanské. Něm. níček. Vedle Perník doloženo též čes. Prendlets. 5 MJ: z akuz. pl. k bměnín 1351 Bm yeczko navazující na starší jm. „obyvatel přišlý z Brna“ n. „bydlící na s B m - (ze sufixu -íčko bychom sou brnném místě, kde bylo brní“ ; o zá dili na podobu Brníce, to deminutivum kladu bm - viz Brno. K prvnímu vý k Brní, viz Brníčko 2.). znamu srov. Olomučany „lidé z Olo 2. Brníčko 1 Ves 7 km vsv od Zábře mouce“ , Vázaný „lidé od Váhu“ . Po hu. 2 1356 in Bmeczco, ZDO I, 460; loha vsi na starém sídelním území však 1377 cum Bmyeczco, ZDO III, 364; 1384 spíše mluví pro výklad druhý, ač vztah Bimyeczco, ZDO IV, 387; 1397 castrum ke jm. Brno není zcela vyloučen (HoBm yeczko, ZDO XI, 720; 1437 versus Bm yeczko, ZDO X, 174; 1447 castrum sák Acta UP III 165). Do němčiny pře Bm yeczko, ZDO X, 560; 1463 z Bmiczjato už ve 13. stol. v podobě Bmnnaz: Brun- z čes. Brn- (srov. Brno/středově ka, PO IV, 25; 1505 z Bmiczka, PO VII, 268; 1510 hrad Bmiczko, ZDO XVII, ké Brunn); -az z čes. starého lokálu 19; 1677 Brúnles; 1718 Briindls; 1720 Brňas „v Brňanech“ , srov. něm. Obras, Brúnles, Brny; 1751 Brindles; 1846 Radlas, Turas pro Obřany, *Radlany, Tuřany (v. t.). Poč. 15. stol. pak něm. Bruenless, B m ičko; 1872 Brunnles, Brníčko, Brné; 1915 Brunnles, Bmičko. Brunans: příp. -ans vznikla zde analo gickým přikloněním k těm něm. MJ, 3 P. Zábřeh. V 14. stol. B. bylo městeč kem a byl tu hrad. Na konci 15. stol. v nichž genitivní -s, srov. Komořany/ Gudrans, Moravany/Morweins (—►Morhrad byl zbořen a městečko pokleslo na bes), Měnín/Meneins (—>•Menes). Od 17. ves. Ces. 4 Bmičko, na Bmičko, brnické. 5 MJ stol. Pren/Brindlitz s analog, -litz a je dvojí zdrobnění pův. apelat. brní < vloženým d (např. podle Chrlice/Chrdlic, < brbn-bje > *brení/bmí „místo, kde je něm. Kudlets/Kurdlets), srov. Brníčko/ /Brúndles. CV 182; Prof I2 196 (B. ji bm, brnné místo“ (o brn- viz Brno): brní — brníce —> Brníčko; srov. javoného původu); Spal SbVSP 30; Schwarz 193. ří —v javoříče —> Javoříčko; vrbí —> vrbi 1. Brníčko 1 Ves 0,5 km východně od ce (MJ Vrbice) — vrbičko (PJ Vrbič Uničova. 2 1358 in Pem ik, ZDO I, 537; ko); v C. zboží — zbožíce — Zbožíčko. 109
Deminutivní sufix -íčko spojen a zamě 165; 1509 měšťany bmienskymi, PB něn s -íčko < -éčko, odtud v 14.—15. Vllb, 50; 1520 Bmiane, PB Vllb, 107; stol. Bméčko. Do němčiny přejato v 17. 1524 měštěnínu bmienskemu, PB Vllb, stol. s Brn- —> Brün- a s deminutiv137; 1528 v městě Bmie, PB XIV, ním -les: Brünles, s vloženým d pak 48; 1528 měštěnína brnienskeho, PB Bründles (srov. Brňany/Brindlitz). Psaní XIV, 101; 1561 nad městem Brnem, Brünn- nepochybně podle Brno/Brünn. ZDB XXVIII, 33; 1586 Brunensis, Činek, CV 169, 182; Schwarz 193; Prof - . Matricula 49; 1613 měštěnín bmiensky, 6 V drahách. Části: Dolní Brníčko (též DM XXIII, 238; 1633 Brinn, Brno; 1661 Dolní Bmé, 1517 z Brného, ČMM 1957, von Prún, Matr. v Znojmě; 1720 Brinn, 323), Sluhoňov. Brno; 1846 a 1872 Brúnn, Brno. 3 Do 1. Brno 1 Bývalé hlavní město Mo klady do dvacátých let 13. stol. se tý ravy. 2 1048, falzum z 12. stol., de urkají brněnského hradu, který stál pů b ib u s ... Bmen, CDB I, 382; 1048, fal vodně na Petrově, případně Starého zum z 13. stol., in Brinnensi provincia, Brna. Ces., něm. CDB I, 381; 1073, falzum z 12. stol., Bren 4 Do Brna, Brňák, Brněnští, brněnské. ne, CDB I, 386; 1091 iuxta urbem Bry5 Původ MJ se hledal v keltském Ebunen, Birnen, Byrno, Bimen, Bmno, rodunum, maď. berény, germ. brunno Kosmova kronika, 149; 1104, falzum (něm. Brunnen = studně), v apelat. z 12. stol., prope castrum Brenense, *brdno (brdovité místo), ve staroč. brně Kosmova kron., 59; 1131 ad Brennensem („brnění“, pak „obrněné místo“). Správ (ecclesiam), CDB I, 115; 1210, falzum ný je výklad Roytův, přejatý CV 181, z 13. stol., in comitatu Bmensi, CDB II, Prof I2 201 a zpřesněný Trávníčkem ve 363; 1210, falzum z 13. stol., in Brunna, sb. Rodné zemi, 1958, 302—307: MJ bylo CDB II, 364; 1220 in Brenna, CDB II, původně jmenné adjektivum odvozené 199; 1228 notarius Brunensis, CDB II, od subst. brn = kal, hlína, špína, staro322; 1228 iuxta Brennern, CDB II, 322; slov. bnnbje > staroč. bmije, (rus. bren1234 Brunne, CDB III, 91; 1235 in nyj): brbnbwb > Bm en tj. hrad, srov. Brunna, CDB III, 118; 1237 civis Brvdoklady 1048, 1091. Původní význam nensis, CDB III, 161; 1240 castellanus „hliněný“, totiž hrad, přeneseně pak Brennensis, CDB III, 232; 1240 iuxta „hrad na hliněném, hlinitém místě, Brunnam, CDB III, 234; 1241 in Brunna, vrchu“ (Trávníček, 1. c., 306). Srov. i ná CDB IV, 3; 1243 in Brunna, CDB IV, 18; zev bývalé osady, dnes ulice před Sta 1243 fratribus Brunensibus, CDB IV, 25; rým Brnem, Hlinky. Dnešní MJ Brno 1243 iuxta Brunnam, CDB IV, 26; 1244 vzniklo ze středního rodu adjektiva — in civitate nostra Brunna, střed, falzum, bmno, tj. město. Mělo by vlastně být CDB IV, 39; 1271 in Brunna . . . civibus Brenno, ( < brbnb-no), k němuž je quoque Brunensibus, CDM IV, 49; 1317 adjektivum brenský, ale podle masin preurbio Brunensi, CDM VI, 109; 1317 kul. Bm en (hrad) a od něho odvo 1347 Brunnensis, ZDB I, 1; 1357 nostre zeného adjekt. brněnský je pak i neu nove civitatis Brunnensis, CDM IX, 71; trum Brno a adj. brněnský, brněnský 1378 de Brunna. . . de Brunnis, Mo(ě ze slova Bměnín, Brňané = Brňan, num. univ. Prag. II, 33; 1408 capitaBrňané). Podoba Brno je také výcho neus Brunensis, Neumann, Nové prame diskem pro lat. Brunna, a něm. Briinn. ny, 156; 1409 civis de Bruna, KP II, Zdá se, že původně byly názvy dva: 153; 1430 cze Bruen, Neumann, Nové maskul. Bm en pro hrad a neutrum Brno prameny, 76; 1435 in Brunna, Lechpro město, osadu pod hradem; první ner I, 40; 1460 v B m ye, PB IV, 59; název splynul s druhým, když město 1491 Bmensis, Monum. univ. Prag. I, nabylo větší důležitosti jako středisko 110
společenského, ekonomického života ze Svratku. R. 1850 St. B. připojeno k měs mě. Bohatá literatura viz CV 181; Prof tu Brnu. I2 201; Šmilauer CMF 37 (1941), 386 až 5 O Brno v. v. Přívlastek „Staré“ 389, PST I 53 a Vodopis 469; Tráv proto, že tu byla původní osada; obje níček. 1. c., ZMK IV 400; Gregor CMM vuje se, když bylo lokováno město. 1952, 154 až 164 a tamtéž 1953, 401 Staré Brno — část v Lukách nad Jihl. 402 (s přehledem literatury); Schwarz Brůov 1 Dříve samostatná obec, nyní 40, 59; Rospond RKJ-Wroclaw II 33; část obce Podlesí utvořené z B. a Kři Beranek 81; Cáda sb. Rodné zemi 142— vého, 4,5 km vjv od Val. Meziříčí. 2 1297 145; Chloupek Rovnost (Brno 12. XII. villam Brunnow, CDM V, 75; 1505 1957); o bm - viz Svoboda, Ruskočeské Brniow, ZDO XVI, 67; 1535 ves Brniow, studie 357 (1960); Spal sb. VSP Plzeň, ZDO XXIV , 4; 1675, 1718, 1751 a 1846 30 (bm „místo s hnědou půdou“); DS Brniow; 1872 Brniow, Brňov; 1893 14, 22; 4, 17; NR 1927, 18; Prusík Brňow, Brňov. 3 P. Rožnov. Ces. CVSMO II, 145. Názvy brněnských ulic 4 Brňovjani \-é, brňovský. 5 M J: příp. -ov k OJ Bruno: 1297 Brunnow, znam. v. Sáňka ZMK IV 325n. Imenik 117. Viz také Brňany, Brníčko, v C. Brený, Bmá, majetek Brunův. Nazván podle olo Brniště. 6 Katastrální území: Město mouckého biskupa Bruna ze SchauenBrno, Staré Brno a Vídeňka, Dolní a burku (Hosák, CSPS 57, 1949, 129). Od Horní Cejl, Josefov, Kožená, Křenová, r. 1505 Brňov (viz Brumov 2, nář. BróKřížová, Náhon, Na hrázi a Příkop, Pe ňov). U CV 43 nejasné. 6 Končiny, kařská, Nové Sady, Silniční, Spilberk, Konvica, Paseky, Potoky, Zabáma. Švábská, Trnitá, U svaté Anny, Malá B r o c k e r s d o r f , viz Cabová. 1. Brod 1 Pravděpodobně původní Nová ulice. Velká Nová ulice a Červe ná, V jirchářích, Zábrdovice. název Vladislavě (Třebíčsko). 2 1104, 2. Brno Staré 1 Dříve městečko, nyní falzum z 12. stol., Brod, Kosmova kron. 259. část města Brna. 2 Doklady před 1220 2. Brod Široký 1 Ves 7 km sv od Je viz u Brna. 1247 in Antiqua Brunna, seníku; Sl. 2 1422 Breitefort, Gr-M II, CDB IV, 102; 1251 in AntiquaBrunna, 248; 1582 Breytenfort, A 141; 1720 BretCDB IV, 202; 1284 in Antiqua Brunna, furt; 1805 Breitenfurt; 1828 Breiten CDM IV, 225; 1314 in Antiqua Brunna, furth; 1836 a 1894 Breitenfurt; 1924 CDM VI, 77; 1348 in Antiqua Brunna, Široký Brod, Breitenfurt. 3 P. Jeseník. Reg. V, 384; 1362 hospitali Antique Od 1800 fara. Něm. Brunne, Mendl, Knihy počtů, 274; 1416 5 Ces. MJ je překlad něm. Breite v Starém Brně, KP II, 354; 1466 v Sta Furt, Breitenfurt „široký brod“ ; jméno rém Bmie, PB IV, 202; 1529 starším je svědectvím obchodní cesty podél řeky starobmienskym, PB XIV, 151; 1529 Bělé. 6 Chata na Zlatém chlumu/Goldz Staryho Brna, PB XIV, 165; 1673 koppenhútte. Alt Brün; 1718 Altbrünn; 1751 Alt 3. Brod Uherský 1 Město v HradišťBrünn; 1846 Alt Bruenn, Stary Brno. sku. 2 1048 falzum z 13. stol., thelo3 P. Staré Brno. Byla to původní osada nei, quod Brod vulgo appellatur, CDB brněnská pod hradem před lokací měsI, 381; 1131 Na brode, CDB I, 115; 1248 sta; již v 13. stol. městečko. Johanitská de Brode, CDB IV, 148; 1250 in Brod, komenda při špitálu sv. Ducha založ. CDB IV, 188, střv. falzum; 1256 iuxta 1238, klášter cisterciaček Aula Regia, Broda, CDM III, 232; 1272 de Broda, založen 1323, zrušen 1782. Již 1314 far. CDM IV, 68 ; 1273 in Vngaricáli Broda, kostel sv. Václava (na konci 18. stol. CDM V, Suppl. 44; 1275 de Brod, CDM zrušen) a 1314 kamenný most přes IV, 109; 1279 civitas Brod Vngaricalis,
111
CDM V. Suppl. 51; 1288 in Broda Hungaricaü, CDM IV, 275; 1294 Brod Ungaricale, CDM V, 11; 1297 de Broda, CDM V, 70; 1338 civitatis nostrae Brode Vngaricalis, CDM VII, 195; 1371 Brodam Vngaricalem, CDM X, 118; 1409 in Brodam Hungaricalem, Neumann, Nové prameny, 157; 1415 do města Bro du Uherského, KP II, 481; 1438 ante civitatem Brode Vngaricalis, ZDO X, 273; 1471 de Broda Ungaricali, Monum. univ. Prag. I, 121; 1480 v Uherskem Brodie, PO V, 141; 1508 v Brodie Vherskem, PO VIII, 106; 1517 na Vherskem Brodie, ZDO XVIII, 17; 1519 měšťané brodsstij, PO XI, 52; 1520 v městě jeho Brodie Vherskem, PO XI, 136; 1533 z Brodu Vherskeho, PO XV, 328; 1545 blíž Brodu Vherskeho, PO XIX, 175; 1594 do města Brodu Vherskeho, PO XXXIII, 172; 1612 na panství brodském, PO X XX V II, 322; 1616 v městě Brodie Vherskem, PO X X X IX , 156; 1633 Hun. Brod; 1664 z Brodu Vherskeho, Matr. Fryštát; 1671 Vngarisch Brodt; 1671 Decanatus hunnobrodensis, Děkan, matr. Uh. Brod; 1718 Hungarisch Brodt; 1720 Ungarisch Brod; 1742 Hunnobroda, AOeG 1869, 432; 1752 Hungarischbrod; 1846 Ungarisch Brod, Uhersky Brod; 1872 Ungarisch Brod, Uherský Brod. 3 P. Uherský Brod. U. B. vznikl jako celní stanice na uherské cestě při řece Olšavě, kolem r. 1260 lokován jako krá lovské město, jímž zůstal do r. 1500. Při městě byl hrad, v 16. stol. na jiném místě zámek. Již 1248 farní kostel; pra starý kostel sv. Jana Křtit., nynější far. kostel Neposkvrň, poč. P. Marie. Již 1338 dominik. klášter. V 16. stol. hos podářský rozkvět města, které mělo čilé styky s Uhrami. Byla tu početná židov ská obec. Ces. 4 Brod, z, do Brodu, Brodané ||arch. do Broda, na Brod, na Brodě, Brozané, brodský. 5 MJ poprvé s přívlastkem Uherský již 1273 po lokaci na město, zn. „ležící na uherské hranici“ . O vývoji jména viz též L. Hosák, Historický sbor 112
ník, vyd. Krajské muzeum v Gott waldově 1957, str. 20—21. 0 MJ: z apelativa brod „Furt“ . CV 181; Prof I2 204; Nít 1927, 19. Šmilauer PST I 51; Schwarz 88, 164; DS 4,18. 6 Cihelny, Dolní dvůr; Lipový dvůr; Králov (dvůr), Lapač (myslivna), Bájovská/Bájovský mlýn, Pilecký mlýn, Skrlovský mlýn, Trávnický mlýn. Brodce 1 Ves 16 km jjv od Jihlavy. 2 1481 Brodcze, PB V, 17; 1528 Brodcze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 5; 1532 drží Brodcze, PB V, 144; 1590 ves Brodcze, ZDB X X X I, 52; 1678 Brodecz; 1718 Brodcze; 1720 Brotze; 1751 Brod cze; 1846 Brodze, Brodcze, Brodce; 1872 Brodze, Brodce. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Ty Broce, brodecký. 5 MJ je plu rál k deminut. brodec; byl tu brod při přechodu přes Brtnický potok na zem ské stezce. CV 181, Prof I2 205. 1. Brodek u Konice 1 Městys 6,5 km jz od Konice. 2 1575 při prodeji Brad ku, PO X X IX , 89; 1638 při samej vsi Brodku, LSA 125; 1672 Brodek,.Děkan, matr. Mohelnice; 1683 Brodek, Matr. ve Svitávce; 1685 ex Zbrodek, Matr. ve Svitávce; 1718 a 1751 Brodek; 1846 Teutsch Brodek, Brodek; 1885 Deutsch Brodek, Brodek. Od 1952 Brodek u Ko nice. 3 Ves vznikla při brodu na Hvozdecké cestě, zanikla, ale před 1557 byla obnovena. 1872 byl B. povýšen na měs tys. B. byl střediskem něm. jazykového ostrůvku. Něm. a český. 4 Brodek, do Brodko, Brodečák/Bročák, brodecké/brocké. Něm. Dajčbródek (z čes. úst). 5 Přívlastek Deutsch „ně mecký“ dán až v 19. stol. podle místní německé menšiny. Od 1952 přívlastek u Konice na rozlišení od B. u Prostě jova. 6 PJ něm.: Prossnitz Strasse. 2. Brodek u Prostějova, dříve Brodek u Nezamyslic. 1 Městys 11,5 km jižně od Prostějova. 2 1278 de Brodelo, CDM IV, 148; 1295 de Brodeleins, CDM V, 25; 1355 in Brodlino, Reg. VI, 567; 1376 op pidum Brodek, ZDO III, 154; 1397 de Brodec, KP I, 79; 1447 v Brodku, PO
m , 113; 1492 nad městečkem Brodkem, ZDO IV, 7; 1494 v Brodku, PO VI, 126; 1510 v Brodku, městečku svém, PO VIII, 246; 1583 městečko Brodek, ZDO X X IX , 115; 1634 z Brodku, Matr. Prostějov; 1674 Proedlitz; 1718 Prddlitz; 1720 Predlitz, Brodek; 1751 Predlitz; 1846 Prdd litz, Brodek. Od 1955 Brodek u Prostě jova. 3 P. Brodek. Již 1376 městečko; 1394 far. kostel (patroc. sv. kříže); fara 1785 obnovena. Omylem klade se do B. dominikánský klášter (místo do Uh. Brodu). V 15. stol. tvrz, pak zámek. Brodkem vedla silnice z Olomouce do Brna. Dříve význačné hrnčířství. Čes. 4 To Brodečko, z Brodečka, brodecké. 5 Osada dostala jméno patrně podle toho, že tudy procházela zemská stezka přes potok (Broděnka). Něm. podoby Brodel, Brod(e)lins, Brod(e)leins jsou německými deminutivy k českému brod „Furt“ srov. Bradlo/Bradlens. Doklad 1678 Prddlitz má analog, -itz. Schwarz 194. 6 PJ: Toufárna (kopec). 3. Brodek u Přerova 1 Městys 9 km sz od Přerova. 2 1305 Brod, CDM V, 181; 1536 lidí brodeckých. . . nad Brod kem, LSA 80; 1539 h ra n ice ... brodeckí (!), LSA 126; 1691 pagus Brodek, Dě kan. matrika Přerov; 1846 a 1872 Bro dek. Od 1949 Brodek u Přerova. 3 P. Citov. Far. kostel sv. Jiří. B. byl 1909 povýšen na městys. Ces. 4 Brodečák, brocké; na Brocku (Kokory). 5 Název odtud, že osada vznikla při brodě na stezce z Přerova do Olo mouce. 6 PJ: Bečviska, Stráž, Lhotka. 4. Brodek 1 Samota obce Cetkovic (Jevíčsko). 2 1893 a 1906 Brodek. 5. Brodek 1 Zanikl u Babic (Brněn sko) při přechodu přes Svitavu. 2 1365 Brodek, ZDB IV, 226. 5 MJ je zdrobnělinou k apelat. brod, v. t. Brodské 1 Samota obce Zítkové (Bojkovsko). 2 1906 Brodské. 5 MJ znělo patrně Brod, k němuž pak adj. brodský přešlé ve funkci MJ do neutra brodské, tj. místo k brodění,
pak jméno osady tam založené. Jinak by totiž znělo Brodná. Srov. Brodské na Slov. B r o h s e n, viz Vražné. B r o s d o r f , viz Bravantice. 1. Brtnice 1 Městys 11,5 km jv od Jihlavy. 2 1234 Byrdniche, CDB III, 8 8 ; 1238 Byrdniz, CDB III, 180; 1259 Buerdniz, CDM III, 274; 1340 in oppido Purnicz, CDM VII, 276; 1343 Pumicz, CDM VII, 490; 1365 thelonei in oppido Pirnitz, CDM IX, 400; 1365 oppida infrascrip ta ... Pumicz, CDM IX, 420; 1371 oppidum Pumicz cum theloneo, CDM X, 118; 1426 in Puemicz, Neumann, Nové prameny, 197; 1447 z Brtnicze, PB III, 4; 1481 na Brtniczy, ZDO XV, 23; 1509 na Brtniczy, PB VIII, 51; 1528 Brtnicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 3; 1571 v městešku Brtniczy, PB XXVI, 154; 1576 v městečku Brtniczy Trhowe, PB XXVII, 196; 1590 zámek a městečko Brtniczy (4. p.), ZDB X X X I, 52; 1633 Birtnitz, Brtnice; 1678 Pimitz; 1718 Púmitz; 1720 a 1751 Pim itz; 1846 Pirnitz, Brtnice, také Brtnice Trhowa; 1872 Pimitz, Brtnice. 3 P. Brtnice. Přip. se 1214. Již 1365 městečko s far. kostelem sv. Jakuba Větš. V 2. pol. 16. stol. vznikla tvrz, která pak přestavěna v renes. zámek. V 1. 1644—1784 paulán ský klášter. Na poč. 19. stol. textilní továrna. Byla tu silná židovská obec. Ces. 4 Ta Brknice, Bmičák, brknickej. 5 Středověké doklady zpravidla zapiso vány s průvodním vokálem u r Byr-, Bir-, v něm. Put-, labializovaně Púmitz, se zjednodušením rtn —r m . Zjednodu šení skupiny nastalo i v češtině, kde buď disimilovány zubnice tn na kn: Brknice (viz sub 4.), nebo r tn -* -m (viz Dlouhá Brtnice, Brtnička sub 4.). Pří vlastek Trhová (B. byla městečkem) dán podle tržního práva. 6 Cemé lesy (myslivna), Na bělidle, Na nivě, Prachovna. Části: Horní město, Městečko, Podzámčí, Zašpitál, Kaplička, Židovská ulice, Podmoklí. 113
2. Brtnice Dlouhá. 1 Ves 11 km jv od Třeště. 2 1360 de Birtnycz Longo, ZDB III, 515; 1365 de Longa Birthnicz, ZDB IV, 314; 1368 oppidum Pum ycz Longum, ZDB V, 14; 1369 in Burtnicz Longo, ZDB V, 201; 1371 villam Puemycz, ZDB V, 420; 1408 z Brtnice z Dlúhé, KP II, 129; 1447 de Longa Brtnicz, ZDB XII, 734; 1481 z Dlúhé Brtnice, KP V, 273; 1490 ves Dluhu Brtniczy, ZDB XVI, 10; 1532 Lang Pirtnicz, Leupoldova kron., 32; 1633 Lang Birtnitz; 1678 Lang Pier nitz; 1718 Lang Piim itz; 1720 a 1751 Lang Pim itz; 1846 Lang Pimitz, Dlauha Brtnice; 1872 Lang Pimitz, Dlouhá Brt nice. З P. města Jihlavy; 1368 ojediněle nazvána městečkem, pak vždy ves. V 2. pol. 14. stol. tvrz; 1444 kaple sv. Vác lava, fara teprve od 1872. R. 1777 par celován dvůr. Ces. 4 Bmice, Bmičák, bm ickej (Předín, Jestřebí); Brknice, brkničanskej/brni(Pavlov, Stonařov). 5 MJ patrně podle potoka Brtnice, v blízkosti obce též vrch Brtník. Přívlastek Dlouhá podle rozložení podél silnice. Tak i něm. Lang „dlouhá“ . 6 Dolní mlýn, U Kumštarů, Horní mlýn, V lesíku (myslivna). 3. Brtnice Nová. 1 Osada obce Zašovic, 10,5 km zsz od Třebíče. 2 1718 Neu Piimitz; 1720 a 1751 Neu Pim itz; 1846 Neu Pimitz, Nowa Brtnička, též Cha loupky; 1872 Neu Pimitz, Nová Brt nička; 1906 Neu Pimitz, Nová Brtnice, též Chaloupky; 1924 Nová Brtnice. З P. Brtnice; ves nového založení (1631 za lož. pozemkové knihy). Ces. 4 Ty B m ičky |ta Bmička, bmičanský. 5 MJ r. 1846 a 1906 též Chaloupky (v. t.). Ф MJ; substant. příp. -ice, stč. -ica, k adj. brtná, tj. ves, v níž stávaly brti „sídla lesních včel v dutinách stromů“ . MJ mohlo být i původ, hydronymem Brtnice „potok tekoucí brťovým lesem“ . Stč. brtník „včelař“, přenes, „medvěd“ , časté příjm. Brtník, Brtníček. Srov. i násl. hesla Brťov a Brťoví. — Do němč. přejato v podobě Piimitz, o níž viz В. 1. CV 184; Prof I2 210; CVSMO XIII 166; 114
CMM X X V ; NR X V 69; Jg I 190; DS 4, 83. Brtnička. 1 Ves 15 km západně od Třebíče. 2 1350 in Minori Byrtnicz, ZDB I, 199; 1360 Birtnyczka, ZDB III, 353; 1366 Paruum Birtnicz, ZDB IV, 489; 1390 villam Brtnyczky, ZDB VII, 684; 1447 Birtnyczkam (4. p.), ZDB XII, 533; 1590 ves Male Brtnicžky, ZDB X X X I, 52; 1678, 1720 a 1751 Klein Pimitz; 1718 Klein Piimitz; 1846 Klein Pimitz, Mála Brtnička; 1872 Klein Pirnitz, Brtnička; 1881 Malá Brtnička; 1893 Klein Pimitz, Malá Brtnice, též Brtnič ka; 1915 Kleinpimitz, Brtnička. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Bm ičky (pl.)fBmička, bm ičenskej (Jestřebí). 5 MJ je zdrobnělinou k Brt nice; v. v.; znamená malou Brtnici, ves založenou nejspíše lidmi z Dlouhé Brt nice, neboť lat. 1350 de Minori Byrtnicz „z Menší Brtnice“ proti sousední 1365 Longa Birthnicz „Dlouhá Brtnice“. Tak i něm. 1678 Klein Pimitz proti 1532 Lang Pimitz. Z něm. pak 1846, 1893 Malá Brtnice. 6 PJ: Brtník. 1. Brťov u Černé Hory. 1 Dříve obec, nyní osada obce Brťov-Jeneč; 11 km sz od Blanska. 2 1441 villam Brtieiow, Lechner I, 50; 1550 ves Brtiowij, ZDO X X V , 125; 1576 ve vsi Brtowy, PO X X IX , 154; 1674 Bertow; 1718 Brtiow; 1720 Prtjow; 1751 Brtiau; 1846 Brtiow; 1872 Brtiow, Brtov; 1893, Brťow, Brťov. 3 P. Cemá Hora. Ces. 4 Ten Brtuv |to Brtuví, do Brtuva |-í, arch. v Brtuvjó, Brtuvják, brťuvské; jít na Brťuví; v severním okolí Brťov. V místě hanácké nářečí horské se změ nou o > u. Hraniční obec tohoto nářečí na severozáp. 6 MJ zní v prvním dokladě Brtějov: přivlast. příp. -ov k OJ Brtěj; srov. Brt-ek u Svobody StčOJ 199 a Prof V 569 (z „lesní úl“). 2. Brťov u Velkých Opatovic. 1 Ves 5,5 km zjz od Jevíčka. 2 1371 in Wurtyowem, ZDO II, 123; 1389 vilám Brto w y e prope Opatowicz, ZDO VI, 59; 1391 villam Birtowye prope Opatowicz, ZDO
1516 zámek Brumow, PO X, 172; 1520 VI, 172; 1517 na vsi Brtowie, ZDO XVIII, 11; 1672 ex pago Bertiow, Dě hrad Braumow, městečko Braumow, ZDO XVIII, 29; 1522 na zámek Bru kan. matr. Mor. Třebová; 1677 Brtiowy; mow, PO XII, 99; 1537 měšťané bru 1718 Brttiow; 1720 Brtjow e; 1751 Brtmov ští, LSA 169; 1545 držíc hrad Brau wiowa; 1846 Bretiow; 1872 Brtiow, mow, PO X IX , 219; 1551 na BraumoBrtov; 1893 Brtow, Brtov. 3 P. Velké wie, PO X XI, 121; 1551 na zámek svuoj Opatovice. Čes. Braumow, PO XXI, 137; 1575 městečko 4 To Brtovi, к, o Brtovjó, za B-im, Braumow, ZDO X X IX , 39; 1583 panství Briák, brtovské. 5 V dokladu 1371 je braumowskeho, Stav. ruk. A III, Kočasté B/W a r psáno s průvodním vokálem ur. 0 MJ: jmenný tvar adj. brtopiář. stav., f. 2; 1585 statku braumowvý, tj. les, kde jsou brtě, „lesní úly“ . skyho, PO X X X I, 11; 1597, 1609 a 1617 Vzhledem ke stáří dokladů u obou jmen na Braumowie, PO X X X IV , 40, XXXVII, 79, X X X IX , 349; 1633 Braumow; 1670 možno vyjít i z OJ Brt (viz u В. 1.). Brumaw; 1671 parochia Brumouiensis, ČV 184 (z apelat.); Sáňka 67 (z Brtovi Děkan. matr. Uh. Brod; 1681 Brumow, odpadnutím í, srov. Lipoví — Lipov); Prof I2 209-210. Odhad, kvatemy V, 143; 1718, 1720, 1751 a 1846 Brumow, 1872 Brumow, Brťoví. 1 Dříve samostat. obec, nyní Brumov. 3 P. Brumov. Již v pol. 13. osada obce Prosetína, 11 km zsz od Kunštátu. 2 1349 in villa Byrczowie, stol. hrad (ještě 1820 obydlen). Farní ZDB I, 24; 1398 villam Brtuowye, ZDB kostel sv. Václava. V 18. stol. koželužVIII, 11; 1500 z Brtiowi, Mor. archivy nictví, kolem 1800 sklárna. Ces. 4 Brúnov, Brúnov’an, búnovský. 5 Na soukr., 71; 1601 ves Brtiowij, PB XXXIII, 52; 1674 Bertieyow ; 1718 zván patrně po olomouckém biskupovi Brtiow; 1720 Pertiowi; 1751 Brtiow; Brunovi (viz Brušperk). 6 Hložec (mys1846 Brtiowý; 1872 Brtiowy, Brtov; livna), Lazce, Na drahách, Na hrbáči, 1885 Brtiowy, B rtovi; 1893 Brtowy, Nad kouty, U kloboucké pily, U NáBrtovi. 3 P. Kunštát. Ves nál. původně vojné. P J: Staré město, Hodňov, Hůrka, к hradu Louce. Ces. Březová, Zaboskřeky, Kamenec, Pod 4 Brtovi, Brtáni |Brtováni (Koroužhradí/Kaštýl, Tartar/Tatar. né), brtovské} -ej (Bolešín). 5 MJ je 2. Brumov 1 Ves 13,5 km severně od kolektivum: Brtovi = místo s brtěmi, Tišnova. 2 1390 in Brumow, ZDB VII, úly; v. v. Podobně Lipoví, Vrboví. CV 252; 1448 Brumow, KP III, 345; 1481 184 (z adj. brfové); Sáňka 67; Prof I2 Brumow, PO VI, 59; 1546 ves Brau 209-210; DS 4, 83. mow, ZDB XXVI, 117; 1574 z Brau1. Brumov. 1 Městys 5,5 km jjv od mova, LSA III, 1; 1601 ve vsi Braumo Val. Klobouk. 2 1256 de Brumow, CDM wie, ZDB X XXIII, 36; 1675, 1718 a 1751 Ш, 228; 1256 de Pravnowe, CDM III, Braumow; 1846 Brumow; 1872 Bru 240; 1259 purchravius Brumouensis, mow, Brumov; 1881 Brúmov. 3 P. Lom CDM III, 274; 1261 de Brumowe, CDM nice. Ces. Ш, 323; 1270 de Brumouwe, CDM IV, 4 Bróňov, do Bróňova, Bróňovák, 34; 1292 castrum suum Bronowire, CDM bróňovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov V, 11; 1303 purchrauius de Brunow, k OJ Bruno, to z něm. Bruno k sthn. CDM V, 158; 1447 z Brumova, KP III, brún „hnědý“ . Asimilací n k retnicím 656; 1464 přes zboží mé brumowske, B a v pak Brumov. Do stčešt. něm. PO IV, 81; 1481 na Brumowie, PO V, Bruno přejato s kvantitou Bruno, pro Iř" 1500 na Brumow, PO VII, 71; 1500 to i doklady s diftongizací Braumow, rámku Brumowa, PO VII, 72; 1508 v nář. pak u B. 1. Brúnov, u B. 2. hazámku brumowske(h)o, PO VIII, 89; nác. Bróňov (zde ň patrně vzniklo di115
similací retnic B-m -v — B-n/ň-v; srov. Brňov). CV 55; Prof I2 207 až 208; VM Tišnov 150—153. 1. Brumovice. 1 Ves 5 km jv od Klo bouk. 2 1250 hereditatem Brumowiz, CDB IV, 195; 1256 de villa dieta Bru nowich, CDM III, 234; 1595 ves Braumowicze, ZDB X X X II, 172; 1609 ves Braumowitze, ZDB X X X IV , 62; 1633 Braumowitz; 1673 Brumowitz; 1718 a 1720 Braumowitz; 1751 Braunowitz; 1846 Brumowitz, Brumowice; 1872 Bru mowitz, Brumovice; 1881 Brumovice. 3 P. Hodonín. Již v 15. stol. far. kostel (patroc. v 18. stol. sv. Ant. Pad.). Ces. 4 Brumovčák, brumovský. Arch. Bruňovice. 2. Brumovice 1 Ves 9 km jv od Krnova; Sl. 2 1377 Bronsdorf, Gr-M II, 485; 1524 ves Brumowicze, Urbář krnovské komory; 1655 parochia Braunsdorffiana, АСО В 12; 1672 Bravnsdorf, Děkan. matr. B m ov; 1736 Braunsdorff; 1805 Braunsdorff, Brumowitz; Brauns dorf, Brunowitz; 1870 Braunsdorf, Bru movice, Catal. cleri. 3 P. komory krnov ské. Již v 16. stol. far. kostel Nar. P. Marie; 1630 parcel, dvůr. Něm. Mezi železniční tratí a Černou loukou zanik la ves Schwarzendorf (Česká ves); Za pletal - Kubalec, 101. 4 Brumovčák, brumovský. 5 Něm. Braunsdorf < *Brunsdorf, к OJ Bruno, v němž sthn. brún > novoněm. braun „hnědý“, srov. Bruneswerde > Brauns werde. 6 Pustý mlýn. I přes poněmče ní obce zachovány v pomístním názvo sloví české prvky: Hůrky, Oplatky, Ka menka, Pasek, Benešovsko (Beneschovsk). 3. Brumovice 1 Zanikly patrně v o kolí Mohelnice. 2 1131 Brunouicih, CDB I, 115; 1180 villam quandam no mine Brunowicz, CDB I, 292. 3 Ves náležela biskupství olomouckému. 5 MJ: příp. -ice к přejatému něm. OJ Bruno, n asimilováno před v na m (viz Brumov, tam i o OJ Bruno). Zn. ves lidí Brunových. CV 55; Prof I2 208. 116
B r u n d l i t z , viz Bmíčko. Bruneswerde 1 Dvě vsi tohoto jmé na (Větší a Menší), z nichž prvá je to tožná s nynější Starou Vsí (Ostravsko), druhá stávala blíž Mor. Ostravy. 2 1267 Bruneswerde, CDM III, 402; 1269 Bruns werde, CDM IV, 28; 1389 in Brauns werde, Lechner I, 13; 1389 in villa de Brawswerde, Lechner I, 13; 1403 in Brunswerd, Lechner I, 20; 1408 super bonis illis Bravnswerd, Lechner I, 25. 5 MJ je německé a zn. „ostrov pa třící Brunovi“ , tj. olomouckému bisku pu Brunovi ze Schauenburku, horlivé mu kolonizátorovi; viz Brušperk. O OJ Bruno viz Brumov. CV —; Prof —. B r u n o u Blanska (Nekuda 153) nezaniklo, jsou to Brňany. B r ii n n, viz Brno. B r i i n n l e s , viz Brníčko. Bruntál 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1220 de Freudental, CDB I, 246; 1238 de Vreudendal, CDB III, 179; 1263 Vrudental, CDM III, 359; 1290 de Wreudenthal, CDM IV, 293; 1306 Wrowdintal, CDM V, 198; 1306 Wrowdintal, CDM V, 198; 1325 von Vreudental, CDM VII, Suppl., 231; 1397 Frewdental, FL XII, 24; 1405 czu Fraydintal, FL II, 3; 1456 starosta bruntálsky, ZDK I, 48; 1529 na Bruntali, PKr II, 4; 1547 půl Bruntále, ZDOp 126, edice; 1555 z Bruntále . . . držitelé bruntalssti, PKr B 14; 1555 na Bruntali . . . z Bruntále, POp XIII, 112; 1590 na Bruntali, LSA 52; 1636 von Freudenthal, Matr. ve Vyš kově; 1720, 1736, 1805 a 1836 Freuden thal; 1779 do Bruntále, SA III, 109; 1870 Freudenthal, Bruntály, Catal. cle ri; 1885 Freudenthal, Bruntály, Catal. cleri; 1894 Freudenthal, Bruntál. 3 P. Status minor Bruntál. Již 1213 zeměpanské horní město. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kostela Nanebevz. P. Marie. Po pádu stavovského povstání přejal panství řád německých rytířů, který tu měl své středisko. 1731 až 1778 piarist. gymnasium. Od 1787 pošta. V 18. stol. tkalcovství a továrna
na kůže. V 16. stol. těžba železné rudy a hamry. Něm. 5 České MJ (poprvé 1456 bruntálsky) vzniklo z něm. Freudenthal: Freude (psané s Frou-, Vreu-, Wro-) „radost“ + Tál „údolí“ ; jméno mělo projevovat přání zakladatelů najít v novém domo vě radost, podobně něm. Rosenthal, v C. Liebenau, Liebenthal, Prof II 610. Při vzájemném čes.-něm. přejetí je střídání F, V//B časté, srov. Branišovice/Frainspitz. Výklad z něm. Brunnen „studně“ mylný. Rovněž nelze v MJ hledat OJ olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Česky 1885 také Bruntály. Schwarz 141. 6 Amerika, Raabova ci helna/Raabziegelei, Důl/Zeche, Uhlířský vrch/Kohlerberg, Obora/Thiergarten; Mexiko (hostinec); předměstí: Krnovské předměstí/Jágemdorfer Vorstadt, Nisské předměstí/Neisser Vorstadt, Olo moucké předměstí/Olmůtzer Vorstadt. Brunzejf, nyní Rýžovištč 1 Město 9 km vjv od Rýmařova. 2 1320 Brunsif, Lechner I, 6 ; 1408 super Brunzyw, Lechner I, 27; 1437 de oppido Brunsiffi, Lechner I, 46; 1445 in Brunsew, Lech ner I, 53; 1510 město pusté Brunzayf, LSA 553; 1547 městečko Grunzayff, ZDO X X V , 67; 1600 Braunseiffen, Prá sek, Organisace, 66 ; 1633 Braunseiff; 1672 in Braunseiffen, Děkan. matr. Bruntál; 1678 Braunseiffen; 1718 Braunseyffen; 1751 Braunseiffen; 1762 Braunseyfen, RL XIII, 16; 1846 Braunseifen, Brunzaisa; 1872 Braunseifen, Brunseif; 1893 Braunseifen, Brunzejf. Od 1947 Rýžoviště. 3 P. Sovinec. Již na poč. 14. stol. město, na konci 15. stol. pustý, ale před 1542 obnoven. Far. kostel sv. Jana Křtit. 1650—1787 poštovní stanice, 1780 železárny, 1802 založ, textilní to várna. Něm. 5 MJ je něm. původu a znamená Brunovo rýžoviště (pravděpodobně v souvislosti s hospodářskou činností biskupa Bruna ze Schauenburku); v něm. 1320 Brunsif splynulo genit. s (Bruns/-es) s počátečním s ve slově sif,
v němž není í > ei (seifen). Česky pou ze 1510 Brunzayf. V něm. povědomí spojováno pak se sthn. adj brůn, braun „hnědý“, proto i u > au v MJ Braun seifen. Viz Brandzejf a Seifen. O OJ Bruno viz Brumov. CV 256; Schwarz 126. 6 Bělidlo/Bleiche (hostinec), Bílisko/ /Weisswasche, U Urbanů/Beim Urban. B r ů s a u, viz Březová. Brusná 1 Ves 5,5 km ssz od Tišnova. 2 1390 in Brusnye, ZDB VII, 852; 1546 ves Brusnij, ZDB XXV I, 117; 1601 ves Brusney, ZDB X XXIII, 36; 1655 z dě diny Brusnyho, Matr. D. Loučka; 1670 z Brusnyho, Matr. D. Loučka; 1675 Brusný; 1718 Prussny; 1720 Prusny; 1751 Brusný; 1846 Brussny; 1872 Brus n ý; 1893 Brussny, Brusný; 1924 Brus ná. 3 P. Lomnice. Ces. 4 To Brusný, brusenské. 5 MJ: adj. brusná, tj. skála, kde se tesával brusný kámen; Sáňka 31 uvádí PJ Brusná (v Němčících), Na brusnách = trati, na nichž se těžil křemičitý písek, který je ostrý jako odpadky při výrobě brusů. Adjektivní jména kolísala v rodu, srov. i zde 1390 v Brusně k nom. Brusno/-en, v 16. stol. Brusný, 1601 Brusná. V. též Brusné. CV 151; Prof I2 212 (-ná, -ice); Smilauer PST I 52; VM-Tišnov 153. Brusné 1 Ves 4 km jižně od Bystřice p. H. 2 1358 in Brussne, ZDO I, 577; 1365 villam Brusné, ZDO I, 929; 1519 z Brusného, PO XI, 61; 1672 Brusný, Děkan. matr. Holešov; 1675 Brusný; 1718 Brussny; 1751 Bruscžy (!); 1846 Brusný; 1872 Brusný, Brusný. 3 P. Bystřice p. H. V místě těžba brousicích kamenů. Blízko hrad Křídlo. Ces. 4 To Brusný, Bruseňák, brusenské. 5 V. Brusná. 6 Na valše, Sušíma. PJ: Zubrová. Brušovec 1 Osada obce Herálec (No voměstsko); 13,5 km sz od Nového Měs ta. 2 1846 Bruschowetz, Brussowec; 1872 Brusowetz, Brusovec; 1881 Bru šovec; 1885 Bruschowetz, Brušovec; 1948 Brušovec, také Kolářka (Fr. Svoboda, 117
Novoměstský okres 362). 3 P. Nové Město. Ces. 5 MJ snad z Brusovec: substant. příp. -ec k adj. hrušový „brusný“ potok, ko pec apod. O brus- viz Brusná. Brušpodle něm. Brusch-, které z čes. Brus-? Nebo k OJ Brus (Svoboda StčOJ 29) přivlast. příp. -o v + deminut. -ec, - ovec ? CV —; Prof —. 6 Kolářka, Hánův mlýn. Brušperk 1 Město 9,5 km zsz od Místku. 2 1269 civitatem, quem Brunsperch n u n cu pavi Brunsperh, CDM IV, 28; 1270 in Brunsperg, CDM IV, 35; 1292 de Brunsperch, CDM IV, 309; 1399 ultra Brunsberg, CDM V, 112; 1389 in civitate nostra Braunsberg, CDM XI, 579; 1393 in Braunsperg, ZDVGMS 1901, 359; 1400 Brawnsperg, CDM XIII, 1; 1513 u Prušperka, LSA 176; 1547 do městečka našeho Prunssperku, DM IX, 223; 1568 při Prunšperce, LSA 469; 1581 z městečka Brumssperka . .. městečko Prussperk, Urbář panství hukvaldského; 1633 Brusperg; 1636 z Prussperka, Matr. v P rostějově ; 1633 z Braussperku, Matr. ve Vyškově; 1656 de Brussperg oppido, Matr. ve Vyškově; 1672 Brumsperga, Děkan, matr. Mor. Ostrava; 1676 Braunberg (!); 1718, 1720 a 1751 Braunsperg; 1846 Braunsberg, Brussberg; 1872 Brauns berg, Brušperk. 3 P. Hukvaldy. B. za ložen 1269 jako město; již 1305 far. kos tel (patroc. sv. Jiří). V 16. stol. rozvoj soukenictví, 1830—1835 soukenická to várna. Ces. 4 Brušperk, Brušperak, brušpersky, Bružberk (Svinov). Arch. Grušperk. 5 MJ pův. Brunsberg „vrch Brunův“ , pak osada na něm založená a patřící Brunovi. Založen 1269 a nazván po olo mouckém biskupu Brunovi ze Schauenburku, zakladateli Brňova u Val. Mezi říčí a Bruneswerde. V něm. 1389 u > > au: Braunsberg, srovn. Brunsif > > Braunseijen. CV 256. Prásek Úvahy 81. 6 Borošín (samota v. t.), U Cveků, U Čecha, Veselíčko. Části města: A n-
118
tonínov (Antonov v. t.), Brlinky, Závo dí, Ve vale. Bruzovice 1 Ves 9 km sv od Frýd ku; Sl. 2 1305 Bruschowitz, Prášková poz.; 1450 Brudzovice, Listinář Těšínská, 207; 1508 v Bruzowiczych, PO II, 77; 1641 Bruzovice, LSA 412; 1688 in pago Bruzowitz, VB 567; 1703 z Bruzowitz, Matr. ve Frýdku; 1736 Bruzowitz; 1808 Brzuzowitz; 1881 a 1885 Bruzovice; 1894 Brusowitz, Brusovice; 1924 Bruzovice. 3 P. Frýdek; již 1447 far. kostel. Ces. 4 Bruzovjane, bruzovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ *Bruza, doloženému na Slezsku v příjm. Bruza, Brudza. Znam. ves lidí Bruzových. Obecněslovanský kořen *brud- není zcela jasný, bývá spojován s břídký, rus. bridkoj, ide. *bher- „tnouti něčím ostrým“ (Rospond, Patronim. nazw. miejsc. na Slqsku 1 0 1 ). Viz Machek Etym. slov. 48; Vasmer REW 1 123, 127; Slawski Slow. etim. jqz. pol. (Kraków 1952) s. v.; CV —; Prof —. 6 Na skotni, Na vrchách, U bahna, U Kaňovic též u Hranice nebo Bruzovičky, U pazderny, Velicesta. B r ý d o v i c e (Staré Město, Nekuda 90) nezanikly, jsou to Zibřidovice. 1. Břeclav 1 Město na Brněnsku. 2 1046, falzum z 12. stol., Bratyzlawe, CDB I, 382; 1056 Lauentenburch, CDB I, 54; 1073, falzum z 12. stol. Brachizlaui, CDB I, 386; 1131 ad Bracizlauensem ecclesiam, CDB I, 115; 1160 de ponte Brazilaue, CDB I, 208; 1207 archidiaconus Brecizlauensis, CDB II, 59; 1208 Brachizlauensis provincie, CDB II, 78; 1231 Brecyzlauiensis (2. p.), CDB III, 6 ; 1233 in provincia Brezlauiensi, CDB III, 57; 1237 Brezlauensis provin cie, CDB III, 164; 1247 dux Breciszlawensis, CDB IV, 103; 1255 de Bretislaw, CDM III, 218; 1271 in Lontenburch, CDM IV, 50; 1336 castrum Luntenburch, CDM VII, 139; 1347 in Lunten burg, Reg. V, 146; 1414 czu Lunttenwurig, Bretholz, Das Urbar, 137; 1426 Luntemburg, Neumann, Nové prameny, 62; 1447 na Brzeczslaw, PB III, 15;
1522 na Brzedslawj, PB Vllb, 134; 1523 zámek jeho Brzeczlaw, PB Vllb, 134; 1523 při zástavě zámku Brzeczlawie, PB Vllb, 134; 1528 v Brzeczlawi, PB XIV, 76; 1578 na Brzeczlawi, PB XXVII, 381; 1580 na Brzeczlawi, PB X X IX , 39; 1619 Lumpenburg, ZDVGMS1 909, 406; Brzeczlaviensis, Činek, Matricula 153; 1633 Luntenburg, Bředslaw; 1718 Lundenburg; 1720 Luntenburg, Breslawa; 1751 Lundenburg; 1846 Lundenburg, Bředslawa; 1872 Lundenburg, Bředslava; 1881 Břetislav (Břeclav); 1924 Břec lav. 3 P. Břeclav. Původně tu byl hrad založený knížetem Břetislavem I. a u hradu nynější Stará Břeclav; město B. (Nová B.) vzniklo teprve v pol. 15. stol. Hrad byl středem kastelanie a do časným sídlem údělného knížete. Far. kostel sv. Václava; 1526 tu byla tvrz, pak zámek. Byla tu židovská obec. Od pol. 19. stol. je B. důležitou železniční křižovatkou. Ces. 4 Ta Brectiava, z Brecucavi/-y,v Brecuavě, za Brecnavú, Brec uavjan/Brecuavčan (tato podoba převažuje v okolí B.), breciiavský. 5 MJ dáno původně strážnímu hradu, který zde založil Bře tislav I.: přivlast. příp. -jb k OJ Břeti slav, složenému ze slovesného kompo nentu břěci < *br?k-, stč. břěčěti „zvu čet, hlučet“ a -slav „jm éno“ . Původní c zachováno v MJ, v OJ Břetislav vzniklo t zvratnou analogií asibilovaného ť /c (Trávníček HM 341). R. 1056 doloženo Lauentenburch, 1271 Lontenburch, 1426 Luntemburg: jm. složeno z čes. OJ Lov’ata Boček (Svoboda StčOJ 72). Lze však vyjít i ze stč. apelat. břěk „strom z čeledi javorů, acer“ (Gebauer Slov. stč. I 101); srov. příjmí Dúbek, Lipka, Smrk, Smrček. Střídání B/W a oslabení č na š je v česko-německém prostředí, jaké na jihozáp. Mo ravě bylo, časté: Břečkov - Wrechow Fröschau, v lid. etymologii Frischau „frische Au“ . Přívlastek Horní teprve v 2. pol. 19. stol.; je zbytečný, neboť na Mor. nebylo Dolního Břečkova. CV 26, 141 (asi z Vřeškov: k apelat. vřes „osada na vřesovišti“, mylnou etymolo gií spojeno s břečka. V/B také ve Vřesovice/Břesovice); Wisnar ON Znaim 17 119
(k OJ Břeček, které je hypokor. k Bře tislav, to prý časté v Dol. Rakousku); Prof II 530 (OJ Břek, MJ Břeková Lho ta); Schwarz 310 (OJ Vřeš) ; Beranek 87 (OJ Vřeš); Svoboda StčOJ 72 (Břěk); na Slov. Brekov. 6 Staré traťové názvy byly české. Břehy 1 Původně ves, která však splynula s Veselím n/M. 2 1447 Brzehy, ZDO X, 711. 5 MJ: pl. k apelat. břeh „břeh řeky, stráň, Ufer, Abhang“. CV - ; Prof I2 174 (Břehy). Břest 1 Ves 7 km vsv od Kroměříže. 2 1220 Brist, CDB II, 195; 1228 Briezt, CDB II, 321; 1248 Priezt, CDB IV, 117; 1250 Brist, CDB IV, 155; 1253 in Prizt, CDB IV, 294; 1261, falzum z pol. 14. stol., Brsiest, CDM III, 324; 1265 de Prietz, CDM III, 370; 1415 obci v Břestu, LSA 186; 1513 ve vsi Brzestie, PO IX, 174; 1523 Brzest, PO XII, 186; 1524 ze vsi Brzestu, PO XII, 305; 1527 mlynáře brzestskeho, PO XIII, 218; 1536 grunty brzestske, PO XVII, 108; 1596 ves Bržest, ZDO X X X I, 18; 1615 ves Brzest, Urbář panství chropyňského; 1651 Bržestu (2. p.), Summární extrakt; 1672 Bržestensis (ecclesia), Děkan. matr. Kro měříž; 1676, 1718 a 1751 Bržest; 1846 Břest; 1872 Brzest, Břest; 1893 Brest, Břest. 3 P. Chropyně; již v 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Jakuba ap.). Fara 1710 obnov. Ces. 4 Ten Břest, do Břesto, v Břesto, za Břestem, Břestečák/v pl. Břešči, nověji břesické/břestecké. 5 MJ: ze stč. apelat. břěst „jilm “ ; srov. MJ Bor, Dub, Jilmo, Smrk apod. — osady založené tam, kde takový strom stával. ČV 155; Prof I2 176 (Břešťany); Rospond RKJ-Wroclaw II 44; Machek Etym. slov. 47. Břestek 1 Ves 8,5 km zsz od Uh. Hra diště. 2 1131 Prestaz, CDB I, 115; 1389 in Brzisstek, ZDO VI, 109; 1408 v Břestku, KP I, 279; 1437 Brzestek, ZDO X, 66 ; 1506 ves Brzestek, PO VIII, 35; 1551 ves Brzestek, ZDO X X V , 147; 1611 Brežestek ( ! ) . . . v horách bržesteczkych,
120
Urbář buchlovský; 1669 Brzestek; 1718 Bržest (!); 1720 Přestek; 1751 Bržestek; 1846 Břestek; 1872 Brzestek, Břestek. 3 P. Buchlov. Ces. 4 Břestečáci, břestecký. 5 MJ: zdrobnělina příponou -ek k apelat. břěst, viz výše. Podobně Smrk — Smrček. Zápis 1131 Prestaz patrně „břěstec“ . CV 155; Rospond Slavia 1960, 287. 6 Nový dvůr, Chabáně. PJ Mniší louka. Břešťany 1 Zanikly v neznámé po loze na Třebíčsku. 2 1104 (falzum z 12. stol.) Brestani, Kosmas 260. 5 MJ: z akuz. pl. obyvatelského jm. břěščěné „lidé bydlící v Břestu, kolem břestu, v břestí“, srov. Dubany, Lipa ny, Olšany. O břest viz Břest. ČV —; Prof I2 176 (Břešťany), 194 (Bříšťany); Spal 58; Nekuda 37. Břevenec 1 Ves 10 km severně od Uničova. 2 1368 in Tribencz, ZDO I, 1088; 1446 v Brzewenczi, PO III, 86 ; 1464 in Brzwenecz, ZDO XI, 87; 1492 ve vsi Brzwenczy, ZDO XIV, 19; 1494 ze vsi Brzwencze, PO VI, 122; 1522 na grunt muoj brezeweneczky (!), PO XII, 34; 1531 z Brzwencze, PO XV, 11; 1545 v Brzywenczy, PO XIX, 146; 1545 fojt jeho brzweneczky, PO XXI, 82; 1547 ves Brzewenecz, ZDO X X V , 83; 1548 ve vsi Brziwenczy, ZDO X X V , 113; 1718 Tribentz; 1720 Tribent, Rzbinetz; 1751 Tribentz; 1846 Truebenz, Hřjbčinec; 1872 Trúbenz, Hřbinec; 1881 Břevenec, Hřbince; 1924 Břevenec, Trúbenz. 3 P. Úsov. Těžilo se tu stříbro. Něm. 4 Rbinec, do Rbince, Rbiňák, řbinské. Něm. Trěwants. 5 Osud tohoto MJ je pestrý. Z MJ pojato deminutivum k apelativu břevno < bnvbnbcb -> břevnec, k němuž morfologickým vyrovnáním analog, nom. břvenec n. břevenec. Po dobu s Břven- podporovaly i stč. podo by břev, gen. břvi: 1464 Břvenec, 1545 Břzywenczy (6. p.). Podoba s Břven- se stala rovněž předlohou něm. 1368 a pak od 1718 Tribentz. Přesmykem skupiny bř a významovým zatemněním vzniklo Rbinetz, které dosud živé v nářečí a
které snad přijalo i H- 1872 Hřbinec. Lidová etymologie pak jm. s počáteč ním H- spojila s apelat. hříbě: 1846 Hříbčinec. Od původu bylo jméno pojmenová ním místa na potoce, na mokřinatém místě apod., kde byl přechod pro bez pečnost opatřen břevnem sloužícím za lávku, jak to dosud na venkově vidíváme. MJ bylo tedy nejdříve PJ, pak přeneseno na osadu při přechodu zalo ženou. Srov. Lavičky. CV —; Prof I 176-178. Schwarz 341; Machek ES 48; Smilauer PST I 61. B ř e v n o v i c e , viz Dřevnovice. Březce 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Štěpánov, 8,5 km severně od Olomouce. 2 1276 Bresci, CDM IV, 129; 1596 hranice březovské, LSA 17; 1606 Bržezcze, Registra panství kláštera Hradiska; 1677 Bržescze; 1718 Bržeczzicze (!); 1720 Březeze (!); 1751 Bržes cze; 1846 Břest, Břesce; 1872 Brzest, Břest; 1885 Breze, Březí; 1893 Březe, Březí, B řezové; 1924 Březce. 3 P. Kláš terní Hradisko. Ces. 4 Březečči, březecké. 5 MJ kolísalo: Březce, Březí, Břest. Doklad 1276 Bresci možno číst (v, na) Břestci, tedy nom. Břestec n. Břestek, v. t. a CV 178. Další doklady jsou až od 1606: ze stč. nom. březce „malé břesty“ . V 19. stol. nepo rozuměním spjato s bříza „Birke“ . Jedi ný starší doklad nestačí k rozhodnutí. CV 178; Prof I2 178. B řezejc 1 Ves 5 km východně od Velkého Meziříčí. 2 1412 villam dietám Brzezicze, ZDB X, 3; 1436 zboží Březice, KP III, 105; 1440 v Brzezyczi, LSA III, 85; 1447 Brzezicze, ZDB XII, 544; 1555 ves Brzezeycze, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Vzrzezeycz, ZDB X X X II, 117; 1679 Bržežegicz; 1718 Bržezegicz; 1751 Bržezegcz; 1846 Břesegitz, Březegice; 1872 Brzesnitz, Březí; 1881 Březejice; 1885 Březeitz, Březejc, též Březí; 1893 Březejc. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. 4 Ta Březéc, za Březécó, březécké, Březéčáci. 5 MJ znělo 1412—1555 Bře-
zíce, což bylo zdrobnělinou ke kolektivu Březí (neutr.). Málo produktivní přípo na -íce splynula většinou s hojnou příp. -ice u jiných MJ, proto ji také písaři obvykle graficky nezachytili. Po í > ej pokládán 1555 Březejce za genitiv k nom. Březejc; jméno bylo však upra veno i na Březejice (1846, 1881). Ustá lilo se však Březejc. CV 178 (snad z březí). O diftongizaci í > ej hojné po sykavkách v. Utěšený, Nář. přech. pásu 124. 6 Chlostov (myslivna). 1. Březí 1 Ves 6 km severně od Velké Bíteše. 2 1349 super villis Brys, Nehaw et secundo Brys, ZDB I, 107; 1354 in Brziesie, ZDB III, 56; 1364 cum media villa dieta Brzieske, ZDB IV, 104; 1366 in Brziezke, in Superioři Brzezie; ZDB IV, 390; 1415 Brzezye, ZDB XI, 119; 1581 ves Brzezy, ZDB X X X , 150; 1590 ves Vrzezij, ZDB X X X I, 38; 1612 ves Bržezy, Z D B X X X I V , 99; 1674 Bržezy. H om y Bržezy; 1718 H om y Bržezy; 1720 Bržezy; 1751 Bržesy; 1846 Březy, též Ober Březy, Hornj Březy; 1872 Brzezy, Březí. 3 P. Osová. Ces. Byly tu tři svo bodné dvory. 4 Do Březí, za Březím, Březovák, bře zovské. 5 Přívlastek 1366 Superior, 1674 Homy, 1846 Ober, Horní B. na rozdíl od blízké osady Březské, viz též tam. 6 Část obce: Vídeňka. 2. Březí nad Oslavou 1 Ves 6,5 km jižně od Zďáru. 2 1447 Brzezie, ZDB XII, 544; 1563 u Březí, LSA III, 10; 1679 Bržezy; 1718 Bržezi; 1720 a 1751 Bržezy; 1846 Břesy, Březy; 1872 Brzezy, Březí. 3 P. Nové Veselí. Ces. 5 Přívlastek 1960 „nad Oslavou“ po dle polohy na řece Oslavě a na roz lišení od Březí 1, s nímž je dnes v jed nom okrese. • MJ: z apelat. březí, stč. břězie, kolektivu k bříza, břieza. CV 178; Prof I2 182. 6 Rendlíček (mlýn). 1. Březina 1 V es 8,5 km vjv od V . Bíteše. 2 1846 Březina; 1872 Brzezina, Březina. 3 P. Rosice; ves založena v 2 . pol. 18. stol. Ces.
