Archeologie na středověké hornické lokalitě Jihlava - Staré Hory začala již v roce 1944 – Archäologie in der mittelalterlichen Bergbaulokalität Jihlava – Staré Hory begann bereits im Jahre 1944, in: Jozef Labuda (Zos.): Argenti fodina 2014. Zborník prednášok. Banská Štiavnica, 108-116.

June 13, 2017 | Author: Petr Hrubý | Category: Mining History, History of Archaeology, Mining archaeology
Report this link


Description

113 AF2014

Archeologie na středověké hornické lokalitě Jihlava - Staré Hory začala již v roce 1944 Petr Hrubý Při úvahách o počátcích naší středověké montánní archeologie bude poučné zastavit se u jedné z lokalit, jejíž výpověď se v  mnohém ukazuje jako klíčová a  to jsou jihlavské Staré Hory (obr. 1-3). Slouží jako dobrá ukázka významného středověkého naleziště (Hrubý 2011), jehož pramenný potenciál byl celá desetiletí tušen a později i znám, avšak které bylo dlouhodobě na okraji zájmu jak památkové péče, tak z  hlediska medievistiky, jedno zda archeologické či historické. První náhodné nálezy ze Starých Hor se objevily při stavbě dráhy z Jihlavy do  Veselí nad Lužnicí v  sedmdesátých letech 19. století (MVJ, inventární kniha, str. 6, depozitář papíru, č. Ji-20/B/652), které uschoval a dle svých znalostí zhodnotil jihlavský lékař a představitel České národní obce v Jihlavě Leopold Fritz (1813-1895).

olog, někdejší legionář, Dr.  Karel Černohorský (18961982), aby si situaci prohlédl a  podal o  ni alespoň krátkou zprávu. Na závěr popisu nálezové situace i samotných nálezů (které se nedochovaly), sice opatrně píše: “K jakému účelu byly tyto jámy v těchto místech

vyhloubeny o tom se prozatím nemohu s naprostou určitostí vyjádřit”., ovšem hned na to připojuje, že jde o “...prostředí Starých Hor a trati Na dolech, kam jsou lokalisovány počátky jihlavského dolování na stříbro a jiné kovy”. Žel i tehdy zůstalo jen u nenaplněného konstatování, že bude třeba “..., aby Státní archeologický ústav věnoval těmto místům zvýšenou pozornost.” (Dr.  Černohorský 20. října 1950). Další nálezy, rovněž ze stavebních výkopů, byly jihlavskému muzeu a odtud Státnímu archeologickému ústavu v Brně hlášeny v říjnu 1953 (obr. 7). Jsou však lokalizovány jen vágně “...ve Starých Horách u Jihl. v místě zv. Na dolech...” (Krajské museum Jihlava, č. 354-159/1954; obr. 7).

Další archeologické nálezy přišly v souvislosti s výstavbou dělnické kolonie (Arbeitslager) v srpnu 1944. Tehdy byly při kopání kanalizace poblíž železnice hlášeny četné keramické zlomky, zvířecí kosti, propálené i uhlíkaté vrstvy a pod. Těmto nálezům věnoval pozornost ředitel tehdejšího Deutsches Stadtmuseum Iglau Viktor Böhm, jinak nižší hodnostář SS (SS Unterscharführer) a  přesvědčený nacista. Z  dokumentace vyplývá, že kromě možných sídlištních situací mohlo být výkopy porušeno zasuté ústí šachty (obr. 4-7). Nálezy hlásilo muzeum nejen tehdejšímu Denkmalamtu v Brně, ale Böhm je postoupil i tehdy již starému Emanuelu Schwabovi (Deutsches Stadtmuseum Iglau Nr. 35/44; 38/44; 39/44; 41/44; Denkmalamt in Brünn Nr. 2205/44 a 2257/44). Emanuel Schwab byl v  té době ministerským radou ve Vídni, především však byl dříve jihlavským archivářem, historikem, až do  své smrti roku 1945 přesvědčeným německým nacionalistou a zastáncem Bretholzovy tzv. antikolonizační teorie (Schwab 1944; Kutnar – Marek 1997). Snad na základně vlastní úvahy, snad právě po konsultaci se Schwabem vyslovil v roce 1944 Viktor Böhm poprvé myšlenku, že nálezy souvisí se zdejším stříbrorudným hornictvím („mittelalterliche Silberbergbaufunde“, obr. 4). Válka ovšem skončila, s ní i německá správa v Jihlavě a o nějaké archeologické nálezy ze Starých Hor se víc nikdo nezajímal.