121
4 Březena, březenské (Pejškov), Březiňáci. 2. Březina 1 Ves 14 km sv od Brna. 2 1365 Brsyezina, ZDB IV, 226; 1567 ves Brzezynu, ZDO XXVIII, 4; 1675 Bržežyna; 1718 Bržežina; 1720 Brzezina; 1751 Bržežina; 1846 Březina; 1872 Brze zina, Březina. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Březiňák, březinské; Březena, Březenščí, březenské (Bukovina). 3. Březina 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Luká; 9 km severně od Konice. 2 1677 Bržežina; 1718 Bře zina; 1751 Bržežina; 1846 Břesina, Bře zina; 1872 Brzezina, Březina. 3 P. Bou zov; ves založena kolem 1610. Ces. 4 Březena, březenské. 6 Klepárna (mlýn). 4. Březina 1 Ves 3 k m jižně od Tiš nova. 2 1259 Briesym, CDM III, 273; 1523 z Brzezyny, PB V llb, 132; 1674 Bržežyna; 1718 Bržežina; 1720 Březina; 1751 Bržežina; 1846 Březina; 1872 Brze zina, Březina. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Březenští. 6 PJ Hradiště. 5. Březina 1 Ves 13 km jižně od Mor. Třebové. 2 1365 Bripper(Y), ZDB IV, 225; 1398 Brzezyna, ZDO VI, 740; 1408 Bryzen, CDM XIV, 6 ; 1490 Brzezinu (4. p.), ZDO XIII, 17; 1672 Briesen, Dě kan. matr. Mor. Třebová; 1677 Briessen; 1718 Priessen; 1720 a 1751 Brisen; 1846 Briesen, Březina. 3 P. Mor. Třebová. Na konci 18. stol. těžba uhlí. Něm. 4 Něm. Braizn, Wraizn. 5 Něm. MJ Briesen je z čes. Březina; Schwarz 341, 354. 6 . Březina 1 Samota u Popelína (Te lečsko). 2 1854 (nesprávně) Břetina. 7. Březina 1 Osada obce Nové Sady, 16 km ssz od Vyškova. 2 1846 Březina; 1872 Brzezina, Březina. 3 P. Vyškov. Ves založena kolem 1770. Ces. 5 MJ: z apelat. březina „kde rostou břízy, kde je březí, Birkenwald“. Ně která MJ byla původně PJ. CV 178; Prof I2 183. B ř e z i n e c , viz Bohdíkov Německý. Březinka 1 Osada obce Slatiny,
9,5 km západně od Jevíčka. 2 1320 Bresinka, Lechner I, 5; 1846 Břesinka, Bře zinka; 1872 Brzezinka, Březinka. 3 P. Slatina. Ces. 4 Březenka, březenske. 5 MJ je zdrobnělinou k MJ Březina, v. v., „malý bře zový háj“. Prof I2 184; CV 178. B řezinky 1 Ves 6,5 km vsv od Jevíč ka. 2 1412 villam Brzezinka, ZDO VIII, 25; 1672 ex pago Bržezynka, Děkan, matr. Mor. Třebová; 1677 a 1718 Bržežinky; 1751 Bržezinek; 1846 Bžesinek, Březinka; 1872 Brzezinek, Březinka; 1885 Březinek, Březinky. 3 P. Biskupice. Ces. 4 Březenke, březenske. 5 1412 MJ znělo Březinka, v. v., pak přešlo do pl. Něm. Březinek je z čes. genitivu z Bře zinek vynecháním předložky z. CV 178. B řeziny 1 Samota obce Petřvaldu (Těšínsko); Sl. 2 1917 Březiny. 5 M J: pl. k Březina (v. t.). Srov. častá PJ Dubiny, Olšiny. 1. Březka 1 Ves 4,5 km západně od Velké Bíteše. 2 1371 Brzeska, ZDB V, 475; 1377 Brziezka, ZDB VI, 524; 1398 in Brzezka, ZDB VIII, 64; 1437 villa Brzezky, ZDB XII, 188; 1437 in Brzes ka, ZDB XII, 367; 1672 Bržeszka; 1718 Brsezka; 1720 Přeska; 1751 Bržesky; 1846 Břeska, Březka; 1872 Brzeska, Břeska; 1881 Břeska; 1893 Březka. 3 P. Náměšť n/O. Ces. 4 Ta Březka, Břežčáci, březecké. 2. Březka 1 Zanikla podle ústního podání mezi Protivanovem a Repechami (Boskovicko) v trati Vrchní loučka. 2
- .
5 M J: deminutivum k bříza, stč. břieza. Zkrácení kořenného vokálu é v e (1398 Brzeska) je analogické podle adj. březový a substant. březina. MJ pak považováno za pl. jako Niva, proto 1 novotvar 1846 Březky. Srov. MJ Smrk — Smrček, Dub — Doubek. CV 179 ne právem píšou Březska „Břízoví“ ; Prof I2 185. Březná 1 V es 1,5 km sv od Štítů. 2 1278 Frizerdorph, Ad. Turek ve W M
V, 1950, 25; 1358 Brzezna, ZDO I, 532; 1499 na vsi Brzezney, ZDO XVI, 33; 1510 ves Brzezna, ZDO XVII, 19; 1531 ves Brzeznu, ZDO XXIII, 15; 1612 nově vystavěnou ves Brzeznau, PO XXXVII, 407; 1613 ves Dolnj Bržeznau, ZDO X X X II, 78; 1633 Března; 1675 Ober Friessen; 1718 Oberfriesen; 1720 Friese, Brzezna; 1751 Frisse; 1846 Dorf Friese, Březina; 1846 H oj Friese, lépe Unter Friese, Dolní Březná; 1872 Friese Dorf, Března Ves, Friese Hoj, Březná Dvůr.
3 P. Ruda n/M. Při vsi vznikla krátce před 1612 parcelací dvora nová ves, která byla nazývána Dolní Březná, pak Březenský Dvůr, kdežto původní ves Březná slula Horní Březná. Něm. 4 Březná, beřezenské. 5 MJ: adj. brězbna > březná, tj. ves, stráň, hora po rostlá břízami. MJ doloženo nejprve v čes.-něm. hybridní podoba Frizerdorph, jehož první část substitucí z čes. Břez- (B/F, ř/r, e/i) a -dorf „ves“ ana logické. Koncové -p h bývá pokládáno za dolnoněmecké; vyskytuje se na se verní Moravě a na sev. Slezsku i u ji ných jmen. Krácení Frizerdorph > Frie ssen analogické podle jiných něm. dativních jmen s -en. Od r. 1720 Frise: -en v nář. oslabeno na pouhé e ; srov. Sudkov —»- *Zautkau Zautke; Bludov — Blaude; Hluzov Hleise. CV 178; Prof —; Schwarz 306. 6 U Březenského dvora, Na kozím hrdle/Ziegenhals. Březnice 1 Ves 4,5 km jižně od Gott waldova. 2 1397 vilám Brzeznicz, ZDO VI, 704; 1437 Brzeznicze, ZDO X, 227; 1490 na všech . .. Brzezniczy, ZDO XIII, 5; 1596 ves Brzeznicz, ZDO X X X I, 23; 1670 Brzeznicze; 1672 Brzeznicze, Dě kan. matr. Holešov; 1718 Bržeznitz; 1720 Presnitz; 1751 Bržeznictz; 1846 Břesnitz, Březnica; 1872 Brzeznitz, Březnica; 1893 Březnitz, Březnice. 3 P. Zlín. Již v 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Bartoloměje). Ces. 4 Březnica, za B-ú, Březničané |-i, břežnický. 5 Za název osady byl pře vzat název potoka Březnice: zpodstat-
ňující příp. -ice k adjekt. březná, tj. voda tekoucí březovým porostem. Po dobně Olešnice. CV 179; Prof I2 186; Smilauer Vodopis 479. 6 Dolní paseky, Horní paseky. Březník 1 Ves 5 km jv od Náměště n. O. 2 1237 de Breznik, CDB III, 166; 1346 de Brzesnik, CDM VII, 375; 1349 super villa Briesnik, ZDB I, 51; 1369 in Brzesnik, ZDB V, 272; 1377 in villa Brzieznik, ZDB VI, 309; 1420 Breznyk, ZDB XII, 4; 1437 de Brzesnika . . . in villa Brzeznik, ZDB XII, 299; 1447 v Brzeznicze, PB III, 87; 1459 z Brzeznika, PB IV, 32; 1480 z Brzeznika. . . v Brzeznicze, PB VHb, 6 ; 1496 ve vsi Brzeznicze, ZDB XVII, 4; 1512 farář brzezniczky, PB X, 32; 1520 od lidí svých brzezniczkych, PB XII, 89; 1522 drží pět lidí v Brzeznicze kněžských, PB XII, 89; 1522 podal fary brzeznickey knězi Ja novi, knězi kališnému, PB VHb, 120; 1672 Bržesnikh; 1718 Bržesnikh; 1720 Přezesnik; 1846 Březnik; 1872 Brzeznik, Březník. 3 P. Náměšť n. O. Far. kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 12. stol., 1338 se přip. fara, 1784 duch. správa obnovena. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Březničák, březnické (Kralice). 5 MJ: zpodstatňující příp. -ík k adj. březný, tj. vrch, kopec, díl, potok tekou cí březovým porostem, pak osada tam založená. Podobně Lipník. CV 179, Prof I2 186. 6 Obecní cihelna. Cemá hora (myslivna), Pálovce (myslivna). B ř e z n o v i c e , viz Reznovice. Březolupy 1 Ves 7 km jv od Napaje del. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., in Brsiesolub, CDM III, 324; 1349 v Brziesólupiech, ZDO I, 47; 1372 Prsisilow, Liber negotiorum; 1374 in Brzizolup, ZDO II, 489; 1375 de Brezolup, PO I, 46; 1437 in villa Brzezolupy, ZDO X, 63; 1447 in villa Brzezolup, ZDO X, 552; 1480 v Brzezolupiech, PO V, 95; 1519 z Brzezolup, PO XI, 19; 1520 lidé jeho brzezolupsstij, PO XI, 101; 1531 vsi Brzezolup, PO XV, 14; 1537 k Brzezolupom, PO XVII, 218; 1571 ze vsi Brze123
v 16. stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1788) kostel Nanebevz. P. Marie. Ces. 4 Březolupy, do Březolup, Březolupják |-jané, březolupský. 5 MJ zn. ves, kde sídlili březolupi, tj. loupači březové kůry; 4 p. množ. č. březolupy převzat za MJ. CV 179. Prof —. 6 Lapač (mys li vna). Části: Močidla, Drahy. 1. Březová 1 Ves 12 km jv od Uh. Brodu. 2 1492 cesty, kteráž je z Uher na Brzezowu, PO V, 258; 1533 na Brzezow ey, PO XV, 328; 1671 Bržezowa, Děkan, matr. Uh. Brod; 1718, 1720 a 1751 Bržezowa; 1846 Březowa; 1872 Brzezowa, Březová. 3 P. Uh. Brod; farní (od 1747) kostel sv. Cyrila a Me toda. Čes. 4 Březová, Brezovjané |-ňané (Lopeník), brezovský. 6 U Dolních lázů (mlýn). 2. Březová 1 Dříve osada obce Stěbořic, nyní osada obce Nový Dvůr, 9 km západně od Opavy; Sl. 2 1805 Brzesowa, Bierkowitz, Birkendorf; 1836 Brzezesowa (!); 1870 Březová, Catal. cleri; 1894 Birkowitz, Březová. 3 P. Stěbořice. Ves založena krátce před 1617. Za tři cetileté války zanikla a v polovině 18. století byla obnovena. Ces. 4 Březová, březovsky. 5 V něm. Bir kowitz = příp. -ow itz podle českých MJ na -ovice. Také 1805 Birkendorf = březová ves. K něm. Birke „bříza“ . 3. Březová 1 Město 13 km jjv od Svitav. 2 1295 super districtu, qui vocatur Brezouia, CDM V, 26; 1320 in Bresouia, Lechner I, 5; 1323 Brzyzawiae, CDM VII, 214; 1501 u městečka Březovej, AC XVII, 1; 1535 městečko Brzezowa . .. mlýn brzezowsky, Mírovský urbář; 1585 městečka Březovej, LSA 81; 1655 parochiam Brisouiensem, ACO B 12; 1672 ex oppido Bržezowa, Matr. v Svitávce; 1672 Brisouiensis pa124
rochia. . . Brisouiam (4. p.), Děkan, matr. Svitavy; 1677 Brissaw; 1718 Brissau; 1720 Brissau, Březowa; 1751 Brisau; 1846 Bruesau, Brisau, Březowa. Od 1949 Březová nad Svitavou. 3 P. Svitavy. Již 1320 městečko, které leželo na silnici z Brna do Svitav. 1497 B. byla povýšena na město a měla pak menší městský velkostatek. Patroc. far. kostela sv. Bartoloměje. Něm. a čes. 5 Něm. 1633 Brise, Brisau z čes. MJ; 1497 při povýšení na město B. nazvána Winterberg, ale název se neujal. 4. Březová 1 Ves 8 km východně od Vítkova; Sl. 2 1238 Terminus silve, que Brezaw nominatur, CDB III, 174; 1540 farář v Brzezowe, POp X, 36; 1586 městečko Březová, ZDOp 328, edice; 1655 ex pago Bries, olim oppido, ACO B 12; 1720 Prise; 1736 Priese; 1805 Briesau, Briese; 1835 Briesau, Březowa; 1870 Briese, Březová, Catal. cleri; 1894 Briesau, Březová. 3 P. Hradec. B. byla původně městečkem, ale za třicetileté války klesla na ves. Bylo tu proboštství kláštera Hradiska při far. kostele sv. Mikuláše. Ces. 4 To Březove |Březovo, do, z B-eho, o, za B -y m ; Březovjan, březovsky; no věji ta Březová, z Březove. 5 Něm. 1655 Bries, od 1805 Briesau, přejato z češ tiny. 6 Části vsi: Vrchni, Dulni konec; samota: Povětm ik, Fojtův kopec (v F ojtovice). 5. Březová 1 Ves 6,5 km sz od Vizovic. 2 1407 in Brzezowa, KP I, 218; 1509 z Brzezowe, PO VIII, 174; 1548 ves Brzezowu, ZDO X X V , 97; 1671 Bržesowa; 1718 Bržesowa; 1751 Bržezowa; 1846 Březowa; 1872 Brzezowa, Březová. 3 P. Lukov. Ces. 4 Březov’ané, březovsky. 6 Nové dvo ry, Na drahách, Pod Březovou (mlýn). 6 . Březová 1 Zanikla mezi Snovídkami a Brankovicemi (Bučovicko), Nekuda 53. 2 1376 Brzezowca, ZDO III, 211; 1437 Brzezowa, ZDO X, 118; 1446 villas desolatas . . . Brzezowu, ZDO X , 484.
5 Ves slula původně (1376) Březůvka, 1437 se nazývá i Březová Lhotka. 7. Březová 1 Zanikla v okolí Tečovic (Gottwaldovsko). 2 1350 (emit) Brzezowu, ZDO I, 159; 1356 Brzezowe, CDM IX, 18; 1406 villam Brzeziowka, ZDO VII, 74; 1492 ves Brzezuwku, ZDO XIV, 15. 5 Ještě 1350 se ves jmenuje Březová, 1356 Březové, ale už 1406 Březóvka, 1492 Březůvka — deminut. k Březová. 8. Březová 1 Zanikla u Rímova (Tře bíčsko), kde je myslivna Březová. 2 1515 ves pustu Březová, ZDB XVII, 215, edice. 9. Březová 1 Zanikla někde v okolí Znojma. 2 1252 Brezowe, CDB IV, 244. 5 MJ: adj. březová, tj. stráň, pak vů bec místo s březovým porostem a pře neseně i osada tam vzniklá. CV 178; Prof I2 189. Březové 1 Osada obce Unčovic, 4 km jv od Litovle. 2 1398 cum villa Brzezowa, ZDO VII, 746; 1499 ves Brzezo we, ZDO XVI, 31; 1532 z Březového, LSA 119; 1596 hranice březovské, LSA 17; 1676 B řesze; 1718 Bržesze, 1751 Bržeze; 1846 Břese, Březow ; 1872 Brzeze, Březí; 1893 Březe, Březí, Březové; 1924 Březové. 3 P. města Brna. Ces. 4 To Březový |ta Březová, do Březovyho, k Březovymo, na Březovým , Březovák/Břeščák, březovské. 5 MJ: kolísá mezi Březová (v. t.), Březové (se změ
nou rodu častou u adjektivních jmen), Březí (v. t.), Březe (nářeční pl. k březa) — vše k bříza „Birke“ . Podoba Březce záměnou se jm. Březce (v. t.). CV —. B ř e z o v i c e , viz Vřesovice. Březské 1 Ves 5 km ssv od Velké Bíteše. 2 1349 Brys, ZDB I, 107 1364 cum media villa Brzizye, ZDB IV, 104; 1366 mediam villam Brzeske Inferius, ZDB IV, 391; 1376 Welika Brzeska, ZDB VI, 357; 1437 in Brzeske, ZDB XII, 267; 1437 villam Brzezky, ZDB XII, 188; 1481 na všech . . . Brzezcze, ZDB XV, 40; 1538 ves Brzeskij, ZDB XXV I, 14; 1672 Bržestho ( !); 1718 Brzeskiho; 1751
Brzeskyho; 1846 Břeskiho; 1872 Brzeskyho, Břeské; 1893’ Břeskyho, Břeské; 1924 Březské. 3 P. Náměšť n. O. Ces. 4 To Břesky, do Břeskyho, k Břeskym o, Břeščák/Břešťák, břescké. Ojed. též pl. ta Břeska, v Břeskách, na Břesce
(kam?). 5 První zápis je shodný s do kladem 1349 Brys pro Březí u Vel. Me ziříčí, oba pak znamenají totéž, co 1351 Brzisz pro Březsko. Proto výklad viz Březsko. 6 Krevlický dvůr, Krevlická hájenka, Radostínský mlýn, Smržův mlýn, Na Královkách (myslivna). Březsko 1 Ves 2,5 km severně od Ko nice. 2 1351 in Brzisc, ZDO 1,199; 1379 Brziscze, ZDO III, 525; 1386 Brzyscze, ZDO IV, 780; 1406 in villa Brzcze (!), ZDO VII, 76; 1446 Brzistye, ZDO X, 443; 1517 z Bříště, CMM 1957, 356; 1672 ex pago Bržisko, Děkanská matr. Mo helnice; 1677 Brzisko; 1718 Bržisko; 1720 Brzesko; 1751 Bržesk; 1846 Břzesko, Březko; 1872 Brzesko, Březko; 1881 a 1893 Břesko; 1924 Březsko. 3 P. Jesenec; 1786 parcel, dvůr. Ces. 4 To Břesko, z, do Břeska, v Břesko, za Břeskem, Břeščák, břeské. 5 MJ vzniklo ze staršího Bříště. Profous I2 194 je vykládá z OJ *Vřiesek, deminut. k *Vřes, ale tato OJ nejsou doložena (u Svobody StčOJ s *). Fr. Bezlaj v ukázkovém sešitě díla Etimologički slovar Slovenskega jezika podává (str. 10 ) výklad nový, prostší a přesvědčivěj ší: z apelat. bržiště, doloženého ve staré češtině s významem „doupě“ . Sémantic ky srov. MJ Brloh, Pelechy, Kotce, Doupě apod. K hláskové stránce srov. ors > oř, verštat > veřtat, trstina > třti na (Gebauer HM I, 349). Přípona -iště
chápána na Moravě jako spisovný pro tějšek pro obecná MJ (strniště, hnojiště — nář. strmisko hnojisko) a nahrazena příp. -isko: 1672—1977 Bříško, to pak přikloněním k bříza „Birke“ , nář. březa změněno 1720 na jmennou podobu Březsko. Stejného původu jsou i MJ Březí u Vel. Meziříčí a Březské. Srov. v C. Bříště a příjm. Březký. CV 179 125
(k bříza); Smilauer ZMK IV 399—400. 6 PJ Rezky po zaniklé vsi. Březůvky 1 Ves 8 km jižně od Gott
waldova. 2 1573 vsi pusté Brzezuwek, PO XXVII, 533; 1594 ves pustou Bržiezuw ky, ZDO X X X , 287; 1671 a 1718 Bržezuwka; 1720 Brzezuwek; 1751 Bržezuwka; 1846 Březuwek; 1872 Brzezu wek, B řezůvk y; 1893 Březuwek, Bře zůvky. 3 P. Velký Ořechov. V 16. stol. byla ves pustá, pak opět osedlá. Ces. 4 Březůvky, do Březůvek, Březov’an, březovský. 5 MJ deminutivum k *Březovice, to příp. -ovice k OJ Březa i po prvé 1399 Brzychatin (a není původní, snad písařský omyl). Od 1552 přehláska patrně podle nářečí zrušena: Brzuchotin. Do němč. přejato s Břuch-IBruch-, -ín diftongizování na -ein, což je na střed. Moravě obvyklé, srov. Hněvotín/ /Nebotein, Majetín/Mojetein. CV 55; Prof —; Svoboda StčOJ 166. Bučávka 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada obce Liptaně; 10 km jz od Osoblahy; Enkl. 2 1570 Bischofka; 1582 ves Bussowecz, DM XV, 151; 1720 Bu schaweg; 1846 Buschatka, Putschafka, Busowec; 1881 Bušovec; 1885 Bušovice, Catal. cleri; 1893 Butschafka, Bušovec; 1921 Butschafka, Bučávka. 3 P. Rudoltice. Něm. 4 Bučavka, do Bučavky, Bučavjak, bučavský. 5 MJ znělo původně nejspíše Bušovec: příp. -o vec k OJ Buš, domác ké zkratce některého ze složených OJ s komponentem Bud- (Budislav apod., viz Budeč n. Bohu — >- B ú /B u- (Bohudar apod., viz Bohuslavice). Zn. buď „malý Bušov“ , n. „majetek Bušův“ . Po doba 1570 Bischofka patrně z paralel ního Bušovka „malá Bušová, tj. Bušova ves“ , které při přejetí do němčiny upra veno přikloněním k významově zřetel ným podobám (slovům) německým: Bu schaweg k -w eg „chodník“ n. Bischof„biskup“ (k tomu jistě přispěla nář. změna a > něm. o). Zkřížením čes. a něm. podoby pak Bušavka, jehož š v němč. č, odtud Bučávka. V. Bušín. CV - ; Turek CSlezM 1964, 13. Bučovice 1 Město na Brněnsku.
KP VII, 56; 1519 z Budcze, Ruk. arch. 2 1353 de Budczowycz, ZDB III, 32; města Brna č. 1214, f. 23; 1522 v Budczy, 1369 oppidum Budschowicz, ZDB V, PB Vllb, 127; 1538 tvrz Budczij (4. p.), 261; 1374 de Buczouycz, ZDB VI, 208; ZDB XXVI, 15; 1544 do Budcze, ZDB 1382 de Budczsouicz, KP I, 56; 1386 fó XXV I, 81; 1633 Budčze; 1672, 1718,1720 rum seu oppidum Budssowicz cum mua 1751 Butsch; 1846 Butsch, Buč; 1893 nitione, ZDB VII, 516; 1405 de Budsso Butsch, Budeč. 3 P. Budeč; v 16. stol. wicz, CDM XV, 435; 1447 z Budczowicz, tvrz. Far. kostel Zvěst. P. Marie již PB III, 17; 1448 in oppido Budczowicz, ZDB XII, 842; 1459 z Bučovic, KP IV, 1346. Ces. 32; 1460 de Budczsouicz, Lechner I, 27; 4 Ta Budeč, z Buče, k, o Buči, za Buči, Bučák, budeckej. 6 P J: Nad hrád 1491 tvrz Buczowicze, PB Vllb, 19; 1511 kem. městečko Buczowicze, ZDB XVIII, 20; 1531 na Buczowiczich, PB XV, 108; 1531 2. Budeč 1 Ves 3 km jjz od Zďáru. 2 1377 villa Budcye, ZDB VI, 524; 1447 z Buczowicz, PB XV, 110; 1603 faráři Budcze, ZDB XII, 544; 1563 z vesnic bucžiowskemu, PB X XX III, 194; 1633 jmenovaných . . . Buče, LSA III, 10; Butschowitz; 1659 v Bucžowiczych, Ma 1679, 1718, 1720 a 1751 Butsch; 1846 trika ve Svitávce; 1673, 1718, 1720 a 1751 Butschowitz; 1846 Butschowitz, Butsch, Buč; 1872 Butsch, Budč; 1881 Budeč, B uč; 1885 Butsch, Buč; 1924 Buczowice; 1872 Butschowitz, Bučovi Budeč. 3 P. Nové Veselí. V 1. pol. 19. ce; 1881 Bučovice (Budišovice). З P. stol. těžba železné rudy. Čes. Bučovice; již v pol. 14. stol. městečko, 4 Ta Buč, do Buče, v Buči, Bučák, tvrz a farní kostel (patroc. Nanebevzetí buckej. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ P. Marie). Nynější zámek vystavěn 1567—1681. V 18. stol. známé hrnčířství. Budek, Budec, to hypokorist. podoba některého ze složených OJ s kompo Byla tu silná židovská obec. V 1. pol. nentem bud- „buditi, vzněcovat, exci19. stol. textilní továrna. Ces. tare“, např. Budimír, Budislav, Budi 4 Bučovák, Bučovják (Lovčice), Buvoj, Dobrodub, Drahobud apod. Morčovňák (Nevojice), bučovské; Bučovsko fologickým vyrovnáním s nepřímými (Brankovice). Něm. PUdašpets PutJf“bets. 5 MJ: příp. -ouice k hypokor. pády do Budče, v Budči nový nom. Buč; srov. Běleč/Béíč, Jen eč/Jenč, Luosobním jménům Budeš/Budšě, Budeč/ leč/Lulč, Mladeč/MIač, Teleč/Telč. CV Budčě nebo k OJ Buč, palatál. protějš ku k Buk o přikloněním k -b o h -: Budikovice —у Bohdíkovice. R. 1846 obnoveno původní Bud-. OJ Bu dík je hypokor. podobou k některému složenému OJ na Bud, -bud, viz Budeč. MJ zn. ves lidí Budíkových. CV 56 (z OJ Budík); Prof I2 226 (Budíkov); Svoboda StčOJ 33, 72, 137. Budín 1 Zaniklá ves u Jilma (Teleč sko), kde se 1466 přip. u Horního Pole Budinský les a 1580 rybník Budín (Tiray, Telecký okres, 201). 2 1361 villam Budínu, ZDB IV, 59; 1368 villam Budyn, ZDB V, 11. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Buda, to hypokorist. podoba některého ze slo žených OJ s komponentem Bud-, o němž viz Budeč. CV —; Prof I2 227; Svoboda StčOJ 126; DS 4, 14. Budíškovice 1 Ves 6,5 km východně od Dačic. 2 1353 de Budyscowicz, ZDB II, 65; 1496 na všech Budisskowiczich a Nowey Wsi, ZDB XVII, 7; 1522 že se uvázal v statek a ves Budisskowicze, PB XII, 296; 1547 ze vsi Budisskowicz, PB XIX, 38; 1571 ze vsi Budijsskowicz, PB X XV I, 175; 1633 Budiskowitz; 1671 Budisskowitz; 1718 Budiskowitz; 1720 Budischkowitz; 1846 Budischkowitz, Budisskowice; 1872 Budischkowitz, Budiškovice; 1881 Budiškovice; 1924 Budíš kovice. З P. Budíškovice. Zámek ze 17. stol. Čes. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Budíšek, deminutivu k OJ Budiš, o němž v. násl. heslo. Zn. ves lidí Budíškových. CV 56; Prof —. 6 U cihelny, Zavadilka (myslivna). PJ: Vostrážka, Na strážkách. 1. Budišov 1 Městys 11 km vsv od s
Třebíče. 2 1298 Budischow . . . de B u dissow, CDM V, 103; 1349 in Budissaw, ZDB I, 88 ; 1446 super municione B udissow, ZDB XII, 525; 1464 v Budissowie, PB IV, 105; 1573 městečko Budpssow, ZDB X X X , 15; 1596 z pivovaru budissowskeho, PB X X X I, 462; 1596 v městečku Budissowie, PB X X X I, 462; 1608 na tvrzi Budissowie, PB XXXIII, 448; 1633 Budischow; 1674 Budischaw; 1718, 1720 a 1751 Budischau; 1846 Budischau, Budissow; 1872 Budischau, Budišov. 3 P. Budišov. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kostela Nanebevz. P. Marie. 1536 byl B. povýšen na městečko, 1799 vznikla část zv. Kundelov. Kolem r. 1800 přádelna. Ces. 4 Budišovák, budišovské. 5 OJ Budiš bylo oblíbeno u rodu erbu křídla, který se psal po Budišově, Tasově, Velkém Meziříčí, Křižanově a později po Lom nici; podle některého z těch Budišů má B. své jméno. 6 Holejov (dvůr), Kundelov. PJ Sibeničník. 2. B udišov nad B udišovkou 1 Město 11 km sv od Libavé. 2 1301 in Budi schow, CDM V, 127; 1305 Budissow, CDM V, 179; 1316 czu Budissaw, CDM VI, 102; 1323 in Budissow, CDM VI, 226; 1323 in Budisschow, CDM XV, 35; 1389 in civitate nostra Budischaw, CDM XI, 578; 1399 civitatis nostrae Budi ssaw, CDM XII, 546; 1444 in Budissow, Lechner I, 52; 1466 in Budiessaw, Lechner I, 60; 1570 úředníka budyssowskeho, PO XXVII, 238; 1630 Bautsch, Prá sek, Organisace; 1651 v městě Budisso wie, Extrakt panství kroměřížského; 1651 z Budissowa, Matr. Prostějov; 1661 z města Budissowa, Matr. Hranice; 1676 Bautsch; 1718 Bautsch; 1720 Bautsch, Budissow ; 1751 Bautsch; 1846 Bautsch, Budissow; 1872 Bautsch, Budišov; 1924 Budišov nad Budišovkou. 3 P. Budi šov. Již 1301 město. Patroc. far. kostela Nanebevz. P. Marie. Něm. 4 Budišov, do Budišova, Budišovjak, budišovsky. Něm. Pátsch (1961 ve Vít kově). 129
5 Do němčiny přejato s vynecháním 7; 1608 uvázal se v ves Budkow, PB X XXIII, 426; 1608 zámku Butkowa, PB toponymického sufixu, s vynecháním redukované slabiky a s diftongizací XXXIII, 452; 1633 Budkow ; 1671 Bud u > au: Budišov —>■ Bautsch; srov. Bekaw; 1718, 1720 a 1751 Budkau; 1846 nešov/Benisch, Bludov /Blaude. Schwarz Budkau, Budkow; 1872 Budkau, Bud 98. 6 Vlčí důl/Wolfsgrund, Dvóřisko/ kov. З P. Budkov. Již 1360 hrad, pak /Am Bau, Milíře/Kohlengebáude, Dolní tvrz, posléze zámek. Far. kostel, sv. mlýn/Niedermiihle, Na haldě/UeberMartina; fara již 1353, 1783 obnovena. schall, Na stoupách/Seifenmůhle. PJ: Ces. Wolfsgrund, Hutberg. 4 Budkov, do Budkova, Budkák/no 3. Budišov 1 Zanikl mezi Zábřehem věji Budkovák, budkov skej/arch. budkovskyj. 5 M J: přivlast. příp. -o v k OJ a Postřelmovem v trati Na Budišově (Zábřežsko). 2 1397 Budissow, ZDO VI, Budek, hypokor. podobě některého slo 725; 1447 Budissow, ZDO X, 592. 3 Za ženého OJ s komponentem Bud-, o nichž nikl v 2. pol. 15. stol. viz Budeč. Do němčiny přejato s ob 5 MJ: přivlast. příp. -o v k OJ Budiš, vyklým -ov/-a u. CV 56; Prof I2 228; Svoboda StčOJ 134. hypokor. podobě některého ze složených OJ s komponentem bud-, o nichž viz B udkovany 1 Zanikly u Jedovnic Budeč. CV 56; Prof I2 228. (Blanensko), kde je Budkovanský ryb B udišovice 1 Ves 13 km jv od Opa ník. 2 1437 Budkowany, ZDB XII, 301; vy; Sl. 2 1282 in villa Budissowicz, 1576 ves pustou Budkowany, ZDB X X X , CDM IV, 204; 1529 lidem mým bu90. 5 MJ: příp. -any k jinému MJ a dissowskym, PKr II, 42; 1538 ves Budyssowicze, ZDOp V, 2; 1549 z Buznam. ves lidí přišlých z Budkova (v. dyssowicz, POp XI, 302; 1559 ves t.), srov. Brňany a blízké Olomučany. Budissowicze, ZDOp VII, 6 ; 1568 na ves Prof - ; CV - ; Spal - ; Nekuda 53. B udkovice 1 Ves 4 km sv od Mor. Budissowicze, POp XVIII, 32; 1662 na Budissowicze, PKr z 1634, nef.; 1672 ex Krumlova. 2 1426 in Budkowicz, Neu pago Budzissowicz, Děkan. matr. Hlu- mann, Nové prameny, 194; 1550 ze vsi čín; 1736, 1805 a 1835 Budischowitz; Budkowicz, PB X X , 72; 1572 u vsi Bud kowicz, PB XXVI, 80; 1672 Butkowitz; 1894 Budischowitz, Budišovice. 3 P. 1718, 1720 a 1751 Budkowitz; 1846 Klimkovice. Ces. 4 Budžyšovice, Budžyšovjak, budžyBudkowitz, Budkowice. З P. Mor. Krum šovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Budiš lov. Ves byla před 1531 lénem pánů (byl to opat kláštera Hradiska); značí z Lipého; v 16. stol. tvrz. Ces. ves lidí Budišových. O OJ Budiš viz 4 Budkovčák, budkovské. 5 MJ: příp. výše. 6 Jankovec (myslivna). -ovice k OJ Budek, ves lidí Budkových. B udkov 1 Ves 7,5 km vsv od Jem Viz Budkov. Prof I2 228; CV 56. nice. 2 1353 de Budcaw, ZDB II, 62; 6 U buku. PJ Strážníky. 1360 castrum in Budkow, ZDB III, 506; B u c h b e r g , viz Bukovec. 1408 de Budkaw, CDM XIV, 53; 1437 Buchberkstál, nyní Železná 1 Ves super villa tota Budkow, ZDB XII, 190; 2 km sz od Vrbna; Sl. 2 1795 Buch 1448 Budkow, PB III, 94; 1464 villam bergsthal, též Hammerdorf, Jesenicko Budkow, ZDB XII, 111; 1509 na Bud470; 1805 a 1836 Buchbergsthal. Od kowie, PB Vllb, 46; 1520 na Budkowie, 1947 Železná. З P. Cukmantl. Založen PB XII, 74; 1522 ze dvora svého bud1795. Byly tu na konci 17. stol. vysoké kowskeho, PB Vllb, 127; 1519 z Budpece a hamry. Něm. kowa, Ruk. arch. města Brna č. 1214, 5 Osada nazvána podle krajského f. 14; 1541 ves Budkow, ZDB XXVI, hejtmana Arnošta ryt. Mikusche-Buch130
berga a znám. Buchbergovo údolí. Apelat. Buchberg „buková hora“ . Podobně Adamsthal pro Adamov, v. t. R. 1795 též Hammerdorf „ves, kde jsou hamry“ — viz sub. 3. CV —. 6 Vidly/Gabel, Bílý Zejf/Weissenseifen, Kamenný Zejf / Steinseifen. B u c h e l s d o r f , viz Bukovice. B uchlov 1 Hrad u Buchlovic (Uher skohradišťsko). 2 1301 de Buchlow, CDM V, 117; 1334 castri Buchlaw, CDM VII, 26; 1364 castri Buchlaw, CDM XV, 97; 1480 na hrad Buchlow, PO V, 79; 1493 v buchlowskych horách, PO V, 290; 1504 v horách buchlowskych, PO VII, 241; 1506 z zámku Buchlowa, PO VIII, 26; 1513 na hrad Buchlow, PO IX, 234; 1536 na hradě Buchlowie, PO XVII, 66 ; 1611 hrad Buchlow, Urbář buchlovský; 1611 hor buchlowskych, Urbář buchlovský; 1616 na hradě Buch lowie, PO X X X IX , 74; 1669 Buchlau; 1704 cum dominio Buchloviensi, Cerroni II, 119, f. 407; 1720, 1751 a 1846 Buchlau. 3 Pův. zeměpanský hrad (nej spíše lovecký hrádek), na němž zasedal tzv. lovčí soud, soudící zločiny obvodu krevních gruntů. 5 MJ: přivlast. příp. -o v k OJ Buch la, rozšířenému z Buch (domácí zkratky OJ Budi(voj, -mir) příponou -la nebo -el: Buchla, Buchel. Podobně Zichel (Zichlice, Prof IV 841), Rochla (Rochlov, Prof III 577), Pochla (Pochlovice Prof II 418). O -la, -e l v. Prof V 622; Svoboda StčOJ 32, 168 n.; CVSMO III, 43, 94; NR 12, 124; CV - . Buchlovice 1 Městys 9 k m západně od Uh. Hradiště. 2 1270 de Bvchlawiz, CDM IV, 34; 1287 de Buchlowicz, CDM IV, 253; 1324 de Buchlauicz, CDM VI, 261; 1344 de Buchlowicz, CDM VII, 551; 1359 in Buchlowicz, ZDO I, 626; 1371 de Puchlawicz, CDM X, 240; 1372 Buchlawicz, Liber negotiorum; 1376 de Buchlowicz, CDM XV, 172; 1437 villam Buchlowicze, ZDO X, 233; 1464 za Buchlowicze, PO IV, 34; 1505 z Buch lowicz, PO VII, 259; 1513 v Buchlowi#*
czych, PO IX, 173; 1515 lidé jeho buchlowiczsstij . . . na faru buchlowiczku. PO X, 86 ; 1523 z Buchlowicz, PO XII, 187; 1610 v Buchlowiczych, PO XXVTI, 159; 1611 ves Buchlowicze, Urbář buch lovský; 1669, 1718, 1720 a 1751 Buchlowitz; 1846 Buchlowitz, Buchlowice.
3 P. Buchlov. V 16. stol. tvrz, 1700 vy stavěn zámek. Již v 14. stol. farní kos tel (patroc. sv. Martina). V 16. stol. městečko, v 18. stol. sklárna. Lázně Smraďátka známé již v 16. stol. Ces. 4 Buchlovjáci, buchlovský. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Buchla, znam. ves lidí Buchlových. O OJ v. Buchlov. CV 56. 6 Buchlov, Hliníky, Chrastě, Na pile (myslivna), Obora (myslivna), Pod za bitým (myslivna), Smraďávka (sirný pramen), Sovín (mlýn), Střešňák, Stří brníce (mn. č.), Trnávky, Tupesy, Újezda (mn. č.), Větřák, Za rybníčky (mys livna), Zahrady. B u c h s d o r f , viz Buková. B u c h w a l d s d o r f , viz Bukovice. B ujvec 1 Zanikl na panství mírovském, Nekuda 90. 2 1560 pustá ves. 5 MJ nelze dobře vyložit pro ne dostatek dokladů. Z *Bujeves, *Bujovec *n. Bujovice (-> něm. Bujwetz ) k OJ *Buj/* Boj? CV - ; Prof - . B u k 1 Ves 6 km severně od Přerova. 2 1275 de Buk . .. de Bvk, CDM IV, 118; 1371 in Buk, ZDO II, 24; 1374 vil la Buk, ZDO II, 444; 1418 v Buku, KP II, 599; 1672 Buk, Děkan. matr. Pře rov; 1675 Bucku (l); 1691 pagus Buk, Děkan. matr. Přerov; 1718 Bukau; 1720 B u k; 1751 Buck; 1846 Buk. 3 P. Ro kytnice. V 14. stol. tvrz, v 15. stol. velký rybník. Ces. 4 Bučané/Bučáci, bucký. 5 M J: z apelat. buk „Buche“. CV 182; Prof I 2 232. 6 PJ: Na hrádku. 1. B ukov 1 Ves 8 km jjz od Bystřice n. P. 2 1285 de Boccou, CDM IV, 226; 1593 z Bukoweho, PB X X X I, 239; 1675 Buckowa; 1698 z Bukowyho, Matr. D. Loučka; 1718 a 1751 Bukowa; 1846 Bukow ; 1885 Bukow, Bukov, též B u k ový; 131
4. Buková 1 Ves 3 km sz od Třeště. 2 1358 Bukowa, ZDB III, 462; 1385 su per Bukowe, ZDB VII, 5; 1513 ves Buhrad Bukov, lidově Lísky. Čes. kowu (4. p.), ZDB XVIII, 39; 1678 Buc 4 Bukov, do Buková, Bukovák, bukau; 1718, 1720 a 1751 Bukau; 1846 kovské. 5 MJ znělo i Buková, 1885 Bu Bukau, Bukowa; 1872 Buckau, Bukov; kový, 1893 Bukové. 6 Bukovka (hosti 1881 Buková. 3 P. Třešť. Ces. nec). 2. B ukov 1 Zanikl v neznámé poloze 4 Bukovák, bukovské. 6 MJ: z adj. na klášterství žďárském. 2 1353 villam buková, tj. stráň, hora, pak přeneseno na osadu. Prof I2 235; Schwarz 92; CV ipsorum desertam Bukkaw vulgariter nuncupatam, CDM VIII, 227. 3 Ves by 182, 264. la 1353 pustá, pak znovu osazena, ale 1. B ukovany 1 Ves 4 km ssz od Ky jova. 2 1201 Budkouenq (!), CDB II, opět zpustla. 5 MJ: jmenný tvar k adj. bukový, 21; 1501 z Bukowan, PO VIII, 212; 1610 ze vsi Bukowan, PO X XX V II, 112; 1673 tj. les, porost, háj, vrch apod. Srov. Habrov, Jedlov, Lipov, Vrbov. ČV 182; ex pago Bukowan, Děkan. matr. Veselí Prof I2 233; Davídek ZMK 1961, 285. n. M.; 1718 Bukowann; 1720 Bucowan; 1. B uková 1 Ves 12 km vsv od Bos 1751 Bukowan; 1846 Bukowan, Bukokovic. 2 1505 z Bukové, LSA 239; 1547 w aný; 1872 Bukowan, Bukovany. 3 P. ves Bukowau, ZDO X X V , 83; 1569 ves města Kyjova. Ces. Bukowau, ZDO XXVIII, 29; 1677, 1718, 4 K Bukovanom, Bukovják, bukov 1751 a 1846 Bukowa; 1872 Bukowa, Bu ské; Bukovjáci |to Bukovčí (Nechvalín), ková. 3 P. Boskovice. Ces. Bukovsko (Sobůlky). 6 PJ: Nad Brněn 4 Boková, bokovské. 6 Na pile (mlýn), skou. 2. B ukovany 1 Ves 6,5 km vsv od Pazderna. 2. Buková 1 Osada obce Bemartic, Olomouce. 2 1131 Bucouaz, CDB I, 115; 6 km vjv od Javorníku; Sl. 2 1310 1207 in villa Bukowan, CDB II, 60; Buchwaldsdorf, A II, 200; 1339 Buch 1275 Bokwan, CDM IV, 118; 1276 Bu waldisdorf, A II, 200; 1374 Buchwaltskowan, CDM IV, 124; 1522 z Bokowan, dorf, A II, 200; 1377 Buchilsdorf, A II, PO XII, 73; 1676 Bukow any; 1691 Bu 200; 1524 Buchilsdorf, A II, 200; 1783 kowan, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Buchelsdorf, SAB R 136, Gub. arch.; Buckowann; 1720 a 1751 Bukowan; 1836 a 1894 Buchsdorf; 1924 Buková, 1846 Bukowan, Bukowany; 1872 Buko Buchsdorf. 3 P. Janský Vrch; ves zalo wan, Bukovany. 3 Stolní statek arci žena 1248. Něm. biskupství. Ces. 5 Předlohou čes. MJ je tu něm. MJ 4 Šokované, bokovanské. 5 V 1131 Buch(walds)dorf, tj. ves založená v bu Bocouaz bezpředložkový lokál na -as, kovém lese, Buková. Zkrácením v němč. 1522 doklad na změnu u > o. 3. Bukovany 1 Zanikly u Omic (Ivan Buchlsdorf, Buchels-, které chápáno zdrobněle k Buchel „buček“, viz Bučicko), kde jsou Bukovanské louky. kovice 3. Od 1836 Buchsdorf. 2 1319 villam Bockwan, CDM VI, 145; 3. B uková 1 Osada obce Studená 1334 villas Omicz et Bokwan, CDM VII, Loučka, 9 km zjz od Mohelnice. 2 1846 2; 1464 Bukowany, PB IV, 110. 3 Ves Dreibuchen, Bukowa; 1872 Dreibuchen, byla na poč. 16. stol. pustá. Buková. 3 P. Zádlovice; založena krát 5 MJ: akuzativ pl. k bukověné „lidé ce před r. 1750. Něm. bydlící nebo přišlí z Bukové, Buková, 5 Něm. MJ Dreibuchen ukazuje, že bydlící v osadě založené u bukového osada byla založena u tří buků stojí lesa, v bukovém lese“ . Spal 59; Prof cích patrně na troj rozmezí. I2 237; CV 182. Srov. Borkovany. 1893 Bukow, Bukov; též B ukové; 1924 Bukov. 3 P. Pernštejn; 1285 tu byl
132
1. Bukovec 1 Ves 5 km jv od Jablunkova; Sl. 2 1353 Bukowecz, Notizen blatt 1873, 35; 1647 Bukowecz, Urbář těšínské komory; 1674 ex Bukowicz, Matr. Jablunkov; 1736 a 1808 Bukow etz; 1885 Bukovec; 1894 Bukowetz, Bukovec. 3 P. komory těšínské. Pol. 4 Bukoviec, Bukovčun, bukovsk’i, bukovsko škola. 6 Bařiny/Barzyny, Bys trý/Bystry, Kubalonka, Labajovka/Labajówka, Markov či Grocholovice/ /Marków či Grocholowice, Na dílku/Na dzialku, Na Girové/Na Girowej, Na zadkách/Na zadkach, Pod Solským/Pod Solskim, Půlgruň/Pólgroň, Souš/Susz, Stípanka/Sczypionka, V řepíku/W rzepiku, Za chrastím, Za kupou, Za Ro bovem/Za Robowem. 2. B ukovec 1 Osada obce Mikulovic, 11,5 km sv od Jeseníku; Sl. 2 1786 Buchberger Schenkhaus, Jesenicko 338; 1805, 1836 a 1894 Buchberg; 1924 Bu kovec, Buchberg. 3 P. Frývaldov; vznikl 1786 parcelací dvou dvorů. 5 Pojmenován po krajském hejtmanu Arturovi Mikuschovi z Buchberku. Něm. Buchberg „buková hora“ . # MJ: substantivizující příp. -ec k adj. bukový (les, vrch, porost). Časté PJ. CV 183; Prof I2 237; Sáňka 40; DS 13, 40. 6 Nový Mlýn/Neumůhle. 1. Bukoviee 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Jeseníku; 1,5 km jižně od Jeseníku; Sl. 2 1268 Wisoka, A I, 93; 1271 Wissoka, A I, 93; 1310 Hodorph, A I, 93; 1410 Hohdorf, A I, 93; 1416 Buchilsdorf, A I, 93; 1468 B u xdorf, A I , 93; 1530 Buchsdorf, A I, 94; 1650 Buchélsdorj, A I, 94; 1720 Buchlsdorf; 1783 Buchelsdorf, SAB, Gub. arch., R 136; 1805 Buchelsdorf, též Nieder dorf; 1828 Buchelsdorf; 1836 Buchels dorf, též Niederdorf; 1894 Buchelsdorf; 1924 Bukoviee, Buchelsdorf. 3 P. Frý valdov. V 17. stol. hamry. Něm. 5 1268 se osada nazývala Wisoka, Vysoká, z čehož pak něm. Hodorf = = Hochdorf, význam týž. Od 1426 nese jméno Buchelsdorf, 1468 Buxdorf (úži
nové ch v *Buchsdorf nahrazeno závě rovým k), o něm viz v B. 3; 1805 a 1836 Niederdorf = Dolní Ves, poněvadž je z tří vsí nad Jeseníkem nejníže po ložena. Ces. MJ až 1924, o něm viz B. 5. 2. Bukoviee 1 Dříve osada, nyní místní část Dobratic; 9 km vjv od Frýd ku; Sl. 2 1808 Bukowitz; 1894 Bukowitz, Bukovec; 1906 Bukowitz, Bukovice. 3 P. Dolní Tošanovice; osada no vějšího původu. 3. Bukoviee 1 Ves 2,5 km západně od Loučné n. D. 2 1677 a 1718 Puchelsd orff; 1751 Buchelsdorf; 1846 Buchels dorf, Bukowice. 3 P. Vízmberk; ves vznikla před 1559. Něm. 4 Bukovjan, bukovské. 5 V něm. Buchelsdorf je buchel deminutivum k Buche „buk“ a dorf „ves“ , zn. buko vá ves. Genitivní s je analogické. Srov. Buková 2. 4. Bukoviee 1 Osada obce Písařova, 4 km ssv od Štítů. 2 1531 ves Bukowiezy (4. p.), ZDO XXIII, 15; 1613 ves Bukowiczy (4. p.), ZDO X XXIII, 78; 1675 a 1718 Buckowitz; 1720 Bukowitz; 1751 Bukowetz; 1846 Bukowitz, Bukowica; 1872 Bukowitz, Bukoviee. 3 P. Ruda. Něm. a čes. 5 Něm. MJ Bukowitz bez úpravy přejato z čes. Bukoviee (sg.). 6 Kocanda (hospoda). PJ Stráže. 5. Bukoviee 1 Ves 8 km sv od Tiš nova. 2 1259 Bvkowize, CDB III, 273; 1550 ves Bukowicze, ZDB X X V , 125; 1601 ve vsi Bukowiczy, ZDB X XXIII, 36; 1661 z Bukowicze, Matr. Něm. Knínice; 1674 Bukowitze; 1675 a 1718 Bu kowitz; 1720 Bukowitza; 1751 Buko witz; 1846 Bukowitz, Bukowice. 3 P. Cemá Hora a Lomnice. Čes. 4 Bukovské. 5 Jen 1601 nese název Bukovec, v. t. • MJ Bukoviee: sub stantivizující příp. -ice k adj. buková, tj. stráň, hůrka, říčka apod., pak osada tam založená. Prof I2 237; CV 183; Sáňka 40. Časté PJ. 1. B ukovina 1 Ves 19 km sv od Brna. 2 1283 villam nostram Bukowan, CDM 133
IV, 214; 1576 ze vsi kláštera Welike Bukowiny, PB XXVTI, 155; 1594 ze vsi Bukowiny, PB X X X I, 264; 1673 Welka Bukowina; 1718, 1720 a 1751 Gross Bukowin; 1846 Gross Bukowin, Hrubá Bukowjna; 1872 Gross Bukowin, Velká Bukovina. 3 P. Křtiny. Ces. 4 Bokovina, bokovské. 5 Pův. 1283 Bukovany, v. t.; 1846 Hrubá Bukovina, 1872 Velká Bukovina; přívlastek na rozlišení od sousední Bukovinky zvané Malá Bukovina. 2. Bukovina 1 Hrad a zaniklá ves u Zvěrkovic (Moravskobudějovicko). 2 1173, falzum z poč. 14. stol. de Bucouin, CDB I, 400; 1349 de Buckowin, Reg. V, 591; 1349 in Bucowin, ZDB I, 140; 1353 de Bucouina, ZDB III, 30; 1481 hrad pustý Bukowinu, ZDB XV, 12. 3 Hrad byl zbořen a ves opustla za válek v 15. stol. 3. B ukovina 1 Zanikla mezi Runářovem a Skřípovem (Konicko) v lesní trati Bukovina. 2 1351 in Bucowyn, ZDO I, 199. 5 MJ: z apelat. bukovina „bukový les“ ; srov. PJ Olšina, Habřina, Vrbina. Prof I2 240; CV 182; Sáňka 40. Bukovinka 1 Ves 17 km sv od Brna. 2 1576 z Male Bukowiny, PB XXVII, 155; 1618 z Male Bukowinky, Matr. Pustiměř; 1673 Mala Bukowina; 1718, 1720 a 1751 Klein Bukowin; 1846 Klein Bukowin, Mala Bukowjna; 1872 Klein Bukowin, Malá Bukovina; 1881 Malá Bukovinka; 1893 Klein Bukowin, Malá Bukovina, Bukovinka; 1915 Kleinbukowin, Bukovinka. 3 P. Křtiny. Ces. 4 Bokovinka, Bokovinčák, častěji B okovinščí, pejor. Maloščáci: ze staršího MJ Malá Bukovinka a přezdívky MaZd Vídeň; srov. Malojašé u hesla Blatnička, kde dokonce nové jméno MaZá Jaša; adj. bokovinské. 5 MJ: deminutivum k bukovina (v. t.), zdrobněno poprvé r. 1618. CV 182; Prof - ; Sáňka 40. 6 Brněnská cesta. Habrovanská cesta. B ulhary 1 Ves 8,5 km vsv od Miku lova. 2 1244 Bulgarn . . . in Bulgar, 134
CDB IV, 56; 1332 Pulgam, CDM VI, 438; 1349 in villa Pulgam, ZDB I, 35; 1358 in Bulgam, ZDB III, 311; 1414 czu Puligam, Bretholz, Das Urbar, 65; 1576 v Pulgarzych, ZDB X X X , 75; 1601 tvrz a ves Pulgaržy, ZDB XXXIII, 25; 1673 Pulgram; 1718 Pilgram; 1720 Pulgram, Pulgarzi; 1751 Pulgram; 1846 Pulgram, Pulgam, Pulgař; 1872 Pulgram, Pulgarov; 1893 Pulgram, Pulkař, Pulgary; 1924 Pulgary, Pulgram. З P. Mikulov; v 16. stol. tvrz a far. kostel sv. Jiljí. Něm. 4 Pulgary, do Pulgar, Pulgarčák, pulgarský. 5 M J : 4. p. pl. (k národnímu ?) jménu Bulgar. Jméno není však pů vodní, neboť bylo přeneseno z hom orakouského Pulgam ( o), nebo lze předpoklá dat původní nejednotnost vyvolanou dvojím možným výsledkem synizese OJ Bohuše —> Búšě/Bošě. Viz ještě B. 2. 2. Bušín 1 Ves 5,5 km východně od štítů. 2 1499 na vsi Bussynie, ZDO XVI, 33; 1510 ves Bussin, ZDO XVII, 19; 1672 Buschin, Děkan. matr. Šum perk; 1675, 1718 a 1751 Buschin; 1846 Buschin, Bussjn; 1872 Buschin, Bušín. 3 P. Ruda. Čes. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ *Búšě, Buše, domácké zkratce OJ na Bu- (-di-
slav apod.). ČV 56 správně postřehli spojení s bud-it „excitare“ ; Prof I2 247 (Buch: OJ Buch+jb), 248 (Bušovice Bohušovice); Svoboda StčOJ 149 (Buš-en, Buš-ka); DS 4, 20. 6 PJ Zmrz lík (les), kde v zimě 1643/44 pomrzli lidé ukrývající se před Švédy. Butnářov 1 Zanikl v okolí Frenštátu p. R. 3 Přip. se 1584 na panství hukvaldském. Rozkládal se pod Frenštá tem v okolí Pavlovy Horečky nebo mezi Lubinou a Lánským potokem až po Černé lesy; Strnadel, Paměti Jana Kaluse 10. 5 MJ psané také Putnářov. Má při vlast. příp. -o v , základ nejasný. Snad z apelat. putnář, tj. výrobce puten, srov. laš. putna, putňař a příjm. Putna, Put nář. Přejato z bavorského putten, spis. Bütte. Osada tedy pojmenována podle zaměstnání obyvatel, podobně Kovářov, Sklenářov. ČV —; Prof —; Nekuda 153; Machek ES 409. Butovice 1 Ves 12,5 km východně od Fulneku. 2 1294 de Botenwáldt, Turek, Fulnecko, 38; 1424 v Buotowitich (\), Kapras II, 12; 1498 plebanus de Botnwald, ACO 265, 120; 1522 z Butowicz, PO XII, 41; 1520 Butowicze, ZDO XVIII, 30; 1541 ves Butowicze, ZDO X X V , 33; 1554 ze vsi Butowicz, POp XIII, 13; 1602 in Botenwalde, Prásek, Organisace, 90; 1672 Botenwáldt, Děkan, matr. M. Ostrava; 1676 a 1718 Boťhenwaldt; 1751 Botenwald; 1846 Bothenwald, Butowice; 1872 Botenwald, Buto vice. 3 P. Kunvald. Katastr původně souvisel s Moravou, ale v 16. stol. byl od Moravy oddělen pruhem půdy, tak že vznikla enkláva. V 1. pol. 19. stol. textilní továrna. V 16. stol. farní kostel (patroc. Všech sv.). Něm. 4 Butovice, do Butovic, Butovjan, bu tovsky. 5 MJ má něm.-čes. hybridní podobu, neboť upraveno čes. analog, příponou -ovice z původ. něm. Boten wald „Botův les“ (OJ Boto ou. Byčánkov 1 Zanikl někde v okolí Hoštejna (Zábřežsko). 2 1464 Byčzankow, ZDO XI, 61. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ, které není zcela jasné. Snad deminutivum k Byčan, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem By-, Sby- k býti „esse“ (Sbyslav, Sbyněk), srov. Bojslav — Bojan — Bojánek u Svo body StčOJ 135 a 157. Spojení s OJ Býk apel. býk se zdá nepravděpo dobné. CV —; Prof —; Nekuda 90. Býkov 1 Ves 4,5 km jjz od Krnova; Sl. 2 1289 Bykow, CDM IV, 281; 1377 Bickow, Gr-M II, 485; 1506 Bikuow, ZDK I, 59; 1529 ves Bykow, ZDK II, 5; 1594 na vsi Bykowie, ZDK III, 6 ; 1672 Pickaw, Děkan. matr. Krnov; 1736 Pikau; 1805 Pickau; 1836 Pikau, Pikowa; 1870 Pikau, Býkov, Catal. cleri; 1894 Pickau, Býkov. 3 P. Brantice. Far ní (od 1784) kostel P. Marie z hory Karmel. Něm. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Býk, to z apelat. býk „Stier“ . Do němčiny přejato s B/P. CV —; Prof I2 254. Srov. Svinov, viz Býkovice. Býkovec 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada obce Kaliště, 13,5 km zsz od Telče. 2 1385 villam Bikowecz, ZDB VII, 208; 1386 prope villam Bykowecz, ZDB VII, 402; 1407 villam Bykowecz, ZDB IX, 48; 1447 villam nuncupatam 136
Bykowecz, ZDB XII, 569; 1481 z Beykowcze, PB V, 51; 1678 a 1718 Beykow itz; 1720 Beikowetz; 1751 Beykowetz; 1846 Beikowetz, Begkowec; 1872 Beiko wetz, Bejkovec; 1881 Býkovec. 3 P. Telč; 1671 byla ves pustá, 1718 opět osedlá. Ces. 4 Bejkovec, do Bejkovce, Bejkovák/ arch. Bejkák (Mrákotín), bejkovskej. 5 M J: buď příp. -ovec k OJ Býk, o němž viz Býkov, zn. Býkův majetek (srov. PJ typu Janoškovec „patřící Janoškovi“ — ta však jsou rozšířena na východní Moravě); nebo — pravděpodobněji — deminutivní příp. -ec k Býkov, o němž v. v. Nelze však vyloučit i apelativní význam: substantivizace adj. býkový „místo, kde se chovají býci“ . R. 1481 poprvé ý > ej. ČV 264 (bez); Prof —. 6 Formanův mlýn. Býkovice 1 Ves 9 km jižně od Kunštátu. 2 1264 villam Bicowiz, CDM III, 363; 1397 de Bykowicz, ZDO VI, 609; 1550 ves Beykowicze, ZDO X X V , 125; 1580 ze vsi Beykowicz, PO X X X , 131; 1655 in pago Begkowicz, ACO B 12; 1674 Beykowicze; 1718 Beykowitz; 1720 Beikowitz; 1751 Beykowitz; 1846 Beikowitz, Begkowice; 1872 Beikowitz, B ejkovice; 1885 Bejkowitz, Bejkovice; 1924 Býkovice, 3 P. Cemá Hora. Ces. 4 Békovice, Békovčák, békovské; Békuvice (jv. okolí, kde horské hanácké nářečí. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Býk, znam. ves lidí Býkových. Prof I2 254; CV 54; DS 8 , 68 . Bylnice 1 Ves 7 km jižně od Val. Klobouk. 2 1464 ve všech v Sčitné a Bilnici, KP IV, 106; 1508 z Bylnicze, PO VIII, 112; 1520 ves Bylniczy, ZDO XVIII, 29; 1537 z Bilnice, LSA 169; 1575 ves Bilniczy, ZDO X X IX , 39; 1580 ze vsi Bylnicze, PO X X X , 121; 1633 Bí lina (l); 1670 Bylnicze; 1671 Bylnicza, Děk. matr. Uh. Brod; 1681 Bilnitz, Od had. kvaterny V, 70; 1718 Bilnitz; 1720 a 1751 Bilnitz; 1846 Bilnitz, Bilnica; 1872 Bilnitz, Bilnice; 1881 Bilnice; 1921 Bylnice. 3 P. Brumov. Ces.
4 Blnica, na Blnicu, Blničané, blnický; Bylnica, Bilnica (Nedašov, Brumov). 5 MJ: substantivizující příp. -ice k adj. bylný, zn. potok tekoucí býlím, bylný po tok. Utvořeno podobně jako Olešnice, Březnice. R. 1633 jiná příp. -ina: Bílina.
1720 Bistertz; 1751 Bystržitz; 1846 Bis terz, Bystrzecz; 1872 Bysterz, Bystrc; 1893 Bysterz, Bystré (!); 1906 Bisterz, Bystrc. З P. Veveří; již na poč. 16. stol. farní kostel sv. Jana Křtit. a sv. Jana Ev. Ces.
CV 183 (od „býlí“); Geb. Slov. stě. I 124; Václavík CMM 57, 354 vykládá z bílých ložisek vápence, což je ovšem z hlediska slovotvorného nemožné. Viz Bílavsko. 6 Blizákovec, Bylničky, Dálný, Díly, Hlinné (cihelna), Chmelinec (myslivna), Kouty, Lazy, Na zbytku, Nadříčí (myslivna), Vlárský průsmyk, Radové, Svatá Sidonie (sklárna), Hlubocká stráň, Petrova studně (dvůr), Svatý Štěpán (sklárna), Třatihušť, Tuřičí, U mlýna, U myslivce (myslivna). PJ: Stráž. Bynina 1 Ves 2,5 km severně od Val. Meziříčí. 2 1368 Bynyw a, ZDO I, 1049; kolem 1368 villam Bynina, CDM X, 57; 1502 za Byninu, PO VII, 168; 1505 B y nina, ZDO XVI, 67; 1506 z Byniny, PO VIII, 29; 1535 ves Byninu, ZDO XXIV, 54; 1675 a 1718 Bynina; 1751 Binina; 1846 Binina; 1872 Binina, B y nina. 3 P. Rožnov. Ces.
4 Ten Bystrc, do Bystrca, o Bystrcu, za Bystrcem, Bystrčák, bystrcké. 6 Mni
ší hora (dř. myslivna, dnes ZOO), Na pile (myslivna), Obora, Pod komorou (myslivna), Prádelna, Rakovec (mysliv na), U křivé borovice, V líchách. 2. B ystrc 1 Zanikl u Kotvrdovic (Bla nensko), Ervín Černý a Květa Černá, Bystric (čas. Muzejnictví a vlastivědná práce 1964, 93-98), Nekuda 54. 2 1437 Bysrzecz, ZDB XII, 301; 1481 lúku na Bystrczi, KP V, 342. 3 Ves byla 1464 již pustá. 5 MJ: substant. příp. -ec k adj. byst rý „schnell“ , bystrbCb stč. Bystřec (tak В. 1: 1373, 1475, 1538), morfologickým vyrovnáním s nepřímými pády do Bystrce, v Bystrci — nový nom. Bystrc. Bylo to jméno pro bystře te koucí vody (u В. 1. patrně v protikladu k *Mdla, viz MJ Medlánky; u B. 2. patrně dnešní Jedovnický potok). Zá klad bystr- míval i jiné významy („jas 4 Byniná, za Byninú, Byničané, b y ný“ , „bílý“), ty se však z věcných dů nický; Byňané (Mštěnovice). 5 MJ: vodů k našim jménům sotva hodí. CV přivlast. příp. -ina k OJ Byna/Byňa > 183; Prof I2 260 (Bystřec); Sáňka 26; Byně, hypokor. podobám některého slo Gebauer Slov. stč. I 124; Smilauer V oženého OJ s komponentem -b y - „bý-ti, dopis 461; Bezlaj I 62 (s. v. Bistrica). bý-va-ti,“ např. Přibyslav, Sbyslav, Bystré 1 Samota u Janovic (FrýdecV byčest apod. CV 57; Prof I2 257 ko); Sl. 2 1917 Bystré. (B-ňov, -novice); Svoboda StčOJ 155. 5 MJ původně název potoka: Bystrá, 6 Domoraz (myslivna, v. t.), Obora tj. voda, pak spojováno se substant. (myslivna) Paseky, Pod obilnou, Po místo, čímž i přechod do neutra. Prof tůčky. 1. B ystrc 1 Dříve samost. obec, nyní I2 259; CV - . Bystročice 1 Ves 7,5 km jjz od Olo osada Brna, 7 km od Brna. 2 1373 mouce. 2 1131 Beztrycicich, CDB 1,115; ville Bystrzicz, CDM X, 209; 1531 na kolem 1235 in Beztroczicz, CDB III, 128; mlýně Bystrczy, PB XIV, 237; 1538 ves 1266 de villa Bystroczicz, CDM III, 378; Bystrecz, ZDB X XV I, 12; 1547 blíž 1275 d e Bystroiczicz, CDM IV, 118; 1276 Bystrcze, PB XIX, 157; 1559 ves B ysBistrowici, CDM IV, 125; 1512 Bystrotrcz, ZDB XXVIII, 13; 1571 u vsi Bys czicze, PO IX, 64; 1516 z Bystroczicz, trcze, ZDB XXV I, 180; 1573 ves Bys PO X, 178; 1529 de Bystroczicz, ACO trcze, ZDB X X X , 9; 1609 Bystržicze, 265, f. 340; 1608 Beystroczicze, Reg. ZDB X X X IV , 27; 1674 Bistritz; 1718 a 137
kláštera hradišťského, 47; 1677 B ystrocžicz; 1718 Wistrocžitz; 1720 W eistroczitz ; 1751 Bystrocžitz; 1846 Bistroschitz, Beistroschitz, Begstrossice, též W eg strossice; 1872 Bejstroschitz, Bystročice; 1881 Bejstrošice, 1881 Bejstročice, Catal. cleri; 1915 Beistroschitz, Bystročice. 3 P. Klášterní Hradisko. Čes. 4 Bestročece, Bestrovák, hestrocké; Bystročice (Blatec — hanác. nářečí čuhácké). 5 MJ znělo původně *Bezstryjčice, utvořeno příp. -ice k zdrobnělému OJ Bezstryjek (od Bezstryj). Zn. ves lidí
Bezstryjkových. Ve výslovnosti z a s splynuly, přikloněním k adj. bystrý a podle MJ na -ice pak vzniklo Bystroči ce. ČV 125 (z OJ Bezstrojek — to ale sekundární); srov. pol. OJ Bezstryj, Be zuj, čes. Bezděd, Bezdruh. Prof V 556; Svoboda StčOJ 101; Taszycki Rozprawy 64. Bystrovany 1 Ves 5 km východně od Olomouce. 2 1277 inter villas Bistrouan ..., CDM IV, 141; 1444 z Bystrovan, Prásek, Organisace 230; 1498 v B ystrowanech, PO VI, 233; 1508 z Bystrowan, PO VIII, 127; 1512 drží ves Bystrow any, PO IX, 43; 1516 pod Bystrowany. PO X, 219; 1523 z Bystrowan, PO XII, 230; 1531 v Bystrowanech, PO XV, 108; 1576 nade vsí naší Bystrowany . . . na mlejn náš bystrowansky, PO X X IX , 131; 1676 Bystrow an; 1691 ex Parvo Bistrowan, Děkan, matr. Olomouc; 1718 Bistrowan; 1751 Bystrowan; 1846 Bis trowan, B ystrow any; 1872 Bystrowan, Bystrovany. 3 P. města Olomouce. Ces. 4 Bestrovany, do Bestrovan, Bestrovanščák/-ňák, bestrovanské. 5 MJ: z akuz. pl. obyvatelského jm. B ystrovénín „člověk z *Bystrova“. Ves toho jm.
však na Mor. není. Je proto téměř jisté, že jm. Bystrovany odvozeno analogicky podle sousedního Bukovany k názvu řeky Bystřice, na níž leží (jako náležité bychom čekali *Bystřičany). R. 1691 Malé Bystrovany s přívlastkem Malé „Klein“ v protikladu k blízké V elké 138
Bystřici. CV 183; Prof I2 259 (Bystřany); Spal 47. 6 PJ: Hradčice. 1. Bystřice 1 Ves 9 km ssz od Jablunkova; Sl. 2 1595 asi Bystrzicze, Prášková poz.; 1595 při kostele bystřickým . . . ze vsi Bystřice, LSA 20; 1647 von Bystrzitz, Urbář komory těšínské; 1674 de Bistritz, Matr. v Jablunkově; 1688 in pago Bystrzitz, VB; 1690 de Bistržicze, Matr. v Jablunkově; 1736 B ys trzitz; 1808 Bistrřitz, Bistrzicz; 1828 Bystrzitz; 1885 Bystřice; 1894 Bistritz, Bystřice. 3 P. komory těšínské. Od 1782 katol. a luterská fara. Pol. a čes. 4 Bystřica, Bystřičan, bystřick’i, fem. bystřičko. 6 Části osady: Paseka (Pašečňoře).
2. Bystřice nad Pernštejnem 1 Město v Jihlavsku. 2 1348 in oppido Wistricz, ZDB I, 2; 1349 in oppido dieto Bystricz prope P em steyn, ZDB I, 100; 1358 in Bystricz oppido, ZDB III, 461; 1360 in oppido Bistricz, Reg. VII, 438; 1609 město Bystrzyczy (4. p.), ZDB X XX IV , 57; 1610 při městě Bystrziczy, LSA III, 31; 1633 Bystritz; 1674 Bistritz; 1718 Bystrzitz; 1720 Bistritz; 1751 Bystrzitz; 1846 Bistřitz, Bystřica; 1872 Bystrzitze, Bystřice; 1893 Bistritz, Bystřitz, B yst řice; 1906 Bystřitz ob Pemstein, Bystři ce nad P em štýn em ; 1924 Bystřice nad Pernštejnem. 3 P. Bystřice; 1348 měs tečko, 1580 B. povýšena na město; již v 14. stol. farní kostel (patroc. sv. Vav řince). Ces. 4 Bystřice |-a (okolí), Bystřičák, bystřické. 5 Přívlastek podle hradu Pern štejnu; dříve označována i jako Bystřice u Jihlavy. Městem protéká říčka Byst řička. R. 1348 časté b/w. 6 Nový dvůr, Forota, Lužánky, Lucký mlýn, Obecni mlýn, Špitálská pazderna, Horní valcha. V městě je Bratrská/Bratská ulice. 3. Bystřice pod H ostýnem 1 Město v Přerovsku. 2 1368 medium oppidum Bystrzicz, ZDO I, 956; 1373 oppidum Bistricz, ZDO III, 207; 1550 z městečka Bystrzicze, PO X XI, 54; 1570 statku bystrziezkeho pod Hosteynem, PO
XXVII, 232; 1580 na Bystrziczy pod Hostegnem, PO X X X , 122; 1616 na zá mek bystrziczky, PO X X X IX , 102; 1616 na Bystrziczy pod Hosteynem, PO X X X IX , 95; 1633 Bistřitz; 1672 bistricensis (ecclesia), Děkan, matr. Holešov; 1675 B ystrytz; 1718 Bystržitz; 1720 Bistritz; 1751 Bystritz; 1846 Bystřitz, Bistřica; 1872 Bistřitz am Hostein, Bystřice pod H ostýnem ; 1893 Bistřitz am Ho stem, Bystřice pod Hostýnem. 3 P. Byst řice. Již 1368 městečko; 1864 povýšena na město. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. kostela sv. Jiljí. V 1. 1791—1808 továrna na majoliku; na poč. 19. stol. lázeňské město. Ces. 4 Bystřice, jít na Bystřicu, za B-ú, Bystřičák, bystřický. 5 Městem protéká říčka Bystřička. Přívlastek podle polo hy pod horou Hostýnem. 6 Dubíček, Lázně, Pekelný mlýn, Včelín, Vinohrádek. Část města: Novovesko. 4. Bystřice pod Lopeníkem 1 Ves 10 km jv od Uh. Brodu. 2 1405 in villa Bystrzicz, KP I 114; 1515 ves Bystrziczku, ZDO XVII, 51; 1677 Bystržicze; 1718 Bystržicze; 1720 Bistřitz; 1751 Bystržitz; 1846 Bistřitz, Bystřica; 1872 Bistrzitz, Bystřice; 1893 Bystřitz, Byst řice. 3 P. Pánov. Ces. 4 Bystřica pod Opěníkem, Bystričani |-ňa (Lopeník). 5 1515 Bystřička = Malá Bystřice, s růstem obce pak 1677 dnešní název. O Lopeník, jm. hory, pod níž B. leží, viz heslo Lopeník. 6 Pod horský mlýn. 5. Bystřice M alá 1 Ves 9 km jv od Valašského Meziříčí. 2 1675 Nabystržicžkach; 1718 Klein B ystrzytz; 1751 Klein Bystritz; 1846 Klein Bistřitz, Ma lá Bistřica; 1872 Klein Bistřitz, Byst řička (l); 1893 Klein Bystřitz, Malá Bystřice. 3 P. Rožnov. Ves vznikla ko lem 1620. Ces. 4 Mála Bystřica, (malo)bystřický. 5 1675, 1872 MJ v deminut. podobě Bystřička proti sousední Valaš. Bystřici. 6 Baslov, Bošová, Buš, Gruň, Holomúc, Chlévisko, Košáry, Kršle, Melenov, Ne
řádová, Pohořelisko, Santov, Sedlo, Sla tina, Stančíkov, U Hajných, U Juřiců, U Mičulků, U Siřenů, U Šrámků, U Va culů, V okluce, Zezulka. 6. Bystřice V alašská 1 Ves 6 km jjz od Rožnova. 2 1675 Gross Bystržitz; 1718 Gross Bystržitz; 1751 Gross B yst ritz; 1846 Gross Bistřitz, Hrubá Bist řica; 1872 Gross Bistrzitz, Velká B yst řice; 1924 Valašská Bystřice. 3 P. Rož nov. Ves vznikla krátce před 1651; fara od 1784 (patroc. kostela Nanebevz. P. Marie). Ces. 4 Bystřica, Bystřičané, (valasko)bystřický. 5 MJ podle potoka Bystřice, při níž ves leží. Původní označení bylo Randýskova (podle fojta Randýska) nebo Nová Bystřice. Označení Valašská B yst řice teprve od r. 1924. 6 Bařiny, Bledá, Bukeryše, Buřanov, Búřov, Červenka, Cinov, Díly, Pálený Gruň, Hlaváčky, Hluboký, Hřivová, Hrňová, Humenec, Jančová, Krbov, Kyčery, Leskovec, Lubenky, Lušová, Misárny, Myslivna, Na hajdučkách, Na kykule, Na ohradě, Na říce, Na valše, Palúch, Pod činovem, Pod lesem, Pod Mísnú, Polomec, Skalí, Skalnitý, Suchá, Šachetný, Serhovny, Škola na pasekách, Tišňavy, U kostela, U Petruželů, Ve vlčím, Záry. 7. Bystřice V elk á 1 Městys 8 km vý chodně od Olomouce. 2 1275 Bystriz, CDM IV, 118; 1276 de Bystrzicz, CDM IV, 124; 1282 de Bistřitz, CDM IV, 206; 1283 in Wistricz, CDM IV, 212; 1336 in villa Bistricz Maiori, CDM VII, 147; 1365 de Bystrzicz, CDM XV, 102; 1365 super villas Bistrzicz .. . , ZDO I, 870; 1365 in Magna Bistrzicz, ZDO I, >819; 1374 in villa Bystrzicze Magno, ZDO II, 546; 1381 de Wistrzicz, CDM XV, 218; 1381 in villa Bystrzicz, ZDO IV, 105; 1406 in villa Bystricz, ZDO VI, 701; 1447 villa Bystrzicz, ZDO X, 746; 1446 v Bistriczi, PO III, 81; 1480 ves B ystrziczi, ZDO XII, 35; 1492 ves Bystrziczi, ZDO XIV, 5; 1519 tvrz Bystrziczy, ZDO XVIII, 23; 1523 úředník její bystrziczky, PO XII, 128; 1531 faráře mého bystr139
ziczkeho, PO XV, 97; 1550 z městečka Bystrzicze, PO XXI, 154; 1589 tvrz a městečko Bystrziczij blíž města Olomaucze, ZDO X X X , 13; 1594 v městeč ku Bystržyczy blíž města Olomaucze, PO XXXIII, 177; 1633 Fistricz; 1673 W istem itz; 1751 W istem itz; 1846 Gross W istem itz, Hrubá Bystřice; 1893 Gross W istem itz, Velká Bystřice. 3 P. Velká
Bystřice. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Za Jiřího z Poděbrad byla V. B. povýšena na městečko; patroc. far. kostela Stětí sv. Jana, 1827 založena chemická továr na. V 16. stol. v okolí těžba zlata. Čes. 4 Bestřeca, Bestřečák, (velko)bestřec-
5 Přívlastek Velká poprvé 1336. Něm. MJ 1673 W istem itz je z češt., B /W je časté; též 1633 Fistritz. Název od řeky Bystřice, na níž městys leží. 9 MJ: substant. příp. -ice k adj. bystrá tj. voda, zn. řeka s bystrým, prudkým tokem. Bystřice ležící v rovinách mívají význam „čistá, jasná, čirá, bílá voda“ , srov. Bílá, Bílina v Č. CV 183; Prof I2 261; Smilauer Vodopis 461 a PST I 59; Bezlaj I 62; ZMK III 98. 6 Na boudě (hostinec). Bystřička 1 Ves 9 km severně od Vsetína. 2 Kolem 1650 slula Simčíkova Bystřice, Sborník Mus. spol. ve Val. Meziříčí XIII, 14; 1846 Bistřitschka, Bystřička; 1872 Bistrzitsčhka, Bystřička; 1893 Bistřička, Bystřička. 3 P. Vsetín. Ves založena v pol. 17. stol. Ces. 5 MJ: deminit. k MJ Bystřice, v. t. Původně se jmenovala Simčíkova B yst řice. ČV 183. 6 Hlinské, Nová hospoda, Na bátrnce, Na pustém, Na uhlicku, Pa velci, Pod Růžďkou, Straději, U Baslů, U Břečků, U Galdů, U Heryšňů, U Kuhejdů, U Mikšů, U nádraží (mlýn), U Palužných, U Poláchů, U přehrady, U Řehořů, U Šimků, U Urbanů, U Vaň ků, U Zajíčků, V bradném, V dolinách, Včelín, Za vrchem. Býškovice 1 Ves 8,5 km ssv od Byst řice p. H. 2 1372 villam W yskowicz dietám, CDM X, 142; 1407 super medietate ville Wysskowicz, ZDO VII, 360; ké.
5 MJ: příp. -ovice původ, k OJ Výšek, to hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s komponentem Výše- -e- kom parativ „vyšší“ , např. Vyšebor, Vyšehor, Vyšeslav. Protože stč. V - bylo vyslo vováno bilabiálně, zaměňováno často za B -, odtud od 17. stol. Býškovice, 1924 Býškovice. ČV 52 (k OJ Byšek, to hy pokor. podoba např. k Sbyslav, Přiby slav apod., v nichž býti „esse“) ; Prof I2 262; Svoboda StčOJ 93, 135. B ýšovec 1 Ves 5,5 km jjv od Bystřice n. P. 2 1350 villa Byscowitz, ZDB I, 151; 1398 super villa Byssowecz, ZDB VIII, 80; 1487 z Byšovce, AC XVI, 315; 1500 z Byssowcze, Mor. archivy soukr., 71; 1675 Pischowetz; 1691 ze vsi B ys sowcze, Matr. D. Loučka; 1718 Bysskow etz; 1751 Pischowetz; 1846 Bischowetz; 1872 Bischowetz, B ýšo vec; 1893 Byschowetz, B ýšovec; 1924 Býšovec. 3 P. Pernštejn. Ces. 4
Bejšovec,
Bejšovák,
bejšovskej;
v již. okolí Býšovec. 5 MJ: příp. -ovec k OJ B ýš, to hypokor. zkratka někte rého ze složených OJ s komponentem býti „esse“, např. Sbyslav, Přibyslav; srov. též Bošovice. Nebo deminut. k MJ Býšov. Znam. buď pouhé přivlastnění jako PJ Hodoňovec, Rakovec = patřící Hodoňovi, Rakovi, nebo, je-li zdrobněno, pak malý Býšov. Prof I2 263 (B-ov); CV 57. Bzenec 1 Město 8 km západně od Uh. Ostrohu. 2 1231 Bisenz, CDB III, 6 ; 1235 plebanus de Bizence, CDB III, 103; 1320 de Bisencz, CDM VI, 167; 1331 in Bisentz, CDM VI, 425; 1371 castrum Bysentz, CDM X, 118; 1376 Biesentz, CDM XI, 16; 1481 jak se ve Bzenec uvázal, KP VI, 111; 1494 že drží B zenecz, PO VII, 46; 1502 fojta bzeneczkeho, PO VII, 158; 1508 v Dubrawu bze-
neczku, PO VIII, 92; 1508 v Bzenczy, PO VIII, 115; 1512 na Daubrawie mej bzeneczkey, PO IX, 44; 1512 ze Bzencze, PO IX, 114; 1513 měšťané bzenecztij, PO IX, 179; 1516 tvrze bzeneczke, PO X, 145; 1527 úředník bzeneczky, PO XIII, 221; 1531 z městečka Bzencze, PO XV, 85; 1531 starších bzeneczkych, PO XV, 101; 1537 na Daubrawie bzenecz ke, PO XVII, 192; 1573 na Bzenczy, PO XXVIII, 28; 1586 do hory bzeneczkey, PO X X X I, 200; 1594 ouředníka svého bzeneczkeho, PO X XXIII, 148; 1614 Bzenecensis, Činek, Matricula 110; 1633 Bzenetz; 1669 Bisentz; 1718 a 1720 Bisentz; 1846 Bisenz, Bzenec; 1872 Bi sentz, Bženec. 3 P. Bzenec. Již 1231 zeměpanský hrad, který stával nad měs tem, později zámek v městě; 1371 měs to. Již 1235 farní kostel (patroc. sv. Jana Křtit.). Město proslulo vinařstvím a zelinářstvím. Byla tu početná židov ská menšina. Ces. 4 Bzenec, do Bzenca, v Bzencu, Bzenčan, bzenecký. 5 M J: substant. příp. -ec k adj. bezný, psi. btzbnbcb —> pův. nom. Beznec (odtud i lat.-něm. zápisy s počát. Bis-, v nichž substituce e/i). Podle nepřímých pádů do Bzenca, za Bzencem apod. vznikl vyrovnáním no vý nom. Bzenec. MJ zn. místo porostlé bezem, potok tekoucí bezovím apod., pak osada tam založená. Srov. v Č. Březenec, Dubenec, Lipenec. PJ Bzenec v Holešině u Blanska. CV 155; Prof V 539; Gebauer Slov. stč. I 49; Bartoš
Dial. slov. mor. 32; Nft 7, 125. 6 Bzenec-Písek (kolonie u nádraží), Háj (dvůr). Bzinek 1 Zanikl u Lísek (Zdounecko). 2 1521 ves pustou Bzynek, ZDO XIX , 9. 5 MJ: deminutivum k *Bezn, *Bzen < btzbn-b, adj. k bez „Holunder“ . Srov. zejm. slezská PJ typu Olšinek, Vrbinek, která deminut. k Ol(e)šen, *Vrben. CV —; Prof —. PJ Bzí, Bzinek v Ivančicích. Bzová 1 Ves 4 km jjv od Bojkovic. 2 1397 villam dietám Bzowe, ZDO VI, 649; 1406 villam Bzowe, ZDO VII, 173; 1407 ze Bzového . . . má dědictví Bzové, KP I, 274; 1408 in villa Bzowe, KP I, 274; 1412 villam Bzowe, ZDO VIII, 245; 1412 v Bzovém, KP II, 369; 1437 villam Bzowe, ZDO X , 279; 1447 ves Bzowe, PO III, 103; 1512 vodu bzovskú, LSA 487; 1541 Bzowe, ZDO X X V , 31; 1552 ves Bzowe, ZDO X X V , 166; 1592 vodu bzovskú, LSA 487; 1594 ves Bzowe, ZDO X X X , 281; 1598 obec bzovská, Urbář světlovský; 1647 do Bzovýho, SA V, 222; 1670 Bzowa; 1718 Bzowa; 1720 Bzowe; 1751 a 1846 Bzowa; 1872 Bzowa, Bzové; 1885 Bzova, Catal. cleri. 3 P. Světlov. Ces. 4 To Bzové, do Bzového, Bzovjané, bzovský |ta Bzová. 5 MJ: adjekt. k subst. bez — bzové, tj. místo porostlé be zem. 1397—1647 Bzové, 1670 poprvé Bzová. CV 183; Prof I2 265. Bzové je též část Velkých Karlovic. 6 Hrabovská (myslivna), Uhličné.
141
c Cacovice 1 Zaniklá ves, jejímž zbyt kem je samota Cacovský mlýn u Maloměřic (část Brna). 2 1104 (falzum z 12. stol.) Cahouici, Kosmas 259; 1529 mly nář czaczowský, PB XIV, 81. З P. Ca covice. 4
Cacovice,
do
Cacovic,
cacovské.