Moderní socialistická Jihlava se rozrůstala a  původní Staré Hory (obr. 2) pozvolna mizely pod s  průmyslovou zástavbou. Šachetní ústí v  podobě terénních depresí nebo propadů se na lokalitě vyskytovaly dlouho, než většinu ploch definitivně pohltila zástavba a  nové terénní úpravy (obr. 8-10). Na  přelomu sedmdesátých a  osmdesátých let systematicky sledoval výkopové práce při výstavbě obytného sídliště „Na dolech“ ložiskový geolog a amatérský zájemce o montánní historii RNDr.  Jan Luna (1943-2011). Stavebními prácemi roku 1977 narušena a  následně částečně zdokumentována středověká štola, ražená nehluboko pod povrchem, nebyla však polohopisně ani výškopisně zaměřena (obr. 11-13). Luna zde nalezl četné zlomky keramiky, zvířecí kosti, středověké stolní sklo, železná kladívka, ale např. i  minci (Luna 1989; Luna - Zimola 2007). V  letech 1980-1981 pak Luna vyzvedl z  výkopů pro plynovod u železničního přejezdu, tedy takřka v místě Fritzových i  Böhmových nálezů, další kolekci středověké keramiky. Stejně jako první náhodné archeologické artefakty spojené s  činností Leopolda Fritze, skončily o  století později i  Lunovy nálezy nakonec v  jihlavském muzeu. Příklad Starých Hor je ukázkou strnulého a přes sto let neměnného postupu, spočívajícího s odevzdáváním náhodně objevených nálezů při stavební činnosti a  nebo nanejvýš s přivoláváním muzejních pracovníků k výkopům. Třebaže povědomí o  historických souvislostech nálezů postupem let rostlo, odborníci i památková péče si s touto praxí vystačili až do prvního řádného a plošně provedeného záchranného archeologického výzkumu v  roce 2002, který nastartoval éru velkých archeologických odkryvů i negativně sledovaných ploch (obr. 3), trvající v  závislosti na  investiční a  stavební aktivitě až do roku 2006 (Hrubý 2011).

Když se však v  roce 1950 jen několik desítek metrů od tohoto místa začala stavět nová družstevní lékárna (obr. 3 a 10), keramika a zvířecí kosti odsud byly hlášeny jihlavskému muzeu znovu. Tentokrát už dokonce přijel z  tehdejšího Státního archeologického ústavu i  arche-

Následující období, které trvá až do současnosti, je archeologicky charakterizováno spíše menšími záchrannými akcemi, majícími někdy povahu takřka bodových nálezů. To je třeba příklad opracovaných dřev z  organogenních i  technogenních sedimentů zazemněné