5 MJ: příp. -ovice k Cac(a), Čač(a), v nichž zvukomalebný kořen cac-, čačrozšířený v dětské řeči, např. cácat „hou pat“ , čačat „sedět na bobku“ — Cáca, Cáča „kdo houpá, sedí na bobku“, tvořeno jako brebtat/Brebta, šplechtat/ šplechta „kdo si vymýšlí“ apod. Zn. ves lidí Č-ových, C-ových. ČV 58 („asi pů vodu německého“); Prof —; DS 4, 129; J. Janko CMF 1932, 267n. C aknov 1 Zanikl někde na Hrotovicku. 2 1115 (falzum z 12. stol.) Caknouo, Kosmas 260. 5 MJ: přivlast. příp. -ovo k OJ Cakna, Čakna, ta rozšířena sufixem -na z OJ Сак, Cak, o nichž viz Cakov. Srov. OJ Boj /Bojna, k Bojslav, Drah/ Drahna k Drahomír apod. CV —; Prof —. C akov 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Bílsko; 9,5 km jjz od Litov le. 2 1347 Czachow, Reg. V, 154, 1348 in Czakaw, Reg. V, 497; 1349 in Czakow, ZDO I, 78; 1399 in Czaczkaw, CDM XII, 524; 1674 k Cakovu, LSA 124; 1672 Czakow, Děkan, matr. Mohelnice; 1718 Cžakow; 1720 Tzakow; 1751 Cžakow; 1846 Czakow, Čakow; 1872 Zakow, Zákov; 1885 Čákov, Catal. cleri; 1893 Zakow, Cakov; 1915 Cakow, Cakov. З P. olomoucké kapituly. Čes. 4 Cakov/ arch. Zákov, Cákovák, cakovské. 5 MJ: přivlast. příp. -o v pů vodně k OJ Čak, hypokor. podobě ně kterého složeného OJ s komponentem čá-, čě- „očekávat“ , stsl. čajati, čakati, např. Cábud, Cáhost, Čáslav; srov. Budimír/Bu/c, Vojtěch/Vok. Do němčiny 142
přejato s C /Z : 1720 Tzakow, odtud i čes. Cakov, mylně 1872 Zákov. Viz Caknov. CV 58, 59 (z něm. OJ Zacke); Prof I2 295; Svoboda StčOJ 48, 73, 131 a CMF 29, 20-29. Prásek SA VII 135. 6 Svatá voda. Cejl 1 Dříve brněnské předměstí, ny ní část Brna. 2 1570 na ulici jejich na Czeyli, PB XXVI, 130; 1846 Gross Zeil, W eliky Cegl, kdysi Ponawa, Klein Zeil, Mála Cegl. 3 P. brněnské kapituly. 4 Ten Cél, na, z Célo, Célák, célské. 5 MJ: z něm. Zeile „řada“ . Název pro osadu, jejíž domy jsou vystavěny v jed né řadě podél ulice. Z toho pak překla dem čes. Řádek a lat. Linea. Jm. Po nawa 1846 po říčce Ponávce tekoucí Cejlem. Prof I2 269, IV 143; CV Dickenmann BzN II 276. C e r e k e v P u s t á , viz Sandhýbl. Cerekvička 1 Ves 6 km jižně od Jih lavy. 2 1358 Nouavilla, Petridesovy výpisky; 1368 villa Newstift, ZDB V, 18; 1408 Parua Newstifft, Petridesovy výpisky; 1511 koupil ves Malú Cerekvičku řečenu, ZDB XVIII, 107, edice; 1678 Klein N ew stiefft; 1718 Klein Neustifft; 1720 Klein Neustifft; 1751 Neu stift; 1846 Neustift, Cerekw e; 1872 Neu stift, Malá Cerekev; 1881 Cerekvička; 1924 Cerekvička, Neustift bei Iglau. 3 P. města Jihlavy. Něm. a čas. 5 Základem MJ je slovanské slovo ci~bky, gen. crbkhve, staroč. cerkev i cierkev — nom. je analogický podle nepřímých pádů, gen. cěrekve; zn. starý kostel především dřevěný (ka menné jsou mladší a dostaly název kos tel, v. MJ Kostelec). MJ je dvojí zdrobnění: cerekvice = malý kostel, koste lík; když příp. -ice pozbyla funkci deminutivní, název znova zdrobněn příp. -ka : cerekvička — kostelíček, pak víska kolem něho stojící. Kostel již nemusel
existovat, název však žil dále jako PJ, které bylo 1511 převzato za MJ. Koste líček stával patrně poblíž zemské stezky. Osada se původně jmenovala Nová Ves, jak ukazuje lat. 1358 Nouavilla a něm. 1368 Newstift „nové založení“ (viz Nebštych). Ves tedy vznikla za středo věké kolonizace. CV 184; Prof I2 272; Machek ES 59; Vasmer REW III 290; CVSMO III 24. V C. blízko Dolní a Horní Cerekev. 6 Vílanecký mlýn /W illenzer Muhle. Cerony 1 Dříve osada, nyní místní část obce Babice (Uherskohradišťsko). 2 1846 Cerroni, Cerronjn; 1872 Ceronin, Ceronín; 1885 Ceronin, Ceronin; 1893 Ceronin, Cerony. З P. Velehrad. Osada založena 1786 na místě zrušeného ba bického dvora. Ces. 5 Název po Petru Ceronim, sekretáři komise pro správu zabraných církev ních statků; příp. -ín je analogická. Srov. Hamiltony, v C. Ráby. CV 267. Cetechovice 1 Městys 7,5 km jz od Zdounek. 2 1131 Cetohouicih, CDB I, 115; 1228 Cethocoviz, CDB II, 321; 1250 Zetogewicz, CDB IV, 194; 1302 de Cziethochowicz, CDM V, 134; 1307 de Cethochowicz, CDM VT, 9; 1330 de Czethocowicz, CDM VI, 399; 1373 in villa Cethuhowicz, ZDO II, 301; 1374 in villis . . . Czetochowicz, ZDO II, 555; 1381 Cetochouicz villam, ZDO IV, 17; 1405 de Cyeťhechouicz, KP I, 115; 1407 z Četochovic, KP I, 227; 1437 in villa Czetechowicz, ZDO X, 5; 1463 v Cethechowiczich, PO IV, 29; 1481 za Czetochowicze, PO V, 198; 1490 na Czetochowicze, ZDO XIII, 21; 1500 za ves Czethochowicze, PO VII, 62; 1531 lidé jeho czetochowsstij, PO XV, 149; 1550 ze vsi Czietochowicz, PO XXI, 43; 1542 k lesóm czethochowskym, ZDO XXV, 69; 1611 k lesům cetehowskym (!), Urbář buchlovský; 1633 a 1670 Czetechowitz; 1718 a 1751 Cžetechowitz; 1846 Czettechowitz, Cetechowiče (!); 1872 Czetechowitz, Cetechovice; 1885 Cetechovice, Catal. cleri; 1893 Czetechowitz,
Cetechovice. 3 P. Cetechovice; v 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kos tela Navštiv. P. Marie. V 17. stol. těžba mramoru. Ces. 4 Cechetovice (!), do Cechetovic, C echetoňák, cechetovské. Cechetovják (Zástřizly). 5 MJ původně Cětochovice: příp. -ovice k OJ Cětoch, hypokor. po době složeného OJ Cětorad, Cětolub, jehož první část C ět- spojuje Svoboda StčOJ 73 se stč. cěta „peníz“ , Eichler (Slavia 1966, 246) přeneseně s význa mem „hněv, Z o m “, jak ukazuje srov nání se staropruským -k o yt (Traut mann, Altpreufiische PN 141), lit. kaisti „erhitzen, rozehřát se —> rozzlobit se“ ; cěta je přejato z lat. centům. Zn. ves lidí Cětochových. Podoba jména kolí sala mezi Cetechovice a Cetochovice (byla i OJ Cětoch a Cětech), spíše než na záměnu OJ pomýšlíme na kolísání vokálové řady e-o-o —»- e-e-o. V nářečí proběhla disimilace zubnic C-t > C-ch pouhým přesmykem C-t-ch - > C-ch-t. MJ doloženo též s počátečním Č-, což u jm. se stč. cě- bývá; srov. i Cakov/ /Cakov. CV 58; Prof I2 275 (Cetenov); Svoboda StčOJ 73, 148; Eichler LA I 379; DS 3, 158. 6 Na pastvisku (mlýn), Vlčák (hostinec). Cetkovice 1 Ves 6 km jjv od Jevíčka. 2 1200 (falzum z poč. 14. stol.) C yethkouici, CDB II, 351; 1249 Ciethkouicz, CDB IV, 171 (středov. falzum); 1536 ze vsi Czetkowicz, PO XVII, 128; 1604 z Cetkovic, LSA 163; 1624 z Czetkowicz, Matr. v Pustiměři; 1633 Cetkowitz; 1670 z Czetkowicz, Matr. v Svitávce; 1677 Czetkowitz; 1718 Cžetkowitz; 1720 Czetkowitz; 1729 ex pago Cetekovic (!), Matr. ve Svitávce; 1751 Cžetkowitz; 1846 Czetkowitz, Cetkowice; 1872 Czet kowitz, Cetkovice; 1906 Cetkowitz, Cet kovice. 3 P. Sebetov. Fara již v 13. stol. (patrocinium kostela sv. Filipa a Jakuba). Ces. 4 Cetkovice, do Cetkovic, Cetkovičák | Cetkovščák, ceťkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Cětek, zkratce k Cětorad,
143
viz výše. Zn. ves lidí Cětkových. Ztrá tou jotace od 1536 Cetkovice. CV 58; Prof I2 275. 6 Část Brodek. PJ: Stráž. Cibulka 1 Dříve osada, nyní místní část Vysokých Zibřidovic (Sumpersko). 2 1893 Cibulkenfeld; 1935 Cibulka, Cibulkafeld. 3 Nověji vzniklá osada. 5 MJ: příp. -ka k Cibulka, které by lo příjmení nebo přezdívka majitele po zemku, na němž byla osada založena. Podnětem k takovému pojmenování osady mohlo však být i pěstování cibu le n. náhodný posměšný název, jehož motivaci již neznáme. Vzhledem k to mu, že jde o kraj obývaný dříve Němci, je nej pravděpodobnější prvý výklad. V něm. Cibulkenfeld je čes. Cibulka mechanicky spojeno s něm. -feld „po le“. Časté příjmení Cibulka. Srov. PJ Cibulář u Sáňky 78. Cidlina 1 Ves 10 km ssz od Mor. Bu dějovic. 2 Poč. 13. stol. in Cidlina, CDB I, 136; 1356 in Czidlin, ZDB III, 170; 1364 in Czidlinye, ZDB IV, 122; 1415 de Maiori Czyglyna, ZDB XI, 20; 1417 de Czidliny, KP III, 30; 1447 de Maiori Czigliny, KP III, 420; 1481 že drží ves pustu Cidlinu, KP V, 336; 1492 drží ves Czidlinu, KP VII, 56; 1531 z Czidlinij, PB XV, 72; 1542 ve vsi Czydlinie, ZDB XXVI, 67; 1607 uvázal se v ves . . . Czijdlijnu, PB X XXIII, 426; 1672 a 1718 Czydlina; 1720 Czidlina; 1751 Cžidlin; 1846 Czidlin, Čjdlina; 1872 Cidlin, Cid lina. 3 P. Lesonice; na konci 15. stol. ves byla pustá ves, pak opět osedlá. Ces. 4 Cidlina, do Cidliny!(arch.) -e , za Cidlino, Cidliňák, Cidlinští, cidlinské; cidlinskej (Horka). 5 Ves leží na potoce, lze tedy předpokládat, že jm. Cidlina
patřilo původně jemu, jak je tomu též v Cechách, kde Cidlina řeka i vesnice na ní (Prof I2 278). MJ má příp. -ina k základu, v němž Schwarz ON 76 vidí kořen slovesa cí dit „säubern“ . To však z hláskoslovných důvodů právem odmítli Prof 1. c. a Bezlaj 99 (říčka Cedilnica), protože 144
nč. cídit < stč. cúdit a *Cudina doloženo není. Janko v CMF 21, 339 spojil jm. Cid lina s ide. kořeny *skeid-/*koid- - > čis tý/cedit. Jak ukázaly etymologické vý klady Bemekerovy (SEW I, 122), Machkovy (Etym. slov. 55, 74) a Vasmerovy (REW III, 286), je mezi oběma kořeny vztah ablautové alternace. Lze proto tento výklad přijmout. Nejednotný je ovšem výklad významové stránky. Vý znam cedit „seihen“ vedl Bezlaje 1. c. k pojetí Cedilnica „místo, kde prosa kuje voda“ . Z ukraj. je doložen význam „strömen lassen“ . Za nejvhodnější však pokládáme význam „čistý, čirý“ : Cidli na „říčka s čirou vodou“, protože prů zračnost, čirost říční vody byla často motivem pojmenování, srov. Bělá, Bí lá, Bílina, snad i Bystřice tam, kde ne může jít o bystrý, rychlý tok. Postup tvoření jm. jako v Bílina: *cědlý/*čidlý (to ovšem deverbativum) — Cidlina, srov. apelat. trhlý — trhlina. CV 184 (nejasné); Prof V 144; Sedláček Snůška 78; Smilauer NR 1946, 161. Doklad 1415, 1447 má přívlastek Maior Cz. —Větší C. na rozdíl od blízké vsi Cidlinky, malé Cidliny v. t. Cidlinka 1 Zpustla v okolí Cidliny (Moravskobudějovicko). 2 1513 že drží ves pustú Czidlinku, PB X, 82; 1557 puol vsi Czydlinky, ZDB XXVII, 29. 5 MJ je deminutivum k Cidlina, v. t C í c h o v, viz Tichov. Cikáni 1 Samota u Bohosudova (Dačicko). 2 1915 Cikáni. 5 Osada byla kdysi založena cikány, odtud název. MJ nemá ještě obvyklý charakter, neboť by muselo znít Cikány nebo Cikánov. Podobně Domkáři, D vo řáci, Zahradníci, která jsou však starší. Cikánka M oravská 1 Dříve osada obce Moravské Křižánky, nyní osada obce Svratky; 16,5 km severně od No vého Města. 2 1846 Cykanka nebo C y ganka; 1872 Cikanka; 1885 Cikánka; 1893 Mährisch Cikanka, Moravská Ci
kánka. 3 P. Nové Město. Osada vzni kala po r. 1720 při železné huti. Ces. 5 MJ patrně podle toho, že zde bydlí vali cikáni jako příležitostní dělníci. Avšak také příjm. Cikán a nář. ci kán = hanl. darebák, lhář. ČV 269; Prof —. Cikháj 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Světnova; 10 km ssv od Zďáru. 2 1662 v Czykhagi, Svoboda, Zďárský okres 200 ; 1846 Cikay, Č ikey; 1872 Cikhay, Cikhaj; 1925 Cikháj. 3 P. Zďár. Již v pol. 17. stol. tu byla skelná huť a parcelací dvora 1789 vznikla ves. 5 MJ složeno z něm. Ziegen „kozí“ a -hain „hájek, lesík“ pejorat. „paseka“ , které zpodobněno s čes. háj. Srov. v C. Ziegenschacht, Prof IV 776; CV 267 (bez). 1. C im burk 1 Hrad u Koryčan (Kyjovsko). 2 1358 Cymburk, novum cast rum, ZDO I, 562; 1398 na Cimburg hrad, ješto na Hřeběcém jest, CDM XII, 473; 1515 na Czimburgku, PO X, 36; 1522 hrad náš Czim burgk . . . na horách Hrzibieczich ležící, ZDO X IX , 15; 1604 na zámku Czymburgku, ZDO X XX II, 98; 1611 k horám czimburskym, Buchlovský urbář. 3 Hrad byl založen krát ce před r. 1348, když páni z Cimburka prodali Cimburk u Trnávky. Hrad zpustl po 1614. 2. C im burk 1 Hrad u Trnávky (Mo ra vskotřebovsko). 2 1308 de Cimburc, CDM VI, 16; 1316 de Cinburch, CDM VI, 98; 1346 castrum Czinnburk, CDM VII, 633; 1346 in Czynnenburk, Reg. V, 2; 1374 de Czinburg, KP I, 39; 1386 de Czimburg, KP I, 69; 1406 sub castro Czimburg, CDM XIII, 416; 1437 z Czimburka, PO III, 14; 1547 zámek C zym burk a jinak Tmawku, ZDO X X V , 84; 1574 na zámku jeho Tmawcze, PO XXVIII, 355; 1585 na zámku Tmawcze, PO X X X I, 88 ; 1600 zámek Tmawku, ZDO X X X II, 34. 3 Hrad byl založen rodem erbu cimbuří, teprve 1786 byl opuštěn. 5 V 16. stol podle blízkého městečka
10
1 jm. Trnávka. • MJ je německé; střhn. Zinne = cimbuří, ozubená hradní zeď + Burg „hrad“ ; asimilací n k následu jící retnici b pak Cimburk. Oba hrady nazvány podle cimbuří, erbu pánů z Cim burka, CV - ; Prof I2 280; DS 3, 160. Cíp 1 Kdysi ves, nyní část města Tovačova zvaná Cíp (Kojetínsko). 2 1480 Czip, ZDO XII, 17. 3 P. Tovačov. 5 Asi název pro část obce, která leží stranou, na okraji osady. Srov. laš. čí pek = pejor. malý kousek, troška, pře nes. malý člověk. Souvisí se slovesem štípat. CV —; Prof —. Srov. Čípček. C i n z e n d o r f , viz Česká. Císařov 1 Ves 7,5 km sz od Přerova. 2 Původní název vsi byl Josefslust; 1846 Kaiserswerth, Cýsařow; 1872 Kai serswerth, Císařov. 3 P. Citov. Ves za ložena 1785. Ces. 4 Cisařov, na Cisařov, na Císařově, Cisařovčák, cisařovské. 5 Ves založena
Joachymem ryt. Stettenhofenem a na zvána po císaři Josefu II. něm. Josefs lust „radost, potěcha Josefova“ (srov. něm. Lusthaus „letohrádek“ ), též Kai serwerth „císařův ostrov“ (toto jméno zaniklo); čes. Císařov s analog, -ov. CV 266; Prásek Úvahy 8 a SA 1905, 27. 6 PJ U valu. Citonice 1 Ves 7,5 km zsz od Znojma. 2 1252 Cethnicz, CDB IV, 244 (střv. fal zum); 1253 in villa Chetomiz, CDB IV, 266; 1348 Etmicz, Reg. V, 361; 1360 Etmicz, Reg. V, 361; 1416 zu Ethmicz, Ruk. sb. SAB č. 1131, 266; 1540 u C zytonicz, ZDB XXVI, 49; 1575 ze vsi Czytonicz, PB XXVII, 92; 1672 Edmitz; 1718 Ednitz; 1718 Ednytz; 1846 Ed mitz, Citonice; 1872 Edmitz, Citonice. 3 P. města Znojma. Fara od 1780 (patroc. kostela sv. Jana a Pavla). Ces. 4 Citoňce, do Citoňc, Citoňák, citoňcké (Maršovice, hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí i). Něm. Edmets. 5 MJ: příp. -ice buď k OJ Cětoň, to hypokor. zkratka složeného OJ Cětorad, Cětolub, nebo k OJ Cětom, zkratce slo
145
ženého OJ Cětomysl (- om zde není sufixální, srov. Ratimír — Ratim v MJ Vratimov); o komponentu C ět- viz Cetechovice. Zn. ves lidí C-ových. Do němčiny přejato s obvyklou redukcí druhé slabiky a dekompozicí počát. C ět/ /Et, E d-: Cětonice - > ze Edmitz; srov. Cvrčovice — ze Urspitz. CV 9, 58; Prof Svoboda StčOJ 161, 163; Wisnar ON Znaim 15; Schwarz 313. Citov 1 Ves 7 km ssz od Přerova. 2 1282 de Chethow, CDM IV, 211; 1293 de Cetow, CDM IV, 313; 1305 de Chietow, CDM V, 181; 1305 Cyetow , CDM V, 181; 1691 pagus C y t o w . . . ecclesia Citowiensis, Děkan. matr. Přerov; 1846 Zittow, Citov. 3 P. Citov. Již v 16. stol. fara (patroc. kostela sv. Jiří). Čes. 4 Citov, do Citová, Citovčák, v pl. Citovšči, citovské. 5 MJ: přivlast. příp. -o v k OJ Cět > Ciet > Cit/Cit, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s komponentem Cět-, o nichž viz Cetechovice. Krátké i buď nářečním kráce ním, nebo podle něm. Zittow. CV 58; Prof I2 283. Cizkrajov 1 Ves 4 km severně od Slavonic. 2 1301 de Zusekray, CDM V, 321; 1356 de Czuzkray, ZDB III, 256; 1358 in Cziskray, ZDB III, 388; 1371 in Cziskray, ZDB V, 320; 1387 villam Czizkrayow, ZDB VII, 521; 1416 in villa Cyzkragow, KP II, 338; 1480 plebani de Ciczgrass, ACO 265, f. 49; 1619 ves Cziczkragow, ZDB X X X IV , 41; 1678 Sitzkreytz ; 1718 Sitzgrass; 1720 a 1751 Sitzgras; 1734 Sizgrazii (lat. gen.), Tiray, Slavonický okr., 112; 1846 Sitz grass, Sickragow; 1872 Sitzgras, Ciz krajov. 3 P. Dačice. Za třicetileté války byla ves dočasně pustá (1638). Rozsáhlá náves prozrazuje, že tu šlo o nezdařené založení městské osady. Gotický farní kostel sv. Petra a Pavla, nad nímž stá vala tvrz. Poutní kostel Monte Serrato ze 17. stol., při němž byla karmelitská rezidence. Něm. a Ces. 4 Něm. SitzkrOs. \ Tsitskros. 5 MJ: přivlast. příp. -o v (do 1371 -jb) k OJ 146
Cuzkraj; ves nazvána po majiteli pan ství Cuzkraji (1268—1281) z rodu erbu jeleního rohu. OJ složeno s cuz- „cizí“ a -kraj „země“ , srov. OJ Cuzdrah, Cuzsúd, Držkraj. R. 1358 poprvé ’u > i. Do němčiny přejato se substitucí C/S a z/c, se ztrátou toponymiekého sufixu a s ana logickým přiřazením k něm. MJ s ge nitivním -s : Cizkrajov -*■ Sitzkrays, to v něm. nářečí ay > (a > ) o : Sitzgros/ /Tsitskros. V něm. lidové etymologii pak spojeno se sitzen „seděti“ a Gras „trá va“ . CV 58; Prof I2 283 (Cizkrajice); Svoboda StčOJ 73, 107; Schwarz 313; Beranek 91. 6 Felixův mlýn/Felixmůhle, Zámeček u Bolíkova/Schlossel bei Wolking. Cornštejn 1 Hrad nad Dyjí u Bítova (Vranovsko). 2 1343 Czomstein, CDM VII, 480; 1363 die Vest zu Czomstein, CDM IX, 303; 1403 unter dem Czonvsteyn, CDM XIII, 250; 1420 de C zom stein, ZDB XII, 1; 1421 z Comštejna, AC X, 247; 1422 de Czomstein, Neu mann, Nové prameny, 172; 1424 z C zo m štejna, LSA 582; 1493 hrad Czorsstayn, ZDB XVI, 46; 1510 na Czomsstaynie, PB Vllb, 56; 1529 na zámek C zom ssteyn, PB XIV, 132; 1511 zámek C zom sstijn, PB XV, 111; 1576 zámek C zom ssteijn, ZDB X X X , 89; 1580 za pustým zámkem Czom ssteynem , PB X X IX , 183. 3 Hrad byl rozbořen královským vojs kem 1465, ale znovu vystavěn, někdy v 2. pol. 16. stol. opět zpustl. Pod hra dem byla kaple sv. Trojice připomínaná 1403. 5 V MJ je první část spíš něm. zo m „hněv“ než schor, schare „skalní útes“, -štejn „Stein, kámen, skála“. I v názvu měla být patrna síla a pevnost hradu. CV - ; Prof - . Cotbytle 1 Ves 4,5 km jz od Štítů. 2 1351 Zockitel, CDM VIII, 80; 1412 Czotkyťl, ZDO VIII, 48; 1447 Czotkytli, ZDO X, 386; 1481 ves Psotkytl, ZDO XII, 39; 1677 Czokútel; 1718 Zotťkúttel; 1720 Zotkuttel; 1751 Zotkuettl; 1846 Zottkuettel; 1872 Zotkittl, Cotkytl. 3 P.
Zábřeh. Již 1351 far. kostel (nynější patroc. sv. Jan Nep.). Ces. 4 T y Coketle, do Coketl/-tel, Cokečák, cokecké. Poslední obec s hanáckým ná
řečím zábřežského úseku. 5 M J: z něm. Zott- „chlupatý“ a -kittel „Kittl, hale na“, stč. kitle. Byl to výstražný název takového místa, kde u obchodní cesty hrozilo nebezpečí přepadení, loupeže apod.; srov. Cukmantl, Daskabát, v C. Cerkytly (zerre den Kittel „trhej, šku bej halenu“). R. 1481 zkomoleno na Psotkytl. CV 261 (bez); Prof I2 274. Srov. i PJ Zaplaťkůže poblíž Krčmy u Bystřice n. P. 6 Lázek, Na lánech, Stránská. Část: Království. C r h o n i c e nezanikly (Nekuda 137), je to Crhov 2. 1. Crhov 1 Ves 7,5 km ssz od Kunštátu. 2 1353 villam Czyrhow, ZDO I, 264; 1397 villam dietám Czrhow, ZDO VI, 612; 1412 villam dietám Czrhow, ZDO VIII, 2; 1464 za ves Czrhow, KP IV, 168; 1490 ves svou vlastní Czrhow, ZDO XIII, 11; 1596 v rychtě cerhovské, LSA 129; 1674 Czerhow; 1718 Czerh off; 1720 Czerhow; 1751 Cžerhow; 1846 Czerhow; 1872 Czerhow, Crhov. 3 P. Kunštát; v 15. stol. tvrz. Ces. 4 Do, z Crhova, Crhán |Crhák (Jedlí), crhovské. 6 V drahách, PJ: Pod stráží. 2. Crhov 1 Ves 3,5 km jižně od Štítů. 2 1358 in Cirjhonicz, ZDO I, 596; 1359 in Czirhow, ZDO I, 647; 1481 ves Czr how, ZDO XII, 39; 1531 ves Czrhow, ZDO XXIII, 15; 1613 ves Czrhow, ZDO XXXIII, 78; 1675 Czerhow; 1718 Czerhoff; 1720 Cerhow; 1751 Cžerhost(\); 1846 Czerhof, Cerhow; 1872 Cerhof, Crhov. 3 P. Ruda. Ces. 4 Cyrhov, cyrhovské. 5 MJ znělo pův. Crhonice, jak ukazuje doklad 1358 Cirhonicz: příp. -ice k OJ Crh-oň, není-li ovšem podle blízkých Tatenic a Heřmanic. Znam. ves lidí Crhoňových. 0 MJ Crhov: přivlast. příp. -o v k OJ Crha, to česká podoba OJ Cyril MJ zwic „klín“. V druhé části se vidí dia lekt. bavorské Mantel, f. „borovice“ . Cerkytly ukazuje na možnost vzniku!). Srov. i česká MJ Hleďsebe, Dalskabáty, Spojení s zucken, zücken, zocken „ent Daskabát u Prof V 554, uvedená Smireißen, rauben“ je tu odmítnuto z dů lauerem jako „varovná“ , a OC 339. Ta vodů významových, neboť význam to větná jména jsou sice pozdější, ale, „ukrásti borovici“ nelze přijmouti, le jak ukazuje stáří dokladů u MJ Cuk da s modifikací „borovice, u níž bylo mantl i u jm. Daskabát (v. t.), nic ne něco ukradeno“ . brání v tom, abychom existenci větných Je tedy sthn. *zuockmantel „borovice jmen výstražných uznali i pro doby s nápadným rozdvojením větví n. kme starší. ne“ ; taková borovice měla sloužit za Trať Cukmantl v Kurdějově na Husrozcestník na křižovatkách obchodních topečsku. CV —. cest. Takto jméno vyložil Meiche, Deut V 15.—17. stol. užíván pro C. někdy sche Geschichtsblätter 1909, 201—217,
název Edelstadt, tak např. jméno pro slulého inkvizitora čarodějnic Bobliga z Edelstadtu. Název vznikl úpravou jména blízkého hradu Edelsteinu, v. t. Z dokladu 1477 na městečku Czukmantlu s horami zlatými se vyšlo při tvoření nového, českého jména Zlaté Hory (1949). 6 Rozhledna na biskupském kop ci/Bischofskoppenwarte, Sanatorium, U Panny Marie Pomocné/Mariahilf (poutní místo). Cvikov 1 Dříve samostatná obec, ny ní ulice vsi Lovčice (Zdánicko). 2 1261 (falzum z 13. stol.) Czwikow, CDM III, 324; 1341 Zwicow, CDM VII, 346; 1349 Zwicow, CDM VII, 389; 1497 na puol vsi pustéj Czwikowie (!), ZDB XVII, 19; 1506 puol Czwikowa, ZDB XVIII, 3. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., byla však opět osazena a tvoří nyní ulici Lovčic zvanou Tikov. 5 Patrně k OJ Cvik příp. -ov, znam. Cvikův majetek. OJ Cvik je z apelativa cvik (doloženo u Klareta) s významem „kterýkoli dravec k lovu cvičený“ , pře neseně pak staroč. cvik — obratný, chyt rý člověk; srov. lašské fiks < cvik (pejor. vychytralý, mazaný člověk). MJ neni přejato z něm. Zwickau jižně Lipska, čes. Cvikov: z Zwick, „rozcestí, Wegga belung“ + Aue. Výklad ze slovan. zá kladu tu neuspokojuje. ČV —; Janko CMF 18,13; Prof I2 290. Namen deutsch. Städte 133; Svoboda StčOJ 196. Cvilín 1 Hrad u Ovalna (Krnovsko); Sl. 2 1280 de Lobenstein CDM IV, 175; 1281 de Lobenstein, CDM IV, 194; 1281 de Lobenstein, CDM IV, 200; 1282 de Czwilin, CDM IV, 206; 1288 deCzevelin, CDM IV, 70; 1288 de Lobenstein, CDM IV, 271; 1297 de Lobensteyn, CDM V, 73; 1360 de Lobensteyn, Reg. VII, 608; 1381 de Czwilin, ZDO IV, 31; 1524 Czwielyn zámek . . . pod hradem Czwylinem, Urbář komory krnovské. 3 Hrad náležel knížatům krnovským a byl zbo řen za třicetileté války. 5 Hrad, který stával na kopci v místě
dnešního poutního chrámu poblíž Úvalna, nesl 1280 jméno Lobenstein: z něm. beim, zum lobeden Stein, k loben „chvá lit, oslavovat“ a Stein „kámen, skalis k o“, přeneseně „hrad“ ; zn. patrně hrad postavený k něčí poctě, chvále. V čes. MJ Cvilín je přivlastňovací příp. -ín stejná jako ve jm. Hodonín, Libušin, základ však nejasný. CV —; Prof —; Sáňka 84 (PJ Cvilín v Ricmanicích po dle rodů Zwielingů). Cvrčov 1 Osada obce Tovačov, 6,5 km severně od Kojetína. 2 1846 Czwerczow, Čwrčow; 1872 Czwrtschow, Cvrčov; 1881 Svrčov. 3 P. Tovačov. Stával již v 15. stol., zanikl a 1790 parcelací dvora ob noven, Ces. 4 Cvrčov, do Cvrčova, Cvrčovák, cvrčovské. 5 MJ: buď přivlast, příp. -ov k OJ Cvrč/Svrč c’, č’ a s v některých pozicích > s’, š’, srov. hyperkorekce těpice „čepice“ , těsky „český“ i těžký“ (v. také V. Michálková, K vlivu spis. čest. na lidová nářečí, VVM 1960, 209— 215). Viz i Cakov, Cabová; příjm. Cabiš. CV Prof V 556, 589; Svoboda StčOJ 73, 151; DS 13, 226. Čebín 1 Ves 5,5 km jv od Tišnova. 2 1374 de Cziebyn, ZDB VI, 206; 1397 plebanus ecclesiae in Czewyn, CDM XII, 427; 1410 v Cebíně, KP II, 209; 1415 tota villa Czebyn, ZDB XI, 9; 1417 villam Czebín, ZDB XI, 476; 1437 mezi Č ebínem . . . KP III, 225; 1459 z Čebína, KP IV, 2; 1464 v Czebinie, PB IV, 129; І481 farář czebinsky, PB V, 90; 1514 vsi Czebina, PB VII, 77; 1519 farář czebinsky, PB Vllb, 92; 1533 z Czebina, PB XV, 210; 1601 ves Cžebin, ZDB XXXIII, 36; 1675 Tschebin; 1718 Cžebin; 1720 Cžebin; 1723 Czebinio (6. p.), Matr. v Čebíně 1751 Cžebin; 1846 Tschebin, Czebýn; 1872 Cžebin, Cebín. З P. Lom nice; již 1397 farní kostel (patroc. sv. Jiří). Ces. 4 Čebin/Čebín do Cebina/-ína, Cebiňák, čebinské. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Čába, domácké zkratce složeného OJ Cábor, Čábud > Cěbor, Čěbud (ča„čekat“ , stsl. čajati, -bud „vzbuzovat“ , -bor „bojovat“). K alternaci b/v (1397 Czewyn) srov. Cavisov/Čěbisov. CV 59; Prof I2 267. 6 Cihelna, U vápenky. V katastru obce hora Cebínka: 1417 cum monte Czebinka, ZDB XI 476; PJ Tá bor. Ceblovice 1 Zanikly u Holasic (Tišnovsko) v trati Čeblovicích. 2 1237 de Ceblowic, CDB III, 165; 1240 de Ceblowic, CDB III, 259; 1249 (středov. falzum) de Czeblouicz, CDB IV, 171; 1268 de Zeblowiz, CDM IV, 170; 1279
de Ceblouitz, CDM IV, 170; 1415 Czeblowicz, ZDB X, 101; 1407 spálili jemu Ceblovice, KP II, 80; 1504 Trzeblowicze, ZDB XVII, 65. 3 V 13. stol. tu byl hrá dek, po němž se psal rod erbu beraních rohů (později z Holštejna, z Drahotuš). Ves zanikla na počátku 16. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Čebla, do mácké zkratce složeného OJ Čábud > Čěbud, o němž viz Cebín. Zn. původně ves lidí Ceblových. V dokladech 1504 Trzeblowicze spojeno omylem s MJ na Třěb- (viz např. Třebelovice). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 169; Beneš 103. Cehovice 1 Ves 6 km jv od Prostějo va. 2 1349 in Czichowicz, ZDO I, 58; 1381 in Czihouicz, ZDO IV, 14; 1480 in Czihowiczich, ZDO XII, 35; 1519 na mlýn cžihowsky, PO XI, 21; 1577 vsi naší Čehovic . . . ouřad čehovský, LSA 267; 1590 ves Cžehowicze, ZDO X X X , 73; 1672 pagum Czehouicz, Děkan. matr. Prostějov; 1678 a 1718 Cžechowitz; 1720 a 1751 Czechowitz; 1846 Czechowitz, Cechowice; 1881 Čihovice; 1893 Čechowitz, Cechovice. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Cehovice i Cechovice (!), Čehovák/ Čechovák, čehovské/čechovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Čieha, Cíha, domácké zkratce některého složeného OJ s kom ponentem Ca-/Čě-/Čie~, o němž viz Ca kov, Cebín (např. Cáhost/Číhost, -bud, -mír). Zn. ves lidí Cíhových. Dlouhé í kráceno na Moravě na i, to > hanác. e: 1577 Cehovice; srov. Klínovice — Klenovice na Hané. MJ C. Často zaměňo váno za blízké Cechovice (v. t.), a to i v nářečí (viz sub 4.). CV 161; Prof I2 346; Svoboda StčOJ 73, 127 (OJ ze slo vesa číhati -> OJ Cíha; je však možné i hypokorist. pojetí); DS 3, 33. Viz Címěř, příjm. Cíha. Cechočovice 1 Ves 5,5 km zjz od Tře bíče. 2 1358 de Tyechosschouicz, ZDB III, 80; 1407 z Těchočovic, KP II, 81; 1447 super villa Czechoczowicz, ZDB XII, 738; 1493 tvrz Czechoczowicze, ZDB XVI, 48; 1499 tvrz Cžechoczowicze, ZDB XVII, 39; 1528 Czechoczowicze, Ruk. 153
arch. města Brna č. 1212; 1672 Tschechotschowitz; 1718 Cziechocžowitz; 1720 a 1751 Cžechocžowitz; 1846 Czechoczo witz, 1872 Czechoczowitz, Cechočovice, 1885 Czechoczowitz, Cechočovice, též Cechovice; 1893 Cechočowitz, Cechočo vice. 3 P. Sádek. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Do Cechočovic, Cechočovák, kdysi prý i Cechočák/Cechočón (pejor.), Če chov ák, čechovské/čechočovské. Cekočovice, čekočovské (Markvartice). 5 M J: příp. -ovice k OJ Těchoč, domácké po době některého ze složených OJ s Těch„těcha, těšiti“ (např. Těchobud, Téchomysl, Beztěch apod.); zn. ves lidí Těchočových. Stě ť bylo asibilované, proto snadné přiřazení jm. T&ch- k Cech-, tak poprvé 1447. CV 60 (Cechoč); Prof IV 318 (MJ s Těch-); Svoboda StěOJ 88, 140. 1. Cechovice 1 Ves 9 km vjv od Olo mouce. 2 1397 de Czechowicz, ZDO VI, 669; 1447 villam Czechowicze, ZDO X, 746; 1464 v Czechowicziech, PO IV, 83; 1480 ves Czechowicze, ZDO XII, 35; 1488 ves Cechovice, AC XVI, 320; 1589 ves Czechowicze, ZDO X X X , 13; 1691 Czechowicz, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Czechowitz; 1751 Cžechowitz; 1846 Czechowitz, Cechovice; 1872 Czechowitz, Cechovice. 3 P. Velká Bystřice. Na kon ci 18. stol, parcel, dvůr. Ces. 2 . Cechovice 1 Ves 3 km západně od Prostějova. 2 1325 (opis z konce 15. stol.) Cechvic (2. p.), CDM XV, 37; 1346 Czechowicz, Reg. V, 106; 1376 in villa Czechouicz propre Prosteyow, ZDO III, 205; 1412 v břehy držovské a čechovské, KP II, 380; 1602 ves Chziechowicze, ZDO X X X II, 70; 1641 z Czechowicz, Matr. Prostějov; 1672 Czechowitz, Dě kan. matr. Prostějov; 1677 Cžechowitz; 1718 Czechowitz; 1751 Cžechowitz; 1846 Czechowitz, Cechowice; 1872 Czecho witz, Cechovice; 1893 Cechowitz, Cecho vice. 3 P. Plumlov. 1786 parcel, dvůr. Ces. 4 Cechovice, k Cechovicim, v Cechovicich, za Cechovicama, Cechovčák, če154
chovské. 5 V dokladu 1376 in villa Cz. prope Prosteyow je bližší místní určení proto, že se již tehdy C. zaměňovaly s Cehovicemi vzdálenými 9 km vjv. 9 MJ: příp. -ovice k OJ Cech, to buď z etnického jm. Cech „Böhme“, n. spíše hypokor. podoba některého složeného OJ s počátečním Ca-ICě-, o němž viz Cakov n. Cebín (např. Cěslav, Cěmysl/ Ca . . .), nebo s počátečním Cě- < čq„načíti“ (např. Cěrad). Zn. ves lidí Ce chových. O jm. Cech bohatá literatura, viz např. přehled z ZMK VI 110; NR 1925, 193; Spal NR 1953, 263-7; Hosák NR 1961, 290-294; CV 59; Prof - ; Svoboda StčOJ 144, 146. 6 Samota Kostipálňa, část Hlenike. Zajímavý je ná zev Na vískách: míní se jím dohromady 4 vesnice západ, od Prostějova (Cecho vice, Domamyslice, Krasice a Mostkovice). PJ Stráž. 3. C e c h ov i c e, viz Štěchovice. Cechtín 1 Ves 5 km jz od Třebíče. 2 1418 do Czechttyna, ZDB XI, 521; 1556 ves Czechtin, ZDB XXVII. 17; 1678 Czechtin; 1718 Cžechtin; 1720 Czechtitz; 1751; 1846 Czechtjn; 1872 Czechtin, Cehtín; 1924 Cechtín. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Cechtin, do Cechtína, Cechtiňák, čechtinské. 5 M J: přivlast. příp. -in k OJ Cechta, to rozšířením o sufix -ta z OJ Cech, o němž viz Cechovice (srov. Bohuslav — Boš/Bošta, Budislav — Buch/ Buchta). CV 59; Prof I2 305-306 (Cechtice k OJ Cechotá), V 619; Svoboda StčOJ 163. 6 Části vsi Kukla (1930 sa mota Kukle, v. t.), Bedáma (po sídle místní bednářské dílny pro místní pivo var). PJ V Lubích (zaniklá ves, v. t.), Luh. Cechůvky 1 Dříve obec, nyní osada obce Vrahovice-Cechůvky; 3,5 km vý chodně od Prostějova. 2 1360 in Cze chouicz, ZDO I, 779; 1371 in villa Czehowi (!), ZDO II, 92; 1371 de Czechowki . . . in Czechow, ZDO II, 124; 1437 vil lam Czehuowky prope Wrahowicz, ZDO X, 235; 1492 ves Czechuowky, PO V,
275; 1622 z Czechowek, Matr. Prostějov; 1672 ex pago Czechuwek, Děkan. matr. Prostějov; 1718 Czechuwka; 1720 Cze chuwek; 1751 Cžechyw ek; 1846 Czechu wek, Cechuwek; 1872 Czechuwek, Cechúvky. 3 P. města Prostějova. Čes. 5 MJ: malé Cechovice; v. t. 1. Cechy 1 Ves 6,5 km vjv od Přero va. 2 1358 de Cech, ZDO I, 528; 1374 de Czech, ZDO II, 514; 1574 ve vsi Czechach ležící nad řekou Hosteynskau, ZDO X X IX , 16; 1573 na Cžiechach, PO XXVIII, 37; 1604 tvrz a ves Cžechy nad řekou Hostynskau, ZDO X X X II, 111; 1718 Cžechy; 1720 Czech; 1751 Cžech; 1846 Cžech, Cechy (!). 3 P. Dřevohostice. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Ty Čeche, do, z Čech, v Čechách, k Čechám, Čechák, české. 6 Marianin (dvůr). 2. Cechy pod Kosířem 1 Ves 10 km sz od Prostějova. 2 1131 Cechách, CDB I, 115; 1287 de Czech, CDM IV, 249; 1305 Chech, CDM V, 181; 1349 de Czéh, ZDO I, 67; 1359 cum medio castro Czech, ZDO I, 629; 1389 in Czeh, ZDO VI, 64; 1391 in Czechach, ZDO VI, 217; 1416 municionen Czechy, ZDO VIII, 636; 1550 o p r o d a j... Cžiech, PO XXI, 43; 1561 na Cžiechach, PO XXIII, 141; 1606 na právo české, Prásek, Organisace, 135; 1618 statku českého, PO X X X IX , 478; 1618 na Cžechach pod Kosyržem, PO X X X IX , 479; 1633 Čzechy; 1672 parochia Czechensis. . . ex pago Czech, Děkan. matr. Prostějov; 1675 Cžechy; 1718 Cžech; 1720 Czech; 1751 Cžech; 1846 Czech, Čechy; 1872 Czech, Čechy; 1893 Cech, Čechy; 1924 Čechy pod Ko sířem. 3 P. Cechy. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Již 1389 farní kostel (patroc. sv. Jana Křtit.). Ces. 4 Čeche, do Cech, Čechák, české/čecké (Hluchov). 5 Přívlastek pod Kosířem podle polohy pod blízkým lesem a kop cem Košíř (poprvé 1618) na rozlišení od Cech 1 . • MJ: buď akuz. pl. k Cech „Bohme“, zn. ves lidí z Cech, nebo — vzhledem ke jm. Cechovice pravděpo
dobněji — obyvatelské jm. k OJ Čech s významem „ves rodiny Čechovy“ . O OJ C. viz Cechovice. CV 42, 185. 6 Gabrielov, též Nový dvůr. C e c h y , viz Cechyně. C e c h y , viz Čížky. Cechyně 1 Ves 6 km ssv od Slavko va. 2 1350 super media villa Czechin, ZDB I, 179; 1353 in Czech, ZDB II, 147; 1358 Czech, ZDB III, 206; 1360 Czechi, ZDB III, 535; 1365 Czech, ZDB IV, 220; 1385 villam Czechi, ZDB VII, 151; 1597 z dědiny Cžiechijnie, PB X X X I, 597; 1673 Tschech; 1718 Cžech; 1720 Cžechy; 1751 Tschechen; 1846 Tschechen, Czech, Czechý; 1872 Tschechen, Čechýň; 1906 Tschechen, Čechyň; 1924 Cechyně, Tschechen. 3 P. Hvězdlice. Ces. a n. 4 Ta Čecheň, do Čecheně/-i, Čecheňák, čecheňské. Ten Čechyň, do toho Čechyňa, čechynské (Kroužek, Němčany). 5 MJ: při vlast. příp. -ynja k OJ Čech, o němž viz Cechovice. Zn. Čecho va ves, Čechov. Srov. Cekyně. Do něm činy přejato s analogickým dativním -en : Tschechen, tak totiž bylo chápáno čes. nář. Čecheň. CV 59 Prof —; Schwarz 82. Cejč 1 Městys 16 km sz od Hodonína. 2 1238 Seysche, CDB III, 180; 1239 Scheitch, CDB III, 194; 1240 Scheische, CDB III, 260; 1257 ecclesiae in Cheyze, CDM III, 255; 1258 Scheitz, CDM III, 274; 1259 Cheycz, CDM III, 282; 1286 in Cheych, CDM IV, 231; 1293 de Czeycz, CDM IV, 310; 1368 de Czaycz, ZDB V, 110; 1595 městečko pustý Cžeycž, ZDB X XX II, 172; 1609 městečko pustý Czegtz, ZDB X X X IV , 62; 1718 Cžeitsch, pustá osada; 1751 Cžech (!) pustá osa da; 1846 Tscheitsch, Czeiz (!); 1872 Cžeitsch, Č ejč; 1893 Čejtsch, Cejč; 1906 Cžeitsch, Čejč. 3 P. Hodonín. Již v 14. stol. městečko, které záhy zpustlo; 1771 obnoveno a částečně osídleno Francouzi. Fara již v 13. stol., ale zanikla. Ces. 4 Čajč, Čajáci, čajský; Čejč (Terezín, Hovorany, Mutěnice); Čejč, Čejčáci, čejčskej, idu na Čejč (Brumovice — dolské nářečí). 5 MJ: přivlast. příp. -jb 155
k OJ Čajek, které domáckou zkratkou k OJ s komponentem čaj- (Bolečaj, Dobročaj). Znělo v nom. Caječ, podle ne přímých pádů z Čajče, do Čajce pak nový nom. Čajč; srov. Telč, Melč, Jenč a nář. Lulč pro Luleč. Přehláska a > ě je v dokladech doložena již od samého počátku 13. stol., někdy však provede na není, např. 1368 Czaycz. CV 59; Svo boda StčOJ 73. 6 Kostiváma, Za Heligou. PJ: Za jezerem, Na valech. 1 . Čejkovice 1 Městys 15 km zsz od Hodonína. 2 1248 in Schaeikwitz, CDB IV, 148; 1269 domus milicie templi de Schekwitz, CDM IV, 25; 1292 de Cheycouicz, CDM IV, 304; 1302 de Shekwitz, CDM V, 141; 1346 Schaykowicz, CDM VII, 688 ; 1360 in Czeykouicz ZDO I, 715; 1415 in Czeykowicz, ZDB XI, 70; 1437 villam Czeykowicz, CDM XII, 284; 1446 v Czykowiczich; 1481 z Cejkovic, KP V, 331; 1528 ze vsi jeho Czeykowiczych, PB XIV, 48; 1538 na statku czeykowskem, ZDB X XV I, 17; 1575 v městečku Cziegkowiczych, PB XXVII, 78; 1629 městečka Czeikowicz, CMMZ V, 32; 1655 Czeikouicium (lat.), ACO B 12; 1633 a 1675 Czeíkowitz; 1718 Cžeykowitz; 1720 Czeikowitz; 1751 Cžeykowitz; 1846 Tscheikowitz, Czeikowicze; 1872 Čejkowitz, Č ejkovice; 1893 Čejkowitz, Č ejkovice; 1906 Czeikowitz, Čej kovice; 1915 Čejkowitz, Čejkovice. 3 P. Čejkovice; již 1248 tu byla templářská komenda, 1353 C. byly městečkem a byla tu tvrz, pak zámek. Farní kostel sv. Kunhuty. Ces. 4 Čajkovice, Čajkojáci, čajkovský; Čejkovjáci (Kobylí), Čejkovčáci (Vrbi ce). 5 Něm. 1269 Schekwitz úpravou z čes. Čejkovice. 6 Nad včelínem, Kunštát, Šibenice. 2. Čejkovice 1 Ves 18 km vsv od Znojma. 2 1190 Chaikovici, CDB I, 326; 1284 in villa Schenckouicz, CDM IV, 218; 1314 in Schenkwicz, CDM VI, 78; 1337 de Sheykowicz, CDM VII, 170; 1846 Schakwitz; 1872 Schackwitz, Sakvice; 1935 Čajkovice, Schakwitz; od 156
1948 Čejkovice. 3 P. Lechovice. Pů vodní ves zanikla patrně mezi Oleksovicemi a Hostěradicemi v trati Lang a Kurzschankwitz. Před r. 1711 byla ves obnovena v nynějším místě. Něm. 4 Čajkovice, Cajkovjáci. 5 Něm. Schak witz je z čes. Čajkovice. O MJ: příp. -ovice buď к OJ čajek, která zkrat kou OJ Dobročaj, Bolečaj, nebo к OJ Čajka, které ze stejnojmenného stč. ná zvu ptáka. Po a > ě : Cej-. Zn. ves lidí Cajkových. CV 59; Prof I2 307; Svoboda StčOJ 73, 131, 196. Cekyně 1 Ves 5 km ssz od Přerova. 2 1318 de Czekina, CDM VI, 141; 1368 de Sczekyn, ZDO I, 1093; 1373 de Czeknia, CDM XV, 150; 1376 de Czeknye, ZDO III, 117; 1377 de Czekin, ZDO III, 314; 1390 de Czekina, KP I, 6 ; 1406 z Czekynie, KP I, 188; 1408 z Cekyny, KP I, 222; 1447 villam Czekynye, ZDO X, 769; 1506 na Czekyni, PO VIII, 50; 1571 na Cziekynij, PO XXVII, 278; 1573 na Czekyny, PO XXVIII, 43; 1573 na Cziekyni, PO XXVIII, 6 8 ; 1589 na Cžekyny, PO X X X II, 104; 1589 ve vsi Cžekyni, PO X XX II, 136; 1594 na Czie kynij, PO X XXIII, 188; 1610 statek czekynsky, PO X XX VII, 116; 1675 Cžekin; 1691 pagus Czekin, Děkan, matr. Pře rov; 1718 Cžiekin; 1720 Czekin; 1751 Cžekin; 1846 Czekin; 1872 Czekin, Čekyň. 3 P. Cekyně. Ve 14. stol. tvrz, pak zámek. V 1. pol. 19. stol. továrna na sukna. Ces. 4 Ta Čekeň, do Čekeně, v Čekeni, Čekeňák, čekeňské, nověji ta Čekyň. 5 MJ: přivlast. příp. -ynja к OJ Ček, stč. Ček, které zkratkou OJ Čěrad, Čěmír (v. Čebín) a utvořeno jako Bok, Vok к Boleslav, Vojtěch. CV 42 Prof I2 295 (Cekyně); Schwarz 82. 6 PJ: Hradisko. Čeladice 1 Dříve osada, nyní místní část Rajhradu, 6,5 km severně od Zidlochovic. 2 1406 Czeledicz, Decem regist ra censuum, 208; 1594 ve vsi Czelediczych, PB X X X I, 280; 1718 Cžieladitz; 1720 Czelatitz; 1751 Cžéladitz; 1846 Cze-
laditz, Czeladice; 1872 Czeladitz, Celadice. 3 P. Rajhrad. Ves byla kolem 1830 po povodni přeložena na nynější místo. 4 Čeladice, Celaďák |Čelačščí, čelacké. 5 MJ: příp. -ice k apelat. stč. čelaď „če leď, čeládka, služebnictvo“, zn. ves, kde čeleď sídlí. Slo patrně o služebnictvo raj hradského kláštera. Srov. i Celadná a něm. *Knechtendorf „služebníkova, pacholkova ves“ v DS 14, 41. CV 185 (z apel.); Prof —; Svoboda StčOJ 192 (má OJ Čeleď, ale to není základem našeho MJ); Smilauer PST I 66. Celadná 1 Ves 9 km východně od Frenštátu. 2 1581 ves Cžieladna . . . obci cžieladenske, Urbář hukvaldský; 1672 Cželadna, Děkan. matr. Mor. Ostrava; 1673 z dědiny Cželadneg; 1676 Czéladna; 1718 Cželadna; 1720 Cželadna; 1751 Cželadna; 1846 Cželadna; 1872 Czeladna, Čeládna(l); 1885 Cželadna, Čeladná. 3 P. Hukvaldy. Ves vznikla patrně až v 16. stol.; 1796 zřízeny železárny, v pol. 19. stol. těžba železné rudy. Farní (od 1784) kostel sv. Jana Nep. Ces. 4 Čeladna \Celadňa, o Čeladne \-i, za Celadnu, Čeladňan \Čeladňák, čeladensky. Celadňani (Pstruží, Kunčice p. O.), čeladeňský; Záhořané (Horní Bečva).