114 AF2014 vodoteče v  bezprostřední blízkosti k  zóně zrudnění (výzkum ARCHAIA Brno 2012, k.ú. Horní Kosov). Jde o  hrocené kůly a  štípané jedlové fošny a  dokumentovanou situaci hodnotíme jako možný pozůstatek úpravy rud (prádla). Rozbor nejširší z desek s dochovaným podkorním letokruhem ukázal, že dřevo bylo skáceno v  zimě 1238/1239 (Kyncl 2012). Zdá se, jako by toto dendrodatum potvrzovalo obecný předpoklad historiků o  počátcích těžby rud na  Jihlavsku právě v  této době. Vycházejí přitom ze tří listin z  let 1238, 1239 a  1240, v  nichž Václav I. nejprve Jihlavu zahrnul mezi zbožné dary konventu tišnovských cisterciaček, záhy se jí ale snažil nabýt zpět, čehož dosáhl nejspíš už v roce 1239 a transakci zcela dokončil v roce 1240 výměnou Jihlavy a Brtnice za jiné zboží, které klášteru připadlo. O stříbrných dolech a rudách není v žádné z listin ani zmínka, nicméně za  indícii počátků hornické činnosti se jaksi považuje už samotný králův zájem o Jihlavu (Žemlička 2002, 304-305). S  trochou nadsázky by se dalo říci, že jedlová deska z let 1238/1239 je uvedeným listinám coby pramenům k nejranější fázi exploatace stříbronosných rud na Jihlavsku partnerem přinejmenším rovnocenným. Na  tyto nálezy pak navazuje záchranný archeologický výzkum v areálu jihlavských mlékáren, prováděný v nouzových podmínkách na stavbě nové haly v areálu jihlavských mlékáren (Moravia lacto, ppč. 5662/2, souřadnice JTSK s  přesností na  2 m X=-670543 : Y=1128402) v zimních a jarních měsících roku 2014. Lokalita se nachází ca. 20 m od předpokládaného průběhu zrudnění starohorské dislokace a  jen několik desítek metrů od odkryvů lokality III z roku 2006, dále náhodných nálezů z let 1950 a 1954 a konečně i nálezů z roku 1944 (obr. 1 a  3). Byla zde prozkoumána vícedílná zahloubená stavba, popřípadě stavebně vícefázový objekt (obr. 14), v jehož interiéru se díky působení požáru dochovaly dřevěné stavební prvky (výzkum ARCHAIA Brno). Šlo o zuhelnatělé jedlové kuláče, jejichž smýcení bylo dendrochronologickým měřením stanoveno v jednom případě bez dochovaného podkorního letokruhu na  1244+ a  v  druhém případě pak i  s  podkorními letokruhy zcela přesně do  zimního období 1247/1248 (Kyncl 2014). Z  nálezů můžeme vedle keramiky (obr. 18) či kamenného brousku (obr. 19) uvést zlomek žulového žernovu jako pozůstatku rudného mlýna (obr. 16) a nebo kvalitní a rozměrné vytříděné kusy rudniny s  agregáty a  závalky stříbronosného galenitu (obr. 15). Zajímavý je také fragment tzv. klejtu (PbO) coby odpadního produktu po  finálním oddělování rudního olova od  stříbra. Exemplář je vytvarován podle misky nebo kelímku, jehož otisk vnitřní stěny nese (obr. 17). Tento klejt podle XRF analýzy obsahuje z  kovových prvků prakticky jen olovo, ostatní (Ag, Zn, Cu, As) jsou pod hranicí detekce (nepubl. analýza K. Malý 2014). Šťastným nálezem je i  zlomek zeleného stolního skla (obr. 20), který Hedvika Sedláčková určila jako lahev s  hruškovitým tělem a  vnitřním prstencem (typ III.1.). Lahev pochází z  německého prostředí a  na  přemys-

lovském se vyskytuje v období 1240-1270 (H. Sedláčková, ústní sdělení 2014). Celá tato nálezová situace

se časově shoduje i  s  Lunovým nestratifikovaným mincovním nálezem, fenikem moravského markraběte Vladislava III., vládnoucího v  letech 1246-1247 (Hrubý

2011, 229, 230).

Abstract Archaeology on the mediaeval mining site in Jihlava Staré Hory has allready begun in 1944 In the northern part of a  mediaeval mining agglomeration on the mineralized tectonical fault of Staré Hory by Jihlava, we noticed a new build activities in the year 2014. In a connection with this events we analysed a  new obtained archival reports and correspondence, by which the first archaeological evidences in this area have been allready detected by the german so called „protectorate“ andimistrative in 1944. Regrettably the artefacts and field raports has been deposidet in the „German“ museum of Jihlava: the war was over and nobody interested about it any more. After it (1950, 1954), when in the same area the creamery bulided-up, new mediaeval findings like pottery and bones has been reported again, whereas the institute of archaeology evan delegated an archaeologist to review the situation this once. But it was all again, what happened. Let us show, that evan in 2014 this area in spite of the mighty rescue campagnes in 2002-2006, archaeologicaly very likely damned. How else to explain, that the upcoming building activities in the creamery crushed a  mediaeval artefacts without respecting the principles? Now we can show just a gleanings of a mining history in this place, allthough they seems to be quite spectacular.