5 MJ je adj. k apelativu čeleď, stč. nářeč. čel’aď. Znam. místo patřící čeledi. CV 159: patřící „rodině“ . Viz Celadice. 6 Bařiny, Holubčanka, Kociánka, Mečo vá, Pajurčanky, Pavelačka, Plucnarka, Podolanky, Rakové, Roztoky, Samorostlý, Umučený, V jámě, Zahrádky, Znajka. PJ: Magurka, Hradečná. Celčice 1 Ves 11 km sz od Kojetína. 2 1078 Celczici, CDB I, 79; 1160 Celcici, CDB I, 208; 1342 de Czelczycz, CDM XV, 50; 1349 in Czelczicz, ZDO I, 238; 1358 in Celcicz, ZDO I, 551; 1359 in Celczicz, ZDO I, 680; 1590 ves Czelczicze, ZDO X X X , 73; 1662 z Czelczicz, Matr. v Prostějově; 1672 in pago Czélcžycz, Děkan. matr. Prostějov; 1678 Cželcžicž; 1718 Cželczitz; 1751 Cželtschitz; 1846 Czelczitz, Celčice; 1872
Czeltschitz, Celčice; 1893 Celčitz, Cel čice. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Celčice, do Celčic, Celečák, čelecké/čelčické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Ce lek, Čelec, to nejspíše hypokor. podoba složeného OJ ČěVub (čě- < če- „načíti“ , -Vub „milý, libý“ ), než k OJ Čal-oň/-a k čelo „Stirn“ . Zn. ves lidí Celkových. CV 60; Prof I2 310; Svoboda StčOJ 134; DS 4, 134. 1 . Celechovice 1 Ves 12,5 km jv od Olomouce. 2 1234 Célehhouich, CDB III, 89; 1508 z Czelechowicz, PO VIII, 122; 1673 Czelechowicz; 1691 pagus Czelechowicz, Děkan. matr. Přerov; 1718 Cželechowitz; 1720 Czelechowitz; 1751 Cželechowitz; 1846 Czellechowitz, Čelechowice; 1872 Czelechowitz, Čelechovice; 1893 Čelechowitz, Celechovice. 3 P. olomoucké kapituly. Ces. 4 Celechovice, do, z Čelechovic č e lechovšták, čelechovské. 2 . Celechovice na Hané 1 Ves 5 km ssz od Prostějova. 2 1258 in Celehhowich, CDM III, 234; 1315 in villa Czelechwicz, CDM VI, 94; 1321 in villa Czelechowicz, CDM VI, 180; 1381 in Czelechowicz, ZDO IV, 167; 1492 na Celechovicích, AC XVI, 424; 1499 v Czelechowiczich, PO VII, 54; 1545 ze vsi Czelechowicz, PO X IX , 168; 1629 nade vsí naší Celechovici. . . sousedův čelechovských, LSA 375; 1655 za mlejnem čelechovským, LSA 121; 1672 ex medio pago Czelechowicz, Děkan. matr. Pros tějov; 1718 a 1751 Czelechowicz; 1846 Czellechowitz, Celechowice; 1872 Czel lechowitz, Celechovice; 1924 Celechovi ce na Hané. 3 P. Celechovice. V 14. sol. tvrz, 1789 parcel, dvůr. Ces. 4 Celechovice, do Čelechovic, Čele chovské, pl. Celechovšči. 5 Přívlastek na Hané dán až 1924 na rozlišení od blízkých C. 1 . • MJ: příp. -ovice k OJ Čelech, hypokor. zkratce složeného OJ CěVub, o němž viz Celčice. Zn. ves lidí Celechových. CV 60; Prof I2 310, V 603; Svoboda StčOJ 147; DS 4, 134. 6 PJ Stráž. 157
čeložnice 1 Ves 5,5 km ssv od K yjo va. 2 1411 Čeložnice, Sedláček Zbytky register 636; 1499 ves Czeluzniczy, ZDO XVI, 29; 1502 koupil ves Czeluznicze, PO VII, 143; 1522 Czeluzniczy (4. p.), PO XII, 52; 1524 z Czeluznicz, PO XII, 296; 1554 ves Cželužnicze, ZDO X X V , 181; 1594 dědiny Cželužnicz, ZDO XXIII, 152; 1611 hor cželužnickych, Urbář buchlovský; 1666 z dědiny Cželožnicz, Matr. Klobouky; 1670 a 1718 Cželožnicze; 1720 Czeloschnitz; 1751 Cžieloznitz; 1846 Tscheloschnitz, Čeložnice (!); 1872 Celožnitz, Čeložnice; 1881 Celužnice. 3 P. Milotice. Ces. 4 Ta Celožnica, do Čeložnice, Celožňák, čeložnický/arch. čelocký. Nověji ty Čeložnice. 5 MJ: doklady 1499—1524 jsou psány Celuznice, to pěkně ukazuje na výchozí *Celustnice, v němž substant. příp. -ica > -ice k adj. čelustná (voda, říčka, ves) k stč. čel’ust „čelist“ (srov. v C. MJ Celistná u Prof I2 311). Ves byla asi nazvána podle podoby (k tomu srov. Okrouhlice). Jm. se hláskově vy víjelo tak, že se nejprve zjednodušila skupina -stn- > sn/zn: Celuznice (tak také jm. zapisováno), -znice upraveno 1544—1611 na -žnice patrně podle toho, že -nica měkčí předcházející souhlásku (střemcha — Třemošnice), to pak přiklo něno k -lož-, -ložiti „položití“ : od 1666 Čeložnice. CV 153, 185 (jm. záhadné, smyslu neznámého). 6 PJ Písky, Uhlišča, Kněský háj. Čenkov 1 Ves 3 km západně od Třeš tě. 2 1678 Czenkow; 1718 Cženkau; 1720 Czenkow; 1751 Czenkau; 1846 Czenkau, Cenkow ; 1872 Czenkau, Cenkov; 1901 Ceňkov, též Cemíkov, Pátek, Jihlavský okres 160. 3 P. Telč. Stával již v 16. stol. Čes. 4 Cenkov, do Čeňkova, Cenkák, čenkovskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Cenek, o němž viz Cenkovice. R. 1901 také C em íkov: Cenkov patrně v něm čině pokládám za chybnou výslovnost něm. *Tschemik- se zadopatrovým r čes. *Černík-; srov. Cenkov/Crnkov 158
v C. (Prof I2 313); CV 60; DS 15, 72. 6 PJ U úbce. Cenkovice 1 Zanikly u Těšan (Klo boucko), kde je Sinkvický dvůr. 2 1209 Qancowiz, CDB II, 83; 1210 Chanchouici (falzum z 13. stol.), CDB II, 363; 1210 Scankowiz (falzum z 13. stol.), CDB II, 364; 1283 Cancouici, CDM IV, 167; 1287 plebanus de Shenkwiz, CDM IV, 257; 1298 Senkwicz, CDM V, 95. 3 Byl tu fam í kostel; ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 M J: příp. -ovice k stč. OJ Canek > > Cěnek, Cenek, to hypokor. zkratka složeného OJ Can(i)bor, jehož Can vlastně domácká podoba některého slo ženého OJ s ča-/čě~, o nichž viz Cakov, Cechovice. Zn. ves lidí Čeňkových. CV - ; Prof I2 397; Svoboda StčOJ 73, 134. 1. Cepí Dolní 1 Dříve ves, nyní osa da obce Ujčova, 8 km jv od Bystřice n. P. 2 1360 de Schtyepieho, ZDB III, 542; 1437 villas . . . Dolnye Czepy, ZDB XII, 220; 1485 na vsi Cžepij, ZDB XV, 48; 1498 ve vsi Czepim, ZDB XVII, 29; 1675 Vnder Cžepy; 1718 XJnter Cžepy; 1720 Unter Czepi; 1751 Unter Cžepi; 1846 Unter Czepy, Dolnj Czepý; 1872 Unter Czeppy, Dolní Cepí. 3 P. Pern štejn. Dolní i Horní Čepí byly původně hornické vsi. Ces. 5 O přívlastku v. níže. 2. Cepí Horní 1 Dříve osada obce Dolního Cepí, nyní osada obce Ujčova. 2 1360 de Czepie Superioři, ZDB III, 542; 1420 in villa H om y Czepin (!), ZDB XII, 6 8 ; 1437 villam Hornye Czepie, ZDB XII, 253; 1498 v Horním Czepy, LSA III, 79; 1675 Ober Cžepy; 1698 z Horního Czepi, Matr. D. Loučka; 1718 Ober Cžepy; 1720 Ober Czepi; 1751 Ober Cžepi; 1846 Ober Czepy, H omj Czepý; 1872 Ober Czeppy, Horní Cepí; 1906 Oberčepy, Horní Cepy; 1915 Oberčepí, Horní Cepí. 3 P. Pernštejn; v 15. stol. doly na stříbro. Ces. 4 Dolní/Horní, Vrchní Cepi, na Cepí (kam), na Cepjó (kde)/nověji na Cepí, Cepák, čepské. 5 M J : čep-bje > čepí
„místo, kde jsou čepy, Zapfen“, tj. mís to u regulace vodního odtoku z rybníka. Apelat. čep pokládáno za přejetí z němč. (Bemeker SEW I 143), Machek ES 69 a Vasmer REW III 347 považují za slo vanské. Není však vyloučeno, že Čepí zn. „čapí, kde jsou čápi“ (tak ČV 184; Ge bauer Slov. stč. I 153). Slovo čáp ■ n-n Czerna; 1846 Tschéma, Czerna, Cem a; (viz nář. Černín). ČV 61; Prof I2 316 1872 Tschema, C em á; 1881 Cem é. 3 P. (Cerčany). 6 Část: Německá ulice. Černá. Zámek vystavěn krátce před Černíc 1 Ves 6 km jižně od Telče. 2 1350 de Czimicz, ZDB I, 171; 1353 1585. Čes. 4 To Cem ý, Cemičák, čem ický. 5 Ná villam Czemcz, ZDB II, 64; 1385 cum zev podle blízkého lesa Černý, který se villis . . . Circze, ZDB VII, 35; 1678 připomíná již 1464 (Kratochvíl, VM — Cžem icže; 1718 Cziem iest; 1720 CžerVelké Meziříčí 144). Adjektivem černý nitz; 1751 Czemitz; 1846 Czemitz, Čer bývá označován les jehličnatý na roz nice; 1872 Czemitz, Černice; 1881 Čer níc; 1915 Czemitz, Cem ič; 1924 Cemíč. díl od lesu listnatého. Přechod MJ do 3 P. Telč. Zbytky tvrze z 16. stol. Čes. feminina Cemá, tj. ves, možná podle 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Cmík, MJ Borová, Lipová apod. R. 1718 Čer nín analogicky podle jiných MJ na -ín. Cemík, to substantivizací adj. črn- „čer ný, schwarz“. Doklad 1350 Czimicz čtou U ČV 157 Černá „černá voda, potok“ . ČV 60 z Cem ic: k Černice, příp. -ice Prof I2 320—321. Brandl, Glossarium k OJ Cm. Avšak doklad časově bezpro 123; Fr. Vitásek, Fysikální zeměpis III (1955), 118. středně navazující — 1353 Czemcz — 160
jasně ukazuje na Cem íč n. C em eč -> —>•morfologickým vyrovnáním Černi (jako Běleč/Bělč, Jeneč/Jenč, Teleč/Telč). Něm. Czemitz může být jak z Cemíč, tak z Černice. Prof I2 325 (jiné); DS 4, 134. V. níže. Cerníkov 1 Zanikl někde v okolí Pernštejna (Bystřičko nad Pern.). 2 1369 Czimykow, ZDB V, 265. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Čer ník, Čmík, o němž viz výše. Cerníkovice 1 Zanikly v okolí K oryčan (Kyjovsko). 2 1131 Cemicouicih, CDB I, 115; 1349 in Czimycowicz, ZDO I, 77. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol., 1491 byla pustá. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Č m ík, Čer ník, o nichž viz Cem íč. Zn. ves lidí C-ových. CV - ; Prof I2 327. Černín 1 Ves 15 km ssz od Znojma. 2 1131 Ceminoue, CDB I, 115; 1255 de Schimin, CDM III, 223; 1295 in villa. que Ztyrnins vocatur, CDM V, 23; 1350 on Czemyn, ZDB I, 198; 1447 v C zm ynye, PB III, 41; 1448 ville Czmyna, ZDB, XII, 821; 1460 v Čmíně, KP IV, 102; 1464 v Czrnynye, PB IV, 99; 1467 z Czemina, Neumann, Nové prameny, 141; 1491 v Czeminie, PB VIII, 18; 1492 že mi drží dvuor s věžkú v Czmině, KP VII, 48; 1492 že mi drží Czmín, KP VII, 53; 1528 Czemin, Ruk. arch. města Brna č. 1212, fol. 2; 1671 Cžem in; 1718 Czemin; 1720 a 1751 C žem in; 1846 Czemin, Č em jn; 1872 Czemin, Černín; 1893 Čemin, Černín. 3 P. Jevišovice. V 14. stol. tvrz, v 16. stol. farní kostel sv. Jakuba V. (fara zanikla). Ces. 4 Cemiňáci, čeminské [ Černín, Čer nínské (Jevišovice, Bojanovice). 5 MJ znělo v prvním dokladu z 1131 Cem i noue = v Černínově: Čemínov — při vlast. příp. -ov k OJ Černín „kdo je černý, černoch (?)“ . Do němčiny přejato s Čr— Sir-: 1255 Schimin (srov. Certnákovice —*■ Schir-) a s vynecháním toponymického sufixu -ov, který nahra zen něm. analog, genit. -s: 1295 Ztyr nins (srov. Měnín — Meneins/Menes).
il
Odtud i čes. Černín bez původního -ov, neboť jm. snadno chápáno jako posesívum k OJ Ста. V lidové etymologii spojováno se jm. hraběte Černína, kte rý pochován v blízkých Jevišovicích. CV 61; Prof I2 328. 6 Hrázský mlýn, Korytský mlýn. PJ Vlčí kopec. Černotín 1 Ves 3,5 km jv od Hranic. 2 1406 in villa Czemotyn, ZDO VII, 83; 1467 Cmotín, АС XVI, 164; 1517 z Cm otína, CMM 1957, 318; 1612 ves Czem otjn, ZDO X XX III, 63; 1628 z Čemotina, Matr. v Hranicích; 1634 fojta čem otskeho, Matr. v Hranicích; 1638 z Czernotjna, Matr. nar. v Hranicích; 1672 Cžemotin, Děkan, matrika Hranice; 1672, 1718 a 1751 Cžem otin; 1846 Czernotin; 1872 Cžemotin, Čemotín. З P. Hranice. Ces. 4 Čemotín, do Čemotina, Čemochál (není pejorativní; užíváno v širokém okolí; -ál ještě na Zábřežsku: Hubenovál), čem ocký. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k starému jednoduchému OJ Černota. 5 blízkým MJ Bělotín z OJ Bělota tvoří antonymní dvojici. Také blízké Milotice n. B. mají za východisko OJ, tvořené příp. -ota: Milota. CV 61; Prof I2 331; Svoboda StčOJ 165. 6 Na kučách, Stará vápenka. PJ: Haná. C e r n o v á (Nekuda 91), viz Žernovy. 1. Cernovice 1 Dříve ves, nyní část města Brna. 2 1342 in villis Schellschiz et Czinowiz(l), CDM VII, 437; 1347 de Schimowicz, Mendl, Knihy počtů, 67; 1395 de Czemowicz, CDM XII, 277; 1492 pod Czrnowiczi, PB V, 101; 1673 a 1718 Cžem owitz; 1720 Cernowitz; 1751 Cžemowitz; 1846 Czemowitz, Czernowice; 1872 Czemowitz, Cernovice. 3 P. Královo Pole. Ces. a něm. 4 Čemovák, čem ovský (Slatina). 6 Část obce: Nové Cernovice/Neu Cer nowitz. PJ Karthauser Wiesen. 2 . Cernovice 1 Ves 7,5 km zjz od Kunštátu. 2 1392 super Czmowicze, ZDB VII, 1002; 1464 villam Czem yowicze, ZDB XIII, 181; 1675 Tschemowitz; 1718, 1720 a 1751 Cžemowitz; 161
1846 Czemowitz, Czem owice; 1872 Czernowitz, Cem ovice. З P. Pernštejn. Již v 16. stol. far. kostel sv. Jana Křtit. (fara 1758 obnovena). Ces. 4 Cerňovice, do Cerhovic, v Cerňovicách, Cerňovičán, pejor. Čerňák, čerňovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Cm, Ста, ta z adj. črn „černý, schwarz“ ; zn. ves lidí Cmových, Černého. CV 61; Prof I2 334 (1.). 6 Branka, Starý kvartýr (myslivna), zřícenina Hrádky. PJ Strážnický. Cernovír 1 Dříve ves, nyní část měs ta Olomouce, 2,5 km severně od Olo mouce. 2 1249 (falzum středověké) in Crinivir, CDB IV, 171; 1410 z Cmvíra, KP I, 367; 1511 z Czeme(h)o Wira, PO VIII, 102; 1513 z Czerneho Wiera, PO IX, 251; 1517 do vsi Czerneho Wiera, PO X, 272; 1517 z Czerneho Wieru, PO X, 306; 1551 ve vsi Czem em Wijrze, PO XXI, 199; 1606 Cziem ey Wir, Reg. panství kláštera Hradiska, 6 ; 1658 Czienowier, Tamže, 338; 1677 Cziemowir; 1718 Cžiem owier; 1742 Cemovirium (lat. AOeG 1869, 409); 1751 Cžernowir; 1846 Tzemowier, Cernowjr; 1872 Czernowier, Cem ovir (!); 1885 C em ý Vír 1 Cemovir, Catal. cleri; 1893 Cemowier, Cemovir. З P. kláštera Hradiska. Osa da ležela při řece Moravě a trpěla čas tými záplavami. Ces. 5 MJ je starobylé: jmenné adjekt. čm „černý“ (o vodě přeneseně hluboká, nebezpečná) + subst. vír; znam. osadu založenou na nebezpečném místě u víru při přechodu vodního toku. MJ mělo upozorňovat na nebezpečí. Znělo 1511 až 1606 rozloženě C em ý Vír, od 1658 vždy jako složenina se spojovacím -o -: Cemovir. CV 186; v. n. PJ C em ý vír doloženo 1529 v povodí Moravice (Kružberk). Cernvír 1 Ves 12 km ssz od Tišnova. 2 1285 de Chemouir, CDM IV, 227; 1285 de Czenwir, CDM IV, 226; 1309 de Schimowir, CDM VI, 22; 1367 in Czmwir, CDM XV, 114; 1410 z Cernvíra, KP II, 190; 1497 z Cenvíra, AČ 162
XVI, 315; 1500 z Cernvíra, AČ XVI,. 353; 1675 Cženwir; 1718 Cžernwir; 1720Czernowir; 1751 Cženwúr; 1846 Czenw ier; 1872 Czenwir, Cenvír; 1893 C em wir, Cernvír; 1905 Cenwir, Cenvír; 1924 Cemvír. 3 P. Pernštejn. V 13. stol. hrá dek; filiál. kostelík Nanebevz. P. Marie románského založení. Ces. 4 Cenvíř, do Cenvířa, čenvírské. 5 Osada leží na řece Svratce. O tvoření a významu v. v. Doklady vždy v po době spřežky Cemvír, jen 1309 Schirnowir = z Černého Víru a 1720 C em oivir. V Cenvír disimilace r-r > 0-r. 6 Ci helna, Na kopaninách, Za dědinou, Zámostí. PJ: Na Staré silnici. Certoryje 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Charvát, 9,5 km jižně od Olomouce. 2 1234 in Certorige, CDB III, 89; 1384 de Czirthorei. . . de Czirtorii, KP I, 62; 1464 villam Czrtorig, ZDO XI, 212; 1497 ves Czertorige, ZDO XVI, 21; 1499 ze vsi Czertorey, PO VII, 47; 1506 u Czrtorey, PO VIII, 33; 1507 ves Czerthoryge . . . na ves Czerthorege, ZDO XVII, 15; 1510 na mlýn czerto rey sky, PO VIII, 248; 1513 ves svou vlastní Certoryje . . . od lidí čertoryjských, LSA 57; 1517 z Crtoraj, CMM 1957, 315; 1587 Cžerto Ray, ACO B 12; 1590 ves Cziertorey, ZDO X X X , 73; 1678 Czertorey; 1691 Czertorey, Děkan, matr. Olomouc; 1718 a 1751 Czertorey; 1846 Czertorei, Certorige; 1872 Czertoryj, Certoryje. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Certoreje, do Certoré, Certorak, čertoréské. Certoryje, čertoryjský (Blatec — hanácké nářečí čuhácké). 5 MJ má jako dvoučlenné kompozitum prů hlednou stavbu: substant. + verbum, . avšak jeho výklad (zejm. první části) je nesnadný. U CV 186 výčet starších názorů: MJ značí 1 . „řemeslníci vyrábějící modly“ (Brandl); 2. „písaři slovanských run“ (Dudík) — obojí odmítnuto již Miklosichem; 3. jiná, dosud neznámá činnost obyvatel (Vašek v CMM 1876, 25); 4. Miklosich Alepat. I 193—194: čert- „krt--
mum Šantoryja/Canto- vsv od Nejdku -ek “, MJ zn. „Maulwurfhäufen, krtin na Těšínsku (disimilace r-r — n-r, s nář. ce“ ; ale již právem ČV upozorňují, že ar za j). Srov. i MJ pol. Czartoryje, čert ■(—čbrt, kdežto krt < - krbt. Nelze ukraj. Cortoryje, rus. Čartoryjeck, Cerproto MJ Č. spojit ani s csl. názvem pro toryja. Viz Eichler BzN 1958, 295 (Ro krtka krbtoryj, strus. krotoryj a pova žovat MJ za akuz. pl. s významem dename); týž Leipzig—Sofia 257—258; Trautmann ZfslPhil 1938, 80; Otr^bski „místo s hojným výskytem krtků“ . BzN 14, 194—7 (dělí čbrt-or-yja, -orKomponent Cert- může mít tyto vý znamy: 1. Po výkladu Machkově v ES „kolektivní přípona“ ; odmítnuto Šmi60, 70, že stč. črcha „čára“ deverbatilauerem v ZMK V 59); DS 4, 134 a 11, vum z črtat „řezat, ukrajovat“ , s nímž 134; Šmilauer Slavia 1963, 545. 1. čertovec 1 Zanikl mezi Radonísouvisí i črt/ čert „Teufel, tj. démon nem, Přibyslavicemi a Cíchovém (Tře s kusou, uříznutou nohou“ , vyložili by chom MJ C. jako označení pro pás bíčsko). 2 1214 (překlad v ruk. z 16. stol.) ves Elhotu, kterážto dříve Certav (louky, lesa, pole), který je odříznutý byla jmenována, Sebánek, Listiny přiod většího celku a který je vhodný pro obdělávání. 2. Vzhledem ke slovin. črt byslavické, ČMM 57, 1933, 8 ; 1481 ves Czrtowecz, PB V, 61; 1579 ves pustou „Rodeland, vymýcené místo“ (Bezlaj I 11) může MJ C. znamenat „lidé, kteří Čertovec, ZDB X X X , 162, edice; 1590 s pustou vsí Cžertowczem, ZDB X X X I, ryli, orali mýtinu“ . Archaický význam 52. základu črtr, který bývá považován za označení jiné klučební činnosti než zá 5 1214 Certav může být Certov, tj, klad krč-, upadl brzy s efektivnějším OJ Čert + ov. způsobem získávání půdy v zapomenutí 2. čertovec 1 Samota u Kašnice (Klo a byl snadno spojen s črt „Teufel“, boucko). 2 Čertovec (hospoda). 5 MJ v němž se etymologická spojitost s črtat má příp. -ovec k apelat. čert, zn. místo již nepociťovala. 3. Vyjdeme-li s *čerťb nějak spojené s démonickým světem, „rákosí, Schilfrohr“, rus. čerét, srbch. kde lidově řečeno vládne čert, co je črěta dial. „močálovitý les“ (Schütz čertovo, kde se tropí čertoviny. Tako GTSK 50), pak by jm. mohlo zn. „lidé, vým vhodným místem bývaly právě kteří dobývají močálovitou, rákosím hospody stojící o samotě. Časté PJ pro porostlou půdu“ . Ke kořeni čerti, snad odlehlé pozemky, opředené povídkami patří i MJ Střítež (v. t.), sloven. Certaž. z démonického prostředí. Prof I2 237 Zdá se, že původní význam nebude (-ovka). Viz i Mariánské Hory, kdysi možno určit přesně. Jistě vyjadřoval Čertova Lhotka. nějakou činnost souvisící s dobýváním červenka 1 Ves 2 km severně od Li („rytím“) půdy. Druhý komponent -ryje tovle. 2 1287 Swarczpach, CDM IV, „rýti, graben“ je doložen např. v C. 261; 1616 dědiny Černý, LSA 118; 1616 Břehoryje, Reporyje (Prof s. v.). Černičtí, LSA 118; 1660 ex pago V dokladu 1456 Certoraj je zvratnou Schwarzbach, Matr. v Litovli; 1677 analogií -aj za -ej, které pokládáno za Schwartzbach; 1720 Schwartzbach, Czervzniklé ze stč. -ý (odtud i dnešní nář. na; 1751 Schwartzbach; 1846 Schwarz gen. Čertoré < Čertorej < Certoryj). bach, Čerwinka; 1872 Schwarzbach, Čer Jm. Č. doloženo na Moravě také v PJ, venka; 1881 Čermné. 3 P. města Litov a to jen v oblastech s poměrně starým le. Za třicetileté války ves dočasně osídlením (např. les v Jarošově, pole zpustla. Ces. v Holubích, Kněždubě, Křenovicích 4 Arch. to Černý, na Čemý(m), dnes u Slav., Přečkovicích, Sudoměřicích, na Červenku; v okolí jen Čemová, čerMalé Vrbce); snad sem patří i oronynovské. 5 M J: něm. název Schwarzbach,
li*
163
1287 Swarzpach ukazuje, že se obec před 1660 patrně jmenovala Černá!Černé; viz též Sedláček, MJ na Litovelsku a Koníč ku str. 3: 1371 Czime, 1590 z Cziemyho (bez udání pramene). Podoba Cemá je zachována i v nářečí, viz sub 4. Je-li něm. doklad z 1287 převedením čes. •Cemá/Čemý, lze uvažovat i o původu z adj. čermna „červená“ , v níž by se mn zjednodušilo na n, srov. Čermnákovice > Cermákovice/Čemákovice. Název Červenka, utvořený substantivizující příp. -ka k adj. červený a znamenající „místo s červenou půdou, vodou“, by tak navazoval na předpokládané Černí na. Něm. by pak mělo být vlastně *Rotbach. CV 170 (Červenka); Schwoy píše Cem y, Wolny Červinka. O význa mech viz Cermná a Cemá. Též Prof I2 320. Cervín 1 Dvůr u Skřečoně (Bohumínsko); Sl. 2 1894 Czerwin, Czerwina; 1935 Cervín, Czerwin. 3 Zanikla tu osa da Cermina, v. t. 5 MJ nové, mechanicky utvořené příp. -tn. Příjm. Cervín, Cervek. O názvu Cerwina viz Cermina.
Česká 1 Ves 10 km ssz od Brna. 2 1846 Zinsendorf, Cinzendorf; 1872 Zinsendrof, Zinsendorf; 1893 Zinsendorf, Cinzendorf; 1924 Česká. 3 P. Kuřim. Ves vznikla 1784 parcelací dvora mezi 24 kolonisty. Ces. 4 do, z České, v České, za česká, oby vatel. jm. není; adj. české. arch. Cincidorf, do Cincidorfa, Cincidorfšči. 5 Pů vodně se ves jmenovala Zinsendorf „úro čící ves“ (nikoli po hraběti Zinsendorfovi). Jméno Česká dostala až po 1918 podle toho, že při jejím založení 1784 byl bý valý dvůr parcelován mezi 24 kolonisty, z nichž většina pocházelo z východních Cech od Litomyšle. Podle sdělení staro usedlíků zemřel poslední jejich přímý potomek sedlák Driml r. 1955. Viz též Sebrov. Český 1 Zanikl mezi Lukovem, Podmolím a Mašovicemi (Vranovsko). 2 1190 Hiski, CDB I, 326; 1323 Czehen, CDM 164
VII, Suppl., 217; 1549 ves pustou Czessky, ZDB XXXVIII, 83; 1589 ves pustou Čžessky, ZDB X X X I, 33; 3 Ves za nikla za válek uherských v 2. pol. 15. stol. 5 Výklad z adj. český „böhmisch-“ je vzhledem k dokladu 1190 Hiski nejistý. Třeba čisti *Ciešky, *Čiežky n. *Hýsky, v němž týž kořen jako v Hýsly (v. t.)? CV - ; Prof - . Ceškovice 1 Dvůr u Těchova (Bla nensko). 2 1893 Ceškovice. 3 Dvůr je zbytek zaniklé vsi Těškovice (v. t.). 4 Ceškuv, na Ceškuv, na Ceškuvo (kde), češkuvské (Těchov). 5 O MJ viz Těškovice; blízko je Těchov a Vtěchov, MJ s týmž základem těch-. ČV 60 vy kládají z OJ Čěšek. C í č o v i c e, viz Sakvice. Č i d r u ž i c e , viz Ctidružice. čihalín 1 Ves 7,5 km sz od Třebíče. 2 1556 ves Ssahalyn, ZDB XXVII, 17; 1679 Czyhalin; 1718 Cžihalina; 1720 a 1751 Czihalin; 1846 Czihalin; 1872 Czihalin, Čihalín; 1885 Czihalin, Čihalín, 3 P. Třebíč. Čes. 4 Čihalén, do Čihaléna/Cihalén, do Cihaléna/nověji: Čihalín, do Cihalína, čihalské. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Cihala „kdo číhá“ . Tvoření apelat. na -ala od sloves dosud v mor. nářečích živé, srov. zejm. výchmor. škubala „kdo sebou trhá“, šeptala „kdo mluví šeptem“ a také od adj., např. laš. prchala „kdo je prchlý, prudký“ . Podle spis. číhati pak ve jm. 1885 kvantita (Čihalín). Ke kolísání kvantity srov. mor. příjm. Váhala/Vahala, Máchala/Machala. Srov. častá PJ Číhal, Číhák, Čihadlo, Číhaná, Číhání (Prof I 2 344-345); CV 61 (k čag-). 6 PJ Strážnice. Číhošf 1 Zaniklá ves na Znojemsku (totožná s Gnastem ?, v. tam). 2 1190 Chegost, CDB I, 326. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Čiehost, po zúžení ie pak Cíhost. CV —; Prof I2 346. O Čie- viz Cakov a Čechovice. C í h o v i c e, viz Cehovice. Cíchov 1 Ves 9 km sz od Třebíče. 2 1104 (falzum z 12. stol.) Scihouo, Kos
1846 Cziměř; 1872 Czimiersch, Címěř. mas, 260; 1234 Cyhhowe, CDB III, 88 ; 1371 Czichow, CDM X, 118; 1528 Czi3 P. Třebíč čes. 4 Ten Címer (!), z Címere, čímerské. chow, Ruk. arch. města Brna č. 1212, Nověji Číměř/Číměr. 5 MJ: přivlast. f. 4; 1590 ves Czychow, ZDB X X X I, 52; příp. -jb k OJ Čamir > Čě-/Čie-/Címir 1678, 1718, 1720 a 1751 Cžichow, 1846 s častou záměnou -mir/-měr — Címěr; Czichau, Cjchow; 1872 Czichau bei Pirpočát. čie- „čekat“ (viz Cechovice). Od nitz, Čichov; 1885 Czichau, Čichov; 1446 dnešní podoba Címěř. CV 59; Prof 1924 Číchov. 3 P. Brtnice a Třebíč. Ces. I2 348; Svoboda StčOJ 73. 6 Čermákův 4 Čichov, na čichov/do Čichová, Cia Haluškův mlýn. chovák, čichovské. 5 M J: přivlast. příp. Cípček 1 Zanikl jz od Jedovnic (Bla -ov к OJ *Čich, které bylo patrně hynensko) v lesní parcele č. 1230, Nekuda pokor. podobou к některému OJ počí 74. 2 1464 ves Czibczek, PB IV, 103; najícímu na Či- (Cihost, Cídrah — proti 1521 ves pustou Czipczek, PB XII, 156. tomuto pojetí mluví však zčásti dokla dy, v nichž vždy i, nikoli ie < ’á, které 3 Ves zanikla v uherských válkách v 2 . pol. 15. stol. v Číhost). Kvantita v í až 1846, a to 5 MJ je deminutivum k stč. čepek, patrně podle sousedního jm. Číhalín. CV 60 (z OJ na Či-); Prof I2 346 (tam čiepek „malý čep, Zäpfchen“ . Mělo by skutečně z Číhost). 6 PJ: Certovec. vlastně být nč. Čípeček. Ačkoli je u Svo Cikov 1 Ves 6,5 km zjz od Velké Bíbody StčOJ 198 doloženo OJ Čiepek, teše. 2 1371 super villa Czykow, ZDB přece vidíme v MJ spíše apelativní zá V, 475; 1377 villa Scykow tota, ZDB klad. V rybníkářském prostředí okolo VI, 524; 1398 Czykow, ZDB VIII, 65; Jedovnic se zdá pravděpodobné užití 1437 villam Czikow, ZDB XII, 188; 1481 apelat. čiepek „Zäpfchen“ . U odvoze na všech . . . Czikowie, ZDB XV, 40; niny z OJ bychom očekávali nějakou 1580 z Cžikowa, PB X X IX , 50; 1672 (posesívní) příponu. Méně přesvědčivé Tschikow; 1718 Czikow; 1720 a 1751 by bylo vidět v Cípček deminutivum Cžikow; 1846 Czikow, Čjkow; 1872 k čípek jako označení osady ležící stra Czikow, Čjkow ; 1872 Czikow, Číkov. nou, na okraji vsi, neboť sémantický 3 P. Náměšť n. O. Ces. výklad by předpokládal spojitost s nář. 4 Do Čikova, Cikovák, čikovské. čipek (jen lašské!), zn. pejor. „malý kousek, troška“ , které však deverbati5 MJ: přiví. příp. -ov к OJ Čik, které vzniklo hypokoristickým krácením z OJ vum k štípat. CV —; Prof —; Geb. Slov. na Čí- < Čie- < Ča-, „čekat“ např. stč. I 167. Číhost. Doklady však mají i/y i tehdy, Čížky 1 Osada obce Úsuší, 5 km zjz kdy bychom mohli očekávat nezúžené od Tišnova. 2 1415 Czyessky, ZDB X , ie. CV 59 (OJ Cík); Svoboda StčOJ 73 101; 1504 Tissky, ZDB XVII, 65; 1674 (Cá-, Cie-), 130 (-k). Kvantita v í až Cziesky; 1718 Cžiessky; 1751 Cžyssky; 1846. V lidové etymologii spojeno s nář. 1846 Czischek; 1872 Czischek, Čížek; 1906 Čižek, Čížky. 3 P. Kuřím. Ces. čík „piskoř“ , odtud pak přetvořeno na Stikov (proto i dvě ryby v obecním 4 Čižke, do Čižek/arch. do Čišek, Čiznaku). 6 Doubrava (myslivna). žák/arch. Cišák, v pl. Cišči, čiské. 5 M J: Címěř 1 Ves 8 km východně od Tře deminutivum k pl. Čechy (v. t.); méně bíče. 2 1104, falzum z 12. stol., Cepravděpodobně je MJ pl. k OJ Číšek mire, Kosmas, 260; 1460 z Čimíře, KP „malý Cech“ n. OJ Čížek, o němž viz IV, 131; 1466 pod Cžimierzem, PB IV, Cížov, s významem „ves rodiny C-ovy 171; 1491 Čímiř, AČ XVI, 412; 1556 Teoreticky je možno položit i *Cížice/ ves Czymierz, ZDB XXVII, 17; 1678 *Čišice-> Čížky/Číšky, srov. *Střělice Czimerž; 1718 Czimierž; 1720 Czimierz; —>■Střílky. Psaní žk ustáleno až v mi 165
nulém století podle apelat. číž(ek) a MJ Cížov. CV 185 (ze stč. čieše, čáša „číše“); Prof —. 6 Špilberk. 1. Čížov 1 Ves 5 km jižně od Jihlavy. 2 1358 villam Czyzow, ZDB III, 408; 1360 villam Czizow, CDM IX, 195; 1386 villam Czeyzaw seu Czyzow, ZDB VII, 465; 1481 ves Czizow, ZDB XV, 23; 1504 puol vsi Czyzowa v kraji Gihlawskem, ZDB XVII, 68 ; 1545 Czeusaw, Leupoldova kron., 96; 1601 zue Zeisaw, Leupoldova kron., 203; 1678 Z eyszaw; 1718 Z eyssau; 1720 Zeisau; 1751 Zeyssau; 1846 Zeisau, Čyžow; 1872 Zei sau, Cyžov; 1881 Cížov. 3 P. města Jih lavy; 1777 tu parcel, dvůr. Něm. 4 Čížov, arch. Čijžov, čížovskej. Něm. Tsaisa. 5 Něm. Zeissau, 1386 Czey zaw, je z čes. Cížov; viz C. 2 . 2 . Cížov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Horního Břečkova (Vranov sko). 2 1323 Cysow, CDM VII, Suppl., 217; 1516 Czikow, ZDB XIX, 7; 1560 ves Czyzow, ZDB XXVIII, 23; 1576 ze vsi Czyziowa, PB XXVII, 139; 1580 z Czyziowa, PB X X IX , 93; 1589 ves Cžižiow, ZDB X X X I, 31; 1672 Zeyssa; 1718 Zeysa; 1720 Zeisa; 1751 Zaysa; 1846 Zaisa, Čižow 1872 Zaisa, Cížov. 3 P. Vranov. Ves byla 1516 pustá, 1552 již opět osedlá. Něm. a čes. 4 Něm. Tsáisa. 5 Něm. Zaisa přeja to z čes. Čížov: C -> z, í —>■ei, -ov — -au, v nář. a (srov. Bludov/Blauda). Schwarz 313, 316 a Namenforschung II 205; Prof I2 267; Beranek 78. 3. Cížov 1 Zanikl u Staré Říše (Te lečsko), kde je Cížovský mlýn. 2 1504 ves pustou Czyzow, ZDB XVII, 71; 1906 Cížov (mlýn). 3 Ves zpustla za uher ských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Cíž apelat. číž „pták číž(ek)“ . ČV 60; Prof I2 354 (Cižice); Svoboda StčOJ 45; DS 1 1 , 134 a 13, 229. Příjm. Cíž(ek), Cíža. Člunek 1 Zanikl u Troubek (Kojetínsko) v trati Na člunkách. 2 1351 Czlunek, ZDO I, 183; 1380 Czlunek, AC XVI, 83; 1437 Czlunek, ZDO X, 67. 166
5 Název dostala ves asi podle podoby s tkalcovským člunkem, srov. Návojná (návoj „součást tkalcovského stavu“). CV - ; Prof I2 357 („loďka“) a II 650 651; Smilauer Vodopis 486. Cstětice 1 Zanikly někde v okolí Prostějova. 2 1386 vilám Cztyeticze, ZDO IV, 761. 5 MJ: příp. -ice k OJ Cstata, domác ké podoby OJ Cstibor, Cstimír apod. (k čest, čsti, f. „honor“). Zn. ves lidí Csťatových. V dokladu je zjednodušení Cst- > Ct- a přehláska ’a > ě. CV —; Prof I2 285 (Ctětín); Svoboda StčOJ 164. Č t y ř i c e t L á n ů , viz Lánů Čty řicet. Cučice 1 Ves 11,5 km jv od Náměště n. O. 2 1104, falzum z 12. stol. Tuchssici, Kosmas, 260; 1672 Czutschitz; 1718 Czucžitz; 1720 Czuczitz; 1751 Czutzitz; 1846 Czutschitz, Cučice; 1872 Cuczitz, Cučice; 1893 Cučitz, Cučice. 3 P. Mor. Krumlov. Již v 15. stol. far. kostel sv. Jakuba V.; fara zanikla. Ces. 4 Cučice, do Č učíc, Čučák/v pl. Čučičči, čučické. Arch. C očice. . . 5 M J : příp. -ice k OJ Cuk, Čuč, hypokoristickým podobám k složenému OJ Čúkvas (k čúti „cítit“ , srov. mor. čut, čut „cítit“ ), přičemž u OJ Cuk koncové -k přehod noceno na hypokor. sufix podobný jmé nům Bok, Vok, Prok < - Bohuslav, Voji slav, Prosimír; srov. krácení Ratimír Ratim. Zn. ves lidí C-ových. CV 61; Prof V 558 a 608; Svoboda StčOJ 94, 138 (Cúč). 6 PJ Na hradských. 1. Cule, nyní Slup 1 Městys 3,5 km sz od Jaroslavic. 2 1228 ecclesia de Zelub, CDB II, 320; 1510 s Culvú, ZDB XVIII, 37, ed.; 1542 vsi Cule a Micmanice, ZDB XXVI, 84, ed.; 1542 na vsi Culi, ZDB XXVI, 88 , ed.; 1561 na vsi Culi, ZDB XXVIII, 56, ed.; 1846 Zulb, Cule; 1872 Zulb, Cule. Od 1949 Slup. 3 P. Jaroslavice. Již 1228 farní kostel Jména P. Marie. Ještě 1561 ves, pak povýšena na městečko. Něm. 4 Gula, do Cule, v Culi, Čulák/Čulské. Něm. Tsu°w ( < Tsulb). 5 MJ: z apelat.
slup „slup na ryby, Fischfalle“ . Do něm osada obce Cunín-Křemenec, 3,5 km jjv činy přejato se Sl/C(e)l: 1228 Zelub, od Konice. 2 1351 Czvnyn, ZDO I, 199; nář. s přesmykem Tsulb/-w, odtud čes. 1523 z Czunina, PO XII, 123; 1551 ze -střv. Culv- s dotvořeným nom. Culva vsi Czunijna, PO X XI, 226; 1569 nad (1510) n. s úpravou na Cule (1542). Ves czumynskym (!) pastvištěm, PO XXVII, leží na rameni Dyje, je proto výklad 64; 1569 lidé moji czunijnsstij, PO z významu „slup“ velmi pravděpodobný. XXVII, 65; 1591 ves Czumin (!), ZDO Schwarz se opírá (str. 313) o falzum X X X , 123; 1604 ves Czunjn, ZDO z 1 2 . stol.: surgustum, quod vulgo diX X X II, 115; 1626 k Cunínu, LSA 110; citur Zlup, CDB I 362. 1672 ex pago Czunin, Děkan. matr. Mo Cule leží na již. Moravě v oblasti helnice; 1718 Czunin; 1751 Cžunin; 1746 rané přítomnosti něm. kolonizace. Není Czunin, Cunjn; 1872 Czunin, Cunín. proto zcela vyloučeno, že něm. 1228 3 P. Konice. Ces. Zelub vlastně čes. *Sěluby k OJ Sělub. 4 Conin |Cojin, Cojiňáci, čojinské. DiStarobylá toponomie Znojemska by similace ň-n > j-n jako v Róbajina, K oexistenci jm. *Sěluby připouštěla, rov pajiny Roubanina, Kopaniny. 5 M J: něž čes.-něm. hlásková substituce vede přiví. příp. -ín k OJ Cuně, to z apelat. k *Zelub, *Zelb, *Zulb. Je zajímavé, že čuně „krmník, Ferkel“ . R. 1569, 1591 i Cule 2. leží na Karvínsku, kde je nese ves jm. Cumín; jiný způsob disirovněž dosvědčena raná něm. koloni milace než v nářečí sub 4: ň-n > m-n, zace. srov. Vidonín, nář. Vidomin i Vidojin. 2. C u l e , viz Staré Město (u Kar CV 61; Prof I2 350 (Cinov); Svoboda viné). StčOJ 196; Jg. I 321. 6 Fňukov (hosti Cunín 1 Dříve samostatná obec, nyní nec), Hrázný mlýn.
167
D Dačice 1 Město v Jihlavsku. 2 1187 Dassyce, Jarloch, FRB II, 497; 1226 plebanus de Daczicz, CDB II, 387; 1252 středov. falzum Tethziz, CDB IV, 242; 1363 an Tetzschicz vmb Telcz, CDM IX, 303; 1399 oppidum Daczycz, ZDB VIII, 224; 1409 de Daczicz, Neumann, Nové prameny, 156; 1447 Daczicze, PB 111,38; 1466 oppidum Daczicze, ZDB XIV, 28; 1511 v Dacziczich, PB VIII, 63; 1533 Dacziczenus, Monum. univ. Prag., 310; 1547 na Dacziczych, PB X IX , 168; 1571 Dacziczenus, Monum. univ. Prag., 406; 1576 v městě Dacžyczych, PB XXVII, 168; 1633 Dacžitz; 1643 von Datzitz, Matr. ve Znojmě; 1678 a 1718 Datschitz; 1720 Datzitz; 1751 Datschitz; 1846 Dat schitz, Dačice. 3 P. Dačice (původně slušely k zboží bílkovskému). Již 1399 městečko. 1610 starý a nový zámek. Již v 13. stol. farní kostel sv. Vavřince. Od 2. pol. 17. stol. františkánský klášter. Na poč. 19. stol. cukrovar. Čes. 4 Dačice, do Dačic, k Dačicum/-im, za Dačicema, Dačičák, dačickej/dačickyj (Jemnice, Mladoňovice). 5 MJ: příp. -ice k OJ Dak n. k jeho palatalizovanému protějšku Dač, hypokor. zkratce ně kterého ze složených OJ počínajících na Da- („dáti“ : Dabor, Damír; dale- „dále“ : Dalibor, Dalemil, Dálemysl). Zn. ves lidí Dakových, Dačových. Srov. hypokor. Bok, Boč k Bohuslav apod. ČV 62 (z něm. OJ Dag, lat. Dacus); Prof —; Svoboda StčOJ 110 (OJ Dač-ek) a CMF 29, 20—29. 6 Předměstí Antonínské, Hra decké, Stráňské (po zaniklé vsi Stráň, v. t.), U valchy, Bedřichov (myslivna, dříve ves, v. t.), U nádraží, U Podcestného mlýna, Za lávky. PJ Vej hon, Kramářská cesta, U spravedlnosti. Dalečín 1 Ves 8 km ssz od Bystřice nad Pem. 2 Snad D. se týká zápis: 1073 (falzum z 12. stol.) Daletici, CDB I, 386; 168
1349 villas. . . Daleczin, ZDB I, 109; 1353 de Daleczin, ZDB II, 116; 1358 de Daleczin, ZDB III, 233; 1385 ecclesiae in Daleczyn, CDM XI, 375; 1390 in Dáleczyn, ZDB VII, 809; 1460 z Daleczyna, PB IV, 53; 1500 z Daleczina, Mor. arch. soukr., 71; 1590 na Daletčíně, LSA III, 148; 1631 vsi Daleczina, LSA III, 24; 1672 Daleczin, Děkan. matr. Svi tavy; 1674 Dalletschin; 1718 Dallecžin; 1751 Dalletschin; 1846 Daletschin, Daleczjn; 1872 Daletschin, Dalečín. 3 P. Kunštát (do 1624 samostatné panství). V 14. stol. hrad a far. kostel sv. Jaku ba V. (fara 1784 obnovena); v 16. stol. tvrz. V 18. stol. papírna. Ces. 4 Dalečín, do Dalečína, v Dalečině, Dalečák/Dalečán (Ubušínek), daleckej. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Dalica > Dalicě, Dalice, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kompo nentem dale- „dále“ (antonymem k bliz„blízko“), např. Dalebor, Dalemil; srov. Budivoj/Budica, Vlastibor/Vlastica. MJ D. patří do skupiny posesívních jmen s -čin na Čes.-mor. vrchovině. ČV 62; Prof - , I2 359-361 (MJ s Dal-), IV 590; Svoboda StčOJ 74, 143. 6 U papírny. Části vsi: Vejpustek, Benátka, Biliska. Dalenkovice 1 Zanikly mezi Komá rovém a Karlovicemi (Napajedelsko) v trati Dalenkovice. 2 1372 Dálanowicz, Liber negotiorum; 1506 ves pustou Dalenky, ZDO XVII, 9. 5 MJ: nejprve příp. -ovice k OJ Dalan, hypokor. zkratce některého ze slož. OJ s komponentem dale- „dále“ (viz výše); zn. ves lidí Dalanových. Po zpust nutí vsi má ves jm. Dalenky: deminutivum k Dálenice; srov. Nezdenice/Ne zdenky, Trpenovice/Trpenky/Trpínky. Náležitě by mělo být Dalénky. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 157 (o -an).