Klíčová slova Jihlava – středověk – hornické sídliště – archeologie – archivní výzkum Jihlava – The Middle Ages – mining settlement – archaeology – archive research

Autor: Mgr. Petr Hrubý, PhD. Archaia Brno Bezručova 78/15, 602 00 Brno e-mail: [email protected]

115 AF2014

Použitá iteratura HRUBÝ, P.  Jihlava – Staré Hory. Archeologický výzkum středověkého důlního, úpravnického a  obytného areálu v letech 2002–2006. Příspěvek ke studiu středověkého rudného hornictví - Jihlava – Staré Hory (Iglau – Altenberg). Archäologische Ausgrabungen des mittelalterlichen Bergbau-, Aufbereitungs- und Siedlungsplatzes in den Jahren 2002–2006. Zum Studium des mittelalterlichen Erzbergbaus. In Jan KLÁPŠTĚ, J., MĚŘÍNSKÝ, Z. (eds.). Dissertationes archaeologicae brunenses pragensesque 9. Praha; Brno : b.v., 2011. KUTNAR, F., MAREK, J. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha : NLN, 1997, s. 657-677. KYNCL, T. Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků nalezených při archeologickém výzkumu „Obchodní centrum Vrchlického“ (k. ú. Horní Kosov). Výzkumná zpráva č. 069-12. Brno : b.v., 2012, nepublikovaný rukopis. KYNCL, T. Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků vyzvednutých při archeologickém výzkumu v Jihlavě (výzkum A006/2014). Výzkumná zpráva č. 037-14. Brno : b.v., 2014, nepub-

likovaný rukopis.

LUNA, J. Nález moravského denáru Vladislava III. v Jihlavě. In Sběratelské zprávy 61. Hradec Králové : b.v., 1989, s. 2–3. LUNA, J., ZIMOLA, D. Historické hornické nástroje z  centrální Českomoravské vrchoviny – Historische Gezähe aus dem Zentralraum des Böhmisch – mährischen Berglandes. In Stříbrná Jihlava 2007 – Silberne Stadt Jihlava 2007. Jihlava : b.v., 2007, s. 306-325. PLUSKAL, O., VOSÁHLO, J. Jihlavský rudní obvod, In Vlastivědný sborník Vysočiny 13, 1998, s. 157–191. SCHWAB, E. Die Erörterungen zur Kontinuitätsfrage. I. Wie alt is Iglau. In Deutsches Archiv für Landesund Volksforschung 8, 1944, s. 252-286. ŽEMLIČKA, J. Počátky Čech královských 1198 – 1253. Proměna státu a společnosti. Praha : b.v., 2002.

116 AF2014

Obr. 1.: Ortofotomapa (převzato z mapového serveru ČÚZK) s vynesením hypothetického průběhu starohorské dislokace (podle Pluskal – Vosáhlo 1998) a s vyznačením archeologických nálezů i výzkumů.

Obr. 3: Ortofotomapa složená ze snímků z padesátých let (převzato ze serveru Cenia). Vyznačeny jsou hypothetický průběh starohorské doslokace i archeologicky sledované plochy, včetně referovaných výzkumů nebo hlášených nálezů. Patrná je dělnická kolonie, budovaná v roce 1944 (Arbeitslager) i nejstarší budovy mlékárny. V místech výzkumu z roku 2002 jsou patrné šachetní propady (srov. Obr. 8-10).

Obr. 2: Původní ráz vesnice Staré Hory na konci 19. popř. na počátku 20. století. Pohled směrem k Jihlavě. Archiv MVJ

117 AF2014

Obr. 4: Část hlášení jihlavského Deutsches Stadtmuseum č. 35/1944 brněnskému Denkmalamt o středověkých nálezech na Starých Horách, hlášených při stavbě kanalizace u železničního přejezdu na začátku září 1944. Soukromý archiv Marius Neuwirth, Jihlava.