Dalešice 1 Městys 2,5 km sv od Hro tovic. 2 1104 Dalessici, Kosmas, 260; 1240 de Daleschice, CDB III, 260; 1321 de Dalesiz, CDM VI, 195; 1331 in Dalecicz, CDM VI, 419; 1378 monasterii Daleschicz, ZDB VI, 541; 1386 in Dalessicz, ZDB VII, 423; 1392 in monasterio Da lessicz, ZDB VII, 1034; 1460 kláštera dalessiczkeho, PB IV, 57; 1529 z Dalessycz, Ruk. arch. města Brna č. 1214, f. 13; 1530 kláštera dalessyczkeho, PB XIV, 95; 1601 na Dalessicze, PB XXXIII, 63; 1606 v gruntech dalessiczkych, PB XXXIII, 348; 1615 statek dalessiczky . . . městečko Dalessicze, ZDB X X X IV , 133; 1633 Daleszitz; 1672 Dalleschútz; 1718, 1720 a 1751 Dalleschitz; 1846 Dalleschitz, Dalešice. 3 P. Dalešice. Klášter augus tiniánek se přip. 1321, zanikl kolem r. 1560. Již 1131 far. kostel sv. Petra a Pavla (fara 1674 obnovena). Před 1564 D. byly povýšeny na městečko. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Dalešece, Daleščáci, daléské |dalešecké; něm. ofn Dalšn. 5 MJ: přip. -ice k OJ Daleš(ě), domácké podobě někte rého ze složených OJ počínajících kom ponentem dale- „dále“ (Dalemysl, Dalebor; viz Dalečín). Zn. ves lidí Dalešových. CV 62; Prof I2 360, V 590; Svo boda StčOJ 150; Schwarz 179, 202. 6 Dalešický mlýn. PJ Na šibenici. Dalibořice 1 Zanikly někde v okolí Myslibořic (Hrotovicko). 2 1234 de Daleboriz, CDB III, 74. 5 MJ: přip. -ice k OJ Dálebor, slo ženému z dale- „dále“ a -bor „bojovat, pugnare“ . Zn. ves lidí Daleborových. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 74. Dalov 1 Ves 6,5 km ssv od Štern berka. 2 1397 Dolow, ZDO VI, 642; 1409 Dolow, CDM IV, 113; 1480 ves Dolow, ZDO XII, 19; 1515 v Dolové, Prásek, Organisace, 175; 1678 a 1718 Dahle; 1720 Dahl, Dilow; 1751 Dahle; 1846 Dohle, Djlow; 1872 Dohle, Dálov. 3 P. Šternberk. Obec spolu s Horním Zlebem osídlena 1945 Valachy z Nedašova a Nedašovy Lhoty; jen 4 rodiny
z Hané. Nářečí valašské setřeno. Po místní názvosloví utvořeno nově a na hodile. Něm. 4 Dálov, Dálovják. 5 MJ: přivlast. přip. -ov k OJ Dal, zkratce OJ Dálebor, Dálemir apod. Neporozuměním 1720 Dílov — k apelat. díl. Do němčiny pře jato s a/o: 1718 Dahle, 1846 Dohle. CV - ; Prof I2 361; Svoboda StčOJ 108. 6 PJ Visídl, Na Visídlu. Damašek 1 Osada obce Třemešné, 5,5 km jv od Jindřichova. Enkl. 2 1718 Damaschko; 1720 Damasko; 1751 Damasco; 1846 Damasko, jinak Neu Rowersdorf; 1882 Damasko; 1921 Dama šek, Damasko. 3 P. Osoblaha. Ves za ložena krátce před r. 1718. Něm. 5 Za MJ převzat biblický Damašek. Něm. Neu Rówersdorj = adj. nový + něm. název pro Třemešnou, v. t. CV 264 (Damáško). Prof I2 361 Dam bořice 1 Městys 8,5 km jz od Zdánic. 2 1131 Domaboricih, CDB I, 115; 1298 de Damboricz, CDM V, 103; 1326 medietatem ville Tumbaricz, CDM VI, 313; 1348 villam Tumbaritz, ZDB I, 3; 1376 super villa Damoborzicz (!), ZDB VI, 473; 1377 Damaborzicz (!), ZDB VI, 497; 1406 villam Damborzicz, ZDB VIII, 458; 1420 super villa Damborzicz, ZDB XII, 49; 1437 prope Damborzicz, ZDB XII, 294; 1447 z Damborzicz, PB III, 5; 1499 o zboží damborské, KP VII, 191; 1513 z Damborzicz, PB Vllb, 72; 1522 na Damborziczych, PB XII, 175; 1522 lidé jejich damborsstij, PB XII, 283; 1532 konšelů damborských, PB XV, 161; 1547 z Damborzicz, PB XIX, 106; 1575 k lesu damborskemu, PB XXVII, 103; 1604 z Damborzicz, PB X XX III, 266; 1633, 1674 a 1718 z Damboržitz, 1720 a 1751 Damborschitz; 1846 Damborschitz, Dambořice; 1881 Dam bořice. 3 P. Zdánice. V 14. stol. tvrz a farní kostel sv. Martina. D. byly 1534 povýšeny na městečko. Byla tu silná žid. náb. obec. Ces. 4 Do Dambořic, k Dambořicám, v Dambořicách, Dambořák, damborské. 169
5 MJ: příp. -ice k OJ Domabor, v němž doma „zu Hause“, -bor „bojovat“ ; zn. ves lidí Domaborových. Jako se v C. upravilo v nářečí MJ Domahoř na Damhoř (Prof I2 424—425: nejprve Do ma- > Domo- podle pravých složenin ty pu Jaromír, pak nepřízvučné o zaniklo a Dom- spojeno tvarem i významem s „dám“ ), tak i naše 1131 Domabořice -> *Dombořice -> 1298 Dambořice. Na artikulaci vokálu o se podílejí i rty, které jsou však zároveň místem arti kulace následujících konsonantů m a b. Uvažujeme proto při výkladu Dorrv-/Dainspíše o tendenci diferenciační, jejíž vý sledkem je ztráta zavřenosti u o a pře chod v a. Sémantické spojení s „dám“ je pak sekundární. CV 65; Schwarz 81; příjm. Damborský. 6 Kunštát (v. t.), mlýn. PJ: Nesklovice, býv. rybníky: Spálený, Brankovský, Kunštátský. D a m i t z, viz Damnice. Damnice 1 Ves 15,5 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1353 in Dampnycz, ZDB II, 93; 1355 in Tempnycz, ZDB III, 90; 1358 in villa Dampnicz, ZDB IV, 258; 1361 in Damycz, ZDB IV, 31; 1411 v Tamnicích, KP II, 211; 1447 ves Damicze . . . v Damniczich, PB III, 54; 1464 na ves Tamnicze, PB IV, 147; 1490 uvá zali se v ves Dampniczi, KP VII, 8 ; 1491 v ves Damniczy, PB Vllb, 16; 1522 v Tamniczy, PB XII, 280; 1523 na vsi Damniczij, ZDB XXI, 2; 1614 na ves Damicze, ZDB X X X IV , 115; 1672 a 1718 Damnitz; 1720 a 1751 Damnitz; 1846 Damitz, Damice; 1872 Damitz, Damnice. 3 P. Miroslav. Ves zpustla na poč. tři cetileté války (1629 pustá), záhy opět osazena. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ *Damen (z lat. Damian), zn. ves lidí Damnových. Sku pina -m n- se zjednodušila v -m-, srov. Mníkovice > Míkovice. Nadměrně vý raznou artikulací této skupiny, typic kou zejm. při převzetí do němčiny, vlo ženo p: 1353, 1358 Dampnice; srov. Lompnitz, Jempnitz, v Praze na Kampně. Příjm. Damník Dampník. CV 62; 170
Prof I2 363 (Damnov); Svoboda StčOJ 158. Dančovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Dešné, 7 km jižně od Jemnice. 2 1514 z Danczowicz, PB Vllb, 79; 1531 na ves Danczowicze. . . z tej vsi Danczowicz, PB XV, 63; 1602 ves Manczowicze (!), ZDB XXXIII, 56; 1718 Dantschowitz; 1720 Dantschwitz; 1751 Damschowitz (!); 1846 Dantschowitz, Dančowice. 3 P. Police. Něm. a čes. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Daneč n. Danča, hypokor. podobám některého ze složených OJ s -dan (da- „dáti“ ; např. Bohdan, Danimír, Nedán) n. cizího Da niel. Zn. ves lidí D-ových. ČV 62; Prof —; Svoboda StčOJ 138 (o -ča); Bera nek 86 . 1. Daňkovice 1 Ves 12 km vsv od No vého Města. 2 Dankwicz, villam totam, ZDB I, 151; 1590 ves Damkowicze (!), ZDB X X X I, 63; 1609 Damkowicze (I), ZDB X X X IV , 33; 1674 Dankowicze; 1718, 1720 a 1751 Dankowitz; 1846 Dainkowitz, Dainkowice; 1872 Dainkowitze, Daňkovice; 1881 Damkovice. 3 P. Jimramov. 4 Do Damkovic, Damkovák, damkovskej. 5 Doklady mají vždy do 19. stol. -nk-, asimilací -m k-, což ukazuje na OJ Danek, event. Daněk, CV 62. 2. Daňkovice 1 Zanikly u Kojetína, kde se 1495 jmenují louky Daňkovice. 2 1446 Danczowicze, PO III, 88 ; 1502 Dančovice, AČ XVII, 19; 1513 louky na Dunkovicích, AČ XVIII, 182. 3 Ves ná ležela ke zboží kojetínskému, již 1495 byla pustá. 5 Jm. vsi zní v dokladech Dančovice: k OJ Daneč, Danče, která z Dan; viz Dančovice. Po zániku vsi upadlo jm. v zapomenutí, proto i zkomolení 1513 Dunkovice. 0 MJ: příp. -ovice k OJ Danek, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem da„dáti (např. Danimír, Bohdá, Nedán); zn. ves lidí Dankových. Bylo i OJ Da něk, které buď hypokor. podoba k týmž složeným OJ, nebo k cizímu Daniel;
k němu přikloněno i Dankovice — Daňkovice. ČV 62; Prof —; Svoboda StčOJ 137. Danovice 1 Zanikly někde na pan ství kolštejnském (Staroměstsko). 2 1575 s vesnicemi, které se stavi. . . ves Danowicze, ZDO X X IX , 27. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dan, to hypokor. zkratkou některého ze složených OJ s komponentem Da- (Damír, Daniel), -dan (Bohdan). Zn. ves lidí Danových. CV Prof DS 13, 60. Darkov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Karviná, 2 km jižně od Kar viné. 2 1447 Darkow, Gr-M II, 563; 1669 ex villa Darkow, Matriky ve Fryštáku; 1700 ex Darkoff, Matr. ve Fryštátě; 1736 Darkow; 1808 Darkau, Dar kow ; 1885 Darkov; 1894 Darkau, Dar kov. 3 P. Ráj. Nyní lázně. Pol. a čes. 4 Darkuv, do Darkuva/Dárková, Darkovjok, darkuvsk’i/-ovsk’ i. Též Dorkuv. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Dárek, domácké zkratce některého ze složených OJ s komponentem dar- „dar, dárek“ (např. Bohudar). CV —; Prof —; Svobo da StčOJ 134. 6 Fomaš, V dubinách/ W dubinách, V lipinách/W lipinach, V luhu/W l?gu (dvůr), Za lesem/Za la sem, Za Stonávkou/Za Stonawk^, Za vodou/Za wod^. Darkovice 1 Ves 5 km severně od Hlučína; Sl. 2 1265 de Darcendorf, CDM III, 370; 1270 Darcowiz, CDM IV, 184; 1320 villam dietám Darkowicz desertam, CDM VI, 146; 1349 Tarken, Cas. Sl. muzea 1963, 36; 1518 ves Welike Darkowicze, ZDOp III, 52; 1547 ves 'We like Darkowicze, ZDOp VI, 8 ; 1552 ves Welike Darkowicze, POp XII, 10; 1720 Doretowitz (korupt.); 1736 Gr. Darkowitz, 1830 Gross Darkowitz, Wielki Darkowice, Knie; 1924 Darkovice. 3 P. Silheřovice. Ces. 4 Do, z Darkovic, k Darkovicum, o D-och, za D-oma, Darkovjan, darkovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dárek, o němž v. Darkov; zn. ves lidí D-ových. Přívl. 1518 Welike, 1736 Gross na roz
lišení od sousedních menších Darkoviček. Německé 1265 Darcendorf je tzv. Mischname; Schwarz 219. Viz níže. 6 P J: Hajovec, Junkovec, Rodikovec. Darkovičky 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Hlučína, 3,5 km ssv od Hlučína; Sl. 2 1377 Dorken, Gr-M II, 488; 1568 při dvoře mém malodarkowskem, POp XVIII, 9; 1654 ves Male Darkowicze, PK z 1634, nefol.; 1672 Maledarkowicze, Děkan. matr. Hlučín; 1736 Klein Darkowitz; 1830 Klein Dar kowitz, Male Darkowicky, Knie; 1837 Klein Darkowitz, Darkowicky, Catal. cleri; 1881 Malé Darkovičky; 1924 Dar kovičky. 3 P. Hlučín. Ves byla 1628 pustá, záhy však osazena. Čes. 5 MJ: deminut. k Darkovice, v. t. Ves založena patrně kolonisty a pojmenová na přenesením názvu sousedních Dar kovic s přívlastkem Malé = Klein: 1377 Dorken. Schwarz, Namenforschung II 213 a Schwarz 219; ČV —; Prof —. 6 Panský dvůr, Knybajtl, Patoria, Nový svět, Záhumní. Daskabát 1 Ves 12 km ssz od Lipníka. 2 1612 z Daskabatu, Matr. Vyškov; 1662 v Daskabátskym rybníku, LSA 188; 1681 Daskabat, Děkan. matr. Pře rov; 1718 Dasskabat; 1720 a 1751 Das kabat; 1846 Daskabat, Daskabát; 1885 Daskabat, Daskabaty; 1906 Daskabat, Daskabát. 3 P. Tršice. Příp. se 1581. Čes. 4 Ten Daskabát, do Daskabáta, Daskabáčákl-čan, daskabácké. 5 MJ je utvořeno z výstražné věty „dáš kabát, dals kabát“. Jde o název místa, kde hrozilo nebezpečí přepadení, loupeže apod. Viz MJ Cotkytle, Cukmantl, PJ Hleďsebe (u Krčmy!), Pozorka (Prof V 554). ČV 264 (nejasné). Les Daskabát u Myslibořic. 6 Kramlov, Holešnický mlýn. PJ V zámčisku. Dašovice 1 Zaniklá ves 2 km jižně od Stěměch (Třebíčsko), kde je samota Dašov. 2 1353 in Dassowycz, ZDB II, 73; 1371 medium Tassowicz, ZDB IV, 458; 1464 v Dassowiczich, PB IV, 95; 171
1490 na vsi Dassowiczich, ZDB XVI, 17; 1504 ves pustou Dassowicze, ZDB XVII, 71; 1893 Dašov (samota u Stěměch). 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Daš, domácké zkratce některého ze složených OJ s komponentem da- „dáti“ n. dale- „dá le“ (viz Dačice). Zn. ves lidí Ďasových. CV - ; Prof I2 366 (Dašice); Svoboda StčOJ 149. 1. Datyně Dolní 1 Ves 14 km jz od Karviné; Sl. 2 1577 z Datynie, Práš ková poz.; 1662 auf Datin, Prášková poz.; 1704 Datyn, Matr. v Senově; 1736 Datin, Datynie; 1808 Nieder Dattin; 1885 Dolní Datyně; 1894 Nieder Dattin, Dolní Datyně. 3 P. Dolní Bludovice a Prostřední Bludovice. Pol. a čes. 2. Datyně Horní 1 Ves 9 km severně od Frýdku; Sl. 2 1808 Ober Dattin; 1885 Horní Datyně; 1894 Ober Dattin, Horní Datyně. 3 P. Senov. Ces. 4 Datyně Homi, Gumi/Gume, Datyňok. 5 M J: příp. -ynja k OJ Data, které hypokoristickou podobou např. k OJ Damír: Da-ta; zn. ves Datovu. Přívlast ky Horní a Dolní rozlišeny obě vsi až v 19. stol. Davídek 13 vidí v MJ „tě šínské“ apelat. dater „dar“, to však není nikde doloženo. Blízko Datyně MJ Lutyně se stejnou příponou. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 163 (o příp. -ta). D a u b, viz Dub. Deblín 1 Městys 6,5 km zjz od Tiš nova. 2 1234 de Deblin, CDB III, 90; 1238 de Doblin, CDM III, 194; 1241 de Doblin, CDB IV, 3; 1243 de Dobilin, CDB IV, 36; 1249 de Deblin, CDB IV, 171 (střv. falzum); 1252 de Deblin, CDB IV, 244 (střv. falzum); 1295 de Doblyns . . . de Doblyn, CMK 1926, 274; 1360 in Doblins, ZDB III, 559; 1398 in Deblyn, ZDB VIII, 35; 1415 castrum Deblyn, ZDB X, 101; 1437 z Deblína, KP III, 207; 1464 super castro Deblin, ZDB XIII, 193; 1480 Deblin, ACO č. 265, 49; 1498 de Deblyn, ACO č. 265, 94; 1504 hrad Deblijn, ZDB XVII, 65; 1570 ze 172
vsi Deblyna, PB XXVI, 116; 1633, 1674, 1718, 1720, 1751 a 1846 Deblin; 1872 Deblin, Deblín. З P. Kuřim. V 13. stol. hrad, 1294 farní kostel sv. Mikuláše (patr. měl řád Něm. rytířů). D. byl 1470 městečkem, pak vsí, na konci 17. stol. opět městečkem. 1784 tu parcel, dvůr, 1824 na místě vykáceného lesa vznikla část obce zv. Ochoz. Na poč. 16. stol. se tu těžilo stříbro. Ces. 4 Deblin, do Deblina, Deblinšči (pl.), deblinské. 5 M J: přivlast, příp. -in k OJ Debl(a) n. Dobl(a), která buď přímo z adj. deblb, dobl-ь „tlustý, velký, silný, slavný“ , nebo hypokor. zkratkou ně kterého OJ složeného s tímto kompo nentem, např. Době-slav, Době-stroj. CV 64; Prof I2 367, V 590; Svoboda StčOJ 74, 201. Viz Dobelice, Dobešov. 6 Kvardův mlýn, PJ Spilberk. 1. Dědice 1 Ves 6,5 km zjz od Mor. Budějovic. 2 1353 de Dyedycz, ZDB II, 66 ; 1498 na vsi Diediczich, ZDB XVII, 31; 1520 ve vsi Diediczich, PB XII, 107; 1577 ze vsi Diedicz, PB XXVII, 56; 1602 ves Diedicze, ZDB XXXIII, 56; 1718 Dieditz; 1720 Tietitz; 1751 Dieditz; 1846 Dieditz, Dědice. З P. Police. Ces. 4 Dědice/arch. Dějice, do Dědic/ Děj(i)c, Dědičář/Děj(i)čář, fem. Dědičářka, dědickyj, arch. dědické/dějcké. 2. Dědice 1 Dříve městečko, nyní osada města Vyškova. 2 1131 Dedicih, CDB I, 115; 1278 de Diedicz, CDM IV , 148; 1293 de Dyedycz, CDM IV, 117; 1353 prope Dedycz, ZDB III, 66 ; 1371 oppidi nostri Diedicz . . . in Diedycz . . . in Dyedycz, CDM XV, 138; 1381 Dye dycz, ZDO IV, 14; 1398 in villa Dye dycz, prope Wysskow, ZDO VI, 846; 1406 oppidi nostri Diedicz, CDM XIII, 441; 1442 městečka Dědic, LSA 338; 1482 ve vsi Dědicích, KP VI, 275; 1492 ve vsi Diediczych, PO V, 268; 1512 z Diedicz, PB X, 19; 1531 v městečku Diediczich, PO XV, 96; 1536 městečko Diedicze, ZDO XXIV, 25; 1633 Dědice; 1656 ex Dieditz, Matr. Dědice; 1671 rektor diediczky, Matr. Dědice; 1675,
1718 a 1751 Dieditz; 1846 Dieditz, Dědice. 3 P. Vyškov a klášter Všech sv. v Olo mouci. V 13. stol. hrad, v 14. stol. měs tečko. Far. kostel sv. Trojice. R. 1784 parcel, dvůr. Ces. 4 Dědice, do Dědic, Dědičák, dědické. U st. gen. též Dějice, do Dějic, Dějičák, dějické (disimilace dvou ď). 5 MJ: příp. -ice k OJ Děd ■«—děd „starý muž“ ; bylo i slož. OJ Bezděd, Dědoslav, OJ Děd mohlo být jeho hypokor. zkratkou. Ne lze však zcela vyloučit ani apelativní význam „dědici“, tj. ti, kteří dědí. CV 63 (kolísají mezi OJ Děd/Dět), 187 (z apelat.); Prof I2 374; Svoboda StčOJ 74; DS 13, 62. 1. Dědina N ová 1 Ves 10,5 km jjv od Kroměříže. 2 1365 Nouam Vilám, ZDO I, 823; 1437 Nowuwes (4. p.), ZDO X, 213; 1490 na Nowu Wes, ZDO XIII, 23; 1571 ves slově Nowa Wes, ZDO XXVIII, 55; 1670 Nowa Wes, jinak Neúdorff; 1718 Neůdorff; 1720 a 1751 Neu dorf; 1846 Neudorj, Nowá Dědjna; 1872 Neudorf, Nová V es; 1915 Neudorj, Nová Dědina. 3 P. Kvasice. Ves byla na poč. 17. stol. pustá, 1656 opět osedlá. Ces. 4 Nová Ves, na Nová Ves, neoveské, Neovešči (Bělov, Sulimov); Nová Dědi na, Novodědiňáci \Novodědinšči (Karo lín, Kostelany, Kvasice). 5 MJ znělo do 1907 Nová Ves, ale už 1846 též Nová Dědina. 6 Kopaniny, Lávky (myslivna), Podkoryta. PJ: Na kostelíku. 2. Dědina N ová 1 Ves 4 km vjv od Konice. 2 1846 Neudorf, Nowá Dědina; 1872 Neudorf, Nová Dědina. 3 P. Koni ce. Ves založena 1706. Slula též Přemyslovičky a byla pův. osídlena Němci. Ces. 5 Něm. Neudorf = nová ves, nová dědina. 3. Dědina N ová 1 Samota u Frýdlan tu n/O. (Místecko). 2. 1935 Nová Dědina. 4. Dědina N ová 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Horní Sukolomě, 3 km severně od Uničova. 2 1846 Schroeffelsdorf, Nowá Dědinka; 1872 Schroffelsdorf, Nová Dědina. 3 P. města Uničova. Ves založena 1780. Něm. a čes.
5 Něm. název Schroffelsdorf podle podkomořího sv. p. Schróffela. # MJ: z apelat. dědina „ves“. Slovo d. v mo ravských nářečích obvyklé proti ves v Cechách. Původně znamenalo to, co se dědí, srov. valašské dědina „dědic tví“ . Význam zúžen na „dědičný pozem kový majetek jednoho rodu“, z čehož přehodnocením na „rodová ves“ . Stč. dědiník „svobodný sedlák“ ; laš. džedžyňak „vesničan“ . Časté PJ Dědina, Na dědině pro střed obce. MJ Dědina není v C. CV 187. 6 Fojtský mlýn/Vogteimůhle, Valcha/Walkmůhle. 5. D ě d i n a N o v á , viz Hrozenkov Nový, viz Oznice. 1. Dědinka 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Troubelic, 6 km sz od Uničova. 2 1371 Vgyezd Parvum, CDM X, 118; 1516 ves Dědinku, ZDO XVIII, 8, ed.; 1547 ves Přední Oujezdeček, ZDO X X V , 143, ed.; 1457 V jezdec Moravský, 1564 Přední Oujezdečky, 1600 Přední Oujezdečky; Hrubý, Severní Morava, 187; 1673 zu Dórfel oberhalb der Medel, Matr. v Litovli; 1718 D orffel; 1720 Dórfl, Zadnj Augest (!); 1751 Doerfle; 1846 Doerfel, Dědinky; 1872 Dórfl, Dě dinka. 3 P. Úsov. Něm. a čes. 5 Ves se jmenovala 1371—1720 Újezd, Újezdeček s různými přívlastky: 1371 Parvum, 1547, 1564, 1600 Přední a 1457 Moravský — v protivě proti Německé mu, jinak Zadnímu Újezdu (v. t.). 1516 Dědinka = něm. Dórfel „víska“ . Viz Derfle. 2. Dědinka 1 Dříve ves, nyní část Mor. Huzové (Šternbersko). 2 1409 Dyedynka, CDM XIV, 113. 5 MJ: deminut. k Dědina; v. t. D ědkov 1 Osada obce Blízkova, 10 km sz od Velkého Meziříčí. 2 1556 ves Dietkaw, ZDB XXVII, 17; 1557 ves Diedkow, ZDB XXVII, 25; 1570 ze vsi Dietkowa, PB X XV I, 127; 1679, 1718 a 1751 Dietkow; 1846 Dietkau, Dětkow; 1872 Diedkau, Dědkov. 3 P. Čer ná. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Dě
li Z
ský/derfský. Častěji Delfle. 5 Původní tek, Dietek k diet-ko „dítě, dítko“ n. Dědek k děd „starý muž“ (snad jako něm. název byl Langezeile „Dlouhý Cejl hypokor. zkratka k slož. OJ Dědoslav, = řada“, viz Cejl. Jm. Derfle z něm. Bezděd, viz Dědice). Oba základy ne Dörfl, deminut. k Dorf „ves“. lze pro fonetickou shodu tk a dk od 2. Derfle, viz Lhota (zanikla sebe odlišit; srov. i Dětkovice. CV 64; u Kučerova). Prof I2 374 (Děd-). 6 PJ Stráž. Derflice 1 Ves 8 km vjv od Znojma. Děhylov 1 Ves 9,5 km ssv od Klim2 1846 Doerflitz, Derflice. 3 P. (klášter) kovic; Sl. 2 1434 z Diehilowa, Kapras Louka. Ves v 15. stol. zpustla, po 1751 I, 20; 1523 z Diehylowa, PKr II, 8 ; 1526 byla opět osazena. Po r. 1945 osídlena statku diehylowskeho, PKr II, 14; 1539 z různých míst jižní a střední Moravy. Něm. ves Dyheylow (!), ZDOp V, 17; 1549 ves Diehylow, POp XI, 275; 1554 fojta dte5 Původní název vsi neznáme, byl za hylowskeho, POp XIII, 18; 1736 Dziehijisté jiný než Dörfl; teprve po zpustnutí lowa; 1805 Diehilau; 1835 Diechelau; vsisko nazváno Dörflin „víska“ , s geni 1870 Diehilau, Děhilov, Catal. cleri; 1885 tivním analog, -s: Dörflins —>•Dörflitz, Dělhov, Catal. cleri; 1894 Dielhau, Dělodtud čes. Derflice. ČV 189; Prof I2 376; hoiv; 1917 Dielhau, Děhylov. 3 P. DobBeranek 92. roslavice. Ces. 1. Derflík, nyní Víska u Jevíčka 1 Ves 4 Ten Dž’el(i)hov, to Dž’el(i)hovo (na 2,5 km severně od Jevíčka. 2 1258 Dorf linz, CDM V, Suppl. 29; 1398 D roffHlučínsku), do Dž’-ova, Dž’el(i)hovjak/ -vjan (na vých. Hlučínsku), dťel(i)hovlyk (!), ZDO VI, 740; 1408 Dorffls, CDM sky. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ XIV, 6; 1418 mediam villa, Dorfflyk, *Děh(y)l, které ne zcela jasné. Snad ZDO IX, 233; 1481 v Drffliku(l), PO vzniklo rozšířením o -I z Děh, Dieh, kte V, 165; 1481 ves Dorflik, PO V, 165; ré domáckou zkratkou k Dědoslav, Dě1490 Derflik u Gewiczka, ZDO XIII, 17; dumil (k děd- „starý muž“ ); tvořeno by 1646 v dědině Derflíku, LSA 31; 1672 bylo podobně jako Václav—»•Vach/Vachl. ex pago Dörfflicensi, Děkan. matr. Mor. Pronikavé krácení s h-ovým sufixem Třebová; 1677 a 1718 Dörffles; 1720 doloženo např. v MJ Dožice k OJ Doh Dörfles; 1751 Doerfles; 1846 Doerfles, Dörflein, Dorflik; 1872 Dörfles, Derflik. Dobroslav (Prof s. v.). *Děhl snadno přehodnoceno na *Děhl- —*■Děhvl/DěOd 1949 Víska u Jevíčka. 3 P. Mor. hyl-. V Polsku na blízkém Ratibořsku Třebová. Něm. . MJ Dziqgielów. CV —; Prof —; Svoboda 4 Dřevik, na Dřevik, na Dřeviko, StčOJ 74, 168, 174. dřevické, Dřevičák (Bělá). Něm. DearfD e j c e, viz Dyjice. les. 1. Derfle, nyní Sady 1 Dříve samo 2. Derflík 1 Zanikl v okolí Křenové stat. obec, nyní osada města Uherské (Moravskotřebovsko). 2 1464 Dorfflik Hradiště, 2 km jv od Uh. Hradiště. prope Chrzenowe, ZDO XI, 34. 2 1301 Langcile, CDM V, 119; 1315 Lang5 M J: hybridní něm.-čes. podoba, cille, CDM VI, 85; 1325 Lanzeil, CDM VI, v níž čes. deminutiv, příp. -ík k něm. 282; 1520 z Derffle, PO XI, 108; 1538 li Dörfl „víska“ ( něm. 1293 Thyema, zn. místo s nerov nou půdou. R. 1523 poprvé neutrum Děrné. Z dokladu 1293 Dimauia se na bízí také výklad z adj. dm ov- k dm „trávník, Rasen“ (-ir- za r), pokládáme jej však za polatinštělou podobu čes. Děrná. Něm. 1647 Dümau vznikl přiklo něním čes. Děr- k něm. dürr „suchý, vyprahlý“ . Stal se východiskem něm. 1720 Tymau, 1805 Тут , 1894 Tyrm. CV —; Prof —. 6 Hájek, Jelenice/Hirsch berg, Na slezi/Schles. 1. Dešná 1 Ves 7,5 km jjz od Jemnice. 2 1320 in Desczna, CDM VII, Suppl., 237; 1464 circa Desstne, ZDB XIII, 111; 1528 (z) Dessneij, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; 1633, 1718 a 1720 Deschen; 1751 Deschna; 1846 Doeschen, Dešna; 1872 Döschen, Dešná. З P. Dešná (bis kupské léno). Patroc. far. kostela sv. Jana Křtit. Něm. a čes. 5 Něm. Dö schen je z čes. Dešná s analog, -en. 2. Dešná 1 Dříve samostat. obec, pak osada a nyní místní část obce Brodek u Konice, 6 km jjz od Konice. 2 1353 in villa Destny, ZDO I, 255; 1379 Desch na, ZDO III, 525; 1386 Destne, ZDO IV, 780; 1406 in villa Desczne, ZDO VII, 76; 1446 Desstne, ZDO X, 443; 1575 vsi Dessneho, PO X X IX , 89; 1672 ex pago Dessni, Děkan, matr. Mohelnice; 1718 Diesschny; 1720 a 1751 Deschna; 1846 Döschna, Deschna, Dessna; 1872 Döschna, Dešná. З P. Konice. Něm. 4 dešťanské (Hrochov). 5 O něm. Döschen viz D. 1. 3. Dešná 1 Ves 5 km severně od Vi zovic. 2 1373 villam totam Decznam, ZDO II, 352; 1407 super villa Destzne,
KP I, 217; 1446 Dessnu (4. p.), ZDO X , 415; 1548 ves Desscznu, ZDO X X V , 97; 1671 Dessna; 1672 Dessna, Děkan. matr. Holešov; 1718 a 1751 Deschna; 1846 Deschna, Dešna; 1872 Deschna, Dešná. 3 P. Lukov. Ces. 4 Déšna, na Déšnú, na Déšnéj, Déšňan, déšňanský/dešanský. 5 MJ: u vsí zvaných Dešná kolísalo s Deštná. Buď z adj. dTiščbna „deskový“ (k dtska „Brett“) — ves pak nejspíše nazvána podle stavebního materiálu použitého ke stavbě (tak CV 158), nebo — z adj. deščná (k déšč, gen. dščě „Regen“) — místo pak nazváno podle potoka bohatého v době dešťů na vodu (viz Deštná). Tak Prof I2 382. Beranek 81 („regenreicher Ort“). 6 V zadkách. PJ Stráže. 1. Dešov 1 Zanikl na panství Hrušo vany nad Jevišovkou. 3 Uvádí se jen 167.1 jako ves od nepaměti pustá. 2. Dešov Malý 1 Dříve samostat. obec, která byla sloučena s Velkým Dešovem v obec Dešov, jejíž místní část nyní tvoří, 12 km jz od Mor. Budějovic. 2 1398 de Zdessowa (nejasné, zda M. či V. Dešov), ZDB VIII, 191; 1493 v Ma lém Dešovci, LSA 586; 1512 v Malém Dessowczi, PB VIII, 71; 1520 v Malém Dessowczy, PB XII, 125; 1671 Klein Dessau; 1718 Klein Gdassau; 1720 Klein Teschau; 1751 Klein Gdasau; 1846 Klein Deschau; 1872 Klein Deschau, Malý De šov; 1885 Klein Deschau, Malý Děšov; 1924 Malý Dešov. 3 P. Bítov, Kdousov. Ces. 4 V. níže. 5 Doklady 1493-1520 Dešovec: deminut. příp. -ec k Dešov. 3. Dešov Velký 1 Dříve samostat obec, která byla sloučena s Malým Dešovem v obec Dešov, jejíž místní část nyní tvoří, 11 km jz od Mor. Budějovic. 2 1447 v Dešovci, LSA 585; 1513 ve Wélikem Dessowie, PB Vllb, 71; 1550 ze vsi Welikeho Dessowa, PB X X , 42; 1611 dědiny Welkeho Dessowa, ZDB X X X IV , 85; 1615 ve Velkým Dešově, LSA III, 3; 1872 Gross Deschau, Velký Dešov. 3 P. Bítov. Ces. 175
4 Do Velkýho/Malýho Dešova, Velko-/ Malodešovák, dešovskej/-é; Dešán „oby vatel D.“ (Třebelovice), dešanckej (Baňovice). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Sdeš/Zdeš, to hypokor. zkratka někte rého ze složených OJ s komponentem std ě- „skládat, zakládat“ , který později v češt. zaměňován s adverb. std e „zde, hier“ , např. Sdebor, Sdemysl, Zderad. Dekompozicí Zdeš— *■z Deš-, která je u MJ počínajících na Zd-, Zb-, Vzrapod. častá, vznikla podoba Dešov; srov. i kolísání Zbraslavec/Braslavec. Obě vsi nesly krátce deminutivní jm. Dešovec, v 15. stol. od sebe rozlišeny pří vlastky Malý a Velký podle velikosti; jm. Velký Dešovec si významem proti řečilo, upraveno proto na Velký Dešov, odtud pak i Malý Dešov. CV 143; Prof IV 762; Svoboda StčOJ 84, 149! 6 PJ Cížovice. Deštná 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Deštná-Roubanina, 11 km zá padně od Jevíčka. 2 1320 Desczna, Lechner 1, 8 ; 1410 z Deštného, KP I, 348; 1544 ves Dessczne, DM VII, 28; 1588 na ves Desstnu, DM XV, 163; 1677 Deschny; 1718 Deschny; 1720 Teschna; 1846 Deschna, Dessna; 1872 Deschna, Dešné; 1881 Deštné; 1924 Dešná, Desch na; 1935 Deštná. 3 P. Svitavy (biskup ské léno. 1788 zříz. fara (patroc. kostela sv. Petra a Pavla). Ces. 5 Název pravděpod. podle potoka Deštného: 1200 (falzum z poč. 14. stol.) ad originem fluvii, qui vulgo dicitur Nauirchdestneho, CDB II, 351. Prof I1 382. Viz Dešná 3. Deštné 1 Ves 17 km zjz od Opavy. Enkl. 2 1320 villam Deschnam, Lechner I, 7; 1403 super bonis Desczne, Lechner I, 22; 1542 na ves Desstne, DM VII, 22; 1593 na Dessnym, DM XXI, 39; 1676 Deschna; 1718 Doschna; 1751 Doeschna; 1846 Dorf Teschen, Dešna; 1882 Dorfteschen, Deštné. 3 P. Deštné (biskupské léno). V 16. stol. tvrz a farní kostel (pat roc. Navštiv. P. Marie). Ves se poněm čila kolem r. 1700. Něm. 176
4 Dešna/(zř.) to Dešne, z Dešne/(zř.) z Dešneho, Deščan, deščansky. 5 MJ: Viz Dešná 3. Turek SlezSb. 44, 81—92. 6 Nový dvůr/Neuhof, Dolní mlýn/Niedermúhle, Horní mlýn/Obermuhle, Srat nov/Schrattenhof, Žežulka/Kuckuck. 1. Dětkovice 1 Dříve osada obce Ludmírov, nyní místní část téže obce, 7 km zsz od Konice. 2 1592 ves Dětkovice, ZDO X X X , 122a ed.; 1677, 1718 a 1751 Dietkowitz; 1846 Dietkowitz, Dětkowice; 1881 Dědkovice. 3 P. Krakovec. Ces. 2. Dětkovice 1 Ves 7 km jjz od Pros tějova. 2 1376 in villa Dyetcouicz, ZDO III, 193; 1385 in villa Dyetcouicz, ZDO IV, 590; 1385 in villa Dyedcouicz, ZDO IV, 635; 1386 municionem Dyedcowicz cum villa Dyedkowicz, ZDO IV, 761; 1481 ves Diedkowicze, ZDO XII, 45; 1500 vsi tej Diedkowicz, PO VII, 80; 1541 ves Dědkovice, LSA 311; 1557 od dvora dědkovského . . . z Dědkovic, LSA 271; 1657 z Dietkowicz, Matr. v Prostě jově; 1672 ex pago Dietkowicz, Děkan, matr. Prostějov; 1676, 1718 a 1751 Diet kowitz; 1846 Dietkowitz, Dětkowice; 1827 Dietkowitz, Dětkovice. 3 P. města Prostějova. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 K Dětkovicim, -ich, -icema, Dětkovčák, dětkovské. 6 Plániva. PJ: Seborovice, Kluče. 3. Dětkovice 1 Ves 13 km zsz od Zdounek. 2 1311 in Dydkowicz, CDM VI, 46; 1392 in Dyetkowicz, ZDO y i, 470; 1416 in Dyedkouicz, ZDO VIII, 590; 1480 v Diedkowiczich, ZDO XII, 33; 1500 vsi tej Diedkowicz, PO VII, 80; 1511 ves Dietkowicze, PO VIII, 300; 1519 z Diedkowicz, PO XI, 22; 1676, 1718, 1720 a 1751 Dietkowitz; 1846 Diet kowitz, Dětkowice, 1872 Dietkowitz, D ětkovice; 1881 Dědkovice; 1893 Dědkowitz, Dědkovice; 1924 Dětkovice. 3 P. Pačlavice. Ces. 4 Dětkovice, do Dětkovic, Dětkovčák, dětkovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Dietek n. Dědek, které vzhledem ke sply nutí asimilovaného dk s tk nelze od sebe odlišit. Viz dále Dědkov. Zn. ves lidí
D-ových. CV 63; Prof I2 374 (Dědkov), 1786 Dittershof „D-ův dvůr“ , 1793 Dit 384 (Dětovice). tersdorf „D-ova ves“ . 1. D ětm arovice 1 Ves 7,5 km sz od 2. Dětřichov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Renoty, 4 km jižně od Karviné; Sl. 2 1305 Děthmari villa, Uničova. 2 1399 in Dyetrichsdorf, CDM Prášková poz.; 1392 von Dytmersdorff, XII, 524; 1674 Dittersdorf; 1718 DiettersPrášková poz.; 1447 Dieczmarowicze, Gr-M II, 563; 1509 na Dietmarowicziech, dorf; 1751 Dittersdorf; 1846 Dittersdorf, Getřichow; 1872 Dittersdorf, Dětřichov. PO VIII, 150; 1678 de Dedzmorowicz, Matr. ve Fryštáku; 1688 in pago Ditt3 P. města Uničova. Něm. a čes. mersdorff, VB 590; 1736 Dittmersdorf, 4' Jestřechov, Jestřechovice, JestřechoDieczmorowitz; 1808 Dittmansdorf, Dietvák, jestřechov skej; disimilace dvou marowicze; 1894 Dittmannsdorf, Dětma zubnic Dětři- > Jetři-. 5 Nazvána pa rovice. 3 P. Německá Lutyně. 1447 far. trně podle uničovského rychtáře (snad kostel. Ces. lokátora města) Dětřicha. 4 Džečmorovice, do Džecmorovic, 3. Dětřichov nad Bystřicí 1 14 km ssv Džečmorov’an, džečmorovsk’i/-morsk’i od Šternberka. 2 1320 Ditrichowalhota, Lechner I, 6 ; 1678 Dittersdorff; 1718 (Doubrava). 5 V něm. Dittmannsdorf Diettersdorff; 1720 Dittersdorf, Getrije něm. OJ přizpůsobeno něm. OJ Herr chow; 1751 Dittersdorf; 1846 Ditters mann, Hartmann; blízké Heřmanice, Herrmannsdorf mohly být vzorem. dorf, Dietrichsdorf, Getřichow, Getřichowice; 1872 Dittersdorf, Dětřichov. 6 Glembovec, Olmovec. V luhu, Zálesí. 2. Dětm arovice 1 Zanikly u Supíko3 P. Šternberk; pův. biskupské léno. vic, Jesenicko; Sl. 2 1284 Dittmari villa, Ves zpustla za třicetileté války a byla kolem 1660 obnovena. Patroc. farního CDS XIV, 3. 5 M J: příp. -ovice k OJ D&tmar pře kostela sv. Jiří. Něm. jatému z něm. Dietmar, které složeno 5 V prvním dokladu z r. 1320 při ze stn. diot „lid“ a -mari „moře“. V něm. vlastňovací příp. -ova k OJ Ditrich, zn. dokladech zn. „ves Dietmarova“, v čes Ditrichova ves, lhota. Pak již jen něm. kých „ves lidí Dětmarových“ . CV —; Dittersdorf. Prof V 581; DS 3, 38 a 16, 20. Viz Dět4. Dětřichov u Starého M ěsta 1 Ves 4,5 km sv od Mor. Třebové. 2 1321 řichov. D ě t o c h o v , viz Vítochov. Dorf Dietrichsdorff, CDM XV, 34; 1398 1. Dětřichov 1 Dříve osada obce Bu- villam Vlicze feudalem, que in vulgari Dytrichsdorf nuncupatur, ZDO VI, 740; kovice, nyní osada města Jeseníku, 3 km jv od Jeseníku; Sl. 2 1694 aussn 1408 dy Gass, CDM XIV, 6 ; 1600 von Dittersdorf, Prásek, Organisace práv, Hofe, 1736 Hofhau, 1786 Dittershof, Je 188; 1672 ex Dittersdorff, Děkan, matr. senicko; 1793 Dittersdorf, A 100; 1805 Dittershof; 1828 Dittersdorf; 1836 a Mor. Třebová; 1677 Dittersdorff; 1718 1894 Dittershof; 1924 Dětřichov, Ditters Diettersdorff; 1751 Dittersdorf; 1846 Dit tersdorf, Dietrichsdorf, Getřichow; 1872 dorf. 3 P. Frývaldov. Něm. 5 Původní jm. něm. osady bylo Hof Dittersdorf, Dětřichov; 1893 Ditters „dvůr“ , to přikloněním k výrazné jese dorf, Dětřichov, Mostečná; 1906 Ditters dorf, Dětřichov. Od 1961 Dětřichov nické skupině něm. MJ s -(h)au (tzv. -haw-Namen) upraveno na Hofhau; tím u Starého Města. 3 P. města Mor. Tře rovněž odlišeno od apelat. Hof „dvorec“. bové. Již 1391 farní kostel (fara zanik Jakmile osadu získal do vlastnictví Ka la). Něm. rel Ditters z Dittersdorfu, známý hu 5 Ves byla německá. Doklady 1398 dební skladatel a zakladatel něm. ko uvádějí i čes. MJ Ulice; jinak se ves mické opery (t 1799), přejmenována na česky zvala i Mostečná (v. t.). MJ Ulice 12
177
podle domů postavených do řady, tvo řících ulici, srov. Zeil, něm. Zeile, v. t. MJ Mostečná, Mostečné = místo s mno ha můstky. Prof III 138 (-ný) ; Schwarz 227. # MJ: analog, příp. -ov k OJ Dětřich, to z něm. Dietrich, složeného ze stn. diot „lid“ a -rihhi „bohatý“ . Původní jméno — kromě D. 1, 3 — bylo něm. Dietersdorf (OJ Dieter: domácká podoba OJ Dietrich) a Dietrichsdorf zn. D-ova ves. CV 63; Prof I2 385, V 581; DS 13, 65; Schwarz 168, 177. 6 PJ Schlossberg. 1. Dětřichovice 1 Ves 7 km zsz od Bruntálu; Sl. 2 1377 mit Dietrichsdorffe, Gr-M, 484; 1405 Dytreichsdorf, FL II, 3; 1672 Dietersdorf, Děkan. matr. Krnov; 1736 Dittersdorf; 1805 a 1835 Ditters dorf; 1870 Dittersdorf, Dětřichovice, Catal. cleri; 1924 Dětřichovice, Ditters dorf. 3 Panství komory krnovské. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. a kolem 1550 obnovena. Farní kostel sv. Michala, fara od 1786. 5 MJ: analog, příp. -ovice k OJ Dět řich, to z něm. Dietrich. Původní název něm. Dittersdorf „ves D-ova“. Český až 1870. Viz Dětřichov. 6 Svobodný dvůr/ Freihof. 2. D ě t ř i c h o v i c e , viz Větřkovice. D e u t s c h B r o d e k , viz Brodek u Konice. D e u t s c h E i s e n b e r g , viz Ruda Německá. Deutsch Hause, viz Huzová Německá. D e u t s c h J a s n i k , viz Jeseník Německý. Deutsch K o n i t z , viz Konice Německá. D e u t s c h K r a w a r n , viz Kra vaře. Deutsch Liebau, viz Libina Německá. D e u t s c h L o d e n i t z , viz Lodě nice Německá. D e u t s c h l o s e n , viz Králová. D e u t s c h M a r k e r s d o r f , viz Leskovec Německý. 178
D e u t s c h M ä r z d o r f , viz Bohdíkov Německý. D e u t s c h P a w l o w i t z , viz Pav lovice Německé. D ěvičky 1 Hrad nad Pavlovem (Mi kulovsko) na Pavlovských kopcích. 2 1222 de Dewiczki, CDB II, 234; 1223 in Deuichki, CDB II, 245; 1234; 1234 de Meidberch, CDB III, 97; 1235 Meid burg, CDB III, 107; 1244 de Meidperch, CDB IV, 43; 1247 de Meydlwerk, CDB IV, 127; 1250 de Meidberk, CDB IV, 182; 1250 de Dywicek, CDB IV, 188 (střv. falzum); 1334 Haus zu dem Maydberch, CDM VII, 1; 1906 Maidenstein, Děvín. 3 Děvičky byly původně zeměpanským hradem; později drželi hrad Lichtenštejni a Dietrichštejni k Miku lovu. Hrad zpustl po r. 1645. 5 MJ: deminut. k *Děvice (příp. -ice k mužskému OJ Děva). Jména Děvice, Děvín opředena pověstmi (Kosmas!), věnováno jim mnoho pozornosti; MJ Děvín, Děvice, Děvičky, Dívčí Hrady, něm. Magdeburg (zde 1234 Meidberch, střhn. Maid „děva“) jsou stopou něja kého prastarého zvyku, při němž byly do hradeb zazdívány panny, aby hrad byl nedobytný. V OJ Děva se též (pa trně mylně) vidívá v ide. deiuos > *div-in (indické děva „bůh“). Schwarz 86 ; Namen deutsch. Städte 112. CV —; Prof I2 386; DS 13, 65. D ě v í n , viz Děvičky. D i e t r i c h s d o r f , viz Cermná. D i e t r i c h s d o r f , viz Dětřichov. D i e t r i c h s d o r f , viz Větřkovice. Ditrichštejn 1 Místní část města Je seníku; Sl. 2 1805 Dittrichstein; 1836 Dietrichstein; 1894 Dittrichstein; 1924 Ditrichštejn, Dittrichstein. 3 Osada za ložena 1796 parcelací dominikálu. Něm. 5 MJ: německé, vytvořené analog, podle hradních jmen na -stein „kámen, skála“ k OJ Dietrich, o němž viz Dět řichov. Patrně na počest některého pan ského úředníka, nebo na rozlišení od blízkého Dietrichsdorfu/Dětřichov 1. D i t t e r s d o r f , viz Dětřichov.
D i t t e r s d o r f , viz Dětřichovice. D iváky 1 Ves 5 km západně od Klo bouk. 2 1210 Diwaci, CDB II, 364; 1237 Diuaci, CDB III, 167; 1262 in Divax, CDM III, 344; 1262 viílam, que Dywax vulgariter appellatur, CDM, 346; 1287 villam Dywax, CDM IV, 256; 1287 su per villa, que dicitur Divax, CDM IV, 280; 1674 Diwakh; 1718 Dywak; 1720 a 1751 Diwak; 1846 Diwak, Diwáky; 1872 Diwak, Diváky. 3 P. Diváky. Již 1351 far. kostel P. Marie. Zámek. V 1. pol. 19. stol. soukenická továrna. Čes. 4 Diváke, do Divák, v Divakách, Divačák/Diváčák, divácké. Něm. Tiwäg. 5 MJ: akuz. pl. k OJ Divák, tu substant. příp. -ak-b k adj. diwb „divý, divoký“ , zn. ves rodiny Divákovy. Srov. blízké Divoký a sloven. Diviaky. Výklad z apelat. divák „Zuschauer“ , podaný Schwar zem 195 a Gebauerem Slov. stě. I 251, je nepravděpodobný. Stanislav Slov. juh II 152 (Diviaky pl. k „divočák, kanec“ ). ČV 188. 6 Divácký mlýn. Divice 1 Zanikly u Brumovic (Klo boucko), kde je trať Úlehle od Divic. 2 1235 de Diuiz, CDB III, 107; 1283 de Dhiuiz, CDM IV, 211; 1390 ville nostre Dyebicz, CDM XV, 315; 1434 k Diví cím, KP III, 121; 1718 Diwcze pusté. 3 Ještě 1449 tu byl farní kostel. Ves zpustla za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Div(a) adj. diwb „divý, divoký“, n. zkratka OJ Divislav apod. Zn. ves lidí Divových. CV - ; Prof I2 388; Svoboda StčOJ 94. Viz Diváky. Divišov 1 Ves 8 km zsz od Bystřice n. P. 2 1587 Diwissow, ACO B 12; 1609 Diwissow, ZDB X X X IV , 57; 1610 z Diwissowa, LSA III, 31; 1674 Diwiszow; 1718 Diwischow; 1720 Divischow; 1751 Diwischow; 1761 obce diwissowskeg, Tenora, Bystřický okres, 87; 1846 Diwissow; 1871 Diwischow, Divišov. 3 P. Bystřice n. P. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Diviš, to buď česká podoba cizího OJ Dioniía*
sius, nebo — spíše — domácká zkratka složeného OJ Divislav k diviti se n. di vok ý; mohlo ovšem vzniknout i substantivizací adj. divb „divý, divoký“ jako H oliš+ -h olý. CV 64; Prof I2 388 a V 590; Svoboda StčOJ 33, 94, 151. Divnice 1 Ves 9 km jz od Valašských Klobouk. 2 1379 de Dywynycz, Lechner II, 83; 1460 de Diwnicz, Lechner I, 76; 1481 villam dietám Diwnicz, Lech ner I, 93; 1520 z Diwnicz, PO XI, 112; 1520 v Diwiniczych, PO XI, 137; 1533 z Diwnicz, PO XV, 329; 1592 ze vsi Diwinicz, DM XV, 185; 1592 na lidech diwiniczkych, DM XV, 186; 1604 ve vsi Diwiniczych, DM XXIII, 28; 1670 D iwinicz; 1671 Dywnycze, Děkan. matr. Uh. Brod; 1718 Diwnitz; 1720 Diwinitz; 1751 Diwnitz; 1846 Diwnitz, Diwnice; 1872 Diwnitz, Divnice. 3 P. Divnice (biskupské léno). Zámek. Ces. 4 Ty Divnice, z Divnic, Divničané, divnický. 5 MJ: příp. -ice k OJ Diven, to buď substantivizací adj. diwb „divý, divoký“, nebo hypokor. podoba slož. OJ Divislav, o němž v. v. Zn. ves lidí Divenových. ČV 188; Prof —; Svoboda StčOJ 94, 158 (o -en). 6 Pod bukovinou mlýn, U Vaculíků. D ivoký 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Těšánky-Divoky, 2 km jižně od Zdounek. 2 1131 Diuoceh, CDB I, 115; 1355 vilám Dywok, ZDO I, 392; 1368 villam Dywoki . .. villam Dywoky, ZDO I, 1067; 1520 ve vsi Diwocziech, ZDO XVIII, 26; 1542 od dijwoczkych gruntuov, ZDO X X V , 69; 1611 z diwoczkych lesů; Buchlovský urbář; 1670 Diw oky; 1718 Diwakh; 1720 Diwok; 1751 Diwak; 1846 Diwok, Diwoký; 1872 Di wok, Divoké; 1893 Divok, Divoký. 3 P. Zdounky. Čes. 4 Z Divok, k Divokám, v Divokách | -cích (Roštín), divocké. 5 Jako je MJ Diváky pl. k OJ Divák, tak je Divoký pl. k OJ Divok: to vzniklo buď z adj. divoko, nebo ze substant. divok-b odvo zeného z diwb (csl. divbjb); podobně stč. div-ús „ryba nějaká“ (Geb. Slov. 179
stč. I, 253), div-ník, laš. džyv-ak „di voký člověk“ též „podivín“ , sloven. div-úr „divoch, divočák“ . Na -ok srov. OJ Běl-ok, Mil-ok, *L’ub-ok u Svobody StčOJ 138. CV 64 (div-okb). 6 PJ: Žá rová, Zernava. 1. Dlouhá 1 Zanikla v lesní trati Dlouhá u Radostína (Velkomeziřičsko). 2 Bez dokladů. 2. Dlouhá Moravská 1 Dříve osada obce Muzlova, nyní osada Březové nad Svit., 11 km jjv od Svitav. 2 1535 ves Dlauha, Mírovský urbář; 1677 Wiessen; 1718 Wiessen; 1751 Wisen; 1846 Mäh risch Wiesen, Dlauha W es; 1872 Mäh risch Wiesen, Dlouhá Ves. 3 P. města Březové. Něm. 5 R. 1846 na rozdíl od blízkého Böh misch Wiesen „české louky“ v Čechách užito přívlastku Mährisch „moravské“ ; r. 1846 a 1872 též Dlouhá Ves — podle podoby. # MJ: z adj. dlouhá, tj. ves, u D. 2. louka, odtud něm. Wiesen. ČV 190; Prof I2 390. Dlouhé 1 Ves 7 km jjv od Nového Města. 2 1407 super medietatem ville Dluha, ZDB IX, 54; 1417 super villas Dluha et Krzydle, KP III, 3; 1447 in media parte ville Dluha, ZDB XII, 697; 1447 v Dlúhém, KP III, 280; 1500 z Dlouhýho, AČ XVI, 552; 1587 Dlauhy, Urbář panství novoměstského; 1590 ves Dlauha, ZDB X X X I, 65; 1674 a 1718 Dlauhy; 1720 Dlouhi; 1751 a 1846 Dlau h y; 1872 Dlouhý, Dlouhé; 1893 Dlouhý, Dlouhý, Dlouhé; 1924 Dlouhé. 3 P. No vé Město. Čes. 4 To Dlouhý, Dlouhán, dloužský. 5 O MJ v. v. Rod adj. kolísal: 1447 Dlouhá, patrně se tu ještě pociťovala souvislost s substant. ves, lhota, louka. Č V 190. 6 Ježkov, Zátoky (myslivna). Dlouhomilov 1 Ves 8,5 km vsv od Zábřehu. 2 1356 in Dluhomilov, ZDO I, 482; 1407 v Dlúhomilově, KP I, 299; 1437 villam Dluhomilow, ZDO X, 311; 1464 v Dluhomilowie, ZDO IV, 74; 1510 ves Dluhomilow, ZDO XVII, 19; 1606 fojta dluhomilovského, Prásek, Organi180
sace, 204; 1672 Lommersdorf, Děkan, matr. Mohelnice; 1677 Lomigsdorf; 1718 Loniegsdorf; 1720 Lamigsdorf; 1751 Lomigsdorf; 1846 Lomigsdorf, Dlouhomilow; 1872 Lomigsdorf, Dlouhomilov. 3 P. Zábřeh. Farní (od 1734) kostel Všech sv. Čes. 4 Dlóhomilov, Dlóhomilovák, dlóhomilovské |Dlómilov; první část MJ se v nářečí redukovala na jediné ó, podpo rováno navíc hanáckou změnou ou > ó: Dlouho- > Dlóho- > Dló-. Srov. synizesi Bohuslavice > Bó-. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Dlúhomil, složeného z dlúho- „lang“ a mil-b „m ilý“ . Do 17. stol. zapisováno vždy s Dlúho-, r. 1846 Dloho- poprvé s hanác. ú > ou > ó, od 1872 Dlouhomilov. Do němčiny přejato jm. nejspíše z nářeční podoby Dlóho milov n. Dlómilov, vzniklé synizesí; Dlóm— y *Lommil- + analog, gen. -s a za -ov časté něm. -dorf „ves“ : *Lommilsdorf, z čehož buď disimilací a přikloně ním k obvyklým něm. OJ na -er —y Lommersdorf 1672, nebo převládl i-ový vokál a jm. upraveno na Lomigsdorf. ČV 64; Prof —; Svoboda StčOJ 74. 6 Meaelské. Dlouhonosy 1 Zanikly u Oleksovic (Znojemsko), Nekuda 130. 2 1284 in villa Dlochonocz, CDM IV, 218. 5 M J: z přezdívky pro obyvatele s dlouhými nosy, *dlúhonosi; spíše se však název vztahoval jen na jednoho člověka s dlouhým nosem. Viz Lutterer NR 1964, 81n. ČV - ; P ro f-. 1. Dluhonice 1 Ves 3km západně od Přerova. 2 1131 Dilgonici, CDB I, 115; kolem 1235 Dluhonicz, CDB III, 128; 1478 podle dúbravy dluhonskej, AČ XVI, 206; 1513 v Dluhoniczych, PO IX, 234; 1513 fojta dluhonského, PO IX, 234; 1589 v grunty naše dluhonske, PO X XX II, 122; 1589 lidé naši dluhonsstij, PO X XX II, 122; 1673 Dluhonicz; 1691 Dluhonicz, Děkan. matr. Přerov; 1846 Dluhonitz, Dluhonice. 3 P. Nenakonice. 1783 tu parcelován dvůr, který patrně stával v trati Pustky. Čes.
Dobesswald, ZDOp VII, 20; 1611 ves 4 Ty Dluhonice, do Dluhonic, k Dluhonicim, ze Dluhonicama, Dluhoňák, Dobesswaldt, PKr z 1634, 150; 1612 ves dluhonský. 5 První doklad 1131 Dilgo- Dobesswald, ZDOp X, 16; 1635 z Dobessnici má ještě nominat. -ici, nemá gr > fc waldu. Matr. Hranice; 1672 ecclesia Dobischwaldensis, Děkan. matr. Lipník; a il ukazuje na OJ Dlgoň. 2. Dluhonice 1 Zanikly mezi Hruš 1805 a 1835 Dobischwald; 1870 Dobischkami, Tvrdonicemi a Kosticemi (Břecwald, Doběšov, Catal. cleri; 1894 Do bischwald, Doběšov. 3 P. Odry. Něm. lavsko), kde jsou pole Dluhonska. 2 1384 Dluhonicz, ZDO IV, 509, 1389 5 První doklad z r. 1374 je sice něm. Dobeswalt, vznikl však jako hybridní villam Dluhonicz, ZDO VI, 57; 1416 čes.-něm. podoba úpravou čes. předlohy Dlhonicz, ZDO VIII, 545; 1437 Dluho nicz, ZDO X , 246; 1528 v Dluhoniczych, *Dobešov; srov. v širším okolí ještě PB XIV, 113. 3 Ves zanikla v polovině Stachenwald/Stachovice a něm. Kunwald/Кипгп. Čes. Dobešov: přivlast. 16. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dlúhoň, to příp. -ov к OJ Dobeš, to buď hypokor. zkratka složeného OJ Doběslav apod. buď substant. adj. dlúhý „lang“ (srov. (o dob- viz Deblín), n. к lat. Tobiáš múdry — Múdroň, ščědrý — Stědroň), (tak Prof I2 395; ČV 64). MJ zapisovány n. hypokorist. zkratkou složeného OJ též v pl.: v horním Poodří a Poopaví Dlúhomil, Dlúhovoj apod. (srov. Dobroslav — Dohroň, Jaromír — Jaroň). Zn. některá MJ s -ov přecházejí do plurálu, ves lidí Dlúhoňových. ČV 64; Prof I2 srov. Bartoltovy, Heřmínovy, Hošťál390 (Dluhoňovice); Svoboda StčOJ 161. kovy, Pelřimovy. Podoba Bešvald vznik Dobelice 1 Ves 4 km jz od Mor. la dekompozicí počátečního Dobeš-, Krumlova. 2 1260 de Dobliz, CDM III, v němž Do- chápáno jako předložka. 286; 1356 in Dobelicz, ZDB III, 127; SlezSb 1953, 371. 1360 in villa Dobliz, Reg. VI, 419; 1386 Dobešovice 1 Zanikly v okolí Nevojic in villa Dobilicz, CDM XI, 390; 1481 (Bučovicko). 2 1392 Dobessowicze, ZDO z Dobelic, KP V, 276; 1528 Dobelicze, VI, 482; 1406 villam Dobessowicze, ZDO Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; VII, 220. 3 Nekuda 130. 1547 v hoře dobelyczke, PB X IX , 535; 5 MJ: příp. -ovice к OJ Dobeš, v. v., 1649 Dobelicz, Urbář panství moravsko zn. ves lidí Dobešových. Prof I2 396. krumlovského; 1672 a 1718 Dobelitz; D o b i s c h w a l d , viz Dobešov. Dobrá 1 Ves 5,5 km v jv od Frýdku; Sl. 1720 Dubélitz; 1751 Dobeletz; 1846 Do belitz, Dobelice. 3 P. Mor. Krumlov. 2 1305 Dobrazemica, 1447 Dobersey, Ves byla proslulá vinařstvím. Ces. 1450 Dobruzemiczi (4. р.), 1447 z Dobry 4 Dobelice/Dobelce, do Dobelic/Do Zemicze — vše Prášková poz.; 1641 Dob belc, Dobelčák/Dobeličák, dobelcké/dorá Zemice, LSA 412; 1666 ex pago Dob belické. Dobélce (Vémyslice). 5 MJ: ré prope Fridecium, Matr. v Lipníku; příp. -ice k OJ Dobel, o němž viz Deb- 1688 in pago Dobra, VB 566; 1701 z Dob lín. Zn. ves lidí Dobelových. Něm. 1720 ré, Matr. v Frýdku; 1712 Dobra, Matr. Dubélitz se substitucí o —>- něm. u, 1751 v Frýdku; 1808 Dobrau; 1885 Dobrá; 1894 Dobrau, Dobrá. 3 P. Frýdek. Již Dobeletz z čes. nář. Dobelce, v němž silná redukce i, typická pro znojemský 1447 far. kostel. Čes. typ hanáckého nářečí. CV 64; Prof V 5 MJ: pův. jmenné adj. dobra „gute“ , 590; Svoboda StčOJ 74, 169. tj. země, viz doklady do r. 1641. Pak D o b e r s e i k , viz Dobřečov. subst. země „Erde“ vynecháno, zacho Dobešov 1 Ves 4 km zsz od Oder; Sl. valo se však v predikátu rodu Vlčků 2 1374 de Dobeswalt, Rolleder, Ge z Dobrozemice. ČV —; Prof I2 397—398. schichte der Stadt Odrau 45; 1568 ves 6 Bahna (les). 181
Dobratice 1 Ves 13 km jz od Ces. Tě šína; Sl. 2 1736 Dobratice; 1808 Dob ratitz; 1894 Dobratitz, Dobratice. 3 P. Dolní Tošanovice Čes. 4 Dobročice, do Dobročic, Dobročan, dobrack’i. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobrata, odvozeného hypokor. sufixem -ata z některého ze složených OJ s kompo nentem Dobro- (dobrt „dobrý, gut“ , např. Dobroslav, Dobrobud, Dobromir, Dobromysl). Zn. ves lidí Dobratových. V nář. dokladech sub 4 nář. změna a > o. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 74, 164. Dobrčice 1 Ves 6 km jjv od Přerova. 2 1368 in Dobrczicz, ZDO I, 1011; 1437 de Dobrczicz, ZDO X, 209; 1448 in Dobrczicz, ZDO X, 843, 1463 v Dobrcziczich, PO IV, 1; 1691 pagus Dobrczicz, Děkan. matr. Přerov; 1718 Dobrtschitz; 1751 Dobrschitz; 1846 Dobrtschitz, Dob říc, Dobřzicz; 1872 Dobrtschitz, Dobrči ce. 3 P. Přestavlky. Ces. 4 K Dobrčicom, v Dobrčicách, za Dobrčicama, Dobrčáci, fem. Dobrčáčka. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobrka nebo Dobrek, hypokor. podobám některého OJ počínajícího na Dobr-, viz Dobratice; zn. ves lidí D-ových. OJ Dobrka mohlo vzniknout i z apelat. dobrek „mocný člověk“ (Geb. Slov. stč. I 269). CV 65; Prof I2 399 (Dobrčice), 405 (Dobrkov); Svoboda StčOJ 131; DS 4, 25. 6 Chme lin. 1. D obrkovice 1 Ves 8 km severně od Uh. Brodu. 2 1360 villam nomine Dobrkouicz, ZDO I, 904; 1397 villam Dobrkowicze, ZDO VI, 604; 1406 villam Dobrkowicze, ZDO VII, 162; 1580 z . . . Dobrkowicz, PO X X X , 48; 1612 ves Do brkowicze, ZDO XXXIII, 69; 1671 Do brkowicze; 1718 Dobrokowitz (!); 1720 Dobřzkowitz; 1751 Dobrkowitz; 1846 Dobrkowitz, Dobrkowice; 1872 Dobrko witz, Dobrkovice. 3 P. Velký Ořechov. Ces. 4 Dobrkovice, do Dobrkovic, Dobrkov ’an, dobrkovský. 2. Dobrkovice 1 Zanikly patrně
182
u Petrovic (Třebíčsko). 2 1104 falzum z 12. stol., Dobrchovici, Kosmas 260; 1586 při gruntech, jenž slově pusté dvo ry dobrkowsky, ZDB X X X , 248. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dobrek, Do brka, o nichž viz Dobrčice. Zn. ves lidí Dobrkových. CV 65; Prof I2 405. D o b r o b u d y na Hrotovicku (Nekuda 38) nezanikly, jsou totožné s Dob rou Vodou (v. t.). D obročkovice 1 Ves 8,5 km vsv od Bučovic. 2 1355 in Dobroczkouicz, ZDO I, 393; 1376 de Dobroczkowicz, CDM XV, 168; 1437 in tota villa sua Dobrocz kowicz, ZDO X, 144; 1466 super villa Dobroczkowicze, ZDO XI, 237; 1590 ves Dobrzeczkowicze, ZDO X X X , 71; 1670 Dobrocžowitz (!); 1751 Dobroškowitz; 1751 Dobrocžkowitz; 1846 Dobroczkowitz, Dobroczkowice; 1872 Dobrozkowitz, Dobročkovice; 1893 Dobročkowitz, Dobročkovice. 3 P. Nové Zám ky. Ces. 4 Dobročkovice, do Dobročkovic, Dobročkovák, dobročkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dobroček, Dobročka, ta roz šířena o deminut. -ek, -ka z OJ Dobroč, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s dobr- „dobrý, gut“ (viz Dobratice). Zn. ves lidí Dobročkových. Srov. Dobr kovice. CV 65; Prof I2 406 (jiné!); Svo boda StčOJ 140. Dobrohošť 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Bílkova, 4 km východ ně od Dačic. 2 1399 Dobrohoscze, ZDB VIII, 224; 1447 Dobrohosst, ZDB XII, 777; 1466 Dobrohosstie, ZDB XIV, 28; 1610 ves Dobrohošt, ZDB X X X IV , 41, ed.; 1678 Dobrholtz (!); 1718 Dobrohosst; 1720 Dobrohošt; 1751 Dobrohosst; 1846 Dobrohošt, Dobrohošt; 1872 Dobrohoscht, Dobrohošt. 3 P. Dačice. Ces. 4 Ta Dobrohošt, z té Dobrohoště, k, o Dobrohošti, za Dobrohošti; Dobrohán, dobrohoňskej \dobroňskej. 5 MJ: příp. -jb k OJ Dobrohošt, zn. ves Dobrohostova. CV 65; Prof I2 407 (-ov); Svobo da StčOJ 74. D obrochov 1 Ves 10 km jižně od Pros
tějova. 2 1131 Dobrochouicich, CDB I, 115; 1348 in Dobrochow, ZDO I, 15; 1373 in villa Dobrochow, ZDO II, 308; 1376 in vila Dobrochow, ZDO III, 207; 1406 v Dobrochově, KP I, 150; 1437 Dobrochow, ZDO X, 55; 1512 Dobro chow, ZDO XVII, 41; 1541 ves Dobrochov, LSA 311; 1617 z Dobrochowa, Matr. v Pustiměři; 1676, 1718 a 1751 Dobrochow; 1846 Dobrochau, Dobro chow; 1872 Dobrochau, Dobrochov. 3 P. města Prostějova. Ces. 4 Dobrochov, do Dobrochova, Dobrochovák/-věšák, dobrochovské. 5 MJ znělo původně Dobrochovice: příp. -ovice k OJ Dobroch, hypokorist. podobě některého ze složených OJ s komponen tem Dobr- „dobrý, gut“ (viz Dobratice); zn. ves lidí Dobrochových. Přechod Dobrochovice/Dobrochov zaznamenán poprvé 1348: patrně podle Prostějov s diftongizací -eik a toponymický sufix -ov vynechán, což bývá při přejetí do němč. často. Zpět ným počeštěním vznikl 1846 čes. název Dobřečov. CV 65 (z OJ *Dobřeč); Prof I2 403; Schwarz 341 (z OJ Dobřeč); Svoboda StčOJ 137 (OJ Dobřík hypokor. k Dobroslav, -mír, -host apod). t Dobřetín 1 Pravděpodobně původní název Popic (Hustopečsko). 2 1131 Dobretin, CDB I, 115; 1174 circuitum, que vocatur Dobretin, CDB I, 289. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Dobřata, to hypokor. sufixem - ’ata < -qta z některého složeného OJ s komponen tem dobr- (viz Dobratice, zde neměkčící -ata). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 164. * Dobřínsko 1 Ves 4 km zsz od Mor. Krumlova. 2 1131 Dobrensco, CDB I, 115; 1298 de villa Dobrenz, CDM V, 97; 1358 villam Dobrencz, ZDB III, 289; 1369 in der Dobrencz, ZDB V, 249; 1373 Dobrenicz, ZDB VI, 128; 1379 villam Dobrencz, ZDB VI, 644; 1528 Dobrzinsko, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; 1643 Dobržinska, Urbář panství morav skokrumlovského; 1672 Dobržensko; 1718 Doberzinsko (!); 1720 Dobržensko; 1751 Dobržinsko; 1846 Dobřinsko; 1872 Dobrzinsko, Dobřensko; 1893 Dobřinsko; 1924 Dobřínsko. 3 P. Mor. Krumlov. Již v 16. stol. farní kostel sv. Prokopa. Fara 1784 obnovena. Ces. 4 Dobřinsko, do Dobřinska, Dobřiňák, dobřinské. 5 Vzhledem ke starším něm. dokladům s -enz lze vyjít buď z čes. *Dobronín (přivlast. příp. -ín k OJ Dobroně, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s komponentem dobr„dobrý, gut“, o nichž viz Dobratice; srov. Dobronín v C., něm. Dobrenz, Prof I2 409), n. z čes. *Dobřany „ves lidí bydlících v dobří, debří“ k stč. debř, debřa/dobř, dobřa „lesní údolí, prohlubeň, Talmulde, Schlucht“, časté mu základu slovan. toponymie. *Dobřany -> něm. Dobrenz, srov. Moravany —*■Morweins (—>■ Morbes) nebo Měnín
—*■ Meneins (—> Menes), v nichž analog, genit. něm. -s. Něm. Dobrenz zpětně přejato do češt. Dobren(e)c, podle ne přímých pádů do Dobrence apod. vy tvořen morfologickou analogií nový nom. Dobrencko, -sko, od 1528 uprave no na Dobřinsko. CV 188 (od adj. dob rý); Prof V 632 (Dobřany). O zákl. d-bbrb bohatá literatura, viz přehledně v DS 16, 22, též Šmilauer PST 93; Machek ES 82; Spal 47. Dobšice 1 Ves 2,5 km východně od Znojma. 2 1190 Dobsici, CDB I, 326. Další doklady viz Stošíkovice na Lou ce. 3 P. (klášter) Louka. Něm. a čes. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobeš, o němž viz Dobešov. Jediný doklad má ještě nominativní -ici. Další doklady jsou až od 1672 něm. Tesznitz, kdy na osadu přenesen název Stošíkovic na Louce (původně Těškovice, v. t.), k němuž pro rozlišení dány ve znojemské kanceláři přívlastky 1846 Klein, Malé. CV 64; Prof I2 414. D o h l e , viz Dalov. D o c h o v , viz Milotice (Opavsko). Dol Sejpský 1 Samota u Šleglova Staroměstsko p. Sn.). 2 1893 Seifen grund; 1935 Sejpský Dol, Seifengrund. 5 MJ z něm. Seifengrund „dolina, v níž je rýžoviště“. O něm. Seifen — viz Brandzejf a Seifen. Místo čes. Dol lépe Důl < stě. dól. CV —. 1. Dolany 1 Samota u Petrovic (Kar vinsko); Sl. 2 1917 Dolany. 2. Dolany 1 Ves 8,5 km sv od Olo mouce. 2 1283 de Dolan, CDM IV, 211; 1351 villam Dolan, ZDO I, 184; 1378 Dolany, CDM XI, 123; 1405 prope Do lan, CDM XII, 175; 1465 de Dolano, Lechner I, 131; 1480 plebani de Dolano, ACO 265, 11; 1499 kláštera dolanskeho, PO VII, 39; 1505 v Dolanech, PO VIII, 12; 1515 fojta dolanskeho, PO X, 92; 1531 v Dolanech lidem našim dolanskym, PO XV, 127; 1606 Dolanskými, LSA 168; 1633 Dolanij; 1691 Dolain, Děkan. matr. Olomouc; 1718 a 1751 Do lem; 1846 Dollein, Dolany; 1872 Dolein,
Dolany; 1885 Dollein, Dolany. 3 P. Do lany. 1379 byl z Tržku do Dolan pře nesen kartuziánský klášter, který slul v Dolanech klášter Údolí Josafat. Kláš ter byl dobyt husity, kteří si tu zřídili tvrz, načež byl přeložen do Olomouce. 1786 tu byl parcel, dvůr. Ces. 4 Dolane, do Dolan, v Dolanech, Dolanšči, dolanské. 5 MJ: akuz. pl. k dolěné „lidé bydlící v dole, Talbewohner“ . Antonymum k Hořany, Pohořany. ČV 188; Prof I2 421; Spal 33. 6 Bouda, Chmelnice. Dolce 1 Osada obce Branné, 5 km východně od Starého Města p. Sn. 2 1575 ves nová Grunt pod zámkem, ZDO X X IX , 27; 1591 ves Grunth, ZDO X X X , 139; 1678 a 1718 Grundt; 1720 a 1751 Grund; 1846 a 1872 Grund, Grunt; 1924 Dolce, Grund. 3 P. Kolštejn. Osada za ložena kolem 1570. Něm. 5 MJ původně něm. Grundt = dolina, údolí, dno. Až 1924 název počeštěn ar chaicky Dolce: deminut. k staroč. dóZ, pl. dólce. Lépe Důlky. CV —. Dolenice 1 Ves 16 km jjv od Mor. Krumlova. 2 Snad identické: 1046, fal zum z 12. stol. Dolnem, CDB I, 382. 1718 Tullnitz, pustá ves; 1751 Tolnitz, pustá ves; 1846 Tulnitz, Tulnice; 1872 Tulnitz, Tulnice. 3 P. Fryšava. Ves by la dlouhou dobu pustá, teprve po 1751 obnovena. Něm. a čes. 5 Chybějí doklady. Z falza lze vyvo dit nom. Dolné „ves ležící v dole“ . Něm. 1718 Tullnitz snad z čes. *Důlnice/Dolnice: substantivizující příp. -ice k adj. dolná „ves ležící v dole“ . CV 264 (bez); Prof I2 423. Dolnice 1 Zanikly někde v okolí Prostějoviček na panství plumlovském. 2 1447 in Dolnicz, ZDO X, 765. 5 Výklad viz výše. U Krumsína byl 1412 les Dolnice: cum silva dieta Dolnycze, ZDO VIII, 324. 1. Doloplazy 1 Ves 10,5 km západně od Kojetína. 2 1365 in villa Doloplas, ZDO I, 897; 1399 de Doloplaz, CDM XV, 389; 1492 ve vsi Doloplazech, ZDO 185
XIV, 7; 1571 ze vsi Doloplaz, PO XXVII, 391; 1583 ve vsi Doloplazich, ZDO X X IX , 115; 1676 Doloplazy; 1718 Dolloplas; 1720 Doloplas; 1751 Dolloplas; 1846 Dolloplass, Doloplaz; 1872 Dolo plas, Doloplazy. З P. Doloplazy. Záme
1437 villam Wlcziedoly, ZDO X, 528; 1480 na Wlczidoly, ZDO XII, 7; 1561 Vlčodolskými, LSA 600; 1616 ve Wlcži Dolij, ZDO XXXIII, 105; 1670 Wlcžy Doly; 1718 Wlcžy Doly; 1751 Wlczidoly; 1846 Wltschidel, Wltschidol, Wltčidoly, ček. Ces. W lčjdoly; 1872 Wlczidol, Vlčí Dol; 1893 Wlčidol, Vlčí Doly. 3 P. Věžky a Dří4 Doloplaze, z Doloplaz, Doloplaščák, nov. Kolem r. 1670 byla ves pustá, 1718 doloplaské. 2. Doloplazy 1 Ves 11,5 km vjv od již osazena. Ces. Olomouce. 2 1234 in Doloplaz, CDB III, 4 Dole, vlčidolské. 5 Přívlastek Vlčí 98; 1588 ke vsi Doloplazum, PO X X X I, patrně podle vlků, kde hrozilo nebez 525; 1592 obec dědiny D oloplaz. .. chra pečí od vlků. Srov. PJ Liščí doly stiny doloplazské, LSA 122; 1676 Dolo (Sloup), Vlčí doly (Halenkov) a Kraví dul (Bobrovníky). Od 1437 v pl. Doly. plazy; 1691 pagus Doloplaz, Děkan, 9 MJ: pl. k apelat. důl, stč. dól, zn. matr. Přerov; 1720 Doloplas; 1751 Dol loplas; 1846 Dolloplass, Doloplazy; 1893 osada ležící v dole. CV 188, 284; Prof I2 432-4. Doloplaz, Doloplazy. З P. Doloplazy. D om am il 1 Ves 9 km sz od Mor. Bu Ještě na poč. 19. stol. tu byl zámeček. dějovic. 2 1220 ecclesiam de Domamil, Ces. CDB II, 207; 1224 de Domamil, CDB II, 4 Doloplaze, doloplaské. 5 Název pat 226; 1284 ville Domamil, CDM IV, 218; ří k nejstarší vrstvě MJ na Moravě. Je přezdívkou pro lidi, kteří se plazili, tj. 1348 ecclesia Domamyl, CDM VII, 878; asi „lopotili“ v dole, dolině, po dolech. 1351 in villa Domamyl, ZDB II, 13; CV 189 (odmítá z „plazit se dolů“ ); 1511 v grunty naše domamilske, PB VIII, 64; 1672 Thomamúhl; 1720 a 1751 Prof I2 423; Spal Pětipsy 7. 6 Větrný mlýn, Olešnice (myslivna), Sušárna, Domamúhl; 1846 Domamúhl, Domamyl; Starý větřák. 1872 Domamúhl, Domamil. 3 P. Budeč. 1. Doly 1 Osada městyse Bouzova Již 1220 farní kostel sv. Prokopa. Ces. (Litovelsko). 2 1846 Hoffnungsthal, Na 4 Ta, (ojed. u st. gen.) ten Domamil, Dolach; 1872 Hoffnungsthal, Na Dolách; z Domamile, o Domamili, za Domamiló 1885 Doly, Catalogus cleri; 1924 Doly. /ojed. Domamilem, Domamilák/DomaЗ P. Bouzov. Na poč. 18. stol. se tu po lák, domamilské. 5 MJ: přivlast. příp. čala těžit železná ruda a při dolech -jb k OJ Domamil, složenému z kompo vznikly hutě (zanikly na poč. 19. stol.) nentů doma- „zu Hause“ a -mil „milý, lieb“ (srov. OJ Domabor, Domorad, Doa při nich osada. Ces. maslav apod.). Původně mask., které 4 Dole, Dolák, dolské. 5 MJ pův. přešlo k fem. ja-kmenům (jako MJ ty něm.: Hoffnungsthal = romantický ná zev „údolí naděje“ . Česky nejprve 1846 pu -boř, Telč, Ohrozím). CV 65; Prof I2 Na Dolách, od 1885 jednoslovně Doly. (Domahoř, Domamyšle); Svoboda StčOJ 74. 6 PJ Králova Ves, Chmelík, Rado Ces. i něm. MJ souvisí s těžbou železné vany, Bitešov, Komámičky, Zahrádky. rudy. Domamyslice 1 Ves 3,5 km východně 2. Doly 1 Samota u Boršova (Moravskotřebovsko). 2 1935 Doly, Bergwerk. od Plumlova. 2 1355 in Domamisslicz, ZDO I, 390; 1438 Domamislicze, PO III, 5 Z něm. Bergwerk „místo, kde se 54; 1447 v Domamyslicziech, PO III, těžila ruda“ = důl, doly. 112; 1498 ves Domamyslicze, PO VI, 3. Doly V lčí 1 Dříve samostat. obec, 240; 1500 v Domamysliczich, PO VII, nyní část obce Věžky, 8 km ssz od Zdou100; 1512 z Domamyslicz, PO IX, 55; nek. 2 1377 in Wlczidol, ZDO III, 328; 186
1602 ves Domamyslicze, ZDO XXXIII. 70; 1672 Domamyslicz, Děkan matr. Prostějov; 1677, 1718 a 1751 Domamislitz; 1846 Domamislitz, Domamislice; 1872 Domamislitz, Domamyslice. 3 P. Plumlov. Ces. 4 Domameslece, do Domameslec, k Domameslecim, Domameslečák, domameslecké. 5 MJ: příp. -ice k OJ Domamysl, složenému z komponentu doma- „zu Hause“ a -mysl „mysl, cogitatio“ . Zn. ves lidí D-ových. ČV 66 ; Prof I2 425. V. v. 6 Části vsi: Dědina, Benátke (v. t.), Trávník. PJ Vrche, Klobóke. 1. Domanín 1 Ves 3 km sz od Bystři ce n. P. 2 1348 in Domanyn, ZDB I, 2; 1358 in Domanyn, ZDB III, 461; 1409 de Domanyn, ZDB X, 127; 1547 pod Velikým Domanynem, Mor. arch. soukr., 101; 1609 Domanin, ZDB X X X IV , 57; 1674 a 1718 Domanin; 1720 a 1751 Grosz Domanin; 1846 Gross Domanin, W elky Domanin; 1872 Gross Domanin, Velký Domanín; 1885 Domanín; 1893 Gross Domanin, Domanín, též Velký Doma nín; 1924 Domanín. 3 P. Bystřice n. P. Čes. 4 Ten Domanín, Domaňák, doman skej/domaninskej; arch. Domajn, Domajčán, doma(j)ňáckej. Domajíňák (Vítochov). 5 Název 1547 Velký D. na roz lišení od Domanínku, tehdy Malého D., v. t. 2. Domanín 1 Ves 8 km západně od Uh. Ostrohu. 2 1228 Domankowiz, CDB 11,321; 1265 Domaningen, CDM 111,370; 1532 z Domanina, PO XV, 249; 1550 od domaninskych starších, PO X XI, 193; 1595 na vsi Domaninie, PO X XX III, 212; 1616 do Domanina, DM XXIII, 358; 1669 Domanin; 1704 inter Domanin et Oržechow, Cerroni II, 112, 2. sv., fol. 409; 1714 Domanskegch (lidí), Tamže II, 415; 1718, 1720 a 1751 Domanin; 1872 Domanin, Domanín. 3 P. Vele hrad. Patroc. farního kostela sv. Vác lav. Dříve silné vinařství. Čes. 4 Ten Domanín, Domanščák, doman-
ský. 5 MJ znělo původně 1278 Domankovice: příp. -ovice k OJ Domanek, deminut. k Doman, to hypokor. zkratka slož. OJ Domabor, Domaslav apod. (viz Domamil). Patrně však již tehdy exis tovala paralelně podoba Domanín, kte rá přejata do němě. s obvyklým -ín en: *Domnen, to pak snadno chápáno jako nář. výslovnost jm. s -ingen, odtud 1265 Domaningen. Nemusíme tedy nut ně předpokládat analog, -ingen, přejaté v celku, jak často na jižní Moravě (Schwarz 185). 0 MJ Domanín: přivlast. příp. -ín k OJ Domana, Domaňa, hypokor. podoba některého složeného OJ s komponentem Doma- (viz výše a Domamil). ČV 159; Prof I2 426, V 590; Svoboda StčOJ 126. Domanínek 1 Dříve samostat. obec, nyní osada města Bystřice n. P., 2 km zsz od Bystřice n. P. 2 1373 in villa Domanynek, ZDB VI, 44; 1437 in Domanynka, ZDB XII, 255; 1481 ve vsi v Domaninku, ZDB XV, 30; 1610 z Domaninku, LSA III, 31; 1674, 1718 a 1751 Klein Domanin; 1846 Klein Domanin, Mály Domanjn; 1872 Klein Domanin, Malý Domanín; 1881 Domaninek (!); 1893 Klein Domanin, Domanínek, též Malý Domanín; 1924 Domanínek. 3 P. Bystřice n. P. Čes. 5 MJ je deminut. k Domanín; v. t. 1. Domaslavice Dolní 1 Ves 11 km zjz od č . Těšína; Sl. 2 1305 Domaslawicz utrumque, Prášková poz.; 1447 Domaslawicz, Prášková poz.; 1687 ex Domaslowitz, Matrika v Těrlicku, 1688 in pago Domaslowitz, VB 568; 1702 z Domaslowitz, Matr. v Těrlicku; 1736 Domaslowitz; 1808 Nieder Domaslowitz; 1894 Nieder Domaslowitz, Dolní Domaslovice. 3 P. Dolní Domaslovice. Čes. R. 1447 byly pusté. 6 Na obrokách, Vidíkov. 2. Domaslavice Horní 1 Ves 13 km zjz od Č. Těšína. 2 1698 Hornodomoslavský, SA III, 133; 1808 Ober Domor slowitz; 1894 Ober Domaslowitz, Horní Domaslovice. 3 P. Horní Domaslavice. 187
Zámek z r. 1804. Již v 15. stol. farní 111; 1768 Thomasdorf, 4 112; 1805 Nie der- Ober- Thomasdorf; 1836 Thomas kostel sv. Jakuba V. Ces. dorf, jinak Oberdorf; 1894 Nieder- Ober 6 Podlesí. 3. D om aslavice Prostřední 1 Existo Thomasdorf; 1924 Domašov, Thomas dorf. 3 P. Frývaldov. Ves byla 1410 valy jen dočasně na poč. 19. stol. a splynuly s Domaslavicemi. 2 1808 Mit pustá, ale v 16. stol. opět osazena. Po tel Domaslowitz. třicetileté válce se rozšířila o horní 4 Domoslov’ice, Domoslov’ok, domočást, pro kterou se užívalo názvu Horní slovsk’i. Dumaslov’ice . . . Kellner Vých. Domašov, 1836 Oberdorf = Horní Ves. laš. I 32, 131. 5 MJ: příp. -ice k OJ V 18. stol. přadláctví, 1818 parcelována Domoslav, složenému z Doma- „zu Hau rychta. V Dolním D. farní (od 1766) se“ a -slav „jm éno“ ; zn. ves lidí Domakostel sv. Tomáše, v Horním D. farní slových. S nář. a > o pak Domaslovice, (od 1796) kostel sv. Jana Křtit. Něm. ač nelze vyloučit napodobení MJ s -oviR. 1964 spojen s Adolfovicemi v obec ce. Přívlastky Dolní, Horní a Prostřední Bělá pod Pradědem. vznikly teprve po rozdělení obce mezi 5 MJ původně německé: 1284 Tho více feudály (to bylo na Těšínsku zvy masberg = vrch patřící Tomášovi, po kem, odtud několik jm. s těmito pří obnovení vsi od 1550 Thomasdorf „To vlastky). CV Prof I2 426; DS 11, 32. mášova ves“ , zkráceně 1574 Thomsdorf. Dom ašín 1 Ves 18 km jz od Třeště. Od 1805 přívlastky podle obce rozrostlé 2 1366 sub Domaschin, ZDB IV, 488; již na dvě části Niederthomasdorf a 1385 villam Domasin, ZDB VII, 114; Oberthomasdorf (Dolní a Horní Doma 1437 sub villa Domasin, ZDB XII, 399; šov). Teprve 1924 české Domašov. 6 1678, 1718, 1720 a 1751 Domaschin; 1846 Drátovna/Drahtzug (mlýn), Červená Domaschin, Domassjn; 1872 Domaschin, Hora/Rother Berg, Rauschbach. Domašín. 3 P. města Telče. Ces. 3. D om ašov nad Bystřicí 1 Město 5 MJ: příp. -ín k OJ Domašě, hypo10,5 km východně od Šternberka. 2 1274 kor. k OJ Domaslav apod.; znam. ma de Domatsow, CDM IV, 83; 1323 Thojetek Domášův. Prof I2 427, V 590; masstat, CDM VI, 226; 1448 oppidum CV 65; Svoboda StčOJ 149 (o -ša). Domastat, Lechner I, 58; 1513 fojta mé 1. D om ašov 1 Ves 16 km severně od ho domastatskeho, PO IX, 209; 1517 Ivančic. 2 1048, falzum z 13. stol., cirz Domaštatu, CMM 1957, 330; 1561 von cuitum Domasowe, CDB I, 381; 1255 Domestat, Prásek, Organisace 72; 1633 in Domasov, CDM III, 220; 1406 DoDomašow; 1678 Domastadt; 1718 Dombmassow, Emler, Decem registra censtadtl; 1751 Domastadtl, Domassow; suum, 154; 1538 ze vsi Domassowa, PB 1846 Domstadtl, Domassow; 1872 DomXXII, 124; 1718 a 1720 Tomaschow; stadtl, Domštát; 1924 Domašov nad Bystr 1751 Domaschow; 1846 Domaschow, řid. 3 P. Šternberk (původně biskup Domassow; 1872 Domaschow, Domašov. ské léno). Již v 14. stol. město. V 17. 3 P. Domašov (nál. klášteru raj hrad stol. těžba železné rudy. Patroc. far. skému). Farní kostel již v 13. stol. (patkostela sv. Anny. Něm. roc. sv. Vavřince). Ces. 5 Něm. MJ již 1323 Thomasstat, 1448 4 Domašov, -ovskc; Dumášov, duDomastat a od 1678 Domstadt, z čehož mášuvské (Maršov, Les. Hluboké — ha zdrobnělé 1718 Domstadtl. Něm. MJ po nácké nářečí horské). češtěno 1872 na Domštát, od 1924 opět 2. D om ašov 1 Ves 6,5 km jižně od Domašov s přívlastkem nad Bystřicí, Jeseníku; Sl. 2 1284 Thomasberg, A poněvadž v blízkosti je ještě jiný Do 110; 1410 Thomasberg, A 110; 1550 mašov. Schwarz 105 (blízko byly RoThomasdorf, A 110; 1574 Tomsdorf, A merstadt/Rýmařov, Bodenstadt/Potštát). 188
4. D om ašov u Šternberka 1 Ves 4 km jv od Šternberka. 2 1220, falzum z 14. stol., Domassow, CDB II, 376; 1606 Domassow, Reg. panství kláštera Hradis ka, 8 ; 1677 Domessaw; 1718 a 1751 Do meschau; 1846 Domeschau, Domassow; 1872 Domeschau, Domašov; 1885 Do meschau, Damašov (!); 1924 Domašov u Šternberka, Domeschau. 3 P. Kláš terní Hradisko. Patroc. kostela (od 1782 farní) sv. Martina. Ves se poněmčila krátce před 1620. Něm. 5 MJ Domašov: příp. -ov k Domaš, které bylo spíše hypokor. zkratkou k OJ Doma-bor, -slav (v. Domamil), než úpra vou biblického Tomáš. ČV 65; Prof I2 427 (Domašice, Domašín); Svoboda StčOJ 150. 6 Domašovský mlýn/Domeschauer Múhle. Domaželice 1 Ves 7 km jv od Pře rova. 2 1369 de Domazelicz, CDM XV, 121; 1371 villam Domazelicz, ZDO II, 159; 1374 villam Domazelicz, ZDO II, 547; 1415 in villa Domazelicz, ZDO VIII, 419; 1447 in villa Domazelicz, ZDO X, 418; 1513 k kostelu mému domazeliczkemu, PO IX, 180; 1516 z Do mazelicz, PO X, 162; 1520 v Domazeliczych, PO XI, 146; 1545 ves Domazélicze, PO X IX , 168; 1595 na Domazeliczych, PO XXXIII, 247; 1595 nad pivovarem domazeliczkym, PO XXXIII, 247; 1604 na Domažielyczych, PO X X X V , 17; 1633 Domaželitz; 1672 Domaželicensis (ec clesia), Děkan. matr. Lipník; 1718 Domazelitz; 1720 Tomaselicz; 1751 Domažielitz; 1846 Domaželitz, Domaželice; 1872 Domaželitz, Domaželice. 3 P. Dřevohostice. V 14. až 16. stol. tvrz; již v 16. stol. farní kostel (patroc. sv. Ja kuba V.). Čes. 4 Domaželák, domaželské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Domažil, ves lidí Domažilových. Naše doklady znějí jen Doma želice, v němž e však nelze pokládat za i > e jako han. žito > žeto, jak činí ČV 66 a Prof I2 432, neboť se s tímto nářečním znakem setkáváme až mnohem později. Věc lze spíše vysvětlit takto:
Domažilice > DomažUice | Domažlice, v němž se l přehodnotilo na I, proto k ně mu ve výslovnosti přistoupil náležitě průvodní vokál e. Srov. doklady u Prof I2 428 heslo Domažlice: 993 domasilicich, 1037 Domaslicych a 1115 Domaseliz. Pro naše MJ chybějí první dva stup ně v podobné řadě. Srovnej však pře hodnocení Z u MJ Myslibořice, v. t Nebo může jít o disimilaci i — i > e — i. Schwarz 74. D o m b r o v á , viz Doubrava. Dom čice 1 Ves 13 km sv od Znojma. 2 1447 ves Domticze, PB III, 7; 1509 mlynáři mému domcziczkemu, PB Vllb, 48; 1513 pod mlýnem domcziczkym, PB X , 73; 1528 Domczicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 5; 1594 z Domczicz, PB X X X I, 296; 1615 s . . . Domcžiczemj, ZDB X X X IV , 131; 1672 Tomschitz; 1718 Domschitz; 1720 Damschitz; 1751 Dombschitz; 1846 Domschitz, Domšice; 1872 Domtschitz, Domčice; 1885 Domschitz, Domšice; 1906 Domschitz, Domčice. 3 P. Domčice. Čes. 4 Domčák, domčické rebňk (znojem ský typ hanáckého nář. s redukcí i). 5 M J: příp. -ice k OJ Domek, které bylo deminutivní zkratkou některého OJ na Dom (Domaslav, Domarad apod., viz Domamil); znam. ves lidí Domkových. V něm. zápisech -š-: Domschitz, 1672 Tomschitz, z toho i druhotně české 1846 Domšice — proto ČV 65 z OJ *Domeš. První doklad vůbec je psán 1447 Domtice: slabika -ti neznamená, že je nutné vycházet z OJ *Domta; stč. - ť se vy slovovalo asibilovaně [c’J, které tím blízké č a t v Domtice lze pak vyložit hyperkorekcí, srov. Cavisov — Těbišov. 6 PJ: Rosava. D o m e s c h a u , viz Domašov. D o m n i g s d o r f , viz Tomíkovice. Dom oradovice 1 Ves 12 km jjz od Opavy; Sl. 2 1377 Domerawicz, Gr-M II, 488; 1438 ves svú Domoradowicze, Kapras II, 38; 1561 ves Demoderovice (!), ZDOp VII, 24 edice; 1568 v Damadorowiczych, POp XI, 260; 1570 vsi 189
Domadorowicz, ZDOp VH, 24 edice; 1587 statku domadarowskeho (!), POp X XI, 149; 1736 Dammadrau; 1805 a 1835 Damadrau; 1870 Damadrau, Domoradovice. 3 P. Hradec. Ces. 4 Damadrojce, v Damadrojcach, za Damadrojcama, Damadrovjak, damadrovsky; v lašském nářečí západoopavském -ovice -> ojce. 5 M J: příp. -ovice k OJ Domarad, složenému z doma „zu Hause“ a -rad „g em “ ; srov. OJ Doma bor v MJ Dambořice, Domaslav v MJ Domaslovice. Zn. ves lidí Domaradových. Podle OJ typu Jaroslav změněno na Domoradovice. Jednotlivé slabiky jména se často přeskupovaly: 1561 Demoderovice, 1568 Damadorowicze, 1570 Domadorowicze, 1578 domadarowský. CV - ; Prof I2 433. Domoraz 1 Samota u Hostašovic (Novojičínsko). 2 1935 Domoraz. 5 MJ: při vlast. příp. -jb k OJ Doma rad, podle pravých složenin typu Jaro mír pak Domorad. Srov. Domaslovice, Dambořice, které z OJ Domaslav a Do mabor a heslo Domoradovice. Staré PJ, též ve Skaličce na Hranicku (Domorac — sdělení doc. J. Skuliny). ČV 37, 66 ; Prof I2 434; Liewehr ON Kuhländchens —. D o m s d o r f, viz Tomíkovice. Domstadtl, viz Domašov nad Bystřicí. D o m š t á t, viz Domašov nad Byst řicí. D ö r f e 1, viz Derfle, Dědinka, Véska, Víska. D ö r f l e s , viz Derflík, Dědinka. D ö r f l i t z , viz Derflice. Dorndriissel, dnes Trnitá ulice 1 Kdy si předměstí, nyní ulice města Brna. 2 1375 Dermdrussel, CDM X, 258; 1376 Derrendrusl, CDM XI, 19; 1519 z D om dryslu, PB Vllb, 91; 1846 Domdrössel. 5 MJ něm.: deminutivum z Domrose „šípek“ , mezi souhlásky -nr- vloženo d podobně jako v Kundrat < Konrád ne bo čes. pondrava < ponrava, Jindřich < Heinrich. V něm. nářečí na Mor. ö > ü. 190
Čes. Trnitá ulice — podle něm. D om — trn. ČV —; Prof —. D o r n f e l d , viz Pole Trnové. Dornych 1 Kdysi předměstí, nyní ulice města Bma, sousedí s ulicí Trni tou (viz zde Dorndriissel). 2 1304 cum villa, que Domeho appelatur, CDM V, 164; 1305 in loco, qui dicitur Domeych, CDM V, 174; 1349 molendio suo in Domeh, ZDB I, 74; 1407 in suburbio civitatis Brunensis Domech, CDM XIII, 482. 4 Domych, na Domych, na D om ychu; obyvatelské a přídavné jm. není. 5 MJ: z něm. *Domicht, v němž dom „trn“ a -igt, vyslovované -icht (ze sthn. -ahi); byla to přípona kolektiv jako v Birkigt, Stabight, apelativa Domicht, Tannicht, Weidicht „trní, jedlí, vrbí“ . Sthn. dornahi. Prof II 198 (heslo 2. Ka menná, Gesteinigt); ČV —; Bezlaj II 274. D ö s c h e n , viz Dešná. Doubkov 1 Zanikl 2 km severně od Malého (Jihlavsko), kde je mlýn Doub kov. 2 1234 Dubkowa, CDB III, 8 8 ; 1935 Doubkov (mlýn). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Důbék, to z deminut. k dub „Eiche“ . V jedi ném starém dokladu má MJ posesívní příp. v rodě ženském, a to podle dopl ňujícího slova ves, lhota, stráň apod. Geb. Slov. stč. I 351; ČV - ; Prof - ; Nekuda 33. Doublý 1 Zanikl u Mor. Nové Vsi (Břeclavsko). 3 Přip. se 1669 jako pus tá ves. 5 MJ zatím nejasné. Snad z pl. k OJ Dub-la? Nekuda 138. 1. Doubrava 1 Městys 4,5 km západ ně od Karviné; Sl. 2 1229 Dubrowa, Listinář 6 ; 1268 Dambrowa, Listinář 16; 1447 Dombrawa, Gr-M II, 563; 1520 v Dubrawie, Prášková poz.; 1677 z Daubraweg, Matr. ve Fryštáku; 1736 Dom rau, Dombrowa; 1746 Dombrau, Práš ková poz.; 1788 aus Dombrau, Matr. v Orlové; 1808 Dombrau; 1881 Dúbrava; 1894 Dombrau, Doubrova(l); 1917 Dombrau, Dombrová; 1924 Doubrava. 3 P. Doubrava. Zámek. Již v 15. stol.