Obr. 5: Část hlášení jihlavského Deutsches Stadtmuseum č. 35/1944 brněnskému Denkmalamt se situačním nákresem výkopů pro kalizaci u železničního přejezdu na Starých Horách, kde byly na začátku září 1944 objeveny středověké nálezy. Soukromý archiv Marius Neuwirth, Jihlava.

Obr. 6: Část hlášení jihlavského Deutsches Stadtmuseum č. 35/1944 brněnskému Denkmalamt s nákresem řezu archeologickým objektem průřezu až 16 m u železničního přejezdu na Starých Horách, kde byly na začátku září 1944 při výkopech pro nakalizaci objeveny středověké nálezy. Charakter objektu naznačuje, že by mohlo jít o trychtýřovitý propad šachty. Soukromý archiv Marius Neuwirth, Jihlava.

118 AF2014

Obr. 8: Šachetní propady v místě pozdějšího archeologického výzkumu z roku 2002 na nynějším silničním obchvatu I/38. Snímek je z padesátých let, rok není upřesněn. Archiv MVJ.

Obr. 7: Část hlášení Krajského muzea v Jihlavě brněnskému Státnímu archeologickému ústavu o středověkých nálezech, učiněných při stavbě jihlavské družstevní mlékárny v roce 1953. Archiv ArÚ AVČR Brno č. 354-159/1954.

Obr. 11: Nález středověké štoly v hloubkovém liniovém výkopu. Archiv a foto Zdeněk Laštovička 1977.

Obr. 9: Šachetní propady v místě pozdějšího archeologického výzkumu z roku 2002 na nynějším silničním obchvatu I/38. V pozadí jsou vidět stavení na okraji Horního Kosova. Snímek je z padesátých let, rok není upřesněn. Archiv MVJ.

Obr. 10: Šachetní propady v místě pozdějšího archeologického výzkumu z roku 2002 na nynějším silničním obchvatu I/38. V pozadí vpravo za stromořadím (dnešní Jiráskova) jsou patrné budovy nově zřízené mlékárny. Snímek je z padesátých let, rok není upřesněn. Archiv MVJ.

Obr. 12: Nález středověké štoly v hloubkovém liniovém výkopu. Na snímku ložiskový geolog RNDr. Jan Luna (1943-2011). Archiv a foto Zdeněk Laštovička 1977.

119 AF2014

Obr. 13: Nález středověké štoly v hloubkovém liniovém výkopu. Archiv a foto Zdeněk Laštovička 1977.

Obr. 15: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. Vytříděná rudnina s pyritem a galenitem, nalezená v zánikových vrstvách vícefázové zahloubené stavby 6669/6670. Foto a úprava Petr Hrubý, archiv ARCHAIA Brno 2014.

Obr. 14: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. Vícefázová zahloubená stavba 6669/6670 s užitím stavebního kamene a se stopami požáru v části interiéru. Foto Štěpán Černoš a Aleš Hoch, archiv ARCHAIA Brno.

Obr. 16: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. Fragment žulového mlecího kamene, nalezený v zánikových vrstvách vícefázové zahloubené stavby 6669/6670. Foto Petr Duffek, úprava Petr Hrubý, archiv ARCHAIA Brno 2014.

120 AF2014

Obr. 17: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. Úlomek klejtu (PbO) nalezený v zánikové vrstvě 7148 ve vícefázové zahloubené stavbě 6669/6670. Foto a úprava Petr Hrubý, archiv ARCHAIA Brno 2014.

Obr. 19: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. zlomek kamenného brousku, nalezený v zánikových vrstvách 7131/7143 ve vícefázové zahloubené stavbě 6669/6670. Foto Petr Duffek, úprava Petr Hrubý, archiv ARCHAIA Brno 2014. Obr. 18: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. Menší bezuchý hrnec, nalezený v zánikové vrstvě 7143 ve vícefázové zahloubené stavbě 6669/6670. Foto Petr Duffek, úprava Petr Hrubý, archiv ARCHAIA Brno 2014.

Obr. 20: Záchranný archeologický výzkum ARCHAIA Brno na okraji stavební jámy pro novou výrobní halu v areálu mlékáren (Moravia lacto) v březnu 2014. Hrdlo skleněné lahve, nalezené v zánikové vrstvě 7143 ve vícefázové zahloubené stavbě 6669/6670. Foto Petr Duffek, úprava Petr Hrubý, archiv ARCHAIA Brno 2014.