farní kostel. Od 1781 těžba uhlí. Ces. ú > au 1552, ou poprvé až 1872. 6 Osa 4 DŮmbrova/Dumrova, D-rov’ok, d da Mitrovice (v. t.), hostinec Labuť ovsk’i, fem. d-ovsko (Kellner Vých. laš. (v. t.). 1 37, 131, 156); D om brovo. . . (Karas 2. Doubravice 1 Zanikla u Olšan Onomastica 1956, 344). 5 V dokladech (Šumpersko), kde je dvůr Doubravice. 2 1510 Daubrawicze, ZDO XVII, 19; tohoto MJ jsou důležité střídnice za psi. g: 1229 u, 1268 Dambrova, 1447 1517 z Dúbravice, ČMM 1957, 323; 1893 Dombrava. Česká podoba 1894 DoubroDoubrawitz (dvůr); 1906 Doubravice (dvůr). va vznikla kontaminací formy spisovné (-ou-) a nářeční (-ova). 6 Groble (pl.), 3. Doubravice nad Svitavou 1 MěsHranice, Mexiko, Opliží, Spluchov, tys 8,5 km severně od Blanska. 2 1255 de Dubrawicz, CDM III, 218; 1293 de Vidrholec. 2. Doubrava 1 1854 osada městečka Dubrawicz, CDM IV, 117; 1295 de Vladislavě (Třebíčsko). Dvbrawicz, CDM V, 25; 1303 de Du3. Doubrava 1 Zanikla u Valdíkova brawycz, CDM V, 158; 1308 de Dobra (Třebíčsko), kde je trať Doubrava. witz, CDM VI, 17; 1378 castrum dictum 2 1353 in Hruda et Doubrawa, ZDB II, Dubrauicze, ZDO III, 408; 1387 pleba134. num in Dubrawicz, ZDB VII, 529; 1391 5 Již 1353 stč. ú > ou: Doubrava. Dubrawyczy (4. p.), ZDO VI, 136; 1418 0 MJ: všeslovanské apelativum dgbracastrum Dubrawicze, ZDO IX, 171; 1421 va „luh, Waldwiese“, stč. dúbrava „dou z Dúbravic, AČ X, 247; 1463 z Doubra bí, dubový les“, ač základ s dub „Eiche“ vice, KP IV, 283; 1520 na městečko nesouvisí. Patří k dgbrt „les“, srov. řec. Daubrawiczy, ZDB X IX , 22; 1560 od drymos „les“ . ČV 187; Prof I2 440—441; hranic daubrawskych, PO XXIII, 98; Machek Etym. slov. 92; Šmilauer Pří 1633 Daubrawitz; 1663 z Daubrawicz, ručka 88 ; Gebauer Slov. stč. I 152. DS Matr. v Jedovnicích; 1675 Daubrawnitz 16, 23 (s literát.); Schwarz 160. (!); 1676 z Daubrwicze, Matr. v Jedov 1. Doubravice 1 Ves 5 km jv od Monicích; 1718 Daubrawitz; 1720 Dobra helnice. 2 1349 in Dubrawicz, ZDO I, witz; 1751 Daubrawitz; 1846 Daubra 94; 1353 villa Dubrauicz, ZDO I, 296; witz, Daubrawice; 1872 Doubrawnitz, 1365 Dubrauicz, ZDO I, 788; 1448 Vil Doubravice. 3 P. Rájec. Již v 13. stol. iam Dubrawiczi, ZDO X, 806; 1541 hrad (stával mimo obec v údolí Nešórouředníku doubravskýmu, LSA 321; ky) a farní kostel sv. Jana Křtitele. D. 1552 ze vsi Doubrawicze, PO X XI, 242; byla před 1520 povýšena na městečko. 1552 grunty daubrawske, PO XXI, 261; V 18. stol. železárny. Čes. 1574 na tvrzi Daubrawiczi, PO XXVIII, 4 Ta Dóbravica, za Dóbravicó, Dó371; 1580 na Daubrawiczy, PO X X X , bravščák, dóbravské. 5 Do 1421 není 133; 1672 ex pago Daubrawitz, Děkan, stč. ú > au, ou poprvé již 1463. Něm. 1720 Dobrawitz. • MJ: deminutivní matrika Mohelnice; 1677, 1718 a 1751 Daubrawitz; 1846 Daubrawitz, Daubrapříp. -ice k apelativu doubrava, stč. wica; 1872 Doubrawitz, Doubravice. dúbrava, o němž viz výše. ČV 187; Prof 3 P. Doubravice. V 16. stol. tvrz, pak I2 442—444; Sáňka 41; Gebauer Slov. zámek. 1785 parcelován dvůr. Čes. stč. I 352. Časté PJ. 6 Hamr, též Dolní 4 Dóbravice, do Dóbravice, v Dóbramlýn, Na hlaváčích, Na hrázích, Na lu vice, Dóbravčák, v pl. Dóbravšti, dóbkách. PJ: Šibenice. Doubravičky Dolní a Horní 1 Dvě ravské. 5 Nazvána patrně po lese Doub ravě, který se připomíná pod tím jmé zaniklé vsi v okolí Malenovic (Gottwaldovsko). 2 1372 Dubrawicz Superior nem již r. 1547 v ZDO II 143, 342 (Bře et Inferior, Liber negotiorum; 1406 vilzina VM-Zábřeh 144). Diftongizace stč. 191
lam Dubrawiczky . . . villam Wyssie Dubrawiczky, ZDO VII, 74; 1492 ves Du brawiczky, ZDO XIV, 15. 3 Obě vsi zanikly za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: zdrobnělina k Doubravice, v. t., na rozlišení od blízkých Doubrav (Veledoubrav). Doklady jen bez ou. Na vsi upomíná PJ Dúbravy. CV —; Prof I2 444; Nekuda 92. Doubravka 1 Zanikla 1 km severně od Bylnice (Valašskokloboucko) v trati Doubravka. 5 MJ je deminut. k Doubrava. Prof I2 445. D oubravník 1 Městys 10 km ssz od Tišnova. 2 1208 Dubraunic, CDB II, 78; 1235 in Dubraunik, CDB III, 119; 1238 de Dubranik (!), CDB III, 174; 1238 de Dubraunich, CDB III, 186; 1240 de Du braunik, CDB III, 225; 1243 de Dubra nik, CDB IV, 18; 1243 in Dubrawnik, CDB IV, 21; ca 1243 de Dubravnike, CDB IV, 38; 1247 de Doboronik, CDB IV, 103; 1253 de Dubranik, CDM III. 189; 1276 de Dobrawnik, CDM IV, 144; 1298 de Dubranik . . . monasterio Dubrawicensi, CDM V, 82; 1294 de Dubra nik, CDM V, 19; 1325 in Dubranik, CDM VI, 273; 1335 monasterii Dvbrawnicensis, CDM VII, 67; 1344 in Dubraw nik, CDM VII, 537; 1354 in Dubrawnik, ZDB III, 53; 1360 in Dubrawnik, Reg. VII, 373; 1371 in Dubrawnykh, CDM X, 117; 1379 in Dubrawnik, CDM XI, 167; 1410 in Dubrawnyk, CDM XIV, 144; 1464 v Dubrawniku, PB IV, 113; 1499 městečku Doubravníku, AC VI, 575; 1633 Daubrawnjk; 1675 Daubrawnik; 1699 z Daubrawnika, Matr. Dolní Louč ka; 1718 Daubrawnik; 1720 Dubrawnik; 1751 a 1846 Daubrawnik; 1872 Doubrawnik, Doubravník. 3 P. Pernštejn. Před r. 1231 byl tu založen ženský augustiniánský klášter, který po 1543 zanikl. Již na poč. 13. stol. proboštský kostel sv. kříže. Ces. 4 Dóbravnik, do Dóbravnika/na Dóbravnik, Dóbravničák, dóbravnické. 5 MJ: 192
substant. příp. -ík k adj. dúbravný „doubravný“ tj. les, vrch, dvůr ležící v doubravě. O apelat. doubrava viz Doubrava. Srov. Borovník, Březník, Lip ník. CV 187; Prof - . 6 PJ Pod šibenicó. Doubravy 1 Ves 14 km severně od Uherského Brodu. 2 1406 villam W eledubrawy, ZDO VII, 74; 1408 villam Weledubrawy, ZDO VII, 590; 1512 nade vsí Weledaubrawami, PO IX, 123; 1519 od lidí svých weledubrawskych, PO XI, 34; 1572 ke vsi Weledaubrawam, PO X XVII, 474; 1580 vsi Weledaubraw, PO X X X , 47; 1586 na Weledaubrawach, PO X X X I, 195; 1612 ves Weledaubrawy, ZDO XXXIII, 69; 1671 Dubrau; 1718 Daubrawa; 1751 Dubrau; 1846 Dubraw, Dubrawa; 1872 Dubraw, Doubrava; 1885 Dubraw, Dúbrav, též Doubrava; 1893 Dubraw, Dúbravy; 1924 Doubravy. 3 P. Velký Ořechov. Ces. 4 Dúbravy, do Dúbrav/na Dúbravy, Dúbrav’an, dúbravský. 5 MJ: znělo do 17. stol. Veledúbravy, -doubravy (od 1752) „velké doubravy“ na rozdíl od blízkých Doubraviček Horních a Dol ních. Po jejich zániku se označení VeZestalo zbytečné, zůstalo jen Doubravy. Tvoření Vele- napodobuje jm. typu V e lehrad (v. t.). O dúbrava viz Doubrava. CV 187. Doupě 1 Ves 7 km jjz od Třeště. 2 1678 a 1718 Daupie; 1720 Daupe; 1751 Daupie; 1846 Daupie, Daupě; 1872 Doupie, Doupě. 3 P. Telč. Ves stávala již v 16. stol. Ces. 5 MJ: z apelativa doupě, stč. dúpě, zn. ves ležící v místě připomínajícím doupě, tj. v uzavřeném dole, v díře. Srov. MJ Jáma, Brloh. CV 189; Prof V 541 a I2 448 (Doupov); Gebauer Slov. stč. I 357. 6 Roštejn (hrad). Drahanovice 1 Ves 12,5 km západně od Olomouce. 2 1232 de Drahanowicz, CDM VI, 196; 1347 de Drahanowicz, CDM VII, 734; 1353 in villa Drahanouicz, ZDO I, 268; 1359 in Drahano wicz, ZDO I, 617; 1381 in villa Dra-
hanowicz, ZDO IV, 159; 1385 de Drahanouicz, ZDO IV, 629; 1412 in villa Drahanowicz, ZDO VIII, 218; 1437 v Drahanowiczich, PO III, 38; 1480 za Drahanowicze, PO V, 125; 1497 v Drahonowiczich, ZDO XVI, 17; 1506 z Dra hanowicz, PO VIII, 52; 1515 na Dra hanowicze, PO X, 77; 1520 tvrz a ves Drahanowicze, ZDO XVIII, 28; 1550 farář dráhanowsky, PO XXI, 68 ; 1561 ze vsi Drahanowicz, PO XXIII, 149; 1588 na Drahanowiczych, PO X X X I, 667; 1594 farář drahanow sky... k faře drahnowsky (!), PO XXXIII, 85; 1633 Drahanowitz; 1672 ecclesiae Drahanouicensis, Děkan. matr. Prostějov; 1677, 1718 a 1751 Drahanowitz, 1846 Draha nowitz, Drahanowice; 1872 Drahanowitz, Drahaňovice; 1881 Drahonovice; 1893 Drahanowitz, Drahaňovice. 3 P. Drahanovice. V 14. stol. tvrz (zachovala se) a far. kostel (patroc. sv. Jakuba V.) Čes. K obci náležely osady D. a Lhota pod Kosířem (1960). 4 K Drahanovicom, v D-ích, za D-icema, Drahanovičák, drahanovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drahan, zn. ves lidí Drahanových. OJ utvořeno příp. -an jako domácká zkratka k nějakému OJ na Drah(-obud, -ovoj, -omil apod.). Ge bauer Slov. stě. I 322; Svoboda StčOJ 129 (Drah); Prof V, 617 (-an); CV 66. Viz Drahany. 6 Hájenka (myslivna), Nová (podle nového hostince), Lusthós. Část obce při cestě do sousedních Přemyslovic se nazývá Přemeslovice. Drahany 1 Městys 9 km zjz od Plumlova 2 1347 Drahans, CDM XV, 55; 1384 oppidum Drahan, ZDO IV, 349; 1609 ves Drahany, ZDO X X X II, 70; 1633 Drahany; 1677 a 1718 Drahany; 1751 Drahomin(\); 1846 Drahan, Dra hany, též Drahonín; 1872 Drahan, Dra hany. 3 P. Plumlov. Přip. se 1310. V 14. stol. městečko s far. kostelem sv. Jana Křtit. Poklesly na ves, 1908 povýšeny opět na městys. Čes. 4 Drahane, k Drahanom, v Drahanech, za Drahanama, Drahaňák, drahan13
ské. 5 MJ: akuz. pl. k OJ Drahan, o něm viz Drahaňovice; zn. ves rodiny Drahanovy. Podobně Kokory, Bolešiny (v Č.). Nesouvisí s apelat. draha < dorga „cesta, stopa, pruh země“ (Machek Etym. slov. 93; Bartoš, Dial. slov. mor. 65) a není utvořeno jako jiná MJ obyvatelská příp. -jan: drah-jan- „obyva telé dráhy“ . Jelikož je draha < dorga, muselo by MJ znít Dražany. Všechny doklady však mají h. Mylnou dekompo zicí rozloženo na Drah-any, proto i něm. 1347 Drahans s analog, gen. -s (srov. Moravany — Morweins, *Dobřany — ■Dobrenz). ČV 66 ; Prof - ; Spal ZMK III 229; DS 13, 204; Schwarz 194. 6 Březi na (myslivna), PJ Staré Plomlov, Marséne, Březena. 1. Drahlov 1 Osada obce Jarohněvice, 4,5 km jjz od Kroměříže. 2 1397 in Drazowicz (!), ZDO II, 594; 1506 zDrahlowa, PO VII, 27; 1632 z Drahlowa, Matrika Pustiměř; 1651 v Drahlowie, Sumář, extrakt; 1676 Drahlow; 1718 Drahalow (!); 1846 Drahlow; 1872 Dralow, Dráhlov; 1885 Drahlow, Drahlov. 3 P. Kroměříž. Čes. 4 Drahlov, arch. Dráhlov, do Drahlova, Drahlovčák, dráhlovské. 5 Původní název byl Dražovice (v. t.); kdy a proč k záměně jména došlo, není známo. 2. Drahlov 1 Osada obce Charvát; 9 km jižně od Olomouce. 2 1399 in Drahlow, CDM XII, 524; 1414 Drahlow, Ruk. sb. SAB č. 760, 43; 1506 lidem našim drahlowskym, PO VIII, 33; 1574 z Drahlowa, PO XXVIII, 375; 1691 Drahlow, děkan. matr. Olomouc; 1718, 1751 a 1846 Drahlow; 1872 Drahlow, Drahlov. 3 P. olomoucké kapituly. 4 Drahlov, do Drahlova, Drahlovák, dráhlovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Drahl, to hypokorist. zkratka ně kterého se složených OJ s komponentem drah- „drahý“ (např. Drahobud, Draho mír, Drahoslav, Drahotuch apod.). ČV 66 ; Prof a I2 451, V 590, 622; Svobo da StčOJ 168; O -I viz Buchlov(ice). Drahonín 1 Ves 13,5 km zsz od Tiš 193
nova. 2 1208 Dragnik, CDB II, 78; 1237 Drahonice CB III, 167; 1240 Drahnice, CDB III, 360; 1259 Drahnisch, CDM III, 273; 1353 in Drahonyn, ZDB III, 46; 1437 prodav jemu . . . Drahonín, KP III, 197; 1446 in Drahonyn, ZDB XII, 433; 1454 in villa Drahonin . .., AC VI, 501; 1481 v Drahoninye, PB V, 87; 1590 ves Drahonin, ZDB X X X I, 67; 1659 ze vsi Drahonina, Matr. D. Loučka; 1674, 1718, 1720 a 1751 Drahonin; 1846 Dra honin; 1872 Drahonin, Drahonín. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Drahoj(í)n, do Drahojna, drahojské (Litava), drahoňské (Olší), disimilace' -nín > jín; srov. Roubanina, Kopajiny. > Róbajina, Kopajiny. 5 MJ má v zá pisech různou podobu: 1208 Dragnik, 1237 Drahonice, 1240 Drahnice, 1259 Drahnisch (-nič?), 1353 Drahonín. Není pochyb o základu Drah- „drahý“ , roz dílné jsou hypokorist. podoby OJ, od kterých MJ odvozeno: Dráhník. (v Dragnik-ov?, Drahnisch: Drahník + ýt>?), Drahen (v Drahnice), Drahoň (v Drahoňovice), Drahoně (v Drahonín). Po doba Drahonín převládla podle jm. typu Dalečín, Ubušín, rozšířených na Ces.-mor. vrchovině (s poses. -in). CV 66 ; Prof —. 6 Madronův dvůr, Buchalův mlýn, Stimberk (viz Spilberk). Drahoňovice 1 Zaniklá ves neznámé polohy. 2 1210 (falz. z 13. stol.) Drahonewici, CDB II, 364; 1237 Drahonice, CDB III, 167. 3 Náležely klášteru zábrdovickému. 5 MJ znělo původně nejspíše Drahohněvice: příp. -ovice k OJ Drahohněv, složenému z komponentu drah- „drahý, carus“ a -hněv „hněv, Zorn“ ; zn. ves lidí D-ových. Snadno zaměněno za Dra hoňovice, 1237 Drahonice. CV —; Prof —. D rahotuše 1 Město 3km západně od Hranic. 2 1269 de Drahotus, CDM IV, 30; 1278 de Drahotuss, CDM IV, 148; 1278 castrum nostrum Drahotus, CDM IV, 155; 1280 de Drahotusch, CDM IV, 176; 1282 de Drahothuss, CDM IV, 207; 1337 de Drahotuss, CDM VII, 164; 1348
194
de Drahotus, ZDO I, 5; 1348 Drahotus castrum, ZDO I, 6 ; 1351 de Drahotuss, ZDO I, 182; 1353 medium oppidum in Drahotus, ZDO I, 261; 1365 de Draho tusch, ZDO I, 899; 1371 castrum Draho tusch, ZDO II, 68 ; 1418 castrum Draho tuss, ZDO IX, 226; 1421 z Drahothúš, AC X, 247; 1421 z Drahotušie, AC X, 247; 1437 castrum Drahotuss, ZDO X, 116; 1446 castrum Drahotuss, ZDO X, 417; 1476 hrad Drahotúš. . . s městeč kem Drahotúšem, AC XVI, 194; 1480 hrad Drahotuss, ZDO XII, 27; 1559 k panství drahotužskému, LSA 192; 1578 pole drahotuské . . . k Drahotouším, Indra-Turek, Paměti drahotušských kro nikářů, 24; 1602 města Drahotouš. . . obci drahotušské, LSA 326; 1610 na Drahotaussich, PO XXXVTI, 102; 1612 město Drahotausse, ZDO X XX II, 103; 1622 od Drahotuš, Záhorská kronika VIII, 9; 1625 z Drahotauss, Matriky v Lipníku; 1633 z Drahotouss, Matriky Hranice; 1633 Drahotusch; 1672 Drahotavssensis parochiae, Děkan. matr. Lip ník; 1672 a 1718 Drahotausch, 1720 Trahotausch; 1751 Drahotusch; 1846 Dra hotusch, Drahotuss; 1872 Drahotusch, Drahotušy; 1895 Drahotusch, Drahotouše; 1905 Drahotusch, Drahotuše. 3 P. Hranice. Na konci 13. stol. byl hrad Drahotuš, který nestával nad vsí Pod hořím, jak bývá uváděno, nýbrž v trati Drahotách poblíže Drahotuší. Tvrz stá vala v tzv. Záchalupčí. Již 1353 Draho tuše byly městečkem; patroc. far. kos tela sv. Vavřince. R. 1770 byla založena část obce zv. Rybáře. Ces. 4 Ty Drahotuše, do Drahotuš, Drahotušák, drahotuský; Drahotuše (Velká), Drahotóšel-toše (Týn n. B.). 5 Městečko nazváno podle hradu Drahotuš: přivlast. příp. -jb k OJ Drahotách, složeného z komponentu Drah- „drahý“ a -tuch „odvaha“ (viz Dobrotuš). Plurál v dneš ním jm. proto, že jde vlastně o pojme nování dvou objektů (hradu a městečka; srov. Hukvaldy — tam však dva hrady). CV 66 ; Prof - ; Svoboda StčOJ 75; Zá-
horská kronika II 15n. 6 Trávnický mlýn, Valcha/Přádelna; PJ Drahotuch, Na kostelíku. Drahuš 1 Hrad u Drahan (Plumlovsko). 2 1325 . . . i také Drahúš hradu 1 m ěstečk u ..., CDM XV, 37. 3 Hrad stával v trati Staré Plumlov (viz Drahany sub 6) a byl r. 1312 pobořen. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Dra hách n. Drahúš, domáckým podobám některého ze složených OJ s kompo nentem Drah- „drahý“ (viz Drahlov). CV 66 ; Prof I2 455 (Drahouš); Svoboda StčOJ 152. Drachenburg 1 Samota u Heřmanovic (Jesenicko); Sl: 2 1917 Drachenburg. 5 MJ německé, zn. „dračí hrad“ . No vodobý název. Drásov 1 Ves 4 km jjv od Tišnova. 2 1238 Draszow, CDB III, 189; 1240 Drazow, CDB III, 330; 1259 Drazow, CDM 273; 1524 z Drasowa, PB Vllb, 132; 1574 z Drásova, LSA III, 1; 1633 Drasow; 1674 Drassow; 1675 z dědiny Drasowa, Matr. D. Loučka; 1718 Trassow ; 1720 a 1751 Drasow; 1846 Dra sow; 1872 Drasow, Drazow; 1893 Dra sow, Drásov. 3 P. Tišnov. Osada byla hrazená. Již v 13. stol. farní kostel (patroc. Pozdvižení sv. kříže) románské ho založení; fara 1784 obnovena. Ces. 4 Drásuv, z Drásuva, k D-o, drásuvské; v místě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J: přivlastňovací příp. -ov k OJ Drás pěkně u Prof I2 458 vyloženému jako přezdívka ze slovesa dráti. Doklad z 1238 zazname naný u ČV 66 jako Thraszow vznikl mylným čtením. Je tam vykládán z něm. OJ Thraso (u Prof I2 1. c. dále z got. 0 r a s „rychlý, opovážlivý“). Správně Draszow, jak též uvádí CDB III, 189. Svoboda StčOJ 154. 6 PJ: Na stráži. Dražejovice 1 Zanikly u Všetul (Ho lešovsko) v trati Zdražilovska. 2 1131 Draseiouicih, CDB I, 115; 1295 villam Draseyowicz, CDM V, 34; 1376 villam Drazeyouicz, ZDO III, 193; 1446 puol vsi Drazyeowicz, PO III, 78; 1447 z Dra13*
zegyowicz, PB III, 5; 1585 na mlejn v Draziegowsku, PO X X X I, 157. 3 Ves zanikla v uherských válkách v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dražej, do mácké podobě složeného OJ s Drah-, -drah; zn. ves lidí Dražej ových. Po zpustnutí dostala ves jm. Dražejovsko, což na Moravě časté. CV 66 ; Prof I2 459í (D-ov); Svoboda StčOJ 167. V. n. Dražovice 1 Ves 6,5 km sz od Bučo vic. 2 1368 villam Drazowicz, ZDO I, 962; 1382 villam Drazeiouicz, ZDO IV,. 238; 1406 villam Drazegowicze, ZDO’ VII, 262; 1464 vsi Drazieyowicz, PO IV,, 121; 1632 z Drazegowicz, Matriky Vyš kov; 1675, 1718 a 1720 Dražowitz; 1751 Dražiowitz; 1846 Dražowitz, Dražowice; 1872 Drazowitz, Dražovice; 1881 Draže jovice; 1893 Dražowitz, Dražovice. 3 P. Vyškov. Již v 14. stol. farní kostel sv. Jana Křtitele. R. 1786 parcelován dvůr, Čes. 4 Dražovice, do Dražovic, Dražovák, dražovské. 5 MJ: příp. -ovice původně k OJ Dražěj, hypokor. zkratce některé ho složeného OJ s komponentem Drah„drahý“ (v. Drahlov); zn. ves lidí Dražejových. Stažením Dražejovice > Dra žovice vznikla dnešní podoba; srov. Bla žej ovice > Blažovice, Přejaslavice > Přáslavice. Viz i Dražejovice. CV 66 ; Prof I2 459; Svoboda StčOJ 167. D r a ž o v i c e Dolní, viz Dražůvky. Dražůvky 1 Ves 4 km jižně od Zdánic. 2 1341 Drazewitz, CDM VII, 346; 1349 Drazewitz, CDM VII, 839; 1368 villam Drazowicz, ZDO I, 963; 1410 z mé vsi Dražovic, KP I, 363; 1460 ex Drazuowek, Lechner I, 75; 1510 Drazuowky, PB VIII, 60; 1511 na městečko Dra zuowky, ZDB XVIII, 21; 1522 městečko D razuw ky. . . v Drazuwkach, PB V llb, 126; 1524 statek muoj drazowsky, PB V llb, 143; 1520 z Drazuowek, PB XII, 114; 1528 na m ý t o ... drazowske, PB XIV, 82; 1550 městečko Drazuowky, PB X X , 28; 1673 Drassowekh; 1718 Drazuwek; 1720 Draschubek, 1751 Dra195
žiuwek; 1846 Dražůwek; 1872 Dražuzboží dyrnholczkeho, PB X X IX , 304; ivek, Dražůvky. 3 P. Zdánice. Ještě 1633 Dimholtz; 1673 a 1718 Dümholtz; 1598 byly Dražůvky, které sluly i Dolní 1720 Dimholtz; 1751 Duerm holtz; 1846 Dražovice, městečkem, pak klesly na Duemholz, Drholec; 1872 Dümholz, ves (za třicetileté války). V 14. stol. tvrz Drnholec; 1893 Dümholz, Dm oholec; 1924 Drnholec, Dümholz. 3 P. Drnho a far. kostel. Dražůvky byly obklopeny velkými rybníky. Čes. lec. Již v 13. stol. hrad; v 14. stol. 4 Dražůvky, do Dražuvek, dražovský, městečko s far. kostelem sv. Martina Dražovják (Nenkovice). 5 MJ: původně (později sv. Trojice). Zámek. 1785 par přip. -ovice k OJ Draž, to palatál. pro cel. dvůr. Něm. tějšek k OJ Drah, vzniklému buď přímo 5 MJ znělo 1046/XII. Drinouice = z adj. drah-b „drahý“ , nebo — spíše — Dmovice, v. t. Od 1249 něm. Dyrnholz. jako hypokor. podoba některého ze slo Nejstarší doklady ukazují, že MJ D m žených OJ s tímto komponentem (viz holec není podoba původní. Jest vycháDrahlov). Ze zápisu 1341 a 1349 Drazezeti z čes. Dmovice, kterému při brzkém witz bychom mohli také soudit na přejetí do něm. byl přisouzen v něm. *Dražějovice, z čehož stažením Dražo jazyce srozumitelný význam podle zvu vice (v. v.) Teprve od 1460 dnešní po kové podobnosti něm. slov dürr + holz doba: deminutivum k Dražovice; srov. „suché, hrubé dřevo“ (Wisnar). Něm. Boškovice/Boškůvky, Petrovice/Petrůvpodoba Dürr(e)nholz se pak stala vý ky. CV 66 ; Prof I2 462 (D-ov); Svoboda chodiskem nového čes. MJ Drnholec (1407 v Dmholci, na Dmholc, KP II, StčOJ 130. 6 Hajnovka (myslivna), PJ Sibenica, Strážná, Bohutsko. 114). ČV 257; Beranek 82. Schwarz 277 D r e i E i c h e n , viz Chotěbudice. („im dürren Wald“). 6 Bažantnice/FaD r e i b u c h e n , viz Buková. sanhaus (myslivna), Rybárna/Fischhaus. D r e i h o f e n , viz Dvory Tři, viz PJ: Wehingarin, Galgenberg. Kruh. 2. Drnholec nad Lubinou 1 Místní 1. Drnholec 1 Městys 13 km zsz od část obce Lubiny, 2,5 km jv od Příbora. Mikulova. 2 1046 (falzum z 12. stol.) 2 1581 při dědině Dmholce, LSA 38; 1581 ves Dmholecz . . . fojt dmholeczky, Drinouice, Kosmas 259; 1104, falzum z 12. stol., Drinovici, CMM 1911, 198; Urbář hukvaldský; 1620 fojt drholecký 1249 de Dvrrenholz (střv. falzum), CDB . . . ze vsi Drholce, Prásek, Organisace, 150; 1676 Dimholetz, 1718 Dümholetz; IV, 157; 1249 de Dumholz, CDB IV, 174; 1261 Dvrrenholz, CDM III, 332; 1720 a 1751 Dm holetz; 1872 Drholetz, Drholec. 3 P. Hukvaldy. Přip. se 1438; 1277 Durrenholz, CDM IV, 139; 1351 1750 železný hamr a v 1. pol. 19. stol. de Dumholcz, ZDB II, 32; 1355 oppidi Dwmholcz, ZDB III, 74; 1368 oppidum textilní továrna. Po 1950 Drnholec spo jen s Větřkovicemi v obec Lubinu. Ces. Dumholcz, ZDB V, 157; 1376 Domholtz, CDM XI, 16; 1381 de Domholcz, ZDB 4 Ten Drholec (!), do, z Drholca, v Drholcu, drholsky (Štramberk). 5 Přívlas VI, 855; 1390 de Drnholcz, ZDB VII, tek podle řeky Lubiny místem protéka 869; 1414 czu Duermholcz, Bretholz, Das Urbar, 117; 1459 z Dmholce, KP jící. Na rozdíl od Drnholce u Mikulova IV, 45; 1498 zu Dumholcz, ACO 265, pokládáme zde za východisko něm. spo f. 130; 1509 z Dymholcze, PB Vllb, 47; jení (zum) dürren Holz. Viz Drnholec 1. 1. Dmovice 1 Ves 6 km sz od Val. 1512 na Dmholczy, PB X, 20; 1513 Klobouk. 2 1261, falzum z pol. 14. stol. z Dimholcze, PB X, 88 ; 1529 v D ym Dymowicz, CDM III, 324; 1481 drží holczi, PB XIV, 128; 1531 z městečka Dmovice, KP VI, 172; 1578 ves Dm oDijmholcze, PB XV, 132; 1550 v měs wicze, ZDO X X IX , 57; 1670 Dm owitze; tečku Dymholczy, PB X X , 125; 1581 196
1681 Dmowitz, Odhad, kvatemy V, 132; 1718 Dm owitz; 1720 Dm nowitz; 1751 Dm owitz; 1846 Dmowitz, D m ow ice; 1872 Dmowitz, Dmovice. 3 P. Brumov. Ces. 4 D m ov’ané, dm ovský. 6 Osičí, Ploš tina, Pod dolem. PJ: Laziska, Stráže. 2. Drnovice 1 Ves 4,5 km jjv od Kunštátu. 2 1353 de Dmouicz, ZDO I, 264; 1391 de Dmowicz, ZDO VI, 321; 1408 in villa Dmowicz, ZDO VII, 671; 1437 in Dmowicz, ZDB XII, 123; 1480 v Dmowiczych, PO V, 51; 1517 na vsi Dmowiczijch, ZDO XVIII, 11; 1536 na ves Dmowicze, PO XVII, 144; 1633, 1675 a 1718 Dm ow itz; 1751 Dirnowitz; 1846 Dmowitz, D m ovice; 1872 D m o witz, Dm ovice. 3 P. Dmovice. V 14. t stol. tvrz, pak zámek; kolem 1841 těžba ♦ ledku, 1841 založ. tov. na hřebíky. Ces. 4 Do, z Drnovic, k D-icím, v D-icích, za D-ema, Dmovák, dm ovské; drnuvské, Dm čák (hanl.) (Lysice). 6 Pohodlí (statek a hospoda), Valcha (mlýn). Části: Brána, Dědina, Kuzina, Zámostí, 2leb. PJ: Na šafránici. 3. Drnovice 1 Ves 3 km západně od Vyškova. 2 1131 Demouicih, CDB I, 115; 1227 Drunowici, CDB II, 303; 1249 de Drenouicz, střv. falzum, CDB IV, 171; 1272 de Dmouicz, CDM IV, 69; 1279 de Dmowicz, CDM IV, 170; 1307 de Dimowicz, CDM VI, 9; 1360 in Dirnouicz, ZDO I, 780; 1368 in Dymouicz, ZDO I, 1139; 1376 Dmouicz, ZDO III, 3; 1417 in Dmowicz, ZDB XI, 364; 1460 ves Dmowicze, ZDO XVII, 28; 1569 ves Dmowicze, ZDO XXVIII, 35; 1596 ves Dmowicze, ZDO X X X I, 20; 1644 z drnowskeho mlýna, Matr. Vyškov; 1650 ex Dmowicz, Matr. Luleč; 1655 ex Dir nowitz, Matr. Dědice; 1675 D m ow itz; 1718 Dumowitz, 1751 Dirnowitz; 1846 Dmowitz, Dm ow ice; 1872 Dmowitz, Drnovice. 3 P. Račice. Již 1417 far. kostel (s patroc. sv. Vavřince). Zámek. Ces. 4 Dmovice, do Drnovic, Dm ovák, drnovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ *Dm
(srov. OJ Dm ek, Dmec), to z apelat. drn „Rašen, trávník“ . Zn. ves lidí Drno vých. Nelze však zcela vyloučit i pojetí apelativní s význ. „ves lidí bydlící na drnném, drnovém místě“ . CV 67; Prof I2 476; Svoboda StčOJ 197; ZMK 1963, 2 2 0 ; Smilauer Vodopis 475 (z apelat.). 6 Kašparovský dvůr, Dvůr u silnice. Části: Vadisvár, Křivda. D r o m s d o r f , viz Dřemovice. D r o s e n a u, viz Drozdov. Drozdov 1 Ves 7 km sz od Zábřehu. 2 1391 Drozdau, CV 66 ; 1471 villam Drozdow, KP II, 222; 1464 Drozdov, ZDO XI, 61; 1677 Drossnaw; 1718 Drosenau; 1720 Drosenau, Drosdow; 1751 Drosenau; 1846 Drossenau, Drozdow; 1872 Drosenau, Droznov; 1885 Drose nau, Drozdov, Droznov; 1893 Drosenau, Drozdov. 3 P. Zábřeh. Ces. 5 O MJ viz Drozdovice. 6 Na klučí, Protivanov. Drozdovská pila. PJ: Stráž nice (kopec). Drozdovice 1 Dříve ves, která sply nula 1572 s Prostějovem. 2 1131 Droznuicih, CDB I, 115; 1131 Drozdouicih, CDB I, 115; 1233 in villa, que vocatur Drozdawic, CDB III, 29; 1267 in Drozdowicz, CDM III, 391, 1301 Drozdowicz circa Prosteys, CDM V, 124; 1305 Drossnowicz, CDM I, 175; 1305 in Drozdnowicz villa. CDM V, 168; 1399 in Droz dowicz, CDM XII, 524; 1464 v Drozdowicziech, PO VI, 83; 1492 na Drozdovicích, AC XVI, 424; 1515 z Drozdowicz, Registra města Prostějova, 2; 1559 u Drozdowicz, PO XXIII, 64; 1622 z Drozdowicz, Matr. Prostějov. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drozen, jak ukazují doklady 1131 Droznouicih a snad i něm. 1677 Drossnaw u Drozdo va. Zn. ves lidí D-ových. OJ Drozen je variantou k OJ Drozd. Byla však i OJ Drozd (to za apelat. drozd „Drosse“), se kterým snadno zaměňováno. Podoba Drozd je východiskem posesívního MJ Drozdov. CV 66 ; Prof I2 477; Svoboda StčOJ 196. Droždín 1 Ves 6 km sv od Olomouce. 197
2 1275 de Drosin, CDM IV, 118; 1275 Drozdyn, CĎM IV, 120; 1280 Drozetyn, CDM IV, 178, 241; 1490 z Drozdina. PO V, 255; 1498 v Drozdinie. PO VI, 233; 1502 v Drozdinie, PO VII, 145; 1508 z Drozdina, PO VIII, 121; 1606 Droz dina, Reg. panství Klášterní Hradisko 9; 1613 Droždyn, tamtéž; 1655 v dědině Droždieynie, tamtéž 331; 1677 Droždein; 1691 Drozdein, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Drossdein; 1720 Drozdyn; 1751 Drozdein; 1846 Drosdein, Drozdjn; 1872 Droždein, Droždín. 3 P. Klášterní Hra disko. 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Drožďén, drožďénské. 5 MJ znělo původně Drozdín: při vlast. příp. -ín k OJ *Drozda, v němž se skupina -zďmohla ve výslovnosti změnit na -žď-, srov. hyzdit — hyzděn. Droždín poprvé 1613. Teoreticky bychom mohli vyjít i z OJ Droždie, které z apelat. droždie „droždí, Hefe“ (srov. OJ z názvů po krmů u Svobody StčOJ 198, např. Hoř čice, Kvas, Máslo): nemožno, protože doklady do 17. stol. nemají stopu po -žď-, ledaže bychom takto četli -zd-. Grafika však zd od žd lišila. Považu jeme spojení s droždí za sekundární. ČV 66 vycházejí na základě dokladu 1275 Drosin z pol. OJ Droza, v němž vsunuto -d-. Podoba Drosin je doložena v graficky málo spolehlivé listině olo moucké, srov. z ní pokwan pro Bukowany, Meschrcz pro Meziříčí; srov. též zde 1280 Drozetyn. Prof I2 477. Do němčiny přejato s obvyklým středomoravským -ín > -ein: Drozdein, srov. Hněvotín/Nebotein. Drslavice 1 Ves 4 km sz od Uh. Bro du. 2 1373 de Dirslawicz, ZDO II, 252; 1437 super villa Drslawicz, ZDO X, 273; 1463 vsi Drslawicz, PO IV, 19; 1466 ve vsi Drslawiczych, PO 146; 1492 se vsí Drslavicí, PK VI, 269; 1612 Drslawicz (2. p.), PO X X X V II, 322; 1671 Drslawicze; 1718, 1720 a 1751 Drslawitz; 1846 Drslawitz, Drslawice; 1872 Drslawitz, Drslavice. 3 P. Uh. Brod. Čes. 4 Drslavice, do Drslavic, Drslav’an, 198
drslavský. 5 M J: příp. -ice k OJ Drslav, vzniklému z Držislav k dbrži- „držeti, míti ve vlastnictví“ a -slav „jm éno“ . Zn. ves lidí Drslavových. Viz Držkrajovice. CV 67; Prof I2 478; Svoboda StčOJ 75. 6 PJ Obora. Drslavičky 1 Zanikly v okolí Drsla vic (Uherskobrodsko). 2 1417 villa Drslawizcki Minoris, ZDO IX, 25. 3 U Ně kudy chybí. 5 MJ: deminutivum k MJ Drslavice, v. v. Drumpach 1 Zanikl u Choliny (Litovelsko), kde je trať Rampach (Nekuda 54). 2 1365 Dyempach, ZDO I, 805; 1368 in Durrenpach villa, ZDO I, 1006; 1418 super villa Drunpach, ZDO IX, 239; 1437 in villa Durenbach, ZDO X, 154; 1446 Dimpach villa, ZDO X, 476; 1556 s pustými vsmi Drumpachem, ZDO X X X IV , 18. 3 Ves byla 1490 pustá. 5 MJ: z něm. Durenbach, které ze spojení „osada ležící am dürren Bach“, tj. na suchém potoce. V českých zápi sech s asimilací n k b, p a s přesmykem dur-/dru-: 1556 Drumpach. Prof I2 499; CV - . Drvalovice 1 Osada obce Vanovic, 8 km severně od Boskovic. 2 1256 in Drwalowicz, CDM III, 239; 1320 in Driwalowicz, Lechner I, 4; 1499 ve vsi Drwálowiczych, ZDO XVI, 39; 1547 ves Drwalowicze, ZDO 83; 1560 ze vsi Drwalowicz, PO XXIII, 104; 1569 ves Drwalowicze; ZDO XXVIII, 29; 1572 ze vsi Drwalowicz, PO XXVII, 475; 1573 ves Drwalowicze, Poz. kniha obce Drvalic, SAB č. 3609; 1612 ouřadu drbalowskeho, tamže f. 53; 1677 a 1718 Drbalowitz; 1720 Drwalowitz; 1751 Drbalowitz; 1846 Drbalowitz, Drbalowice; 1872 Dr balowitz, Drbalovice; 1924 Drvalovice. 3 P. Boskovice. Ces. 4 Drbalovice, Drbálovák, drbálovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drval, zn. ves lidí Drvalových. Vzhledem k častému v/b bylo by možno vyjít též z OJ Drbal ze slovesa drbati, ale podoba s b je do ložena až z r. 1612. OJ je doloženo z polštiny, kde MJ Drwálowice (Slezsko,
okr. Kožuchów: 1295 Driwalowicz, 1310 Drwalowicz) a Drwale (viz Zierhoffer, Nazwy miejsc. pólnoc. Mazowsza 161): k stpol. apelativu drwal „dřevorubec“. Můžeme takové apelativum předpoklá dat i pro Moravu, ač sufix -al u denominativního jména konatelského pře kvapuje. Svoboda StčOJ zná OJ Drv-ík (198) k drvo „dřevo“. CV 67 (k drb-). Drysice 1 Ves 8 km ssv od Vyškova. 2 1201 villam Drissich, CDB II, 22; 1235 Drissicz, CDB III, 128; 1417 in Dryssicz, PK II, 522; 1465 in villa Drissicz, Lechner I, 123; 1675 Dryssitz; 1698 z Dresycz, Matrika Dědice; 1718 Drissitz; 1751 Drisitz; 1846 Drissitz, Drisice; 1873 Drissitz, Drysice; 1881 Drsice. 3 P. Vyš kov. Ces. 4 Dresece, do Dresec, v Dresecich/-ech, Dresečák, dresecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Drs, které zkráceno z OJ Drslav Držislav. Zn. ves lidí Drsových. V *Drsice je u původního r průvodní vokál i psaný v dokladech vždy za r — Drisice, Drysice (s y poprvé 1873). Nářeční změna i > e zaznamenána jen 1689: z Dresycz. I v Cechách psány 1595, 1620 Drislawicze (Prof I2 478). Srov. 1 zde Držkovice 1. a Drslavice. CV 67. Svoboda StčOJ 149. Držková 1 Ves 12 km sz od Vizovic. 2 1391 super villis Drzkowa Superioři et Inferiori, ZDO VI, 244; 1464 Drzkow, ZDO X, 415; 1548 ves Drssczkowu, ZDO X X V , 97; 1617 Drsstkowa; 1672 Drsstkowa, Děkan, matr. Holešov; 1718 a 1751 Drschkowa; 1846 Drschtkowa, Drštkowa; 1872 Drschtkowa, Dršťková; 1906 Drschtkowa, Drštková; 1924 Drž ková. 3 P. Lukov. V 14. stol. tu byly dvě vsi: Horní a Dolní Držková. 1785 vystavěna skelná huť. Ces. 4 Drščková, na Drščkovú, Drščkovjáci, drščkovský; do Držkový (Kašava). 5 MJ: původně přivlast příp. -ova k OJ Držek, které zkrat. OJ Držislav (o něm viz Drslavice); zn. Držková ves, lhota. Po vynechání doplňujícího slova bylo posesívní Držková přehodnoceno na ad
jektivní Držková; srov. Vlčková, Ma chová, Hostišová. Tento druh MJ je na jižních svazích Hostýnských vrchů čas tý. Srov. též MJ Všemina, Lutonina, jejichž morfologická struktura však ne dovolovala adjektivizaci. Po vynechání doplňujícího substanti va byla možnost vytvořit i MJ Držkov, tak zde 1464. Podvědomá spojitost se substant. ves, lhota byla patrně však velmi živá, jak také některé nář. dokla dy MJ z této oblasti ukazují. Neporozu měním spojeno v lidové etymologii do datečně s apelat. drštky. CV 27, 67 (Drštková); Prof I2 481 (Držkov). V. n. 6 Samoty a části: Nová cesta (myslivna), Dolínky, Hutě, Kolíčko, Bílý kope ček, Košařiska, Kotáry, Lhoty, Májová (myslivna), Močáry, Na Hlobilovém, Na lúčkách, Na skalách, Nivy/Nivky, Ráztoka, Smrduté, Sýkomice, Štěrbová, U Adámků, U boří, U Chamradů, U ko py, U Lůlových, U májové, U výpusty, V koutě, Vančica. PJ: V Gropě. 1. Držkovice 1 Ves 7 km sz od Opa vy; Sl. 2 1250 Dirsco de Dirscowicz CDM IV, 238; 1270 Driscowicz, CDM IV, 34; 1280 de Dirscowicz, CDM IV, 175; 1377 Dirskowicz, Gr-M II, 488; 1429 de Drzkowicz, Kapras I, 19; 1431 z Drzkowicz, Kapras II, 16; 1432 v Drzkowiczich, PK I, 28; 1466 z Drzkowicz, Kapras I, 95; 1531 puol vsi Drsskowicz, ZDK II, 8 ; 1539 puol vsi Drsskowicz, ZDK II, 14; 1589 Držkovice, LSA 391; 1612 ves Drsstkowicze, PK z 1634, 152; 1665 statku drsstkowskeho, PK z 1634 nef.; 1805 Dirschkowitz, Drzkowitz; 1870 Drschkowitz, Drškovice; 1894 Dirsch kowitz, Držkovice. 3 P. Držkovice Ces. 4 Držkojce, v Držkojcach, za Držkojcama, Držkovjacy |-ojacy, držkovsky. V místě lašské nářečí západoopavské, v němž -ovice > -ojce. 5 V dokladech 1270—1377 zapsáno r s průvodním vokálem i (Dri-, Dir-). 2. Držkovice 1 Zanikly u Starých Heřminov (Benešovsko), kde je dvůr Pusté Držkovice; Sl. 2 1539 dvuor slově
199
drsskowsky, ZDOp V, 12; 1545 o vsi (Držkrajov); Svoboda StčOJ 36; N ek u da 55. pusté Drsskowicze, POp XI, 131; 1572 ze dvora mého drzsskowskeho, POp Držovice 1 Ves 2,5 km sv od Prostě XVIII, 281; 1894 DüTstenhof (dvůr); jova. 2 1131 Dirsouicih, CDB I, 115; 1935 Pusté Držkovice, Dürstenhof 1368 in villa Dyrseyowicz, ZDO I, 994; (dvůr). 3 Ves byla pustá již na počátku 1398 in Drzowicz, ZDO VI, 891; 1412 v břehy držovské, KP II, 380; 1437 in 15. stol. villa Drzowicz, ZDO X, 203; 1464 v Dr5 V něm. Dürstenhof je první slabika zowiczych, PO IV, 89; 1480 v Drzowiz čes. Dr- vyslovená s průvodním vokáczych, PO V, 89; 1481 ves Drzowicze, lem. V něm. pak spojeno s dür-, které ZDO XII, 47; 1492 ve vsi Drzowiczich, je v dürstig, Durst „žízeň“ , -hof „dvůr“ ZDO XIV, 43; 1511 z Drzowicz, PO VIII, je analogické, srov. Drnovice/Diirnholz. 3. Držkovice 1 Zanikly u Malešovic 334; 1672 in pago Drziawicz, Děkan. matr. Prostějov; 1718 Držowitz, 1720 (Pohořelicko) v trati Stottnig směrem Drachowicz (!); 1751 Držiowitz; 1846 k Loděnicím. 2 1322 in villa Derscowicz Dřowitz, Dřowice; 1872 Držowitz, Držo sive Stetendorf, CDM IV, 209; 1334 vilvice. 3 P. Kralice. V 14. stol. tvrz. Ces. lam nostram Dirschowicz, que et Ste 4 Držovice, Držovšči (pl.), držovské. tindorf dici tur, CDM VII, 4; 1498 gegen 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drž(a), hypokor. Stadtendorff, Kratochvíl, Archiv Pravzkratce některého ze složených OJ lova, 21; 1562 s tou rolí slově v Statm- s komponentem drž(i)- (viz Drslavice); holcze, ZDB XXVIII, 51. 3 Ves byla zn. ves lidí Držových. Ve 14. stol. roz ještě 1533 osídlena, 1652 pustá. šířeno výchozí OJ na Držěj-, což u jm. 5 Vedle názvu českého má tato za s -žovice bývá, srov. Dražovice/Draženiklá ves i jm. německé Stetendorf, j ovice, Blažovice/Blažej ovice. CV 67; v něm patrně střhn. stat(e) „bequemer Prof I2 481-2; Svoboda StčOJ 129; SmiOrt, Gelegenheit, Hilfe“ a dorf „ves“, lauer OC 172. ač nelze vyloučit Stetendorf
Comments
Report "Ladislav Hosák - Rudolf Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. (Díl 1, A-L) / Place names in Moravia and Silesia. (Volume 1, A-L) / Ortsnamen in Mähren und Schlesien. (Band 1, A-L) / Umieść nazwy na Morawach i Śląsku. (Tom 1, A-L) "