121 AF2014

Zusammenfassung

Archäologie in der mittelalterlichen Bergbaulokalität Jihlava – Staré Hory begann bereits im Jahre 1944 Die Lokalität Jihlava – Staré Hory dient als ein Beispiel der mittelalterlichen Fundstelle (Hrubý, 2011). Ihr Potenzial wurde seit Jahrzenten geahnet, doch war sie am Rand des professionellen Interesses. Die ersten zufälligen Funde erschienen im 19. Jahrhundert bei dem Aufbau der Bahn zwischen Jihlava und Veselí nad Lužnicí. Die Funde wurden von Leopold Fritz (1813 – 1895) nach seinen Kenntnissen bewertet. Weitere Funde kamen im Jahre 1944. Bei der Kanalisationsgrabung wurden damals zahlreiche keramische Bruchstücke, Tierknochen, durchgebrannte Schichten und Kohlenschichten angemeldet. Diesen Funden widmete der Museumsdirektor Viktor Böhm, ein überzeugter Nazionalsozialist, die Aufmerksamkeit. Aus der Dokumentation geht heraus, dass eis sich um eine Schachtmündung handeln konnte. Vielleicht nach der Besprechung mit Emanuel Schwab, sprach Böhm die Idee aus, dass die Funde mit dem hiesigen Silberbergbau zusammenhängen. Als man im Jahre 1950, unweit dieser Stelle, einen neuen Milchbetrieb zu bauen begann, wurden Keramik und Tierknochen wieder dem Jihlavaer Museum angemeldet. Diesmals sogar kam ein Archäologe aus der Staatlichen archäologischen Anstalt, der über den Fund einen Bericht anschrieb. Viel Jahre später, als Jihlava ausgedehnt wurde, begann die ursprüngliche Lokalität Staré Hory unter der industriellen Bebaung zu verschwinden. An der Wende der 70er zu 80er Jahren wurden Grabungen für eine neue Wohnsiedlung „Na dolech“ vom Geologen Jan Luna (1943 – 2011) beobachtet. Luna

fand Bruchstücke von Keramik,, Tierknochen, Glas, Hämmer und auch eine Münze. Die Lokalität Staré Hory ist ein Beispiel des starren, mehr als 100 Jahre beständigen Verfahrens, das auf dem Abgeben der zufälligen, bei der Bautätigkeit entdeckten Funde oder höchstens dem Zurufen der Museumsangestellten zu Grabungen beruht. Dieses Verfahren reichte der Denkmalpflege bis zur ersten ordentlichen archäologischen Forschung im Jahre 2002, die eine neue, bis zum Jahre 2006 dauernde Etappe der Abdeckarbeiten startete. In Bezug auf die Archäologie wird die folgende Zeit durch kleine Rettungsmassnahmen charakterisiert. Ein Beispiel waren Hölzer, die in den wasserführenden Schichten in der unmittelbaren Nähe der Vererzungszone gefunden wurden. Es handelt sich um zugespitzte und gespaltete Tannenbretter und die dokumentierte Situation wird als ein vermutlicher Überrest der Waschanlage betrachtet. Die Analyse des breitesten Brettes mit einem erhaltenen unterkortikalen Jahresring bewies, dass das Holz im Winter 1238/1239 niedergehaut wurde. Dann, im Jahre 2014 folgte eine archäologische Rettungsforschung im Milchbetrieb, nur einige Zehn Meter vom Fund aus dem Jahre 1944 entfernt. Hier wurde die Terrainsituation mit einem mehrphasigen versunkenen Bau erforscht. Verkohlte Tannenrundhölzer wurden dendrochronologisch in das Jahr 1247/1248 datiert. Unter den Funden kann man ein Bruchstück eines Granitmühlsteins, Erzstufen mit silberhaltigem Bleiglanz und ein Bruchstück der Bleiglätte (PbO) anführen.



Comments

Copyright © 2024 UPDOCS Inc.